Od pěstitelství k pěstounství. Jde to krásně, když lidé spolupracují a mají se rádi, říká majitelka jedné z nejkrásnějších komunitních zahrad v Česku

Pozemské nebe je areál přírodních zahrad v Rudolfově u Českých Budějovic. Jeho součástí jsou komunitní zahrady i centrum rozvoje Měsíčnice. Díky splynutí s přírodou se zde lidé učí pokoře, trpělivosti i poznání sebe sama. O komunitním pěstitelství a jeho sociálním přesahu jsme si povídali s Irenou Kovářovou a Alenou Kučerovou.

V čem se vaše komunitní zahrada liší od běžných městských zahrad?

Alena: Komunitní zahrada Naše zahrádka funguje maličko odlišně. Městské komunitní zahrady bývají určené pro konkrétní skupinu lidí, která se o prostor společně stará. Běžná veřejnost se do něj většinou nedostane. My fungujeme sice také jako uzavřená skupina přátel, moc rádi ale přibližujeme principy přírodních zahrad a zahradničení široké veřejnosti. Pořádáme proto pravidelné akce pro veřejnost, jezdí k nám školy a školky na exkurze a také provozujeme Naučnou Vílí stezku, která je součástí naší komunitní zahrady.

Irena. Naši zahrádku vnímáme jako komunitu přátel, kterým není lhostejné, co se kolem nich děje, kteří chtějí zdokonalovat životní prostor, a tím i sebe. Jde to krásně, když lidé spolupracují a mají se rádi.

Vaše zahrada je místem plným inspirace. Kde se vzal nápad na její založení?

Alena: Jednoho dne si mě a pár mých kamarádek Irenka zavolala a začala nám nad nádherným projektem namalovaným na papíře popisovat místo – komunitní zahradu, kde je krásné velké jezírko, ovocná alej, každá rodina tam má svůj kousek půdy pro vlastní realizaci a díky tomu zahrada září všemi barvami jako patchworková deka. Je to místo, kde si děti mohou přirozeně hrát a učit se, jak se o přírodu kolem sebe starat. No a pak ukázala přes cestu na holé pole a řekla: A když budeme chtít a půjdete do toho se mnou, tak tady to místo bude.

Kam budou vaše komunitní kroky směřovat dále?

Alena: Plány máme veliké, například komunitní sad nebo zvýšené záhony pro další nové členy. Chceme také rozšířit dětskou herní zónu a zřídit vzdělávací stromy poznání o významu včel, vody, půdy a stromů v krajině. Ale asi jako každou neziskovou organizaci i nás maličko přibrzdila aktuální situace. Což je vlastně v pořádku a moc dobře. Od momentu, kdy jsme si řekli, že se do komunitní zahrádky pustíme, jsme se totiž nezastavili a zapomněli jsme, že to není sprint.

Součástí areálu je i rozvojové centrum Měsíčnice. Co se v něm mohou lidé naučit?

Irena: Měsíčnice je určena všem, kteří chtějí změnit svůj život k lepšímu a hledají jak. Studentům poskytujeme vědění, které mohou aplikovat prakticky okamžitě v každodenní realitě. Máme tři hlavní oblasti osvěty, a to přírodní zahrady, ženská a mužská energie a tvorba prostoru podle českého feng shui a principy celostní architektury. Všechny oblasti jsou navzájem provázané a doplňují se a tvoří tak ucelený vzdělávací program, který působí nejenom informativně, ale i rozvojově na osobnost účastníka. To vše doplňuje celá řada informativních i prožitkových kurzů.

Alena: Člověk si často klade otázku, proč jsem se tohle neučila už ve škole. A tyto kurzy ve vás mimo jiné vzbudí chuť tvořit. Tvořit něco smysluplného. Tvořit, co vás baví.

Irena: Myslíme ale i na děti. Pro ně máme již zmíněnou Naučnou Vílí stezku. V létě organizujeme příměstské edukativní tábory. Děti si tak užívají celý areál, což je více než hektar přírodních zahrad. A od podzimu máme v plánu dětský kurz Mladý zahrádkář.

Jaké přínosy má pěstitelství rostlin pro lidskou psychiku?

Irena: Pěstitelství má obrovský přesah z materie do duchovních hodnot. Tak jako mohu pěstovat zeleninu, mohu pěstovat svoje vlastnosti. Tak jako mi přináší radost, když sklízím plody, tak mi přináší radost, když vidím výsledky práce na sobě. Tak jako v pěstitelství musím překonávat svoje pohodlí, učit se vnímat věci kolem sebe, přírodu, spolupracovat s tím, co je kolem mě, stejně tak musím postupovat ve svém osobním rozvoji. Pěstitelství nás učí pokoře, trpělivosti a vnímání cykličnosti přírody. To posiluje naši přirozenou energii a učí nás to, že každá fáze našeho života je cenná.

Z vlastních zkušeností víme, jak pěstitelství ovlivňuje širokou prosociální oblast. Ovlivňuje také naše děti. Dítě, které tráví dostatek času činnostmi v zahradě (přiměřenou práci nevyjímaje), je velmi záhy podvědomě motivováno k sebevýchově. Z tohoto důvodu vnímáme, že pěstitelství přesahuje do všech oblastí našeho života.

Kromě pěstitelství rostlin se věnujete i podpoře pěstounské péče. Mají pro vás tyto aktivity nějaký společný význam?

Irena: Žena, když se intenzivně spojí se zemí, začne opravdu silně vnímat svoji ženskou energii a všechny její projevy. To znamená, že se otevřou její charakteristické vlastnosti, jako je spolupráce, péče, soucítění, sdílení. Přišlo nám přirozené v průběhu komunitního fungování na zahrádce navázat svou činnost i na podporu smysluplného projektu. Život nám pak do cesty přinesl pěstounství.

Alena: Věříme, že láskyplná individuální péče, i když na přechodnou dobu, je pro to malé stvoření mnohonásobně přínosnější než ústavní péče. Víme, že tety a strejdové, kteří pracují v dětských domovech, jsou také úžasní, ale při počtu dětí není v jejich silách plně individuální přístup. Osobní a citlivý přístup pěstounů přitom může pomoci k odplavování traumat a bolestí na duši u dětí, které si prošly náročným obdobím.

Jakým způsobem pěstouny podporujete?

Alena: Před pár lety velmi náhle a nečekaně zemřela naše kamarádka a kolegyně ze spolku. Uspořádali jsme sbírku pro jejího manžela a měsíční dcerku. A podpora široké veřejnosti byla nepopsatelně obrovská. Materiálních darů bylo tolik, že to měsíční holčička nemohla využít a my jsme věděli, že potřebujeme s dary smysluplně naložit. Oslovili jsme proto naši, teď už velmi blízkou přítelkyni Bohumilku. Ta, mimo jiné také díky informacím z naší školy Měsíčnice, našla odvahu a stala se pěstounkou. Bohumilka nám poskytla cenné rady a my tak našli způsob, jak s přebytky naložit – pěstounské rodiny dary velmi ocenily.

Jedna z nás se ujala organizace této sbírky. Založila pak vlastní neziskovou organizaci, a to Sklad dětských věcí pro pěstouny – jižní Čechy. Spustila tak řetězovou reakci. Inspirovala další a díky tomu se i v jiných krajích zřizují tyto sklady, které podporují pěstouny a jejich dočasné ratolesti. 

Medailonky

Irena Kovářová je duší tohoto neobvyklého místa. Je majitelkou první ukázkové přírodní zahrady v Čechách – Anastasie. Vlastní také centrum rozvoje Měsíčnice, ve kterém zároveň působí jako lektorka. Podílela se na založení komunitní zahrady Naše zahrádka. „Za hlavní smysl života považuji život v INTEGRITĚ HODNOT (pravda – krása – láska) propojených do praxe,“ říká.

Alena Kučerová je spoluzakladatelkou a předsedkyní Naší zahrádky. Na starosti má projekt Měsíčnice on-line a marketing. Věří, že „kdyby měl každý člověk ruce v hlíně, přestal by blbnout celý svět“.

• 

•