Jak jste se k cukrařině dostala?
Pečení jsem měla ráda od malička, takže si myslím, že jsem to měla předurčené osudem, jen jsem to dlouhou dobu přehlížela. Hledala jsem se, až jsem pochopila, že musím jít za tím, co mi dělá od mala radost. Před lety jsem se stěhovala z Prahy do Brna kvůli studiu, pak jsem si ale řekla, že bych měla jít jinou cestou, a v restauraci Borno Agnese hledali cukrářku, tak jsem to šla zkusit.

Název vaší cukrárny Sorry, pečeme jinak je trochu neobvyklý, jak vznikl?
Už je to nějakých 5 let zpátky, co jsem cukrárnu založila. Když jsem se přestěhovala do Brna, tak to byl trochu kulturní šok, bude to znít jako klišé od Pražáka, ale v Praze gastronomie už v té době byla na jiné úrovni. Pekli tu klasické české dorty nebo v kavárnách měli dorty z Makra. Hodně si pomáhali polotovary, nepekli sami. Proto ten název. Bylo to o tom, že to chceme dělat jinak, péct si vše sami a dbát na kvalitu. Za ty roky se význam Sorry, pečeme jinak ale změnil, teď spíše říkáme, že jsme jiní a blázniví, nebojíme se experimentovat. Začala jsem dortem red velvet s absintovým krémem a lidé z toho byli vedle. Rozruch dělá třeba i náš dort popelník nebo oblíbený signature Mechový dort.

Jak vás na začátku klienti vzali? Byl to naprostý úspěch, nebo si k vám hledali cestu?
Brňáci vycítili, že se to snažíme opravdu dělat jinak. Že pečeme z poctivých surovin a rozdíl je znát. Bavila je ta kreativní část a celkem rychle se to rozneslo. Musíme zaklepat, že se nám vedlo skvěle a že jsme začátky, ale i třeba covidové období celkem dobře ustáli. Moc nás těší, že zákazníky pořád bavíme, vracejí se k nám a že jim každý nový dort chutná.

Mluvila jste o tom, že na začátku jste neměli konkurenci, co se týče trochu netradiční cukrařiny, změnilo se to během let?
Hodně se to změnilo, je tu spousta super a krásných podniků, skoro v každé kavárně pečou vlastní dezerty. Každý si peče po svém a snaží se, aby jeho zákazníkům co nejvíce chutnalo. U nás ale asi stále najdete ty nejbláznivější kombinace. Hodně si s tím hrajeme a chceme, aby každý dort překvapil novou chutí a aby měl svůj příběh.

Já popravdě konkurenci ani tolik nesleduji, překáží mi to v tvůrčím procesu, protože pak samozřejmě hodnotím, jestli bychom taky neměli dělat něco takového, nebo se držet sezónních věcí apod. A to mě svazuje, což nechci. Chci být stále otevřená novým nápadům.

Na sociálních sítích vás lidé nejčastěji uvidí, jak poléváte dorty. Kde se vlastně ta technika zdobení vzala?
Tato technika přišla z malířství a je hodně používaná ruskými cukráři, ti ji asi nejvíce proslavili. Nezačala jsem s tím nějak záměrně, na začátku jsme takto čokoládovou polevou polévali dort Sacher a dělali jsme na něm pavučinku. Postupně se to nabízelo i u jiných dortů, třeba jsme nabízeli majonézový dort, ten měl fialovou polevu. Lidem se to líbí, chtějí jiné barvy, jiné odstíny, takže nás v tom podpořili i zákazníci. Ale ne ke všem dortům tento styl zdobení jde.

Kde berete nápady na ty zajímavé kombinace příchutí? Třeba cheesecake se zrajícím sýrem…
Je to jednoduché, já vždycky přijdu s nějakou surovinou, se kterou jsme ještě nepracovali. Podpoří to třeba i aktuální nálada vzhledem k počasí. Teď je zima, tak by nás mohl zahřát celer, a přemýšlíme, co by se k tomu hodilo. On je takový jednotvárný, není výrazný, něco to musí rozbít. Tak co k tomu dát mátu, to zní zvláštně, ostružina, to také není ono, a co třeba malina? Celer a malina je super kombinace, už jen jak vám to zní. Také samozřejmě člověk musí mít ty chutě tak nějak v sobě, ale řídím se i tím, jak mi to na jazyku ladí. A když si to představím dohromady, tak to k sobě jde. Takhle se postupně poskládá celý dort.

Kolik dortů denně upečete?
Výrobu máme nastavenou na přibližně 50 dortů denně. Ne všechny dny jsou ale stejně náročné. Na víkendové oslavy pečeme více dortů než třeba ve všedních dnech. Víkendy u nás obecně bývají náročnější na výdej zakázek a přípravu, protože kdy jindy se slaví nebo jezdí na návštěvu s něčím sladkým.

Jaký na vás mělo vliv koronavirové období?
Zkoušeli jsme ze začátku rozvoz, ale nechali jsme to být. Nemohli jsme doručovat klientovi tu kvalitu, kterou jsme chtěli. Na rozvoz dortů jsou totiž potřeba chladící auta a těmi nedisponují všichni přepravci. Měli jsme otevřené výdejní okénko, a to fungovalo. Na začátku jsem dala svým zaměstnancům na výběr, jestli to zkusíme, nebo to položíme, a oni se nechtěli vzdát. Když to tak vezmu, tak jsme to zvládli v pohodě. Lidé i v covidové době chtěli někomu udělat radost nebo si jen osladit den, a tak stále chodili pro dortíky, i když si je u nás nemohli sníst.

Jak vypadá váš tým?
Jsme samé holky, máme jen jednoho chlapa, asi se jim k nám moc nechce. (smích) Je nás 16, začínali jsme v 6. Jde o obsluhu kavárny, provozní a další cukrářky. Já spíš už jen vymýšlím a peču vzorky, abych zjistila, jak se to těsto při pečení chová. Také se starám o finální design dortů. Všechno je naše kolektivní práce. Pro mě jsou moji zaměstnanci druhá rodina. Nepoštěstilo se mi mít ještě děti a oni pro mě hodně znamenají. Všichni musí táhnout za jeden provaz a já svým zaměstnancům stoprocentně věřím.

Ve vaší nabídce se teď hodně objevují likéry, jak vás to vůbec napadlo? Není to standardní sortiment cukrárny.
To začalo obligátně přes Vánoce, když jsme dělali vaječné likéry a koňak a mělo to úspěch. Jak si rádi hrajeme s chutěmi, tak jsme šli dál. Dělali jsme na Velikonoce Zelenáče, Pančelkovník pro paní učitelky k vysvědčení, Peprník, Pekelník a další, už jsme jich udělali spoustu. Všechny mají velký úspěch, rozkřiklo se to, tak se snažíme vymýšlet další bláznivé příchutě. Teď vymýšlíme zrovna příchuť na Velikonoce.

Co by si člověk u vás měl rozhodně dát, bez čeho by z Brna neměl odjet?
Náš signature je určitě Mechový dort, jsem ráda, že ho hodně lidí zkouší péct doma a líbí se jim to. V době koronaviru to byla úplná internetová mechová horečka. U každého dortu se snažíme, aby hosty oslovil, aby na něm bylo něco neobvyklého a zajímavého. Aby si zapamatovali jeho příběh.

Medailonek
Šárka Divácká je na české cukrářské scéně již více než 10 let. Pochází z Prahy a do Brna se přestěhovala za studiem. I přesto, že vystudovala průmyslovou školu dopravní a studovala dokonce i na Univerzitě obrany, láska k cukrařině vše přebila. Nejdříve začínala jako cukrářka v brněnské restauraci Borno Agnese, pak chvíli pekla a prodávala dorty sama, až před 5 lety založila kavárnu s cukrárnou Sorry, pečeme jinak a změnila brněnskou cukrářskou scénu.

Autorský článek Barbary Tesařové

Zájemci v aplikaci, kterou mohou najít také jako webovou stránku, najdou doporučení na kavárny z mnoha evropských měst. „Nabízíme tipy na více než dva tisíce kaváren a pražíren z více než devětatřiceti zemí Evropy,“ uvedl pro CzechCrunch spoluzakladatel portálu Aleš Pospíšil. Kromě seznamu podniků se zde ale lidé mohou také inspirovat, jak si kávu správně připravit. Na youtube kanálu uvidí třeba návod, jak si udělat espresso s tonikem nebo cappuccino, a najdou zde i tipy na kávové vybavení.

Databázi kaváren a pražíren si tvůrci pečlivě hlídají. Vzhledem k počtu těchto podniků však často nejsou schopni všechny navštívit, a tak spoléhají také na lidi z komunity, kteří jim vybraná místa doporučují. Aby se ale kavárny do aplikace dostaly, musí v každém případě splňovat kromě výborné chuti nápoje také třeba kritérium čistého interiéru nebo mít vzdělanou obsluhu, která dokáže zákazníkům poradit.

Zdroj: Czech Crunch, European Coffee Trip

S myšlenkou založit sociální kavárnu, ve které budou pracovat ženy s mezinárodní ochranou a cizinky, přišlo občanské sdružení Mareena, které pomáhá uprchlíkům a cizincům na Slovensku s integrací do společnosti. Pracovníci sdružení při práci s lidmi donucenými odejít ze svých domovů kvůli válce nebo pronásledování vnímali ztížený přístup na trh práce, který tito lidé z různých důvodů zažívají. Rozhodli se proto v rámci hledání systematického a efektivního řešení vyzkoušet provoz sociálního podniku.

„Dosud se nám v Mareena café podařilo zaměstnat 8 žen pocházejících ze Somálska, Afghánistánu, Íránu, Kamerunu či Ukrajiny. Práce v kavárně jim pomáhá nejen v ekonomické oblasti, ale zlepšuje také jejich komunikační dovednosti v slovenštině a pomáhá jim rozvíjet jejich potenciál. Toto vše zásadním způsobem přispívá k jejich začleněnosti do společnosti,“ říká ředitelka Mareeny Michaela Pobudová.

Kavárna vedle zaměstnání žen přináší také více porozumění do slovenské společnosti. Návštěvníci se při kávě, čaji nebo dezertu mohou seznámit s lidmi a kulturami, na které by jinak jen těžko narazili. Prozatím podnik fungoval v pronajatých prostorech Café Propeller díky pomoci bratislavské městské části Staré Mesto. Mareena chce v myšlence sociální kavárny pokračovat i nadále, proto spustila crowdfundingovou kampaň na Startlabu. Vybrané prostředky plánuje použít především k nákupu vybavení kavárny. Pokud by se vybralo více prostředků, budou použity na jazykovou přípravu a zaškolení žen v kavárně. Zatím dárci nápad podpořili 4 450 eury (v přepočtu více než 110 000 korun).

Zdroj: Mareena, Startlab

Dawn Avatar Robot Cafe je projektem firmy Ory Lab, která má za cíl zbavit lidstvo samoty a vytvořit společnost, kde se budou lidé moci potkat, pracovat a být sami sebou nehledě na to, že jim zdravotní stav neumožňuje opustit domov. Takovou situaci jsme si všichni vyzkoušeli v době koronavirového lockdownu a zjistili jsme, jaké je ztratit své přátele a pocit sounáležitosti.

Humanoidní robot OriHime s kamerou, mikrofonem a reproduktorem se tak nabízel jako klíč ke skloubení pandemické zkušenosti a reality lidí s postižením. Verze OriHime-D pak dokáže nejen komunikovat, ale díky kloubovým končetinám také přenášet věci a pohybovat se v prostoru. Nápad s použitím 120centimetrového stroje ovládaného lidmi z domu však není produktem pandemie. Firma s myšlenkou přišla už v roce 2012 a letošní ostrý provoz kavárny je výsledkem tříletého testování, na němž se podílelo padesát Japonců s postižením či nemocemi omezujícími pohyb a komunikaci.

Zákazníci si mohou v tokijské kavárně rezervovat místo nebo přijít jen tak a při objednávce si popovídat s lidmi, kteří by jinak kvůli zdravotním překážkám pracovat nemohli. Kávu jim připraví telebarista ovládaný pacientem s ALS, který se dříve touto profesí živil. Kavárna myslí také na návštěvníky s postižením, proto je celá bezbariérová a umožňuje zapojení asistenčních respirátorů nebo pohyb s lehátkem.

Zdroj: Ory Lab, Dawn Avatar Robot Cafe

Cílem kavárny CUPS Coffee & Tea v americkém státě Virginia je přimět prostřednictvím netradiční cenové politiky zákazníky, aby se k personálu chovali slušně. Cena kávy nebo čaje je proto závislá na interakci konzumenta s obsluhou u pokladny. Na tabuli u kasy si mohou zákaznici přečíst poněkud neobvyklý ceník.

Malá káva stojí pět dolarů, pokud ale zákazník k objednávce přidá slovo prosím, zaplatí tři dolary. Když připojí i pozdrav, bude ho káva stát jen 1,75 dolaru. Na tento netradiční způsob, jak podpořit zdvořilé chování k pracovníkům ve službách, upozornil server The Times of India. Hlavní myšlenkou celé iniciativy je poselství, že respektovat druhé a být laskavý nic nestojí. Naopak na tom vydělají všichni zúčastnění.

Antigenní testy v podniku na Karlově náměstí provádí číšník Patrik, který se před kariérou baristy vyučil zdravotníkem. Dohlíží na něj i farmakoložka Sylvia Salamon z nedaleké lékárny. Zákazníci do kavárny vstupují s nasazeným respirátorem a je jen na nich, zda odejdou pouze s nápojem, zákuskem nebo i bezplatně provedeným testem. Potřeba je jen zdravotní průkaz či jiný doklad totožnosti, aby bylo možné vydat oficiální potvrzení. Do několika minut jim přijde potvrzení v SMS zprávě nebo na e-mail.

Majitelka Café Museum Imgard Querfeld se pro testování v kavárně rozhodla z více důvodů. Jednak chtěla navzdory „gastrolockdownu“ oživit její prostory a zároveň vycítila příležitost udělat něco smysluplného. Naplňuje tím i rakouskou strategii masivního testování, které má včas odhalit šíření infekce. Jelikož je majitelkou dalších devíti kaváren a restaurací, je možné, že budou mít obyvatelé a návštěvníci Vídně příležitost dostat test i k hlavnímu chodu.

Prvotní myšlenka vzešla už před lety z osobního snu skautek – založit si jednou vlastní kavárnu. Prozatím absolvují každý prosinec jakýsi zkušební režim, když otevírají improvizovanou předvánoční kavárnu v prostorách skautské klubovny. Příznivci pomohou s napečením dobrot, místní obyvatelé pak s nákupem a konzumací. „Jsem ráda, že i přes ty všechny těžkosti a omezení, se kterými se musely vypořádat, se skautky rozhodly kavárnu udělat. Moc jim fandím a vždy se těším se na dobrý zákusek,“ uvedla místní obyvatelka Helena Dvořáková.

Tentokrát přitom skautky využily nástroj, vlastní v této době řadě gastroprovozů – vynalézavost. Kavárnu si tak otevřely v režimu výdejního okénka, ke kterému navíc přidaly i možnost rozvozu, venkovní stánek s nealko punčem, uměleckou aukci i veřejnou sbírku. „Lidé už před rokem říkali, že si advent bez naší kavárny ani neumějí představit,“ doplňuje koordinátorka akce Lucie Škodová. Osmý ročník Coffee to Help byl nakonec navzdory situaci rekordní – vybralo se přes 140 tisíc korun. Ty pomohou v rodinách dlouhodobě nemocných dětí Elizabethky a Adámka.

V něm lidi zvou, aby si udělali procházku a zpestřili si ji kávou nebo jinou dobrotou z výdejního okénka každé ze zapojených kaváren. Když získáte razítko ze všech osmi kaváren, které se projektu účastní, můžete si pak v jedné z nich vychutnat kávu zdarma. „Buďte nevěrní té vaší kavárně. Pomozte unikátnímu kavárenskému mikroregionu v Brně okolo Lužáneckého parku a dejte si kafčo jinde,“ vybízí organizátoři akce ve facebookové události.

Kavárníci touto akcí chtějí nejen snížit své finanční ztráty, ale také si udržet kontakt se zákazníky. „V současné době přicházíme každý den v průměru o 60 až 70 procent z obratu. Co nám chybí ještě víc než peníze, je kontakt se zákazníky a pocit, že někomu zlepšujeme den,“ uvedl jeden z organizátorů akce, spolumajitel kavárny Buchta B Tomáš Niederle pro Seznam zprávy. Kartičku si můžete vyzvednout už od čtvrtka v kterékoliv ze zapojených kaváren. Tak dobrou chuť!

Kavárenské povalečství s přesahem

Možností, kam si zajít na výbornou kávu, je i mimo velká města zpravidla dost. Proč si tak, alespoň pro jednou, nevybrat nějaký originální koncept? Ze sociálních podniků doporučme alespoň legendární pražské Café Therapy, kde dostávají šanci lidé potýkající se se závislostmi. Ústecké Kukang Coffee zase přímo podporuje ochranu outloňů a brněnský Pelíšek už za čtyři roky svého fungování našel nový domov více než čtyřem stům koček.

Eko vlna i mezi zrnky

Limonáda bez brčka a káva s sebou do vlastního hrnečku. Ekologických alternativ je v dnešní době spoustu a kavárny jdou v tomto často příkladem. V Česku se tak před pár lety rozjel mimo jiné super projekt zálohovaných kelímků. Podobným směrem se, jen v oblasti jídla, vydala nedávno také REkrabička. Tu mimochodem využívá celá naše redakce

Inspirace od gigantů

Nemusíte být hned fanoušky půllitrového latté s karamelovým sirupem a hromadou šlehačky, inspiraci si od kávových řetězců ale lze vzít i tak. Například Starbucks už po světě otevřel několik poboček zaměstnávajících pouze osoby se sluchovým postižením, a to se záměrem propojit jejich svět se světem slyšících. A jejich autistického tančícího baristu máme taky dodnes v živé paměti.

Lógr – víc než odpad

Na kávový lógr už se dávno nepohlíží jako na zbytečný odpad. Můžete si z něj vyrobit skvělý pleťový peeling, pohnojit s ním zahrádku nebo obarvit vajíčka. Využít velké množství lógru z místních kaváren už se snaží několik projektů – u nás si můžete přečíst o tom plzeňském i českokrumlovském.

Káva jako dobrý skutek

Už jste někdy zkusili předplatit kávu osobě za vámi? Potutelně pak zpovzdálí sledovat její reakci, anebo naopak bez ohlédnutí odejít a jen si představovat, jakou radost jste takovou maličkostí udělali? Zkuste to! Jeden nezapomenutelný příběh z Kanady nám totiž stále připomíná, jak velké věci takové „maličkosti“ někdy dokážou.

Všichni zaměstnanci jsou vyškoleni ve znakovém jazyce, digitální panely učí zákazníky této řeči porozumět. Objednat si tam lidé mohou právě pomocí znakování, psanou poznámkou nebo prostřednictvím technologie přepisující hlas do psané podoby.

Kavárna navíc spojuje technologii s uměním tak, aby vytvořila vhled do světa hluchoněmých. Centrální tématikou výzdoby je právě spojení. Své obrazy tam vystavuje japonský umělec Hidehiko Kado, který jako slyšící dítě vyrůstal v rodině neslyšících. Do svého díla tak přenáší snahu o vzájemné porozumění mezi dvěma různými světy.

Firma razí od roku 2018 přístup „no filter“, podle kterého přijímá zaměstnance bez předsudků, podporuje LGBTQ+ komunitu a emancipaci žen či poskytuje pracovní příležitosti seniorům a handicapovaným. „Starbucks vytváří kulturu vřelosti a sounáležitosti. Každý je mezi námi vítaný,“ doplnil v tiskové zprávě group president společnosti John Culver.

Myšlenku projektu vystihuje už jeho samotný název. Zahrádky, ale i vnitrobloky plzeňských restaurací nebo kaváren oživí kulturní program – filmové projekce a hudební vystoupení. Ty navíc doplní speciálně laděné menu. Program startuje v pátek promítáním filmu Okresní přebor: Poslední zápas Pepika Hnátka, tematicky v sokolovně Bolevec.

„Filmoví fanoušci mohou dorazit taky do Schované kavárny, kde se bude promítat experimentální český snímek režiséra Oldřicha Lipského Happy end. Jako menu k filmu si mohou diváci zvolit třeba variaci domácích koláčků, které mají v promítaném snímku svou roli, a k tomu sklenici vína či domácí limonádu,” popsala Eva Veruňková Košařová, ředitelka filmového festivalu Finále Plzeň. Ten projekt se společností Film Servis Plzeň inicioval. Finančně ho podpořilo město.

Kukang Coffee je v Česku první a zároveň také jedinou kavárnou svého druhu. Nejen, že si v ní můžete vychutnat šálek kávy, ale také se dozvíte zajímavé informace o ochraně nejen outloňů a dalších aktivitách The Kukang Rescue Program. Cílem projektu je pomáhat udržitelnému způsobu živobytí sumaterských farmářů ve vesnici Kuta Male a podílet se na ochraně tamních divokých zvířat, stejně jako bojovat proti nelegálnímu obchodu se zvířaty.

Kavárna v Ústí nad Labem je otevřená každý všední den od 7 ráno do 18 hodin večer. Novinky nejen z kavárny můžete sledovat na Facebooku a Instagramu Kukang Coffee.

Sociální podnik Café Therapy vznikl pod taktovkou neziskové organizace SANANIM, která již 30 let poskytuje podporu lidem, jež se potýkají se závislostmi. V restauraci tak dostávají šanci i ti, kteří by na trhu práce nacházeli možnost uplatnění jen velmi obtížně, neboť prošli léčbou závislosti na návykových látkách či hazardu, případně výkonem trestu odnětí svobody.

Zaměstnanci se tak učí pracovním návykům a pokračují v komplexním programu resocializace. Zároveň získávají mzdu, která pokryje jejich životní náklady, a s ní velkou míru svobody a zodpovědnosti. Za 15 let existence Café Therapy prošlo takzvaným tranzitním zaměstnáním již více než 130 osob. Podle provozovatelů naprostá většina z nich v běžném životě i nadále funguje. 

Kromě bezbariérové restaurace provozují také retro bistro v budově Pedagogické fakulty UK či divadelní kavárnu v prostorách Divadla ABC. Nabízí také stylový catering pro nejrůznější firemní a společenské akce.

Nabídnutou pomoc umí vrátit zpět

Před zánikem po koronavirovém omezení provozu je zachránila úspěšná crowdfundingová kampaň, v níž se podařilo nashromáždit finanční podporu přesahující částku 125 tisíc korun. Ta pokryje náklady na mzdy zaměstnanců, kteří během pandemických opatření nezištně pomáhali ostatním, jež se ocitli bez jídla a prostředků.

„Co nám přinesou další měsíce, nikdo neví. Naše provozy se na plno spustí až na podzim. Musíme ještě přečkat hubené léto,“ říká Jakub Janyška, manažer neziskové organizace SANANIM. Nehodlají však jen nečinně přihlížet a pouští se do dalších projektů. „Novinkou je náš pojízdný stánek na Slapech, který jsme si sami vyrobili. Od září také chceme zařazovat pravidelné kulturní programy,“ dodává Janyška.

Začalo to nevinnou touhou vypěstovat si trochu zeleniny a ovoce na vlastní zahradě a vyústilo v unikátní projekt, do kterého se s radostí zapojili provozovatelé kaváren i zastupitelstvo Českého Krumlova. V rámci projektu KrumLogr shromažďuje Jiří Podhorecký kávový lógr z místních kaváren, aby jej následně využil jako účinné a přírodní hnojivo. Pro vlastní potřebu mu však slouží jenom dočasně.

Přes počáteční nejistotu mu vyšli vstříc nejen samotní kavárníci, kterým tak zároveň odlehčil od každodenního odpadu, ale i zastupitelé města Český Krumlov. „Důležité pro mne bylo, že jsem se mohl obrátit na městský úřad, kde jsem požádal o spolupráci s umístěním a vývozem sběrné nádoby. V historickém městě, kde se pohybují turisté, to vyžaduje vhodné místo, kde nikomu nebude překážet,“ nastiňuje prvotní výzvy Jiří Podhorecký. O obsluhu sběrných nádob se však stará sám. „Hlavní úsilí zbývá na dvě nohy a dvě ruce – to se prostě musí obejít pěšky. Dlažba v ulicích není pro kolo nebo jiné přibližovadlo zrovna ideální,“ vysvětluje.

O výpěstky se s radostí podělí

Shromážděný lógr následně putuje přímo do kompostu. „Zatím jsem v přechodné fázi, kdy ještě nemohu využít sesbíraný lógr a hotový kompost na velké zahradě. Proto jsem se dohodl s místním zahradnictvím, že se bude kompostovat u nich,“ představuje Podhorecký prozatímní řešení.

Plánovaným završením jeho projektu však má být komunitní zahrada, kde bude kompost s lógrem k dispozici dalším pěstitelům. Část úrody by také mohla putovat zpět do zapojených kaváren jako malé poděkování. „Další kroky spočívají právě v nalezení více lidí a realizaci komunitní zahrady, která by mohla být nejen osobním potěšením každého pěstitele, ale i ukázkou, že když se spojí zájem více lidí, tak to i více lidí těší,“ doufá Jiří Podhorecký.

Kavárny zapojené do projektu KrumLogr snadno poznáte podle samolepek nalepených na vstupních dveřích. Jejich seznam si navíc můžete pohodlně prohlédnout na webu, který zakladatel projektu vlastnoručně vytvořil.

Lógr vyživí půdu a odradí hlemýždě

A co je na lógru vlastně tak zázračného? Jedná se o zcela přírodní hnojivo, které je zdrojem organických živin pro pěstované rostliny i živným zdrojem pro půdní organismy, žížaly a další bezobratlé živočichy, které pak rychleji rozkládají veškerý kompostovaný materiál. Zároveň má regulační efekt na přemnožení slimáků a hlemýžďů zahradních, protože je účinně, ale ekologicky odpuzuje.

Pro efektivní kompostování lógru je vhodné promísení s dalším biomateriálem, jako je posekaná tráva, domácí bioodpad z kuchyně, dřevní štěpka, méně kvalitní půda či drcené vaječné skořápky.

Projekt tak nenásilnou formou podporuje nejen samotné kompostování, ale i rozšíření dalších ekologických postupů, jak nakládat s bioodpadem a zároveň udržet půdu co nejúrodnější. Kavárnám navíc pomáhá s redukcí množství odpadu a brzy se snad bude podílet i na podpoře komunitního pěstování a alespoň částečného návratu k soběstačnosti.

S nápadem využít klobouky přišla místní televizní stanice RTL, která ve městě natáčela reportáž o znovuotevírání podniků. „Bylo to vtipné a naši zákazníci se do toho velmi vžili. Také nám to ale ukázalo, jak složité je udržovat jeden a půl metrové rozestupy,“ řekla majitelka kavárny Jaqueline Rothe deníku CNN.

Zatímco za obvyklého provozu má kavárna kapacitu 36 stolů uvnitř a dalších 20 venku, s novými opatřeními může nyní zákazníkům nabídnout méně než polovinu. Rothe nicméně věří, že s postupným rozvolňováním opatření v Německu bude přicházet více zákazníků a později snad i turistů.

Zdroj: edition.cnn.com

Cítíte se v prostorách muzeí a galerií jako doma? Tak se zkuste naopak doma cítit jako v galerii. Moravská galerie nabízí skrze projekt #moravskagaleriedoma řadu aktivit do domácího prostředí pro děti i dospělé. Moravské zemské muzeum vás zase vezme na virtuální prohlídku. A na malé chemiky si můžete zahrát díky sérii pokusů ze zábavního vědeckého centra VIDA. Celou rodinu můžou zabavit i online šifrovací hry nebo pravidelný sobotní kvíz na způsob oblíbených hospodských kvízů.

Bez pravidelné porce filmových zážitků vás nenechá Univerzitní kino Scala. Díky zapojení do projektu Moje kino live si můžete každý večer udělat domácí kino ve společnosti kvalitního filmu a kino tím navíc finančně podpořit. Podobně funguje také kino Art. A dobrá zpráva – za hlasité šustění sáčkem od brambůrků vás nikdo plísnit nebude.

Výběrová káva na každém rohu, legendární drinky i kuchyně z celého světa. Svou gastro scénou je Brno proslulé. A nezahálí ani v těchto dnech. Řada podniků funguje formou okénkového prodeje nebo spustila rozvozy. Udržet restaurace nebo bistra nad vodou pomáhají i dílčí projekty. Save gastro například zprostředkuje zakoupení poukázky do vašeho oblíbeného podniku, kterou uplatníte v klidnějších časech. Všechny tipy na současné kulturní vyžití v Brně najdete zde.

Prosklené stěny z lahví od piva, staré pneumatiky na venkovní zahrádce nebo název kavárny vyskládaný z plastových víček. To je místo, kde zákazníci mohou za kávu zaplatit standardně penězi, nebo donést určité množství odpadu, které Vanday kreativně využije jako materiál k budování podniku nebo na další projekty. „Chci tím vyslat zprávu ostatním majitelům podniků, aby se dívali dál než jen za zisk a uvědomovali si, jak výrazný vliv má velké množtsví odpadu na lidi i přírodu po celém světě,“ říká Vanday, který v minulosti pracoval jako manažer hotelu.

I přes to, že o placení v „naturáliích“ prozatím mezi zákazníky příliš velký zájem není, Vanday věří, že se díky šíření povědomí o ekologických otázkách podaří alespoň částečně změnit smýšlení lidí v zemi, kde je znečišťování přírody velkým problémem.

Zdroj: Reuters

Bistro bylo více než rok zavřené, teď do něj ale jiný provozovatel přinesl zcela nový koncept. Na návštěvníky bude čekat káva i další nápoje, snídaňové menu, pečivo slané i sladké, koláčky, teplá jídla i polévky z čerstvých sezónních potravin z vlastní farmy. „Aktuální nabídku budeme upravovat podle potřeb a od října postupně rozšiřovat. Vedle hotových jídel plánujeme i minutková jídla – těstoviny, rizota a saláty,“ popsal Jakub Knězů, ředitel a zakladatel Etincelle. Společnost ve své síti kaváren, pekáren a dalších podniků zaměstnává na 150 handicapovaných.

Slavnostního otevření bistra se zúčastnil primátor Prahy Zdeněk Hřib, ale i spisovatelka Bára Nesvadbová a další osobnosti. „Bistro bude provozovat společnost, jejímž posláním je aktivně podporovat osoby s mentálním nebo fyzickým handicapem a pomáhat je zapojovat do společnosti. Zároveň jsem rád, že klade důraz na ekologii a používání regionálních potravin,“ řekl Hřib. „Jsem nesmírně ráda, že právě magistrát jde společnosti příkladem v rámci přesvědčení, že menšina je většinou, že lidství je jen jedno,“ dodala spisovatelka Nesvadbová.

U zrodu projektu stála Romana Hladišová společně se svou kamarádkou. „Seděly jsme spolu v kavárně a já přemýšlela, jak TyfloCentrum Brno pozvednout. A protože jsme obě požitkářky, tak nám to nějak secvaklo dohromady. Slovo dalo slovo a podpora kamarádky k mojí osobě byla tak veliká, že jsem začala věřit tomu, co chci,“ vzpomíná žena. To bylo v říjnu minulého roku.

Nyní, o pár měsíců později, je už nápad skutečností. „Moje prvotní myšlenka byla striktní – z každé prodané kávy měly kavárny věnovat korunu. Ale cítila jsem, že jsou takhle tlačeny do diskomfortní zóny, a tak jsem od toho upustila a nechala jim volnou ruku,“ vysvětluje Hladišová. Kavárny samotné se tak nyní mohou rozhodnout, zda budou přispívat korunou z každé kávy, nebo určitou částkou za vybrané období. Příspěvek může být jak jednorázový, tak pravidelný, například každý měsíc.

Aktuálně je do projektu zapojeno pět kaváren, tři další přispěly jednorázovou částkou. Myšlenka je přístupná i novým zájemcům. Vybrané peníze směřují v rámci TyfloCentra Brno na přestavbu Domu služeb pro nevidomé Josefa Chaloupky, který poslouží k sociálnímu poradenství, rehabilitaci či asistenčním službám.

Předplatit kávu osobě za sebou. Nic, co byste asi dělali běžně, ale zároveň nic „velkého“. Nebo…? Devatenáctiletá Mackenzie právě toto udělala. O den později našla ve schránce děkovný dopis. Nicole, která kávu zdarma dostala, byla v daný moment nečekaně odvolaná z práce kvůli zrušenému hlídání, navíc si procházela těžkým obdobím po úmrtí otce, kvůli němuž se chystala v zaměstnání skončit a přesedlat na péči o děti na plný úvazek.

Nicole měla při čekání na kávu výčitky. Že by neměla utrácet, když se rodině brzy značně sníží příjem. Nakonec ale sobě a dětem přece jen rozhodla trochu dopřát. Po zážitku se jí povedlo zkontaktovat Mackenzie, které chtěla prostřednictvím dopisu poděkovat. Dojatá adresátka ženě později věnovala poukázku do Starbucks na 150 dolarů, které vybrala díky svému twitterovému účtu. Navíc Nicole nabídla příležitostné hlídání. Obyčejný kelímek kávy tak pomohl vybudovat neobyčejný vztah.

Zdroj: huffingtonpost.com