Proč jsou tyto lokality tolik významné?

Síť Natura 2000 byla zřízena na základě dvou klíčových směrnic Evropské unie: Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o stanovištích. Jejich cílem je zajistit dlouhodobé přežití nejcennějších a nejvíce ohrožených druhů a přírodních stanovišť v Evropě.

V rámci ČR byla přijata legislativa, která umožňuje efektivní ochranu těchto lokalit. Nepřekvapí tedy, že EVL jsou často součástí národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo přírodních rezervací. Tyto lokality jsou nejen domovem mnoha ohrožených druhů, ale také významnými útočišti pro migraci ptáků a další faunu.

Příklady evropsky významných lokalit u nás

1. Šumava

Šumava je jednou z nejrozsáhlejších a ekologicky nejvýznamnějších oblastí v Česku. Nachází se zde široká škála biotopů, které jsou domovem pro řadu ohrožených druhů, jako je rys ostrovid, tetřev hlušec a vydra říční.

2. Podyjí

Národní park Podyjí je unikátní pro své kaňonovité údolí a rozsáhlé lesy. Tato lokalita je významná například pro výskyt užovky stromové, ledňáčka říčního nebo netopýra velkého.

3. Český ráj

Tato oblast je známá především díky svým pískovcovým skalním městům, která vytvářejí jedinečný biotop pro různé druhy rostlin a živočichů, například pro sokola stěhovavého či čápa černého a různé druhy netopýrů.

4. Krkonoše

Krkonošský národní park je nejstarším národním parkem v ČR. Velmi cennými živočichy jsou zde například kamzík horský a puštík bělavý.

5. Moravský kras

Tato oblast je největším a nejlépe prozkoumaným krasovým územím u nás. Je to významné útočiště pro netopýry a další druhy, které jsou na tento typ prostředí vázány.

EVL v ČR jsou nedílnou součástí ochrany evropské přírodní dědictví. Tyto lokality nejen přispívají k zachování biodiverzity, ale také poskytují cenné ekosystémové služby, jako je čištění vody, regulace klimatu a rekreační možnosti pro obyvatele i návštěvníky. Efektivní ochrana a udržitelné využívání těchto území je klíčové pro zajištění zdravého a biologicky rozmanitého prostředí pro budoucí generace.

Cílem projektu je obnova přírodních procesů a tvorba 1 200 kilometrů čtverečních přírodního koridoru podél řeky Côa, který propojí ekosystémy mezi řekou Douro na severu a horami Malcata na jihu. Tento krok je nejen zásadní pro obnovu biodiverzity v regionu, ale také představuje pokus o návrat dobytka do jeho původního prostředí.

Pedro Prata, ředitel organizace Rewilding Portugal, zdůrazňuje význam projektu: „Podporujeme návrat divokých druhů a nahrazujeme vyhynulé, jako je auroch a divoký kůň.“ Od roku 2019 organizace propustila dvě stáda 20 koní Sorraia a 15 taurů do oblasti o rozloze přibližně 20 čtverečních kilometrů, aby obnovila přírodní procesy s přirozeným pastevectvím.

Historický význam tohoto kroku nelze podceňovat. Před tisíci lety migrovali divocí předci dobytka a koní volně po regionu Côa a hráli tak klíčovou roli při udržování travnatých ekosystémů. Zobrazení těchto zvířat lze najít i v paleolitických jeskynních rytinách podél údolí Côa, což svědčí o jejich historické důležitosti.

Projekt také osvětluje nový směr ochrany životního prostředí, který se soustředí na obnovu ekologických procesů přirozenými prostředky. Místo tradičního přístupu k ochraně, který je řízen lidskou manipulací, rewilding se zaměřuje na podporu přirozených procesů. Pokud se tento model v Portugalsku osvědčí, mohl by sloužit jako inspirace pro další podobné projekty v Evropě.

Zatímco se projekt setkává s výzvami, jako je získání pozemků a ochrana proti možným konfliktům s místními komunitami, jeho potenciál k obnově přírodních ekosystémů a posílení biodiverzity je nesporný. „Rewilding Portugal přináší naději na ekologickou obnovu, ale vyžaduje trpělivost,“ říká Prata. „Hledáme dlouhodobou transformaci krajiny směrem k divočejšímu stavu, a to nelze udělat jen za několik let.“

Takzvaná posidonia australis je dlouhá 180 kilometrů. Jedná se tak o nejdelší známou rostlinu na světě. Věk rostliny vědci odhadují zhruba na 4 500 let. Jedná se o takzvaný polyploid, tedy organismus, který zdědil místo poloviny rodičovského genomu celých 100 %. Ve vhodných podmínkách se proto může rozrůstat do nekonečna.

Zkoumaná rostlina navíc vykazuje známky vysoké odolnosti vůči klimatickým změnám, což je dobrou zprávou pro ochránce přírody. Mořská tráva totiž chrání pobřeží před bouřemi, ukládá velké množství uhlíku a tvoří důležité útočiště pro řadu mořských živočichů. Pomáhá tak zachovat vodní biodiverzitu planety.

Zdroj: Science Alert, The Conversation

Tisícileté stromy tak zbytku ekosystému poskytují evoluční vlastnosti zásadní pro přežití. Kromě toho nabízí přirozené prostředí ohroženým druhům a pohlcují mnohem vyšší množství oxidu uhličitého než běžné stromy. Zjištění učinili vědci z Centra pro výzkum stromů v Mortonově arboretu.

Populace starobylých stromů však tvoří na světě pouze necelé 1 % z celkového počtu lesní zeleně. „Naše studie upozorňuje na urgentní potřebu přijetí globální strategie na konzervaci biodiverzity. Ta by měla zahrnovat nejen ochranu zatím nedotčených lesů, ale i malého množství antických stromů, kterým se podařilo přežít několik klimatických změn,“ řekl Gianluca Piovesan, jeden z autorů studie zveřejněné v časopise Nature Plants.

Zdroj: Goodnewsnetwork, The Morton Arboretum’s Center for Tree Science, Nature Plants

Podle Chlapka je místní krajina unikátní svou rozmanitostí. Najdete zde náhorní plošiny, zachované lesy i suché stepi a polopouště. „Obrovská diverzita přírodních podmínek dává základ různým typům biotopů, a tím pádem i velkému množství rostlinných a živočišných druhů, které v Arménii žijí,“ vysvětlil přírodovědec. Není to jeho první zahraniční zkušenost: v minulosti se účastnil podobných projektů také na území Moldávie a Gruzie.

Česko-finský tým v Arménii pomáhá zástupcům místního ministerstva životního prostření připravovat novely zákonů, které by měly pomoci docílit efektivnějšího zajištění ochrany přírody. „Budeme dělat i sérii školení a věnovat se rozvoji odborných kapacit pracovníků v ochraně přírody. V neposlední řadě pak chceme zvyšovat povědomí o významu biologické rozmanitosti a vůbec přírodního bohatství Arménie mezi lidmi, protože je skutečně jedinečné,“ dodal Chlapek.

Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny, Aktuálně.cz

Cílem kampaně Místo pro přírodu je výkup pozemků s unikátně zachovalou přírodou nebo potenciálem k navrácení původních druhů. Za osmnáct let se díky finančním darům podařilo zachránit asi sto sedmdesát hektarů území. „Velký dík patří dárcům veřejné sbírky Místo pro přírodu, bez jejichž finančních darů by výkupy nebyly možné, ale i lidem z místních pozemkových spolků, na nichž převážně leží tíha vyjednávání výkupů s vlastníky,“ uvedli členové svazu.

Jedním z nedávno vykoupených pozemků je například lokalita v Dobrých horách u jihomoravských Kněždub. Zatímco dříve zde bývaly květnaté louky, vinice a sady, po skončení zemědělské činnosti místo zarostlo houštím, křovinami a lesíky. Díky výkupu se však postupně daří navrátit nejen původní ráz krajiny, ale také několik druhů hmyzu, které z naší přírody již téměř zmizely.

Rozšířit se letos povedlo také mokřadní louku Bělá. V údolí zdejšího potoka roste řada vzácných rostlin, například prstnatec májový, upolín či ostřice Davallova. Kromě toho zde žije také mnoho druhů ohrožených živočichů, mezi něž patří třeba modrásek bahenní nebo ohniváček černočerný.

Vyšší travní porost skýtá hned několik výhod. Nejen, že méně vysychá, ale mnohem lépe také zadržuje dešťovou vodu a přispívá k lepšímu klimatu ulic. Málokdo je však fanouškem přerostlé trávy, která sahá až ke kolenům a skrývá řadu nástrah, jako jsou třeba klíšťata. Osekat ji doslova naholo však není dobrý nápad.

Ve městech je ideální použít techniku mozaikovitého sečení trávy. V praxi to vypadá tak, že se vyseká jen určitá část trávníku a zbytek zůstane zarostlý. Nesekané pásy poskytují útočiště především bezobratlým živočichům a menším obratlovcům. Přirozený koloběh přírody a druhová rozmanitost tak má mnohem větší šanci na zachování.

Do mozaikovitého sekání se nyní pustili třeba v brněnských Kohoutovicích, kde tuto činnost rovnou pojali kreativně. Místní se tak mohou na sídlištích pokochat různými obrazci v zeleni. Četnost a míru sekání pak snižují i další česká města – podle oficiálních prohlášení například Valašské Klobouky nebo Rožnov pod Radhoštěm.

Na vzniku nového parku se podílí Česká společnost ornitologická (ČSO) s cílem vytvořit vhodné podmínky pro zdejší mokřadní, vodní i luční ptáky. Těch tam napočítali celkem 162 druhů. Loni se organizaci podařilo koupit klíčové pozemky, nyní už obnovuje a rozšiřuje biotop, aby se v místě dařilo nejen ptákům, ale i jiným živočichům.

Vše se odehrává s využitím tradičních metod hospodaření, jako je pastva, kosení nebo ořez vrb na hlavu. „Mozaiková seč v kombinaci s pastvou podpoří například konipasy luční a bekasiny otavní. Vyřezáním náletových dřevin dojde k osvětlení zastíněných tůní, čímž podpoříme čírky modré a lžičáky pestré, ale také obojživelníky kuňku obecnou či ropuchu obecnou. Pastvou velkého skotu přilákáme například dudky chocholaté. Plánovaných opatření je celá řada a těžit z nich budou nejenom ptáci, ale i obojživelníci, hmyz a další živočišné druhy a rostliny,“ uvedl Gašpar Čamlík, jednatel Jihomoravské pobočky ČSO.

V Ptačím parku Kosteliska se prolíná mozaika vodních ploch, rákosin, luk, lesíků, ale i suchých písčin. „Prostředí obdobného charakteru je nutné udržovat a pečovat o něj. Z pohledu ochrany přírody a krajiny má význam především kvůli velké druhové pestrosti. Ochranou přirozených mokřadů, a obnovou tradičního hospodaření se původně nehostinné území mění v mokřadní ráj pro ptáky a další živočichy,“ vysvětlil Čamlík.

K druhům, které na Kosteliskách hnízdí, patří bukač velký, bukáček malý, moudivláček lužní, čejka chocholatá či vodouš rudonohý. Pravidelně sem zalétají také vzácné pisily čáponohé. Pozornost je věnována především ptákům, ale dílčím cílem je vytvářet vhodné podmínky i pro další druhy rostlin a živočichů. Ornitologové také plánují exkurze pro veřejnost. Pokračovat budou i výkupy dalších pozemků nebo jejich převzetí v podobě darů od veřejnosti.

Páskovec dvojzubý je nápadný svým černožlutým zbarvením i velikostí. Patří mezi naše největší vážky – dorůstá délky až 8,5 centimetru, rozpětí křídel může mít až deset centimetrů. Potkat ho lze především v Karpatech, ojediněle na severu Čech, na většině území republiky se ale nevyskytuje. Svým životem je vázaný především na lesní prameniště.

Samice kladou vajíčka do drobných vodotečí, larvy pak žijí zahrabané v substrátu na jejich dně. Před vylíhnutím dospělé vážky vylezou z vody a usadí se na rostlinách, které rostou na břehu. Když dospělec vylétne, na rostlině zůstane přichycená prázdná schránka larvy, takzvaná svlečka. „Takovouto svlečku našla jedna z dárkyní kampaně Místo pro přírodu během pravidelného setkání dárců, které se tentokrát konalo na Dobšeně v nejsevernější části Bílých Karpat. Odborníky byla určena jako svlečka právě páskovce dvojzubého, druhu zařazeného do takzvaného červeného seznamu ohrožených živočichů. Ohrožení představují nevhodné zásahy do vodního režimu; odvodňování pramenišť a regulace drobných vodních toků. Dle dostupných informací jde o první nález této velmi zajímavé vážky z Dobšeny,“ uvedl Jan Moravec z Českého svazu ochránců přírody.

Dobšena je horská louka na jižních svazích vrchu Královec nad Valašskými Klobouky. Počátkem 80. let ji od zničení zachránila a od té doby o ní pečuje místní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka. Každoročně zde začátkem léta pořádá tradiční kosení. I díky tomu dnes Dobšena patří k druhově nejbohatším loukám severní části Bílých Karpat. Proslulá je především mezi botaniky – hostí na 360 druhů rostlin, z toho mimo jiné 8 druhů orchidejí.

Že se jedná o vzácnou vydru obrovskou, poznal Di Martino díky bílému hrudníku zvířete. „Bylo to obrovské překvapení. Nevěděl jsem, jestli vydru následovat nebo běžet rychle na stanici a říct to ostatním,“ popsal pro The Guardian svůj objev biolog, který se zabývá konzervací v organizaci Fundación Rewilding Argentina.

Podle odborníků je jedním z možných vysvětlení připlutí vydry po řece Pantanal z Paraguaye, kde se nachází nejbližší známá populace tohoto celosvětově ohroženého druhu vydry. Druhou možností je, že zvíře pochází z populace v samotné Argentině, o které výzkumníci dosud nevědí.

Vydra obrovská, která může v dospělosti vážit až 30 kilogramů, je pro přírodu velmi důležitým druhem. „Reguluje množství ryb, což přispívá k uchovávání zdravého vodního ekosystému,“ vysvětlil Di Martino.

V Česku chová vydru obrovskou Zoo Zlín. V loňském roce se zde narodila tři mláďata.

Firma Bega Cheese Limited, která v Austrálii prodává med, se nyní zapojila do ochrany včel. Cílem bylo mimo jiné podpořit tamní včelaře. Ve spolupráci s kreativní agenturou Thinkerbell proto vytvořila projekt s názvem Purple Hive (Fialový úl). Jedná se o unikátní včelí příbytek napojený na technologii s umělou inteligencí. Ta je poháněná solární energií a dokáže rozeznat obávaného parazita kleštíka včelího, který nezřídka způsobí úmrtí celého včelstva. Pokud je tento roztoč v úlu detekován, přijde včelařům upozornění. Včas tak mohou zastavit jeho šíření.

„Když jsme začali vyvíjet náš med B honey, uvědomili jsme si hrozbu, které čelí australský medový průmysl. Bylo nám jasné, že musíme investovat do technologií a inovací, abychom podpořili budoucnost našich včel, australských včelařů a australského zemědělství,” uvedl výkonný ředitel společnosti Adam McNamara. Podobně se vyjadřují i včelaři, kteří iniciativu podporují. „Pokud technologie mohou hrát roli při ochraně včel, je potřeba je využít, než bude pozdě,” apeloval Ian Cane.

Ptáci ve městech bývají během letních měsíců ohroženi suchem. Odborníci proto doporučují umístit na zahrady a předzahrádky plytké pítko, ve kterém se mohou občerstvit či vykoupat. „K tomu účelu může posloužit například starý pekáč či jiná podobná nádoba. Můžeme ale zvolit i dekorativní pítko, které nám zároveň ozdobí zahradu,“ uvedla vedoucí marketingového oddělení Zoo Jihlava Simona Kubičková.

Hmyz je důležitý pro zachování biodiverzity a jeho přítomnost v zahradách ocení i ježci či netopýři. O hmyzí společníky se přitom nejlépe postaráte tak, že jednoduše necháte růst trávu. „Anglické trávníky jsou sice hezké na pohled, ale pro hmyz v nich nezůstává prostor k životu. Pokud některé části necháme neposečené nebo je doplníme lučním kvítím, budeme moci pozorovat různé druhy hmyzu a zahrada ožije,“ doplnila Kubičková. Děti se mohou vyřádit při stavbě hmyzích hotelů, které malým tvorům poslouží jako úkryt. Výroba hmyzích domečků je jednoduchá – využít můžete například staré cihly, dřevo či slámu.

S nezvaným hmyzem, jako jsou třeba komáři, pomohou netopýři. Za jednu noc totiž netopýr uloví tolik hmyzu, že by zaplnil lahev od vína. Také tito letouni však v létě potřebují naši pomoc. Netopýři často hledají úkryt před sluncem ve skulinách domů, a tak je vhodné tyto dutiny nezazdívat.

Pokud vám netopýr omylem vletí do domu, není třeba podléhat panice. „Otevřete okno, zavřete dveře do dalších místností a zhasněte. Netopýr si většinou najde cestu ven sám,“ radí zoolog Tomáš Bartonička. A pokud si sám neporadí, můžete jej vyhnat opatrným máváním ručníkem. Netopýry je však radno vypouštět výhradně v noci. Ve dne by se totiž mohli stát kořistí poštolky či jiného dravce.

Odborní pracovníci nyní vysazují nové stromy, které budou do budoucna sloužit jako letní stanoviště netopýrů. Od začátku roku přitom mají na kontě už 78 zasazených stromů a 800 keřů. Zvolili původní druhy, které byly použity i při zakládání parku. „Dřeviny jako jsou buky a duby, které běžně rostou i na našem území totiž ve svém pozdějším věku vytváří různé dutiny, které poskytují vhodné prostředí pro stanoviště netopýrů nebo i hmyzu, kterým se živí,” uvedl kastelán zámku Kynžvart Ondřej Cink. V zámeckém areálu navíc nainstalovali okolo 90 budek pro netopýry.

Vedení zámku nechalo opravit také jeden z bývalých zámeckých sklepů, kde netopýři zimují. Zimoviště netopýrů v areálu ochránci přírody každoročně zkoumají. Při posledním sčítání zde bylo zaznamenáno asi sedm druhů, jako je netopýr černý, ušatý nebo hvízdavý. Kynžvartská netopýří populace je sice malá, ale stabilní. Cílem vybudování nových stanovišť v parku je navýšení počtu těchto létajících savců.

Zámek Kynžvart patří mezi nejvýznamnější památky ve správě Národního památkového ústavu. Památkový areál patří se svými 245 hektary mezi největší v České republice a jeho část má statut národní kulturní památky. Je držitelem ceny Europa nostra.

Pole patří hlavnímu městu Praha, jehož zastupitelé již před několika lety rozhodli o přechodu na udržitelné hospodářství. Změna se bude týkat například rozdělení či zmenšení půdních bloků, a to maximálně na pět hektarů, aby nevznikaly dlouhé lány monokultur. „Meze budou zatravněny nebo na nich budou vysazeny stromy či keře. Na polích by měla být půda co nejdelší dobu pokrytá vegetací, nutné je střídání plodin. Alternativou může být i zatravnění orné půdy vhodnou travní směsí. Samozřejmostí je hospodaření bez chemických prostředků, ať již pesticidů nebo průmyslových hnojiv,“ řekl Václav Zámečník z České společnosti ornitologické (ČSO).

Od nového způsobu hospodaření si vědci slibují rozšíření výskytu ptáků a hmyzu. Aby mohli výsledky zkoumání správně vyhodnotit, provádí pozorování také na takzvaných kontrolních plochách, které se budou i nadále obhospodařovat stejně jako dosud. Hlavním úkolem ornitologů je nicméně zjistit, zda se na daných polích změní druhové rozložení ptactva. „Cílem výzkumu je také doporučit případné změny ve způsobu hospodaření, pokud by se ukázalo, že je to třeba,“ dodal Petr Voříšek z ČSO.

„Původního karase obecného z našich vod v průběhu času téměř beze zbytku vytlačil invazní karas stříbřitý,“ popsal důvod ohrožení tohoto druhu ředitel Zoo Praha Miroslav Bobek. „Po vytvoření záložní populace našeho původního karase obecného v areálu Zoo Praha by mělo následovat jeho vypouštění do dalších vod. Typickým příkladem by mohly být návesní rybníčky,“ dodal Bobek.

Během přípravné fáze byl někdejší mlýnský náhon v areálu Zoo Praha vypuštěn, vyvápněn a doplněn o vodní rostliny i břehové porosty. Nyní se do vody přestěhovalo i hejno karasů obecných. To pochází z jižních Čech, kde se o jejich chov postarali hydrobiologové z Biologického centra AV ČR. Ve výzkumu se plánují zaměřit také na aktuální rozšíření této ryby v České republice. „Rádi bychom s pomocí veřejnosti vytipovali lokality, kde se původní český karas vyskytuje nebo vyskytoval dříve,“ vysvětlil hydrobiolog Marek Šmejkal z Biologického centra AV ČR. Vědci nyní připravují internetový dotazník, do nějž budou moci zájemci z řad rybářů zaznačit lokality a své zkušenosti s karasem.

Karas obecný je rybou dvou tváří, tedy přesněji tvarů. Může být buď štíhlý, anebo vysokotělý. Tyto dvě formy karase obecného jsou známé odedávna, ale až počátkem 90. let minulého století se podařilo odhalit jejich tajemství. Ze štíhlé rybky ve vysokotělou se karas obecný začíná měnit za přítomnosti rybích predátorů, typicky štiky. Karas obecný je však výjimečný i tím, že dokáže přežít v zarůstajících vodách s nedostatkem, či dokonce přechodnou absencí kyslíku. Experimentálně bylo prokázáno, že se bez něj obejde až 140 dní.

„Nejde nám ale jen o karase obecného. Mlýnský náhon by se měl stát živoucí a pestrou ukázkou původní české tůně a snad i vzorem možné obnovy tohoto biotopu v krajině,“ přiblížil kurátor Petr Velenský. „Kolem karase obecného bychom rádi vytvořili sestavu původních druhů ryb typických pro podobný biotop, jako jsou slunka obecná nebo piskoř pruhovaný,“ uzavřel Velenský.

Pronájem jednoho úlu se včelstvem vyjde na deset tisíc korun. V ceně je plně zařízený úl, vybavení na získávání medu a pět kilogramů toho vlastnoručně vytočeného. Další med je možné zakoupit za zvýhodněnou cenu. Komunitní včelaře nyní čeká úvodní přednáška na téma péče o včelstvo. Následně mohou podle individuálních potřeb využít odborných služeb vyškoleného včelaře, který jim poskytne konzultaci nebo kontrolu na včelnici.

Včelaření nabývá mezi veřejností na oblibě, o čemž svědčí i fakt, že se kapacita komunity naplnila během pěti dnů. Komunitní včelnicí Lesy hlavního města Prahy navazují na již zavedenou komunitní zahradu, která v ekocentru úspěšně funguje od roku 2017. Drobní pěstitelé v ní mají k dispozici vyvýšené i klasické záhony. Novinkou letošního roku je malé políčko. Od zahájení provozu se komunitní zahrada vzhledem k velkému zájmu neustále rozšiřuje.

Ochrana přírody je v království Saúdů záležitostí až posledních tří dekád. Souvisí s ekonomickým rozvojem, který vedl ke zmenšování životního prostoru zvířat, jež jsou pro Arabský poloostrov typická. Cílem 15 přírodních rezervací je především zachovat jejich přirozený způsob života.

Přímorožec arabský je antilopa dosahující výšky a délky až jeden a půl metru. Je typický svými dlouhými rohy a světle zbarvenou srstí. Živí se trávou, listy a kořínky a jeho unikátní zažívací soustava dokáže zpracovat téměř všechnu vodu, kterou potrava obsahuje. Saúdové spojili síly se sousedními Spojenými arabskými emiráty a zakázali jejich lov a pytláctví. Počty přímorožců díky tomu narostly na tisíc kusů.

V červnu loňského roku byla do přírodní rezervace Šar‘án vypuštěna první generace gazel odchovaných ve volné přírodě a brzy se k nim přidají také kozorožci núbijští, přímorožci arabští a gazely obecné i pískové. Na jejich adaptaci budou dohlížet členové nově založené Speciální jednotky pro environmentální bezpečnost. Ta má za úkol kontrolovat dodržování zákonů o ochraně přírody, především zabránit a trestat pytláctví, nelegální těžbu dřeva nebo znečišťování půdy a vody.

„Chceme zajistit udržitelnost a prosperitu přírodní rozmanitosti a přírodních stanovišť v této oblasti, což posílí zachování divoké přírody,“ sdělil ředitel speciální jednotky Ahmed al-Malkí portálu Arab News. Největší výzvou je zachování kriticky ohrožených arabských levhartů ve volné přírodě, kde jich podle odhadů žije jen dvě stě. Nejmenší levhart na světě je sice často chován v zajetí, ale do pouští a hor Arabského poloostrova se jej daří navrátit jen velmi pomalu.

Soutěž Bílý slon se koná pravidelně od roku 1994 pod záštitou sdružení Česká ZOO. Do 27. ročníku se přihlásilo 14 uchazečů z Unie českých a slovenských zoologických zahrad s celkem 41 významnými odchovy. Zoo Ostrava zabodovala nejen s rybím chovem, ale i s mládětem šimpanze hornoguinejského. Ten získal třetí místo mezi savci.

Jeleček teuchitlánský je endemitem povodí řeky Ameca v Mexiku. Tato drobná kaprovitá ryba byla vědecky popsána až v roce 1986 s dodatkem, že od roku 1969 ji navzdory intenzivnímu výzkumu oblasti nikdo nespatřil. Vědci proto tento druh považovali za vyhubený. Následně se v roce 2001 dočkal znovuobjevení, v roce 2014 ale již nebyl ani po usilovném pátrání v přírodě nalezen.

Mezitím se však několik jedinců dostalo do univerzitních akvárií, kde se je podařilo rozmnožit. Pár jich našlo cestu i k soukromému chovateli v Evropě a několika dalším akvaristům, a dalo tak základ malé populaci v lidské péči. Díky mezinárodní podpoře byl tento druh úspěšně navrácen do jedné z původních lokalit v Río Teuchitlán, která je dlouhodobě pečlivě monitorována kvůli souběžně probíhajícímu vypouštění jiných vyhubených ryb.

Jen za posledních deset let zničily každoroční letní požáry více než sedm set tisíc hektarů španělských lesů. K rozsáhlému vypalování krajiny přispívá kromě klimatických změn také vylidňování venkovských oblastí a s tím související pokles chovu ovcí a koz. Tito býložravci totiž spásají lesní podrost, kvůli kterému požáry vznikají a následně se rozšiřují. Nově by jejich roli mohli převzít zubři.

Přestože byli tito velcí přežvýkavci ve Španělsku asi před deseti tisíci lety vyhubeni a jejich celosvětová populace postupně klesla jen na několik jedinců, dnes se jejich chov daří obnovovat. V současnosti jich žije více než osm tisíc a jen ve Španělsku funguje pro tyto účely osmnáct odchovných středisek.

První projekt, který jejich příznivé účinky pro lesy dokázal, pochází z roku 2010. Tehdy bylo do dvacetihektarového dubového lesa vypuštěno sedm zubrů, kteří se zde postarali o jinak velmi nákladnou a časově náročnou lesnickou práci. Čistili podrost, a dokonce nechávali růst jen rovné semenáčky, zatímco ohnuté spořádali.

Zdroj: The Guardian

Včely, vosy, motýli a další opylovači hrají klíčovou roli v zajištění biodiverzity ve městech i udržitelnosti rostlinné produkce. Pouhé tři zahrady přitom denně vyprodukují zhruba jednu čajovou lžičku nektaru. Takové množství odpovídá více než tuně lidské potravy a nasytí několik tisíc opylovačů.

„Zásoba nektaru v městských zahradách je více rozmanitá než na farmách či v přírodních rezervacích, jinými slovy pochází z rozmanitější škály rostlin,“ uvedl Nicholas Tew, vedoucí autor studie zveřejněné v časopise Journal of Ecology. Podle vědců je proto důležité počítat u novostaveb se zahradními prostory. Zahrádkáři by zároveň měli usilovat o vytvoření příznivých podmínek pro opylovače. Těch se dá dosáhnout například sázením rostlin bohatých na nektar či omezením sekání trávníků, na kterých rostou pampelišky, sedmikrásky nebo jetel. Zcela vyhnout by se naopak měli chemickým postřikům, které ohrožují životy hmyzu.