Psí návštěvy míří aktuálně na devět klinik, nově také na kliniku ústní, čelistní a obličejové chirurgie. Canisterapie funguje jako podpůrná metoda, která pacientům přináší klid, lepší náladu i větší chuť komunikovat a spolupracovat při léčbě. Přínos přitom nemocnice nevnímá jen u pacientů, ale i u personálu, kterému podobná setkání pomáhají odlehčit náročné prostředí nemocničního provozu.

Silné chvíle zažívají terapeuti i pacienti při návštěvách pravidelně. Jedna z canisterapeutek, Vendula Krivá, popsala moment, kdy její fenka Daisy vyskočila na speciální podložku k pacientovi do postele a muž se rozplakal štěstím. Právě takové okamžiky podle ní potvrzují, že blízkost psa může být důležitou součástí rekonvalescence. Pro tuto práci navíc nerozhoduje původ ani velikost psa, ale jeho klidná povaha, zdraví a schopnost zvládat kontakt s lidmi i nemocniční prostředí.

Do výroby vláčku se zapojili žáci z 23 tříd školy a společně vyrobili 360 vagónů. Jeden vůz měří na délku 16 centimetrů a na výšku 6 centimetrů. Jednotlivé třídní vlaky se pak spojily a vytvořily 54,6 metrů dlouhou soupravu, kterou děti pojmenovaly FORMÁNEK.

Žáci vláček vyráběli v rámci projektu Pracujeme se dřevem, kde se děti věnují rukodělné výrobě a rozvíjí se u nich nejen zručnost a jemná motorika, ale také trpělivost. Autorkou projektu je ředitelka školy Ludmila Večerková, pod jejíž vedením děti pracovaly. Rekord je datován ke 3.5. a jeho vznik podpořilo statutární město Ostrava i městský obvod Ostrava-Jih.

Jarní babyboom rozveselil brněnskou zoo

V brněnské zoo bylo jaro velmi plodné. Na svět tam přišla řada mláďat, návštěvníci se mohou těšit například na malé bazilišky či želvy pavoukovité. Přibyl i papoušek vlaštovčí. Zvířecích děťátek je zkrátka spousta.

Tři malí bazilišci zelení a dvě želvy pavoukovité, které Zoo Brno pravidelně odchovává od roku 2017, jsou už k vidění. Tento kriticky ohrožený druh želv má v péči 22 zoologických zahrad po celém světe. Za poslední rok se jen pěti zahradám podařil jejich odchov, brněnská je v tom údajně jediná v Evropě.

Želva pavoukovitá. Foto: Zoo Brno

Supi bělohlaví odchovávají své první mládě

V ostravské zoo si chovatelé užívají péči o prvorodiče. Páru supů bělohlavých se tam narodilo jejich první mládě. Přestože nově sestavený pár od počátku společně fungoval bez problémů, trvalo čtyři sezony, než se postupně naučil při hnízdění spolupracovat. „Nakonec se ptákům nyní daří úspěšně odchovávat mládě. Byla k tomu zapotřebí i asistence chovatelů, ale je velmi pravděpodobné, že i do budoucna budou fungovat jako rodiče spolehlivě. Přirozeně odchovaná mláďata pak mohou být poskytnuta pro vypuštění do volné přírody,“ uvedla zoologická zahrada.

Sup bělohlavý je nejpočetnější evropský sup. Na řadě míst byl ale v minulosti vyhuben. Díky odchovu v lidské péči však mohl být znovu navrácen do přírody. Kromě jižní Evropy se tento mrchožrout vyskytuje v subtropickém pásmu Asie a Afriky.

V České republice vznikla nová rezervace divokých koní a zubrů

V jižních Čechách nedaleko Lipenské nádrže, na místě bývalého golfového hřiště, vznikla nová lokalita pro zubry a divoké koně. Celkově je dvanáctou v naší republice. Na místo byla převezena zvířata z rezervace v Milovicích. „Odchyt zvířat byl velmi náročný, oproti předpovědi počasí se velmi rychle oteplilo, takže jsme museli spěchat, jinak by uspaným zvířatům hrozilo přehřátí,“ uvedl ředitel Dalibor Dostál.

Rezervaci u Lipna založila společnost Jihočeské ekofarmy, zvířata pro ni bezplatně poskytla společnost Česká krajina. „Rezervace po vzoru milovického projektu zakládají města, kraje, neziskové organizace, soukromí vlastníci pozemků a ode dneška i zemědělské podniky,“ sdělil v den převozu Dostál. Podle jeho slov může být právě pro ně pastva velkých kopytníků do budoucna atraktivní, protože by mohla být řešením pro plochy, které musí zemědělci ponechávat bez hospodaření. Tato pastva navíc obnovuje a zvýšuje biologickou rozmanitost krajiny.

Zvířata jsou zachycena formou jemné rytiny na říčním valounu, přičemž kresby se překrývají. Podobný předmět z tohoto období nebyl v Česku nalezen již šest desítek let, jedná se tedy o poměrně unikátní objev. „Jedná se zcela o výjimečný předmět. Něco, co se nepodařilo najít desítky let,“ řekl generální ředitel Moravského zemského muzea Jiří Mitáček. 

Archeologický výzkum v Hošťálkovicích začal v roce 2019. Původně se soustředil na místo osídlené lovci mamutů z doby zhruba před 26 tisíci lety. Nebyli úspěšní, místo toho ale narazili na mladší nálezy z doby lovců kultury magdalénienu (lovci sobů a koní). „Jde o unikátní nález. Lovci sobů a koní osidlovali jeskyně,“ řekla archeoložka Zdeňka Nerudová.

Umělecký předmět o velikosti 75 × 50 × 19,5 milimetru zobrazuje koně a mamuta. Zatímco kůň byl pro tehdejší lovce běžným a často loveným zvířetem, mamut v té době vymíral, a patrně proto byl lovci zobrazován zcela výjimečně. Na místě výzkumu si rytin vědci nevšimli. Mysleli si, že jde o takzvaný otloukač, kterým se vyráběly pazourkové čepele. „Ke skutečnému objevu rytiny došlo až v laboratoři muzea, když se nám při čištění nálezů podařilo rozpoznat rýhy ryté kamenným nástrojem. Postupně se tak objevila postava nějakého zvířete podobného mladému mamutovi. Pomocí 3D mikroskopu se nám posléze podařilo rozpoznat hlavu dalšího zvířete, kterým je kůň,“ doplnila Nerudová.

Mládě hrabáče vyžaduje péči jako miminko

V zoologické zahradě na Svatém Kopečku u Olomouce mají nové miminko, o které pečují, jako by se jednalo o človíčka. Jedná se o mládě hrabáče kapského, který patří mezi vzácně chované druhy zvířat. Narodilo se na začátku dubna a ošetřovatelé jsou od té doby v jednom kole, jelikož neohrabané mládě vyžaduje jejich neustálou péči. Oddechnout si mohou denně pouze na pár hodin.

Mládě hrabáče se musí pravidelně krmit a vážit. Ošetřovatelé mu také promazávají kůži. „I když se kdykoliv cokoliv může stát a musíme být stále ve střehu, přesto se naše obavy pomalu rozplývají. Malý hrabáč spolehlivě pije velmi vydatné mateřské mléko, přibírá a během prvních deseti dnů života zdvojnásobil svou porodní váhu. Z počátečních 1 530 gramů se již dostal na neuvěřitelných 3 050 gramů,“ podotkla zooložka Libuše Veselá.

Foto: Zoo Svatý Kopeček u Olomouce

Hrabáč patří mezi velmi vzácně chované druhy. Chová jej přibližně 25 evropských zoo, přičemž mláďata odchovává jen 7 zahrad. Když se mládě podaří odchovat, je to malý zázrak. Matka jej totiž může zavrhnout, mládě nemusí být životaschopné, nesaje od matky, důvodů nezdaru může být hned několik. V Čechách se s hrabáči můžeme setkat v Praze, Plzni, Dvoře Králové a na Moravě v Olomouci.

Vzácné opičky se podařilo rozmnožit v ostravské zoo

V ostravské zoologické zahradě se podařilo rozmnožit vzácné asijské poloopice outloně malé. Pár outloňů získala zoo v loňském roce. „Zoo Ostrava se zahájením chovu outloňů malých v roce 2022 zapojila do Evropského ex situ programu v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií. Aktuálně je ve 32 institucích chována jen necelá stovka zvířat, přičemž ve většině z nich se jen vzácně množí,“ řekla mluvčí zoo Šárka Nováková.

Outloň malý se ve volné přírodě vyskytuje východně od řeky Mekong ve východní Kambodži, v jihovýchodní Číně, Laosu a Vietnamu. O životě tohoto nočního primáta není mnoho známo, odhaduje se ale, že jeho počty klesají. V mezinárodním Červeném seznamu je zařazen do kategorie ohrožených druhů.

V Ostravě se množí i kriticky ohrožené želvy chrámové

Želvy chrámové patří k nejhezčím druhům želv díky specifickému žlutému zbarvení. Ostravská zoo je jedním ze tří míst na světě, kde se podařilo je rozmnožit. Zoo chová želvy chrámové od roku 2010, kdy získala jednoho samce a dvě samice ze záchranné stanice v Hongkongu. V lednu 2021 pozorovali chovatelé v expozici hrabání jedné ze samic v rašelinovém podkladu. Nato na místě objevili snůšku čítající sedm vajec. Postupně se pak vylíhla čtyři mláďata, jednalo se o samečky. Jejich velikost byla 52 × 34 mm a váha 20 gramů.

Aktuálně se želva chrámová chová jen ve čtyřech evropských zoologických zahradách, šesti severoamerických a deseti asijských.

Foto: Zoo Ostrava

V rámci projektu Fajna dilna teď nabízíte šest různých dílen, o jakou je největší zájem?
Největší zájem je teď o truhlářskou dílnu a keramiku. Máme na to internetový systém, kde si zarezervujete čas a místo, záleží na vás, v jaké dílně zrovna chcete být a co chcete dělat. Prvotní věc je s námi uzavřít smlouvu, pak se do rezervačního systému dostanete, přihlásit se můžete 24 hodin dopředu. My potom máme přehled, kolik lidí tady kdy má být. Buď chodí samostatně, nebo nabízíme kurzy, kde je všechno naučíme.

A jaké další dílny tady máte?
Hodně oblíbená je kovodílna. Tam učíme uživatele svařovat, vysvětlujeme jim, jak ten stroj funguje. Oni se to tady učí, protože se to chtějí naučit. Občas si totiž někdo koupí nějakou svářečku domů, ale neumí ji obsluhovat, tak přijde sem a my ho to naučíme. Máme tu i gravírovací technologie, takže si můžou uživatelé veškeré svoje výrobky, které tady udělali, označkovat. Použijí laser, vypálí něco do železa nebo do dřeva. V truhlářské dílně je teď oblíbené vyrábět stoly s pryskyřicí. Často se tady nábytek i opravuje. Zákazníci si ze sběrného dvora přivezou třeba židličku, která se jim líbí, a k nám ji přijdou vybrousit. Je to takový upcycling.

Co nejčastěji děláte v keramické, sklářské nebo šicí dílně?
V keramické dílně pořádáme workshopy na klasické točení na kruhu, modelování nebo i vylívání porcelánu, na které máme různé formy. Nejčastěji jsou tu misky a hrnečky, všechno jsou to originální věci. Do sklářské dílny jsme investovali v minulém roce. Tady se nejčastěji vyrábí skleněné perly, takový prototyp Pandory. Oblíbené jsou skleněné prstýnky a výroba vitráže. V šicí dílně se používají různé šicí stroje, zvládají pracovat s kůží a tak podobně. Šicí dílnu tady má na starosti lektorka, která je profesionální švadlena.

Takže každá dílna má svého lektora?
Ano, každá má svého zástupce, takže všechny zákazníky odkazuji přímo na konkrétního učitele, podle toho, co chce dělat. A buď si to udělá sám, nebo si zaplatí pomoc profesionála, jako ve fit centru. My je celým tím projektem provedeme, pomůžeme jim.

Platí tady nějaké genderové předpoklady? Muži svářeči a ženy švadleny?
Ne, to vůbec ne. Teď jsme měli tři svářečské kurzy, kde byly samé ženy.

Jaké další kurzy nabízíte?
Pořádáme kurzy na všechna různá odvětví řemesel, třeba tuto sobotu máme kurz na výrobu nástěnných hodin nebo magnetické lišty na nože. Příští týden je v plánu pět kurzů, šití, háčkování, nebo taky truhlářský kurz. Protože se blíží Velikonoce, tak máme i workshop na takzvané madeirové vejce.

Dílny máte otevřené šest dní v týdnu, co se tady děje v pondělí?
V pondělí máme zavřeno, protože to máme servisní den. Byť jsou veškeré naše stroje a zařízení profesionální, tak občas je tam potřeba něco opravit. Bývají to maličkosti. Když na tom pracují lidé, kteří nejsou moc známí řemesla, tak musíme počítat s tím, že se občas stane něco, co by se stát nemělo.

Máte s projektem nějaké další plány?
Hlavně rozšířit uživatelskou základnu a rozšiřovat technologický park o další stroje a zařízení. Třeba v dílně 3D tiskáren máme nově 3D skener, takže dokážeme něco naskenovat a následně vytisknout.

Jak vás myšlenka Fajne dilny vůbec napadla?
Chtěli jsme, aby si lidi mohli všechno vyzkoušet, aby měli možnost si něco vyrobit, ale nemuseli si kupovat drahé stroje a nářadí. Je to taková sdílená dílna, je tady prostor a potřebná technika. Můžete být začátečník a tady si ty věci osaháte, poznáte, jak fungují, naučíte se s nimi pracovat. A pokud s tím už umíte, tak tady samozřejmě realizujete své nápady a děláte své dílo.

Co považujete za největší úspěch dílny?
Jako největší úspěch vidím to, že dokážeme z úplných začátečníků udělat řemeslníky, podnikatele. Už máme několik lidí, kteří se své dovednosti naučili až tady – a teď se tím živí.

Pro druhý stupeň základních škol pořádáte program „Nebojme se řemesel“. O co se přesně jedná?
Je to díky programu města Ostravy na podporu vzdělávání a talentmanagement, kdy spolupracujeme s regionálními základními školami. Děti si u nás můžou rovnou vyzkoušet různá řemesla. Až tady poznají, že taková řemesla vůbec existují, a zjistí, že i takový svářeč dokáže být velký borec. Tím, že jim všechno ukážeme, tak jim rozšiřujeme obzory a pomáháme jim rozhodnout se, čemu se budou v životě věnovat. A kromě tohoto školního programu děláme i příměstské tábory, většinou přes velké prázdniny.

Co děti nevíce baví?
Líbí se jim všechno, co nabízíme, ale obecně je nejoblíbenější svařování. Kromě toho je učíme například malovat, natahovat stěrku, sádrovat, nahazovat omítku, základy elektroniky, základy šití, keramiky nebo skleněné vitráže.

Vystudoval jste průmyslovou školu, táhla vás technika a řemeslo od dětství?
V mých mladých letech nebylo to, co je dnes. Když jsem byl v osmé třídě, tak mi dědeček koupil Atari 800XE, což byl můj první počítač. Tak jsem se učil programovat. Potom jsem šel na střední, udělal maturitu  začal poznával další věci.

Co vás bavilo nejvíce?
Nejvíce mě bavila sochařina, což dělám dodnes. Vyrobil jsem třeba třímetrovou sochu ženy ze dřeva, je o 21 centimetrů vyšší než Radegast na Radhošti. Pak jsem se ještě překonal, udělal jsem čtyřmetrovou sochu. Teď vyrábím ta dřevěná srdce, první vznikla v Dolním Benešově jako takový fotopoint. Pak si další čtyři objednalo Rádio Orion, jedno je na Pustevnách, další na Lysé hoře. Pořád je to řemeslo, ale zároveň už je to umění.

Medailonek

Gabriel Duda vystudoval obor Mechanik strojů a zařízení na Vítkovické střední průmyslové škole. Znalosti a dovednosti si i nadále prohluboval dalším vzděláváním, mj. absolvoval i svářečský či soustružnický kurz. Od roku 2017 je výkonným ředitelem a předsedou předsednictva zájmového spolku Řemeslný inkubátor v Ostravě, který provozuje Fajnou dilnu.

V české metropoli se konají trhy hned na několika místech, nejznámější jsou ty na Staroměstském a Václavském náměstí. Součástí jejich programu jsou již tradičně kulturní vystoupení. „Chybět nebudou folklórní, národopisné i dětské soubory z České republiky i ze zahraničí. Doplní je taneční vystoupení a programové bloky pro všechny generace. Kromě vystupujících z celého Česka hosté uvidí soubory z Lotyšska, Holandska, Polska, Maďarska, Slovenska, Německa a mnoho dalších. Bude to určitě pestré,“ uvedla programová manažerka trhů Simona Štěruská. 

Vánoční trhy mají i ostatní česká města. Těm brněnským jsme již věnovali pozornost v samostatném článku, Ostrava si připravila pro zájemce kromě svařáku, punče, klobás a trdelníků také pohybovou aktivitu. Na Vánoční stezce z Černé louky až na Vyhlídkovou věž Nové radnice dostanou zájemci možnost protáhnout si nohy. Na každém z devíti stanovišť se dotyční dozví něco o historii i současnosti Ostravy a dospělí i děti mohou vyplnit pracovní list.

Zdroj: České noviny, Ostravské Vánoce

Ohrožení leguáni obohatili libereckou zoo

Liberecká zoo začala chovat ohrožené smaragdově zelené leguány fidžijské. Dvojici tropických ještěrů má v pavilonu tropů ve společné expozici s tilikvami obrovskými. „V českých zoologických zahradách je leguán fidžijský chován poměrně vzácně. Kromě Liberce ho návštěvníci mohou spatřit pouze v zoo v Jihlavě a Plzni,“ uvedla tisková mluvčí zoo Barbara Tesařová.

Tento ještěr je ohrožený vyhubením v důsledku ztráty přirozeného prostředí a nepůvodními predátory, jako jsou toulavé kočky, krysy a jiné šelmy. Ve volné přírodě se vyskytuje na ostrovech Lau v souostroví Fidži v Tichém oceánu. Spatřit ho lze i na souostroví Tonga, kam byl přibližně před 300 lety uměle zavlečen člověkem. Ve své domovině obývá především tropické nížinné lesy na pobřeží a mokřady. Významnou část dne tráví na větvích stromů, kde si vyhledává potravu, především květy, listy nebo ovocné plody. „Tito plazi jsou na pohled velmi atraktivní. Samci mohou měřit až 80 centimetrů a na svém výrazně zeleném těle mají dva až čtyři bílomodré pruhy. Samice jsou oproti nim menší a celé zelené. V naší expozici máme zástupce obou pohlaví, a tak návštěvníci mohou tuto jejich výraznou pohlavní dvojtvárnost snadno pozorovat,“ uvedla zooložka Petra Hnidová.

Roztomilou lamu najdete nyní v další české zoologické zahradě

V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se zabydluje nový druh. Jde o lamu vikuňu, jeden ze dvou divokých druhů lamy. Zoo získala dvě samice z německé Zoo Hannover. Návštěvníci zahrady mohou vikuně spatřit ve výběhu v blízkosti Pavilonu indických šelem. Později k nim přibudou ještě další samice a samec.

Vikuňa je jedním ze dvou divokých druhů lam žijících v jihoamerické přírodě. Obývá svahy And v Peru, Chile, Bolívii a Argentině ve výšce 3 700 až 4 800 metrů nad mořem. Životu ve vysokohorských podmínkách je dobře přizpůsobena, protože na spodní straně prstů má mozoly, pomocí nichž se bezpečně pohybuje na úzkých stezkách a skalních římsách. Červené krvinky lamy vikuni dokážou v řídké horské atmosféře vázat více kyslíku, před chladem ji chrání velmi hustá srst.

V minulosti byl tento druh lamy nadměrně loven pro srst a maso a čelil konkurenci domácích zvířat, což vedlo k prudkému poklesu populace a vikuňa se zařadila mezi ohrožené druhy. Do první poloviny 90. let minulého století byla na Červeném seznamu ohrožených druhů řazena v kategorii zranitelný. Díky ochranářským aktivitám a zákazu mezinárodního obchodu se podařilo rapidní úbytek zastavit.

Malá poloopička má podobné zlozvyky jako lidé

Ksukol ocasatý (aye-aye) působí na první pohled jako roztomilé stvoření. Velké oči, huňatý ocas a citlivé oči zanechávají dojem nevinnosti. Nové zjištění vědců tuto představu trochu nabourává. Madagaskarská poloopička totiž pobavila vědeckou obec, když ji video zachytilo, jak se prodlouženým prstem dloube v nose a jí svůj hlen.

Aye-aye se stejně jako lidé řadí mezi primáty, ale na rozdíl od nich jsou to noční tvorové, kteří jsou ohrožení a žijí pouze na Madagaskaru. Jsou navíc opředeni pověrami a mají řadu neobvyklých znaků, například zuby podobné hlodavcům a také hubený podlouhlý prst. „Chtěla jsem vědět, co s tím prstem dělají,“ uvedla autorka videa a profesorka Anne-Claire Fabre z Univerzity v Bernu. 

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolist, Zoo Ostrava, Radio Wave

Nadšenců byly téměř čtyři tisíce. Jen v Praze dobrovolníci nahlásili kolem 230 úklidů. Některé úklidy se uskuteční i v jiných jarních dnech, vyplývá z mapy, kterou spolek Ukliďme Česko zveřejnil na webu. V hlavním městě se dobrovolníci pustili třeba do uklízení parku Jezerka, oblasti mezi ulicí Branickou a Zeleným Pruhem nebo parku V Zápolí. Další úklidy jsou v plánu třeba v okolí Homolky a Motola nebo na vltavském pobřeží v Modřanech a Komořanech. Pozadu nezůstalo ani Brno. V městské části Kohoutovice se do organizace úklidu zapojil sám starosta Jakub Hruška. Celkem se má v moravské metropoli uskutečnit celkem přes 140 úklidových akcí,  v Ostravě téměř 80, v Plzni 55 a zhruba stejný počet také v Olomouci. Uklízet se bude do konce května.

Na podzim se pak plánují další úklidy, i ty je možné najít v přehledu. Akci v Česku pořádá spolek Ukliďme Česko už od roku 2014. Cílem je uklidit nelegální černé skládky a nepořádek.

Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Ekolist, Ukliďme Česko

Ostravská chlouba má vzniknout nedaleko nákupního centra Nová Karolina. Budova bude mít tvar přesýpacích hodin. Celková výška nové ostravské dominanty bude dosahovat 235 metrů, přičemž objekt bude mít 56 pater. Za finální podobou projektu stojí architektonický ateliér Chybík+Krištof. Výstavba by měla začít v letošním roce, dokončení je naplánováno na rok 2027.

Na střeše chystaného mrakodrapu má vzniknout veřejně přístupná vyhlídka a restaurace. Návštěvníci si tak budou moci vychutnat jídlo při pohledu na daleké okolí. V nižších patrech by měly být umístěny kanceláře, hotel, obchody a kongresové centrum.

Zdroj: Radio Wave

Ostrava rozdala ocenění svým seniorům už popatnácté. Nominováni mohli být lidé starší 65 let s bydlištěm na území města, kteří přispívají ke zlepšení života společnosti. „Práce oceněných seniorů je obdivuhodná. I nadále pomáhají svému okolí, jsou kreativní, velmi činorodí, jejich aktivity jsou často charitativní. Zkrátka jsou vzorem pro ostatní a je mi ctí alespoň tímto způsobem poděkovat za jejich nezdolnou energii, činnost a pomoc ostatním,“ řekl náměstek primátora Zbyněk Pražák, který rozdal památeční plakety.

Ocenění seniorky roku si Hedvika Juřinová vysloužila angažovaností v oblasti boje proti rakovině. Posledních 14 let organizovala a také se spolupodílela na prodeji žlutých kvítků Ligy proti rakovině. Už téměř dvě dekády je paní Juřinové členkou Slezského klubu stomiků Ostrava, na jehož chodu se aktivně podílí, organizuje setkání, návštěvy divadelních představení, rehabilitace nebo sportovní aktivity.

Právě na poli sportu se realizuje další oceněný senior, pan Josef Juřeník. Je předsedou ostravského Sportovního klubu orientačního běhu, kde pořádá orientační pochody i běžecké závody nejen pro věkem pokročilé, ale také pro děti. Vedle toho je činný v železničním muzeu a Výboru seniorů OSŽ Ostrava hlavní nádraží, kde organizuje zájmové aktivity.

Mezi kluby seniorů vyčnívá klub zájmové organizace č. 15 Kreativ z městské části Poruba, který se v rámci svých aktivit věnuje také pomoci potřebným. Zruční senioři se mohou podílet na pletení ponožek a chobotniček pro předčasně narozené děti i obyvatele domovů důchodců. V první vlně pandemie se klub zapojil také do šití roušek a pravidelně se podílí na organizacích sbírek šatstva, obuvi nebo hraček pro organizaci ADRA. Toto léto tak pomohli třeba lidem zasaženým tornádem na jižní Moravě.

Zdroj: město Ostrava

Cílem bylo ve spolupráci s místními umělci a veřejností vytvořit „ostravský hmyzí mobiliář“.  Dohromady rozmístili autoři projektu v severomoravské metropoli osm hmyzích obydlí navržených ostravskými architekty, designéry a vizuálními tvůrci. Ti navrhli kromě velkých hmyzích hotelů také malé prototypy, jež jsou určeny na fasády domů či ploty. Další hmyzí domečky si pak s umělci budou moci vytvořit zájemci také na dílnách pro veřejnost.

Brouci ve městě

Jedno z hmyzích obydlí, jež ozdobilo ostravský veřejný prostor, vytvořil architekt Jiří Markevič. Jeho návrh nese název Beatles a je parafrází na slavnou hudební kapelu, jejíž jméno v překladu znamená brouci.

Za dalším návrhem stojí sochař Petr Szyroki, jehož hmyzí domek pojmenovaný Svatý Ambrož je vytvořen ze sušeného dubového dřeva. Má tvar barokního soklu, kterému schází socha sv. Ambrože, patrona včel a včelařů. „Legenda praví, že když byl Ambrož malý chlapec, vlétaly včely do jeho úst a krmily ho medem. Nyní se Ambrož odvděčí a poskytne včelám domov ve svém soklu,“ vysvětlil autor.

Pro poněkud netradiční ztvárnění zadání se rozhodl sochař Josef Kukučka. Jeho Vajíčka tvoří soustava několika menších hmyzích domků, jež jsou umístěny na lampě veřejného osvětlení.

Hmyzí hotel ve tvaru lodě vymyslel student sochařství Bedřich Mrkva. „Téma lodí jsem si vybral, protože chodím sailovat na plachetnici. Tento požitek jsem chtěl dopřát i broukům,“ uvedl.

Kolektivní bydlení. Takový je název dalšího projektu kováře a sochaře Lukáše Dvorského. Jedná se o autorovu představu současného obytného domu.

Další obydlí má název Ostrava!!! a nese v sobě logo města. „Objekt má minimalistický tvar obdélníku, jeho rámec je vytvořen z dřevěných desek spojených závitovou tyčí. Jako podkladový materiál je zde ve velké míře zastoupen kámen, umístěn spolu s dalšími materiály do gabionové sítě,“ popsala autorka Marie Seibertová

Simulační způsob výuky přináší hned několik výhod. Různé situace a zákroky si mohou studenti zkoušet opakovaně, bez zbytečného stresu z možného poškození pacienta. Ze záznamů ošetření pak budou odborní garanti jednotlivé kroky budoucích lékařů analyzovat, vyhodnocovat a společně s nimi dále zdokonalovat. Medici navíc budou mít k dispozici speciální pomůcky, jako je simulátor novorozence.

Simulační centrum bude mít dvě podlaží. Kromě oddělení urgentního příjmu, nebude chybět ani ARO či JIP. První studenti by se v něm měli začít vzdělávat od akademického roku 2021/2022.

Využívat cyklostezky, řídit se značkami a nejezdit po chodníku. Desatero jízdy na kole a koloběžce s názvem Dávej Bacha upozorňuje na základní pravidla bezpečné jízdy po Ostravě. Kromě aplikace pro používání sdílených dopravních prostředků bude desatero k vidění také na stojanech, kolech a koloběžkách. Město navíc ve spolupráci s ostravskými herci připravilo zábavně-edukační video.  

Upozornit na pravidla správné jízdy a předejít největším prohřeškům, kterých se lidé při využívání sdílených kol a koloběžek dopouští, se snaží také Olomouc. I zde vsadili na patero správné jízdy, informační plakáty a osvětová videa. „Chceme zdůraznit pravidla, která mají provozovatelé i uživatelé v Olomouci dodržovat. Tak, aby služba sdílené mobility fungovala, bylo co nejméně konfliktních situací, špatně zaparkovaných koloběžek a nehod,“ vysvětlil olomoucký zastupitel Matouš Pelikán.

Osvětovou kampaň spustil také Liberec, který se společně s oddělením Ministerstva dopravy BESIP a Týmem silniční bezpečnosti zaměřuje na elektrické koloběžky. „Při jízdě na elektrokoloběžce je velmi důležitá ochranná přilba. Elektrokoloběžka se pohybuje vlastní silou a může dosáhnout rychlosti až 25 kilometrů v hodině,“ upozornili tvůrci kampaně.

Nové centrum se má specializovat na různé typy odpadů z potravinářských výrob a hledání nových biologických zdrojů, které lze zpracovat na přírodní polymery nebo bioplasty. Spolupráci s Ostravou rozvine ve snaze o přeměnu městských a vodohospodářských biologických odpadů v další produkty. „Další oblastí nových technologií, které přivedeme do Dolních Vítkovic, je testování využití odpadů, které se dnes nezpracovávají – například mláta, kávové sedliny, ale třeba i odpadů po výrobě olivového oleje,“ dodává Lenka Mynářová, spolumajitelka společnosti NAFIGATE Corporation.

Centrum s názvem Hydal Research and Development zřizuje společnost NAFIGATE Corporation ve spolupráci se strojírenskou firmou Vítkovice, a.s. Celková investice dosáhne výše 70 milionů korun. V oblasti Dolních Vítkovic se nachází i další, již etablované instituce. Jde například o expozici Světa techniky, na kterou má navázat plánovaný projekt vzdělávací čtvrti a vodíkové městské části.

Dopravní podnik Ostrava na začátku dubna tohoto roku vyřadil poslední dieselové autobusy z běžného provozu. Je to další významný krok na cestě za lepším vzduchem ve městě i v celém regionu. „Kvalita ovzduší v Ostravě se dlouhodobě zlepšuje, v loňském roce byly naměřeny nejnižší koncentrace polétavého prachu za celou historii měření. Vedle příznivých povětrnostních podmínek se bezesporu projevuje i pozitivní vliv opatření, která postupně realizujeme,“ uvedl ostravský primátor Tomáš Macura.

Pro cestující a všechny zájemce o ekologickou dopravu zřídil dopravní podnik speciální webové stránky www.dpo.cz/bezdieselu. Lidé tam najdou všechny podstatné informace o ostravském bezdieselovém provozu a také tematické zajímavosti.

Základní i střední školy mohou díky on-line aktivitám univerzit obohatit výuku o nové postřehy, a dokonce i konzultace s odborníky. „Děti si přednášku mohou poslechnout přímo z domova a zeptat se odborníků na vše, co je zajímá,“ vysvětluje rektor VŠB – TUO Václav Snášel. Právě Vysoká škola báňská nabízí nejen on-line přednášky, ale i speciální programy pro maturanty ve formě on-line víkendových opakování. V únoru proběhl například matematický víkend. „Studenti si během víkendu procvičili témata, se kterými mají největší problémy – operace s čísly, funkce, rovnice a nerovnice, naši pedagogové je provedli i taji geometrie,“ přibližuje rektor Snášel.

Ostravská univerzita pak dala k dispozici přednášky, workshopy a asistence také z dalších oborů, jako je filozofie nebo žurnalistika. Veškerou nabídku zaštiťuje projekt Univerzita pro školy. Aktuálně jsou dostupné především on-line přednášky pro středoškoláky a žáky základních škol, tvůrci projektu však umí připravit i programy pro předškolní děti.

Nasadit brýle, nastavit nejvhodnější cvičení a rehabilitace může začít. Tak jednoduše cvičení ve virtuální realitě probíhá. Původně mělo pacientům s míšními lézemi trvale upoutaným na invalidní vozík ulevit od spasmatických křečí. „Oslovila nás studentka fyzioterapie, že by ráda vyzkoušela virtuální realitu na pacientech s míšními lézemi. Inspirací jí byl probíhající výzkum Univerzity Karlovy, který zjistil, že rehabilitace s použitím prvků virtuální reality je mnohem rychlejší,“ popisuje Jana Trdá vznik demoverze VR Vitalis.

Sama Trdá přiznává, že pro firmu, která se věnuje převážně aplikacím pro průmysl, byla tvorba virtuálního rehabilitačního prostředí původně jen chvilkovým zpestřením. Po kladné odezvě od dobrovolníků z Centra Paraple, kteří demoverzi testovali, i pozitivních zkušenostech členů rodiny se ale rozhodli pokračovat a vyvinout funkční aplikaci.

I vozíčkáři se mohou projít v parku

Aplikace je určena primárně pro lázně, rehabilitační zařízení, nemocnice nebo domovy důchodců. Pomoci jim může hned v několika ohledech. „Umožňujeme pacientům rychleji se dostat k rehabilitačnímu cvičení, navyšujeme kapacitu jednotlivých pracovníků a samotným pacientům přinášíme nový zážitek,“ vyjmenovává Jana Trdá z VR Life. Cvičení klienty motivuje, zaznamenává výsledky a detailně navádí. Vozíčkářům například simuluje procházku v parku, prostřednictvím interaktivních úkolů umí trénovat také pohyblivost horních končetin.

Při práci na VR Vitalis spolupracují ostravští vývojáři s celou řadou zdravotnických odborníků v čele se zástupci Ústavu rehabilitací Ostravské univerzity nebo Lázní Darkov, kde se aplikace začala používat jako první. „Nejlepší jsou samozřejmě zpětné vazby od pacientů, kteří přicházejí se zajímavými nápady na cviky nebo oživení aplikace. Je to takový nikdy nekončící proces vylepšování a dopracovávání. Ale nesmírně motivující,“ uzavírá Trdá. Společnost momentálně pracuje na cloudové verzi aplikace a administraci, která umožní fyzioterapeutům nastavovat obtížnost a výběr cviků přímo z počítače i sledovat progres pacienta.

Vodíková mobilita je podle prvního náměstka hejtmana pro průmysl, energetiku a chytrý region Jakuba Unucky krok k lepší budoucnosti. „Vodíkový pohon je čistý – z výfuku kape pouze voda, ale i samotná výroba tohoto paliva může být naprosto čistá. Zároveň vytvoříme nové, progresivní a inovativní průmyslové odvětví, kde najde práci spousta lidí a které pomůže kraji v budoucnu fungovat bez energetického spalování uhlí,“ uvedl. V kraji plánuje prosadit nejen autobusy na vodíkový pohon, ale do budoucna i vlaky – všechny stroje nejlépe s výrobou v Ostravě.

Tendr na zajištění veřejné dopravy s vodíkovým pohonem vypisuje Moravskoslezský kraj jako první v republice. „Jde nám o zavedení zcela bezemisní dopravy, což naftová, benzinová a ani auta na plyn prostě neumí. To je pro náš kraj, který se nemůže zrovna chlubit svěžím ovzduším, primární,“ řekl náměstek hejtmana pro dopravu Radek Podstawka. Před realizací proběhne předběžná tržní konzultace, aby byly zadávací podmínky pro zakázku srozumitelné a kvalitně zpracované. Přihlášení do tendru je možné do konce března.

Dobrovolníci dle svých možností a volného času navštěvují domovy například jednou za týden nebo i častěji. Nejde přitom jen o lidi se zkušenostmi v oboru, ale všechny ochotné se zapojit. Nově se k projektu připojilo například Divadlo Petra Bezruče. „Kvůli pandemii nám proti naší vůli přibyl volný čas, a tak jsme rádi, že ho můžeme věnovat lidem, kteří se cítí osamělí. Neděláme jim žádné kašpárky, spíš se snažíme naslouchat a být jim nablízku. Čteme jim, nebo si povídáme. Naše divadelní maskérka si do domova nosívá kufřík, a tak babičky i dědečky zkrášluje. Stříhá jim vlasy, češe je, a taky s nimi samozřejmě klábosí,“ vysvětlila herečka Markéta Matulová.

Projekt #BoSmePartyja vznikl loni v říjnu a přihlásilo se do něj více než 700 lidí. 300 z nich prošlo školením Dobrovolnického centra ADRA a aktuálně je aktivních 224 dobrovolníků. „Do projektu se přihlásili dobrovolníci z celého regionu,“ řekla vedoucí ostravského Dobrovolnického centra ADRA Dagmar Hoferková. „Doufám, že s nimi zůstaneme v kontaktu i po konci pandemie. Osamocených a smutných lidí je spousta, ať už tu řádí koronavirus, nebo ne,“ dodala.