Soumrak fast fashion v Evropě? EU si na ni posvítí

Evropská unie se snaží zajistit, aby oblečení nekončilo v popelnicích ihned poté, co vyjde z módy. Připravila proto strategii, která bude mít za cíl větší využití recyklovaných materiálů i značení environmentální stopy.

Aby levná móda vyšla z módy. Tak se dá v rychlosti shrnout plán Evropské komise, která volá po tom, aby oděvy, které Evropané nosí, pocházely z recyklovaných materiálů a vydržely v jejich šatnících i několik let. Spotřeba textilií má totiž po jídle, bydlení a dopravě čtvrtý největší dopad na přírodní prostředí.

„Chceme, aby se udržitelné výrobky staly normou,“ prohlásil místopředseda Evropské komise Frans Timmermans. „Veškerý textil by měl mít dlouhou životnost, být recyklovatelný, vyrobený z recyklovaných vláken a neobsahovat nebezpečné látky. Cílem strategie je také posílit odvětví opětovného použití a oprav a řešit problematiku textilního odpadu,“ dodal. Téměř tři ze čtyř zakoupených oděvů v sedmadvacítce přitom pochází z dovozu a průměrný zákazník vyhodí ročně neuvěřitelných 11 kilogramů oblečení.

Cílem jsou zodpovědní výrobci i zákazníci

Vedle toho, že oděvy prodané v EU nebudou po pár letech končit na skládkách, může přijít i větší změna v textilním průmyslu. Ten v současné době slibuje dostupnost obrovského množství oblečení za nízké ceny, a to díky levné práci lidí ze zemí Latinské Ameriky a Asie. Ti často dřou v nelidských podmínkách, navíc postupy, které jsou při výrobě používány, jsou náročné na chemikálie i vodu. Do konce dekády však chce EU zajistit, aby se na její trh dostalo jen zboží, které neobsahuje žádné nebezpečné látky a bylo vyrobeno s respektem k sociálním právům. Za tímto pojmem se skrývá větší odpovědnost společností za svůj výrobní řetězec včetně toho, kdy se z jejich oděvů stane odpad.

EU proto upraví parametry oděvů, které budou moci vstoupit na evropský trh. Po roce 2030 bude vyžadováno dodržení limitu minimální množství recyklovaných vláken, mluví se také o zákazu ničení neprodaného zboží. Hodnotit se bude i environmentální dopad, odolnost nebo to, jak snadno lze konkrétní kus opravit. Vznikne tak škála A až G podobně jako u elektrických spotřebičů nebo u energetické náročnosti budov. Zákazník tak bude mít možnost se dozvědět více o konkrétních kusech a rozhodnout se pro ty, jejichž výroba byla šetrnější k přírodě, případně sáhnout po kousku, který udělal radost už někomu před ním.

Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím informací z Euronews, Deutsche Welle a Evropské komise