Umíte háčkovat? A naučili jste/byste se to za pět dní? João Stanganelli to zvládl se záměrem udělat radost své vnučce. Ve výsledku ale svými výtvory potěšil mnohem více lidí.
Vezměme to pěkně od začátku. Dědeček João Stanganelli přemýšlel, čím by mohl udělat radost své vnučce Isabelle. Chtěl jí darovat něco osobního na památku, což ho nakonec společně s motivací od manželky dovedlo k rozhodnutí naučit se háčkovat. Vnučce pak uháčkoval panenku, která jí měla dědečka připomínat, a to se vším všudy – měla proto na obličeji pigmentové skvrny stejně jako její tvůrce, který trpí nemocí vitiligo.
U vnučky slavila originální hračka úspěch, a tak svůj um ukázal Brazilec i na sociálních sítích. Záhy se mu začali ozývat lidé, kteří si také přáli panenku. Někdo s alopecií, někdo na invalidním vozíku. Jednoduše panenku, která – na rozdíl od těch vyumělkovaných na regálech hračkářství – bude odrážet reálný svět a lidi v něm.
A tak se Stanganelliho portfolio začalo rozšiřovat a k panenkám s vitiligem přibyly další bez nohy, s poruchami pigmentu, nevidomé, bez vlasů nebo s tmavou barvou pleti. Sám autor projevy svého kožního onemocnění považuje za krásné a rád by prostřednictvím panenek pomohl dětem s podobnou diagnózou k větší sebedůvěře a většinové společnosti k tomu, aby podobné nezvyklosti vmínala jako normální.
Zdroj: huffingtonpost.com
Amputací nohy život nekončí, říká plavkyně Věra Závorková
Ve 13 letech jí lékaři diagnostikovali nádor v koleni, následná léčba včetně chemoterapie ovšem nepomohla, a tak musela podstoupit amputaci. I přes to se Věrka nevzdává a vyhrává jednu medaili za druhou. Jejím snem je paralympiáda.
Inspirace z knihovny: Moje milá smrti pomáhá přijmout ztrátu blízkého a najít sílu žít
Spousta lidí se jí bojí, protože se s ní všichni bez výjimky alespoň jednou v životě setkáme. Co je…