Bhargav Karamched a jeho tým, pracující v Ústavu molekulární biofyziky na Floridské státní univerzitě, vytvořili průkopnický model, který vysvětluje fenomén tvorby cest mravenců k různým zdrojům potravy. Zpočátku vytvoří několik cest ke každému ze zdrojů. Mravenci při koordinaci činností spoléhají na komunikaci prostřednictvím chemických feromonů. Jakmile je zjištěn zdroj potravy, mravenec vylučuje tyto feromony jako stopu pro své kolegy. Karamchedův tým zahrnul toto chování do svých počítačových simulací, které ukázaly, že mravenci v prostředí s více zdroji potravy nakonec preferují zdroj, který je nejblíže k jejich mraveništi.

Vědci ještě rozdělili mravence do dvou skupin: hledače a navrátilce. Hledači při pátrání po potravě putují a toulají se, navrátilci po nalezení potravy míří okamžitě zpět do mraveniště. Vědci zjistili, že u navrátilců tedy pohyb není náhodný. Čím vyšší je koncentrace feromonů, které mravenci vylučují, tím silnější pachovou stopu mohou ostatní sledovat. Zajímavé je, že mravenci, kteří se vracejí od zdroje potravy v blízkosti mraveniště, vylučují méně feromonů. 

Výsledky naprosto detailně popisují chemický obsah jeho atmosféry, který odhaluje vzrušující historii vzniku exoplanety. Výzkumníci byli výkonem Webbova teleskopu naprosto ochromeni.

Od objevení prvních exoplanet na počátku 90. let 20. století se snažili o těchto světech obíhajících mimozemské hvězdy dozvědět více. Většinu z nich ale nikdy ani neviděli, protože jsou moc vzdálené nebo moc malé. O jejich existenci víme pouze na základě vlivu, který mají na své hostitelské hvězdy.

Teleskop Jamese Webba je nejvýkonnější vesmírný dalekohled, jaký byl kdy vypuštěn. Zprávy o jeho průzkumech vám často sdílíme, protože je to neuvěřitelná podívaná. Nyní pozoroval podrobná infračervená spektra z hvězdy WASP-39. Vědci se na základě údajů z teleskopu dali do práce. Nejprve bylo provedeno sčítání molekul přítomných v atmosféře WASP-39b. Kromě výše zmíněného oxidu uhličitého detekovali vodní páru, sodík a oxid uhelnatý. Nebyla zjištěna žádná přítomnost metanu.

Poměr uhlíku ke kyslíku naznačuje, že exoplaneta vznikla mnohem dále od své hostitelské hvězdy, než je její současná poloha. Údaje z modelování a pozorování naznačují, že obloha exoplanety je osídlena mraky.

Nakonec pozorování odhalila přítomnost oxidu siřičitého. Zde ve Sluneční soustavě, na skalnatých světech, jako je Venuše, je oxid siřičitý výsledkem sopečné činnosti. Ale na plynných světech má oxid siřičitý jiný původ – vzniká, když se sirovodík rozloží světlem na jeho součásti a výsledná síra oxiduje. Není pravděpodobné, že by WASP-39b byl obyvatelný.

Díky těmto objevům ale mají vědci připravenou dokumentaci pro aplikaci technik na budoucí pozorování exoplanet přes tento nebo ještě výkonnější vesmírný teleskop.

Zdroj: Science Alert

Jak je známo, voda v přírodě je díky obsahu rozpuštěných nečistot vodivým materiálem. Čistá voda bez znečištění však může vodivosti dosáhnout pouze pod velkým tlakem, který v laboratoři současnými metodami nelze vyvinout. Již v roce 2021 však vědci přišli na to, že lze vodu na kov přeměnit i jiným způsobem, a to s využitím slitiny sodíku a draslíku.

Ve chvíli, kdy kapka vody přijde do styku s alkalickým kovem, dojde k přenosu volně se pohybujících částic, které vodu promění na kov. Vodivost sice trvá jen několik sekund, ale i tak je významným vodítkem pro pochopení jejího chování. Celý proces změny vypadá nádherně, jak se můžete na přiloženém videu přesvědčit i vy.

Poprvé se vytvoření kovové vody v pozemských podmínkách povedlo mezinárodnímu týmu vědců v letošním roce. Členem úspěšné skupiny fyziků a chemiků byl i český vědec Pavel Jungwirth z Akademie věd ČR.

Zdroj: nature.com, sciencealert.com

Laureáti Cen Neuron získají kromě ocenění také finanční odměnu určenou k rozvoji jejich oboru. Ceny se udílejí ve třech kategoriích: Cena Neuron, Cena Neuron pro nadějné vědce a Cena Neuron za propojení vědy a byznysu. O oceněných rozhoduje vědecká rada.

Za dlouhodobý přínos chemii byl odměněn náš nejcitovanější chemik, profesor Pavel Hobza, díky jehož objevu nepravých vodíkových vazeb se přepisovaly učebnice. V oboru medicína pak cenu získal profesor Jan Starý za inovativní léčbu dětské leukémie a transplantaci kostní dřeně.

O propojení vědy a byznysu se zasloužila společnost Pinkflow energy storage, jež se věnuje ukládání energie v redoxních průtočných bateriích. Za nadějné vědce byli označeni Martina Živná (za nalezení příčiny dědičného onemocnění ledvin), Gabriel Demo (za výzkum komunikace transkripce a translace), Anežka Kuzmičová (za výzkum gramotnosti), Martin Setvín (za výzkum nevodivých materiálů), Mariya Shamzhy (za výzkum porézních materiálů) a Jan Kynčl (za průlomová́ zjištění v kombinatorice).

Zdroj: NF Neuron

Projekt Bezva chemie každý rok rozdělí 200 000 Kč mezi 20 nejlepších projektů na zatraktivnění výuky chemie ve školách. Právě to je totiž klíč k tomu, jestli se některý ze studentů do budoucna rozhodne jít cestou vědy. Nadace Experientia chce v Česku vytvořit vhodné podmínky a zaujmout mladé lidi, kteří by za normálních podmínek chemii ve škole pouze trpěli. Grant je tedy určený zapáleným učitelům, kteří chtějí své studenty zaujmout a nadchnout. Třeba právě díky jejich nápadům, jak výuku vyšperkovat, se mezi studenty najde nový držitel Nobelovy ceny.

Přihlášky se otevírají každé září, nyní tedy probíhá hodnocení právě přihlášených projektů. O grant se může přihlásit studentský projekt nebo jen žádost o zakoupení lepšího vybavení k výuce (software, laboratorní nebo další pomůcky). Kromě rozpočtu je v přihlášce důležitá také motivace a cíl projektu. Grant získá 20 vítězných projektů, každý tedy bude mít k dispozici 10 000 Kč.

Projekty v kategoriích základní a střední školy pak hodnotí odborná porota z oblastí chemie, didaktiky a práce s talentovanou mládeží – Ing. Petra Ménová, Ph.D., RNDr. Jan Havlík, Ph.D., RNDr. Ing. Petr Distler, Ph.D. et Ph.D, Mgr. Radek Matuška. V minulosti grant získalo například Gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích na laboratorní pomůcky a chemikálie nebo Základní škola v Pohořelicích na vybavení přenosných chemických kufříků.

Autorský článek Barbary Tesařové s využitím informací z Nadace Experientia

Mohammad Samizadeh Nikoo, doktorand v oboru elektrotechniky na POWERlab Polytechnic University of Lausanne, učinil náhodný objev při provádění výzkumu oxidu vanadičitého. Ve své diplomové práci se rozhodl zjistit, jak dlouho trvá přechod tohoto oxidu z jednoho stavu do druhého. Přitom pozoroval paměťový efekt ve struktuře materiálu. Jedná se o první materiál, u kterého byla podobná vlastnost identifikována, ale potenciál výskytu je i u dalších.

Zjištění publikovaná v časopise Nature by mohla mít zásadní důsledky pro budoucnost elektronických zařízení, zejména pokud jde o zpracování a ukládání dat.

Chová se jako neuron

„Oxid vanadičitý může vykazovat aktivitu podobnou neuronu, což znamená, že může za určitých podmínek procházet elektrickým proudem podobně jako neuron“ uvedl Samizadeh Nikoo.

Samizadeh Nikoo ve svých experimentech aplikoval elektrický proud na vzorek oxidu vanadičitého. Proud se pohyboval po materiálu a sledoval dráhu, dokud nevyšel na druhé straně. Jak proud zahříval vzorek, způsobil změnu stavu oxidu. Jakmile proud prošel, materiál se vrátil do původního stavu. Samizadeh Nikoo poté aplikoval na materiál druhý proudový impuls a zjistil, že doba potřebná ke změně stavu přímo souvisí s historií materiálu.

„Zdálo se, že oxid vanadičitý si ‚pamatuje‘ první fázový přechod a předvídá další,“ uvedl v prohlášení profesor Elison Matioli, vedoucí POWERlab. Vědci nečekali, že se setkají s takovým druhem paměťového efektu, který nemá co dočinění s elektronickými stavy, ale spíše s fyzickou strukturou materiálu. Jde o zásadní objev, jelikož žádný jiný materiál se takto nechová.

Paměť trvající až tři hodiny

Výzkumníci dále zjistili, že oxid vanadičitý je schopen si pamatovat svůj nejnovější vnější podnět po dobu až tří hodin. Paměťový efekt však může ve skutečnosti přetrvávat několik dní, v současné době ovšem vědci nemají nástroje potřebné k jeho měření.

Vědci označují objev za důležitý, protože inženýři spoléhají na paměť při provádění výpočtů všeho druhu a materiály nabízející větší kapacitu, rychlost a miniaturizaci v tomto procesu jsou velmi žádané. Oxid vanadičitý splňuje všechna tato kritéria.

Jak již bylo zmíněno, chování této elektronické součástky je velmi podobné neuronům. Spojením těchto elektronických součástek dohromady by mohlo být možné vytvořit stejné druhy neuronových sítí jako v lidském mozku – což z této sloučeniny činí velmi dobrého kandidáta na použití u umělé inteligence. Jedná se tedy o objev s velkým potenciálem.

Zdroj: Euro News

Akademici vyvinuli postup, jak polymerovat proteiny uvnitř vytvořených mikrobů. Ti pak díky tomu začali produkovat svalový protein titin, který je jednou ze tří hlavních složek svalové tkáně a také největším známým proteinem v přírodě. Má vysokou molekulovou hmotnost, což zvyšuje jeho viskozitu a mechanickou odolnost. Vyvinutý materiál je tak extrémně pevný, tvrdý, tlumivý a má schopnost rozptýlit mechanickou energii na teplo.

Vytvoření svalových vláken, jež jsou žádaným materiálem například v robotice, bez toho, aby byla extrahována ze zvířat, je velkým pokrokem. Vědci se v tomto případě spolehli na bakterie, které si sami upravili tak, aby dokázaly spojit menší části proteinu do polymerů s velmi vysokou molekulární hmotností, a následně je pomocí procesu mokrého spřádání spletli do vláken o tloušťce desetiny lidského vlasu.

Vedle oblečení, ochranných oděvů nebo neprůstřelných vest může být tento materiál díky tomu, že je složen z téměř identických proteinů, jaké jsou ve svalové tkáni, použit také v biomedicíně. Mohl by tedy být kompatibilní i s lidským tělem a vhodný k šití nebo tkáňovému inženýrství.

Mikrobiální syntéza má podle vědců široký potenciál. „Můžeme vzít proteiny z různých přírodních kontextů, vložit je do této polymerační platformy a vytvořit větší a delší proteiny pro různé materiálové užití s větší udržitelností,“ popisuje budoucnost metody jeden z autorů studie, Cameron Sargent z Oddělení biologických a biomedických věd Washingtonské univerzity v St. Luis.

Zdroj: Washingtonská univerzita v St. Luis

Nárůst znečištění planety plastovým odpadem vede k hledání nových metod, jak tento hojně používaný pevný a lehký materiál z neobnovitelných zdrojů recyklovat. Polyethylentereftalátu se ročně vyrobí na 50 milionů tun. Jeho opětovné použití nebo přeměna na jiné materiály je možná, avšak produktem jsou další a další plasty. Výzkumný tým v Edingurghu nyní úspěšně využil laboratorně upravené bakterie escherichia coli, aby prostřednictvím série chemických reakcí přeměnily molekulu derivovanou z PET, kyselinu tereftalovou, na vanilin. Ten by měl být podle závěrů studie publikované v časopise Green Chemistry vhodný ke konzumaci, ještě je ale potřeba dalších experimentálních testů.

Vanilin je běžně extrahován z vanilkových lusků a na trhu je ho nedostatek. Používá se vedle potravinářství také v kosmetickém průmyslu, farmacii, při výrobě herbicidů nebo jako látka zabraňující pěnění v čisticích prostředcích. „Toto je první příklad použití biologického systému k recyklaci plastového odpadu na průmyslově cennou chemikálii, což má velmi slibné důsledky pro oběhové hospodářství. Výsledky našeho výzkumu mají zásadní dopady pro oblast udržitelnosti plastů a ukazují sílu syntetické biologie při řešení výzev v reálném světě,“ pochvaluje si na webu Edinburské univerzity autorka výzkumu Joanna Sadler.

Přenosné zařízení je větší hranatá dóza, ve které jsou čtyři elektrody. Nad nimi je umístěna mřížka, na kterou stačí položit respirátory, zaklopit víko, a pak už jen zmáčknout tlačítko a hodinu počkat. Na elektrodách začnou po zapojení vznikat koronové výboje a díky nim z okolí elektrody začnou vylétat excitované částice kyslíku, ozonu a další. Těm se daří narušit částice koronaviru zachycené na respirátorech. Informoval o tom Rozhlas.

Značnou výhodou je nejen efektivnost této technologie, ale i její šetrnost vůči respirátorům. Tato metoda dezinfekce je totiž nijak neničí. Použití zařízení doma je teoreticky možné už nyní. Data jsou veřejně dostupná, kdokoliv si je tedy může stáhnout, vytisknout si podle nich zařízení na 3D tiskárně, dokoupit elektrody a zdroj a celý tento stroj na dezinfekci si postavit sám.

Číst etikety na úklidových prostředcích je podobně důležité, jako číst složení potravin. Vždyť s čištěnými povrchy v bytě přicházíte do bezprostředního kontaktu každý den. Věnovat pozornost tomu, co na ně dáváte, je proto velmi důležité. Jak cestu za méně toxickou domácností začít? Možností je hned několik. V dnešní době existuje mnoho internetových obchodů, které se na prodej nezávadných prostředků zaměřují. Stačí si proto vybrat již hotový produkt nebo si nechat poradit. Vystačit si ale můžete i sami, a to jen s několika ingrediencemi, které máte běžně doma.

Zázrak jménem jedlá soda

Jedlá soda je svými čisticími účinky známá i u začátečníků v netoxickém úklidu. Není divu, tenhle zázrak za pár korun umí divy. Pohlcuje pachy a má bělicí efekt. Dá se tak skvěle využít při čištění zašlých dřezů i sanitární techniky. Když ji smícháte v poměru 1:1 se solí, vyrobíte účinný přípravek na mytí nádobí i špinavé trouby. Nemusíte se bát ji využít ani při mytí dřevěných prkének nebo dokonce stříbra.

Ocet pomůže s čištěním i dezinfekcí

Také ocet najde v domácnosti využití nejen při vaření čočky. Pomůže s odstraněním vodního kamene z rychlovarné konvice, odstraňuje mastnotu i dezinfikuje. Platný ale může být i při čištění kovových povrchů. Měděné nebo mosazné povrchy zkuste potřít pastou z octu, mouky a soli a nechte působit. Po zhruba hodině by měly krásně prokouknout. Skvělou univerzální dezinfekci si zase můžete vyrobit smícháním šálku jablečného octa, několika kapek tea tree a hřebíčkového oleje. V rozprašovači vydrží dlouho a použít se dá klidně každý den.

Citron a olivový olej mají místo nejen v kuchyni

Velkým úklidovým pomocníkem je možná překvapivě také citron. Smícháním citronové šťávy se solí vytvoříte velmi účinnou zbraň proti rzi i vodnímu kameni. Stačí směs nanést na vodovodní kohoutky, nechat přes noc působit a ráno smýt. Poradí si ale i se skvrnami od rzi na světlém oblečení. Směs šťávy z citronu a sody je zase skvělá na bělení spár mezi kachličkami. Právě při čištění spár při tom často saháme po té největší chemii.

Kombinace šálku citronové šťávy a dvou šálků olivového oleje se skvěle postará o dřevěné povrchy. Stačí je čas od času utřít a nábytek bude jako nový. Pomocí olivového oleje a soli si pak poradíte se skvrnami na dřevě. Kolečko od mokrého hrnku na novém stole z masivu? Povolejte do akce tuhle osvědčenou dvojici z kuchyně.

Tým chce pomocí videí bourat zažité představy lidí a přitáhnout pozornost mladých k přírodovědným oborům. „Kampustňáci si kladou za cíl ukázat, že my, vědci, jsme taky jen lidi. Navzdory zavedenému stereotypu nevysedáváme v laboratoři pokrytí vrstvami prachu, ale milujeme pohyb, zpěv a tanec a snažíme se toho využít pro popularizaci vědy. Jsme mladí vědci, kteří se rozhodli vyzkoušet nové cesty, jak předat naše zapálení a vědomosti dalším generacím,“ uvádí skupina na svém Instagramu.

Tým je pestrý, potkávají se v něm studenti z různých přírodovědných oborů. Skupina osmi lidí se skládá z budoucích molekulárních biologů, antropologů, bioinformatiků, ekologických a evolučních biologů, chemiků a matematiků. Nebrání se však spolupráci s dalšími zájemci.

Tým vědců z univerzity v Kodani nakoupil několik obyčejných bílých ručníků ze stoprocentní bavlny. Odborníci je vyprali ve vodě a následně je nechali uschnout na různých místech. Některé pověsili na balkon na slunce, jiné sice ven, ale do stínu, další uvnitř budovy. Když prádlo uschlo, analyzovali pach pomocí přístrojů. Ukázalo se přitom, že z ručníků usušených na slunci se vonných látek vyloučilo nejvíce.

Vedoucí vědeckého týmu Silvia Pugliese pro americký deník New York Times vysvětlila, proč prádlo sušené na sluníčku pěkně voní: „Když prádlo vystavíte ultrafialovému záření, na molekulární úrovni probíhají reakce, jež vyústí ve vznik aldehydů a ketonů, tedy vonných látek.“ K podobným procesům nejspíš dochází i na jiných venkovních plochách. Podle vědců tento objev souvisí také s tím, proč to ve chvíli, kdy po dešti vyjde slunce, v přírodě příjemně voní.

Podle vědců je další zajímavostí u vůně prádla také to, že vyvolává silné vzpomínky. Jedná se přitom nejčastěji o zážitky z dětství. Experiment probíhal mezi lety 2018 a 2019. Informovala o tom dánská veřejnoprávní televize DR, přičemž výsledky výzkumu uveřejnili v odborném časopise Environmental Chemistry.

Firmu Solugen založili dnes jednatřicetiletí bývalí spolužáci z medicíny. Zatímco Sean Hunt se při studiu vydal na dráhu chemického inženýrství, Gaurab Chakrabarti se specializoval na léčbu rakovinu. Dohromady se jejich obory daly, když Chakrabarti objevil v rakovinotvorných buňkách enzym, který tvořil peroxid vodíku. Hunt pak začal s enzymem pracovat v chemickém odvětví, až dvojice vynalezla způsob, jak látku získávat z geneticky pěstovaných kvasinek.

Produkty, který dnes start-up vyrábí, mají širokou škálu využití a lze s nimi čistit odpadní vody, ropovody, bazény či vodovody. Díky svým dobrým vlastnostem dokážou kromě dezinfekce také rozpouštět minerální usazeniny. Díky tomu se staly žádanými v lázeňském sektoru či také průmyslových či zemědělských odvětvích.

Zdroj: forbes.com

Manželé se ve svém dlouholetém působení řídí heslem: „vracíme peníze tam, odkud přišly – do vědy.“ Oba jsou vědci a finanční prostředky, které – nejen nyní – věnují na dobrou věc, získávají průběžně z licenčních poplatků. Hana Dvořáková totiž v minulosti pod vedením profesora Antonína Holého pomohla vyvíjet účinné antivirové látky proti AIDS a hepatitidě B. „Uvědomovala jsem si, že peníze znamenají velkou zodpovědnost a že se musím dobře rozhodnout, jak s nimi naložit,“ vzpomíná Dvořáková. S manželem už v roce 2006 podpořila v období záplav milionem korun Člověka v tísni.

Částka 200 milionů korun je bezesporu českým filantropickým rekordem. Dvořákovi ji věnovali nadaci Experientia, kterou před sedmi lety sami založili a která podporuje mladé vědce z oboru organické, bioorganické a medicinální chemie. Ta se díky finančnímu příspěvku dostane mezi deset nejvýznamnějších tuzemských nadací a bude vůbec největší nadací cílící na podporu vědy.

Konkrétně pak nadace například umožní desítkám českých chemiků vycestovat na zahraniční prestižní univerzity formou stáží. „Věříme, že tato cílená a dlouhodobá podpora významně ovlivní českou chemii a posune ji směrem k celosvětové špičce, třeba až k další Nobelově ceně,“ uvádí Hana Dvořáková.

Podle Petra Hlubočka, náměstka pražského primátora se starostí o oblast životního prostředí, Praha zemědělskou půdu pronajme klidně za korunu. Stačí, když na ní nový nájemce bude hospodařit ekologicky. „V ideálním případě bychom chtěli z polí zcela odstranit veškerou chemii, která se tam nyní používá, nebo ji výrazně omezit. Za podmínku budeme mít také rozdělení velkých lánů minimálně na sedmihektarová pole,“ řekl Hlubuček pro iHned.cz.

Právě symbolickým nájemným může město vyvážit fakt, že na území Prahy nemohou biozemědělci dostat takovou podporu z evropských dotací jako jinde v republice. Praha je totiž bohatý region. V případě, že by se některou půdu nepodařilo pronajmout, město ji zatravní nebo zde vysadí remízky a vybuduje opatření pro zadržení vody v krajině.

Zdroj: iHned.cz

Britským odborníkům se povedlo vytěžit americium z plutonia a využít teplo z tohoto vysoce radioaktivního materiálu k rozsvícení malé žárovky. Novinka může pomoci těm vesmírným misím, které by kvůli náročným podmínkám nebo velké vzdálenosti už nemohly používat jiné zdroje energie, jako jsou třeba solární panely.

Díky novému způsobu mohou mise pokračovat v zasílání důležitých obrazů a dat na Zemi mnoho desetiletí, podstatně déle, než je to v současnosti. „Díky těmto objevům můžeme vytvořit vysoce kvalifikovaná pracovní místa budoucnosti podporovaná naší moderní průmyslovou strategií a zaznamenat úroveň vládních investic do výzkumu a vývoje,“ dodal Chris Skidmore, ministr vědy.

„Díky Matelabu si dotyční můžou vyrobit třeba vodíkovou pěnu. Ta se běžně dělá v reakci hliníku a hydroxidu sodného, ale to by bylo moc nebezpečné, takže naším úkolem bylo převést tyto pokusy na chemikálie, které jsou dostupné a hlavně bezpečné. V tomto případě šlo o reakci hořčíku, vody a kyseliny citrónové,“ popsal úpravu pokusu Horálek.

Oba studenty odjakživa fascinovala chemie. Chtěli proto žákům na základních školách dát možnost vyzkoušet si různé pokusy doma. Ze zkušenosti věděli, že v hodinách ve škole je jich málo a většinou je dobře vidí jen ti, kteří sedí v prvních řadách. Vývoj hry jim trval tři roky. Děti i dospělí si tak mohou vyzkoušet třeba barvení plamene, funkci pH indikátoru nebo výrobu vodíkové pěny.

Zdroj: aktualne.cz

Nejlepším reprezentantem z Česka se stal Jan Obořil, student Gymnázia Brno-Bystrc, který v absolutním pořadí skončil osmý mezi třemi sty účastníky. Kromě Obořila získali zlaté medaile v chemické olympiádě také Josef Tomeček a Miroslava Novoveská. Další student z Česka Richard Veselý má stříbro. Medaile se u těchto typů velkých soutěží dostávají za získání určitého počtu bodů, na zlato letos dosáhlo 35 účastníků. Celkovým vítězem soutěže se stal Čching-jü Čchen z Číny.

Letošní ročník olympiády byl výjimečný i tím, že ho pořádaly společně dvě země, a to Česko a Slovenko. Soutěžící museli splnit jedenáct úkolů, z toho osm teoretických a tři praktické. Analyzovali například složení jedné ze slovenských minerálních vod, v další úloze museli určit původ zbarvení českého granátu nebo připravit s pomocí Sava organickou sloučeninu. Zadání pro ně vytvořili vědci z VŠCHT, Univerzity Karlovy, Akademie věd ČR a také z Univerzity Komenského v Bratislavě, která olympiádu spoluorganizovala. „Možnost organizovat olympiádu je velká vzácnost. Nám pomohla především skutečnost, že první ročník soutěže se konal před padesáti lety v Praze, a že letos slavíme sto let od vzniku samostatného Československa,“ uvedl prezident soutěže pro Česko Petr Holzhauser.

Zdroj: tyden.cz

Chemická látka glyfosát je obsažena v přípravcích na odstraňování plevele. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny ji ve své zprávě z roku 2015 označila za „pravděpodobně karcinogenní pro člověka“. Glyfosát se přitom stále používá při údržbě veřejných prostranství, chodníků a komunikací. K jeho užívání již existují bezpečné alternativy, například suché i mokré termické metody nebo mechanické odstraňování plevele.

„Používání glyfosátu na veřejných prostranstvích představuje pro Brňany zdravotní riziko. Proto jej Veřejná zeleň města Brna nebo Správa hřbitovů již nepoužívají a plevel likvidují mechanicky nebo za použití horké páry,“ vysvětlil náměstek primátora pro životní prostředí Martin Ander. Stejným způsobem postupuje na většině svého území také městská část Brno-střed. „Nyní jde o to, aby se bez těchto jedovatých postřiků obešli také další správci travnatých ploch a chodníků ve městě, jde přece o zdraví nás všech,“ dodal Ander.

K potlačení silné chronické bolesti využívají lékaři nejčastěji opiáty. Ty však nejsou z dlouhodobého hlediska pro zdraví nemocného bezpečné. „Způsobují například závislost, problémy s dýcháním, se zažíváním, případně některé i srdeční arytmii. Dalším problémem je, že u pacientů postupně ztrácejí na účinnosti, takže se musí jejich dávky zvyšovat, což zhoršuje nežádoucí vedlejší vlastnosti,“ uvedl Havel.

Nové utišující prostředky se nyní vědci snaží najít v přírodě. Zajímají se o účinky listů asijské rostliny Kratom a afrického stromu s latinským názvem Voacanga africana. Český chemik upravil účinné látky z rostlin, aby co nejvíce snížil případné vedlejší účinky. Některé z látek si už univerzita patentovala. „Zatím se věnujeme testování těchto látek na buněčných kulturách a případně na zvířatech,“ řekl Havel. Pokud budou testy úspěšné, dalším krokem by mohla být klinická studie.