Studie, kterou vedl Luiz Domeignoz-Horta z Curyšské univerzity, ukazuje, že klíčem ke zvýšení ukládání uhlíku v půdě je pouhé zvýšení rozmanitosti rostlin na zemědělských polích. Vědci vzali svou studii do Finska, kde zahájili experiment TwinWin. Cílem výzkumu bylo zjistit, jak by různé úrovně rozmanitosti rostlin mohly ovlivnit mikrobiální procesy v půdě, zejména pokud jsou integrovány se základní plodinou, jako je ječmen. Ječmen byl pěstovaný samostatně a taky spolu s osmi různými rostlinnými druhy – každý byl pečlivě vybrán pro své potenciální přínosy pro zdraví a odolnost půdy. Tyto druhy zahrnovaly odrůdy fixující dusík a odrůdy s hlubokým kořením. Rostliny byly vybrány s cílem zlepšit koloběh živin, strukturu půdy a podporovat udržitelné zemědělské postupy.

Vědci měřili mikrobiální růst, dýchání půdy a dynamiku komunity pomocí molekulárního sekvenování a sledování stabilních izotopů. Tým pečlivě sledoval pohyb uhlíku v půdních mikrobiálních komunitách. „Zjistili jsme, že vyšší rozmanitost rostlin podpořila silnější pozitivní interakce mezi mikroby v rhizosféře – oblasti kolem kořenů rostlin – což v konečném důsledku zlepšilo efektivitu využívání uhlíku v komunitě,“ řekl Domeignoz-Horta. Kromě toho větší rozmanitost rostlin pozitivně ovlivnila celkovou produkci rostlinné biomasy, aniž by způsobila pokles výnosů ječmene, což dokazuje, že tato praxe může zachovat produkci plodin a zároveň zvýšit retenci uhlíku v půdě. Výsledky experimentu TwinWin zdůrazňují nevyužitý potenciál rozmanitosti rostlin v zemědělství.

V nasycení půdy jsou poměrně velké regionální rozdíly. Zatímco někde byla země plně nasycená, v některých oblastech jen z poloviny. V červnu byla nejvíce nasycená půda s ohledem na intenzitu dešťů v Plzeňském a Karlovarském kraji i západní části kraje Jihočeského, také v pohraničních pohořích a v některých menších oblastech.

Po suchých letech 2014 až 2019 v Česku v květnu poměrně pravidelně a hodně prší. Klimatologové mluví o uspíšeném „medardu“, tedy pranostice spojené se svátkem Medarda 8. června, po němž následovalo deštivé období. Za období 1961 až 1990 byl červen nejdeštivější měsíc, za poslední čtyři roky se jen dvakrát stalo, že květen byl deštivější než červen.

Design, který využívá k přenosu energie hemžící se mikrobiální život Země, je jedním z desítek skvělých nápadů, které právě získaly významnou podporu od britské vlády. Stejně jako u pískových a vodních baterií se výzkumníci z Cardiffské univerzity dostali k bohatému přírodnímu zdroji za účelem vyřešení problému skladování obnovitelné energie.

UK Research and Innovation investuje až 15 milionů GBP (16,9 milionu EUR) do vznikající technologie spolu s 67 dalšími projekty, které sice dle vlastních slov považuje za „vysoce rizikové“, ale s „potenciálně transformačním dopadem“.

Vedoucí výzkumník Dr. Michael Harbottle uvedl, že dopad těchto projektů by mohl být opravdu veliký. Počátky svého nápadu pojí s momentem, když četl studii věnovanou výzkumu betonové baterie, která ke svému provozu používala chemický proces, a přemýšlel, zda by biochemický proces nemohl nabídnout více.

Může půda uchovávat sluneční energii?

Oblast Harbottleova výzkumu je zatím spíše na abstraktní úrovni. Není však první, kdo si potenciálu půdy ve spojení s energií všiml. „Existuje spousta příkladů, kdy lidé efektivně nasypou zeminu do nádoby, vloží do ní několik elektrod a spojí je dohromady,“ uvádí jako příklad.

Tento příklad dále podporuje teorií, že pokud mikroorganismy vstavíme energii, dokážou ji využít k přežití. Funguje to podobně, jako když se jiným organismům poskytne potrava, tato energie je tedy pro mikroorganismy forma výživy. Mikroorganismy v půdě v tomto případě pracují s využitím energie ke snížení oxidu uhličitého a vytvoření složitější molekuly zvané acetát. Tento acetát působí jako chemická zásobárna energie. Výsledkem celého procesu je uvolňování elektronů samotnými mikroorganismy, které poskytují elektřinu.

Nespornou výhodou této myšlenky je dle Harbottleho to, že nevyžaduje omezené zdroje nebo nebezpečné chemikálie, jako je lithium, které se používají v jiných technologiích pro provoz baterií. Samotný acetát produkovaný mikroorganismy není škodlivý, ale Harbottle uznává, že by příliš mnoho chemikálií mohlo poškodit jiné formy života vyskytující se v půdě. Proto je stále projekt v začátcích a je potřeba možné vedlejší účinky pečlivě prozkoumat. Jedná se však o velice zajímavou myšlenku, která by nám mohla poskytnout alternativu k uchovávání energie.

Zdroj: Euro News

Experti z Výzkumného ústavu rostlinné výroby nadnárodní společnosti ALS Czech Republic a firmy EPS biotechnology použili tradiční analytické a biotechnologické metody, aby zlepšili detekci agresivních nebezpečných pesticidů. Ty sice byly v některých zemích včetně Česka zakázány, přesto rozbory zásob podzemních vod a povrchových zdrojů potvrzují dlouhodobě přetrvávající množství těchto látek nebezpečných pro lidský organismus. Všechno svědčí o tom, že se z kontaminovaných lokalit uvolňují pesticidy do okolí.

Projekt je založený na moderních výzkumných metodách s využitím vysokokapacitního OMICs přístupu. Studuje různé varianty skupin molekul, biologické procesy, fyziologické funkce a struktury jako systémy, především po stránce genetiky. „Cíleně jsme získali mikroorganismy, dva druhy bakterií a dva druhy kvasinek, využitelné pro dekontaminaci od cizích biologických látek, především perzistentních pesticidů. Součástí výsledků využitelných v praxi jsou vylepšené analytické postupy a také ověřená technologie na odstraňování pesticidů a metabolitů z vod a navržené metody detekce chloracetanilidových pesticidů včetně metabolitů v půdním prostředí,“ uvedl Tomáš Erban, hlavní řešitel projektu a vedoucí výzkumný pracovník z Výzkumného ústavu rostlinné výroby. Vyvinuté postupy lze v budoucnu uplatnit při cíleném hledání mikroorganismů dekontaminujících i jiné pesticidy a perzistentní látky v prostředí.

Zdroj: Technologická agentura ČR, ČT24

V nové studii, kterou publikoval časopis Proceedings of the National Academy of Sciences, vědci prokázali, že příroda dovede výrazně redukovat množství uhlíku. Odborníci použili několik nových geoprostorových map, které poukazují na rozdíl mezi současným ukládáním uhlíku a potenciálním možným. Ten se ukázal být vskutku veliký. „Lesy i půda ukládají obrovské množství uhlíku a jsou schopny ukládat ještě více,“ řekl hlavní autor studie Wayne Walker, ředitel uhlíkového programu ve Woodwell Climate Research Center.

Výzkumníci rozpoznali 287 míst nevyužitého úložiště uhlíku, z nichž 78 procent se nachází v dřevinách a zbývajících 22 procent v půdě. Jedná se podle nich o významnou příležitost ke snížení klimatických změn, kterou bychom měli vzít v potaz a využít.

Zdroj: Earth, Woodwell Climate Research Center

„Naše krásná pizza bez konzervantů ztrácela v klasické krabici na kvalitě od chvíle, kdy se dopekla, do chvíle, kdy jsme ji doručili, tolik, že nám nepřišla dost dobrá. Tak jsme navrhli novou krabici na pizzu,“ popsal majitel firmy Zume Alex Garden. Proto vymyslel nový způsob, jak vyrobit obal, který může zákazník sám zkompostovat na dvorku za domem během 90 dní. Cílem společnosti je tímto způsobem pomoci světu zbavit se plastových a dalších problematických obalů. „Podle OSN bude v roce 2050 v oceánech víc plastu než ryb. Plasty jsou už tak všudypřítomné, že každý člověk na světě sní týdně množství plastu odpovídající jedné kreditní kartě. Plast je úžasný, zázračný materiál, jeho užitečnost poháněla řadu vymožeností, ze kterých dnes jako spotřebitelé po celém světě těžíme. To, co dělá plast skvělým, má ale bohužel katastrofální následky,“ dodal šéf Zume.

Využívání kompostovatelných krabiček má své výhody oproti vratným plastovým obalům. Požitek z nich má totiž i naše půda, neboť tyto obaly slouží jako hnojivo. Ze země vzešly, do země se vrací, eliminují tak vznik dalšího umělého obalu, který se nerozloží (ačkoliv bude třeba využíván opakovaně).

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací ze Zume a iRozhlas

Výzkum analyzoval vzorky environmentální DNA ze stovek míst po celém světě. Vědci pomocí počítačového modelování hledali mikrobiální enzymy s potenciálem degradovat plasty, které pak porovnali se znečištěním plasty napříč zeměmi a oceány. Zjistili že na místech, kde se vyskytuje nejvíce plastového odpadu, nalezli nejvíce enzymů, které je dokážou rozkládat. „Jde o významnou ukázku toho, jak příroda odpovídá na tlak, který na ni vytváříme,“ říká Aleksej Zeleziak, docent systémové biologie na Univerzitě Chalmers. Téměř 60 procent z nich nezapadá do žádné známé kategorie, což naznačuje, že rozkládají plasty dosud neznámým způsobem.

Celkem bylo odhaleno 30 000 enzymů s velmi podobnými proteiny, které mají potenciál rozkládat desítku nejčastěji používaných plastů. Jejich množství v oceánech stoupalo s hloubkou, kde je také více znečištění. V půdě se zase častěji ukládají plasty s obsahem ftalátů, s nimiž si dokázaly poradit enzymy, které se vyskytovaly ve větší míře právě v půdních vzorcích. „V současné době je o enzymech rozkládajících plasty známo velmi málo a nečekali jsme, že jich najdeme tak velké množství napříč tolika různými mikroby a environmentálními stanovišti,“ vysvětluje Jan Zrimec, první autor studie a pracovník Národního biologického ústavu ve Slovinsku.

Vědci se budou snažit svého objevu využít v boji s plastovým odpadem, který planetu hyzdí. Dalším krokem bude testování nejslibnějších enzymů v laboratoři a zkoumání jejich vlastností a toho, do jaké míry dokáží plasty rozložit. Poté budou vědci hledat cestu, jak vyvinout mikrobiální komunity, které budou schopné si poradit s konkrétními typy polymerů.

Zdroj: Chalmers, The Guardian

Přestože zemědělci na pěstování meziplodin nevydělají, jejich pravidelné vysazování se vyplatí. Kromě toho, že se díky nim zemina obohatí o živiny, zlepšují také strukturu půdy, čímž ji chrání před erozí. „Hustý pokryv a konkurence kořenů o vodu a živiny omezuje také růst plevelů a meziplodiny tak mohou omezit používání herbicidů. Kvetoucí porosty meziplodin plní také estetickou funkci v krajině a potěší všechny chovatele včel,“ přidává další výhody Stanislav Hejduk z agronomické fakulty.

Obvykle pěstitelé vysévají směs více druhů. Zejména v minulosti byla hlavní meziplodinou hořčice bílá, která je levná a rychle roste, využívá se také třeba svazenka vratičolistá, pohanka, jílek jednoletý či slunečnice. Meziplodiny pak musí zemědělci vysít už v červenci, aby měly rostliny dostatek času k produkci biomasy a mohly i vykvést. „Po ukončení vegetace vytvoří na povrchu půdy mulč, který bude chránit půdu před erozí, výparem i slunečním zářením. Následně bude půda pásově zpracována a na jaře pak vyseta například kukuřice jako cílová plodina,“ vysvětlil Hejduk.

Zdroj: Mendelova univerzita

Nový systém samozavlažování funguje na bázi hydrogelu, který ze vzduchu dokáže přitahovat molekuly vody a zadržet je v sobě. Každý gram půdy, do které je gel vložený, může ze vzduchu vtáhnout 3 až 4 gramy vody. Gel vtahuje vodu během noci, kdy je vzduch chladnější a vlhčí. Teplo během dne jej pak aktivuje a ten vodu vypustí do půdy, kde je k dispozici rostlinám. Tekutina se částečně vypaří, čímž se zvýší vlhkost a celý cyklus tak může nadále pokračovat.

Novinka by mohla do budoucna usnadnit farmaření i na místech, kde to nebylo kvůli suchu a nedostatku srážek možné. „Naším cílem je umožnit zemědělství v oblastech, kde bylo doposud třeba budovat složitý zavlažovací systém a systém napájení. To všechno je náročné na zdroje, kterých rychle ubývá,“ uvedl profesor Guihua Yu, který výzkumný tým vedl. „Rostliny se dají pěstovat ve většině půdy. Hlavním limitem je vždy voda. To je důvod, proč jsme chtěli vyvinout technologii, která půdě pomůže, aby si tekutiny ze vzduchu sama získala,“ uzavřel Fei Zhao, který se na výzkumu podílel.

Na dovozu potravin jsou kvůli nedostatku úrodné půdy a vody země Středního východu závislé dlouhodobě. Například Spojené arabské emiráty jsou nuceny importovat až 90 procent všech potravin. Pomoci by mohl vynález norského start-upu Desert Control, který vyvinul speciální směs pro pěstování plodin i ve zdánlivě nepříznivém prostředí.

Směs vytvoří po kontaktu s pískem zvláštní vrstvu s vlastnostmi houby, díky které dokáže půda mnohem lépe zadržovat vodu, a rostlinám tak poskytnout dostatek živin i závlahy pro jejich růst. Z neúrodné půdy se tak už po sedmi hodinách stane prostředí s dostatkem živin pro pěstování. Potřeba zalévání se navíc sníží až o polovinu.

První sazenice byly v okolí Dubaje zasazeny v březnu a místní pěstitelé už z nich sklidili vzrostlé melouny, cukety a obilí. Překážkou pro rozšíření vynálezu je zatím vysoká cena, neboť zúrodnění jednoho metru čtverečního stojí dva až pět dolarů. Při zvýšení produkce směsi by však cena měla klesnout.

Zdroj: forbes.cz

„Nové podmínky jsou postaveny na principu odpovědného přístupu ke krajině. V dnešní době klimatických změn a zásadního zhoršování kvality zemědělské půdy je důležité přijmout taková opatření, která nám pomohou v boji proti suchu a klimatickým změnám,“ uvedl náměstek primátora Petr Hlubuček. Ze zhruba 14 tisíc hektarů zemědělské půdy v hlavním městě vlastní Praha 1460 hektarů, z nichž téměř pět set bude nyní propachtováno.

Rozdělením polí vznikne necelých 30 kilometrů mezí, které budou sedm metrů široké. Některé z nich by měly být zatravněné, na dalších budou i stromy. Meze budou určeny živočichům i rostlinám. V plánu je, že je budou udržovat pachtýři, případně chovatelé, jenž projeví zájem. Zemědělci budou muset dodržovat dané osevní postupy, například nebude možné dva roky po sobě vysadit stejnou plodinu. Také by měli používat organická hnojiva a hlubokou orbu.

Půdu se už podařilo rozdělit u Dolních Počernic nebo ve Slivenci. Tam vznikla tři pole o šířce 30 metrů. Na každém z nich roste jiná plodina.

Zdroj: Ekolist.cz

Ekosystém v Čertově rokli na Lesné trpí rychlým odtokem dešťové vody. Zdejší strmé svahy jsou v současné době zasaženy erozí a stávající porosty významně postihla kůrovcová kalamita. Absence bylinného a keřového patra zde neumožňuje zasáknutí vody, která stéká až na dno rokle. Cílem projektu je tak vytvořit v areálu Čertovy rokle lepší podmínky pro zadržení dešťové vody.

Na vhodných místech podél hlavní komunikace budou vybudovány otevřené zatravněné příkopy, které budou srážkovou vodu svádět do vsakovacích jam, jež zajistí její zadržení. Svahy, zvláště v místech erozních rýh, budou zpevněny dřevěnými plůtky. Tyto plůtky budou vyplněny zeminou a osázeny keři. Odtok vody se díky tomu zpomalí. Dřevěné plůtky spolu s příkopy vytvoří systém, který zabrání dalšímu splavování zeminy. „Nově vysazené různorodé stromy a keře v oblasti nahradí kůrovcem napadené původní jehličnaté stromy, které zde v současných podmínkách hynou,“ upřesnil náměstek primátorky Petr Hladík.

Injektáž spočívá v tom, že pracovníci Veřejné zeleně města Brna provzdušní půdu v okolí stromů, díky čemuž vzniknou prostory, kde se může voda zachytit. Následně ke kořenům stromů vpraví vodu s hydrogelem. Ten vláhu dovede zadržet ve formě krystalků a postupně ji uvolňovat. „Vlastní injektáž se provádí stlačeným vzduchem, aby nedocházelo k poškozování kořenové zóny stromů. Cílem je, aby zálivka byla efektivnější, aby se zalití nebo déšť projevily na vitalitě stromu. V posledních letech, jak se počasí radikalizuje, se počet druhů stromů schopných obstát v tomto prostředí snižuje,“ vysvětlil ředitel Veřejné zeleně města Brna Jozef Kasala.

Sledovat, jak se stromům daří a jaký vliv na to mají podmínky v zemi, budou vědci z Mendelovy univerzity. Ti ve spolupráci s Veřejnou zelení města Brna uložili ke stromům pod zem čidla, která měří vlhkost nebo teplotu půdy. Výzkum bude trvat několik sezón a bude tak možné sledovat, jaké dopady má aplikace injektáže na vitalitu stromů.

Nejnovější studie evropského think tanku IDDRI dokázala, že i zemědělství bez intenzivní produkce a použití pesticidů, umělých hnojiv a škodlivých chemikálií může rostoucí evropskou populaci uživit. Autoři studie tuto situaci namodelovali až do roku 2050 a ve srovnání se stavem v roce 2010 jsou výsledky ohromující.

Nejen, že by takto vyprodukované potraviny Evropany nasytily, jako bonus by došlo k výraznému snížení produkce emisí, obnovení přírodní rozmanitosti a ochraně kvality vody a půdy. Změny, s nimiž se počítá, jsou nasnadě – postupné omezování pesticidů a syntetických hnojiv, rozšíření trvalých travních porostů, rybníků a remízků, nebo třeba omezení spotřeby masa ze zvířat závislých na intenzivním výkrmu.

Zdroj: bio-info.cz

Cílem investice za sto milionů korun bylo navrátit historicky lužní krajině její původní ráz. Krajina se totiž, nejvíce po regulaci řeky Dyje po druhé světové válce, začala vysušovat. Následovalo její systematické rozorávání a zúrodňování. Tak se vytratily pro lužní krajinu tolik typické mokřady, louky a lesy. „Když jsem do této krajiny vstoupil poprvé, byla zcela zničeným a nemocným územím nikoho. Vydal jsem se na dlouhou misi s vizí zanechat odkaz těm, kteří přijdou po nás,“ vysvětluje František Fabičovic, proč se do proměny krajiny pustil.

Podnikatel sehnal mapy území z 18. a 19. století a s vizí obnovy původní krajiny začal s výkupem pozemků. Rozsáhlými zemními pracemi, zaměřenými na vyčištění starých říčních ramen a kanálů řeky Dyje a na vyhloubení řady různě propojených tůní, docílil přirozeného zavodnění krajiny. Na orných půdách vysadil asi sto dvacet hektarů lesa, tedy více než milionů sazenic stromů, a na dva tisíce solitérních stromů. Téměř třicet hektarů půdy nechal zalučnit. Při všech těchto úpravách dělníci přemístili pětapadesát tisíc metrů krychlových zeminy. „V současnosti toto území pumpuje do vzduchu tisíce litrů vody. Nikdy jsem si nemyslel, že v krajině bude chybět tolik vody. Je učebnicovým příkladem obnovy vodního režimu v krajině,“ dodává zahradní architekt a autor projektu Přemysl Krejčiřík.

Zdroj: České noviny

Vedení organizace si vzalo za cíl bojovat proti hladu ve světě. Vyvinuli proto metodu, která může zajistit vypěstování levného a nutričního jídla, které nevyžaduje každodenní péči. Nádoby jsou vystaveny na hydroponním systému, díky němuž není zapotřebí k pěstování tolik půdy. Zároveň stačí salát zalévat jen jednou za několik týdnů.

Hydroponní vybavení mohou stát až tisíce dolarů, tyto nádoby stojí přibližně jako velká pizza. Představitelé společnosti na svých webových stránkách uvádějí: „Jelikož je naším cílem zastavit hlad ve světě, chtěli jsme vytvořit systém, který je levné využívat. Nejsou tu žádné pumpy, není potřeba elektřiny, jen trochu plastu. Současně je každý aspekt naší firmy udržitelný. Například naše webová stránka hostuje na serveru, který je poháněn větrem.“

Zdroj: goodnewsnetwork.com, aggressivelyorganic.com

Čeští odborníci ve spolupráci s vědci z Curyšské univerzity vytvořením manuálu pomohou k ochraně majetku a záchraně životů. V manuálu mohou soukromé společnosti i jednotlivci nalézt osvědčené postupy pro popis, mapování a modelování potenciálně nebezpečných procesů ve velehorách.

Dle Jana Klimeše z Akademie věd ČR jsou sesuvy půd časté i u nás, a dokonce nastávají opakovaně. Manuál proto může pomoci i v České republice, která se snaží investovat do prevence a sanace půd, aby zabránila ještě větším škodám. Sesuvy půdy totiž mohou zničit chaty, ale také zasáhnout i do projektování dálnic.

Zdroj: ceskatelevize.cz, avcr.cz

Projekt vedla bývalá kriketová hvězda a nynější politik Imran Khan, který chtěl zachovat místní lesy po desítkách let bezhlavého kácení stromů. Nedostatek lesů v minulosti vedl k tomu, že krajina byla náchylná k sesuvům půdy během záplav. Současně tímto krokem chtějí v Pákistánu přispět ke zlepšení ovzduší a zastavení klimatických změn. Právě Pákistán patří mezi deset zemí, které jsou nejvíce ovlivňovány klimatickými změnami.

„Vybral jsem si tento projekt, protože lesy velmi význačně přispívají naší budoucnosti,“ uvedl Khan, jehož projekt byl dokončen čtyři měsíce před plánovaným termínem.

Zdroj: positive.news