7 způsobů, jak si udržet pozitivní přístup k životu mezi negativními lidmi

Ilustrační fotografie. Zdroj: Dollar Photo Club

Jak zůstat pozitivním, když se na nás z okolí valí samé negativní zprávy a lidé kolem se pořád jen mračí a stěžují si? Přinášíme vám inspirativní článek Petra Casanovy, který vám dá několik rad jak se zachovat při střetu s negativně naladěným člověkem a jak negativní energii zpracovat. Protože realita je taková, jakou si ji uděláme my sami.

Motto: Pomalý pokrok je lepší než žádný pokrok.

Pozitivní výsledky vyplývají z pozitivních činů.

Pozitivní činy vycházejí z pozitivních myšlenek.

A pozitivní myšlenky vznikají z pozitivních pocitů.

Ale jak si vytvořit pozitivní pocity, když jsme obklopeni negativními lidmi?

Každý člověk je průměrem 5 nejbližších osob, s nimiž tráví nejvíce času. Vypadá to snadno – jestliže na nás okolí působí negativně, vyměnit osoby kolem nás. Ale co když to není možné? Co když nemůžeme ovlivnit to, kdo většinu dne tvoří naše okolí?

a) Zaměstnání. Propouští se, snižují mzdu. Odcházejí kvalitní lidé, kteří jsou příliš drazí, přichází kdokoli, hlavně když je levný. Firma jde ke dnu. A tak jako směrem k mořskému dnu, vzrůstá tlak a houstne tma, negativita. A my z nějakého důvodu nemůžeme odejít.

b) Kamarád. Jednou padl a už si nevěří. Jen naříká, je k nesnesení. Přichází o partnerku, práci, byt, přátele. V dobré víře zůstáváme my, a tak do nás pouští jed.

c) Partner. Využívá to, že doma není úniku. Nejsme už jen vrba, jsme už přímo terč. My můžeme za jeho špatné období, neúspěchy, problémy v jeho rodině. Milujeme ho, věříme, že je to jen dočasný mrak, který přejde.

Ale jak to ustát? Jak vydržet s kontaminovanými lidmi, aniž bychom se sami nezamořili jedovatým plynem z jejich úst?

Než si na tuto otázku odpovíme, nejprve musíme pochopit, jak funguje komunikace s negativním člověkem a proč je tak nebezpečná; proč je to doslova otrava.

Negativní lidé si stěžují na všechno – na práci, rodinu, přátele, zdraví, politiku, vše, co jim přijde na mysl. Jsou cyničtí, pochybují, tvrdě odsuzují. Chovají se tak vůči druhým i vůči sobě. Proč to dělají? Už Pretty Woman řekla: Špatnému se vždycky věří líp.

Negativní lidé nejsou v zásadě nic horšího (z hlediska svých schopností). Jen se utápějí ve svých problémech a selhávají v jediném možném způsobu, jak se dá problému zbavit – zaměřit se na řešení. Můžeme si to ilustrovat na akné. Negativnímu člověku jako by dělalo rozkoš mačkat hnis ze svého pupínku. Rána se tím obvykle ještě zanítí a hnisavé ložisko se nevyléčí. Nicméně je to dočasně příjemný rituál.

Abychom s takovými lidmi mohli komunikovat, museli bychom přijmout tuto hnisavou hru. Naladit svůj vysílač na stejnou vlnovou frekvenci, jinak se s negativním člověkem vůbec nepotkáme. A negativní frekvence má ten zádrhel, že z člověka vysává energii.

Komunikovat s negativními lidmi, byť jim oponovat nebo vymlouvat jejich názory, je velmi nebezpečné. Znám to velmi dobře. Na druhou stranu jen setkáním s negativními lidmi se naučíme rozvíjet strategie, jak se s nimi vypořádat – jak si udržet kolem sebe onu pozitivní bublinu, do které negativní ataky nevpustíme.

Jak se to dělá? Jak naplnit pravidlo „Ani všechny oceány světa nepotopí loď, dokud se voda nedostane dovnitř“?

Nastavme si svoje limity

Na uvedených příkladech ze zaměstnání, kamarádství a partnerského vztahu je strašlivé, že od negativních lidí není úniku. Cítíme jakousi povinnost ze slušnosti naslouchat jejich nářkům. Nechceme být vnímáni jako bezohlední nebo hrubí, kdybychom je snad odmítli. Musíme si však uvědomit tenkou hranici mezi propůjčením soucitného ucha a vysátím něčího jedu do vlastního těla.

Dám přirovnání: Vadí-li nám kouření, co uděláme, když si někdo v naší blízkosti zapálí cigaretu? Strpíme tlak, „ze slušnosti“ si to odsedíme a budeme pasivně vdechovat kouř?

Ne. Popojdeme dál. Vytvoříme si odstup. Bezpečnou vzdálenost, díky které na nás nemá kouř takový negativní vliv.

Totéž dělejme i v komunikaci. A jestliže se z nějakého důvodu nemůžeme vzdálit na distanc, použijme druhý nejúčinnější způsob. Zeptejme se té negativní osoby, jak hodlá řešit problém, na který si tolik stěžuje.

Existují pouze dvě možnosti. Obě jsou pozitivní (a to potřebujeme). Buď ta osoba zmlkne, protože ve skutečnosti nic řešit nechce, nebo přeladí své myšlení konstruktivním směrem, protože s negativním myšlením nelze vymyslet pozitivní řešení. Vydrží jí to většinou jen dočasně. Co pak?

Odpovídejme, ne reagujme

Ptáte se, jaký je rozdíl mezi odpovědí a reakcí? Reakce je instinktivní záležitost. Většinou horká, bezmyšlenkovitá, okamžitá erupce emocí, kterou většinou pohání ego. Příroda nás reaktivností obdařila proto, abychom byli schopni rychleji jednat než myslet – ovšem jen tehdy, když nám hrozí akutní nebezpečí. Například když potkáme u jeskyně medvěda. Instinkt je rychlejší než myšlenka.

Reakce tedy funguje tak, že odpojíme své logické uvažování. Kdybychom místo reagování vydrželi ještě jednu sekundu, rozum nám nabídne jinou perspektivu, jiný úhel pohledu na problém, šanci na racionálnější čin. Odpovídat tedy znamená reagovat s rozmyslem.

To, jestli odpovídáme nebo reagujeme, poznáme podle toho, zda se při své responsi cítíme navztekaní, zmatení, emotivní. Pak reagujeme.

Při konfrontaci s negativním člověkem je tedy přirozené reagovat v jeho stylu: oko za oko, jed za jed, urážka za urážku. Negativní čin ovšem vždycky vede k negativním výsledkům, to znamená k dalšímu zhoršení situace.

Odpovědět s rozvahou znamená zachovat klid a důstojnost, nesnižovat se na úroveň negativního člověka. V tom je skutečná síla člověka – ustát hlouposti a nechat je proplynout, protože je zkrátka nezachytíme na svůj pozitivní přijímač. Kdykoli začneme tančit do rytmu házených banánových slupek, po nějaké určitě uklouzneme.

Zavádějme v diskusi lehčí témata

Spouštěčem jedovatých výlevů u negativního člověka jsou zdánlivě neškodná témata. Stačí nahodit řeč o práci. Vztahu. Prakticky čemkoli… Funguje to megarychle:

On: Jak se máš?

My: Fajn, teď jsem byl na dovolené…

On: Cože??? Já jsem na dovolené nebyl ani nepamatuju… A už to jede! Strana, vláda, Kalousek, všichni kolem.

Musíme pochopit, že vůbec nezáleží na tom, co před negativním člověkem řekneme nebo kam směřujeme. On si může začít stěžovat na cokoli, čeho se dotkneme nebo čemu se vyhýbáme. Jakýkoli pokus o pozitivní komentář pak funguje jako červený hadr na býka, vyvalí lavinu ještě více negativ.

Takový vývoj pochopitelně na pozitivního člověka zapůsobí jako roubík. Začneme mlčet. Tím negativní emoce druhého nezkrotíme, naopak se rozvine jednosměrná konverzace. Aby toto nestalo, je nutné ředit negativní emoce. Jak se to dělá?

Musíme změnit téma. Odlehčit náladu. Jedy se nejlépe ředí nostalgií. Například legračními vzpomínkami na starý vztah, dávné úspěchy toho druhého, záchvěvy štěstí v minulosti. Tlačme tu osobu do témat, ve kterých se bude cítit pozitivněji.

Nedělejme to jen kvůli ní. Dělejme to především kvůli sobě. Protože na nás pak přestane prskat jed.

Zaměřujme se na řešení, ne problémy

To, kam a jak člověk zaměřuje svou pozornost, záleží pouze na jeho náladě. Kdykoli je člověk s emocemi na bodu mrazu, k problémům přistupuje negativně a se stresem. To jest tak, že nechce pozitivně jednat.

Utopit se ve lžíci vody dokáže každý, kdo se zaměří na problém, ne na jeho řešení. Kdykoli se zaměříme na řešení, znamená to, že se začínáme zaměřovat na pozitivní čin. Už touto změnou v chování se zdánlivě vylepší okolnosti, rozjasní naše mysl a my zjistíme, že jsme schopni být velmi efektivní. A to proto, že použijeme pozitivní emoce, kterými snížíme stres.

Zná to každý, kdo kdy usedl na sáňky a pustil se ze svahu. V té chvíli nepomůže naříkání, pouze jednání. Člověk „v pudu sebezáchovy“ zjistí, že je schopen dostat ze sebe absolutní maximum a poradit si i v situacích, v jakých se nikdy nenacházel. Čin je vždy produktivnější než myšlenka.

Proto při komunikaci s negativními lidmi nepřistupujme na jejich hru. Nefixujme se na to, jak těžké to mají. To jen zesílí naše utrpení, protože jim dáme faktickou moc, aby nás svými negativy ovládli. Přestaňme uvažovat tak, jak problémová ta osoba je, a obraťme její chování pozitivním směrem.

Zkrátka posaďme se na sedadlo řidiče. Nebuďme svědkem teoretických problémů. Řešme je akcí – jednoduchým pohybem volantu a pedálů.

Neřešme negativní názory jiných na naší osobu

Udržet se na distanc od špatného stresu lze pouze tehdy, když si zachováme určitou úroveň pozitivních emocí. Toto je velmi důležité a rozvineme si to.

Míra našeho zdraví a štěstí vychází v první řadě z toho, jak si sami sebe vážíme. Pozitivní lidé jsou tedy ti, kteří primárně pracují se svým nitrem – vědí totiž, že úspěch člověka se buduje zevnitř. Naopak negativní lidé svalují vinu na druhé, a to za všechno, co sami dělají nebo nedělají – věří totiž, že úspěch se buduje zvenčí.

Toto je jasný rozdělovník toho, kam se řadíme.

Kdykoli bude náš pocit spokojenosti a sebeúcty vycházet z názorů jiných lidí, pak ho nebudeme schopni kontrolovat. Budeme snadno ovlivnitelní nenávistnými poznámkami – postačí slovo a druhý zničí to, co jsme budovali nebo už vytvořili.

Pamatujme si: Nikdy nejsme tak dobří, jak druzí říkají, když vyhrajeme. A nikdy nejsme tak špatní, jak druzí říkají, když prohrajeme. Ať vyhrajeme, nebo prohrajeme, je pro nás vždycky důležité pouze to, co jsme se naučili a jak s tím budeme dál nakládat.

Nikdy nepropadejme naději, že něčí negativitu změníme

Jsou lidé, kterým pomůžeme svým pozitivním příkladem, a pak lidé, kterým tím nepomůžeme. Tečka. Jestliže přijmeme tuto větu jako fakt, udržíme si vnitřní rovnováhu. Nebudeme se už nikdy nechávat vláčet energetickými upíry, manipulátory a citovými vyděrači, abychom se zoufale snažili ovlivnit to, co je zcela mimo naši moc – tedy cizí jednání.

Jestliže někoho milujeme a potřebujeme, aby se jeho negativní chování v čase změnilo, doporučuji, abychom byli upřímní a vyložili karty na stůl co nejdříve – aby onen partner věděl, jak se cítíme a proč se tak cítíme.

Uvědomme si ovšem, že z valné většiny nedokážeme změnit lidi. A ani bychom se o to neměli snažit – ve vlastním zájmu. Buď tedy přijměme to, jací jsou, nebo se rozhodněme žít bez nich. Vím, že to možná zní krutě, ale fakt je, že kdykoli se snažíme měnit lidi, oni se začnou naopak vzpírat a najust zůstávají stejní nebo ještě horší.

Zatímco když se naopak rozhodneme je neměnit a podporovat je v jejich autonomii, začne nám připadat, jako by se začali měnit. Ale oni se nemění. Mění se pouze úhel pohledu, kterým jsme na ně začali nahlížet.

Denně věnujme dostatek času péči o sebe

Jen proto, že se jiní zanedbávají, nemusíme se zanedbávat také. Jestliže jsme nuceni žít nebo pracovat s někým negativním, ujistěme se hlavně, že máme dostatek času na odpočinek a nabrání sil. Bez rekuperace (obnovy energie) je totiž život proti negativitě rychle vyčerpávající. A jak poznáme, že té regenerace máme málo?

Obvykle se začneme budit ze sna a ptát se: Dělám opravdu správné věci? Jsem opravdu tak strašný, když se mnou všichni takto mluví? Proč mi tolik ubližují? – tyto slabé myšlenky dokážou ochromit. A jsou důkazem, že už v sobě máme jed.

Bohužel, právě toto je mnohdy cíl negativních lidí. Srazit nás na úroveň, na které jsou sami. Protože pak je snáze pochopíme, snáze nás budou moci ovlivňovat a ovládat. Uvědomme si, že slabí lidé se nikdy na úroveň silných nedostanou jinak, než doslova ponižováním silných na svou nižší úroveň. Jestliže máme úroveň síly 5 a nejsme schopni ji zvýšit, pak jediný způsob, jak se vyrovnat někomu s úrovní síly 8 je ponižovat ho tak dlouho, dokud nezeslábne na úroveň síly 5.

Jestliže platí, že nedokážeme ovlivnit druhé, jak se chovají a jak jednají, je důležité se postarat alespoň o sebe. Zůstat soustředění na řešení problémů, na své zdraví – jen tak dokážeme žít pozitivně obklopeni negativitou, když už není vyhnutí.

Autor textu: Petr Casanova

Text byl publikován se souhlasem autora. Originální článek najdete pod tímto odkazem.

Autor článku