Výzkum využil data z English Longitudinal Study of Aging. Respondenti bez demence na začátku studie byli každé dva roky testováni na paměť a vlastní hodnocení pohody. Výsledky ukázaly, že vyšší pohoda predikovala lepší paměť, ale ne naopak. Pohoda se přitom dělila do čtyř kategorií: kontrola, autonomie, seberealizace a potěšení. Ukázalo se, že každá z nich má vlastní vliv na paměť. Kontrola byla spojena s okamžitým i opožděným vybavováním si informací téměř ve všech časových bodech. Autonomie a seberealizace sledovaly podobný vzorec, se silnou vazbou na budoucí paměť. Potěšení také prokázalo prediktivní hodnotu, zejména u opožděného vybavování. Nejde tedy jen o „dobrý pocit“ obecně. Specifické aspekty pohody, jako je možnost volby nebo užívání si života, hrají v ochraně paměti důležitou roli.

Autoři při výzkumu zohlednili depresi, věk, pohlaví, etnickou příslušnost a vzdělání. Vyloučili také účastníky, u kterých se později rozvinula demence nebo kteří zemřeli během následného sledování. I po těchto úpravách byla souvislost mezi vyšší úrovní pohody a lepší pamětí konzistentní. To naznačuje, že tato souvislost není způsobena pouze špatnou náladou nebo zhoršením zdraví. Výsledky podporují názor, že emocionální a psychologické zdroje jsou důležité pro zdraví mozku.

Co způsobuje větší míru štěstí vyskytující se u obyvatel severských zemí? Výroční zpráva World Happiness uvádí možné příčiny.

Hrají roli peníze?

Někteří považují za jeden z faktorů vyšší míry štěstí fakt, že obyvatelé severských zemí jsou bohatí. Nicméně ne všechny bohaté národy jsou šťastné stejně jako ty severské. Singapur, jeden z nejbohatších států na světě, obsadil až 27. příčku. Co se finančních faktorů týče, je nutné se spíše zaměřit na skutečnost, že v severských zemích je nízká úroveň příjmové nerovnosti, nicméně výzkumníci nedokázali prokázat spojitost s vyšší mírou spokojenosti. Podařilo se však prokázat, že pokud příjmová nerovnost vede k nedůvěře, pak přímo přispívá k nižší životní spokojenosti.

A co genetika?

Věda již roky říká, že genetika hraje velkou roli ve vysvětlení životní spokojenosti lidí. Odborníci to nazývají „biomarkery štěstí“. Studie však uvádějí, že 60 až 70 % rozdílu ve štěstí mezi lidmi je způsobeno faktory pojící se s prostředím a pouze zbývajících 30 až 40 % se připisuje genetice.

Co tedy skutečně ovlivňuje pocit štěstí u obyvatel severských zemí?

1. Kvalita vládních institucí a štědrost sociálního státu

Tyto dva aspekty mají zásadní vliv na životní spokojenost obyvatelstva. Data z výroční zprávy ukazují, že lidé jsou spokojenější se svým životem v zemích, kde je vysoká institucionální kvalita. Štěstí občanů dále ovlivňuje i štědrost státu – tedy výše důchodu, rodičovská dovolená, výživné pro nemocné a znevýhodněné, bezplatné zdravotnictví a vzdělání a podobně. Kvalitním vládním institucím se daří snižovat nerovnost mezi obyvateli na velmi nízkou úroveň, což zvyšuje životní spokojenost, neboť lidé mají pocit, že mohou veřejným institucím důvěřovat.

2. Role důvěry

Důvěra je další významný prvek, který hraje roli při hodnocení míry životní spokojenosti. Aby výzkumníci prokázali důležitost důvěry, realizovali dotazník, ve kterém se lidí ptali, zda si myslí, že se jim jejich peněženka vrátí, pokud ji ztratí. Získaná data byla porovnána s jejich skóre životní spokojenosti. Výsledky ukázaly, že ti, kteří očekávali vrácení peněženky, měli na stupnici od 0 do 10 životní hodnocení o více než 1 body vyšší. Americká společnost Reader’s Digest provedla podobný experiment po celém světě v roce 2021. Nejvíce peněženek se vrátilo v Helsinkách.

3. Liberální hodnoty

Vědci přišli na to, že progresivní zdanění vede ke štěstí občanů prostřednictvím veřejných a běžných statků, jako je zdravotní péče, vzdělání a veřejná doprava, které se prostřednictvím zdanění financují. Navíc lidé věří, že peníze budou využity a rozděleny moudře. Opět platí fakt, že v rovnoprávnějších společnostech si lidé více důvěřují. A tato společenská důvěra přispívá k budování lepších institucí.

4. A co počasí?

Jak se ukázalo, počasí nemá velký vliv na celkovou životní spokojenost. Dokazuje to i skutečnost, že severské zimy jsou dlouhé, tmavé a chladné, a většina z nás si se štěstím více spojuje slunné dny. Nicméně zjištění ze zprávy WHR skutečně ukazují nevýznamný vliv počasí na štěstí.

Co vyzkoušet, aby se zvýšila i naše míra životní spokojenosti?

„Zjistili jsme, že lidé jsou mnohem šťastnější, pokud mají pocit, že jsou v prostředí, kde si lidé navzájem budou hlídat záda,“ říká šéfredaktor WHR Helliwell. Důvěra, kterou vkládáme do druhých, je mnohdy zásadní. Pokud je této důvěry nedostatek, činí nás to nešťastnými.

Co dalšího zkusit?

Zkusme býti více angažovaní v našem občanském životě a prosazujme zájmy institucí, které slouží veřejnému zájmu. Bojujme za ochranu demokratických orgánů, jako je svobodný tisk, který posiluje postavení občanů a udržuje vlády zodpovědné. Zapojme se více do kulturního dění a více se propojme s komunitou, kde utvrdíme naši důvěru a sociální soudržnost. Věnujme pozornost dobrým věcem a tomu, co se ve světě daří.

Zdroj: Euro News

Na výše uvedeném výčtu se shodli experti v on-line debatě pořádané Nadačním fondem Neuron. „Budeme svědky změny územních sídel. Lidé se možná budou stěhovat z velkých center na venkov, protože v lockdownu se přesvědčili o tom, že je tam lehčí žít,“ odhadla rektorka Mendelovy univerzity v Brně Danuše Nerudová. Pandemie bude mít podle ní vliv na změnu ekonomického modelu, který společnost setrvačně aplikovala od konce druhé světové války. „Ukázalo se, že honba za levnou pracovní silou není úplně šťastná,“ podotkla. Zároveň podle ní dojde k omezení pracovních cest, které nebudou nezbytně nutné. Firmy totiž díky karanténě zjistily, že řadu záležitostí dovedou vyřešit přes digitální platformy.

Podle historika Jakuba Rákosníka z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy pak pandemie poskytla každému z nás časový prostor zastavit se a zamyslet se nad životními prioritami a hodnotami. „Závažné epidemie v Evropě neměly vždycky jenom negativní důsledky, v dlouhodobé perspektivě z toho vždycky vzešlo něco pozitivního,“ upozornil. Zmínil například morovou ránu, která podle něj sice zahubila třetinu obyvatelstva, ale vedla k růstu životní úrovně chudší populace.

Zdroj: České noviny

Česká vděčnost je největší výstava dopisů vděčnosti na světě. Kolektivní umělecké dílo, jehož spoluautorem může být kdokoliv. Unikátní projekt vznikající právě teď a tady. Jak se zapojit? Stačí v dopise popsat alespoň tři věci, za které je člověk v současnosti vděčný, a dopis fyzicky či elektronicky odeslat na adresu projektu.

„Výstava Česká vděčnost bude událostí, na kterou budeme všichni dlouho vzpomínat. Vystavíme na jediném místě tisíce dopisů vděčnosti a vytvoříme tak místo s unikátní atmosférou, kde bude moct každý návštěvník načerpat naději a inspiraci,“ vysvětlují iniciátoři akce. Zahájení výstavy se chystá na státní svátek 28. října. Vystavené dopisy doplní interaktivní expozice, kde se návštěvníci budou moct zábavnou formou naučit základní techniky a strategie pozitivní psychologie, které pomáhají zlepšit kvalitu života.

„Pomáhat jednotlivcům být spokojenější a šťastnější – to je podle nás způsob, jak krok za krokem zlepšit atmosféru v České republice a udělat z nás jednu z nejšťastnějších zemí na světě,“ věří iniciátoři. Jejich snažení můžete podpořit i vy. Za co jste dnes vděční?

Zaprvé. Oceňte, co máte. Stačí jen dvě minuty v tichosti. Řekněte si v duchu, za co můžete být ve svém životě právě teď vděční. Možná to budou kolegové, zdraví, chutné jídlo, střecha nad hlavou. A nepochybně i další věci a maličkosti, za které můžete být rádi. Jen je důležité si je připomenout, aby se vaše mysl odklonila od negativních událostí k těm pozitivním. Vytvoří se proud energie, která vám pomůže pokračovat v práci.

Zadruhé. Chovejte se tak, jak byste se rádi cítili. Třeba si zazpívejte. Zatancujte si. Nebo si přečtěte nahlas vtip a zasmějte se jeho pointě. Občas je důležité svým emocím trochu napomoci a naladit je pozitivním směrem. Zkuste popřemýšlet, co vám dělá dobře – a přesně to praktikujte.

Zatřetí. Udělejte někomu laskavost. Věnujte úsměv nebo řekněte kompliment. Pomozte s kočárkem do tramvaje nebo dejte přednost u pokladny. Darujte jen tak kytici nebo jeďte spontánně navštívit kamarádku. Svět bude rázem hezčí. Bude vám to trvat třeba jen minutku, a vylepšíte tím den nejen sami sobě, ale i někomu dalšímu.

Redaktorka Anna

Ekologických iniciativ a opatření se letos vyrojila celá řada, což je leda dobře. Projekt Dolej si mě oslovil hlavně tím, jak je jednoduše funkční a postavený na dobré vůli. Zapojené podniky nejen že šetří naši planetu, ale také podporují myšlenku nezištné pomoci. Za nápadem navíc stojí skupina mladých studentů z Olomouce, která se projekt snaží stále vylepšovat.

Klik na článek: Dolej si: Podniky označené symbolem kapky doplní lahve kohoutkovou vodou zdarma 

Redaktorka Eva

Vybrala jsem článek o inspirativní Evě Peškové, která během mateřské dovolené našla nový netradiční koníček a nejen, že vyrábí krásné doplňky do bytu, navíc podporuje recyklaci. Ze starých skleněných lahví dělá nástěnné hodiny, tácy, ale třeba i šperky. Pouhý koníček nakonec přerostl do vlastního e-shopu nebo třeba stánku na jarmarcích a trzích.

Klik na článek: Skleněné lahve jako vázy i šperky. Poznejte Dárky z lahví 

Redaktorka Zuzka

Nejvíce se mi líbil článek o tom, že plastové tašky v Česku už nebudou zdarma. Vnímám to jako pozitivní krok ke změně. Podobných témat v roce 2018 přibývalo, většinou se jednalo o zákaz zbytečných plastů na jedno použití. I když je to poznání možná pro někoho nemilé. Za mě však tyto zprávy, které vedou k čistším mořím a šetrnosti k přírodě, jsou jednoznačně pozitivní.

Klik na článek: Igelitky už jsou v obchodech k dostání jen za poplatek 

Redaktorka Týna

V mailu nám denně přistává spousta zpráv, přičemž většina z nich je reklamních, v lepším případě pracovních. Zajímavý obsah aby člověk pohledal. To Holubí pošta posílá do virtuálních schránek právě ten. S přesvědčením, že špatných zpráv a zamračených lidí je na světě až až.

Klik na článek: Projekt Holubí pošta tvoří protipól k toxickým řetězovým mailům

Redaktorka Adéla

Do TOP výběru zpráv roku 2018 bych bez váhání zařadila článek o první české vlaštovce, která se osmělila zaletět do ožehavé problematiky recyklace PET lahví. Důvod je jednoduchý – vysoká čtenost a počet (veskrze pozitivních) reakcí mě naplňují nadějí, že nám není osud naší planety lhostejný, a že je stále ještě naděje na změnu směru, kterým se řítíme.

Klik na článek: Vratné PET lahve dobývají Česko, první automaty prošly zkušebním provozem

Představitelé společnosti chtěli dokázat, jak je důležité se k sobě navzájem chovat hezky. Vzali dvě květiny ze své nabídky a dodávali jim stejné živiny i množství světla. Jen z rádia zaznívaly vůči květinám odlišné audio nahrávky. Do podoby nahrávek se zapojili i středoškoláci, kteří mohly účinky negativních a pozitivních slov na zdraví a vzhled květin po celou dobu experimentu přímo pozorovat.

„Když uběhlo několik týdnů, všimla jsem si, že květina, která byla šikanována, začíná svým způsobem uvadat,“ uvedla jedna ze školaček v oficiálním videu k experimentu. Další student k tomu doplnil: „Květina, která byla zahrnována komplimenty, vzkvétala a byla krásná.“

Na video o experimentu se můžete podívat zde.

Zdroj: IKEA

Za prvé se sami sami sebe zeptejte: „Jaké jsou tři zdroje negativity v mém životě?“ A těm se vyvarujte. Může to být nespokojený soused, televizní program nebo kolega. Za druhé se i na každé špatné zkušenosti snažte najít něco pozitivního.

Za třetí pravidelně cvičte. Za čtvrté nedělejte z komára velblouda. Zeptejte se sami sebe, jestli vám na problému bude ještě za rok záležet. Za páté buďte vděční za věci, které berete jako samozřejmost. Může to být třeba dobrý oběd nebo střecha nad hlavou.

Za šesté se soustřeďte na přítomný okamžik. Vnímejte své okolí a zhluboka dýchejte. Za sedmé upusťte plyn. Pokud jste zahlceni negativními emocemi, zkuste najít na konstruktivní způsob, jak se s nimi vypořádat. A co takhle nějaký sport?

Za osmé udělejte něco pozitivního pro někoho dalšího. Buďte laskaví, nápomocní, nebo jen naslouchejte. Za deváté zpomalte. Za desáté vytvořte si každodenní ranní rituál, který vám napomůže pozitivně začít den. Může to být citát nebo ranní rychlá rozcvička, dobré kafe či seznam písniček s pozitivním nábojem. Vše se počítá.

Zdroj: positivityblog.com

Pozitivní emoce jsou často označovány za důležitý aspekt zdravého bytí. Nový výzkum upozornil také na to, že spojitost mezi emocemi a zdravím se liší v závislosti na kulturním kontextu. Konkrétně výsledky uveřejněné v odborném psychologickém periodiku Psychological Science ukazují, že zažívání pozitivních emocí je spojeno s lepším kardiovaskulárním zdravím v USA, ale ne v Japonsku.

„Naše výsledky nasvědčují tomu, že pozitivní emoce predikují profil lipidů v krvi různě napříč kulturami,“ uvedl vědec v oblasti psychologie Jiah Yoo z University of Wisconsin-Madison. „Dospělí Američani, kteří zažívají pozitivní emoce, jako je nadšení a výrazné štěstí, mají zdravý profil lipidů v krvi, i když se vezmou v potaz také faktory, jako je věk, gender, socioekonomický status a chronické podmínky. Neplatí to však pro Japonce.“

Vědci si tento rozdíl vysvětlují tím, že v Americe je na pozitivní emoce nahlíženo čistě jako na pozitivní. V Japonsku panuje spíše pohled, že pozitivní emoce mají současně i temnou stranu – jsou přelétavé a mohou vzbudit nevhodnou pozornost druhých lidí, současně mohou odpoutávat pozornost od důležitých úkolů.

Zdroj: psychologicalscience.org

1. Dobrovolníci v Indii vysázeli 50 milionů stromů za 24 hodin.
2. Vzrostl počet tygrů i pand žijících ve volné přírodě.
3. Lidé poslali autistické dívce 157 kusů jejího oblíbeného trička.
4. Bylo prokázáno, že konzumace kávy snižuje riziko rakoviny i sebevraždy.
5. Portugalsko fungovalo 4 dny pouze na obnovitelnou energii.
6. Díky Ice Bucket Challenge vědci objevili gen zodpovědný za nemoc ALS.
7. Uživatelé Airbnb nabídli zdarma bydlení evakuovaným po hurikánu Matthew.
8. Kalendář Pirelli ukázal herečky bez make-upu i retuše.
9. Dvě stovky neznámých lidí navštívily pohřeb veterána bez domova, který neměl žádné příbuzné.
10. Klesla dětská úmrtnost a klesá i nadále.
11. Pět stovek slonů bylo přemístěno do lepšího a bezpečnějšího domova.
12. Nestlé objevilo způsob, jak značně snížit obsah cukru bez vlivu na chuť.
13. Nová terapie vyvinutá v Izraeli dovede léčit radiační onemocnění.
14. Řidič autobusu slavící narozeniny rozdával cestujícím bonbony.
15. TripAdvisor ukončil prodej atrakcí, které ubližují zvířatům.
16. Nový lék dokáže snížit šanci na přežití melanomu o 40 procent.
17. Dívka, která se narodila bez rukou, vyhrála soutěž v psaní.
18. Norsko se rozhodlo nepovolit od roku 2025 prodej aut se spalovacím motorem.
19. Kocour z útulku získal místo na britském ministerstvu.
20. Český nevidomý běžec zdolal maraton na Velké čínské zdi
21. Obchod s hračkami Toys R Us zavedl tichou nákupní hodinku pro děti s autismem.
22. Modelka s Downovým syndromem se poprvé stala tváří kosmetické firmy.
23. Americká studie prokázala, že čtení knih podporuje dlouhověkost.
24. V Leedsu vyrobili unikátní pivo s nulovým odpadem.
25. Leonardo DiCaprio dostal Oscara. Konečně.

Pozitivní myšlení rovněž způsobuje, že jsou lidé úspěšnější ve svém osobním i pracovním životě. I když někteří z nás mohou být spíše pesimisté, vědci nabízejí tři způsoby, jak se přeladit na pozitivnější vlnu. Následující tři způsoby učí náš mozek dívat se na svět pozitivněji.

1. Rozdávej komplimenty. Pokud víš, že někdo dělá dobře svou práci, oceň ho. I kdyby to byl administrátor, který dokáže zjistit informaci rychleji než ty, pochval ho. Má někdo z tvých kolegů příjemný přístup k lidem? Řekni mu to. Tím, že někomu předáš upřímný kompliment, zlepšíš jeho den a zároveň ti to napomůže vidět život v lepších barvách.

2. Veď si deník vděčnosti. Každou noc si sepiš věci, za které jsi vděčný. I kdyby to byly nepatrné drobnosti. Chutnala ti dnes káva? Zapiš si to. Usmál se na tebe neznámý v metru? Odprezentoval jsi dobře úkol? Cokoliv, co se ti dnes povedlo, nebo za co můžeš pociťovat věk, určitě stojí za pár minut času na sepsání. Časem se ke svým poznámkám můžeš vrátit a znovu si jimi zlepšit den.

3. Každý den učiň něco laskavého. Všímej si, komu můžeš pomoci, komu můžeš zpříjemnit den. Můžeš jen zavolat kamarádovi a pozdravit ho nebo někomu napsat milý vzkaz, všechno se počítá. Na internetu kolují tipy a rady, jak být vlídný a laskavý. Neboj se je přečíst.

Zdroj: bradaronson.com

Výzkumu se zúčastnilo 175 osob ve věku 40 až 65 let, které v průběhu jednoho měsíce zapisovaly své emoce do počítače. O šest měsíců později jim byl odebrán vzorek krve, ze kterého vznikly záznamy o míře markerů značících zánět v organismu. Prokázalo se, že pozitivní emoce souvisí s nižší mírou těchto markerů.

Výsledky platily i po zkontrolování proměnných, jako je pohlaví, tělesná váha, demografické charakteristiky či užívané léky. Za pozitivní emoce byly v tomto výzkumu považovány výrazy: nadšený, zaujatý, odhodlaný, vzrušený, pobavený, inspirovaný, bystrý, aktivní, silný, hrdý, laskavý, šťastný, uvolněný, povzbuzující a klidný.

Zdroj: apa.org

Lidí nebo organizací, které potřebují pomoc, je spousta. Proč jste vybrala právě Kiwanis klub Ostrava?

Kiwanis si našel mě. Moderuji pořad Dobré ráno na ČT2 a před rokem přišla do vysílání prezidentka klubu Kiwanis Ostrava Eva Pastušková s Jitkou Asterovou. Mluvily o pomoci dětem, která probíhá už 100 let, o látkových panenkách Kiwanis, které pomáhají dětem v nemocnicích a jsou jejich kamarády. Eva je turbo, během dvouminutové pauzy, kdy diváci sledovali počasí, jsme se domluvily, že když ve volném čase kreslím omalovánky, mohla bych také pomoci. Při další schůzce přišla s nápadem, že uděláme diář s omalovánkami. Já pak vymyslela, jak bude vypadat.

Co Vás osobně přivedlo k antistresovým omalovánkám?

Školím prezentační dovednosti a při procvičování si jedna slečna vybrala právě toto téma – že si je vybarvuje a že jí pomáhají. Šla jsem tenkrát do knihkupectví a tam se mi takové knížky zdály dost drahé, tak jsem si je začala kreslit sama. To bylo v době, kdy jsem „přetáhla strunu“ – spousta práce a vjemů způsobila, že jsem propadala neopodstatněným splínům a smutkům. Kouč mi poradil, ať si vědomě rekapituluji to, co zažívám, a ať odjedu na týden někam, kde budu sama – bez mobilu, bez počítače, bez televize, bez kamarádů a přítele. Tak jsem poslechla – relaxovala, četla, kreslila. Kdo by se do navrhování omalovánek chtěl pustit – nebojte se, že neumíte kreslit. Umíte. Jen budete ze začátku víc gumovat, ale rychle se zlepšíte, zkuste to.

Omalovánky jste vytvořila i pro antistresový diář, který je hlavní odměnou v crowdfundingové kampani. Proč právě ten?

Formu diáře vymyslela Eva Pastušková, já navrhla, jak bude vypadat. Od mala miluji papír, takže diáře, notýsky, kartičky, vizitky, lepící papírky, přáníčka – to jsem ve svém živlu. Navíc jsme nechtěly udělat jen další antistresové omalovánky, ale přidat k nim i další hodnotu. Udělat něco, co budete mít nablízku, pomůže vám to plánovat, rychle vyčistit hlavu, když máte 5 minut volna v práci. A po této myšlence se to rozjelo a vymyslela jsem společně s kamarády, co všechno by měl diář ulevující od stresu obsahovat.

Váš diář má pomáhat svému majiteli nastolit dobrou náladu. Jakými způsoby toho může dosáhnout?

Vycházím z proudu pozitivní psychologie – hodně mě ovlivnil psycholog František Hroník, u něhož jsem absolvovala školu koučinku, a Martin Seligman díky knize Vzkvétání. Tam popisuje pět zásadních věcí pro dobrou náladu – knihu si přečtěte, já to teď zjednodušuji. Každopádně všechny tyto prvky náš diář sleduje: Zaujetí činností při vybarvování omalovánek. Pozitivní vztahy – jsou zde významy českých jmen i kniha přání, kam si můžete po celý rok zapisovat, co by kdo chtěl k Vánocům, a v prosinci nemusíte tápat. Na každé stránce kalendáře najdete prostor na zapisování toho, co vám udělalo radost, takže si vedete deník vděčnosti, což pomáhá získávat energii z pozitivních emocí.  Jsou zde texty a otázky pro sebereflexi a plánování, takže posílíte svůj úspěšný výkon. A nakonec hlavně smysluplnost – koupí diáře přispějete na dobrou věc. Diář tedy pomáhá jak dětem v nemocnici, tak svému majiteli ve zlepšování a udržování dobré nálady.

Kde všude mohou zájemci diář zakoupit?

Přes kampaň se dá přispět až do 1. prosince, ve Frýdku-Místku je na prodej ve dvou papírnictvích, v Ostravě v butiku City Folklore, míst možná bude více. Chystáme také křest v Knihcentru na Smetanově náměstí, i tam budeme diáře prodávat. Cena je 249 korun, protože tolik je pracovních dnů v roce, takže každý den můžete mít ze sebe dobrý pocit, že dáváte korunu na dobrou věc.

Co bylo hlavním impulsem, který Vás přiměl se do projektu pustit?

Prvním impulsem bylo zjištění, že moje omalovánky mohou někomu pomoci. Druhým pak návštěva na hematoonkologickém oddělení. Když jsem viděla, že prostředí, ve kterém děti a jejich rodiče musí trávit dost dlouhou dobu v izolaci, můžeme zlepšit, vrhla jsem se do toho naplno. Jsem zdravá, mám milujícího přítele, práci, která mě baví, žiji v bezpečné zemi – tak proč neudělat něco, co pomůže lidem, kteří zrovna teď mají smůlu a musí bojovat s něčím, co může postihnout každého? Jednoduše: nebyl důvod se nezapojit.

Cílové částky 70 tisíc jste už dosáhli, kam vybrané finanční prostředky poputují?

Eva Pastušková má přehled, které dětské oddělení potřebuje zrovna pomoci a jak. Na začátku jsme se shodly, že chceme, aby za vybrané peníze byl jasně vidět výsledek. Aby pomoc mohla být transparentní, aby peníze prokazatelně pomohly a aby to nešlo jen jednomu dítěti. Silně věřím, že psychika je v procesu uzdravování obrovsky důležitá, tak jsme hledaly způsob, jak zlepšit náladu malým pacientům v nemocnici, kde musejí trávit dlouhé týdny, někdy i měsíce. Proto jsme vybraly dětské hematologické a hematoonkologické oddělení Fakultní nemocnice Ostrava. Peníze nepůjdou přímo nemocnici, ale občanskému sdružení Haima Ostrava, které dlouhodobě podporuje právě děti s poruchou krvetvorby na tomto oddělení. Právě teď potřebují zrekonstruovat hernu a učebnu, které jsou jedinými místnostmi, kde děti mohou zapomenout na svou nemoc, kde si můžou hrát nebo se věnovat něčemu jinému než léčbě, tabletu a televizi.

Jak velký má taková herna přínos pro pacienty?

Představte si, že vašemu dítěti diagnostikují leukémii nebo podobnou nemoc. Dobře, je to smutná a ošklivá představa, tak se zaměřme jen na praktické věci: je velká šance, že se vaše dítě uzdraví. Ovšem znamená to, že hned teď ho odvezete na měsíc do nemocnice. A potom tam bude každý druhý týden. Takhle to bude třeba dva roky. Můžete tam být s ním – nebo váš manžel – jak to ale vyřešíte v práci? A třeba máte doma ještě jedno dítě… Takže už si to nepředstavujme, opravdu přeji všem lidem, aby měli zdravé děti. Když se ale zamyslíme nad touto situací, kterou si nikdo nevybírá, ale ovlivňuje pak životy celých rodin, napadá mě, že takový koutek, kde si děti mohou hrát, rodiče odfrknout, školáci se v příjemných podmínkách učit, může být výrazný pozitivní impuls pro psychiku všech.

Motto Vaší kampaně je „dobrá nálada uzdravuje“. Aplikujete to i ve svém osobním životě?

To je hezká otázka. Myslím, že musím, jsem na dobrou náladu zvyklá a snažím se jí dosahovat a šířit kolem sebe. Narodila jsem se pod šťastnou hvězdou – milujícím rodičům, kteří mě vždycky podporovali. Sama se snažím s druhými jednat s respektem a slušností. V životě se mi to vrací – proto mi také lidi pomáhají v tomto současném projektu. Vím, že bych někdy mohla být úspěšnější, známější nebo bohatší, kdybych využila líp situace. Jenže mně to za to nestojí. Ve věcech potřebuji vidět smysl, potřebuji mít dlouhodobé a pevné vztahy. A taky se vyhýbám negativním informacím, pokud s nimi nemohu něco udělat. Vždycky tu byly a budou věci, které mě štvou. A vždycky tu jsou alternativy – třeba Pozitivní zprávy. Takže pro zlepšení nálady pátrám po věcech, které se daří, a říkám si, že když to jde jinde, povede se mi to taky. Můj oblíbený citát zní: „Buď zvítězíš, nebo se poučíš.“ Pořád se učím a čas od času přijde nějaké vítězství. Teď si přeji získat co nejvíce peněz pro nemocné děti a všem, kteří pomáhají, z celého srdce děkuji.

Medailonek:

Veronika Poláčková získala první moderátorské zkušenosti už jako dítě. Bezmála tři roky je součástí týmu Dobrého rána na ČT2, což označuje za splnění jednoho ze svých snů. Vystudovala Janáčkovu akademii v Brně, šest sezon hrála v brněnském městském divadle, účinkovala v několika filmech a seriálech. V současnosti má herectví jako hobby, vedle toho ráda čte, lyžuje nebo se setkává s novými lidmi. Věnuje se také komunikaci a prezentaci – v této oblasti působí i jako lektorka. Díky moderování se seznámila s prezidentkou klubu Kiwanis Ostrava Evou Pastuškovou a společně vytvořily myšlenku antistresového diáře.

Motto: Pomalý pokrok je lepší než žádný pokrok.

Pozitivní výsledky vyplývají z pozitivních činů.

Pozitivní činy vycházejí z pozitivních myšlenek.

A pozitivní myšlenky vznikají z pozitivních pocitů.

Ale jak si vytvořit pozitivní pocity, když jsme obklopeni negativními lidmi?

Každý člověk je průměrem 5 nejbližších osob, s nimiž tráví nejvíce času. Vypadá to snadno – jestliže na nás okolí působí negativně, vyměnit osoby kolem nás. Ale co když to není možné? Co když nemůžeme ovlivnit to, kdo většinu dne tvoří naše okolí?

a) Zaměstnání. Propouští se, snižují mzdu. Odcházejí kvalitní lidé, kteří jsou příliš drazí, přichází kdokoli, hlavně když je levný. Firma jde ke dnu. A tak jako směrem k mořskému dnu, vzrůstá tlak a houstne tma, negativita. A my z nějakého důvodu nemůžeme odejít.

b) Kamarád. Jednou padl a už si nevěří. Jen naříká, je k nesnesení. Přichází o partnerku, práci, byt, přátele. V dobré víře zůstáváme my, a tak do nás pouští jed.

c) Partner. Využívá to, že doma není úniku. Nejsme už jen vrba, jsme už přímo terč. My můžeme za jeho špatné období, neúspěchy, problémy v jeho rodině. Milujeme ho, věříme, že je to jen dočasný mrak, který přejde.

Ale jak to ustát? Jak vydržet s kontaminovanými lidmi, aniž bychom se sami nezamořili jedovatým plynem z jejich úst?

Než si na tuto otázku odpovíme, nejprve musíme pochopit, jak funguje komunikace s negativním člověkem a proč je tak nebezpečná; proč je to doslova otrava.

Negativní lidé si stěžují na všechno – na práci, rodinu, přátele, zdraví, politiku, vše, co jim přijde na mysl. Jsou cyničtí, pochybují, tvrdě odsuzují. Chovají se tak vůči druhým i vůči sobě. Proč to dělají? Už Pretty Woman řekla: Špatnému se vždycky věří líp.

Negativní lidé nejsou v zásadě nic horšího (z hlediska svých schopností). Jen se utápějí ve svých problémech a selhávají v jediném možném způsobu, jak se dá problému zbavit – zaměřit se na řešení. Můžeme si to ilustrovat na akné. Negativnímu člověku jako by dělalo rozkoš mačkat hnis ze svého pupínku. Rána se tím obvykle ještě zanítí a hnisavé ložisko se nevyléčí. Nicméně je to dočasně příjemný rituál.

Abychom s takovými lidmi mohli komunikovat, museli bychom přijmout tuto hnisavou hru. Naladit svůj vysílač na stejnou vlnovou frekvenci, jinak se s negativním člověkem vůbec nepotkáme. A negativní frekvence má ten zádrhel, že z člověka vysává energii.

Komunikovat s negativními lidmi, byť jim oponovat nebo vymlouvat jejich názory, je velmi nebezpečné. Znám to velmi dobře. Na druhou stranu jen setkáním s negativními lidmi se naučíme rozvíjet strategie, jak se s nimi vypořádat – jak si udržet kolem sebe onu pozitivní bublinu, do které negativní ataky nevpustíme.

Jak se to dělá? Jak naplnit pravidlo „Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř“?

Nastavme si svoje limity

Na uvedených příkladech ze zaměstnání, kamarádství a partnerského vztahu je strašlivé, že od negativních lidí není úniku. Cítíme jakousi povinnost ze slušnosti naslouchat jejich nářkům. Nechceme být vnímáni jako bezohlední nebo hrubí, kdybychom je snad odmítli. Musíme si však uvědomit tenkou hranici mezi propůjčením soucitného ucha a vysátím něčího jedu do vlastního těla.

Dám přirovnání: Vadí-li nám kouření, co uděláme, když si někdo v naší blízkosti zapálí cigaretu? Strpíme tlak, „ze slušnosti“ si to odsedíme a budeme pasivně vdechovat kouř?

Ne. Popojdeme dál. Vytvoříme si odstup. Bezpečnou vzdálenost, díky které na nás nemá kouř takový negativní vliv.

Totéž dělejme i v komunikaci. A jestliže se z nějakého důvodu nemůžeme vzdálit na distanc, použijme druhý nejúčinnější způsob. Zeptejme se té negativní osoby, jak hodlá řešit problém, na který si tolik stěžuje.

Existují pouze dvě možnosti. Obě jsou pozitivní (a to potřebujeme). Buď ta osoba zmlkne, protože ve skutečnosti nic řešit nechce, nebo přeladí své myšlení konstruktivním směrem, protože s negativním myšlením nelze vymyslet pozitivní řešení. Vydrží jí to většinou jen dočasně. Co pak?

Odpovídejme, ne reagujme

Ptáte se, jaký je rozdíl mezi odpovědí a reakcí? Reakce je instinktivní záležitost. Většinou horká, bezmyšlenkovitá, okamžitá erupce emocí, kterou většinou pohání ego. Příroda nás reaktivností obdařila proto, abychom byli schopni rychleji jednat než myslet – ovšem jen tehdy, když nám hrozí akutní nebezpečí. Například když potkáme u jeskyně medvěda. Instinkt je rychlejší než myšlenka.

Reakce tedy funguje tak, že odpojíme své logické uvažování. Kdybychom místo reagování vydrželi ještě jednu sekundu, rozum nám nabídne jinou perspektivu, jiný úhel pohledu na problém, šanci na racionálnější čin. Odpovídat tedy znamená reagovat s rozmyslem.

To, jestli odpovídáme nebo reagujeme, poznáme podle toho, zda se při své responsi cítíme navztekaní, zmatení, emotivní. Pak reagujeme.

Při konfrontaci s negativním člověkem je tedy přirozené reagovat v jeho stylu: oko za oko, jed za jed, urážka za urážku. Negativní čin ovšem vždycky vede k negativním výsledkům, to znamená k dalšímu zhoršení situace.

Odpovědět s rozvahou znamená zachovat klid a důstojnost, nesnižovat se na úroveň negativního člověka. V tom je skutečná síla člověka – ustát hlouposti a nechat je proplynout, protože je zkrátka nezachytíme na svůj pozitivní přijímač. Kdykoli začneme tančit do rytmu házených banánových slupek, po nějaké určitě uklouzneme.

Zavádějme v diskusi lehčí témata

Spouštěčem jedovatých výlevů u negativního člověka jsou zdánlivě neškodná témata. Stačí nahodit řeč o práci. Vztahu. Prakticky čemkoli… Funguje to megarychle:

On: Jak se máš?

My: Fajn, teď jsem byl na dovolené…

On: Cože??? Já jsem na dovolené nebyl ani nepamatuju… A už to jede! Strana, vláda, Kalousek, všichni kolem.

Musíme pochopit, že vůbec nezáleží na tom, co před negativním člověkem řekneme nebo kam směřujeme. On si může začít stěžovat na cokoli, čeho se dotkneme nebo čemu se vyhýbáme. Jakýkoli pokus o pozitivní komentář pak funguje jako červený hadr na býka, vyvalí lavinu ještě více negativ.

Takový vývoj pochopitelně na pozitivního člověka zapůsobí jako roubík. Začneme mlčet. Tím negativní emoce druhého nezkrotíme, naopak se rozvine jednosměrná konverzace. Aby toto nestalo, je nutné ředit negativní emoce. Jak se to dělá?

Musíme změnit téma. Odlehčit náladu. Jedy se nejlépe ředí nostalgií. Například legračními vzpomínkami na starý vztah, dávné úspěchy toho druhého, záchvěvy štěstí v minulosti. Tlačme tu osobu do témat, ve kterých se bude cítit pozitivněji.

Nedělejme to jen kvůli ní. Dělejme to především kvůli sobě. Protože na nás pak přestane prskat jed.

Zaměřujme se na řešení, ne problémy

To, kam a jak člověk zaměřuje svou pozornost, záleží pouze na jeho náladě. Kdykoli je člověk s emocemi na bodu mrazu, k problémům přistupuje negativně a se stresem. To jest tak, že nechce pozitivně jednat.

Utopit se ve lžíci vody dokáže každý, kdo se zaměří na problém, ne na jeho řešení. Kdykoli se zaměříme na řešení, znamená to, že se začínáme zaměřovat na pozitivní čin. Už touto změnou v chování se zdánlivě vylepší okolnosti, rozjasní naše mysl a my zjistíme, že jsme schopni být velmi efektivní. A to proto, že použijeme pozitivní emoce, kterými snížíme stres.

Zná to každý, kdo kdy usedl na sáňky a pustil se ze svahu. V té chvíli nepomůže naříkání, pouze jednání. Člověk „v pudu sebezáchovy“ zjistí, že je schopen dostat ze sebe absolutní maximum a poradit si i v situacích, v jakých se nikdy nenacházel. Čin je vždy produktivnější než myšlenka.

Proto při komunikaci s negativními lidmi nepřistupujme na jejich hru. Nefixujme se na to, jak těžké to mají. To jen zesílí naše utrpení, protože jim dáme faktickou moc, aby nás svými negativy ovládli. Přestaňme uvažovat tak, jak problémová ta osoba je, a obraťme její chování pozitivním směrem.

Zkrátka posaďme se na sedadlo řidiče. Nebuďme svědkem teoretických problémů. Řešme je akcí – jednoduchým pohybem volantu a pedálů.

Neřešme negativní názory jiných na naší osobu

Udržet se na distanc od špatného stresu lze pouze tehdy, když si zachováme určitou úroveň pozitivních emocí. Toto je velmi důležité a rozvineme si to.

Míra našeho zdraví a štěstí vychází v první řadě z toho, jak si sami sebe vážíme. Pozitivní lidé jsou tedy ti, kteří primárně pracují se svým nitrem – vědí totiž, že úspěch člověka se buduje zevnitř. Naopak negativní lidé svalují vinu na druhé, a to za všechno, co sami dělají nebo nedělají – věří totiž, že úspěch se buduje zvenčí.

Toto je jasný rozdělovník toho, kam se řadíme.

Kdykoli bude náš pocit spokojenosti a sebeúcty vycházet z názorů jiných lidí, pak ho nebudeme schopni kontrolovat. Budeme snadno ovlivnitelní nenávistnými poznámkami – postačí slovo a druhý zničí to, co jsme budovali nebo už vytvořili.

Pamatujme si: Nikdy nejsme tak dobří, jak druzí říkají, když vyhrajeme. A nikdy nejsme tak špatní, jak druzí říkají, když prohrajeme. Ať vyhrajeme, nebo prohrajeme, je pro nás vždycky důležité pouze to, co jsme se naučili a jak s tím budeme dál nakládat.

Nikdy nepropadejme naději, že něčí negativitu změníme

Jsou lidé, kterým pomůžeme svým pozitivním příkladem, a pak lidé, kterým tím nepomůžeme. Tečka. Jestliže přijmeme tuto větu jako fakt, udržíme si vnitřní rovnováhu. Nebudeme se už nikdy nechávat vláčet energetickými upíry, manipulátory a citovými vyděrači, abychom se zoufale snažili ovlivnit to, co je zcela mimo naši moc – tedy cizí jednání.

Jestliže někoho milujeme a potřebujeme, aby se jeho negativní chování v čase změnilo, doporučuji, abychom byli upřímní a vyložili karty na stůl co nejdříve – aby onen partner věděl, jak se cítíme a proč se tak cítíme.

Uvědomme si ovšem, že z valné většiny nedokážeme změnit lidi. A ani bychom se o to neměli snažit – ve vlastním zájmu. Buď tedy přijměme to, jací jsou, nebo se rozhodněme žít bez nich. Vím, že to možná zní krutě, ale fakt je, že kdykoli se snažíme měnit lidi, oni se začnou naopak vzpírat a najust zůstávají stejní nebo ještě horší.

Zatímco když se naopak rozhodneme je neměnit a podporovat je v jejich autonomii, začne nám připadat, jako by se začali měnit. Ale oni se nemění. Mění se pouze úhel pohledu, kterým jsme na ně začali nahlížet.

Denně věnujme dostatek času péči o sebe

Jen proto, že se jiní zanedbávají, nemusíme se zanedbávat také. Jestliže jsme nuceni žít nebo pracovat s někým negativním, ujistěme se hlavně, že máme dostatek času na odpočinek a nabrání sil. Bez rekuperace (obnovy energie) je totiž život proti negativitě rychle vyčerpávající. A jak poznáme, že té regenerace máme málo?

Obvykle se začneme budit ze sna a ptát se: Dělám opravdu správné věci? Jsem opravdu tak strašný, když se mnou všichni takto mluví? Proč mi tolik ubližují? – tyto slabé myšlenky dokážou ochromit. A jsou důkazem, že už v sobě máme jed.

Bohužel, právě toto je mnohdy cíl negativních lidí. Srazit nás na úroveň, na které jsou sami. Protože pak je snáze pochopíme, snáze nás budou moci ovlivňovat a ovládat. Uvědomme si, že slabí lidé se nikdy na úroveň silných nedostanou jinak, než doslova ponižováním silných na svou nižší úroveň. Jestliže máme úroveň síly 5 a nejsme schopni ji zvýšit, pak jediný způsob, jak se vyrovnat někomu s úrovní síly 8 je ponižovat ho tak dlouho, dokud nezeslábne na úroveň síly 5.

Jestliže platí, že nedokážeme ovlivnit druhé, jak se chovají a jak jednají, je důležité se postarat alespoň o sebe. Zůstat soustředění na řešení problémů, na své zdraví – jen tak dokážeme žít pozitivně obklopeni negativitou, když už není vyhnutí.

Autor textu: Petr Casanova

Text byl publikován se souhlasem autora. Originální článek najdete pod tímto odkazem.