Nově popsaná vývojová linie dostala název Badmaateridae a podle vědců sahá její původ zhruba 220 milionů let do minulosti, tedy až do pozdního triasu. To znamená, že vznikla přibližně ve stejné době jako savci a dávno před ptáky i kvetoucími rostlinami. Objev je mimořádný i proto, že popsat zcela novou čeleď brouků je v dnešní době vzácné.

Přestože jde o prastarou linii, brouk skrytý hluboko v půdě odborné komunitě dosud unikal. V důsledku adaptace na podzemní podmínky mají tito brouci malé tělo, jsou slepí a bezkřídlí. Brouka vědci našli při výzkumu půdní fauny, když vykopali asi půl metru hluboké jámy, promývali vzorky půdy a následně zpracovávali organický materiál. I z tak miniaturního tvora se jim podařilo získat DNA, identifikovat 4 200 genů a porovnat je s příbuznými skupinami.

Stále více lidí si uvědomuje, že klasický anglický trávník s pravidelným sekáním, zaléváním a hnojením sice působí uhlazeně, ale pro životní prostředí je tak trochu „zelenou pouští“. Mnohem větší radost a užitek přinášejí louky plné lučních květin, motýlů, včel a dalších opylovačů. V posledních letech tak lidé napříč Českem začínají své zahrady měnit a vracet do nich divočinu.

Louky navíc lépe zadržují vodu, snižují prašnost i teplotu v okolí, a pomáhají čelit extrémům počasí. Přirozeně podporují biodiverzitu a oživují krajinu. Přidávají se i města, která omezují plošné sečení a nechávají vznikat květnaté pásy i na veřejných prostranstvích. Proměna trávníku v louku přitom nemusí být složitá. Mnohdy stačí omezit sekání nebo vysít směs původních lučních rostlin. Příroda si pak už často poradí sama.

Výhodou nové technologie je podle Landerové větší dosah. S Biotracks bude podle ní možné sledování z několika metrů rozšířit na celé pole. „Na zemi máme radarový vysílač, malý štítek připevněný na hřbetě včely mezi křídly jako malý batoh a přijímač, který nese dron letící nad ní,“ vysvětlila vedoucí týmu doktorka Tonya Landerová z katedry biologie. Doufá, že se o zařízení podělí s dalšími výzkumníky. Podle odborníků je důležité lokalizovat hmyz, monitorovat jeho chování a sledovat migraci rojů.

Entomologové dosud pojmenovali přibližně milion druhů hmyzu, ale podle odhadů žije na planetě asi pět milionů druhů hmyzu a mnoho z nich by mohlo vyhynout dříve, než je věda zaznamená. Předpokládá se, že za úbytek hmyzu může ztráta stanovišť, pesticidy, nemoci a změna klimatu. Hmyz přitom hraje klíčovou roli v potravním řetězci. Je potravou pro ptáky, ale taky opyluje květiny. Hmyz je užitečný i na druhém konci potravního řetězce. Rozkládá obrovské množství živočišných výkalů a uhynulých zvířat a recykluje živiny zpět do půdy.

Odborníci k tomu došli, když přidávali cvrččí prášek do měkkého salámu a do klobás. Prášek totiž obsahuje 60 procent bílkovin v sušině, zatímco v čerstvém masu, které obsahuje přirozeně i vodu, je bílkovin okolo 20 procent.

Vědci přidávali do zmíněných masných výrobků cvrččí prášek v různých poměrech a testovali pak chemické složení, texturu a dělali i mikrobiologickou a senzorickou analýzu. „Zjistili jsme, že je vhodnější doplnit o hmyzí složku měkké salámy, kde se prášek lépe rozptýlí a vytvoří homogenní strukturu. Aby byl produkt senzoricky přijatelný, přídavek by podle našich výsledků neměl přesáhnout deset procent,“ uvedl Adam Kovál z Ústavu technologie potravin. 

Hmyz je už řadu let vnímaný jako potenciální zdroj bílkovin, které v budoucnu částečně nahradí ve výživě bílkoviny z běžných druhů masa. Jsou navíc člověkem snadno stravitelné a larvy obsahují i zdravé tuky. Cílem vědců je vytvořit recepturu, kterou by výrobci masných produktů mohli využít v provozech. Do budoucna by se rádi zaměřili také na další druhy potravin, například pečivo.

Kategorie nad 18 let

Vítězem v kategorii Fotografové nad 18 let je Pete Burford a jeho fotografie páru pářících se mušek lupičů zlatých (Eutolmus rufibarbis). Jejich název odkazuje na jejich způsob stravování – živí se jiným hmyzem. Zpravidla vyčkávají v záloze a kořist chytají za letu. Snímek fotograf nazval It takes two (Jsou potřeba dva).

Na druhém místě se umístil snímek Marca Brouwera s dlouhozobkou svízelovou (Macroglossum stellatarum), která je v České republice častá, na západě Evropy je však vzácnější. Tato dlouhozobka z čeledi lišajovitých motýlů létá na rozdíl od ostatních nočních motýlů i za poledního slunce.

Speciální pochvalu získal i Rory Lewis se snímkem pískorypky popelavé (Andrena cineraria) na staré hlavě pampelišky. Tato včela je samotářská a hnízdí převážně v zemi. Spolu s několika desítkami včel z rodu písorypek žije i tento druh v Česku.

Vysoce chválena byla fotografie běláska řeřichového (Anthocharis cardamines) od Sarah Perkinsové. Oranžovou špičku na v horní části předního křídla mají pouze samci. Tento motýl je jediný svého rodu, který žije v České republice. Housenky tohoto běláska se živí na plevelných rostlinách.

Další oceněné snímky z kategorie nad 18 let

Kategorie pod 18 let

Vítězem v kategorii fotografů mladších osmnácti let je šestnáctiletý Gustav Parenmark a jeho fotografie šidélka většího (Ischnura elegans). Snímek nazval Fresh Out of The Shower (Svěží ze sprchy). Tato vážka žije po celé Evropě včetně České republiky a zdržuje se u stojatých nebo pomaleji tekoucích vod. Patří mezi jeden z mála druhů šidélek zabarvených více do modré než do černé barvy.

Snímek kudlanky novozélandské (Orthodera novaezealandiae) od sedmnáctileté Rosy Dunbarové získal v kategorii druhé místo. Jedná se o jeden ze dvou druhů kudlanek na Novém Zélandu a je jediným původním druhem. Obvykle měří 4 až 6 centimentrů.

Speciálně chválen byl také snímek teprve sedmiletého fotografa Jamie Smarta. Fotografii nazval Two become One (Dva se stávají jedním). Tyto můry žijí dva až tři týdny a během svého života se páří až třikrát.

Další oceněné snímky z kategorie pod 18 let

Tesařík neprávem často uniká pozornosti veřejnosti kvůli skrytému způsobu života. ČSE se to nyní rozhodla změnit, přece jen tesaříci patří mezi nejkrásnější brouky místní krajiny. Mají dlouhá tykadla, jejich larvy žijí většinou ve dřevě stromů, dospělci bývají často nápadně velcí a pestře zbarvení.

Konkrétně s tesaříkem pižmovým se lze nejčastěji setkat na vrbách kolem vod a v náletových prostorech vrby jívy. Výjimečně je také k vidění na olších a topolech. V dnešní krajině je jeho výskyt mnohem větší raritou, než tomu bylo dříve. Důvodem jeho současného úbytku je podle odborníků ztráta vhodných míst pro jeho vývoj, především dříve běžných hlavatých vrb, které sloužily jako zdroj palivového dříví, letniny pro dobytek a proutí na košíky.

Cílem kampaně, kterou ČSE vyhlašuje od roku 2021, je představit široké veřejnosti zajímavého zástupce hmyzu a přispět tak k jeho poznání a ochraně. Loni byl hmyzem roku cvrček polní, druh typický především pro teplejší oblasti Česka, a předloni ohrožený motýl jasoň dymnivkový.

Podle unijního nařízení, které vstoupilo ke konci tohoto ledna v platnost, se smí požívat mražení, sušení nebo na prášek semletí cvrčkové domácí (Acheta domesticus) a larvy potemníka stájového (Alphitobius diaperinus). Dalších osm druhů hmyzu, o jejichž zařazení je zažádáno, unijní úřady zkoumají. Podobná pravidla už existují pro sarančata stěhovavá a larvy moučného brouka.

Hmyz je považován za výživný a bohatý na bílkoviny a je součástí běžné stravy v mnoha zemích. Jeho používání při přípravě pokrmů by mohlo do budoucna vést k rozmachu ekologičtějších alternativ masových pokrmů. Organizace OSN pro výživu a zemědělství označila hmyz za cenný zdroj bílkovin pro výživu celosvětové populace, která neustále roste a do roku 2050 překročí 9 miliard.

Dvaatřicetiletá běžkyně sérii zahájila 22. srpna a v pondělí 16. ledna za hlasitého potlesku shromážděných doběhla do australského Melbourne. Uběhla celkem 6300 kilometrů. „Nedokážu slovy vyjádřit, jak krásný pocit byl proběhnout cílovou rovinkou. Upřímně myslím, že to budu zpracovávat v dalších týdnech, měsících a letech,“ napsala ke svému výkonu běžkyně na facebookovém profilu, kde informovala o svém běhu. Pro zahraniční média přiblížila dobrodružství, které absolvovala. Během své cesty byla pokousána všemi druhy hmyzu jako jsou mravenci, komáři, pavouci, spálilo ji slunce, prožila mnoho různých bolestí a když doběhla do Melbourne, nohy jí natekly o další velikost. Párů bot použila za 6 300 kilometrů deset.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Erchana Murray-Bartlett (@tip_to_toe_2022)

Nešlo přitom „jen“ o sportovní výkon a pokoření rekordu. Svým počinem chtěla Erchana Murrayová-Bartlettová zvýšit povědomí o úbytku rostlinných i živočišných druhů v Austrálii, která trpí poklesem biodiverzity ze všech zemí téměř nejvíce. Pro environmentální charitativní organizaci Wilderness Society vybrala 100 000 australských dolarů (asi 1,5 milionu korun).

Zdroj: Ekolist, BBC

Analýzy se účastnilo více než tisíc respondentů. Až 58 procent z nich souhlasilo s tím, že hmyz by se mohl pro lidi stát v budoucnu spolehlivým zdrojem bílkovin. Kromě toho výzkumníci zjistili, že pouze 13 procent účastníků průzkumu někdy hmyz ochutnalo. „Podstatné zlepšení zdravotního stavu lidí, hygienických podmínek a průměrné délky života ve většině zemí za posledních 50 let znamená předpoklad, že světová populace do roku 2050 značně vzroste,“ napsali autoři studie. „Rostoucí náklady na produkci živočišných bílkovin a zvyšující se environmentální tlak na zemědělství a chov dobytka vyžadují hledání alternativ pro produkci potravin, které zohlední nutriční, environmentální a sociokulturní rozměry udržitelnosti potravin,“ dodali.

Rozšíření podávání hmyzu na našich talířích je však spíše hudbou budoucnosti. Až 82 procent respondentů uvedlo, že nejsou momentálně připraveni zařadit hmyz do své běžné stravy. Celkem 71 procent dotazovaných uvedlo, že by hmyz doma nevařili. Navíc 81 procent osob uvedlo, že strávníci v restauracích podle nich nejsou připraveni na pokrmy obsahující hmyz.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a MDPI

Výzkumníci z University of Illinois Urbana-Champaign díky studii zjistili, že netopýři hrají zásadní roli při udržování růstu lesů tím, že pomáhají chránit mladé stromy před škůdci. Podle odborníků bychom bez netopýrů, kteří hmyz loví a drží jeho populaci pod kontrolou, těžce zabránili jeho šíření. Škůdci by tak nadělali třikrát až devětkrát větší škody.

Vědci provedli experiment, kdy postavili v lese pletivo, aby zamezili přístup netopýrům, kteří oblast hojně navštěvují. Ptáci se mohli do lokality dostat volně. Následně odborníci měřili na místě množství přítomného hmyzu. Analýza odhalila, že v místech, kam se nemohli netopýři dostat, ho bylo třikrát více.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Ecology

Arnold Staniczek ze Státního přírodovědného muzea ve Stuttgartu uvedl, že objevený jedinec patří k druhu jepic. Zajímavostí je, že byl zakonzervován v kusu baltského jantaru, o němž se předpokládá, že je starý 35 až 47 milionů let. Hmyz se podařilo důkladně prozkoumat a identifikovat díky odborným znalostem profesora Javiera Alba-Tercedora z oddělení zoologie UGR, který pomocí mikrotomografie (pozn. red.: speciální metoda zobrazování vnitřní struktury objektů) vytvořil jasné fotografie hmyzu.

Profesor zmiňuje, že podmínky, za kterých byl hmyz objeven, velice přispěly k jeho detailnímu studiu, zejména konzervační schopnost jantaru a jeho průhlednost.

Srovnání s jinými druhy

Dosud nepopsaný druh jepice byl poté srovnáván s existujícími druhy rodu díky odborným znalostem Romana Godunka z Entomologického ústavu AV ČR. Zároveň byla evoluční proměna druhu konzultována s týmem polských odborníků na Univerzitě v Lodži. Michal Grabowski a tým Tomasze Rewicze zakončili své zkoumání analýzou DNA živých zvířat téhož rodu jepic.

„Všechno to zkrátka začalo objevem krásného hmyzu, který upoutal pozornost odborných očí vědce. A to si nakonec vyžádalo nadšenou spolupráci a detektivní práci pěti vědců sídlících ve výzkumných centrech umístěných ve čtyřech zemích, kteří po aplikaci nejnovějších technik konečně dokázali pojmenovat a popsat hmyz, který zůstal uzamčen v kapce jantaru po miliony let,“ zakončuje profesor Alba-Tercedor.

Zdroj: Interesting Engineering

Zjištění výzkumníků potěší milovníky masa, kteří si je však nemohou třeba ze zdravotních důvodů dopřávat. Odborníci vařili moučné červy – larvy žlutého moučného brouka – s cukrem a zjistili, že výsledkem je masová příchuť, která by se mohla používat k přípravě polotovarů plných kvalitních bílkovin. „Hmyz je výživný a zdravý zdroj potravy s velkým množstvím mastných kyselin, vitamínů, minerálů, vlákniny a vysoce kvalitních bílkovin, podobných těm získávaných z masa,“ říká In Hee Cho, vedoucí studie a výzkumník z Wonkwang University v Jižní Koreji.

Používání hmyzu při přípravě pokrmů by mohlo do budoucna vést k rozmachu ekologičtějších alternativ masových pokrmů. Organizace OSN pro výživu a zemědělství označila hmyz za cenný zdroj bílkovin pro výživu celosvětové populace, která neustále roste a do roku 2050 překročí 9 miliard. Hmyz lze navíc chovat ve velkém množství na malých plochách, na rozdíl od zvířat, která míří na naše talíře.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z The Guardian a Radio Wave

Jedná se o poměrně rozsáhlou iniciativu. Projekt olomoucké univerzity má trvat dva roky a vědci k výzkumu využijí mimo jiné drony, které budou sledovat tůně s komářími larvami. „To hlavní bude vlastně letecké snímkování. První věc bude zjistit, kde tůně jsou,“ popsal Jan Brus, vědecký pracovník z katedry geoinformatiky.

Třicet vybraných tůní vědci následně osadí senzory, které v nich budou měřit teplotu vody, vzduchu a výšku hladiny. Díky získaným informacím by měla být posléze vyvinuta aplikace, která dovede líhnutí obtížného hmyzu předvídat. Tím však vědci nekončí. Chtějí také vytvořit metodiku, která uživatelům napoví, jak se efektivně komárům bránit. V případě, kdy se v obcích objeví kalamitní množství komárů, je nutné provést opatření. Člověk v takových oblastech totiž může schytat až deset štípanců za minutu. Budeme tedy výzkumníkům držet všechny palce.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z iRozhlasu a Olomouckého deníku

Vydejte se k mokřadům v Českém ráji

Ochránci přírody díky evropským dotacím obnovili Sedmihorské mokřady, které se nachází nedaleko Turnova v Chráněné krajinné oblasti Český ráj. Vyhloubili tam 14 tůní, přerušili skoro sedm kilometrů melioračních trubek a zahradili 770 metrů odvodňovacích kanálů na ploše přibližně šesti hektarů. Díky provedeným úpravám se v oblasti zvýšil retenční potenciál při zadržování vody. „To se v posledních letech ukazuje jako čím dál potřebnější nejen při dlouhotrvajícím suchu, ale i během přívalových dešťů. Podařilo se zajistit, aby Sedmihorské mokřady byly skutečně hodnotné v celé své rozloze, dávaly okolní krajině vláhu, a byly tak přínosem pro nás pro všechny,“ uvedl za organizátory projektu Ondřej Petrovský z Nadace Ivana Dejmala pro ochranu přírody.

Nejstarší vrstvy rašeliny se v mokřadech začaly ukládat před 10 tisíci lety. Jejich obnova má příznivý vliv na živočichy. Například jeřábi popelaví se tam pokoušeli zahnízdit řadu let, ale až letos se jim povedlo vyvést mládě. Dalšími živočichy, kteří v oblasti letos zahnízdili, jsou čejka chocholatá nebo kulík říční. V mokřadu žijí i vzácní chřástali kropenatí, bekasina otavní, moták pochop nebo třeba slavík modráček.

Záchrana ptáčků zpěváčků

Na Vysočině se letos podařilo zachránit velké množství čejek chocholatých. Jedná se o velký úspěch. Počty čejek se v Česku totiž podle ochránců přírody od roku 1980 snížily o čtyři pětiny. Jedná se o ptačí druh, jehož jedinců ubývá nejčastěji. „Pro záchranu hnízdišť je proto důležitá především komunikace se zemědělci. Vyhledat hnízda čejek není snadné, v polích jsou téměř neviditelná. Ochránci sledují pohyb hnízdících ptáků dalekohledem. Místo s hnízdem pak vyznačí dvěma tyčemi, dávají je přibližně pět metrů pod hnízda,“ vysvětlil Český svaz ochránců přírody. 

Čejka chocholatá je velká asi jako holub a je nápadná kontrastním zbarvením a typickou chocholkou na hlavě. Ochránci přírody se na Vysočině hnízdům těchto ptáků věnují už několik let. Díky narůstajícím zkušenostem se daří dohledávat hnízda více než dříve. V letošním roce se jich zachránilo přes padesát.  

Oživení přírody v Bílých Karpatech a Beskydech

Ochránci přírody obnovují v Bílých Karpatech a Beskydech kvůli vzácným druhům hmyzu světlé lesy, pastviny a louky. Ke svému životu je potřebuje například motýl jasoň dymnivkový, brouk roháč obecný a další chráněné druhy. Zásahy v krajině pro tyto druhy však mají podle ochránců přírody pozitivní dopad na mnoho dalších hmyzích druhů s podobnými životními nároky. Obnova je dlouhodobého charakteru a trvá více než pět let. Za tu dobu ochránci s pomocí pil, kos a ovcí obnovili více než 500 hektarů stanovišť hmyzu.

Zásahy v krajině jsou součástí evropského projektu Ze života hmyzu. Projekt přispívá k rozšíření míst potřebných pro život vzácných druhů hmyzu. Iniciativa usiluje o obnovu 510 hektarů stanovišť cílových druhů hmyzu – 280 v Česku a 230 na Slovensku. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolist, Jihlavská drbna, AOPK

Výzkum hmyzu umí leckdy překvapit

Vědci z ústecké Univerzity Jana Evangelisty Purkyně (UJEP) a z pražské Univerzity Karlovy zkoumali na místech rekultivovaných po těžbě uhlí na Mostecku hmyz. Nalezli tam několik druhů, které se v České republice vyskytují vzácně. Šlo například o velký druh pavouka skálovku velkou nebo druh drabčíkovitého brouka s jen velmi lokálním výskytem v okolí.

Jedná se o velmi dobrou zprávu, jelikož rozmanitost bezobratlých druhů je pro budoucí krajinu důležitá. Na polích pomáhá regulovat populace škůdců plodin a plevelů a zajišťuje opylování. „Předběžně můžeme shrnout, že v nasbíraném materiálu se vyskytovalo i relativně velké množství druhů, které rozhodně nepatří k charakteristickým obyvatelům polí. Mnohé z těchto druhů jsou v České republice na ústupu. Jako příklad lze jmenovat velký druh pavouka skálovku velkou, jehož výskyt je v těžebních oblastech severozápadních Čech známý jen z několika těžbou kamene nebo uhlí narušených lokalit, na okolních stepních lokalitách je výskyt rovněž ojedinělý,“ doplnil Michal Holec z Fakulty životního prostředí UJEP.

Češi zachraňují pralesy

Džungle svou jedinečnou skladbou ovlivňuje celý svět. Proto bychom neměli být lhostejní k tomu, co se v ní děje, ačkoliv je na druhém konci planety. Z toho důvodu vyhlásili vědci Fakulty tropického zemědělství České zemědělské univerzity v Praze sbírku na pomoc vesnici Ebogo v Kamerunu. Případní dárci mohou přispět k ochraně ohroženého tropického pralesa, k rozvoji místních komunit a vzdělání dětí v Ebogu i přilehlých vesnicích.

„Naším cílem je zachránit cenný kus přírody v Jižním Kamerunu, k čemuž je nutná podpora místní komunity a vzdělávání budoucích generací,“ vysvětlil vedoucí projektu Jan Šobotník z Fakulty tropického zemědělství. „Lidé jsou tu velmi chudí, netrpí hladem, ale vydělávají v průměru méně než dva dolary denně. Proto jsou náklady spojené se studiem dětí pro řadu rodin často nedosažitelné. Podporu vzdělávání mladých generací vidím jako jednu z cest ochrany přirozených biotopů před negativními zásahy člověka,“ dodal Šobotník.

Co rodina, to nově vysazený strom

Velšská vláda myslí na budoucnost současných dětí. Rozhodla se proto poskytnout každé domácnosti ve Walesu strom k zasazení. Děti si tak užijí poměrně netradiční zábavu, podpoří se jejich vztah k přírodě a zároveň udělají něco dobrého pro planetu, a tedy i sebe.

Cílem vlády je přispět k boji proti klimatické změně. Občané si mohou strom zasadit buď sami, nebo to mohou nechat na ekologické organizaci Coed Cadw. V obou případech je strom zdarma. Stromy si mohou lidé vyzvednout od března příštího roku v regionálních centrech. Vláda doufá, že se jí tímto způsobem podaří Velšany motivovat k tomu, aby v budoucnu sázeli stromy sami od sebe. „Musíme sázet mnohem více stromů, abychom do konce tohoto desetiletí dosáhli svých klimatických cílů –⁠ k tomu potřebujeme ve Walesu dalších 86 milionů stromů,“ řekl ministerský náměstek pro klimatickou změnu Lee Waters. Podle něj se jedná o velkou výzvu, ve které hrají důležitou roli i majitelé pozemků. Deset procent velšské zemědělské půdy by prý muselo být přeměněno na lesy.

Zdroj: Ekolist, ČZU

Obnova stromů v Mikulčicích, které zasáhlo tornádo

Lidé pomáhali lidem a ukázali, jak velká mají srdce. Tak by se dala popsat situace, která následovala poté, co se jižní Moravou prohnalo v červnu tornádo a zničilo mnoho domovů. Bohužel poškození neutrpěly jen hmotné statky, ale i příroda. V polovině listopadu proto začala výsadba nových stromů v Mikulčicích na Hodonínsku. V první fázi se vysadilo 38 stromů, především lípy a javory, uvedla děkanka Zahradnické fakulty Mendelovy univerzity v Brně Alena Salašová. Charakter výsadby navrhli právě odborníci z univerzity.

Nové stromy se budou vyskytovat v lokalitě Břízky na okraji obce poblíž sportovního areálu. „Na této ploše zůstalo po tornádu jen několik torz, takže se budeme snažit postupně obnovit relativně velký porost. Sázíme lípy, protože ty byly poškozeny tornádem, a vzhledem k podmínkám ještě javor babyka, což je velice typická dřevina zemědělské krajiny,“ uvedla Salašová. Na své místo se také vrátí alej, která se zde v minulosti nacházela. Odborníci z univerzity se však nebudou věnovat jen krajině v Mikulčicích. V plánu je zapojení se do renovace zeleně i v podobně zasažené obci Hrušky, kde studenti navrhnou revitalizaci centrálního parku.

Ve Valašském Meziříčí se bude lépe dýchat

Lidé z Valašského Meziříčí na Vsetínsku touží po vznosné krajině. Obec se z toho důvodu rozhodla na podzim vysadit více než sto listnatých stromů. Ty je možné najít ve čtyřech lokalitách. „Vytipovali jsme čtveřici lokalit v Brňově, Juřince a Lhotě. Zaměstnanci naší firmy Městské lesy a zeleň Valašské Meziříčí zde zasadili celkem 72 třešní, 15 slivoní, deset jabloní, pět lip a dva duby,“ uvedla místostarostka Yvona Wojaczková.

Ve výsadbě se angažovali mimo jiné i studenti tamního Gymnázia Františka Palackého. „Sami nám nabídli pomocnou ruku a vysadili několik stromů nad Juřinkou. Jsem moc ráda, že se mladá generace zajímá o své okolí a je aktivní v ekologických otázkách. Navazuje tak na dlouhodobou snahu naší radnice, kdy pracujeme na zvyšování procenta zeleně a kvality života v našem městě,“ uvedla Wojaczková. Školou povinná mládež pomohla nejen se sázením stromů, vyznačila také jejich souřadnice, aby mohla do budoucna sledovat jejich růst. 

Nové louky s mokřadem potěší nejen lidské tvory

V lokalitě Boněcko na Zlínsku se chystají nové louky. Město Zlín plánuje dříve intenzivně zemědělsky využívanou plochu pro pěstování kukuřice změnit v květnaté louky doplněné skupinami stromů a keřů, které jsou nutné pro zachování životního prostoru zejména pro hmyz a bezobratlé. „Založením Přírodních luk Boněcko dojde k vytvoření nejen ekosystému pro růst různých druhů rostlin a pro život mnoha druhů hmyzu, ale také prostoru ke krátkodobé rekreaci obyvatel. Louky o celkové výměře 2,4 hektaru budou zelenou protiváhou zastavěnému prostředí Bartošovy čtvrti. Termín dokončení je v srpnu 2022,“ uvedl náměstek primátora Bedřich Landsfeld.

Jak by to mělo vypadat? Louky se mají nacházet v prostoru mezi řekou Dřevnicí, železniční tratí a protipovodňovou hrází před Bartošovou čtvrtí. Dominantou plochy bude mokřad. Průměrná hloubka vody v něm bude 30 centimetrů a zdrojem vody bude řeka Dřevnice, která je součástí území. Na místě by měla být i cyklostezka a štěrkové trávníky. Z luk by tedy měli těžit nejen brouci a drobný hmyz, ale i lidé.

Zdroj: Ekolist, Valašské Meziříčí

Cílem bylo ve spolupráci s místními umělci a veřejností vytvořit „ostravský hmyzí mobiliář“.  Dohromady rozmístili autoři projektu v severomoravské metropoli osm hmyzích obydlí navržených ostravskými architekty, designéry a vizuálními tvůrci. Ti navrhli kromě velkých hmyzích hotelů také malé prototypy, jež jsou určeny na fasády domů či ploty. Další hmyzí domečky si pak s umělci budou moci vytvořit zájemci také na dílnách pro veřejnost.

Brouci ve městě

Jedno z hmyzích obydlí, jež ozdobilo ostravský veřejný prostor, vytvořil architekt Jiří Markevič. Jeho návrh nese název Beatles a je parafrází na slavnou hudební kapelu, jejíž jméno v překladu znamená brouci.

Za dalším návrhem stojí sochař Petr Szyroki, jehož hmyzí domek pojmenovaný Svatý Ambrož je vytvořen ze sušeného dubového dřeva. Má tvar barokního soklu, kterému schází socha sv. Ambrože, patrona včel a včelařů. „Legenda praví, že když byl Ambrož malý chlapec, vlétaly včely do jeho úst a krmily ho medem. Nyní se Ambrož odvděčí a poskytne včelám domov ve svém soklu,“ vysvětlil autor.

Pro poněkud netradiční ztvárnění zadání se rozhodl sochař Josef Kukučka. Jeho Vajíčka tvoří soustava několika menších hmyzích domků, jež jsou umístěny na lampě veřejného osvětlení.

Hmyzí hotel ve tvaru lodě vymyslel student sochařství Bedřich Mrkva. „Téma lodí jsem si vybral, protože chodím sailovat na plachetnici. Tento požitek jsem chtěl dopřát i broukům,“ uvedl.

Kolektivní bydlení. Takový je název dalšího projektu kováře a sochaře Lukáše Dvorského. Jedná se o autorovu představu současného obytného domu.

Další obydlí má název Ostrava!!! a nese v sobě logo města. „Objekt má minimalistický tvar obdélníku, jeho rámec je vytvořen z dřevěných desek spojených závitovou tyčí. Jako podkladový materiál je zde ve velké míře zastoupen kámen, umístěn spolu s dalšími materiály do gabionové sítě,“ popsala autorka Marie Seibertová

Městskou zeleň dnes často tvoří plochy s nakrátko střiženým trávníkem, což je však biologicky chudé prostředí, jež opylovačům nenabízí mnoho potravy. Pomoci zamezit dalšímu poklesu rozmanitosti hmyzu mohou přitom právě obyčejné louky, které nebudou často sečené – kvetoucí rostliny sem přilákají nejrůznější motýly, včely a jiné druhy hmyzu. Entomologové pro založení luk použili speciální osivo skládající se především z rostlinných druhů, jež jsou pro Prahu a její okolí původní, jako je například chrpa luční, kopretina bílá nebo šalvěj přeslenitá.

Možností, jak mohou zájemci přiložit ruku k dílu, je pak hned několik. Lidé mohou s pomocí entomologů a jejich rad květnatou louku sami založit, ať už na vlastním pozemku, či jako součást komunitní zahrady nebo třeba školky. Kromě osiva získají také návod, jak se o louku starat. „Nejvhodnější doba k založení květnaté louky je právě nyní v září a říjnu, a stačí i malé plochy o výměře od deseti metrů čtverečních,” uvedl pro portál Naše voda vedoucí projektu Filip Harabiš.

Ti, kteří v přírodě rádi tráví více času a pozorují poletující hmyz, pak mohou pomoci s monitoringem. Do aplikace iNauralis pozorovatelé hmyz vyfotí a vyplní údaje o místě či času nálezu, díky čemuž entomologové získají větší přehled o vyskytovaných druzích.

Svou hypotézu o komunikaci mezi plody a rostlinami vědci ověřovali na rajčatech. Plody rajčete dokážou vysílat elektrické signály ke zbytku rostlinného těla, čehož využívají například při napadení škůdci. „Zjistili jsme, že plody mohou sdílet se zbytkem rostliny důležité informace, jako jsou útoky housenek – ty jsou pro rostlinu vážným problémem. Další část rostliny se tak může připravit na pravděpodobný útok,“ vysvětlila hlavní autorka studie Gabriela Niemeyer Reissing.

Aby vědci mohli zjištění ověřit, umístili rostliny rajčat do Faradayovy klece. Následně spojili elektrodami konce stonků s plody a měřili elektrické odezvy před, během a po napadení plodů housenkami. Výsledky následně potvrdily rozdíl mezi signály před a po útoku housenkami. Při měření vypouštění obranných chemikálií rostlinou se pak také ukázalo, že obranné mechanismy se spouštěly i v částech rostliny, které byly od místa prvotního útoku housenek daleko.

Zjištění by mohly pomoci například k vyvinutí nových a ekologičtějších přístupů k hubení hmyzu v zemědělství. „Škůdce by v budoucnu bylo možné odhalit mnohem dříve, což by umožnilo méně agresivní kontrolní opatření a cílenější kontrolu hmyzu,“ dodala Niemeyer Reissing-

Vyšší travní porost skýtá hned několik výhod. Nejen, že méně vysychá, ale mnohem lépe také zadržuje dešťovou vodu a přispívá k lepšímu klimatu ulic. Málokdo je však fanouškem přerostlé trávy, která sahá až ke kolenům a skrývá řadu nástrah, jako jsou třeba klíšťata. Osekat ji doslova naholo však není dobrý nápad.

Ve městech je ideální použít techniku mozaikovitého sečení trávy. V praxi to vypadá tak, že se vyseká jen určitá část trávníku a zbytek zůstane zarostlý. Nesekané pásy poskytují útočiště především bezobratlým živočichům a menším obratlovcům. Přirozený koloběh přírody a druhová rozmanitost tak má mnohem větší šanci na zachování.

Do mozaikovitého sekání se nyní pustili třeba v brněnských Kohoutovicích, kde tuto činnost rovnou pojali kreativně. Místní se tak mohou na sídlištích pokochat různými obrazci v zeleni. Četnost a míru sekání pak snižují i další česká města – podle oficiálních prohlášení například Valašské Klobouky nebo Rožnov pod Radhoštěm.