V roce 2014 bylo kvůli kožešině zabito přes 140 milionů zvířat, hlavně norků, lišek a mývalů. Do roku 2023 jejich počet podle analýzy neziskové organizace Humane World for Animals klesl na zhruba 20 milionů. Kožešinový průmysl, dlouho spojený s prestiží, dnes čelí odmítání veřejnosti i zákonodárců. Na farmách přitom zvířata žijí v těsných klecích a jsou usmrcována krutými metodami, například plynováním či elektrickými výboji.

Zlom ve vnímání kožešin

Zlom přišel po roce 2017, kdy Gucci oznámilo konec používání kožešin. Brzy se přidaly Burberry, Prada, Chanel a další značky. Zároveň se také zlepšila kvalita umělé kožešiny, díky čemuž móda našla etickou alternativu, respektive byla ochotna na ni přistoupit. Kalifornie pak zakázala prodej kožešin už v roce 2019 a Evropská unie zpřísnila pravidla po pandemiích na norkových farmách.

Dnes jdou příkladem i Švýcarsko a Evropská komise, která zvažuje celoevropský zákaz. Přesto průmysl úplně nezmizel – návrhy zákazů v New Yorku či Polsku zatím neprošly a značky jako Hermès či LVMH kožešinu stále používají.

„Nejtěžší bude tento průmysl uzavřít jednou provždy,“ říká PJ Smith z Humane World for Animals, který se tématu módy věnuje i v organizaci. Podle něj by „budoucnost by měla být bez kožešin.“ Klíčové pak bude přesvědčit zbývající módní domy a prosadit pravidla, která zabrání návratu k utrpení zvířat.

Podle zprávy trh se secondhand módou rostl už v roce 2024 pětkrát rychleji než maloobchod s běžným oblečením. Dosáhl hodnoty přibližně 4,53 bilionu korun, přesto stále tvoří relativně malou část. Údaje se týkají amerického trhu. Do průzkumu se zapojilo více než tři tisíce dospělých Američanů. 

Výsledky ukazují na to, že lidé preferují nákup oblečení z druhé ruky v reakci na ekonomické tlaky. 59 % respondentů uvedlo, že pokud by v důsledku cel a obchodních politik zdražovalo nové oblečení, dali by přednost secondhandu. U mileniálů tento podíl stoupá až na 69 %. Umělá inteligence navíc zásadně mění způsob, jakým lidé secondhand zboží vyhledávají a nakupují. Podle průzkumu 48 % spotřebitelů uvádí, že díky personalizaci, chytrému vyhledávání a doporučování je nakupování oblečení z druhé ruky stejně jednoduché jako u nových produktů.

Zahajovací kolekce pro české olympioniky vznikají už od roku 2009 ve spolupráci se značkou sportovního oblečení Alpine Pro. Nejinak tomu bude i v případě příštích olympijských her. V minulosti se objevily holínky, tradiční modrotisk či bundy se zlatou podšívkou. Jak bude vypadat další kolekce, se dozvíme až příští rok. „Bude to úplně jedinečná věc. Během rešerše jsem nenašel podobný přístup k navrhování ani v Česku, ani v zahraničí. Proces tvorby je pro mě velmi intenzivní. Najednou musím shluknout všechno, co umím, do jediného outfitu, který bude reprezentovat celou zem. Cítím velkou zodpovědnost, mám k tomu respekt,“ říká návrhář Jan Černý.

Mladý designér patří k nejvyhledávanějším návrhářům u nás. Vystudoval Design oděvu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Do povědomí širší veřejnosti se dostal s návrhem speciální edice tenisek Prestige, kultovní značky, kterou obouvaly už naše babičky. Jeho neotřelého přístupu si všímají i v zahraničí, ocenila ho například italská mutace magazínu Vogue. Uspěl také na stáži u Louise Vuittona. „Honza Černý je renomovaný mladý návrhář, má vše před sebou a jsme přesvědčení, že udělá maximum pro to, abychom při slavnostním zahájení her v Paříži uspěli. Aby se v kolekci dobře cítili čeští sportovci, a aby oslovila svět,“ říká Jiří Kejval, předseda Českého olympijského výboru.

E-mail s nabídkou od modelingové agentury dostala do schránky, když jí bylo přesně 60. „Lichotilo mi to, ale také jsem váhala,“ prozradila Bøilerehauge. Pochyby měla navzdory tomu, že není v módním průmyslu žádný nováček. Po desetiletí pracovala v módní komunikaci a působila jako akademička se specializací na módu na univerzitě v Aarhusu v Dánsku. Nakonec ji k modelingu přemluvily její dvě dcery a kolegyně. 

Nyní třiašedesátiletá Bøilerehauge se teď věnuje práci akademičky, modelky, ale také influencerky. Na Instagramu spolupracuje s různými kosmetickými značkami a snaží se podporovat pozitivní přístup ke stárnutí. „Jako zastánce věkové rozmanitosti dostávám příležitost ukázat, že zralí lidé mohou být cool,“ dodala.

Návrhář Boris Hanečka z kůže vytvořil korzet, plášť a vestu. Inspiroval se pravěkými malbami z jeskyní Lascaux a Alttamira. „Houbová kůže je zatím ve stádiu vývoje. Pláty jsou někde tlustší, jinde tenčí, což vytváří krásnou kresbu. Přišlo mi zajímavé spojit to právě s jeskynními malbami, což byly také jakési prvotiny,“ uvedl návrhář. S kůží se mu podle jeho slov pracovalo lépe, než čekal, a věří v její masovější využití. 

Mykilio testuje různé způsoby použití mycelia, prozatím především v interiérovém designu. Se sklářskou společností Lasvit a designovým studie LLEV vytvořili dvě udržitelné kolekce skla. Plánují z něj vyrábět také izolace do dřevostaveb. „Houba je živý organismus a má své nálady. Po krůčcích tak zkoušíme, co všechno se s ní dá dělat,“ vysvětluje jeden ze zakladatelů Matěj Róth. 

Mladí rádi volí výrazné barvy, střihy a vzory. Podle odborníků za to může pandemie a stírání hranic mezi osobním a pracovním životem. Zejména mladší zaměstnanci a zaměstnankyně vyměňují typické „stejnokroje“ v podobě bílých košil, halenek a jednobarevných kalhot za výrazné sety nebo i odvážnější kousky.

Úklon k ležérnějšímu, často pohodlnějšímu a výraznějšímu oblečení přináší mnohá pozitiva. Podle dotazovaných žen přispívá především k nárůstu sebevědomí. Zároveň může člověk prostřednictvím oblečení vyjádřit, kým vlastně je a jakou má povahu. „Pokud se lidé na pracovišti cítí sami sebou, jsou spokojenější. A když jsou spokojenější, jsou i produktivnější,“ uvedla Lynne Hugill z Teesside University ve Velké Británii, která se zabývá udržitelnou módou.

Koncept vychází z knihy Project 333, The Minimalist Fashion Challenge That Proves Less Really is So Much More. Project 333 je minimalistická módní výzva z roku 2010, která ponouká k tomu zkusit se oblékat s 33 nebo méně kousky oblečení po dobu 3 měsíců.

Projekt 333 se těšil a těší poměrně velké popularitě. Byl zmíněn v Unclutter Your Life od Associated Pres, na webu The Today Show: Today.com, v březnu 2014 ve vydání O, The Oprah Magazine a v článku BBC The Paradox of Stuff.

Pravidla výzvy

Začít může kdokoliv a kdykoliv. To je na výzvě to nejskvělejší. Prostě si vyberte 3 měsíce, kdy se výzvě budete chtít věnovat, a pusťte se do toho. Nikdy není pozdě začít. Co k tomu budete potřebovat? Vybrat si ze svého šatníku 33 kousků, a to včetně bot, doplňků, šperků a svrchních vrstev oblečení. Do kouzelného počtu 33 položek se však nezapočítávají položky jako snubní prsten nebo jiný pro nás důležitý šperk, který nosíte téměř stále, dále spodní prádlo, pyžama, domácí oblečení a oblečení na cvičení nebo jiný koníček.

Poté, co budeme mít vybraných svých 33 kousků, zbytek oblečení nejlépe uklidíme pryč a v šatníku si necháme pouze ty kousky, které budeme v následujících 3 měsících nosit.

Důležité je stále myslet na to, že tato výzva má být pozitivní změnou pro nás a naše vnímání módy. Takže šatník, který si na následující měsíce vytváříme, nám má především sloužit a přinášet potěšení. Nemáme při tom trpět. Proto, pokud vám nějaké oblečení nesedí nebo je zničené, nebojte se jej vyřadit nebo pořídit nové.

Ilustrační foto: Pixabay

Specifika a tipy

Pokud jste v oblasti tématu kapsulového šatníku noví a nikdy jste nezkoušeli fungovat s malým množstvím oblečení, začátky mohou být zahlcující. Jděte na to pomalu. Společně s vybíráním vhodného oblečení do výzvy můžete rovnou zahájit lehké vytřídění šatníku. Zamyslete se, zda skladba oblečení ve vaší skříni dává smysl a vzájemně se doplňuje. Vytvořte si seznam oblečení, které nosíte nejčastěji, a to můžete doplnit zajímavými kousky. Vsaďte na kvalitu. Zde jednoznačně platí pravidlo „méně je někdy více“.

Účinek výzvy

Méně kousků v šatníku může mít velice pozitivní účinek na váš život. Jakmile totiž začnete fungovat s menším množstvím oblečení, budete věnovat méně pozornosti tomu, co máte na sobě, a více se budete soustředit na ostatní aspekty vašeho života.

Ve zkratce řečeno, server Sustainably Chic popisuje capsule wardrobe jako sbírku kusů oblečení, které se navzájem doplňují a tvoří výborný celek. Často jde o klasické kousky, které nevycházejí z módy a jsou primárně složeny z neutrálních barev. Capsule wardrobe nám umožňuje vytvořit řadu různých outfitů s relativně malým výběrem oblečení. A právě v tom spočívá jeho kouzlo.

Historie capsule wardrobe

Konkrétně termín capsule wardrobe pochází ze 70. let a vynesla ho na světlo Susie Faux, majitelka londýnského butiku s názvem Wardrobe. Ta sama specifikovala, jak má takový šatník vypadat. Podle ní má správný capsule wardrobe obsahovat několik zásadních a nadčasových věcí, jako jsou sukně a kalhoty, které poté lze doplnit sezónními kousky. Tyto univerzální kousky byly navrženy tak, aby se daly nakombinovat do desítky různých modelů. Susiiným cílem bylo pomoci ženám získat důvěru v to, jak se oblékají a jak vypadají. V jejím butiku mohly nalézt minimalistické kousky, které se daly snadno kombinovat.

Tento koncept se poté více rozjel v roce 1985, a to s další nadčasovou kolekcí dámské módy od designérky Donny Karan s názvem „Seven Easy Pieces“. Kolekce obsahovala body, sukni, sako na míru, šaty, kožený kousek, bílou košili, kašmírový svetr a byla navržena tak, aby poskytla možnosti pro oblékání do práce i na večerní akce. Donna svou kolekci představila napřímo v módní přehlídce, která měla velký úspěch, a myšlenka mít snadno kombinovatelný minimalistický šatník se stala tak velice populární. Tak je tomu i dnes – capsule wardrobe je opět hojně skloňovaný pojem, pravděpodobně proto, že díky němu je náš život mnohem jednodušší.

Ilustrační foto: Pixabay

Výhody capsule wardrobe

Jak bylo zmíněno, mít jednoduchý a minimalistický šatník přináší mnoho výhod. Co si pod tím ale konkrétně představit? Pojďme si shrnout hlavní důvody.

Asi nejvýraznější výhoda spočívá v tom, že opadne zdlouhavé rozhodování, co si vlastně vzít na sebe. Každý jsme to určitě minimálně jednou zažili. Otevřeme ráno skříň a nic se nám nelíbí, nic nám nesluší, nevíme, co si vzít. Capsule wardrobe toto významně usnadňuje. Tím, že ve svém šatníku máme menší počet kousků, které spolu vzájemně ladí a sedí nám, se vyhneme nekonečnému zkoušení různých variant. Někteří by možná namítali, že méně oblečení znamená omezenější možnost k oblékání, ale není tomu tak. Pokud máme kousky, které se dají lépe kombinovat, tak paradoxně menší počet kousků umožňuje mnohem více možností outfitů, jelikož se vzájemně doplňují.

Druhé hledisko, které nelze vynechat, je ekologická stopa. Módní průmysl je jeden z nejvíce zatěžujících pro naši planetu, a proto mít základy šatníku, které není nutno každou sezónu měnit podle stávajících trendů, je nejenom efektivní, ale také udržitelné. S tím se často pojí fakt, že pokud se lidé rozhodnou pro capsule wardrobe, tak si také pořizují mnohem kvalitnější kousky, protože sází víc na kvalitu než kvantitu. Pokud si pořizujeme menší množství oblečení, můžeme si tak dovolit zároveň i kvalitnější a udržitelnější kousky, jelikož nerozhazujeme zbytečně finance za často unáhlené nákupy. Kvalitní kousky nám zároveň zaručují, že si nemusíme neustále dokola pořizovat nové a nové kousky, jelikož kvalitně vyrobené oblečení vydrží mnohem déle. Není tedy snad nutné psát, že jedny dražší džíny, které nám vydrží 15 let, jsou výhodnější variantou než kupovat každý rok nové.

Zkrátka výhody capsule wardrobe jsou nesporné. A pokud jste velcí milovníci módy, vůbec to neznamená, že si musíte odepřít trendy, které vám padnou do oka. Cílem je především mít v šatníku nějaký základ, který je dobře kombinovatelný, z kvalitních materiálů a vydrží při správné péči věky. Ten pak lze doplnit o trendy kousky, které vám dělají radost.

Podle průzkumu společnosti Glami se až 75 % Čechů se na Vánoce rádo hezky obleče, což je nejvíce z devíti zemí, ve kterých průzkum probíhal. Za Čechy zůstali dokonce Slováci (66 %), Italové (42 %), ale třeba i Rumuni (27 %), kteří si na eleganci u štědrovečerní večeře očividně moc nepotrpí. V Česku je zvykem vystrojit se do slavnostního oblečení, jako jsou šaty nebo sukně, pánové mohou zvolit oblek či alespoň košili.

Studie se zaměřila i na problematiku tematických vánočních svetrů, které na rozdíl od jiných národů moc neprožíváme. Až 43 % Čechů údajně žádný takový módní výstřelek ve svém šatníku nemá.  O pět procent méně pak sice vlastní nějaké ty ponožky nebo tričko, neplánují si je však obléct ke štědrovečernímu stolu.

Zdroj: Novinky

Aby levná móda vyšla z módy. Tak se dá v rychlosti shrnout plán Evropské komise, která volá po tom, aby oděvy, které Evropané nosí, pocházely z recyklovaných materiálů a vydržely v jejich šatnících i několik let. Spotřeba textilií má totiž po jídle, bydlení a dopravě čtvrtý největší dopad na přírodní prostředí.

„Chceme, aby se udržitelné výrobky staly normou,“ prohlásil místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. „Veškerý textil by měl mít dlouhou životnost, být recyklovatelný, vyrobený z recyklovaných vláken a neobsahovat nebezpečné látky. Cílem strategie je také posílit odvětví opětovného použití a oprav a řešit problematiku textilního odpadu,“ dodal. Téměř tři ze čtyř zakoupených oděvů v sedmadvacítce přitom pochází z dovozu a průměrný zákazník vyhodí ročně neuvěřitelných 11 kilogramů oblečení.

Cílem jsou zodpovědní výrobci i zákazníci

Vedle toho, že oděvy prodané v EU nebudou po pár letech končit na skládkách, může přijít i větší změna v textilním průmyslu. Ten v současné době slibuje dostupnost obrovského množství oblečení za nízké ceny, a to díky levné práci lidí ze zemí Latinské Ameriky a Asie. Ti často dřou v nelidských podmínkách, navíc postupy, které jsou při výrobě používány, jsou náročné na chemikálie i vodu. Do konce dekády však chce EU zajistit, aby se na její trh dostalo jen zboží, které neobsahuje žádné nebezpečné látky a bylo vyrobeno s respektem k sociálním právům. Za tímto pojmem se skrývá větší odpovědnost společností za svůj výrobní řetězec včetně toho, kdy se z jejich oděvů stane odpad.

EU proto upraví parametry oděvů, které budou moci vstoupit na evropský trh. Po roce 2030 bude vyžadováno dodržení limitu minimální množství recyklovaných vláken, mluví se také o zákazu ničení neprodaného zboží. Hodnotit se bude i environmentální dopad, odolnost nebo to, jak snadno lze konkrétní kus opravit. Vznikne tak škála A až G podobně jako u elektrických spotřebičů nebo u energetické náročnosti budov. Zákazník tak bude mít možnost se dozvědět více o konkrétních kusech a rozhodnout se pro ty, jejichž výroba byla šetrnější k přírodě, případně sáhnout po kousku, který udělal radost už někomu před ním.

Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím informací z Euronews, Deutsche Welle a Evropské komise

Jaký vidíš smysl v tvorbě vlastní udržitelné módy?

Pro mě je to perfektní kombinace všeho, co miluji. Vždy jsem se zajímala o udržitelnost, byla jsem tvořivé dítě, které dělalo rádo rukama, a už od malička mě zajímala móda.

Šíleně mě baví celý proces šití a to, že to lze dělat udržitelně a v souladu s mými hodnotami. Baví mě, ukazovat, že omezit nakupování ve fast fashion vlastně nemusíme vnímat jako omezení, ale naopak jako příležitost naučit se něco nového. To byl totiž právě můj případ.

V kolika letech si začínala se šitím a co tě k tomu přivedlo?

Jako malá jsem občas šila s babičkou a koukala jí pod ruce, když nám upravovala oblečení. Fascinovalo mě to, ale k rozhodnutí pořídit si šicí stroj mě o pár let později přivedla hlavně problematika fast fashion. Začala jsem se zajímat o to, co stojí za mým bezhlavým nakupováním v H&M a začala jsem hodně nakupovat v second-handech. To mi mohlo být třeba 13 let.

Nemohla jsem vystát ten pocit, když najdu nějaký dokonalý módní kousek a nesedí mi velikostí nebo střihem. A právě nesedící kalhoty v pase mě v prosinci 2018 v mých 15 letech přivedly k tomu poprosit Ježíška o šicí stroj. Od té doby, co ho mám, jsem nezastavitelná. Nečekala jsem, že mě to začne tolik bavit.

Když odhlédneme od výsledku, co ti samotný proces šití přináší?

Samozřejmě miluji, když na někom vidím svůj výtvor nebo jím někoho obdarovávám, ale užívám si i celý proces. Líbí se mi, jak vše vzniká před mýma očima. Mám ráda, jak do sebe na konci vše zapadne a že to, co vytvořím, je vlastně využitelné umění.

Baví mě být kreativní a mám ráda umění, ale osobně mě tolik nenaplňuje vytvářet kousky, jejichž účel je jen estetický. Fakt, že oblečení, na kterém se kreativně vyblbnu a zároveň bude mít praktický účel, je to, co se mi na tomhle koníčku velmi líbí. Myslím, že právě díky tomu jsem si šití tak zamilovala.

Na jaký svůj vlastní udržitelný módní kousek jsi nejvíc hrdá a proč?

To je hodně těžké. Ale nejspíš to budou oranžové kalhoty pro přítele k Vánocům. Když šiju něco pro druhé, chci, aby to bylo bez chybičky. Řekla bych, že tady se mi to povedlo. Úplně poprvé jsem na nich zkoušela šít výpustkové kapsy a na to jsem opravdu pyšná. První kapsu jsem dělala přes osm hodin, než jsem pochopila princip a odvážila se to zkusit naostro. Je to pak skvělý pocit, když se naučím něco nového a ještě lepší, když pak vidím, jak kalhoty rád nosí. Kalhoty jsou z bavlněného plátna z druhé ruky, takže udržitelný aspekt také splňují.

Šiješ také pro ostatní. Vidíš v módě svou budoucnost?

Když jsem si založila Instagram VEDU clothing, byl můj cíl budovat spíš udržitelnou značku než osobní profil, jako mám teď. Brzo jsem ale zjistila, že nedokážu nebýt osobní a sdílet jen to nejlepší z nejlepšího. Momentálně mě baví sdílet i svůj proces učení, svoje chyby a pády. Na začátku jsem se bála, že díky tomu budu vypadat neprofesionálně. Teď mám naopak pocit, že jsem tak lidem blíž a raději mě podpoří nákupem, protože je jim sympatická moje transparentnost a můj přístup.

Oblečení k prodeji pro ostatní šiji, nicméně teď mám od toho pauzu, kvůli přijímačkám na vysokou a maturitě. Prodej mých výrobků neznámým lidem mě neuvěřitelně posunul, protože je to pro mě obrovská zodpovědnost. K udržitelné módě neodmyslitelně patří i kvalita výrobků a tu chci určitě dodržovat. Momentálně v tom rozhodně vidím svou budoucnost a směr, kterým chci dál jít.

Mít vlastní udržitelnou značku je můj sen, zároveň chci ale sdílet návody úpravy oblečení a vše s šitím spojené. Využít, co už doma máme, je to nejudržitelnější, co můžeme udělat, a právě k tomu chci ostatní inspirovat.

Co pro tebe znamená udržitelnost?

Udržitelný produkt je pro mě produkt, který nepoškozuje životní prostředí, je vyroben ve férových podmínkách a z obnovitelných zdrojů. Zkrátka je udržitelný, tedy jeho výroba by mohla probíhat do nekonečna a nemělo by to negativní vliv na lidi ani planetu.

Zároveň beru udržitelnější styl života doslova, tedy chci si ho udržet. Důležitá je vytrvalost, ne stoprocentnost. Z toho důvodu jsem si třeba dovolila koupit můj vysněný tyl na šití mých šatů na maturitní ples. Když člověk tohle téma řeší, nesmí zapomínat na sebe. Sebeláska je pro mě určitě součást udržitelnosti, bez toho se to nedá udržet. Dělám to nejlíp, jak to v tu chvíli jde.

Co je to recyklace, všichni víme. Co ale znamená pojem upcyklace? 

U upcyklace je odpad proměněn na nový výrobek, takže materiál znovu využijeme. Naopak při recyklaci není odpad proměněn na nový výrobek, ale je rozebrán a je z něj vyroben nový materiál, ze kterého je až pak vyroben nový výrobek.

Příkladem mohou být třeba takové džíny. Můžeme je recyklovat – rozebrat na vlákna a vytvořit novou látku, to ale stojí energii a vodu. Naopak pokud chci džíny upcyklovat, využiji je tak, jak jsou, a vytvořím přímo z nich něco nového. Není tady ten energeticky náročný mezikrok.

Samozřejmě to ale má i spoustu nevýhod a pro velké firmy, které dělají stejnorodé výrobky, je nemožné upcyklovat. Vyžaduje to individuální přístup. Ty ale mohou využívat recyklovaných materiálů.

Oba procesy dávají život starým věcem a neřekla bych, že jeden je lepší než druhý.

Jak si vybíráš látky? Máš nějaká důležitá kritéria při výběru?

Ano, mám kritéria. Jsou tu podle mě tři možnosti, jak šít udržitelně, a takhle vybírám látky téměř vždy já:

• látky s certifikáty, a to zejména GOTS, který zaručuje etickou výrobu s ohledem na životní prostředí
• látky z druhé ruky, které u nás v Česku nabízí projekt Textile Mountain
• upcyklace oblečení z druhé ruky

Každá z možností má výhody i nevýhody. Myslím, že je důležité si uvědomit, že nakupováním v second-handu proces jen zpomalujeme, a nebráním se proto koupi látek s certifikáty. Díky mému nákupu totiž pomáhám růstu firmám, co se k výrobě staví zodpovědně. Naopak používáním materiálů z druhé ruky šetřím energii a vodu a momentálně to nabízí i větší výběr vzorů, materiálů, textur atd.

K tomu všemu je pro mě důležité přírodní složení látek, protože mně osobně syntetická vlákna v oblečení dost vadí svou neprodyšností a kvalitou. Taky při praní uvolňují do vody mikroplasty a jsou nerozložitelné. Takže prioritami jsou prodyšnost, rozložitelnost produktu a samozřejmě kvalita, která je podle mě s přírodním složením spojena. Zní to možná složitě, ale je to jednoduché.

Potěšila tě v poslední době nějaká pozitivní zpráva z oblasti slow fashion v Česku či ve světě?

Bydlím u Brna, takže mě potěšilo otevření nového udržitelného obchůdku právě tam. Brněnská značka Corpus Lingerie nedávno otevřela svoji první kamennou prodejnu. Byla to první udržitelná značka, od které jsem si kdy něco pořídila, takže mě tento jejich úspěch zahřál u srdce.

Také mě potěšily všechny velké fashion značky, které vyjádřily podporu Ukrajině. Móda úzce souvisí s politikou, a tak mi také udělali radost designéři, co od začátku projevovali solidaritu.

Medailonek

Jmenuji se Veronika a jsem 18letá holka, co se snaží žít udržitelněji. Poslední roky žiji zejména udržitelnou módou, šitím, upcyklováním oblečení a snahou o budget friendly udržitelný šatník. Svoji cestu sdílím na svém Instagramu VEDU clothing, kde se věnuji hlavně módě, šití a všemu s tím spojenému. Momentálně jsem v maturitním ročníku na gymnáziu a usiluji o přijetí na vysokou školu, která se zabývá designem oděvu nebo environmentalistikou. Mým největším koníčkem je šití, ale radost si dokážu najít v každé činnosti.

Autorský článek Anety Šmejcové

Socha z recyklovaných lahví

Mladí lidé jsou kreativní i v případě nakládání s odpadem. Potvrzují to žáci základních škol v Dačicích na Jindřichohradecku a okolí. Ti navrhli podobu 3D tištěné sochy z recyklovaných PET lahví. Projekt má podpořit využití plastových odpadů a inspirovat ostatní. Zároveň tak dojde na upozornění problematiky nakládání se smetím. Socha bude realizovaná v průběhu tohoto roku.

„Školám v Dačicích a okolí jsme jako součást projektu Místního akčního plánu rozvoje vzdělávání pořídili na začátku letošního roku 3D tiskárny a teď je chceme využít tak, aby děti mohly názorně vidět, jak se z plastového odpadu stává podle jejich návrhu umělecké dílo. Samozřejmě, že tím chceme také poukázat na to, že třídění odpadů má smysl,“ řekla hlavní iniciátorka akce a hlavní manažerka projektu Místní akční plán rozvoje vzdělávání na Dačicku Marie Hazuková. Partnerem akce je společnost PETMAT, která návrh z hlav studentů zpracuje do finální, hmatatelné podoby.

Mladí jsou naší budoucností

Často se říká, že mladí lidé jsou naší budoucností. Tomuto tvrzení dostál školák Pavel Matuška. Po silvestrovské noci se rozhodl vyrazit ven, aby uklidil smetí po svém ohňostroji. Soucit s přírodou mu však nedovolil odejít, dokud neuklidil odpadky, které tam zbyly i po ostatních návštěvnících.  

Aktivního chlapce si při činnosti povšiml blanenský radní Ivo Stejskal, který pak přišel Pavla za jeho postoj ocenit přímo do školy. Chlapec si za svou úslužnou vysloužil poděkování i drobné dárky od města Blanska. „Jsem skaut a nemám rád nepořádek, který je někde v přírodě. Původně jsem šel uklidit po ohňostroji, který jsme měli my. Nepořádek byl ale všude kolem, tak jsem začal uklízet. Na hrázi přehrady toho bylo opravdu hodně, takže všechno, co se dalo uklidit, tak jsem tam uklidil,“ popsal Pavel.

Stop kožešinám

Italský módní dům Dolce & Gabbana přestane od letošního roku ve všech svých kolekcích používat kožešiny. Jedná se o zásadní okamžik potvrzující nastávající trend, kdy pravé kožešiny přestávají být trendy. Naopak se jedná o symbol utrpení zvířat. Ve snaze oslovit mladší zákazníky, kteří čím dál výrazněji vnímají etické a ekologické otázky, se k zákazu zvířecích kožešin zavázalo již mnoho značek. Řadí se mezi ně například Armani, Kering, Prada, Valentino, Versace či Moncler.

„Oznámení společnosti Dolce & Gabbana o odklonu od kožešin představuje další významný milník v boji proti krutému obchodu s kožešinami. Přichází jen několik týdnů poté, co Itálie odhlasovala zákaz chovu kožešinových zvířat,“ konstatovala za organizaci Humane Society International, jež se zabývá ochranou práv zvířat, Clair Bassová.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Ekolist, MAS Česká Kanada, Brněnská drbna, Blansko, Ekolist

Klapky farmáři vyrábí z nejrůznějších materiálů. Módní, ale především funkční doplněk je obvykle pletený nebo fleecový. Existují už také firmy, které se na výrobu zvířecích klapek na uši specializují. Vymýšlí tedy nejrůznější inovace, například voděodolné provedení. Tyto výrobky zahřejí nejen uši, díky svému uchycení na hlavě zakryjí také část okolo nosu.

Díky klapkám jsou zvířata chráněna před rozmary počasí. Mohou tak trávit více času venku na čerstvém vzduchu místo tísnění se ve stodolách s dalším dobytkem. Kromě ochrany uší farmáři telata například balí do speciálních deček, které jim zajistí ještě větší teplo. Tyto zvířecí praktické doplňky se staly předmětem diskuzí na sociálních sítích. V komentářích uživatelé dokonce žádají vzory, podle kterých by podobný zimní doplněk mohli vyrobit i svým domácím mazlíčkům.

Zdroj: Radio Wave

Vrozená anomálie, úraz nebo zdravotní potíže. Důvodů, proč si mnozí lidé nemohou vybrat z běžně dostupných střihů, je mnoho. Projekt UniqueClient, který vznikal pod vedením Simony Rybákové, chtěl upozornit nejen na specifické potřeby některých lidí, ale i na to, že se na ně v konzumním světě příliš nemyslí.

Samotný nápad vznikl po setkání Rybákové s mladým mužem Markem, který potřeboval oblek na maturitní ples. Vzhledem ke svému vrozenému fyzickému handicapu ale neměl v obchodě šanci ho sehnat. Rybáková společně se svými studenty proto vytvořila Markovi celý nový šatník na míru.

Sny o pohádkových šatech nebo obleku jako z komiksu ale studenti UMPRUMu splnili i dalším klientům s „nekonvenční“ postavou. Modelkou se tak stala třeba Jana s paraparézou dolních končetin, Katka, která přišla kvůli rakovině o nohu, nebo Maruška, jejíž tělo je od narození z velké části zasaženo kožním onemocněním.

Jednotlivé kolekce, ve kterých se mladí návrháři soustředili na fyzickou stránku lidského těla, ale i psychologii práce s vybraným klientem, nafotili studenti Ateliéru fotografie II. Projekt získal velký ohlas široké i odborné veřejnosti, oceněn byl například Cenou rektora UMPRUM jako nejlepší studentský projekt uplynulého akademického roku.

Za materiálem Mylo a stejnojmennou značkou s puncem luxusu stojí britská módní návrhářka Stella McCartney. Ta ho vytvořila ve spolupráci s biotechnologickou společností Bolt Threads z Kalifornie. Pro tuto firmu je výroba různých alternativních materiálů nové generace hlavním posláním.

Čím Mylo vyniká? Vyrábí se z obnovitelných surovin, které může v přírodě najít každý z nás. Konkrétně se jedná o mycelium, nekonečně obnovitelný kořenový systém hub. Této mimořádné schopnosti regenerace hub využili vědci, kteří našli způsob, jak mycelium vypěstovat během několika dní v laboratorních podmínkách. Mezi bonusové vlastnosti materiálu patří také jeho poddajnost a příjemnost při kontaktu s lidskou pokožkou nebo vizuální podoba se živočišnou kůží.

Stella McCartney vytvořila z nového materiálu dva pilotní kousky – černý top a kalhoty stejné barvy s prvky mužského i ženského stylu. Své výtvory okomentovala v časopise Atmos: „Tyto vzácné, exkluzivní kousky ztělesňují náš společný závazek s Bolt Threads inovovat laskavější módní průmysl – ten, který upřednostňuje zrod krásných, luxusních materiálů, ale ne smrt zvířat a planety.“ Materiál Mylo tak otevřel pomyslné dveře k masivnějšímu využití ve velkovýrobě. Díky tomu může mít reálný pozitivní dopad na životní prostředí.

Nástup nového trendu potvrzují i průzkumy. Podle údajů společnosti Samsung strádaly loni v šatníku průměrného mileniála čtyři kusy oblečení, které si nikdy nevzal na sebe. To se možná nezdá být moc, ale ve výsledku jde o 59 milionů zbytečných, nenošených oděvů. Zároveň si respondenti uvědomují, a bezesporu tomu napomohlo i období koronavirových omezení, že nosí jen hrstku svých outfitů. 60 procent z nich by proto chtělo změnit svůj šatník k lepšímu a víc podporovat právě pomalou módu.

Jak takovou módu poznat? Definice je poměrně široká, nicméně sem patří oblečení, které je udržitelné, vyrobené ekologicky, leckdy i lokálně. Důležitou roli hraje kvalita produktů a platné je i heslo méně je více. Pomalá móda také fandí sdílení věcí, nakupování nejen u malých výrobců, ale i v second handech stejně jako upcyklaci nebo swapování, tedy bezpeněžní výměně zboží.

První krůčky směrem k pomalé módě jsou přitom snadné a udělat je může každý. Základem je pečlivě zvážit každý další nákup oblečení: Opravdu daný kousek potřebuji? Nemá nějaké mouchy, pro které brzo skončí na dně šatníku? Pamatujte, že lépe unosíte univerzální, nadčasové kousky, které lze snadno kombinovat. Pokud si nejste volbou jisti, nechte si rozhodnutí pár dní uležet. Naopak se vyhněte nakupování jen tak, pro zlepšení nálady nebo za odměnu.

Když už nakupujete, upřednostněte místní výrobce, ekologické e-shopy nebo second handy. Pokud nějaký kus oděvu potřebujete jen na jednu konkrétní příležitost, třeba na svatbu nebo tematicky laděnou oslavu, nejprve se ptejte ve svém okolí a zjistěte, zda by vám ho někdo nebyl ochotný zapůjčit.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený slowfemme (@slowfemme)

Užitečnou pomůckou při nakupování i revizi šatníku je takzvaný cost per wear, díky němuž si snadno spočítáte, jak moc se vám to či ono oblečení vyplatí. Jednoduše si cenu oděvu vydělíte tím, kolikrát jste ho měli na sobě. Výsledné číslo odpovídá sumě, kterou jste zaplatili za jedno nošení. Dražší, ale univerzální a pohodlný kousek vás pak ve výsledku může vyjít levněji než ten, který je na první pohled levný, ale vlastně vám tak úplně nesedí.

A pokud se vám zdá cena za tričko zakoupené mimo obchodní řetězce pořád přemrštěná, dovolím si ocitovat Karolínu Břinkovou z portálu Slow Femme: „Pomalá móda není drahá, to jen fast fashion je příliš levná. Slow fashion produkty věří v hodnoty, jako je přírodní materiál, poctivá odměna pro švadleny, jejichž ruce zhotovily vaše tričko, transparentnost a mnoho dalších faktorů. Přes zával levných triček jsme ztratili pojem o tom, kolik úsilí a času stojí lidská práce.“

Nová strategie společnosti Victoria´s Secret slibuje prádlo pro ženy všech velikostí a typů postav. Do svého sortimentu značka nově zařadila prádlo navržené podle požadavků současných žen, které respektuje přirozenost a různorodost. Doposud byla firma známá svou prezentací prostřednictvím nereálně dokonalých žen ve výrazně svůdném prádle.

Jak společnost uvádí na svých webových stránkách, díky spolupráci s mimořádnými ženskými osobnostmi se jí podařilo vytvořit revoluční kolekci inspirativních produktů a rozšířit nabídku prádla na variabilní škálu velikostí. Slovy jejího generálního ředitele Martina Waterse se jedná o posun od „produktu pro něj“ k „produktu pro ni“, od „sexy pro pár vyvolených“ k „sexy pro všechny“. Dostupnost navíc firma podpořila rozšířením on-line nabídky e-shopu na úkor uzavření několika kamenných prodejen.

Mezi zmíněnými novými tvářemi značky známých jako VS Collective panuje velká pestrost. Najdeme mezi nimi ženy jedinečné nejen svým vzhledem, ale také svými schopnostmi: fotbalovou hvězdu Megan Rapinoe, herečku Priyanku Chopra Jonas, novinářku a fotografku Amandu de Cadenet, lyžařku Eileen Gu nebo plnoštíhlou modelku Palomu Elsesser.

Tábor je podle organizátorů určen pro všechny mladé designéry, kteří rádi tvoří a milují přírodu. Na táboře si vyzkouší, jak inovovat starý šatník, vytvořit oblečení z přírodnin nebo jak využívat odpadový materiál. Pod vedením zkušené lektorky Elišky Failové se seznámí se základními principy designového myšlení a naučí se některé techniky, například batiku nebo tvorbu banneroviny. Dokonce si mohou navrhnout vlastní módní kolekci.

Kromě tvořivých aktivit čekají děti také výlety do krušnohorské přírody. Právě úctě k přírodě a respektu k jejím zdrojům chtějí pořadatelé děti inspirovat. Bližší informace se zájemci dozví na webu nadace stjoachim.eu.

Klíčem k přístupu k módě, který dosud zněla jako sci-fi, je materiál cPLA. Ten je v jiných odvětvích dobře známý, týmu kolem Mikuláše Hurty se jej ale jako prvnímu podařilo využít pro výrobu oblečení. Jak bude cirkularita vypadat v praxi? Poměrně jednoduše. Zákazníci budou mít možnost vrátit produkty po obnošení výrobci. Ten je recykluje do nového, stejně kvalitního vlákna, ze kterého vznikne další oblečení. V procesu tak nedochází k tvorbě žádného odpadu ani znečištění životního prostředí. 

Zodpovědný přístup chce Nilmore praktikovat při celém procesu výroby, balení i dopravy. Jak uvádí pro server Startupjobs, přestože se jejich vlastní kolekce uvedení na trh teprve dočká, už nyní má o jedinečný materiál zájem hned několik výrobců. V budoucnu tak bude možné pořídit například cirkulární sportovní oblečení, těhotenskou módu, ale i trendy kousky na běžné nošení.

„Z našich interních analýz vyplývá, že i přes finanční nejistotu této doby považuje devětačtyřicet procent manažerů v módním internetovém obchodnictví udržitelnost za klíčový trend, který je na vzestupu, a to dokládají i čísla, která máme nyní k dispozici,“ prozradila Kristýna Rakovská, která v Glami působí jako manažerka značek.

Za udržitelné se považují produkty z takových materiálů, jejichž způsob výroby i následné využití jsou pro životní prostředí méně zatěžující. Měly by být obnovitelné, recyklovatelné či alespoň energeticky využitelné.

Vůbec největší nárůst objednávek v tomto sektoru loni nastal v Rumunsku, a to o 420 procent. Následovalo Řecko, Slovensko, Maďarsko a na páté příčce pak Česko. Jak však Rakovská dodává, důvodem je pravděpodobně fakt, že na rozdíl od Rumunska či Řecka, kde se téma udržitelnosti módy dostalo do popředí až v poslední době, trvá v Česku tento trend již několik let.