Udává se, že jednou z možných příčin současné expanze šakala do nových teritorií je změna klimatu a zkrácení doby s trvalou sněhovou pokrývkou v oblastech, které obsazuje. Roli hraje ale i proměna krajiny a její migrační prostupnost či absence konkurenčních druhů v lokalitě, například vlků. Šakal byl už dříve zaznamenaný na Pálavě. V Podyjí zachytila fotopast dvě tyto šelmy v polovině srpna, prošli kolem ní. „Pro Podyjí je to dobrá zpráva. Šakal je novým přírůstkem do naší fauny savců a poprvé máme jasný důkaz jeho přítomnosti v podobě videa,“ uvedl zoolog správy Zdeněk Mačát. Dosud byly k dispozici jen nepřímé indicie: stopy ve sněhu nebo hlášení místních myslivců.

Národní park Podyjí, jenž spolu s Lednicko-valtickým areálem patří k nejnavštěvovanějším místům Jihomoravského kraje, je oblíbený pro možnosti pěší a cyklistické turistiky. V roce 2000 ho ocenila Rada Evropy Evropským diplomem za příkladnou péči o přírodní dědictví.

Tento národní park leží na ostrově v Hořejším jezeře u hranic s Kanadou a cestovat se tam musí lodí nebo malým letadlem. Nejspíš i horší dostupnost měla vliv na to, že se umístil na vrcholu žebříčku. Deník při sestavování žebříčku totiž přikládal největší váhu tomu, jak velké davy se na různých místech tvoří. Kromě toho zohledňoval rozsah a kvalitu turistických tras, dostupnost kempů a přístup k rekreačním aktivitám, jako je jízda na koni či na kole a rybaření.

Do vítězného parku Isle Royale pokrytého jehličnatým lesem zavítá každoročně jen 25 000 návštěvníků. Turistům je k dispozici 36 kempů a přes 800 kilometrů značených tras, které se vinou po pobřeží nebo mezi jezery uvnitř hlavního ostrova o ploše asi 2300 kilometrů čtverečních. Deník jej popisuje jako skutečnou divočinu a krajinu, která patří zvířatům, včetně losů a vlků.

Členové týmu Money.co.uk v rámci parků analyzovali konkrétní ukazatele, jako je množství zeleně a jezer, rostlinné a živočišné druhy, úroveň znečištění ovzduší, počet návštěvníků a dostupnost zajímavých aktivit, jako jsou túry, výlety lodí, wellness centra a lázně.

Výsledkem je seznam šesti nejlepších evropských národních parků, kam se nadšenci pro přírodu mohou vydat.

1. Obklopte se zelení v Národním parku České Švýcarsko, Česká republika

Můžeme být právem náležitě pyšní na naši krásnou přírodu. Hned na šestém místě totiž máme park z naší domoviny. Národní park České Švýcarsko, který byl založen před 22 lety, byl vybudován za účelem zachování flóry a fauny regionu, ve kterém se nachází, což se alespoň částečně povedlo. Přelomový pro pro místní přírodu byl návrat lososa do řeky Kamenice. Ta je jednou z 16 řek a jezer roztroušených mezi kaňony parku, které jsou oblíbené mezi turisty. Ti sem jezdí odpočívat a odreagovat se.

2. Ponořte se do chladných vod Plitvických jezer, Chorvatsko

Plitvická jezera jsou jedním z nejoblíbenějších chorvatských přírodních míst k návštěvě po celý rok, zejména v létě, kdy místní vody ožívají. Jejich barvy se pohybují od hlubokých odstínů safírů po jasný tyrkys, v závislosti na denní době a obsahu minerálů v jezerech.

Plitvická jezera jsou ideální pro pohodové procházky po dřevěných promenádách, a stejně tak jsou vhodné i pro horolezce, kteří si chtějí užít nejčistšího vzduchu na Balkáně.

3. Dopřejte si endorfiny v Lake District, Spojené království

Největší národní park v Anglii často působí jako vesmír sám o sobě. Tato gigantická zelená skvrna se může pyšnit drsnými horami i hladkými vodními tůněmi. Oblast Lake District nabízí plno aktivit, které uspokojí ty, kteří hledají klidné prostředí a zároveň aktivní náplň pro svůj den. Může to být projížďka na kole přes některé z jeho lépe zvládnutelných kopců nebo i výlet za pozorováním hvězd.

4. Užijte si nádhernou přírodu národního parku Cinque Terre, Itálie

Cinque Terre – v doslovném překladu: „pět měst“ – je jedním z parků, který aktivně směřuje k odpovědnému a udržitelnému cestovnímu ruchu. Tento italský zázrak je rozlohou jedním z nejmenších na tomto seznamu, ale snadno konkuruje ostatním velikánům, pokud jde o biologickou rozmanitost, množství aktivit a kulturní místa.

Návštěvníci jsou aktivně podporováni v tom, aby svým pobytem přispěli k ekologičtějšímu počínání v rámci cestování. Může to být například prostřednictvím pobytu na jedné z mnoha ekologických farem nebo aktivním zapojením se do udržování místní krajiny, například přesazováním některých bylin, které rostou mezi zátokami a venkovem, jako je rozmarýn a tymián.

5. Navštivte jedinečnou krajinu národního parku Göreme, Turecko

Údolí tureckého národního parku Göreme, které samotné UNESCO označilo za úžasné prostředí, zejména pro své charakteristické tvary erodovaného terénu pocházející z doby bronzové, je cílem mnoha turistických nadšenců.

Výhledy, které se zde nabízejí, jsou pro návštěvníky nezapomenutelným zážitkem. Pozemky tohoto dědictví navíc každé ráno pořádají při východu slunce výlety horkovzdušným balónem, aby poskytli návštěvníkům možnost zažít kouzlo této krásné scenérie z ptačí perspektivy.

6. Dýchejte nejčistší alpský vzduch v Evropě ve Švýcarském národním parku

Nejstarší národní park v Alpách byl korunován nejlepším národním parkem Evropy. Jedná se totiž o jednu z nejlépe chráněných oblastí v Alpách s pouhými 150 000 návštěvníky ročně, který má jedno z nejnižších celkových skóre znečištění ovzduší.

Švýcarský národní park je také špičkou co se týče nabízených aktivit: k dispozici je návštěvníkům celkem 83 lázní a wellness center, 75 výletů lodí, okružních plaveb a řada dalších příležitostí, jak se trochu více spojit s přírodou. Je však třeba si dávat pozor, abyste se park nerozhodli navštívit v zimních měsících, protože v tomto období zůstává z důvodu ochrany uzavřen.

Co se fauny týče, na jedné ze 14 pěších tras můžete spatřit například horské zajíce, kozorožce, jeleny a orly skalní.

Zdroj: Euro News

Navzdory obrovským škodám, které oheň v národním parku napáchal, zůstávají experti spíše pozitivní. Příroda si podle nich s takovou tragédií poradí, a nebude to ani trvat příliš dlouho. Nyní však zůstává půda v oblasti spálená, šedá a bez života. O to víc uživatele sociálních sítích dojal facebookový příspěvek správy národního parku s fotografiemi prvních rostlinných výhonků, které si prorazili cestu spáleništěm.

„V krajině zasažená požárem teď převládají temné, smutné barvy. A přece stačil první drobný déšť, aby se opět začala budit. Na tomto místě trvalo 5 dní, než se objevily první odstíny zelené. První malý krok k zacelení ran zasazených ohněm,“ popsala správa národní parku následující fotografii.

Odborníci se shodují na tom, že příroda si poradí a za pár let bude ohněm zničená oblast opět překypovat životem. Někteří jdou ještě dál a tvrdí, že požár tamější přírodě dokonce prospěje. „Pro přírodu je to dobře, nastartuje se tím přirozená obnova lesa. Pro ekosystém je to takový restart. Nicméně je to samozřejmě katastrofa pro park, turistiku a okolní obce,” popisuje pro server Novinky problém botanik Martin Adámek.

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z Novinky.cz

Jan Krejza z oddělení xylogeneze a tvorby biomasy Ústavu výzkumu globální změny Akademie věd ČR uvedl, že v území se striktní ochranou přírody se při obnově bude muset nejspíše zvolit takzvaný sukcesní vývoj. „Což znamená, že hned po skončení požáru, po vychladnutí ploch, tam začnou nalétávat pionýrské dřeviny, jako je třeba bříza osika, které jsou schopny tu plochu relativně rychle osídlit,“ popsal vědec. Za pionýrské jsou označovány druhy, které osidlují nově vzniklé nebo poničené lokality. „Většinou i na takto zasažených plochách něco přežije. A to, co tam přežije, je schopné i nějakou budoucí generaci založit. Takže já věřím, že plochy se rychle zazelení, ať buření, nebo pionýrskými dřevinami,“ uvedl vědec. Buřeň je lesní plevel, který roste na holinách a půdách určených k zalesnění, jde například o trávy či kopřivy.

Požár v Národním parku České Švýcarsko vypukl v neděli. Občané, kteří volají s nabídkou pomoci, se nově mohou obracet na telefonní linku 771 271 367 nebo na e-mail hrensko.pomoc@ulk.izscr.cz. Lidem z postižených oblastí můžete pomoci finančně například na portálu Donio, obnovu přírody můžete podpořit i prostřednictvím Nadace Partnerství.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolistu a Českých novin

Mezi nejnavštěvovanější lokality v Krkonoších patří vrchol Sněžky, okolí Labské boudy a Pramen Labe, Památník obětem hor či Úpské rašeliniště. Návštěvnost tohoto národního parku přitom roste zejména v posledních deseti letech. Správa Krkonošského národního parku k jejímu monitoringu především v hřebenových oblastech používá automatické sčítače. Sledování pohybu pěších turistů vykonává pomocí pyroelektrických senzorů, tedy technologie založené na záznamu skokové změny teploty, kterou vyvolá průchod návštěvníka. 

Krkonošský národní park se i s ochranným pásmem rozkládá na 55 tisících hektarech na území okresů Trutnov, Semily a Jablonec nad Nisou. Společně s polským národním parkem tvoří největší chráněnou přírodní oblast ve střední Evropě.

Zdroj: České noviny, Správa Krkonošského národního parku

Dlouhodobým cílem norské vlády je přeměnit Špicberky na jednu z nejlépe udržovaných divočin na světě, aby zde mohly nerušeně žít zvířata, kterým místní podnebí vyhovuje. Souostroví je totiž domovem více než tří tisíc ledních medvědů a koncem léta zde každoročně hnízdí přes osmdesát druhů ptáků.

Aktuálně se na Špicberkách rozkládá celkem sedm národních parků a dalších chráněných oblastí, které zaujímají asi dvě třetiny celého souostroví. „Musíme provést opatření, která pomohou s řešením klimatických změn a také tlaku způsobeného zvýšeným dopravním provozem. Přímou odpovědí na to je ochrana fjordu Van Mijen a jeho okolí,“ uvedl norský ministr pro klima a životní prostředí Sveinung Rotevatn.

Zdroj: The Barents Observer

Autoři osvětově informačního projektu se snaží téma předávat co nejatraktivněji. Lidé tak mohou zejména na sociálních sítích narazit na obrázky s petlahvoněm odhozencem, vlhčencem ubrouskovým, sáčkovcem šustilkou nebo třeba obalíkem sušenkovitým. Inspiraci přitom tvůrci hledali u pozoruhodných názvů z říše rostlin a živočichů.

„Plastové či kovové obaly od potravin, ústenky, respirátory a papírové kapesníčky jsou nejčastější odpadky, které zůstávají v přírodě Krkonošského národního parku po turistech. Řešením není instalace odpadkových košů. Řešením je, aby návštěvníci pochopili, že v národních parcích platí pravidlo, co si do hor přinesu, to si mám také odnést,“ uvedl ředitel Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Robin Böhnisch.

Kampaň Není zvěř jako zvěř spustil poprvé před dvěma lety KRNAP, letos se k němu přidaly všechny zbývající české národní parky. Projekt podpořilo i Ministerstvo životního prostředí. „V covidových měsících zvláště, ale i obecně v posledních letech se tlak na českou přírodu stále zvyšuje. A my stojíme před zcela novou výzvou – na jedné straně přispět k vytvoření cenného pouta návštěvníků ke krajině, k bohatství české přírody, ale na druhé straně ji uchránit před takovým chováním lidí, které má pro ni destruktivní následky,“ dodal ministr životního prostředí Richard Brabec.

Projekt s názvem Bison Bridge navrhl environmentalista Chad Pregracke, který chce ke stavbě využít 55 let starý Pamětní most Freda Schwengela spojující státy Illinois a Iowu. Vzhledem ke stáří konstrukce je most určený k demolici a Pregracke nyní sbírá podpisy petice za jeho zachování a přetvoření na unikátní zvířecí přechod.

Bizoní most má oslavovat druhou největší řeku Ameriky i majestátního národního savce. Na obou stranách řeky se nachází 100 akrů půdy, kde mohou bizoni volně žít. Pregracke chce navíc pro oblast získat status národního parku. „Projekt pomůže se zviditelněním měst okolo řeky. Myslím, že z takto unikátní podívané by se mohla stát velká atrakce pro turisty z celého světa,“ řekl tvůrce nápadu.

Mládě, které je podle odhadů chovatelů staré asi dva týdny, je v pořádku a pevně se drží na břiše matky, což je pro tyto primáty obvyklé. Odborníci gorilí rodinu pečlivě sledují díky kamerám, které jsou nainstalované blízko místa, kam si chodí pro potravu.

Oba rodiče nově narozené gorily se do národního parku Batéké dostali už jako dospělí v roce 2019. Podle chovatelů se následně několik měsíců poznávali a učili se spolu žít. „Toto gorilí mládě, potomek naší samice Mayombe narozené v Beauvalu, představuje obrovský krok k celosvětové ochraně přírody, na který jsme nesmírně hrdí,“ uvedla pro server BBC Delphine Delord ze zoo Beauval.

Informační kiosek pracovně nazvaný Piškot navrhli ve spolupráci s externisty studenti pražské Fakulty architektury ČVUT v Praze. Jedná se o dřevěnou konstrukci organického tvaru na ocelovém roštu. Stěny jsou z modřínového dřeva, které má ideální vlastnosti do horských podmínek. Výroby na míru navrženého interiéru se ujala Střední průmyslová škola dřevařská ve Volyni. Jednoduché, avšak ladně působící linie odpočinkových laviček ve vkusné kombinaci tmavé a světlé barvy mají dokonale souznít s okolní horskou přírodou.

Velkou výhodou kiosku je možnost jeho transportu – ocelový rošt ho umožňuje na zimní období jednoduše odvézt nákladním autem. Podle vyjádření Kateřiny Rottové z Fakulty architektury ČVUT se právě nyní čeká na vyvezení kiosku na Zlaté návrší a jeho uvedení do provozu.

Kiosek se zároveň probojoval do soutěžní přehlídky nejlepších realizací postavených na území České republiky za posledních pět let. O Českou cenu za architekturu se utká s dalšími 169 zajímavými stavbami.

Cílem programu Dostupná Šumava je usnadnit seniorům a osobám se sníženou mobilitou přístup do národního parku a posílit jejich zdraví pobytem v přírodě. Každoročně se těší velkému zájmu. Trasa začíná nástupními místy v Sušici nebo ve Vimperku. Mezi hlavní cíle patří jezero Laka, Železná Ruda, rozhledna Pancíř či Kepelské Zhůří. Po celou dobu je v autobuse přítomen průvodce. Zájezdy probíhají od 8. do 30. června a pak od 1. září do 28. října. Celkem je v plánu 37 termínů, uvedl pro Ekolist mluvčí skupiny Z-Group bus Miroslav Slaný.

Cena zájezdu činí 350 až 500 korun za osobu a odvíjí se od místa nástupu. Zahrnuje dopravu a odborného průvodce. Kapacita je omezena na 33 osob v jednom autobusu. Rezervovat si místo je možné během všedních dnů od osmi do čtrnácti hodin na telefonním čísle 602 533 691.

Indické úřady plánují přivézt osm gepardů z Namibie a Jihoafrické republiky. Vypustí je v národním parku Kuno, který nabízí travnaté pláně, ale i zalesněné oblasti. Údajně by se mělo jednat o pro gepardy velmi příhodné prostředí.

Cílem celé akce je zajistit přežití těchto zvířat v dlouhodobém časovém horizontu. Autoři projektu také doufají, že bude mít návrat gepardů pozitivní účinek na celou krajinu, přispěje k ochraně savan a přitáhne pozornost k nutnosti zachovat oblasti s divokou přírodou. V posledních letech totiž travnatých míst v Indii značně ubývá kvůli zemědělství i průmyslu.

Zdroj: The Independent

Během února a března umístili ichtyologové do schránek sto tisíc jiker ve vývojovém stádiu takzvaných očních bodů. „Z velké části se z jiker již vykulil takzvaný váčkový plůdek, tedy rybka vyživovaná žloutkovým váčkem. Rybky setrvají v inkubačních schránkách do doby, než žloutkový váček stráví. Poté, zřejmě ve druhé polovině dubna, budou vypuštěny do říček, které mohou považovat za rodné a ve kterých prodělají další vývojová stadia před svou cestou do Atlantiku,“ uvedl tiskový mluvčí parku Tomáš Salov. Do Kamenice se lososi mají vrátit, aby se pokusili rozmnožit již přirozenou cestou. Tento cyklus trvá zhruba čtyři roky.

Inkubaci lososích jiker v Národním parku České Švýcarsko zajišťuje od roku 2018 nezisková organizace Beleco. V předchozích letech testovala účinnost a využitelnost různých typů inkubačních schránek. Akce navazuje na projekty zaměřené na návrat lososů do českých řek zahájené Českým rybářským svazem v roce 1998 a doplněné Správou Národního parku České Švýcarsko o další aktivity od roku 2008.

Území parku bylo před jeho vyhlášením přístupné jen velmi omezeně. Téměř šedesát procent pokrýval vojenský prostor a hraniční pásmo – takzvaná železná opona. Po její likvidaci v roce 1990 na Šumavě chyběla jakákoli turistická infrastruktura. Bylo proto nutné proznačit turistické trasy i cyklotrasy a postavit informační centra. Správa NP Šumava pak během třiceti let vybudovala také návštěvnická centra a střediska environmentální výchovy, jejichž výukových programů se zúčastnily tisíce dětí. „Nic nezastíní sílu přírody, která nám na území Národního parku Šumava ukazuje, co umí. A že od člověka žádnou pomoc nepotřebuje. Přímo ukázkovým příkladem je obnova šumavských lesů,“ uvedl ředitel Správy NP Šumava Pavel Hubený.

V NP Šumava se také podařilo vytvořit síť pestré návštěvnické infrastruktury. Jedná se o cyklostezky, rozhlednu, vyhlídky a stovky edukativních informačních panelů s chodníky, které turisty dovedou do těch nejkrásnějších zákoutí šumavských rašelinišť. Část turistického vyžití je uzpůsobena i pro hendikepované návštěvníky. „Za dobu existence NP Šumava jsme připravili desítky tisíc programů pro veřejnost. Mezi ty nejúspěšnější určitě patří Splouvání Vltavy, Průvodci divočinou, možnost výletů na sněžnicích, nebo nejrůznější tematické, komentované vycházky za Šumavskou přírodou,“ vyjmenoval mluvčí Správy NP Šumava Jan Dvořák. 

Šumavský národní park chystá při příležitosti letošního výročí řadu speciálních programů a soutěží. Na letní sezónu se připravuje unikátní výstava mapující proměny národního parku a uskuteční se třicet exkluzivních komentovaných vycházek se širokou plejádou odborníků a znalců Šumavy. Ve výrobě jsou také speciální edice nejrůznějších předmětů s motivem Šumavy nebo nová kniha, která třicetiletou existenci NP Šumava shrnuje.

„Oba brouci – ať je to trnoštítec nebo tesařík javorový – jsou nesmírně vzácní. My jsme si dlouho mysleli, že na Šumavě je po nich veta. Tesařík javorový byl naposledy zaznamenán na Železnorudsku v roce 1946, o trnoštítci jsme sice kusé informace měli, stav populace jsme však neznali,“ informoval náměstek ředitele Správy národního parku Šumava Martin Starý.

Na příští rok je naplánován rozsáhlejší monitoring jak tesaříka javorového, tak trnoštítce horského. „Věřím, že oba druhy budou na Šumavě zastoupeny v podobně silných populacích, jako kornatec velký. Je totiž evidentní, že tak, jako v případě jiných druhů hmyzu, funguje Šumava se svou rozlohou a hlavně pestrou nabídkou biotopů zahrnující bezzásahová území a území s přírodě velmi blízkým a šetrným managementem jako Archa Noemova, zachovávající hmyzí pestrost pro budoucí generace,“ uvedl ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený.

Technici Národního parku Galapágy odhadují, že se může jednat se o genetickou vadu zvanou leucismus. Při ní zvířata ztrácí částečně nebo úplně všechny typy kožních pigmentů. Oproti albinismu si ale zachovávají svou barvu očí. Diagnózu je však ještě třeba potvrdit genetickými testy. Na Galapágách byli zatím s touto vadou zaznamenáni zástupci žraloka, ještěrky nebo humra.

Bílí tučňáci jsou odolnější vůči slunečnímu záření, ale jejich zbarvení je zároveň velkou nevýhodou. Černobílé peří totiž tučňákům pomáhá skrýt se v oceánu před predátory i splynout s okolím při lovu kořisti.

Po Mašovické střelnici tak i s čerstvými hříbaty pobíhá dohromady 18 koní. Všechna zvířata jsou v pořádku a dovádí na pastvině, kterou správci na začátku listopadu rozšířili o tříhektarové území. Koníci tak mají dostatečný prostor, kde se mohou vyřádit. Počítá se přitom s tím, že se tři mladí hřebci přesunou na pastvinu ke druhému stádu na Havranickém vřesovišti, kde se nyní nachází pět koní. Šestici klisen pak čeká cesta do nových koňských rezervací v Čechách.

Ve dvou lokalitách v Podyjí se divocí koně z anglického Exmooru začali zabydlovat v roce 2018, kdy jich přicestovalo jedenáct. Přirozeně zvířata udržují zhruba 70 hektarů pastvin, které chrání před zarůstáním. Jejich úkolem je spásat místní vřesoviště a pastviny bohaté na vzácné druhy květin, motýlů a dalších organismů. Koně okusují také ostružiny nebo náletové keře, kterými by jinak místa zarostla.

V jezeře a jeho přítoku se opět vyskytují desítky pstruhů obecných, v potoce pod jezerem žijí rovněž vranky obecné. Jedná se o výrazný obrat. Tamní oblast totiž sužovaly v minulosti kyselé deště, které výrazně změnily chemické složení vody a zdevastovaly život v jezerech. Obrat nastal po sametové revoluci, kdy se podařilo výrazně snížit znečištění ovzduší, čímž se zmírnila kyselost vody, a ekosystém se začal pomalu uzdravovat. Díky tomu, že jihočeští vědci monitorují šumavská jezera systematicky už téměř čtyři desetiletí, mohou postupující přírodní procesy zaznamenávat v přímém přenosu.

Počet pstruhů v jezeře se kvůli ztíženým podmínkám odlovu nepodařil přesně určit, odhaduje se na desítky. „Můžeme prohlásit, že po mnoha desetiletích máme v České republice zase ledovcové jezero s přirozenou rybí obsádkou,“ uvedl ichtyolog Milan Muška z Akademie věd. Průzkum prováděli vědci dva dny, použili k tomu šetrné techniky.

U ryb zjišťovali jejich velikost, hmotnost a pohlaví, odebírali také několik šupin pro určení věku a pro další genetické analýzy i malou část ploutve. Tyto analýzy by měly poskytnout informace o původu pstruhů a složení rybího společenstva. Kromě nich vědci zaznamenali v potoce necelé tři kilometry pod jezerem také výskyt vranek obecných, které se v Česku řadí mezi zranitelné druhy.

Plocha o rozloze přesahující patnáct set kilometrů čtverečních se nachází v severozápadním cípu státu. Jde o unikátní krajinu, která se podle ministra životního prostředí Matta Keana nikde jinde v Novém Jižním Walesu nenachází. Vzácná je mimo jiné i svými mokřady, které mohou během vnitrozemských povodní hostit desítky tisíc vodních ptáků. „Je to neuvěřitelná krajina. A odteď je ve veřejných rukou už na věčnost,“ uvedl Kean. Zároveň vyzval tamější domorodou radu, aby navrhla pro národní park název.

Krok uvítali zástupci ochranářských, ekologických i charitativních organizací. „Tento nový národní park je příkladem ambiciózních opatření potřebných ke zpomalení a zvrácení krize biologické rozmanitosti, která se pomalu vytrácí,“ ocenil zřízení parku Stuart Blanch, zástupce Světového fondu pro ochranu přírody.