Vedle klasických semen a sazenic roste také poptávka po chytrém a pohodlném řešení péče o zahradu. Daří se robotickým sekačkám, zavlažovacím automatům i modulárním vyvýšeným záhonům, které lidem usnadňují pěstování. Silný zájem je navíc i o balkonové a terasové pěstování, takže více lidí zkouší bylinky, květiny nebo menší domácí úrodu i v městském prostředí.

S příchodem jara se lidé znovu víc obracejí k přírodě, péči o své okolí a pěstování pro vlastní radost i užitek. Odborníci zároveň připomínají, že se vyplatí vybírat kvalitní osivo a zdravé sazenice, protože právě dobrý základ může rozhodnout o tom, jak úspěšná celá sezona bude.

Viktorie je jednoletá rostlina, která se v českých skleníkových podmínkách pěstuje každoročně ze semen. Již 100 let se vysévají 8. března na Mezinárodní den žen. V polovině dubna se mladé rostlinky přesazují a na 1. května se nejkrásnější jedinec vysazuje do velké pěstební nádoby uprostřed bazénu ve skleníku. Historie obřích leknínů v Botanické zahradě Přírodovědecké fakulty Masarykovy univerzity sahá do roku 1925, kdy rostlinu poprvé úspěšně vypěstoval zahradník František Jirásek. Tradice pokračuje dodnes.

Pro kontrast je v tropickém skleníku také nejmenší leknín světa Nymphaea thermarum. Pochází z Rwandy v Africe. Listy mají průměr tři až čtyři centimetry.

Podle odhadů ZUČM nyní produkuje čerstvou zeleninu zhruba 570 tisíc domácností a průměrná pěstební plocha činí 70 metrů čtverečních. Celková plocha těchto záhonů se zeleninou tak dělá přibližně 4 000 hektarů. Plocha polí se zeleninou určenou pro obchodní síť a zpracovatelský průmysl přitom loni činila 11 015 hektarů a v meziročním srovnání byla o 288 hektarů menší. Samozásobení zeleninou je na vzestupu nejen na venkově, ale díky komunitnímu pěstování i ve městech. „Samozásobitelské pěstování zeleniny má stále největší tradici v oblastech menších sídel a venkova, zajímavou odnoží je sdílené a komunitní pěstování zeleniny ve městech. Nejvíce pěstovanými druhy v domácnostech je především plodová zelenina, tedy nakládačky a salátové okurky, rajčata, papriky. A také zeleninové druhy nenáročné na pěstování, jako je například cibule, mrkev či hrášek,“ uvedla Zelinářská unie Čech a Moravy, podle které bude trend pěstování zeleniny v domácích podmínkách dál pokračovat.

Průměrné spotřebitelské ceny zeleniny v posledních dvou letech výrazně vzrostly, což zvyšuje motivaci k jejímu pěstování na zahrádkách.

Pro venkovní hodování i relaxaci

Pokud máte dostatek prostoru a chcete vytvořit plnohodnotné venkovní místo pro setkávání s rodinou a přáteli, bude skvělým dalším krokem vybrat si zahradní stůl. Kolik lidí obvykle hostíte? Pokud je číslo proměnlivé, podívejte se na rozkládací stoly. Pozornost věnujte také materiálu, který by měl být snadno udržovatelný a také odolávat nepřízni počasí. 

Menší zahradní stolky se hodí na terasy i balkony. Záleží je na vás, jestli preferujete kov, ratan nebo dřevo. Vyberte si také pohodlné zahradní křeslo, díky kterému vykouzlíte místo, kde si v klidu vychutnáte kávu nebo chlazený nápoj, přečtete knížku nebo budete jen odpočívat. Myslete i na detaily a obklopte se zelení nebo drobnými dekoracemi. Obzvlášť během letních večerů oceníte i teplou deku.

Kam s lavičkou?

Zahradní architekti říkají, že každá zahrada by měla poskytovat útočiště pro odpočinek a rozjímání. Máte oblíbené místo, kde ale nemáte žádné posezení? Klasická zahradní lavice se hodí kamkoliv – před dům, pod strom nebo k zahrádce. Nejběžnější jsou dvoumístné nebo trojmístné. Kromě délky vybírejte také podle opěrek a materiálu.

Lavice nemusí stát jen samostatně, fungují dobře i místo židlí u venkovních stolů. K dostání jsou také různé designové kousky, kterým to sluší v zimních zahradách nebo na terasách. Pro větší pohodlí je v krytém prostředí doplňte podsedáky a polštářky.

Jako na pláži, ale doma

Komu by se v teplém dni nechtělo se na chvíli natáhnout, ať už ve stínu či na slunci? Pro pohodové chvíle využijete zahradní lehátka. Umístit je lze na terasu, balkon, zahradu nebo k bazénu. Největší pohodlí nabízejí polohovatelná lehátka větších rozměrů, ale pokud nemáte nemáte místo, zvolte variantu menšího kousku s podnožkou, případně skládací lehátko. Po odpočinku ho jednoduše uložíte stranou a nebude vám zabírat prostor. Chvíle na lehátku dovede k dokonalosti i výběrem dalších doplňků jako je stolek nebo stínítko.

Zahradní nábytek vás bude provázet od jara až po podzimu, proto jeho výběr dobře promyslete. Vyberte si kvalitní, odolné a snadno udržovatelné společníky pro nezapomenutelné letní chvíle. Myslete i na pohodlí a útulnost, kterých docílíte díky doplňkům, textiliím a svítidlům ve vašem oblíbeném stylu. 

Více než polovina českých domácností si pěstuje vlastní ovoce a zeleninu a pro pětinu z těchto domácností se jedná o důležitý zdroj srovnatelný s nákupem těchto produktů. Vyplývá to z dat, která vědcům Národního institutu SYRI poskytl Český sociálněvědní archiv ČR. Pěstováním ovoce se konkrétně zabývá 55 procent domácností, dalších 7 procent o tom uvažuje, 11 procent ovoce a zeleninu sice v současnosti nepěstuje, ale dříve pěstovalo. „Když se podíváme na tato data podrobněji, tak pro 19 procent domácností jsou doma pěstované potraviny důležitým zdrojem na úrovni nákupů v obchodech,“ uvedl výzkumník SYRI a Akademie věd ČR Jan Vávra. Dalších 37 procent domácností bere vlastnoručně vypěstované potraviny jako doplňující zdroj, který pro ně má určitý význam i co do množství.

Pěstování plodin je ve společnosti hluboce zakořeněné. Dlouhodobě se této činnosti věnuje zhruba polovina všech českých domácností a v poslední době lze sledovat mírně rostoucí trend. Tento trend podpořila pandemie covidu-19 a nyní i růst cen. „Spíše, než potravinová soběstačnost je ale motivací potravinová suverenita, kladoucí důraz na možnost vybrat si své zdroje potravin,“ doplnil Jan Vávra.

Bylinková zahrada láká na moře rozkvetlých květin

Bylinková zahrada v areálu barokního hospitalu Kuks na Trutnovsku láká na desítky rozkvetlých rostlin. Zájem o bylinkovou zahradu mezi návštěvníky Kuksu stoupá. K výletu ji volí lidé z celé republiky. Ve volně přístupné zahradě rozdělené do více než 140 čtverců je k vidění přes 200 druhů rostlin. „Momentálně nakvétají jarní rostliny, ale i ovocné stromy v našich sadech. K vidění jsou samozřejmě také tulipány, narcisy, petrklíče nebo plicníky, tedy rostliny, které lze nyní vidět i na běžných zahrádkách. U nás je efekt ale silnější díky většímu množství kvetoucích rostlin. Určitě je na co se dívat,“ uvedl kastelán Libor Švec.

Bylinková zahrada byla zpřístupněna po rozsáhlé rekonstrukci hospitalu v roce 2015, v následujícím roce byl na nádvoří otevřen obchod s bylinkami a přírodními produkty.

Řasy nejspíš umožní čištění vody

Vědci z Agronomické fakulty Mendelovy univerzity v Brně testují ekologičtější způsob čištění vody pomocí řas. Systém se ve velkém měřítku využívá například v USA, podle vědců by ale mohl přinést nový pohled na odstraňování škodlivých látek z vody také v Česku.

„Takzvané ATS systémy jsou založené na přirozeném seskupení mikroorganismů, které jsou přichycené na pevném povrchu, přičemž celým systémem cirkuluje odpadní voda,“ popisala doktorandka Vladimíra Tarbajová z ústavu chemie a biochemie. Vědci se věnují optimalizaci systému, zatím ho testují na jednom typu odpadní látky – azobarvivech. Mikroorganismy pro systém vědci odebrali přímo v terénu. Právě jejich složení je klíčové. Každý druh je v něčem výjimečný a odbourává znečištění jiným způsobem. K čištění vody se tak paradoxně používají řasy, sinice a bakterie.

V Česku vzniká nový domov pro motýly

Ve Velkém Zboží v Poděbradech u závodu Poděbradky se letos chystá velká věc. Vznikne tam osmihektarový areál s květnou loukou, tůněmi, sadem a lesem. Na městských pozemcích ho vybudují ochránci přírody z poděbradské záchranné stanice Huslík. Zhruba půl milionu korun by měla na zlepšení biodiverzity v neudržované části města přispět společnost Mattoni, která zdejší výrobní závod minerální vody vlastní. „Jde o lokalitu, která ležela 30 let ladem, naposledy se tam plánovalo autokino, ale to nedopadlo,“ uvedl starosta města Jaroslav Červinka.

Na podzim bude vyseta květná louka s různými druhy rostlin a nektarodárných druhů keřů, které mají lákat zejména motýly. „Louka se bude sekat takzvanou mozaikovou sečí, kdy část plochy vždy zůstane nepokosena, aby umožnila obživu i úkryt hmyzu,“ uvedla Marta Bryndová ze záchranné stanice Huslík. Dvě malé vodní tůně budou domovem pro obojživelníky. Ochránci přírody vyvěsí i budky pro zpěvné ptáky, sovy a poštolky.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Českých novin, MENDELU, Ekolist

Strnadci zimní byli jedněmi z nejčastějších a nejzvědavějších návštěvníků krmítka.

Kardinálové červení se vždy objeví jako poslední krátce po setmění.

Samice kardinála červeného předvádí své fantasticky zbarvené peří.

Sýkorka černohlavá si pochutnává na zrní z krmítka.

Ve sněžné bouři hledá veverka popelavá něco dobrého k snědku.

Také čikarí červený pokukuje po nějaké svačince.

Drobný křečík dlouhoocasý se pouští do zobu, který vypadl z krmítka.

Mezi kamením vykouknul i rejsek krátkoocasý.

Zdroj: Carla Rhodes

Nejvíce zahrádkaří lidé na vesnicích a v okolí menších měst. Celkově Češi obdělávají 1 200 hektarů, což je v přepočtu asi 50 metrů čtverečních na domácnost. Z veškeré zeleniny, která se u nás vypěstuje, je pro vlastní spotřebu určeno 10 až 15 procent. V roce 2019 bylo vypěstováno přes 283 tisíc tun, podíl zahrádkářů se tedy pohyboval kolem 30 tisíc tun zeleniny.

„Tento trend (pěstování zeleniny pro vlastní spotřebu) je určitě v posledních dvou letech ovlivněn pandemií koronaviru, v loňském roce asi více než letos. Svůj podíl na rostoucí oblíbenosti samozásobitelského pěstování zeleniny má i současný zájem o životní prostředí i naše zdraví,“ řekl ČTK Petr Hanka, předseda Zelinářské unie Čech a Moravy.

Zdroj: ČTK

Oceněná zahrada vyrostla nedaleko pohádkového zámku na Loiře začátkem dubna. Studenti vybudovali síť uliček vedoucích do několika zahradních pokojů, které symbolizují jednotlivé živly a ilustrují také principy výměny informací a transportu živin v rostlinách. Jsou jeden druhému skryté, avšak propojené sítí zvukových trubic, kterými si návštěvníci mohou vyměňovat postřehy a zážitky z návštěvy. Trubice jsou zakončeny kónickými hlavicemi a vedle přenosu zvuku umožňují také odraz světla, pohled do země nebo jimi může proudit voda.

„Určité prvky měly ještě zajímavější efekt, než jsme předpokládali. Například po instalaci a zprovoznění vodního prvku jsme zjistili, že naše propojené trubky fungující jako zvukovody nesou zvuk kapající vody do úplně jiné části zahrady,“ popisuje zážitky z realizace projektu jedna ze členek oceněného týmu Háta Enochová. „Viděli jsme a zkusili si technologické postupy, které jinak kreslíme v počítačových programech. Pod našima rukama jsme viděli růst naše nápady, sny, myšlenky a skici v reálném světě,“ dodává její kolega Jan Trpkoš. Českou zahradu sdíleného vědomí s francouzským názvem Tout test connecté si bude moci do listopadu prohlédnout až 300 tisíc lidí, kteří tuto prestižní výstavu krajinářského umění každoročně navštíví.

V rodinných domech žije polovina Čechů a zahrádkaření se věnuje každý čtvrtý. Nejčastěji pečují o půdu v okolí svého obydlí nebo na chatách či v zahrádkových koloniích. Za rostoucím zájmem o sekací zahradní techniku stojí podle Michala Buzka, šéfa analytiků nákupního rádce Heureka.cz, právě více času stráveného na zahradách a chalupách spolu se snahou připravit se na omezení cestování.

Nejpopulárnější byly zahradní traktory, jejichž prodej oproti rekordnímu roku 2020 narostl o dalších 126 procent. Lidé za ně zaplatí v průměru 40 tisíc korun. „Zhruba polovina prodaných traktorů jsou traktory se sběrným košem, které se často dají využít i v zimě například pro odklízení sněhu,“ řekl Buzek agentuře ČTK. Mezi sekačkami, jejichž prodej podle analýzy zpracované společností Heureka.cz vzrostl o 38 procent, dominují ty na benzínový pohon.

Pro zahradní nářadí a techniku pak Češi nemíří jen do specializovaných prodejen. Například v hypermarketech Globus se tohoto typu zboží prodalo o 15 procent více. Podle ředitelky nepotravinového sortimentu Moniky Růžičkové stoupla také poptávka po relaxačních prvcích, jako jsou vířivky a prolézačky. Co se týče techniky, narůstá ohleduplnost k sousedům a s ní i zájem o akumulátorový pohon. „Kritériem je nyní tichost přístroje a ani tahat za sebou šňůru do elektriky není komfortní. Oproti minulému roku se zvýšil prodej akumulátorové zahradní techniky téměř o 20 procent,“ dodává Růžičková.

Zdroje: ČTK, Projekt Prostory tiché udržitelnosti

V Růžové zahradě pocházející ze sedmnáctého století se dnes nachází 35 druhů růží, ze kterých si mohou zájemci o adopci vybírat. Kromě deseti volných vstupů do zahrady získají v době květu také tři kusy řezané květiny. „Adopce růží nás napadla proto, abychom na zámek Děčín nalákali více místních, a oni tak měli důvod pro obyčejnou procházku zahradami nebo na zámecké nádvoří,“ vysvětlila ředitelka zámku Miroslava Poskočilová.

Druhou možností je adopce vinné révy na místní vinici v Jižní zahradě. Adoptivní majitelé pak budou mít na podzim možnost vlastní sklizně ovoce. „Obě akce jsou víceméně myšlené jako podpora zámku a podpora života na zámku, aby místní získali sounáležitost se životem na zámku, aby zámek patřil nám všem,“ dodala Poskočilová.

Zdroj: ekolist.cz

Léčivá rostlinka lidově nazývaná migrénovník pochází z Jižní Afriky. Květy migrénovníku mají tajemnou, exotickou vůni. V jejich aroma je cítit máta, růže a kadidlo. Bohaté klasy květů doplňují stonek a listy pokryté jemnými chloupky stříbřité barvy. Díky její nenáročnosti si ji může vypěstovat každý – stačí jí mírná zálivka a dostatek světla. Dařit se jí bude uvnitř na parapetu i venku na zahradě či terase. Pokud se rozhodnete pro venkovní variantu, odmění se vám svojí krásou v plné parádě. Venku je totiž schopná dosáhnout až třímetrové výšky, a to během pár let. Zároveň tím dává prostor vaší kreativitě – kvůli bujnému růstu je totiž rostlinku potřeba pravidelně zastřihávat a tvarovat.

Pokud trpíte bolestmi hlavy, stačí rozetřít několik lístků migrénovníku mezi prsty a inhalovat uvolněné aroma. Čím víc listů takto rozetřete, tím silnější vůně se uvolní. Šťávou, kterou drcením (nejlépe v hmoždíři) získáte, si potřete spánky a oblast zátylku. Z migrénovníku lze vyrobit i potpourri, tedy vonnou směs z usušených bylin, kterou můžete nechat volně působit nebo dát například do aromalampy. V neposlední řadě je migrénovník vhodnou vstupní surovinou pro výrobu domácí masti. Tu pak můžete v malé krabičce nosit neustále u sebe a být připraveni na boj s bolestí kdykoliv a kdekoliv.

Kromě bolestí hlavy pomáhá migrénovník také při respiračních onemocněních, má příznivý vliv na podporu obranyschopnosti a pyšní se antibakteriálními a antifungicidními účinky. Pokud vás migrénovník zaujal, jeho sazenice se dají sehnat na internetu nebo třeba ve specializovaných prodejnách s léčivými bylinkami. Následně si ho můžete množit sami jednoduchou metodou řízkování.

Zdroje: bylinkovyraj.net, Wikipedie

Ptáci ve městech bývají během letních měsíců ohroženi suchem. Odborníci proto doporučují umístit na zahrady a předzahrádky plytké pítko, ve kterém se mohou občerstvit či vykoupat. „K tomu účelu může posloužit například starý pekáč či jiná podobná nádoba. Můžeme ale zvolit i dekorativní pítko, které nám zároveň ozdobí zahradu,“ uvedla vedoucí marketingového oddělení Zoo Jihlava Simona Kubičková.

Hmyz je důležitý pro zachování biodiverzity a jeho přítomnost v zahradách ocení i ježci či netopýři. O hmyzí společníky se přitom nejlépe postaráte tak, že jednoduše necháte růst trávu. „Anglické trávníky jsou sice hezké na pohled, ale pro hmyz v nich nezůstává prostor k životu. Pokud některé části necháme neposečené nebo je doplníme lučním kvítím, budeme moci pozorovat různé druhy hmyzu a zahrada ožije,“ doplnila Kubičková. Děti se mohou vyřádit při stavbě hmyzích hotelů, které malým tvorům poslouží jako úkryt. Výroba hmyzích domečků je jednoduchá – využít můžete například staré cihly, dřevo či slámu.

S nezvaným hmyzem, jako jsou třeba komáři, pomohou netopýři. Za jednu noc totiž netopýr uloví tolik hmyzu, že by zaplnil lahev od vína. Také tito letouni však v létě potřebují naši pomoc. Netopýři často hledají úkryt před sluncem ve skulinách domů, a tak je vhodné tyto dutiny nezazdívat.

Pokud vám netopýr omylem vletí do domu, není třeba podléhat panice. „Otevřete okno, zavřete dveře do dalších místností a zhasněte. Netopýr si většinou najde cestu ven sám,“ radí zoolog Tomáš Bartonička. A pokud si sám neporadí, můžete jej vyhnat opatrným máváním ručníkem. Netopýry je však radno vypouštět výhradně v noci. Ve dne by se totiž mohli stát kořistí poštolky či jiného dravce.

V čem se vaše komunitní zahrada liší od běžných městských zahrad?

Alena: Komunitní zahrada Naše zahrádka funguje maličko odlišně. Městské komunitní zahrady bývají určené pro konkrétní skupinu lidí, která se o prostor společně stará. Běžná veřejnost se do něj většinou nedostane. My fungujeme sice také jako uzavřená skupina přátel, moc rádi ale přibližujeme principy přírodních zahrad a zahradničení široké veřejnosti. Pořádáme proto pravidelné akce pro veřejnost, jezdí k nám školy a školky na exkurze a také provozujeme Naučnou Vílí stezku, která je součástí naší komunitní zahrady.

Irena. Naši zahrádku vnímáme jako komunitu přátel, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje, kteří chtějí zdokonalovat životní prostor, a tím i sebe. Jde to krásně, když lidé spolupracují a mají se rádi.

Vaše zahrada je místem plným inspirace. Kde se vzal nápad na její založení?

Alena: Jednoho dne si mě a pár mých kamarádek Irenka zavolala a začala nám nad nádherným projektem namalovaným na papíře popisovat místo – komunitní zahradu, kde je krásné velké jezírko, ovocná alej, každá rodina tam má svůj kousek půdy pro vlastní realizaci a díky tomu zahrada září všemi barvami jako patchworková deka. Je to místo, kde si děti mohou přirozeně hrát a učit se, jak se o přírodu kolem sebe starat. No a pak ukázala přes cestu na holé pole a řekla: A když budeme chtít a půjdete do toho se mnou, tak tady to místo bude.

Kam budou vaše komunitní kroky směřovat dále?

Alena: Plány máme veliké, například komunitní sad nebo zvýšené záhony pro další nové členy. Chceme také rozšířit dětskou herní zónu a zřídit vzdělávací stromy poznání o významu včel, vody, půdy a stromů v krajině. Ale asi jako každou neziskovou organizaci i nás maličko přibrzdila aktuální situace. Což je vlastně v pořádku a moc dobře. Od momentu, kdy jsme si řekli, že se do komunitní zahrádky pustíme, jsme se totiž nezastavili a zapomněli jsme, že to není sprint.

Součástí areálu je i rozvojové centrum Měsíčnice. Co se v něm mohou lidé naučit?

Irena: Měsíčnice je určena všem, kteří chtějí změnit svůj život k lepšímu a hledají jak. Studentům poskytujeme vědění, které mohou aplikovat prakticky okamžitě v každodenní realitě. Máme tři hlavní oblasti osvěty, a to přírodní zahrady, ženská a mužská energie a tvorba prostoru podle českého feng shui a principy celostní architektury. Všechny oblasti jsou navzájem provázané a doplňují se a tvoří tak ucelený vzdělávací program, který působí nejenom informativně, ale i rozvojově na osobnost účastníka. To vše doplňuje celá řada informativních i prožitkových kurzů.

Alena: Člověk si často klade otázku, proč jsem se tohle neučila už ve škole. A tyto kurzy ve vás mimo jiné vzbudí chuť tvořit. Tvořit něco smysluplného. Tvořit, co vás baví.

Irena: Myslíme ale i na děti. Pro ně máme již zmíněnou Naučnou Vílí stezku. V létě organizujeme příměstské edukativní tábory. Děti si tak užívají celý areál, což je více než hektar přírodních zahrad. A od podzimu máme v plánu dětský kurz Mladý zahrádkář.

Jaké přínosy má pěstitelství rostlin pro lidskou psychiku?

Irena: Pěstitelství má obrovský přesah z materie do duchovních hodnot. Tak jako mohu pěstovat zeleninu, mohu pěstovat svoje vlastnosti. Tak jako mi přináší radost, když sklízím plody, tak mi přináší radost, když vidím výsledky práce na sobě. Tak jako v pěstitelství musím překonávat svoje pohodlí, učit se vnímat věci kolem sebe, přírodu, spolupracovat s tím, co je kolem mě, stejně tak musím postupovat ve svém osobním rozvoji. Pěstitelství nás učí pokoře, trpělivosti a vnímání cykličnosti přírody. To posiluje naši přirozenou energii a učí nás to, že každá fáze našeho života je cenná.

Z vlastních zkušeností víme, jak pěstitelství ovlivňuje širokou prosociální oblast. Ovlivňuje také naše děti. Dítě, které tráví dostatek času činnostmi v zahradě (přiměřenou práci nevyjímaje), je velmi záhy podvědomě motivováno k sebevýchově. Z tohoto důvodu vnímáme, že pěstitelství přesahuje do všech oblastí našeho života.

Kromě pěstitelství rostlin se věnujete i podpoře pěstounské péče. Mají pro vás tyto aktivity nějaký společný význam?

Irena: Žena, když se intenzivně spojí se zemí, začne opravdu silně vnímat svoji ženskou energii a všechny její projevy. To znamená, že se otevřou její charakteristické vlastnosti, jako je spolupráce, péče, soucítění, sdílení. Přišlo nám přirozené v průběhu komunitního fungování na zahrádce navázat svou činnost i na podporu smysluplného projektu. Život nám pak do cesty přinesl pěstounství.

Alena: Věříme, že láskyplná individuální péče, i když na přechodnou dobu, je pro to malé stvoření mnohonásobně přínosnější než ústavní péče. Víme, že tety a strejdové, kteří pracují v dětských domovech, jsou také úžasní, ale při počtu dětí není v jejich silách plně individuální přístup. Osobní a citlivý přístup pěstounů přitom může pomoci k odplavování traumat a bolestí na duši u dětí, které si prošly náročným obdobím.

Jakým způsobem pěstouny podporujete?

Alena: Před pár lety velmi náhle a nečekaně zemřela naše kamarádka a kolegyně ze spolku. Uspořádali jsme sbírku pro jejího manžela a měsíční dcerku. A podpora široké veřejnosti byla nepopsatelně obrovská. Materiálních darů bylo tolik, že to měsíční holčička nemohla využít a my jsme věděli, že potřebujeme s dary smysluplně naložit. Oslovili jsme proto naši, teď už velmi blízkou přítelkyni Bohumilku. Ta, mimo jiné také díky informacím z naší školy Měsíčnice, našla odvahu a stala se pěstounkou. Bohumilka nám poskytla cenné rady a my tak našli způsob, jak s přebytky naložit – pěstounské rodiny dary velmi ocenily.

Jedna z nás se ujala organizace této sbírky. Založila pak vlastní neziskovou organizaci, a to Sklad dětských věcí pro pěstouny – jižní Čechy. Spustila tak řetězovou reakci. Inspirovala další a díky tomu se i v jiných krajích zřizují tyto sklady, které podporují pěstouny a jejich dočasné ratolesti. 

Medailonky

Irena Kovářová je duší tohoto neobvyklého místa. Je majitelkou první ukázkové přírodní zahrady v Čechách – Anastasie. Vlastní také centrum rozvoje Měsíčnice, ve kterém zároveň působí jako lektorka. Podílela se na založení komunitní zahrady Naše zahrádka. „Za hlavní smysl života považuji život v INTEGRITĚ HODNOT (pravda – krása – láska) propojených do praxe,“ říká.

Alena Kučerová je spoluzakladatelkou a předsedkyní Naší zahrádky. Na starosti má projekt Měsíčnice on-line a marketing. Věří, že „kdyby měl každý člověk ruce v hlíně, přestal by blbnout celý svět“.

„Při zahradničení je náš mozek příjemně rozptýlen okolní přírodou. Dochází tak k přesunu pozornosti pryč od našich problémů a stresu, což vede k redukci negativních myšlenek a ozdravení naší mysli,“ uvedla vedoucí autorka výzkumu zveřejněného v časopise Cities Lauriane Chalmin-Pui. Výsledky studie dokazují pozitivní vliv pravidelného zahradničení na snížení úrovně stresu, a naopak zvýšení duševní pohody. Ke zlepšení psychického zdraví stačí podle vědců pracovat na své domácí zahrádce dvakrát až třikrát týdně.

Zahrádkaření se navíc ukázalo jako prospěšné při léčbě deprese. Zároveň přináší radost i zábavu a má zklidňující účinky. Kromě psychiky však tento oblíbený koníček nabízí také benefity pro fyzické zdraví a kondici. Zahradničení má totiž díky množství vydané energie na tělo podobný vliv jako cvičení v posilovně, běhání či jízda na kole.

V plánu je mnoho přednášek, panelových diskuzí a webinářů s odborníky, kteří budou zájemce inspirovat zkušenostmi z českých i zahraničních měst. „Mimo praktické rady z oblasti kompostování se zaměříme například i na to, jak zeleň ve městě svědčí všem jeho obyvatelům v každodenním životě a pomáhá s adaptací na změny klimatu,“ přiblížila program festivalu Soňa Houžvová, kompostovací konzultantka z Kokozy. Účastníci se mohou těšit i na zahraničního hosta, mistra kompostáře Jean-Jacquesa Fasquela, který je průkopníkem kompostování v Paříži.

Misí společensky prospěšného podniku Kokoza, který festival pořádá, je inspirovat a šířit udržitelnost prostřednictvím pěstování a kompostování mezi lidmi ve městě. Důležitou součástí iniciativy je i sociální rozměr. Integrační dílna Kokozy zaměstnává lidi se zkušeností s duševním onemocněním, kteří realizují zakázky, tvoří komunitní zahrady, starají se o zeleň nebo truhlaří. „Máme velkou radost, když vidíme, jak jim to tu prospívá, cítí se prospěšní a zvedá se jim sebevědomí. Pro nás jsou velkým obohacením v přístupu k životu a způsobu přemýšlení,“ vysvětlila přístup Kokozy ředitelka Radka Pokorná. Výtěžek z festivalu Pěstuj město poputuje právě na činnost integrační dílny.

Veškerý festivalový program bude účastníkům k dispozici nejen ve vyhrazeném týdnu, ale až do konce května 2021. Lístky na akci jsou dostupné v on-line obchodě Kokozy za cenu 790 korun nebo ve výhodném balíčku s knihou Pěstujeme ve městě za 1150 korun.

Aby rajčata dobře prospívala, vyžadují poměrně velké množství hnojiva. Tyto rostliny jsou totiž na pěstování náročné, mají dlouhé období růstu a potřebují mnohem více živin než jiné plodiny. To však vede ke značné finanční zátěži jdoucí ruku v ruce se znečištěním životního prostředí. Vědci proto přišli s řešením v podobě houby Ceriporia lacerata HG2011, která obvykle způsobuje tlení dřeva. Podle nové studie, kterou publikoval Journal of Africultural and Food Chemistry, umožňuje přidání této houby do zemědělské půdy pěstovat rajčata s výrazně menším množstvím hnojiva.

Během terénního testování se ukázalo, že přidání kmene Ceriporia lacerata do půdy vedlo ke zvýšení přijmu živin rostlinou, a tím pádem i ke zvýšení výnosů rajčat. K tomuto nárůstu došlo v uměle hnojené i nehnojené půdě. Houba navíc zvýšila nutriční hodnotu vypěstovaných plodů a vylepšila jejich chuť. Substrát obsahující tuto houbu by tedy mohl pro pěstitele představovat levný a přírodní způsob, jak se obejít bez nadměrného užívání konvenčních hnojiv.

Zdroj: Czechsight

Veverky nejčastěji žijí ve větvích vzrostlých jehličnanů, výjimkou však nejsou ani listnáče. Svá hnízda staví z větviček v horní části stromu nebo v dutinách umístěných alespoň pět metrů nad zemí. Nejbezpečnější dobou pro kácení stromů s dutinami je proto zima – konkrétně období od listopadu do února. Pokud jste čekali až na jaro, je vhodné strom kácet postupně a hnízda aktivně vyhledávat ještě před tím, než se samotným řezáním začnete.

Pokud objevíte hnízdo, v němž žijí narozená veverčátka, je vhodné počkat, až dorostou. To může trvat až dva měsíce. Když ale strom s hnízdem veverek omylem porazíte, mláďata je potřeba uchovat v teple a kontaktovat odbor životního prostředí. Ten se o tyto zákonem chráněné tvory postará.

V pražské metropoli přebírá opuštěná či zraněná mláďata volně žijících druhů záchranná stanice provozovaná Lesy hlavního města Prahy. V současné době má v péči 23 veverčátek, z nichž většina přišla o domov právě při kácení nemocných stromů. Odchov veverek je náročnou záležitostí, protože se každých pár hodin musí krmit náhražkou mateřského mléka. Po zhruba devíti týdnech jsou malé veverky schopné vrátit se zpět do přírody.

Včely, vosy, motýli a další opylovači hrají klíčovou roli v zajištění biodiverzity ve městech i udržitelnosti rostlinné produkce. Pouhé tři zahrady přitom denně vyprodukují zhruba jednu čajovou lžičku nektaru. Takové množství odpovídá více než tuně lidské potravy a nasytí několik tisíc opylovačů.

„Zásoba nektaru v městských zahradách je více rozmanitá než na farmách či v přírodních rezervacích, jinými slovy pochází z rozmanitější škály rostlin,“ uvedl Nicholas Tew, vedoucí autor studie zveřejněné v časopise Journal of Ecology. Podle vědců je proto důležité počítat u novostaveb se zahradními prostory. Zahrádkáři by zároveň měli usilovat o vytvoření příznivých podmínek pro opylovače. Těch se dá dosáhnout například sázením rostlin bohatých na nektar či omezením sekání trávníků, na kterých rostou pampelišky, sedmikrásky nebo jetel. Zcela vyhnout by se naopak měli chemickým postřikům, které ohrožují životy hmyzu.

Asi největší škody způsobuje českým zahrádkářům plzák španělský, který likviduje prakticky všechno včetně okrasných rostlin. Hlístice fungují zejména proti nejmladším stadiím plzáků a slimáků a pěstitelé tak mohou zamezit jejich přemnožení. „Hlístice slimáky aktivně vyhledají, namnoží se v nich a postupně je usmrtí,“ vysvětlila Eva Hrudová z Ústavu pěstování, šlechtění rostlin a rostlinolékařství Mendelovy univerzity. Hlístice seženete v různých e-shopech na internetu, popřípadě i v zahradnictví.

Slimáci žerou prakticky všechno, nejvíc jim ale chutná řepka, řepa a na zahrádkách například salát či plody různých druhů zeleniny. Nevynechají ani některé okrasné rostliny. Podle Hrudové je možné se škůdců zbavit také pomocí přípravků na bázi fosforečnanu železitého nebo metaldehydu. Pomůže také, když lidé ze zahrádek odstraní nepotřebné nádoby a další úkryty, ve kterých je vlhko a slimáci tam mohou přečkat nepříznivé období.