Na známce v hodnotě 85 centů byla scéna, na které dvě děti pekly vánoční cukroví a třetí psalo dopis. V křesle seděl dědeček, který předčítal z vánoční knížky. Unikátní byla přitom známka tím, že se díky inovativní technologii po přiložení speciální interaktivní tužky tiptoi začaly přehrávat zvuky, například píseň „Ve vánoční pekárně“. V Německu je tato skladba hamburského písničkáře Rolfa Zuckowského, který se proslavil písněmi pro děti, velmi oblíbená. Na jiném místě po přiložení tužky známka vysvětlila původ Vánoc a některých s nimi spojených tradic. Po kontaktu s místem, na kterém sedí v křesle dědeček nápadně podobný Zuckowskému, zaznělo vánoční vyprávění.

„Není to elektronické, není v tom čip, je to založené na infračervené technologii,“ vysvětlil Clemens Maier, šéf firmy Ravensburger. Známý výrobce puzzle, deskových her a dětských knížek na vzniku známky s Německou poštou spolupracoval. Tužka tiptoi se prodává s řadou interaktivních knížek a her firmy Ravensburger, a je tak podle Maiera v mnoha německých domácnostech. Aby si mohli lidé zvukové záznamy ze známky přehrát, museli si na tužku zdarma stáhnout z internetu odpovídající audiosoubory, které se přehrají po kliknutí na různá místa na známce. Pokud děti či dospělí doma tužku tiptoi neměli, mohli si písně a vyprávění přehrát i na internetu.

Autorka je terapeutkou pro děti a mládež s praxí v oblasti umění a designu, navíc má magisterský titul v oboru psychoterapie uměním. Své znalosti a dovednosti uplatňuje při psaní. Prostřednictvím laskavého příběhu O veverčákovi a jeho lesních dobrodružstvích se čtenáři naučí techniky zvládání strachu a stresu a uvědomí si, že ačkoliv se všichni občas cítíme ustaraní, nemusíme těmto problémům čelit sami.

Foto: Gabriela Brázdová

Kniha vypráví příběh malého Veverčáka, který od posledního podzimu neopustil své hnízdečko. Potřebuje nasbírat oříšky na dlouhou zimu, ale má příliš velké obavy, které mu výpravu znemožňují. Naštěstí má Veverčák v lese spoustu kamarádů, kteří mu poradí a podpoří ho v tom, aby opustil svůj příbytek. Přítel Ježek mu třeba poradí toto: „Já, když se bojím, se schoulím pevně do klubíčka a vytáhnu všechny své bodliny, aby mi nikdo nemohl ublížit. To mě chrání, když je čeho se bát, ale občas se to stává i bezdůvodně a o ty moje bodliny se pak můžou popíchat i moji kamarádi! A to vůbec není dobré! Proto si pamatuj, že strach se může objevit, když se bojíme oprávněně, ale někdy je jen v našich představách.“

Slovo autorky článku:

Pohádka je psaná větším písmem, tudíž ji zvládnou přečíst i čerství čtenáři, nejsou tak nutně závislí na rodičích či vychovatelích, to považuji za velké plus. Příběh přitom nabízí spoustu mouder a poučení nejen pro malé, ale i velké. Navíc jej doprovází půvabné ilustrace, tudíž je radost knihou listovat.

Chelsea Banning pořádala autogramiádu v Ohiu v USA pro svůj debutový román Of Crowns and Legends. Jenže na akci dorazili pouze dva lidé.

„Včera si přišli pro podpis pouze 2 lidé, takže jsem byla docela naštvaná,“ píše v hořkosti spisovatelka na svém Twitter účtu. Zvlášť frustrující a trapné pro ni prý bylo, že původně účast potvrdilo 37 hostů.

Chelsea je fantasy spisovatelkou, její kniha má kořeny v artušovské legendě. Nespokojený tweet se stal poměrně virálním – brzy po uveřejnění obdržel 62 000 lajků a více než 2 000 komentářů a retweetů. Od té doby autorka úspěšně vyprodala podepsané kopie příběhu, na kterém pracovala 15 let.

Kteří autoři Chelseinu tvorbu podpořili?

Mezi těmi, kteří na autorčin tweet reagovali, bylo několik známých tváří, které nám svými odpověďmi připomněly, že každý někde začíná.

„Terry Pratchett a já jsme pořádali autogramiádu na Manhattanu pro knížku Good Omens, kam vůbec vůbec nikdo nepřišel. Takže máte nad námi převahu 2 účastníků,“ napsal britský spisovatel Neil Gaiman o svém zesnulém kolegovi a příteli.

„Připojuji se do klubu,“ reagoval autorka populárního příběhu Příběh služebnice Margaret Atwoodová. „Pořádala jsem autogramiádu, kam nikdo nepřišel, kromě chlapa, který chtěl koupit nějakou izolepu a myslel si, že tam pracuju,“ dodává úsměvnou příhodu ze svých začátků Margaret.

„Mnohokrát jsem seděla osamělá u podpisového stolu a čekala, až někdo přijde, většinou se však zeptal, kde jsou toalety,“ píše Jodie Picoultová, autorka díla My Sister’s Keeper.

„Jednou jsem byla součástí akce pro CHOCOLAT v Glasgow, kde jediný, kdo se objevil, byl starý muž, který se přišel schovat před deštěm,“ napsala autorka Joanne Harris, která předsedá britské skupině Society of Authors.

Nejpopulárnějším autorem, který na tweet reagoval, však nebyl nikdo jiný než milovník hororů Stephen King, který se podělil o zvlášť pikantní zážitek: „Při mé první autogramiádě knihy SALEM’S LOT jsem měl pouze jednoho fanouška. Tlustý kluk, který přišel a řekl: „Hej, kámo, nevíš, kde jsou nějaké knihy o nacistech?“

Odpověď autorky na sebe nenechala dlouho čekat: „Pane Bože!… mimochodem, můj manžel vyšiloval víc než já, že mi odpověděl Stephen King. Je obrovský fanoušek! Děkuji za váš příběh, pane!“

Zdroj: Euro News

Sláva oběma vítězům

Fotky téhle dvojité radosti doslova obletěly svět. Skokani do výšky Mutas Issa Baršim a Gianmarco Tamberi se probojovali závodem až k výšce 239 centimetrů. V ní oba natřikrát selhali, a tak mělo následovat rozeskakování, které by rozhodlo o vítězi. Tedy v případě, že by se Baršim nezeptal rozhodčího, zda si nemůžou zlato rozdělit oba závodníci. Rozhodčí souhlasil a italský i katarský závodník vzápětí propukli v obrovskou, sdílenou radost. K podobnému kroku došlo v olympijské atletice naposledy v roce 1912.

Od plastového víka až ke zlatu

Další příběh je jako z filmu. Italo Ferreira se jako malý učil surfovat na víku od chladicího boxu. Na řádný surf nebyly v chudé rodině peníze. Brazilec si i přesto dokázal techniku osvojit a postupně se probojoval mezi ty nejlepší – svůj první závod vyhrál. A vyhrál i ten olympijský, přestože souhrou nešťastných náhod hrozilo, že se na něj vůbec nepodívá. Ani v Tokiu se mu nevyhnuly komplikace. Když své prkno v úvodu závodu zlomil, sám zůstal nezlomen, a stal se tak prvním mužským olympijským vítězem v surfingu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Italo Ferreira (@italoferreira)

Zdraví až na prvním místě

Měla být triumfem amerických gymastek a chtěla přepisovat historické tabulky olympijských her. Místo toho Simon Biles během prvního závodu, víceboje družstev, přenechala své místo kolegyni z reprezentace a později promluvila o duševních problémech a tlaku na svou osobu. Rozpoutala tak důležitou diskuzi o problematice psychického zdraví u sportovců. Také tento moment má v letošní olympiádě své místo.

Skokan s jehlicemi

Záběry na tohoto mladého muže sedícího v hledišti plaveckého areálu vzbudily u diváků pořádný zájem. Mluvíme o britském reprezentantovi ve skocích do vody Tomu Daleyovi, který zaujal nejen sportovní svět tím, že v hledišti pletl. Činnost mu pomohla zaměstnat prsty a vyčistit hlavu. Ikona LGBT komunity tak ukázala, že pletení není ryze ženskou záležitostí a během her upletl svetr s olympijským motivem. Po jeho dokončení vyzval veřejnost k přispění na charitu ve vzpomínce na jeho otce, který zemřel na rakovinu. Kromě pletení a podněcování k dobrým skutkům navíc Daley zvládl získat zlatou a bronzovou olympijskou medaili.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Tom Daley (@madewithlovebytomdaley)

Vítěz i bez zlata

Politika se nevyhýbá ani sportu. Judista Saeid Mollaei dostal svazem před dvěma lety přikázáno nenastoupit k zápasu s izraelským soupeřem. Íránec poté na znamení nesouhlasu své rodiště opustil a začal reprezentovat pod vlajkou Mongolska. Probojoval se až do olympijského finále, kde nestačil na Japonce Takanoriho Nagase. Ten mu přesto po finálovém zápase zdvihl ruku vzhůru jako šampionovi.

Ve dvou se to lépe táhne

Říká se, že sdílená radost je dvojnásobná radost. Své by o tom mohly vyprávět i české tenisové hráčky ve čtyřhře, které společně vybojovaly zlatou olympijskou medaili. Lepší snad už může být jen to, když ještě na začátku stojíte proti sobě, ale díky skvělým výkonům nakonec stanete na stupních vítězů vedle svého kolegy a leckdy i kamaráda. To se povedlo hned dvěma českým dvojicím – střelcům trapu Davidu Kosteleckému a Jiřímu Liptákovi a oštěpařům Vítězslavu Veselému a Jakubu Vadlejchovi.

Zdroj: Seznam zprávy

„Na stezce, kterou tvoří značené trasy, historické, kulturní a jiné památky, tematické akce a vzdělávací programy, si najde každý to své. Ať už chce poznávat původní, slovanskou kulturu, nacházet místo pro odpočinek, nebo aktivně trávit volný čas,“ uvedl zlínský zastupitel Lubomír Traub, který si od titulu slibuje zvýšení zájmu veřejnosti o příběh soluňských bratrů.

Kulturní stezky Rady Evropy obvykle vedou skrz více lokalit, které pojí určité téma či příběh. Ocenění proto získala celá partnerská síť pod vedením Zlínského kraje nazvaná jako Evropská kulturní stezka sv. Cyrila a Metoděje. Tu tvoří sdružení celkem šesti zemí, mezi něž kromě Česka patří také Slovensko, Řecko, Bulharsko, Slovinsko a Maďarsko. Dohromady tak mají značené cyrilometodějské stezky více než 750 kilometrů a vedou přes nejvýznamnější místa spjatá s velkomoravskou nebo cyrilometodějskou tradicí. Celá trasa je ke zhlédnutí na webových stránkách projektu cyril-methodius.cz.

Jednapadesátiletý politik pochází z nízkopříjmové a negramotné rodiny. Začínal jako člen rolnické milice, poté se z něj stal venkovský učitel, a následně vedl odbory v regionu Cajamarca. Nyní už je téměř jisté, že bude pokračovat až na nejvyšší post v zemi. Jeho vyzývatelkou v druhém kole voleb byla Keiko Fujimori, která je dcerou exprezidenta Alberta Fujimoriho a čelí obviněním z praní špinavých peněz. Se svou prohrou se však nesmířila a napadla hlasování u soudu. Oba kandidáti stojí na opačných stranách politického spektra a netěšili se příliš velké popularitě.

Castillo zaujal své voliče právě lidovostí a pochopením pro jejich problémy vyplývající ze sociální nerovnosti, kterou ještě prohloubila koronavirová krize. Vystupuje v tradičním venkovském slamáku a klade důraz na kulturní základy a výchovu mládeže v militaristickém duchu. Peruáncům slibuje, že zůstane 70 procent výnosů z těžby mědi v rukou státu, podporuje znárodnění médií a hodlá navýšit rozpočet na vzdělání a zdravotnictví.

Názory, které hlásá manifest Castillovy strany Svobodné Peru, však znervózňují ekonomy i obyvatelstvo. Zvolený prezident totiž bude muset spolupracovat s rozděleným a pravicově naladěným kongresem, který reformy téměř jistě nepodpoří. Mezi možnosti dalšího vývoje proto patří i scénář, že by se nový prezident rozhodl vládnout bez něj, nebo že by jej parlament sesadil stejně jako předchozího prezidenta Martína Vizcarru.

Zdroj: Al-Jazeera

Originální video spojující záběry malebné přírody a silný příběh hlavní hrdinky Kristýny vzniklo jako školní práce. Mladý student audiovizuální tvorby na Slezské univerzitě v Opavě Jan Vlček měl za úkol zmapovat libovolný fenomén mladé generace. Rozhodl se tedy zprostředkovat příběh své partnerky Kristýny, která mu umožnila nahlédnout do světa neslyšících.

Video s autentickým zvukovým komentářem hlavní hrdinky vysvětluje pocity lidí s naslouchadlem v běžných denních situacích. Ukazuje ale také, že možnost oprostit se od akustického smogu může být i výhodou. V závěru videa Kristýna mluví o přístupu zdravých lidí k neslyšícím a upozorňuje na skutečnost, že byť mají mnozí sluch v pořádku, ještě to neznamená, že umí naslouchat.

Experiment pro zpestření důchodu

Historie uznávané značky Thun je pevně spjata s Kláštercem nad Ohří. Město, které měl po mnoho let ve správě rod Thunů, se pod panováním Františka Josefa Thuna těšilo hospodářskému rozkvětu. Ten dovršila spolupráce s Johannem N. Weberem. Předčasně penzionovaný správce statku hledal zábavu, a tak začíná experimentovat s místní zeminou. Již v roce 1973 se se souhlasem hraběte pokusil v provizorní peci o první výpal. Úspěšný je 15. září 1794, kdy se ve městě datuje začátek výroby porcelánu.

Z prokletého místa vlajková loď

Továrna v Nové Roli naopak patří k nejmladším závodům na výrobu porcelánu v Čechách. Dnešní hlavní sídlo společnosti při tom v minulosti příliš úspěšné nebylo. Od založení v roce 1921 se zde vystřídalo několik majitelů. Ani jednomu se ale výrobu porcelánu nepodařilo úspěšně nastartovat. Vývoj celého oboru následně zbrzdila druhá světová válka. Po ní byl závod zprivatizován a zařazen do skupiny Karlovarský porcelán. Oba závody se dočkaly sjednocení v roce 2009, kdy se s ochrannou známkou Thun 1794 vrací do názvu i odkaz na zakladatele porcelánové tradice.

Tradice i moderní tvary

Reprezentativní Ferdinandova souprava pro císařský dvůr nebo šroubovitě žebrovaná souprava vytvořená speciálně pro hraběte Thuna. K výrobkům se stoletou tradicí přibývají v porcelánce stále nové. „Dlouhodobě spolupracujeme s akademickým sochařem Jiřím Laštovičkou, který je autorem většiny porcelánových tvarů i dekorů. V poslední době jsme se spojili také s karlovarskou výtvarnicí MgA. Lenkou Sárovou Malískou. Ta vyvinula například nový tvar nádobí s názvem LEA, jenž měl vloni výstavní premiéru na veletrhu ve Frankfurtu,“ vypráví Martina Kosová ze společnosti Thun 1794.

Od nápadu k talíři

Přestože je nápad výtvarníka důležitým prvním krokem, od výkresu po hotový výrobek vede dlouhá cesta. Na jejím začátku přetransformují modeláři představu z nákresu do sádrových skic ve 3D rozměru. Po konečném doladění tvaru přichází na řadu výroba formy. „Formy a techniky lití mohou být různé. Nejtypičtější je ale lití porcelánové hmoty do sádrových forem, kdy se nejprve vytvoří vnější a poté odlitím přebytečné hmoty i vnitřní tvar výrobku,“ vysvětluje Kosová.

Po dostatečném zatvrdnutím putuje výrobek do pece rozpálené na 980 stupňů Celsia, kde absolvuje první výpal. Ten slouží k jeho zpevnění a přípravě povrchu na nanesené glazury. Tu zafixuje druhý výpal. Na rozdíl od prvního trvá pouze 6 hodin, teplota ve speciální peci ale dosahuje až 1400 stupňů Celsia.

Finální fází výroby porcelánového nádobí je jeho zdobení. „Na porcelán se dá malovat, stříkat keramické barvy nebo využít dekoraci keramickými obtisky využívající sítotiskovou techniku. V Thunu jsme vybaveni vlastním sítotiskem. Můžeme tak vyrobit jakýkoliv druh obtisků i na přání zákazníka,“ komentuje Martina Kosová a dodává, že podle konkrétní metody zdobení je potom volen také finální třetí výpal.

Český porcelán pro celý svět

Hotové výrobky z české továrny zdobí jídelní stoly a sekretáře po celém světě. Například v roce 2019 bylo podle údajů společnosti Thun 1794 dodáno více než 3 362 tun porcelánového zboží. Klienty porcelánky jsou restaurace, hotely, obchodní řetězce, ale i VIP klienti. Na porcelánu Thun se servíruje například na Pražském hradě nebo velvyslanectvích.

Značka Orion se poprvé rozzářila v roce 1896. Za jejím zrodem stáli manželé Albína a František Maršnerovi, kteří sladkostem rozplývajícím se na jazyku zasvětili celý svůj život. Čokolády se zpočátku vyráběly v pražské „Orionce“. Mezi lidmi sklízely úspěch a jejich prodej stále rostl. Postupně tak bylo potřeba rozdělit výrobu do několika závodů po celé republice.

Co tedy stojí za úspěchem značky na českém trhu? „Jedná se o náš přístup k čokoládovému řemeslu. Hrdě si totiž stojíme za všemi produkty, které nesou logo Orion. Naše čokolády mají nezaměnitelně bohatou čokoládovou chuť – přesně takovou, jakou u nás máme rádi. Z širokého portfolia Orion si navíc vybere opravdu každý, od klasiků až po příznivce nových čokoládových trendů, na které také nezapomínáme,“ uvedl tiskový mluvčí Robert Kičina.

Název Orion měl předvídat hvězdnou budoucnost značky, která byla pojmenovaná po jednom z nejjasnějších a nejznámějších souhvězdí. Recept na úspěch prý spočívá v originalitě a pečlivosti. „Právě zmiňovaná typická čokoládová chuť dělá výrobky Orion jedinečné. Při jejich výrobě totiž pečlivě volíme poměr kakaa, mléka a cukru, abychom vytvořili tu nejlepší čokoládu přesně na míru potřebám českých a slovenských spotřebitelů,“ upřesnil Kičina.

Závazkem značky Orion je pečovat o její kořeny, aby radost z čokolády přinášela i našim budoucím generacím. „Chováme hluboký respekt k tomu, co nám bylo dáno, a rádi bychom vše zachovali i pro ty, co přijdou po nás. Podporujeme proto aktivity, které přispívají k dlouhodobé udržitelnosti,“ podotkl Senior Brand Manager značky Orion Radomír Šlechta. Příkladem je postupné zvyšování množství produktů s obsahem stoprocentního udržitelného kakaa, čímž společnost pomáhá zlepšovat život farmářům a jejich rodinám. Značka také podporuje zalesňování a zvyšování kvality pěstovaného kakaa.

V závodě v Olomouci nyní vyrábí šetrně k životnímu prostředí. Využívají zelenou energii, což znamená, že veškerá nakoupená a spotřebovaná energie pochází z obnovitelných zdrojů. Značce se také daří dlouhodobě snižovat spotřebu vody a energie a redukovat emise oxidu uhličitého.

Rikako Ikee měla být hvězdou olympiády v Tokiu 2020. Po fenomenálním úspěchu z Asijských her a pacifického šampionátu se připravovala na další vrchol kariéry, když jí diagnostikovali leukémii. „Kdybych nevěřila, že to bude jen dočasné, tak bych to nezvládla. Ale když se pak věci zlomily k lepšímu, mohla jsem začít vycházet a jíst venku, ta radost byla neuvěřitelná,“ svěřila se televizi Asahi. Zpátky do bazénu se vrátila na jaře 2020 s vizí, že se připraví na olympiádu v Paříži za čtyři roky. Ale poté, co v létě začala soutěžit, se ukázalo, že účast na odložených hrách v jejím rodném městě ještě není úplně ztracená.

V dubnu se proto postavila na start národního mistrovství v plavání a vítězstvím na trati 100 metrů motýlka si zajistila místo ve štafetě polohového závodu, v němž každý člen plave jiným stylem. Pár dní nato se výhrou na stejné trati volným způsobem kvalifikovala i do kraulařské štafety. „Jsem moc šťastná a pořád se mi těžko věří, že jsem to dokázala. Ale až budu na olympiádě, tak do toho dám všechno a budu ještě lepší,“ řekla serveru Olympic Channel. „Nezáleží na tom, jak málo si věříte a jak složité jsou okolnosti, pokud pracujete tvrdě, budete odměněni,“ radovala se ze svého návratu budoucí olympionička.

A jak to všechno začalo?

Za svůj mezinárodní úspěch vděčí Plzeňský Prazdroj právě tradiční receptuře. Pilsner dal před 180 lety vzniknout zcela novému pivu plzeňského typu, které je dnes nejrozšířenější kategorií piv na světě. Spodně kvašený světlý ležák z žateckého chmele, měkké plzeňské vody a sladu z vlastní sladovny se těší oblibě již od roku 1842.

Pivovar vznikl v reakci na takzvanou pivní kalamitu, kdy měšťané roku 1838 vylili na plzeňské náměstí 36 sudů piva na protest proti jeho špatné kvalitě a údajným neblahým důsledkům na lidské zdraví. Pověst plzeňského piva o čtyři roky později zachránil vznik Měšťanského pivovaru. Jeho produkty se rychle dostaly do Prahy, Vídně i za Atlantik a pivovar se stal oficiálním dodavatelem císařského dvora. „Ve Zlaté knize návštěv je podpis císaře Františka Josefa I. či korunního prince Rudolfa. Dalšími významnými návštěvníky byli například maršál Koněv, první kosmonautka Valentina Těreškovová či monacký kníže Albert,“ uvedl tiskový mluvčí Plzeňského Prazdroje Zdeněk Kovář.

Legenda Pilsner Urquell

Plzeňský Prazdroj dodnes vaří pivo podle původní receptury prvního sládka Josefa Grolla a nachází se zhruba v místě budovy Měšťanského pivovaru. Podle průzkumu agentury Nielsen Admosphere je Pilsner Urquell nejoblíbenější značkou mezi českými milovníky piva. V loňském roce pivovar prodal jen v tuzemsku celkem 6,69 milionu hektolitrů piva. Kvůli pandemii koronaviru však přišel o 30 procent odbytu v pohostinství, které je jedním z pilířů firmy. „Pilsner Urquell je jednoznačně spojený s českou pivní kulturou, a proto se již všichni těšíme na to, až se znovu otevřou hospody a budeme si moci vychutnat tento čepovaný ležák s přáteli,“ uvedl Kovář.

Pivovar je jedním z posledních míst na světě, kde se udržuje bednářské řemeslo. Prazdrojští bednáři jsou na Seznamu tradičních nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky a uchází se o zápis na listinu světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. V minulosti získal Pilsner Urquel také řadu prestižních ocenění, například cenu Worldstar Packaging Awards nebo Certificate of Excellence od TripAdvisor.

Plzeňský Prazdroj myslí při výrobě i na životní prostředí. Od března nabízí nové vratné lahve Pilsner Urquell, plastové a aluminiové nálepky nahradil papírovými etiketami. „Díky tomu jsou skleněné lahve plně recyklovatelné a pivovar tak ušetří více než sto tun odpadu za rok,“ doplnil Kovář.

Věda fascinuje devatenáctiletou studentku gymnázia Báru od dětství. Už od 15 let dojíždí z rodné Roudnice do pražské laboratoře Ústavu organické chemie a biochemie. Ve svém výzkumu se zaměřuje na virové enzymy, jejichž poznání může výrazně přispět k efektivní antivirotické léčbě. Na svém účtu už má Bára například vývoj metody pro levné a rychlé testování potenciálních léků proti RNA virům.

Přijetí na prestižní univerzitu v Oxfordu, která patří v oblasti výzkumu virových infekcí k vedoucím světovým institucím, je pro Báru velkým úspěchem. Již tak nákladné studium v Británii se ale odchodem země z Evropské Unie stalo pro mladou Češku téměř nedostupné. „Brexitem byla evropským studentům odňata možnost vzít si studentskou půjčku na pokrytí nákladů na školné, které je teď mnohem vyšší. V případě Oxfordské univerzity jde o čtyřikrát vyšší částku. Evropští studenti přišli také o univerzitní podporu, která byla poskytována sociálně znevýhodněným studentům,“ vysvětluje Bára a dodává, že celkový účet za první ročník studia a života v Oxfordu činí přes 47 tisíc liber (zhruba 1,3 milionu korun).

Aby mohla na Oxford nastoupit, musí milovnice vědy už na jaře doložit, že studium zvládne finančně pokrýt. S prosbou o pomoc se proto rozhodla obrátit na veřejnost. Na svém webu popisuje svůj příběh i přínosy výzkumu, součástí je také transparentní účet, kam mohou zájemci poslat libovolnou částku. Už za pár dní se ukázalo, že Češi vědě fandí. Báře totiž na studium přispěli už přes 850 tisíc.

„Je to neuvěřitelné. Velice si vážím veškeré podpory, které se mi za těch pár dní dostalo, a mám obrovskou radost, že existují lidé, kteří vzdělání a vědě takto fandí. Začínám věřit, že skutečně budu schopná studia na Oxfordu finančně zvládnou a rozhodně jich využiji naplno,“ raduje se Bára. Podporu při nástupu mladé vědkyni slíbil také český podnikatel a investor Tomáš Čupr.

LÁSKA KVETE V KAŽDÉM VĚKU

U nás valentýnky příliš nefrčí, například v USA je ale svátek svatého Valentýna ve velké míře právě o nich. Americký veterán Bill White loni vyslovil přání nějakou tu valentýnku dostat. Reakce ovšem mnohonásobně předčily jeho očekávání. Ve schránce muži v jeho 104 letech totiž přistálo přes 300 tisíc vzkazů, některé navíc doplněné o drobné i větší dárky. Na lásku prostě nikdy nejste moc staří.

WITH LOVE FROM ME TO YOU

S názvem Lover se stěží můžete tvářit jako obyčejná vesnice. A obec v britském hrabství Wiltshire se o to ani nesnaží. Tisíce a tisíce razítek s nápisem Lover natiskla zdejší pošta na pohledy a dopisy, než v roce 2008 zavřela. Protože ale místní nechtěli o své specifikum přijít, každoročně ve valentýnském týdnu tradici obnovují a posílají tak symbolicky lásku do celého světa.

ŽENU KVĚTINOU NEUHODÍŠ

Valentýnský víkend skýtá pro nezadané mnohé nástrahy. Regály v obchodech plnými všemožného sortimentu ve tvaru srdíček počínaje a zamilovanými páry u každého stolu v restauraci zdaleka nekonče. Jak si tedy na Valentýna nepřipadat osamělý? S krásným nápadem přišla iniciativa Rose Rush, která už desátým rokem rozdává pro radost květiny ženám, které nemají s kým trávit tento speciální den. A my bychom se moc přimlouvali za něco podobného i pro pány.

AUTOBUS DO STANICE LÁSKA

Pro hezké příběhy netřeba chodit daleko. Loni jsme s vámi sdíleli příběh brněnského řidiče autobusu, který se rozhodl 14. únor zpříjemnit všem svých cestujícím. Autobus si tematicky vyzdobil a pro hezčí den rozdával pasažérům vlastnoručně upečené perníčky ve tvaru srdce. Víc takových!

TŘEŠNIČKA NA DORTU

Máme tu nějaké cyniky? Jistěže máme. Tak právě pro vás je následující zpráva, taky valentýnská. Pochází ze zoo v San Antoniu, kde přišli se vskutku originálním nápadem. U příležitosti svátku lásky umožnili zájemcům pojmenovat švába po jejich ex a jím pak nakrmili některé ze svých zvířat. Pokud byl váš ex krysa, můžete pojmenovat i tu. Na Valentýna pak lze online sledovat živý přenos z krmení. Napadá vás lepší působ, jak si neinvazivně ulevit směrem ke svému bývalému partnerovi?

Kavárenské povalečství s přesahem

Možností, kam si zajít na výbornou kávu, je i mimo velká města zpravidla dost. Proč si tak, alespoň pro jednou, nevybrat nějaký originální koncept? Ze sociálních podniků doporučme alespoň legendární pražské Café Therapy, kde dostávají šanci lidé potýkající se se závislostmi. Ústecké Kukang Coffee zase přímo podporuje ochranu outloňů a brněnský Pelíšek už za čtyři roky svého fungování našel nový domov více než čtyřem stům koček.

Eko vlna i mezi zrnky

Limonáda bez brčka a káva s sebou do vlastního hrnečku. Ekologických alternativ je v dnešní době spoustu a kavárny jdou v tomto často příkladem. V Česku se tak před pár lety rozjel mimo jiné super projekt zálohovaných kelímků. Podobným směrem se, jen v oblasti jídla, vydala nedávno také REkrabička. Tu mimochodem využívá celá naše redakce

Inspirace od gigantů

Nemusíte být hned fanoušky půllitrového latté s karamelovým sirupem a hromadou šlehačky, inspiraci si od kávových řetězců ale lze vzít i tak. Například Starbucks už po světě otevřel několik poboček zaměstnávajících pouze osoby se sluchovým postižením, a to se záměrem propojit jejich svět se světem slyšících. A jejich autistického tančícího baristu máme taky dodnes v živé paměti.

Lógr – víc než odpad

Na kávový lógr už se dávno nepohlíží jako na zbytečný odpad. Můžete si z něj vyrobit skvělý pleťový peeling, pohnojit s ním zahrádku nebo obarvit vajíčka. Využít velké množství lógru z místních kaváren už se snaží několik projektů – u nás si můžete přečíst o tom plzeňském i českokrumlovském.

Káva jako dobrý skutek

Už jste někdy zkusili předplatit kávu osobě za vámi? Potutelně pak zpovzdálí sledovat její reakci, anebo naopak bez ohlédnutí odejít a jen si představovat, jakou radost jste takovou maličkostí udělali? Zkuste to! Jeden nezapomenutelný příběh z Kanady nám totiž stále připomíná, jak velké věci takové „maličkosti“ někdy dokážou.

Příspěvek se šířil po Twitteru doslova lavinově. Přes noc Petersfield Bookshop získal více než tisíc nových followerů, tři sta zpráv s žádostí o knihy a spoustu objedávek. Tomu ve velké míře pomohl spisovatel Neil Gaiman, který post retweetnul na svém účtu s miliony sledujících. Příběhu si navíc začala všímat média, díky čemuž později zvýšený zájem zaregistrovala i jiná nezávislá knihkupectví v zemi.

O tom, jak moc byl tento moment pro knihkupectví zlomový, se majitelé zmínili o pár dní později. Přiznali totiž, že obchod byl v tak špatné situaci, že by pravděpodobně nepřežil horizont týdne. Navzdory velké dávce pozornosti zůstali majitelé nohama na zemi a pokorní – většího dosahu svého twitterového účtu využili například k tomu, aby doporučili další nezávislá knihkupectví v svém městě i mimo něj.

A co vy, kde si koupíte svou další knihu?

Vezměme to pěkně od začátku. Dědeček João Stanganelli přemýšlel, čím by mohl udělat radost své vnučce Isabelle. Chtěl jí darovat něco osobního na památku, což ho nakonec společně s motivací od manželky dovedlo k rozhodnutí naučit se háčkovat. Vnučce pak uháčkoval panenku, která jí měla dědečka připomínat, a to se vším všudy – měla proto na obličeji pigmentové skvrny stejně jako její tvůrce, který trpí nemocí vitiligo.

U vnučky slavila originální hračka úspěch, a tak svůj um ukázal Brazilec i na sociálních sítích. Záhy se mu začali ozývat lidé, kteří si také přáli panenku. Někdo s alopecií, někdo na invalidním vozíku. Jednoduše panenku, která – na rozdíl od těch vyumělkovaných na regálech hračkářství – bude odrážet reálný svět a lidi v něm.

A tak se Stanganelliho portfolio začalo rozšiřovat a k panenkám s vitiligem přibyly další bez nohy, s poruchami pigmentu, nevidomé, bez vlasů nebo s tmavou barvou pleti. Sám autor projevy svého kožního onemocnění považuje za krásné a rád by prostřednictvím panenek pomohl dětem s podobnou diagnózou k větší sebedůvěře a většinové společnosti k tomu, aby podobné nezvyklosti vmínala jako normální.

Zdroj: huffingtonpost.com

Langer ukazuje všem, že když se chce, tak to jde. Na cestu vyrazil s hrstkou dalších nadšenců a jasnými pravidly: „Jediným povoleným dopravním prostředkem na této pouti bude invalidní vozík. A protože jsem sobec, ten nikomu jen tak nepůjčím,“ říká s nadsázkou. Svou velkou cestu započal 21. března, vrátit by se měl na podzim. Dle vlastních slov bohatší o poznání sebe sama, svých hranic, možností i odhodlání.

„Potřebuji dokázat především sám sobě, že na to mám. Tuším, že mnohé, a zejména ty nejtěžší nečekané překážky nám budou stát v cestě, ale všechno to bohatě vyváží spousty úsměvů a krásných chvilek. Pokud mohu sloužit někomu jako inspirace, že má nějakou bolístku, že se mu něco v životě nedaří a on to přece dokázal, tak budu jedině rád. Je to přidaná hodnota k tomuto sobeckému putování,“ uvádí Langer. Milana v jeho putování můžete sledovat na Facebooku.

Projekt je součástí programu McDonald’s Global Happy Meal Readers a jeho cílem je motivovat děti ke čtení. Na knihách Roalda Dahla, mezi které patří například Karlík a továrna na čokoládu nebo Matilda, vyrostla celá generace rodičů. Ti teď mají možnost představit knižní hrdiny svým dětem.

Každá z šesti distribuovaných knih bude obsahovat výtah z Dahlových původních titulů a ilustrace Quentina Blaka, stejně jako samolepky a různé aktivity. Děti se mohou těšit na příběhy jako Roald Dahl’s Lucky Charlie Bucket, Roald Dahl’s Brave Little Sophie nebo třeba Roald Dahl’s Marvellous Miss Honey.

Zdroj: www.independent.co.uk

Williams nabízí při svých pravidelných dobrých skutcích čokoládu každému. Sousedům, s kterými se na malém městě zná, i lidem, které potká poprvé. Pravidelně je bere s sebou také k lékaři nebo je věnuje jako pozornost přátelům při oslavě svých narozenin. Tabulky čokolády rozdává přes deset let. Zajímá vás proč? „Prostě mi to dělá dobře,“ vysvětluje stručně svou motivaci.

Letos se dojemný příběh díky médiím rozšířil, načež hrdinu všedního dne oslovila firma Hershey’s, právě jejíž čokolády Bob každý týden rozdává. Společně pak natočili spot vyprávějící jeho příběh. Firma zároveň muži s dobrým srdcem slíbila, že mu věnuje všechny čokolády, které kdy bude potřebovat. A tak není pochyb, že vitální devadesátník ještě nějaké ty stovky čokolád rozdá a na světě bude díky němu zase o trochu radostněji.

Zdroj: cnn.com

Předplatit kávu osobě za sebou. Nic, co byste asi dělali běžně, ale zároveň nic „velkého“. Nebo…? Devatenáctiletá Mackenzie právě toto udělala. O den později našla ve schránce děkovný dopis. Nicole, která kávu zdarma dostala, byla v daný moment nečekaně odvolaná z práce kvůli zrušenému hlídání, navíc si procházela těžkým obdobím po úmrtí otce, kvůli němuž se chystala v zaměstnání skončit a přesedlat na péči o děti na plný úvazek.

Nicole měla při čekání na kávu výčitky. Že by neměla utrácet, když se rodině brzy značně sníží příjem. Nakonec ale sobě a dětem přece jen rozhodla trochu dopřát. Po zážitku se jí povedlo zkontaktovat Mackenzie, které chtěla prostřednictvím dopisu poděkovat. Dojatá adresátka ženě později věnovala poukázku do Starbucks na 150 dolarů, které vybrala díky svému twitterovému účtu. Navíc Nicole nabídla příležitostné hlídání. Obyčejný kelímek kávy tak pomohl vybudovat neobyčejný vztah.

Zdroj: huffingtonpost.com