V 18 letech šije udržitelnou módu. Od doby, co mám šicí stroj, jsem nezastavitelná, říká Veronika z VEDU clothing

Šije z udržitelných materiálů, dává nový život staršímu oblečení a svou šetrnou módou dělá radost i ostatním. Veronice je 18 let a šití je její největší vášní. Svou cestu sdílí na instagramovém profilu VEDU clothing, kde k udržitelnému životními stylu inspiruje druhé. O tom, co udržitelné šití obnáší a co stálo na počátku její cesty, si můžete přečíst v tomto rozhovoru.

Jaký vidíš smysl v tvorbě vlastní udržitelné módy?

Pro mě je to perfektní kombinace všeho, co miluji. Vždy jsem se zajímala o udržitelnost, byla jsem tvořivé dítě, které dělalo rádo rukama, a už od malička mě zajímala móda.

Šíleně mě baví celý proces šití a to, že to lze dělat udržitelně a v souladu s mými hodnotami. Baví mě, ukazovat, že omezit nakupování ve fast fashion vlastně nemusíme vnímat jako omezení, ale naopak jako příležitost naučit se něco nového. To byl totiž právě můj případ.

V kolika letech si začínala se šitím a co tě k tomu přivedlo?

Jako malá jsem občas šila s babičkou a koukala jí pod ruce, když nám upravovala oblečení. Fascinovalo mě to, ale k rozhodnutí pořídit si šicí stroj mě o pár let později přivedla hlavně problematika fast fashion. Začala jsem se zajímat o to, co stojí za mým bezhlavým nakupováním v H&M a začala jsem hodně nakupovat v second-handech. To mi mohlo být třeba 13 let.

Nemohla jsem vystát ten pocit, když najdu nějaký dokonalý módní kousek a nesedí mi velikostí nebo střihem. A právě nesedící kalhoty v pase mě v prosinci 2018 v mých 15 letech přivedly k tomu poprosit Ježíška o šicí stroj. Od té doby, co ho mám, jsem nezastavitelná. Nečekala jsem, že mě to začne tolik bavit.

„Mám ráda, jak do sebe na konci vše zapadne a že to, co vytvořím, je vlastně využitelné umění.”

Když odhlédneme od výsledku, co ti samotný proces šití přináší?

Samozřejmě miluji, když na někom vidím svůj výtvor nebo jím někoho obdarovávám, ale užívám si i celý proces. Líbí se mi, jak vše vzniká před mýma očima. Mám ráda, jak do sebe na konci vše zapadne a že to, co vytvořím, je vlastně využitelné umění.

Baví mě být kreativní a mám ráda umění, ale osobně mě tolik nenaplňuje vytvářet kousky, jejichž účel je jen estetický. Fakt, že oblečení, na kterém se kreativně vyblbnu a zároveň bude mít praktický účel, je to, co se mi na tomhle koníčku velmi líbí. Myslím, že právě díky tomu jsem si šití tak zamilovala.

Na jaký svůj vlastní udržitelný módní kousek jsi nejvíc hrdá a proč?

To je hodně těžké. Ale nejspíš to budou oranžové kalhoty pro přítele k Vánocům. Když šiju něco pro druhé, chci, aby to bylo bez chybičky. Řekla bych, že tady se mi to povedlo. Úplně poprvé jsem na nich zkoušela šít výpustkové kapsy a na to jsem opravdu pyšná. První kapsu jsem dělala přes osm hodin, než jsem pochopila princip a odvážila se to zkusit naostro. Je to pak skvělý pocit, když se naučím něco nového a ještě lepší, když pak vidím, jak kalhoty rád nosí. Kalhoty jsou z bavlněného plátna z druhé ruky, takže udržitelný aspekt také splňují.

Šiješ také pro ostatní. Vidíš v módě svou budoucnost?

Když jsem si založila Instagram VEDU clothing, byl můj cíl budovat spíš udržitelnou značku než osobní profil, jako mám teď. Brzo jsem ale zjistila, že nedokážu nebýt osobní a sdílet jen to nejlepší z nejlepšího. Momentálně mě baví sdílet i svůj proces učení, svoje chyby a pády. Na začátku jsem se bála, že díky tomu budu vypadat neprofesionálně. Teď mám naopak pocit, že jsem tak lidem blíž a raději mě podpoří nákupem, protože je jim sympatická moje transparentnost a můj přístup.

Oblečení k prodeji pro ostatní šiji, nicméně teď mám od toho pauzu, kvůli přijímačkám na vysokou a maturitě. Prodej mých výrobků neznámým lidem mě neuvěřitelně posunul, protože je to pro mě obrovská zodpovědnost. K udržitelné módě neodmyslitelně patří i kvalita výrobků a tu chci určitě dodržovat. Momentálně v tom rozhodně vidím svou budoucnost a směr, kterým chci dál jít.

Mít vlastní udržitelnou značku je můj sen, zároveň chci ale sdílet návody úpravy oblečení a vše s šitím spojené. Využít, co už doma máme, je to nejudržitelnější, co můžeme udělat, a právě k tomu chci ostatní inspirovat.

„Udržitelnější styl života beru doslova, tedy chci si ho udržet.”

Co pro tebe znamená udržitelnost?

Udržitelný produkt je pro mě produkt, který nepoškozuje životní prostředí, je vyroben ve férových podmínkách a z obnovitelných zdrojů. Zkrátka je udržitelný, tedy jeho výroba by mohla probíhat do nekonečna a nemělo by to negativní vliv na lidi ani planetu.

Zároveň beru udržitelnější styl života doslova, tedy chci si ho udržet. Důležitá je vytrvalost, ne stoprocentnost. Z toho důvodu jsem si třeba dovolila koupit můj vysněný tyl na šití mých šatů na maturitní ples. Když člověk tohle téma řeší, nesmí zapomínat na sebe. Sebeláska je pro mě určitě součást udržitelnosti, bez toho se to nedá udržet. Dělám to nejlíp, jak to v tu chvíli jde.

Co je to recyklace, všichni víme. Co ale znamená pojem upcyklace? 

U upcyklace je odpad proměněn na nový výrobek, takže materiál znovu využijeme. Naopak při recyklaci není odpad proměněn na nový výrobek, ale je rozebrán a je z něj vyroben nový materiál, ze kterého je až pak vyroben nový výrobek.

Příkladem mohou být třeba takové džíny. Můžeme je recyklovat – rozebrat na vlákna a vytvořit novou látku, to ale stojí energii a vodu. Naopak pokud chci džíny upcyklovat, využiji je tak, jak jsou, a vytvořím přímo z nich něco nového. Není tady ten energeticky náročný mezikrok.

Samozřejmě to ale má i spoustu nevýhod a pro velké firmy, které dělají stejnorodé výrobky, je nemožné upcyklovat. Vyžaduje to individuální přístup. Ty ale mohou využívat recyklovaných materiálů.

Oba procesy dávají život starým věcem a neřekla bych, že jeden je lepší než druhý.

Jak si vybíráš látky? Máš nějaká důležitá kritéria při výběru?

Ano, mám kritéria. Jsou tu podle mě tři možnosti, jak šít udržitelně, a takhle vybírám látky téměř vždy já:

• látky s certifikáty, a to zejména GOTS, který zaručuje etickou výrobu s ohledem na životní prostředí
• látky z druhé ruky, které u nás v Česku nabízí projekt Textile Mountain
• upcyklace oblečení z druhé ruky

Každá z možností má výhody i nevýhody. Myslím, že je důležité si uvědomit, že nakupováním v second-handu proces jen zpomalujeme, a nebráním se proto koupi látek s certifikáty. Díky mému nákupu totiž pomáhám růstu firmám, co se k výrobě staví zodpovědně. Naopak používáním materiálů z druhé ruky šetřím energii a vodu a momentálně to nabízí i větší výběr vzorů, materiálů, textur atd.

K tomu všemu je pro mě důležité přírodní složení látek, protože mně osobně syntetická vlákna v oblečení dost vadí svou neprodyšností a kvalitou. Taky při praní uvolňují do vody mikroplasty a jsou nerozložitelné. Takže prioritami jsou prodyšnost, rozložitelnost produktu a samozřejmě kvalita, která je podle mě s přírodním složením spojena. Zní to možná složitě, ale je to jednoduché.

Potěšila tě v poslední době nějaká pozitivní zpráva z oblasti slow fashion v Česku či ve světě?

Bydlím u Brna, takže mě potěšilo otevření nového udržitelného obchůdku právě tam. Brněnská značka Corpus Lingerie nedávno otevřela svoji první kamennou prodejnu. Byla to první udržitelná značka, od které jsem si kdy něco pořídila, takže mě tento jejich úspěch zahřál u srdce.

Také mě potěšily všechny velké fashion značky, které vyjádřily podporu Ukrajině. Móda úzce souvisí s politikou, a tak mi také udělali radost designéři, co od začátku projevovali solidaritu.

Medailonek

Jmenuji se Veronika a jsem 18letá holka, co se snaží žít udržitelněji. Poslední roky žiji zejména udržitelnou módou, šitím, upcyklováním oblečení a snahou o budget friendly udržitelný šatník. Svoji cestu sdílím na svém Instagramu VEDU clothing, kde se věnuji hlavně módě, šití a všemu s tím spojenému. Momentálně jsem v maturitním ročníku na gymnáziu a usiluji o přijetí na vysokou školu, která se zabývá designem oděvu nebo environmentalistikou. Mým největším koníčkem je šití, ale radost si dokážu najít v každé činnosti.

Autorský článek Anety Šmejcové