Jak vaše iniciativa Místní místním vznikla?
Veronika: Ani jeden z nás bohužel u zrodu nebyl, ale zakladatelé Ester Pacltová a Jakub Dutka se inspirovali původně francouzskou iniciativou Le Carillon. Tam to velmi pěkně fungovalo již nějakou dobu a šířili svou myšlenku dále do dalších zemí a měst. U nás se začalo v roce 2017, kdy se nejdříve dělal průzkum mezi lidmi bez domova, jestli by o takové služby byl zájem. Do roku 2019 jelo Místní místním v pilotním režimu, kdy byly zapojené jen asi 4 podniky a zkoušelo se, jak to celé bude fungovat. Zjistili jsme, že drobné služby zdarma nabízené v komerčních podnicích mimo centra sociálních služeb a ze strany běžné společnosti směrem k lidem v nouzi v Praze chybí a jsou potřeba.

Zakladatelka a ředitelka organizace Ester Pacltová. Foto: Místní místním

Zatím fungujete tedy jen v Praze?
Veronika: Ano, zaměřujeme se na Prahu, ale budeme pracovat na metodice, ve které chceme dát dohromady naše zkušenosti a poznatky a nabídnout je ostatním městům, aby mohly rozjet své iniciativy a měly to jednodušší.

Snažíme se propojovat různé skupiny lidí a dáváme možnost veřejnosti, aby se zapojila a pomáhala. Některé podniky už takové služby třeba nabízely dříve a my o nich dáváme vědět dále. Podniky mají naši nálepku, takže je lidé dobře najdou a hned vědí, co třeba nabízejí. Zapojených podniků je teď 19 po celé Praze (v 8 městských částech), jsou to různé restaurace (Střecha, Bistro Habibi, Mlsná Kavka), kavárny (Café Therapy, Dobrá trafika, Pracovna, Roh, Knihkopec a další), ale i divadlo Studio Hrdinů, nově máme také spolupráci s městskou knihovnou Na Jezerce nebo Restart shopem. Ale určitě se nebráníme dalším spolupracím a budeme rádi za jakýkoliv tip. Soustředíme se hlavně na rozšiřování této sítě.

V čem přesně tedy pomoc spočívá?
Václav: Podniky mají určité služby, které nabízí zdarma na své náklady, třeba vodu, nabíjení telefonu, využití toalety. Tyto služby si určují zapojené podniky samy. Druhá možnost je, že vy v takovém podniku zakoupíte voucher třeba na kávu, polévku, oběd zdarma pro někoho v nouzi. Buď zůstane takový voucher v podniku „zavěšený“ a když přijde někdo, kdo danou věc potřebuje, tak mu ji podnik poskytne. Nebo ten voucher můžete věnovat i konkrétní osobě. Případně můžete darovat libovolnou částku na našem webu.

Zprostředkováváme komunikaci mezi zapojenými podniky a organizacemi, které se starají o lidi bez domova a v nouzi, které o těchto službách šíří povědomí. Jde o Naději, Armádu spásy, Charitu, a i menší sociální neziskové organizace. Také nabízíme podnikům školení a workshopy, jak k lidem v nouzi přistupovat, jak předcházet konfliktním situacím, na koho se obrátit ze sociálních služeb apod.

Vouchery, které v solidárních podnicích můžete koupit a ponechat někomu v nouzi. Foto: Místní místním

Jaká je odezva od lidí bez domova nebo v nouzi?
Veronika: Někteří chodí do těch podniků služby využívat pravidelně, je to pro ně taková záchytná síť a chodí si tam popovídat, být trochu ve společnosti. Je to pro ně velký rozdíl než jít do střediska sociálních služeb, mohou se potkat s jinými lidmi a cítit se „přijatí“. Velmi oblíbené je právě divadlo ve Studiu hrdinů, protože za zážitky se jen tak nedostanou.

Na začátku března proběhla akce právě pro Solidární síť, co se tam dělo?
Václav: Šlo o setkání zapojených podniků a subjektů jako jsou městské části nebo sociální služby. Dělali jsme školení interakcí pro podniky, vyhodnocovali jsme zpětnou vazbu od podniků a zhodnocovali celou spolupráci. Lidé mezi sebou také sdíleli zkušenosti. Bylo skvělé, že se nám podařilo propojit opět různé skupiny lidí.

Jaké jsou vaše plány do budoucna?
Václav: Kromě stálého rozšiřování sítě solidárních podniků teď řešíme, že bychom pořádali více přednášek pro veřejnost, abychom je nalákali k pomoci lidem v nouzi. Chceme také pomoci destigmatizaci tohoto tématu. Ale spíše až v druhé polovině roku. Právě teď ještě probíhá sbírka použitých telefonů, nabíječek nebo předplacených SIM karet na 4 sběrných místech (Café Therapy na Praze 7, prostor39 na Praze 3, Studio Hrdinů a Acid Coffee na Praze 7), kde se můžete zastavit, pokud vám doma něco přebývá.

Místní místním

Místní místním, z.ú. je neziskovou organizací, která otevírá diskuzi a podporuje společnost v přímé pomoci lidem ve svém okolí. Vytváří síť sociálně přívětivých míst, jež se rozhodly nabízet zdarma drobné služby lidem bez domova a komukoliv, kdo se ocitne v nouzi. Přečíst už jste si o nich mohli v našem minulém článku.

Společnost Reknihy vrací přečtené knihy do oběhu. Nově bude v pravidelných intervalech odebírat literární díla z RE-USE pointů na pražských sběrných dvorech. Knihy zkontroluje, zhodnotí jejich stav a dále nabídne na svém e-shopu k prodeji. Část získaných finančních prostředků pak poputuje na účet neziskové organizace Přestupní stanice. Ta se zaměřuje na vytváření pracovních míst pro lidi bez domova a zároveň jim poskytuje zázemí i podporu v těžké životní situaci.

RE-USE pointy jsou místa, kam mohou Pražané odvézt předměty z domácnosti, které již nepotřebují, ale někomu jinému ještě dobře poslouží. V rámci pilotního projektu jsou provozovány ve třech sběrných dvorech – ve Vysočanech (sběrný dvůr Pod Šancemi), Spořilově (sběrný dvůr Zakrytá) a Horních Počernicích (sběrný dvůr Chvalkovická).

„RE-USE pointy se v Praze osvědčily. Zatím provozujeme tři a jejich počet chceme dále rozšiřovat. Kromě vybavení domácnosti, sportovního vybavení a nábytku teď dáme druhou šanci i knihám. Je to naplňování principů cirkulární ekonomiky a snižování celkového množství vyprodukovaných odpadů,“ uvedl náměstek primátora hlavního města Prahy Petr Hlubuček, v jehož gesci je i oblast životního prostředí.

„Mám z celé spolupráce ohromnou radost a pomyslnou třešničkou na dortu je pro mě to, že se nám také podařilo domluvit se na svážení knih k prodeji s Cargo bajkery. Díky tomu je tak i logistická část mnohem ekologičtější,“ dodal k novému projektu Tadeáš Kula, zakladatel Reknih.

V Kanadě se alespoň na nějakou část roku ocitne bez domova téměř čtvrt milionu lidí. Každý den jich nemá střechu nad hlavou 35 tisíc. Průměrná doba dožití se po ztrátě bydlení sníží o téměř 20 let a na sociální a zdravotní služby spojené s jedním člověkem bez přístřeší stát vynaloží asi milion korun ročně.

V rámci pilotního projektu New Leaf (Nový list) organizace věnovala padesáti vybraným bezdomovcům jednorázový dar v hodnotě 130 tisíc korun. Podmínkou bylo, aby se jednalo o lidi, kteří se do nocleháren uchýlili teprve nedávno, nebyli závislí na drogách ani netrpěli psychickými problémy, což jsou faktory negativně ovlivňující jejich rozhodovací schopnosti, a tedy i návrat k trvalému bydlení. Obdarovaní v rámci studie vyplňovali dotazníky a absolvovali rozhovory s výzkumníky, kteří výstupy srovnávali s kontrolní skupinou.

V prvním měsíci si našla bydlení třetina obdarovaných. Stabilní domov si pak účastníci studie našli v průměru za tři měsíce oproti pěti měsícům, které potřebovala kontrolní skupina. Své peníze navíc utráceli za nezbytné vybavení či služby. Jejich výdaje za alkohol, drogy a cigarety klesly o 39 procent. Oproti kontrolní skupině také dokázali více našetřit a podařilo se jim lépe osvojit a dlouhodobě si udržet návyk jíst třikrát denně.

Nalezení domova lidem poskytuje stabilitu, snižuje riziko vystavení traumatickým zážitkům, zlepšuje zdraví a také uvolňuje kapacity ubytoven pro další lidi v nouzi. Darované peníze jim dávají autonomii, kontrolu nad vlastním životem, důstojnost a také signál, že v ně společnost věří. „Cítila jsem se důležitá. Je to jako tichá parta fanoušků vzadu v mé mysli. Vím, že studie mi má pomoci, což mi pomohlo mě vést. Věří ve mě, takže já věřím v sebe,“ říká jedna z účastnic Kathy.

Navzdory předpokladům neutráceli lidé bez střechy nad hlavou za zbytečnosti. Jednorázový příspěvek se v tomto případě ukázal jako finančně efektivní řešení bezdomovectví, ve kterém chce nadace dále pokračovat.

Zdroj: Foundations for Social Change

„Každý rok u nás projde pracovním tréninkem 13 lidí se zkušeností s duševním onemocněním, kteří se na své cestě k uzdravení dostali už tak daleko, že se začínají poohlížet po práci. Ještě si ale tolik nevěří a chtějí si některé věci vyzkoušet nanečisto. To jim právě v Mlsné kavce umožňujeme,“ vysvětlují majitelé restaurace sídlící v pražském Karlíně. Že to má smysl, potvrzuje i Láďa, který jedním ze zaměstnanců: „Je to dobrý start do normálního života. To nejlepší, co dostanete, je opora… pocit, že jste ještě pro společnost potřební a že v ní máte své místo.“

Nyní však hrozilo, že zůstane Láďa i tucet jeho kolegů bez práce. Majitelé proto dali hlavy dohromady a vytvořili projekt takzvaných mlsných balíčků pro lidi bez domova. Díky finanční podpoře veřejnosti tak v restaurační kuchyni chystají balíčky, které obsahují čerstvou domácí bagetu a banánový flapjack. Snadno přenositelné jídlo pak terénní pracovníci Armády spásy rozdají lidem bez domova.

„Zdálo by se, že pár objednávek za den pro trénink není mnoho a že to s realitou pracovního trhu nemá moc společného. Ale my dnes a denně vidíme, jak moc velkou cenu to má. Díky každé objednávce totiž mají naši klienti důvod k nám do rehabilitace (tréninku pracovních dovedností) i v těchto těžkých časech chodit. Musí vyjít z domu, jet autobusem, potkat se s lidmi. Bourá to šedý stereotyp pandemického bezčasí a pomáhá to udržet se alespoň rámcově v duševní rovnováze. A to dnes potřebujeme všichni,“ zdůrazňují autoři projektu. Zájemci mohou přispět prostřednictvím darovací výzvy na portálu Donio. Jeden mlsný balíček vyjde na 50 korun.

Pražská Armáda spásy poskytuje sociální službu Terénní program (Streetwork) od roku 2013. „Jednou z oblastí práce ve Streetworku je ošetřování osob bez domova přímo na ulici a poskytování dlouhodobé podpory při jejich uzdravování. Ve spolupráci s Mediky na ulici jsme vytvořili Street Medicine tým, což je klíčové pro zkvalitnění zdravotní péče pro naše klienty,“ uvedl Jan Desenský, ředitel Centra sociálních služeb Karla Larssona od Armády Spásy.

Armáda spásy v České republice poskytuje specifické služby osobám domova, které jsou na sociálně zdravotním pomezí. Od převazování ran v terénních programech, přes provoz ošetřoven v nízkoprahových denních centrech, až po zřízení ordinace praktického lékaře v Ostravě. Z pilotování Street Medicine týmu v Praze vznikne metodika, která bude přenositelná do dalších měst. Cílem je mimo jiné poukázat na potřebu multidisciplinárních terénních týmů pro osoby bez domova. 

Street Medicine je velkou výzvou i pro studentský spolek Medici na ulici, který se již přes šest let aktivně věnuje problematice osob bez přístřeší. Studenti se snaží ve spolupráci s Armádou spásy přispívat ke zdravotnímu aspektu péče v multidisciplinárním prostředí zdravotně-sociální problematiky. Medici na ulici provozují kamenné i terénní ošetřovny, kde jsou pravidelně k dispozici klientům až pětkrát týdně. Práce se sociálně vyloučenou skupinou obyvatel vyžaduje specifické komunikační dovednosti, se kterými se tak nově zapojení studenti mohou seznámit a následně je užít v klinické praxi.

Do sbírky Charity Na vlně pomoci proti bezmoci už lidé darovali přes sedm a půl milionu korun. Peníze míří ke konkrétním lidem v kritické životní situaci, matkám s dětmi, těžce nemocným, lidem bez domova a starým lidem, kteří se ocitli v tísni. Přispívat je možné i nadále.

V pomoci lidem aktivně pokračovala i organizace Člověk v tísni. Rozšířila svou telefonickou krizovou linku určenou osobám, které mají kvůli koronavirové krizi problémy splácet dluhy. Také navýšila počet členů týmu mobilních dluhových poradců. Podpořila mimo jiné i děti ze sociálně vyloučených lokalit, kterým chyběla technika nebo internetové připojení k výuce na dálku. Pomohly jak dary od soukromých firem, tak i ze sbírky SOS Česko. Individuální dárci do ní přispěli už více než 28 milionů korun.

Jak jste se dostala k oboru sociální práce?

Na střední škole jsem studovala Evropskou obchodní akademii v Děčíně a asi ve druháku, kdy jsme začali dělat účetnictví, jsem seděla nad těmi čísly a říkala si, že tímhle se nikdy nechci živit. Když jsem se pak rozhodovala, kam jít na vysokou, přihlásila jsem se na různé humanitní obory. Nakonec jsem se podle popisu oboru rozhodla nastoupit na sociální práci, ještě asi půl roku po začátku semestru jsem ale pořádně nevěděla, co to vlastně je sociální práce. Od prvního dne, kdy jsem na obor nastoupila, tam jsem ale šťastná.

Aktuálně pracujete v brněnském Centru pro lidi bez domova, kde jste začínala jako dobrovolnice v době koronavirové krize. Co vás do centra přivedlo?

Asi na začátku dubna nám do ISu (Informačního systému Masarykovy univerzity, pozn. red.) přišel e-mail, že do centra shánějí dobrovolníky. Nastoupila jsem tam a po měsíci jsem přešla na pracovní poměr.

Centrum bylo otevřeno letos v dubnu. Za jakým účelem vzniklo?

Projekt centra byl plánován dlouho, hrála v tom ale roli spousta faktorů, od tlaku veřejnosti až po finance města. Koronakrize to urychlila, protože město chtělo postavit centrum, které bude sloužit jako první humanitární pomoc lidem bez domova, aby se měli kde vykoupat, vyměnit oblečení a dostat jídlo.

V Česku jste jako první založili takzvané „mokré“ centrum. V čem spočívá?

Když se zakladatelé centra zamýšleli nad tím, jak tito lidé žijí a co jsou jejich potřeby, vyhodnotili, že pro drtivou většinu je zásadní životní potřeba alkohol. Naše centrum tak bylo otevřené s tím, že si tam lidé mohli nosit alkohol a pít. To normálně v sociálních službách nefunguje, neznám v Brně žádnou službu, kde to tak je. To ale samozřejmě není udržitelný stav, centrum bylo od začátku plánované tak, že se přepne do režimu kontrolovaného pití, které právě teď zavádíme a testujeme.

Jak se to daří?

S režimem kontrolovaného pití jsme před pár týdny začali. S tím souvisí velká změna, že si k nám lidé nemohou nosit vlastní alkohol. Je to pro nás teď nepříjemná pozice. Naše role, kdy na začátku jsme pro ně byli přijatelní, pokecali si s námi o všem a u toho pili, se přehoupla do trochu kontroly, kdy hlídáme, aby alkohol nevnášeli dovnitř, a motivovali je, aby dodržovali program.

Je tedy cílem vést centrum úplně bez alkoholu?

To podle nás není reálné, proto jsme také „mokré“ centrum. Naším cílem je, aby k nám klienti alkohol nevnášeli, aby časem neměli potřebu se dopíjet na ulici a získali nad alkoholem kontrolu. Udělat ze všech klientů, kteří k nám přicházejí, ihned abstinenty, ale není možné. Rádi bychom udrželi kontinuální systém kontrolovaného pití, kdy se lidé zařazení do programu budou přepínat v rámci dvou zavedených rychlostí. Rychlejší program je, že dostávají deci a půl vína nebo tři deci piva každou hodinu, pomalejší program je pro lidi, kteří toho denně nevypijí tolik. Ti mají nárok na čtyři skleničky za celý den. V současnosti zvažujeme přechod na zcela individuální plány u jednotlivých klientů. Je ale brzo na to program jako celek hodnotit, jsme si vědomi, že první výsledky u lidí, kdy budou schopní z rychlého režimu přejít na pomalý, můžeme vidět třeba až za půl roku. A přesun z pomalého v naprostou abstinenci ještě déle. Obrovskou podporu na cestě k omezení konzumace alkoholu nebo za abstinencí klientům přináší také svépomocná skupina.

V centru vás pracuje kolem dvaceti. Co konkrétně v centru děláte vy?

Většinou se na směně točíme v šesti lidech, ale střídáme se na různých pozicích, takže dělám všechno. Když jsem hlavní pracovník, mám na starosti základní chod centra, co bude ke snídani, večeři a obědu, udělat administrativní věci. Hlavní pracovník má taky na starosti rozlévání alkoholu. Pak je tam někdo v poradenské místnosti, kam lidi přicházejí s nejrůznějšími problémy, třeba když potřebují vyřídit občanku, napsat někam e-mail, zavolat si na brigádu a tak podobně. Pak jsou tam další pracovníci. Někdo sedí na bráně a rozdává roušky a dezinfikuje lidem ruce, člověk v koupelně, venkovní pracovník, který si s lidmi povídá a kontroluje, jestli nevnáší dovnitř alkohol.

Co je pro vás na práci s lidmi bez domova nejtěžší?

Nejhorší pro mě je řešit mezi lidmi vyhrocené konfliktní situace, které v centru vznikají. Nezdá se to, ale tito lidé mají většinou jiné způsoby řešení konfliktů než my. Kolikrát nejdou daleko pro ránu a je strašně těžké vědět, kdy máme jako pracovníci ještě šanci konflikt urovnat a kdy už musíme volat městskou policii. Teď už se to ale naštěstí často neděje, od té doby, co jsme zakázali vnášení vlastního alkoholu, tak se podobné situace hodně zlepšily.

V centru nyní pracujete asi půl roku. Kde se vidíte v budoucnu?

Lidi bez domova jsou aktuálně cílová skupina, u které bych chtěla chvíli vydržet. Na kontrolované pití bych ráda napsala disertační práci. Současně ale vím, že to není práce, kterou bych chtěla dělat celý život. Táhne mě to k makro praxi, což je pojetí sociální práce na úrovni politik a služeb v daném kraji. Není to práce s cílovými skupinami, ale spíš na systému sociálních služeb.

Mokré centrum

Kontaktní centrum organizace Podané ruce funguje v Brně od jara letošního roku. Vzniklo jako první takzvané „mokré“ centrum v Česku, což znamená, že kromě toho, že se jedná o bezpečné prostředí a lidé bez domova zde mohou vykonat osobní hygienu, využít pomoc pracovníků s vyřízením dokumentů či zde trávit svůj volný čas, mohou zde také v přiměřené míře konzumovat alkohol. Ze zkušeností ze zahraničí je zřejmé, že v podobně nastavených centrech dochází k úbytku zásahů policie a záchranné služby i snížení celkového objemu konzumovaného alkoholu. Podle Kubíčkové pak díky tomu, že pracovníci závislost klientů respektují a pracují s ní, dochází také k navázání lepšího vzájemného vztahu. „Pro nás to otevírá další možnosti práce s nimi. Vidí, že jejich závislost respektujeme, vnímáme a neodsuzujeme ji. Více se nám tak otevírají a svěřují, což umožňuje lépe navazovat profesionální důvěrný vztah, který jim může dodat důvěru a podporu,“ dodala.

Hlavní město tento rok připravilo možnost přenocovat v teple také pro lidi se psy, které dříve noclehárny odmítaly. „Lidé bez domova, kteří chtěli se svými psy zůstat, dlouhodobě ze systému pomoci vypadávali a byli velmi vážně ohrožení nočními mrazy. Proto od letoška budou na noclehárnách ve vybraných prostorech k dispozici i pelechy a venku zimní kotce,“ upřesnila radní pro sociální politiku Milena Johnová. Větší pomoc je připravená i pro lidi se zdravotními komplikacemi. Pro ně je nově zajištěna možnost ubytování v azylovém domě s ošetřovatelskou péčí nebo na specializované ubytovně.

Zimní opatření pro tento rok odstartovaly v první adventní neděli 1. prosince a potrvají do konce března. Spolu se sociálními službami se na nich jako každý rok podílejí strážníci. Pomoc však může přivolat kdokoliv. Pokud si kolemjdoucí všimne člověka bez domova, kterému by hrozilo umrznutí, je potřeba volat na linku Městské policie 156. Strážníci jsou pro takové situace vyškolení, dorazí na místo a nabídnou osobě pomoc. Pokud dotyčný projeví zájem, informují policisté dispečink Centra sociálních služeb Praha, ten už zajistí převoz do vybrané noclehárny s volnou kapacitou. Ty jsou v pražských noclehárnách dostatečné, přičemž v případě mimořádných mrazů jsou vytipována další místa, kde se mohou operativně postavit provizorní vytápěné stany s dalšími lůžky.

Nezisková organizace Naděje zahájila v neděli 1. prosince zimní humanitární pomoc pro lidi bez domova v Praze, Libereckém, Středočeském a Ústeckém kraji.V Praze navíc letos na zimu poprvé otevřela ubytovnu pro lidi bez domova s handicapem. Současně začali sloužit noční služby terénní pracovníci organizace, kteří vyhledávají ohrožené lidi přímo v místech, kde přežívají.

V zařízení bude přítomna i sociální pracovnice se zdravotní sestrou. „Situace posledních let nám ukazuje, že přibývá starých, nemocných a handicapovaných lidí bez střechy nad hlavou, proto jsme bojovali za celodenní zařízení,“ uvedla Gabriela Sčotková z pražské pobočky Naděje. Organizace během loňské zimy poskytla lidem bez domova 37 222 noclehů, vydávala potravinovou a materiální pomoc (oblečení, boty, spacáky). Mimo to poskytovala základní zdravotnická ošetření, v případech zhoršeného zdravotního stavu zajišťovala převoz lidí do návazných zařízení.

Naděje vznikla v roce 1995 jako jedna z prvních neziskových organizací v České republice. Poskytuje pomoc starým lidem v nouzi, bez domova, s handicapem, ohroženým rodinám, dětem a mládeži.

Zdroj: nadeje.cz, inspirante.cz

Zájemci se mohou zapojit donesením vánočního cukroví, trvanlivých potravin nebo hygienických potřeb. Hotové balíčky pak pracovníci střediska SOS spolu s dobrovolníky roznesou starším obyvatelům Olomouce. Kromě této služby bude také připraveno posezení na Štědrý den. Lidem bez rodinného zázemí tak bude umožněno prožít alespoň částečně atmosféru klidu a pohody.

Do sbírky se může zapojit i veřejnost. Lidé mohou do úterý 17. prosince přinést věci do balíčků do tří provozoven SOS na ulicích Praskova 16, Kateřinská 10 a Slovenská 8. Každoročně se rozdá více než sto balíčků.

Středisko SOS působí v Olomouci od roku 1990. Kromě pomoci osamělým a sociálně znevýhodněným obyvatelům města organizuje pravidelně také humanitární sbírky. Jedna z nich je zaměřena na teplé oblečení, obuv a spací pytle, které s příchodem chladného počasí chybí hlavně lidem bez domova.

Zdroj: strediskosos.cz

Sociální kurátoři Magistrátu města Brna zřídili na svém oddělení sociální šatník pro lidi bez domova. Přispět do něj může každý, a to vždy první středu v měsíci od 16 do 20 hodin. Po domluvě však lze přijít i jindy. V současné chvíli je zvýšená poptávka zejména po pánském oblečení, bundách a spodním prádle včetně ponožek. Přispět můžete také ložním povlečením, utěrkami či ručníky.

Oddělení sociálních kurátorů sídlí na adrese Křenová 20 a s odmítnutím se zde nesetkáte – oblečení, které nenajde využití u klientů bez domova, využijí například maminky z azylových domů. Část textilu nevhodná pro charitativní účely putuje do Charitního bazaru Balthazar pod záštitou Diecézní charity Brno.

Rozdávání Nocleženek začalo letos 26. listopadu, koupit je ale za 100 korun může kdokoli po celý rok. Do dnešních dnů zakoupili lidé více než 7 000 poukázek, a to je Štědrý den teprve před námi. Loni zaznamenala Armáda spásy do Vánoc celkem 3 300 koupených Nocleženek, letošní rok tak ten loňský výrazně předběhl.

Čím jsou vánoční svátky blíže, tím více roste celkově zájem Čechů o charitativní projekty. Většina lidí se ve sváteční dobu snaží pomoci těm, kteří v životě neměli tolik štěstí. Do 24. prosince tak můžeme čekat, že počet zakoupených Nocleženek ještě povyroste.

Zdroj: ct24.ceskatelevize.cz

Joanne Vines a Sammy Barcroft pomáhaly lidem bez domova už dříve, když v rámci vlastního projektu rozdávaly batohy s potřebnými věcmi. Nyní chtěly nabídnout i přístřešek nebo možnost se ohřát. Pomohla jim místní autobusová společnost Stagecoach, která darovala doubledecker určený do šrotu, a také spousta dobrovolníků z místní komunity, kteří se fyzicky či finančně připojili k úpravám.

Práce zabraly více než půl roku. Během nich z autobusu zmizely sedačky a nahradily je lůžka nebo menší kuchyňka. Autobus nyní parkuje v blízkosti místního kostela a na noc pojme až 24 lidí. Iniciátorky věří, že obzvlášť přes zimu rozhodně najde své uplatnění.

„Aktuálně naši klienti postrádají teplé bundy, zateplené či silnější kalhoty, rukavice, čepice, termoponožky a šály. Možné je i po domluvě připravené šatstvo odvézt naším autem,“ říká pracovník odboru Pavel Drietomský. Oděvy je možné přinést do sociálního šatníku v Křenové ulici 20, a to v pondělí a ve středu od 8 do 17 hodin, v pátek od 8 do 12 hodin a ještě každou první středu v měsíci od 16 do 20 hodin.

Sociální kurátoři se zaměřují na pomoc osobám ohroženým sociálním vyloučeným nebo již sociálně vyloučeným. Jde především o lidi bez domova, propuštěné z vězení nebo trpící různými druhy duševních poruch.

Luštěniny budou využity na přípravu polévek pro lidi bez zázemí v nízkoprahovém denním centru Samaritán a pro lidi ocitající se v nouzi. Teplou polévku s chlebem vydává místní charita lidem bez domova čtyřikrát týdně v šestihodinových intervalech, ve zbývajících třech dnech obdrží klienti potravinové balíčky. V průměru je vydáno kolem 150 porcí polévek denně. Z letošní luštěninové sbírky tak připraví v charitní kuchyni 3 800 porcí čočkové, fazolové či hrachové polévky.

„Díky štědrosti dárců můžeme připravit pro lidi bez domova minimálně jednou týdně polévku z luštěnin, které jsou plnohodnotným zdrojem rostlinných bílkovin, a alespoň částečně tak nahrazují nedostatek jiných potravin,“ dodala koordinátorka Centra materiální pomoci Barbora Cigánková. Charita Olomouc děkujeme všem dárcům, kteří se do sbírky zapojili.

„Vrátil jsem se do života. To, co je na pracovním úřadě nebo na hmotné nouzi, není život,“ řekl pro Českou televizi Libor Slonka, bývalý klient Armády spásy. Slonka je první, kdo získal díky projektu zaměstnání. Začal pracovat jako obráběč kovů, do práce se vrátil po dvou letech. Jestliže se v novém zaměstnání osvědčí, obdrží za rok smlouvu na dobu neurčitou.

Podobná cesta je možná i pro další zájemce. Je ovšem nezbytné, aby prošli výběrovým řízením projektu. V něm se hledí například na trestní bezúhonost uchazečů či chuť vrátit se do práce a znovu se postavit na vlastní nohy.

Firmy se k zaměstnávání bezdomovců staví pozitivně. Projekt je zatím teprve na startu, ovšem do budoucna společnosti počítají s navýšením pozic pro lidi bez střechy nad hlavou i zlepšením smluvních podmínek.

Podle ministerstva práce žije v Česku aktuálně asi tři sta tisíc bezdomovců, pět tisíc z nich má legální práci. Nezisková organizace Armáda spásy s lidmi bez domova dlouhodobě pracuje, pomáhá jim vyřešit nelehkou životní situaci, snaží se také o prevenci bezdomovectví.

Zdroj: ceskatelevize.cz

Lidé bez domova dostali sto fotoaparátů a jediný pokyn – vyfoťte Londýn svýma očima. Organizaci se nazpátek vrátilo asi dva a půl tisíce fotografií, které se často nelišili od děl profesionálních fotografů. Vedení Cafe Art nakonec vybralo dvacet nejlepších snímků, z nichž vznikl kalendář pro rok 2016.

„Všechny získané peníze se vrátí zpět do projektu. Zaplatíme z nich tisk fotografií i výrobu kalendáře. Zároveň část z nich dostane jako odměnu vítěz nejlepší fotografie a také nakoupíme materiály pro umělecky založené lidi bez domova. Někteří také získají návštěvy výtvarných kurzů,“ řekli zástupci Cafe Art.

Zdroj: Cafe Art.org; Doba.sk

Již čtvrtou zimu mohou lidé bez domova v Otrokovicích využívat mobilních buněk k přečkání nejchladnějšího období. „V případě tuhých mrazů mají klienti možnost na začátku večerního provozu obdržet zdarma teplou polévku. Letos jsme vydali téměř tisíc porcí polévek,“ uvedla vedoucí sociálního odboru Květoslava Horáková.

Zvyšující se zájem o tato zařízení potvrzuje i fakt, že od založení se počet využití ztrojnásobil. Zatímco v zimní sezóně roku 2011 se jednalo o 441 noclehů, v zimě roku 2014 se čísla vyhoupla na 1194 noclehů. „Mobilní buňky jsou formou nezbytné pomoci, jež je poskytovaná lidem bez domova, kteří nevyužívají žádné jiné sociální služby – jako například azylového domu či noclehárny. Neposkytnutí okamžité pomoci a přístřeší v zimních měsících by ohrozilo jejich život nebo zdraví,“ dodala Květoslava Horáková.

Buňky každoročně fungují od listopadu do března dvanáct hodin denně. V provozní době je v zařízení spolu s lidmi bez domova i zaměstnanec Charity sv. Anežky Otrokovice, jenž dohlíží na bezproblémový chod poskytovaných služeb. Kromě polévky a ubytování mohou klienti využít také mobilní toalety.

Zdroj: zlinsko.regiony24.cz

Již dva roky se Nasir Sobhani potuluje jeden den v týdnu po ulicích Melbourne a mění životy druhých lidí. Novým sestřihem se snaží lidi podnítit k tomu, aby zkusili žít od znovu a jinak. „Nový účes může pro člověka znamenat mnoho. A to je důvod, proč dělám akci Clean Cut, Clean Start. Myslím, že nový sestřih může pro člověka znamenat nový začátek další životní epizody,“ řekl Sobhanipro Herald Sun.

Za iniciativou stojí příběh, který se odehrál před třemi roky. Jednoho dne Sobhani mluvil s mužem, který umýval okno u jeho kadeřnictví. Muž byl v minulosti závislý na heroinu a kadeřníkovi se svěřil, že je již několik měsíců čistý. Poté se rozhodl oslavit svůj přerod novým sestřihem, což dalo kadeřníkovi impuls k tomu, že nový sestřih může znamenat nový začátek.

„Uvědomil jsem si, že pokud můžu povzbudit lidi ke změně a zároveň dělám práci, kterou miluji, měl bych v tom asi pokračovat,“ vysvětlil Sobhani. „Díky novému sestřihu můžete znovu získat důvěru v sebe sama a posílit tak svoje sebevědomí. Teď si představte, jak to může pomoci lidem, kteří jsou na tom opravdu špatně,“ dodal Sobhani. Mladý kadeřník si na své dobrovolnické práci váží hlavně toho, že může s lidmi sdílet své nápady, poslouchat jejich příběhy a dát jim najevo, že si jich váží.

Zdroj: Herald Sun