Pugh trasu dlouhou 97 kilometrů uplaval za 12 dní v době, kdy se blíží padesátileté výročí uvedení filmového hitu, který podle něj přispěl k mylnému vnímání žraloků jako chladnokrevných zabijáků. „Proti žralokům bojujeme už 50 let. Nyní je čas, abychom se s nimi usmířili,“ prohlásil Pugh poté, co plavbu završil. Uvedl, že to byl jeden z jeho nejtěžších vytrvalostních výkonů za téměř 40 let plavecké kariéry. V minulosti se Pugh stal prvním sportovcem, který přeplaval severní pól a podnikl dálkové plavání ve všech světových oceánech.

Pugh, který byl jmenován patronem oceánů OSN a často plave za účelem zvýšení povědomí o ekologických problémech, uvedl, že žádné plavání není bez rizika. Podle Amerického sdružení pro rozvoj vědy je každý den na světě zabito přibližně 274 tisíc žraloků, což je téměř 100 milionů ročně. Pugh zabíjení žraloků nazval ekocidou. „Myslím, že ochrana žraloků je nejdůležitější částí skládačky, kterou je ochrana oceánů,“ prohlásil plavec.

Proč zachraňujete právě srnčata? Kolik času této dobročinné aktivitě věnujete?

Vše začalo před devíti lety. Slyšela emotivní spot v rádiu o tom, že se při senosečích pravidelně usmrcují srnčata. Pátrala jsem po dalších informacích a našla kontakt na paní, která se už druhým rokem věnovala ochraně srnčat v Kladenském okrese. Přidala jsem se k ní a vytvořily jsme skupinu na Facebooku, do které jsme nalákaly pár dobrovolníků. Někteří z nich měli cvičené psy, kteří byli velkou pomocí. Ale až do předloňska jsme srnčata hledali velmi náročným způsobem. Večer jsme procházeli pole před sečením, a pak ještě i druhý den brzy ráno těsně před výjezdem traktoru. Nyní už máme k dispozici drony s termovizí.

Dříve jsem se činnosti věnovala jen v době sezóny, tedy od května do června. Od založení spolku je ale činnost o dost intenzivnější, věnuji se jí každý den, a to při plném pracovním úvazku. Kromě záchrany srnčích mláďat se snažím rozšiřovat skupinky po republice, pomáhat dalším a vytvářím přípravu na další sezónu, aby činnost byla zase o něco efektivnější.

Jak samotná záchrana srnčat probíhá?

Od loňska máme k dispozici 3 drony s termovizí. Práce s nimi je odlišná než v předešlých letech bez nich. Zemědělci nebo myslivci nám většinou jen den předem nahlásí, které pole či louka se budou síct. My domluvíme sestavu lidí, což je především pilot, vedoucí skupinky a dobrovolníci, které oslovujeme také na poslední chvíli. Vytvoříme mapu, nasdílíme na Facebooku polohu, kde se velmi brzy ráno druhý den sejdeme. Po 4. hodině ranní se začne s vyhledáváním dronem. Pilot při nálezu srnčete nebo jiného mláděte nahlásí dobrovolníkům, kde je, drží nad ním dron. Dobrovolníci tak jdou najisto s přepravkou pro mládě, aby ho odnesli do bezpečí mimo plochu určenou k sečení. Po vykonání zemědělských prací na polích se srnče opatrně opět v rukavicích a trsech trávy vypustí na nejbližší možné místo nálezu. Měla by to být vyšší tráva, aby se mládě necítilo v nebezpečí a neupozornili jsme na něj tak predátory, kteří jsou připraveni po sečení hledat usmrcenou drobnou zvěř. Matka si po našem odchodu jde mládě hledat a odvést.

Kolik srnčat se vám už podařilo takto zachránit?

Za těch 9 let přibližně 800, včetně letošní sezóny, která právě skončila.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Pokud někdo najde po senoseči osamělé či zraněné srnče, jak se má zachovat?

Pokud po sečení někdo najde srnče, které je zraněné (často má usekané běhy) může zavolat při fatálním zranění, kdy srnče potřebuje ukončit trápení, myslivce. Pokud je zraněno tak, že by mohlo ještě dál žít, volat nejbližší záchrannou stanici. Zdravé srnče po sečení může působit jako opuštěné, ale pouze čeká na matku. V takovém případě odejít, aby si ho matka mohla v klidu najít. Pokud by měl dotyčný obavu, že se jedná o srnče, které se nachází v blízkosti např. sražené srny autem, opět doporučuji konzultaci se záchrannou stanicí a sraženou srnu nahlásit policii. Pokud má sražená srna nateklá vemínka, je velká pravděpodobnost, že po ní zůstali sirotci, kteří by zemřeli hlady, a ty také pomáháme hledat.

Co mohou lidé dělat, aby přispěli k ochraně divokých zvířat ve svém okolí? 

Hlavně je být být všímavý ke svému okolí a včas reagovat. Mláďata mají vždy jen jednu šanci na přežití, a to před sečením. Ráda bych vyzvala lidi ke spolupráci v tom, aby zjišťovali, jak v jejich okolí funguje ochrana zvěře, především mláďat, před senosečí. Často nám někdo volá, že za jejich domem či chalupou našli posečená srnčata, nebo že mají obavu ještě než k sečení dojde, protože se tam nachází srna se srnčaty. 

Pak je potřeba nejprve zjistit, komu patří pole, nebo které zemědělské družstvo ho má v pronájmu. Zeptat se majitelů, kdy mají v plánu síct a jakému mysliveckému sdružení sečení hlásí. Myslivce pak kontaktovat, jakým způsobem provádí prevenci usmrcení mláďat před sečí. A pak se určitě podívat, jestli není v okolí skupina dobrovolníků (např. na našich stránkách zachransrnce.cz nebo stopsecenisrncat.cz), kteří ideálně disponují dronem s termovizí. 

Které druhy čelí podobnému typu nebezpečí kvůli činnostem člověka?

Kromě srnčat, kterých se nebezpečí usmrcení žacím strojem týká asi nejvíce, zachraňujeme také malá zajíčata, daňčata, kolouchy, ježky nebo kuřata od bažanta, křepelky, či snůšky vajec polního a vodního ptactva.

Váš spolek má řadu místních skupin, které působí v několika okresech. Hledáte stále další dobrovolníky? Jak vás mohou zájemci jinak podpořit?

Náš spolek působí v okresech Kladno, Beroun, Rakovník, Praha západ a Příbram. Podporujeme skupiny pod naší záštitou v Liberci a v Brně. Na mapce na našich stránkách je vidět, kde skupinky chybí, jako např. v Ústeckém kraji, východních Čechách, na Moravě atd. Letos jsme pomohli vytvořit skupinu v Liberci, Úštěku a Brně. Skupinky vznikají i nezávisle na nás. Pro zájemce, kteří by chtěli vytvořit skupinu dobrovolníků, jsem vytvořila manuál, ve kterém najdou vše potřebné. Založit skupinu ráda pomohu, kontakty jsou na našich stránkách.

Dobrovolníci nám píšou sami, my je evidujeme v celorepublikové databázi, a pak s jejich dovolením poskytujeme kontakt do příslušných skupin. Neustále také hledáme pilotu dronů, kteří by se chtěli v sezóně podílet na pomoci a střídat se v hledání s dronem s termovizí. Kromě toho nás zájemci mohou podpořit finančně, a to na náš transparentní účet. Peníze používáme na nákup dronů. Pomocí může být i zjišťování kontaktů na zemědělská družstva a myslivecké spolky a komunikace s nimi.

Kromě srnčat zachraňujete i holuby, kterých máte doma desítky. Co vám zpětně tato činnost přináší? Máte doma i jiná zachráněná zvířata?

Podobně jako u problematiky senosečí, kde mi stále připadá neskutečné, že se to v dnešní době děje a vadí to nejvíce obyčejným lidem z okolí, mi přijde neuvěřitelně nehumánní zacházení s městskými holuby. Ty si člověk k sobě kdysi domestikací přitáhl, posloužili mu, a když už je nepotřebuje, tak se o ně odmítá postarat a usiluje o jejich vyhlazení deratizací velmi podlým a krutým způsobem. Sama mám doma venku ve voliéře 70 holubů, které jsem si vzala od jednoho deratizátora, který ten rok zlikvidoval tisíce holubů na objednávku od měst, společností, bytových domů a dalších zákazníků. Je to podobné jako si objednat  odvezení odpadu. Jenže se jedná o zdravé, inteligentní tvory, kteří se do špatné životní situace dostali díky člověku. Pomáhám při budování městských holubníků, kde se reguluje počet holubů odebíráním vajec a buduje se jim tak zázemí, které nemusí pak hledat tam, kde jsou nežádoucí.

Dále odchytávám ve městech holuby, kteří potřebují ošetření. Často mají zdevastované nohy nebo jsou zranění po srážce s autem. Nechám je ošetřit a poskytuji pak následnou domácí péči. Mám ještě pět koček, které jsem zachránila už jako malá koťata, a vylovené rybky z hasičské nádrže, ve které neměly vhodné podmínky. Také přenášíme na jaře s přáteli migrující žáby, aby je nerozjezdila auta, což se bohužel děje. To vše mi dává smysl. Každý život pro mě má hodnotu a je mi jedno, zda se jedná o oblíbené či zavrhované zvíře, jako jsou právě třeba holubi.

Foto: Archiv Ireny Křesákové

Irena Křesáková je zakladatelkou spolku Zachraň srnče před sekačkou. Původně šlo o skupinu dobrovolníků z Kladenska, kteří na vlastní pěst procházeli pole a louky před sečí. Nyní se spolek rozrostl o působení v několika okresech po republice. Pro hledání využívají od sezóny 2023 drony s termovizí. Spolek se věnuje také osvětě v této oblasti. 

Co vás vedlo k rozhodnutí opustit byt, vyměnit ho za maringotku a začít zachraňovat zvířata v nouzi?

K tomuto kroku mě dovedla moje nemocná kobylka Eliška. Měla rakovinu a já potřebovala být kvůli léčbě s ní. Časem k Elišce přibyli i další zachránění koně, ovce, prasátka, slepice a kočky… Když víte, že těm zvířatům nikdo jiný nepomůže, tak vám to nedá.

Vystudovala jste ošetřovatelství a chovatelství a celý váš život se točí kolem zvířat. Měla jste k nim blízko už od malička? 

Ano. Vždy jsem chtěla psa nebo kotě a mamka byla proti, ale nakonec jsme dostali morčátko Filipku, kterou našla sousedka vyhozenou v krabici v zimě u přehrady. Pak jsem přinesla několik křečků, také jsme měli jezevčíka Robinku, a nakonec jsme zachránili i několik koťat.

I když jste žila ve městě, starala jste se o zvířata – například o slony v zoo. Jací jsou?

Sloni byli úžasní, hlavně slonice Gulab a Shanti. Rozhodně se mi po nich stýská, ale s tím, co dělám, by práce v zoo skloubit nešla. Například Shanti mě překvapila tím, jak byla hodná, když jsem byla nemocná.

O kolik zvířat se nyní staráte? Jak se k vám dostávají?

Teď tu máme 46 zvířat, z toho 18 koní. Koně a ovce se k nám většinou dostanou, když mají jít na jatka. Kočky zase jako nalezenci.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Proč jste se rozhodla zahrnout do své práce hipoterapii a kroužky pro děti?

Zatím jsme pouze přidružené středisko hipoterapie, máme tu teď nově dvě zachráněná hříbátka haflingů a s těmi bychom se chtěli hipoterapii věnovat. Na kroužcích pro děti mě baví to, že alespoň některé děti si koně zamilují a budou k nim mít hezký vztah. Také se naučí, že u koní je to především práce a jízda je až odměna.

Založila jste spolek na ochranu starých a nemocných koní Bajan. Kdo a jak se může zapojit a pomoct?

Uvítáme pomoc jak fyzickou, tak finanční. Na fyzickou pomoc je potřeba se telefonicky domluvit, jedná se například o pomoc se stavbou ohrad, přístřešků a podobně. Pokud jde o pomoc s úklidem výběhů a stájí, tak se to nemusí plánovat dopředu a stačí se ozvat den předem.

Jak se vám žije v maringotce? Jaké jsou pro vás osobně největší plusy a mínusy oproti bydlení v městském bytě?

Největším plusem je pocit svobody a mínusem je to, že si musíte vše zařídit sami, ať už jde o elektřinu, vodu, plyn a podobně. Navíc pokud se staráte o zvířata, je to práce, která nikdy nekončí. V současné době zabere 10 až 14 hodin denně.

Co byste poradila lidem, kteří by se také rádi zapojili do péče o zvířata v nouzi, případně založili podobné útočiště, jaké máte vy?

Určitě je třeba si to dobře rozmyslet a nebrat si víc zvířat, než na kolik vám stačí síly. Letošní záchrana haflingů byla už na hraně našich možností… Přesto v tom chceme pokračovat, ale je třeba více plánovat a sehnat si i dopředu pomocníky. Nejde být na to sám.

Lenka Vrabcová vystudovala chovatelství cizokrajných zvířat. Pracovala jako ošetřovatelka slonů v zoo. Kvůli nemoci vlastního koně se přestěhovala do maringotky uprostřed přírody, kde postupně vybudovala útočiště pro zvířata v nouzi. Založila spolek na ochranu starých a nemocných koní Bajan, prostřednictvím kterého můžete její činnost podpořit.  

Způsob řešení problémů s holuby ve městech je často nehumánní. Například v Praze 8 lákali holuby na kvalitní krmivo, které bylo v kleci. Když do ní holub vlezl, uzavřela se a holub byl otrávený oxidem uhličitým. Navíc pokud holub nezemře kvůli jedovatému plynu v kleci, umírá hlady a žízní. Metoda vybíjení holubů je nefunkční, jak vysvětluje zakladatelka: „Švýcarská studie z Univerzity v Basileji ukazuje, že holubí populace se zabíjením pouze omlazuje, a efekt je tedy v podstatě opačný.“

Holubník je daleko efektivnějším řešením. Holubi v něm zahnízdí a tráví tu většinu dne, takže neznečišťují městské prostředí trusem. Ten se z holubníku pravidelně odklízí a díky tomu se minimalizuje šíření infekcí. Navíc se snižuje množství holubů – dobrovolníci nakladená vejce odebírají a vyměňují je za atrapu. Zakladatelka chce do péče o holuby zapojit různé sociální skupiny. „Městské holubníky jsou projekt, který může mít velký sociální přesah. Jsem nadšená ze spolupráce se střední školou, která bude budovat holubníky v Brně, a také věznice v Bohunicích má o holubník zájem,“ doplnila.

Inspiraci pro městské holubníky našla Klimešová v zahraničí, fungují například v Rakousku, Francii, Španělsku či Německu. U nás zatím funguje jeden v Praze (na Mariánském náměstí), jeden je v Českých Budějovicích a jeden v Bílovci. Ten vznikl přímo díky iniciativě Městské holubníky. V plánu je dále Brno, Plzeň, Ostrava-Jih a další města.

Zásluhu na růstu populace těchto zvířat má jejich důsledná ochrana, obnova jejich přirozeného prostředí a řízený návrat do přírody. „Většina druhů se vzpamatovala díky lidskému úsilí. Pro mě jako pro výzkumnici, která se věnuje globální biodiverzitě a sleduje celosvětové trendy, můžou být statistiky leckdy depresivní, ale tato zpráva je opravdu skvělá a povzbuzující a inspiruje lidi, jako jsem já, aby pokračovali v práci,“ řekla Louise McRaeová z londýnské zoologické společnosti, která se na vzniku zprávy podílela.

Mezi masožravci zažívá v Evropě největší comeback vlk. Po celá století lidé vlky zabíjeli. Od chvíle, kdy se objevily první zákony na jejich ochranu a lidé začali jejich přítomnost více tolerovat, se počet jedinců zvýšil o 1 800 procent a odhaduje se, že jich nyní v Evropě žije asi 17 tisíc. Další úspěch slaví orli mořští, medvědi hnědí a bobři.

Nejúčinnějšími nástroji pro ochranu druhů jsou zákony na úrovni Evropské unie, jako jsou směrnice ohledně ochrany životního prostředí, využívání půdy nebo druhové pestrosti. Funguje mimo jiné rozšiřování a propojování chráněných území, řízený návrat druhů do volné přírody a snahy o zlepšování přirozeného prostředí. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Rewilding Europe a České noviny

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy patří pod příspěvkovou organizaci Lesy hlavního města. Ta na rozšíření stávající stanice vypsala tendr, zájemci se mohli přihlásit do 27. ledna 2022. Projekt rozšíření vypracovala firma L2o-architects. Díky němu budou moci přijmout až 10 000 zvířat ročně. Vyléčená zvířata se navrací do volné přírody, případně jsou umisťovány do zoo koutků po celé Praze.

Výstavba nové budovy by měla začít letos a hotovo pak bude v roce 2023. Vytvoří se nové veterinární ordinace, specializovaná rehabilitační zařízení, léčebné oddělení pro labutě a vodní ptáky a odchovna veverek. Přibýt by měla také přednášková místnost, kde se budou pořádat edukativní programy pro veřejnost.

Zdroj: Ekolist.cz

Inteligentní rybářské sítě omezí dopad rybolovu na ekosystém

Francouzský výzkumný ústav pro využívání moří Ifremer testuje na západě Francie speciální vlečné sítě, které pomohou vytřídit ryby ještě před jejich výlovem. Inteligentní sítě jsou vybavené kamerami, senzory a analytickým systémem a mají zabránit výlovu a zbytečnému umírání druhů, které rybáři uloví omylem. Systém poskytuje rybářům detailní informace o obsahu sítí, aby mohli nechtěné druhy pustit na svobodu.

V Českém Švýcarsku se po 265 letech narodila divoká vlčí mláďata

V Národním parku České Švýcarsko se v létě narodila dlouho očekávaná mláďata vlků. Tři nové přírůstky vyvedla smečka, která se do parku přesunula z Lužických hor. Vlci se tak na území Českého Švýcarska reprodukovali poprvé po 265 letech. Podle vědců za úspěchem stojí klidné a bezzásahové prostředí, které národní park nabízí.

Záchranná stanice Pavlov loni ubytovala rekordní počet zvířat

Přes 1 100 zvířat ubytovala v loňském roce záchranná stanice Pavlov. Jedná se o nejvyšší počet chráněnců v historii stanice. Letošní sezóna byla také nejnáročnější v příjmu mláďat, která potřebují stálou péči. Pracovníci stanice usilují o návrat zachycených zvířat do volné přírody. „To se nám daří u více než 50 % případů. Ta zvířata, která se vrátit nemohou, zůstávají u nás a pomáhají s environmentální výchovou, stěhují se do spřátelených stanic nebo k odborným chovatelům,“ přibližuje ředitel stanice Zbyšek Karafiát.

Návštěvníci Zoo Olomouc se podílí na sčítání zvířat

Do 14. 2. mohou návštěvníci olomoucké zoo přidat ruku k dílu a zkusit spočítat všechny zvířecí obyvatele zahrady. Pomohou tak zaměstnancům při pravidelné inventuře zjistit, zda se některá zvířata nezaběhla nebo v zahradě někdo nepřebývá. Na pokladně si lidé mohou vyzvednout hlasovací lístky a za nejpřesnější odhady získají zajímavé ceny.

Zdroj: Ekolist, Národní park České Švýcarsko, Záchranná stanice Pavlov, Zoo Olomouc

Klecových údajně zůstává 65 procent chovů, biochovů je v současnosti kolem jednoho až dvou procent. „Spousta alternativních chovů byla rozestavěná,“ sdělil místopředseda Českomoravské drůbežářské unie Zdeněk Mlázovský s tím, že koronavirová pandemie přechod chovů na neklecové systémy nezpomalila. Postupně tak dochází k postupnému přerodu, který by měl být dovršen v roce 2027, kdy začne platit naprostý zákaz tohoto způsobu zacházení se slepicemi. Psali jsme o tom již dříve zde.

Boj za práva slepic trval řadu let, nakonec ale přinesl své ovoce. Slepice tak budou moci žít svobodněji a šťastněji. Lidé zase budou mít čisté svědomí, když si budou na pánvi připravovat omeletu. Každý malý krůček se počítá, neboť spolu s ostatními tvoří cestu za lepším světem.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Ekolistu

V rámci novely občanského zákoníku a hypotečního zákona nemohou být domácí mazlíčci zabaveni, nejsou součástí majetku, kterým lze krýt půjčky, ani si na ně nemůže v případě rozvodu klást nárok pouze jeden z partnerů. V platnost tak vešly pravidla pro střídavou péči, která se věnují nákladům na péči i tomu, kde zvíře skončí, pokud se strany nedohodnou. Jestliže se jeden z páru bude ke společnému mazlíčkovi chovat špatně, může mu soud omezit také setkávání s dětmi.

Pamatuje se také na to, že zvíře svého majitele přežije. Ten má nově možnost ovlivnit osud svého čtyřnohého, dvounohého či beznohého přítele v rámci závěti. Pokud se vztahy nevyjasní poslední vůlí, může se jej ujmout někdo z dědiců, případně mazlíček počká ve stanici pro opuštěná zvířata, než se právní poměry uspořádají. V tom případě může být zvíře předáno i třetí straně.

Cílem zákona je upravit právo podle toho, jak Španělé vnímají zvířata. „Zeptáte-li se kohokoli, bude vědět, že jeho mazlíček není věc, ale zákon to dosud nereflektoval. Proto mohlo docházet k takovým absurdním situacím, jako je zabavení koně,“ vysvětlila deníku El País Nuria Máximo z Univerzity Juana Carlose.

V příštích dnech se do parlamentu dostane také zákon o domácích mazlíčcích, které by nově nemělo být možno bezdůvodně uspat. Zachrání se tak život mnoha ze 150 až 300 tisíc zvířat, která ročně skončí v útulcích. Ta, která si nikdo neadoptuje, totiž často čeká usmrcení jehlou veterináře. Poslanci budou rozhodovat také o plošných zákazech divokých zvířat v cirkusech nebo prodeji mazlíčků v obchodech. Zvířata by mělo být možné koupit pouze od registrovaných chovatelů, ne od soukromých osob, což zabrání nelegálnímu množení.

Zdroj: El País, CNN

Počet goril žijících ve volné přírodě se zdvojnásobil

Gorila východní nížinná je největší poddruh gorily na světě. Počet zástupců tohoto kriticky ohroženého druhu v přírodě snižuje lov i těžba coltanu používaného na součástky do mobilních telefonů. Průzkum Wildlife Conservation Society však ukázal, že v posledním místě výskytu druhu, východní Demokratické republice Kongo, se počet zástupců od roku 2016 zdvojnásobil na 6 800. „Průzkum ukazuje, že gorily i šimpanzové se územím těžby úspěšně vyhýbají,“ uvedl hlavní autor studie Andrew Plumptre.

Mexická vládní opatření pomohla růstu populace zdejších jaguárů

Mezi lety 2010 a 2018 vzrostla populace jaguárů o 800, a nyní tak čítá 4 800 jedinců. Růstu se podařilo dosáhnout díky vládním opatřením na ochranu zvířat. Jaguáry v oblasti vybíjeli především místní farmáři, jejichž dobytek se často stává obětí lovu této téměř ohrožené šelmy. Vláda proto nařídila ochranu koridorů a útočišť druhu. Výměnou za zákaz odlesňování oblastí, kde jaguáři žijí, získali farmáři elektrické ploty na ochranu svého dobytka a kompenzace od státu za úbytek způsobený lovem jaguárů.

Kolumbijští domorodci bojují za záchranu jedovatých pralesniček

Pralesnička strašná je jedno z nejjedovatějších zvířat na zemi. Její jed by dokázal zabít 10 lidí. Toxiny obsažené v těle těchto drobných žab využívali po staletí domorodí lidé k lovu oštěpem. Pralesničky se proto staly v jejich domorodé kultuře Pralesnička strašná je jedno z nejjedovatějších zvířat na zemi. Její jed by dokázal zabít 10 lidí. Toxiny obsažené v těle těchto drobných žab využívali po staletí domorodí lidé k lovu oštěpem. Pralesničky se proto staly téměř uctívaným zvířetem v jejich domorodé kultuře. Existence pralesničky je však v současnosti vysoce ohrožena zemědělstvím, těžbou a ilegálním pěstováním koky v oblasti severozápadní Kolumbie. Místní domorodci se proto rozhodli druh zachránit a založili přírodní rezervaci, která poskytuje žábám i dalším druhům bezpečné útočiště. Populace pralesničky je však v současnosti vysoce ohrožena zemědělstvím, těžbou a ilegálním pěstováním koky v oblasti severozápadní Kolumbie. Místní domorodci se proto rozhodli druh zachránit a založili přírodní rezervaci, která poskytuje žábám i dalším druhům bezpečné útočiště.

Zdroj: WSC, Mongabay News

Kromě výše zmíněného by domácí mazlíčky rovněž jejich majitelé neměli nechávat na balkonech či v zavřených autech vystavené chladu nebo horku. Také budou mít zakázáno přivazovat je na vodítku před obchodem bez dozoru.

Cílem nového zákona je ustanovit celonárodní pravidla pro ochranu domácích zvířat. V jednotlivých regionech bude povinné dodržovat tato základní pravidla, která ale samy mohou ještě zpřísnit. Novinka se nedotkne hospodářských zvířat ani skotu chovaného pro býčí zápasy. Zákon by mohl začít platit po schválení vládou a parlamentem v roce 2023.

Zdroj: České noviny

„Nadešel čas udělat další krok vpřed tím, že ukončíme používání kožešin ve všech našich kolekcích. Svět se spolu s našimi klienty změnil a my se tomu přirozeně musíme přizpůsobit,“ uvedl předseda představenstva a generální ředitel společnosti Kering François-Henri Pinault. Informoval o tom server Aktuálně. Podle sdělení firmy Kering nebude kožešina zastoupena v jejich modelech od podzimní kolekce na rok 2022.

Kožešiny vyřazuje Gucci, Balenciaga, Bottega Veneta, Saint Laurent, Brioni a Alexander McQueen. Už dříve ji přestaly používat i luxusní značky Armani, Hugo Boss nebo Chanel. Zvířata si tedy mohou oddechnout.

Zdroj: Aktuálně.cz

Zatímco díky termokameře může včas odhalit skrytá srnčata v obilí, pomocí klasické kamery zemědělcům pomůže s hledáním efektivní trasy při pojezdu po poli, přičemž získaná data ihned pošle řidiči do kabiny stroje. Vynález, který Frydrych původně navrhl jako součást své diplomové práce, dokáže nést také laserová čidla nebo třeba zařízení pro dálkové měření vzdálenosti, což pěstitelům nabízí širokou škálu využití.

„Drony jsou běžně konstruovány pro jeden účel. Mají v sobě zabudovanou určitou techniku. Můj dron je ale navržený tak, aby dokázal svá příslušenství měnit. Díky tomu si zemědělec může zařízení kdykoli upravit podle aktuální potřeby,“ vysvětlil student.

Na první let si dron ještě počká

Kromě zemědělců pak Frydrychův vynález ocení také příroda. Dron je totiž vyrobený z recyklovaného plastu a nabíjet se bude ve speciální dokovací stanici se solárním panelem, která bude umístěna na střeše traktoru či jiného stroje. V neposlední řadě je praktický také fakt, že dron je vytisknutý na 3D tiskárně. „Pokud dojde k poškození dronu a zemědělec má přístup ke 3D tiskárně, může si relativně rychle poškozený díl znovu vyrobit. Do několika hodin si tak zvládne letoun sám opravit,“ dodal Frydrych.

Na své první vzlétnutí si však bude muset multifunkční pomocník ještě počkat. K jeho uvedení do provozu je totiž zapotřebí dodělat ještě několik výpočtů či doladit výsledný materiál pro tisk. Univerzitní výzkumníci nicméně plánují na projektu dále pracovat.

Oceánští biologové zkoumali 123 hodin pomocí kamer, jak vypadá život těchto až dvanáctimetrových paryb pod hladinou v okolí skotských ostrovů Coll a Tiree. Jde o samotářské tvory, jejichž partnerský život není prozkoumán. Video pořízené z pohledu zadních ploutví šesti žraloků ukazuje, jak se skupina pomalu pohybuje u dna v těsné blízkosti a občas se navzájem jemně dotýká bočními nebo hřbetními ploutvemi. „Je možné, že krmení v místech, kde mají hodně planktonu, dává těmto samotářským žralokům možnost potkat ostatní,“ řekla listu The Guardian Jessica Rudd, která výzkum vedla.

Poprvé se povedl natočit také výskok žraloka nad hladinu, což může být interpretováno i jako součást námluv, kdy se jedinec předvádí. Výstup k hladině totiž tunového tvora stojí hodně energie. Dalším zajímavým zjištěním bylo, že se žraloci během dne pohybují z 88 procent u dna, ačkoli planktonem se krmí u hladiny. Jde o důležitou informaci z hlediska nastavení pravidel rybolovu a ochrany tohoto ohroženého tvora.

Zdroj: The Guardian

K novým závěrům vědci dospěli díky zkoumání šupin – podobně jako se podle letokruhů určuje stáří stromů. Specifikem těchto ryb je, že za svůj život mají jen několik mláďat, která navíc obvykle zplodí až v pozdním věku. „Latimérie podle všeho mají ze všech mořských ryb jeden z nejpomalejších, možná dokonce nejpomalejší životní cyklus, který se víc podobá hlubokomořským žralokům,“ řekl Kélig Mahé z výzkumného ústavu v severofrancouzském Boulogne-sur-Mer.

Neobvyklý životní cyklus pak ryby činí ještě náchylnější k vyhynutí a jejich blahobytu nepřispívá ani nadměrný rybolov či klimatická změna. Nová zjištění o dlouhověkosti tohoto druhu by mohla pomoci také ochráncům přírody, kteří chtějí prosadit přísnější opatření pro jeho ochranu.

Latimérie podivné žijí v jeskyních u oceánského dna, váží až 90 kilogramů a dorůstají délky 1,8 metru. Až do jejich objevení na začátku 20. století se vědci domnívali, že podobné ryby již před několika desítkami milionů let vyhynuly.

Zdroj: BBC

Kolonii myší výzkumníci objevili ve Žraločí zátoce na 42 kilometrů čtverečních velkém Bernierově ostrově, který patří k Austrálii. „Vzkříšení tohoto druhu přináší dobré zprávy, navzdory nepřiměřeně vysoké míře úhynu původních hlodavců na území Austrálie od evropské kolonizace v roce 1788,“ uvedla pro server CNN vedoucí výzkumu Emily Roycroftová.

Poslední jedinci myši Gouldovy byli v Austrálii spatřeni v roce 1857. Následně druh téměř vyhynul kvůli zavlečení invazivních druhů, novým nemocem i odstraňováním zemědělské půdy. Pro zachování druhu nyní vědci populaci rozdělili a několik jedinců přemístili na dva další ostrovy, kde doufají ve vznik nových myších populací.

Dlouhodobým cílem norské vlády je přeměnit Špicberky na jednu z nejlépe udržovaných divočin na světě, aby zde mohly nerušeně žít zvířata, kterým místní podnebí vyhovuje. Souostroví je totiž domovem více než tří tisíc ledních medvědů a koncem léta zde každoročně hnízdí přes osmdesát druhů ptáků.

Aktuálně se na Špicberkách rozkládá celkem sedm národních parků a dalších chráněných oblastí, které zaujímají asi dvě třetiny celého souostroví. „Musíme provést opatření, která pomohou s řešením klimatických změn a také tlaku způsobeného zvýšeným dopravním provozem. Přímou odpovědí na to je ochrana fjordu Van Mijen a jeho okolí,“ uvedl norský ministr pro klima a životní prostředí Sveinung Rotevatn.

Zdroj: The Barents Observer

Projekt s názvem Bison Bridge navrhl environmentalista Chad Pregracke, který chce ke stavbě využít 55 let starý Pamětní most Freda Schwengela spojující státy Illinois a Iowu. Vzhledem ke stáří konstrukce je most určený k demolici a Pregracke nyní sbírá podpisy petice za jeho zachování a přetvoření na unikátní zvířecí přechod.

Bizoní most má oslavovat druhou největší řeku Ameriky i majestátního národního savce. Na obou stranách řeky se nachází 100 akrů půdy, kde mohou bizoni volně žít. Pregracke chce navíc pro oblast získat status národního parku. „Projekt pomůže se zviditelněním měst okolo řeky. Myslím, že z takto unikátní podívané by se mohla stát velká atrakce pro turisty z celého světa,“ řekl tvůrce nápadu.

Nově vylíhlé mládě zaujme na první pohled. Vzhledem se totiž velmi liší od svých rodičů. „Zatímco dospělá želva ostnitá má krunýř hladký, mládě má na krunýři tři obranné linie ostnů. Samice totiž kladou běžně jen jedno vejce, a protože je mládě měkké a mohlo by být snadným cílem pro predátory, je jeho krunýř opatřen velmi špičatými ostny. Ty pak při dospívání mizí. Jde o opravdu unikátní adaptaci ochrany mláďat,“ vysvětlil kurátor plazů Petr Velenský.

Želvy ostnité získala pražská zoo v roce 2002, kdy se Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií podařilo několik dehydratovaných, hladových a často i zraněných jedinců objevit v zabavené zásilce. Záchranná akce proběhla na lodi v Hongkongu, která zvířata převážela do Číny a Macaa.

V Česku je přitom Zoo Praha jedinou zoologickou zahradou, která tento vzácný druh chová. Jedním z důvodů je náročnost jejich chovu – ohrožené želvy potřebují velmi specifické podmínky pro život. Ve volné přírodě totiž žijí samotářsky v horských potocích jihovýchodní Asie a nemají rády horko. „Obtížná je i inkubace vajec – je potřeba vejce uchovávat ve střídavé teplotě v rozmezí od čtyřiadvaceti do devětadvaceti stupňů Celsia. Zárodek se vyvíjí skoro čtyři měsíce a při jakémkoli narušení optimálních podmínek odumírá,“ dodal Velenský.

Mládě, které je podle odhadů chovatelů staré asi dva týdny, je v pořádku a pevně se drží na břiše matky, což je pro tyto primáty obvyklé. Odborníci gorilí rodinu pečlivě sledují díky kamerám, které jsou nainstalované blízko místa, kam si chodí pro potravu.

Oba rodiče nově narozené gorily se do národního parku Batéké dostali už jako dospělí v roce 2019. Podle chovatelů se následně několik měsíců poznávali a učili se spolu žít. „Toto gorilí mládě, potomek naší samice Mayombe narozené v Beauvalu, představuje obrovský krok k celosvětové ochraně přírody, na který jsme nesmírně hrdí,“ uvedla pro server BBC Delphine Delord ze zoo Beauval.