Práce kolem zvířat nikdy nekončí, říká Lenka Vrabcová ze spolku Bajan na ochranu koní

Lenka Vrabcová zasvětila svůj život péči o nemocná, stará a jinak ohrožená zvířata. Opustila práci v zoo i pohodlí městského bytu a odešla žít do maringotky uprostřed polí. Vybudovala tu útočiště pro koně, ovce, prasata a další tvory, kteří by bez ní skončili na jatkách. Stala se dalším z řady Laskavců, které pravidelně vyhlašuje Nadace Lilie & Karla Janečkových. Co vše její práce obnáší?

Co vás vedlo k rozhodnutí opustit byt, vyměnit ho za maringotku a začít zachraňovat zvířata v nouzi?

K tomuto kroku mě dovedla moje nemocná kobylka Eliška. Měla rakovinu a já potřebovala být kvůli léčbě s ní. Časem k Elišce přibyli i další zachránění koně, ovce, prasátka, slepice a kočky… Když víte, že těm zvířatům nikdo jiný nepomůže, tak vám to nedá.

Vystudovala jste ošetřovatelství a chovatelství a celý váš život se točí kolem zvířat. Měla jste k nim blízko už od malička? 

Ano. Vždy jsem chtěla psa nebo kotě a mamka byla proti, ale nakonec jsme dostali morčátko Filipku, kterou našla sousedka vyhozenou v krabici v zimě u přehrady. Pak jsem přinesla několik křečků, také jsme měli jezevčíka Robinku, a nakonec jsme zachránili i několik koťat.

I když jste žila ve městě, starala jste se o zvířata – například o slony v zoo. Jací jsou?

Sloni byli úžasní, hlavně slonice Gulab a Shanti. Rozhodně se mi po nich stýská, ale s tím, co dělám, by práce v zoo skloubit nešla. Například Shanti mě překvapila tím, jak byla hodná, když jsem byla nemocná.

O kolik zvířat se nyní staráte? Jak se k vám dostávají?

Teď tu máme 46 zvířat, z toho 18 koní. Koně a ovce se k nám většinou dostanou, když mají jít na jatka. Kočky zase jako nalezenci.

Foto: Nadace Lilie a Karla Janečkových

Proč jste se rozhodla zahrnout do své práce hipoterapii a kroužky pro děti?

Zatím jsme pouze přidružené středisko hipoterapie, máme tu teď nově dvě zachráněná hříbátka haflingů a s těmi bychom se chtěli hipoterapii věnovat. Na kroužcích pro děti mě baví to, že alespoň některé děti si koně zamilují a budou k nim mít hezký vztah. Také se naučí, že u koní je to především práce a jízda je až odměna.

Založila jste spolek na ochranu starých a nemocných koní Bajan. Kdo a jak se může zapojit a pomoct?

Uvítáme pomoc jak fyzickou, tak finanční. Na fyzickou pomoc je potřeba se telefonicky domluvit, jedná se například o pomoc se stavbou ohrad, přístřešků a podobně. Pokud jde o pomoc s úklidem výběhů a stájí, tak se to nemusí plánovat dopředu a stačí se ozvat den předem.

Jak se vám žije v maringotce? Jaké jsou pro vás osobně největší plusy a mínusy oproti bydlení v městském bytě?

Největším plusem je pocit svobody a mínusem je to, že si musíte vše zařídit sami, ať už jde o elektřinu, vodu, plyn a podobně. Navíc pokud se staráte o zvířata, je to práce, která nikdy nekončí. V současné době zabere 10 až 14 hodin denně.

Co byste poradila lidem, kteří by se také rádi zapojili do péče o zvířata v nouzi, případně založili podobné útočiště, jaké máte vy?

Určitě je třeba si to dobře rozmyslet a nebrat si víc zvířat, než na kolik vám stačí síly. Letošní záchrana haflingů byla už na hraně našich možností… Přesto v tom chceme pokračovat, ale je třeba více plánovat a sehnat si i dopředu pomocníky. Nejde být na to sám.

Lenka Vrabcová vystudovala chovatelství cizokrajných zvířat. Pracovala jako ošetřovatelka slonů v zoo. Kvůli nemoci vlastního koně se přestěhovala do maringotky uprostřed přírody, kde postupně vybudovala útočiště pro zvířata v nouzi. Založila spolek na ochranu starých a nemocných koní Bajan, prostřednictvím kterého můžete její činnost podpořit.