James Clear – Atomové návyky

Nepřepálit to na začátku, tak zní jedna z nejznámějších rad různých motivačních autorů. Stejně tak James Clear učí čtenáře, jak pomocí malých krůčků a vytrvalosti dosáhnout velkých změn. Vychází z uznávaných studií o tom, jak funguje naše mysl a chování – vypůjčuje si to nejlepší z biologie, psychologie a neurověd. Dozvíte se, jak se zbavit zlozvyků a jak efektivně získat nové prospěšné návyky (a také jak si na ně udělat v nabitém harmonogramu prostor). Motto knihy zní: „Zlepšete se jen o 1 % denně – a dokážete cokoliv.“

Margit Slimáková – Osobní receptář pro zdraví a pohodu

Margit Slimáková je známou specialistkou na výživu a zdravý životní styl . Osobní receptář navazuje na její bestseller Velmi osobní kniha o zdraví. Přináší opět řadu doporučení o stravování, pohybu, ale také duševní pohodě, která je pro zdraví neméně důležitá. Kapitoly jsou tematicky rozdělené, takže se můžete snadno vracet k tomu, co vás právě zajímá: výživa, pohyb, rodina, krása, domov, práce a pohoda. 

Oliver Burkeman – Čtyři tisíce týdnů (Time management pro smrtelníky)

Přečetli jste o time managementu všechno možné a pořád ne a ne najít vyhovující techniku? Zkuste Čtyři tisíce týdnů Olivera Burkemana. Nenajdete tu žádný konkrétní návod, ale zamyšlení nad tím, co je pro vás v životě důležité a jak si život poskládat dle svých priorit. Autor hned zkraje píše o tom, že není možné stíhat vše a také to, že je v pořádku nedělat někdy vůbec nic. Vychází z aktuálních psychologických výzkumů i klasické filosofické literatury. 

Pavel Kolář – Labyrint pohybu 

Inspirativní rozhovor o pohybu s fyzioterapeutem Pavlem Kolářem, který se už 30 let věnuje rehabilitační medicíně. Najdete tu spoustu překvapivých informací o tom, jak spolu souvisí naše psychika, vztahy, geny, stres a pohybový aparát. Právě odhalením skutečných příčin nemocí a chápáním organismu jako propojeného celku léčí známý odborník stovky pacientů. Nechybí ani konkrétní příběhy pacientů, díky kterým je kniha ještě čtivější.

Gretchen Rubin – Projekt štěstí 

Kniha s příhodným názvem popisuje autorčinu roční cestu za proměnou vlastního života. Každý měsíc se soustředí na jednu konkrétní oblast, popisuje úspěchy i nezdary. Je inspirativní a čtivá, ale také velmi osobní. Spíše než fakta v ní najdete inspiraci, jak proměnit život tak, abyste se v něm cítili spokojeněji. Texty nejprve vznikaly jako blogové články, v knižním vydání se proměnily v celosvětový bestseller. 

Nová studie, kterou zastřešili výzkumníci z University od Pennsylvania, zjistila, že určité druhy bakterií žijící ve střevech aktivují nervy ve střevě, které u myší podporují touhu věnovat se fyzické aktivitě. Při jejich experimentech vynikly dva druhy bakterií: Eubacterium rectale a Coprococcus eutactus. Oba produkují metabolity, které stimulují endokanabinoidní receptory CB1 na střevních senzorických nervech spojujících střeva s mozkem přes páteř. Stimulace těchto receptorů způsobuje v mozku zvýšení hladiny dopaminu během cvičení.

„Pokud dokážeme potvrdit toto i u lidí, měli bychom účinný způsob, jak přimět lidi k cvičení, aby se zlepšilo veřejné zdraví,“ uvedl hlavní autor studie Christoph Thaiss. Kromě toho může další zkoumání do budoucna pomoci zvýšit motivaci a náladu při psychických poruchách, jako je závislost nebo deprese.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Nature

Projekt Bezva chemie každý rok rozdělí 200 000 Kč mezi 20 nejlepších projektů na zatraktivnění výuky chemie ve školách. Právě to je totiž klíč k tomu, jestli se některý ze studentů do budoucna rozhodne jít cestou vědy. Nadace Experientia chce v Česku vytvořit vhodné podmínky a zaujmout mladé lidi, kteří by za normálních podmínek chemii ve škole pouze trpěli. Grant je tedy určený zapáleným učitelům, kteří chtějí své studenty zaujmout a nadchnout. Třeba právě díky jejich nápadům, jak výuku vyšperkovat, se mezi studenty najde nový držitel Nobelovy ceny.

Přihlášky se otevírají každé září, nyní tedy probíhá hodnocení právě přihlášených projektů. O grant se může přihlásit studentský projekt nebo jen žádost o zakoupení lepšího vybavení k výuce (software, laboratorní nebo další pomůcky). Kromě rozpočtu je v přihlášce důležitá také motivace a cíl projektu. Grant získá 20 vítězných projektů, každý tedy bude mít k dispozici 10 000 Kč.

Projekty v kategoriích základní a střední školy pak hodnotí odborná porota z oblastí chemie, didaktiky a práce s talentovanou mládeží – Ing. Petra Ménová, Ph.D., RNDr. Jan Havlík, Ph.D., RNDr. Ing. Petr Distler, Ph.D. et Ph.D, Mgr. Radek Matuška. V minulosti grant získalo například Gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích na laboratorní pomůcky a chemikálie nebo Základní škola v Pohořelicích na vybavení přenosných chemických kufříků.

Autorský článek Barbary Tesařové s využitím informací z Nadace Experientia

Malála Júsufzajová

Nejmladší držitelka Nobelovy ceny, bojovnice za lidská práva a práva žen na vzdělání. To je Malála Júsufzajová, pakistánská hrdinka, která ve svých patnácti letech přežila pokus o vraždu od tálibánského střelce. Poté co se zotavila, se stala aktivistkou za právo žen na vzdělání, které Tálibán v Pakistánu upíral. V 17 letech získala jako nejmladší laureátka v historii Nobelovu cenu míru.

„Skutečně věřím, že jediný způsob, jak můžeme vytvořit globální mír, je vzdělávat nejen naši mysl, ale i naše srdce a duše. “

Malála Júsufzajová

Princezna Diana

Příběh princezny Diany zná asi každý. Poté co se stala manželkou prince Charlese, využila svého postavení k pomoci potřebným a stala se přední tváří charity. Bojovala proti nášlapným minám, pomáhala lidem postiženým AIDS a také dětem.

Inspirativní se stala rovněž svým tvrdým postojem proti konvencím, kdy se nebála porušit královské tradice, považovala-li to za správnou věc. Své dva syny, Williama a Harryho, brala do zábavních parků nebo do fastfoodů a veřejně dávala na odiv svou mateřskou lásku, což bylo tehdy v královské rodině nepřípustné.

„Kdekoli vidím utrpení, tam chci být a dělat, co můžu.“

Diana Frances Spencer

Emily Davisonová

Emily Davisonová se narodila do doby, kdy ženy ve Velké Británii neměly volební právo, nemohly studovat ani vykonávat práci určenou mužům. Emily patřila mezi sufražetky, tehdejší feministické aktivistky bojující za rozšíření ženských práv.

Několikrát za svůj život skončila ve vězení, několikrát držela hladovku. To vše s jediným cílem – prosadit ženská práva. Její život skončil tragicky, když se na koňských dostizích vrhla pod koně krále Jiřího V. Svůj čin nevysvětlila, ale v kapse měla lístek s nápisem „Volební právo pro ženy.“

„Nikdy se nevzdávej. Nikdy neustup.“

Sufražetky

Rosa Parksová

Těžko si představit, jakou odvahu musela mít Rosa Parksová, když odmítla uvolnit v autobuse místo bílému Američanovi. Svým činem odstartovala hnutí za práva Afroameričanů a stala se ikonou, která zažehla jiskru změny. Její čin změnil život milionům lidí a vedl k ukončení segregace Afroameričanů, kteří byli do té doby považováni za občany druhé kategorie.

„Nikdy se nesmíte bát toho, co děláte, když je to správná věc.“

Rosa Parksová

Ade Lovelacová

Titul první počítačové programátorky patří neodmyslitelně k matematičce Ade Lovelacové. Ta společně s kolegou Charlesem Babbagem sestrojila analytický stroj, který prováděl výpočty za pomocí děrovacích štítků. Tedy něco jako předchůdce počítačů. Popsala také první počítačový algoritmus. Na její počest byl pojmenován programovací jazyk ADA.

„Matematická věda ukazuje, co je. Je to jazyk neviditelných vztahů mezi věcmi. Abychom však mohli tento jazyk používat a aplikovat, musíme být schopni plně ocenit, cítit, uchopit neviditelné, nevědomé.“

Ade Lovelacová

Amelia Earhartová

Jako první žena přeletěla Atlantský oceán, nejprve jako spolucestující, později v roce 1932 jako sólo pilotka. Je držitelkou i dalšího rekordu, jako první žena překonala rychlost 290 km v hodině. V době, kdy světu dominovali muži, byla průkopnicí ženské emancipace a lámala rekordy nehledě na své pohlaví. Její osud však skončil tragicky, když se vydala na let kolem světa. Její letadlo se ztratilo a nikdy nebylo nalezeno.

„Ženy, stejně jako muži, by se měly snažit o nemožné. A když se jim to nedaří, jejich selhání by mělo být výzvou pro ostatní.“

Amelia Erhartová

Amani Ballourová

Pediatrička Amani Ballourová odvážně zachraňovala životy při občanské válce v Sýrii. Stala se dobrovolnicí v nemocnici ve městě Ghúta a pokračovala v zachraňování lidských životů navzdory častým vládním útokům. Nakonec byla společně s kolegy nucena přemístit nemocnici do podzemí, její popularita však časem rostla a začali se přidávat noví a noví dobrovolníci.

Ve věku 29 let Ballourová stanula jako první žena v Sýrii ve vedení nemocnice. Nakonec však musela ze Sýrie uprchnout. Příběh nemocnice a hrdinky Amani Ballourové vypráví film nominovaný na Oscara – The Cave.

„Nechceme být jen obyčejní, musíme být důležití.“

Amani Ballourová

Autorský článek Anety Šmejcové

Běžci se pod dozorem vědců z Moray House School of Education and sport zúčastnili dvou typů tréninku: intervalového, kdy se střídá vysoké a poklidné tempo; a časovky na 5 kilometrů. Výzkumný tým jim pomohl také s výběrem vhodných motivačních písní na základě dotazníku o preferovaném rytmu, žánru, tempu a melodii.

Běžci, kteří před výběhem vyplňovali 30 minut dlouhý mentálně náročný test, ale při tréninku si pustili motivační hudbu, předvedli o něco lepší výkony, než když byli čerství a bez hudby, a srovnatelné se sportovci, kteří nebyli nijak unavení. Také v časovce se běžcům s hudbou dařilo lépe. A jaká že to byla hudba? Vedle nesmrtelné Eye of the Tiger z Rockyho se osvědčila také Addicted To You od Aviciiho, Run This Town od rappera Jay-Z, výstižná Power od Kanye Westa nebo No One Knows od Queens of the Stone Age.

Počet vyhledávání střeleckých balíčků po zlaté a stříbrné medaili Jiřího Liptáka a Davida Kosteleckého ve sportovní střelbě vzrostla podle ředitele portálu Slevomat Ladislava Veselého o třetinu. Rovněž vyhledávač ubytování a zážitků Explorio.cz sleduje v souvislosti s nedávnými olympijskými hrami nárůst vyhledávání téměř všech pohybových aktivit. Podle šéfa portálu Františka Peterky je zájem především o funparky, jump arény nebo adrenalinová centra. „Je velice zajímavé sledovat, jak se rodiny s dětmi nechávají strhnout konkrétními olympijskými příběhy. Například lanová centra, lezecké stěny, ale také ferraty ve vyhledávání za poslední dny skokově posílily díky českým nadějím na zlatou medaili právě v této disciplíně,“ uvedl Peterka.

Olympiáda v Tokiu, kterou organizátoři kvůli pandemii koronaviru přeložili z loňska na letošní rok, skončila v neděli. Na stupně vítězů se kromě zmíněných sportovních střelců dostaly také české tenistky. Medaile dále vybojovali vodní slalomáři, reprezentanti v rychlostní kanoistice, judista Lukáš Krpálek či šermíř Alexander Choupenitch.

Zdroj: České noviny

K pozitivnímu tréninku se poprvé dostala, když se snažila vychovat své tři psy. „Přístup ke psům na cvičáku se mnou vůbec nesouzněl. Obrátila jsem se proto na speciální trenérku, která nás naučila pracovat se psy zcela jiným způsobem, moc je to bavilo a výsledky byly vidět okamžitě,“ vzpomíná na své začátky v době, kdy ještě studovala třetí ročník gymnázia.

Postupně začala shromažďovat všechny dostupné informace o pozitivním výcviku. Následně o tématu napsala e-knihu a vytvořila vlastní webové stránky. „Chtěla jsem pomáhat dalším bezradným majitelům pejsků s pozitivním výcvikem, ale nevěděla jsem jak. Pak mi mamka koupila kurz Podnikání z pláže a došlo mi, že online formou výcviku bych mohla pomoct mnohonásobně více lidem,“ popisuje.

Začátky však nebyly vůbec snadné. Odměna v podobě hotové e-knihy sice po měsících dřiny stála za to, zisky z prodeje však sotva pokryly náklady a když se už nějakou dobu její podnikání potácelo na hraně ztrátovosti, začala Groulíková přemýšlet, jestli to nebude lepší vzdát. Později však objednávek začalo přibývat, a tak se rozhodla udělat další krok v podobě online video kurzu. „Kurz měl prvních pár set absolventů a chodily děkovné emaily a zpětné vazby, to byl ten správný hnací motor,“ dodává.

Pozitivní výcvik je pro psa jakéhokoli věku i plemene

Podle Groulíkové je hlavní předností pozitivního výcviku fakt, že psy baví a na trénink se těší. Takové cvičení je daleko efektivnější a namísto několika hodin strávených na cvičáku stačí tréninku věnovat pět minut jednou až dvakrát denně. „Spočívá to v tom, že se psem pracujeme formou pozitivní motivace, odměňujeme správné chování, místo toho abychom trestali to špatné,“ vysvětluje trenérka.

Jako největší výhodu online kurzů vnímá zakladatelka školy jejich snadné šíření, a tím i potenciál pomoci více lidem. „Našimi kurzy prošlo více než deset tisíc pejsků a jejich majitelů, a toho bychom při osobních trénincích jen těžko dosáhli,“ míní Groulíková, podle které patří mezi další plusy online formy také fakt, že lidé mohou své psy trénovat v domácím prostředí a vlastním tempem.

Online psí škola, v níž stále přibývají nové kurzy, zatím funguje v Česku, Polsku a na Slovensku. Chystají se však překlady do angličtiny a vstup na trh anglicky mluvících zemí. „Každý si u nás najde to své. Máme kurz pro štěňátka, pro dospělé pejsky na základní povely, kurzy na konkrétní problémy jako například přivolávačská výzva nebo stop tahání na vodítku či kurz pro ty, kteří chtějí svého pejska naučit úchvatné kousky,“ dodává Groulíková.

Kniha Mnich, který prodal své ferarri patří v kategorii seberozvojové literatury k jedné z nejprodávanějších. Přesto, že ji kanadský kouč Robin S. Sharma napsal už v roce 1997, neztratila za téměř čtvrtstoletí ani špetku své aktuálnosti. S příběhem někdejší advokátní hvězdy se snadno ztotožní každý, koho jen trochu pohltil uspěchaný životní styl. Rady, které hlavní hrdina předává svému bývalému kolegovi, si díky vlídné formě přátelského rozhovoru nenásilně najdou cestičku do vaší mysli, aby tam zjistili, že už je vlastně dávno znáte. V každodenním shonu je však snadné na ně zapomenout a odložit je na vedlejší kolej.

Stejnou zkušeností si prošel i bohatý právník Julian Mantl, kterého k zastavení donutil až srdeční infarkt. Aby vyléčil nejen své tělo, ale hlavně duši, vydal se na dalekou cestu do Indie za starobylou moudrostí zdejších mnichů. A povedlo se. Následně se vrací zpět do své domoviny, aby nabyté uvědomění šířil dál.

Kniha je rozdělena do několika kapitol, na jejichž konci se vždy nachází shrnutí nejzásadnějších poučení a poznatků. Díky čtivé formě ji klidně zvládnete „slupnout“ za dva večery. Mnohem více si z ní však odnesete, když si mezi jednotlivými kapitolami vezmete čas na vstřebání všech důležitých myšlenek a pokusíte se je rovnou zařadit do své denní rutiny. Krůček po krůčku se tak vydáte na cestu k sebepoznání, a tím i smysluplnému a vyrovnanému životu.

Slovo autorky článku:

„Tuto motivační bibli bych doporučila všem, kteří se seberozvojem už nějakou tu dobu zabývají a potřebují si připomenout jeho základní principy. Věřím, že pokud vám do života přijde v tu správnou chvíli, přinese celou řadu AHA momentů a uvědomění, která mohou odvrátit mnohé nepříjemnosti a životní zklamání.“

Knihu Mnich, který prodal své ferarri zakoupíte například v knihkupectví Dobrovský.

Asi každý někdy zažívá dny, kdy se kazí vše, na co sáhne. Občas nastanou i prekérní situace, kdy se zdá, že už prostě nemůžete dál. Nejraději byste si sbalili batoh, všechno nechali za sebou a prostě jen zmizeli. Jak velký dopad může takové rozhodnutí mít?

Elizabeth Gilbertová měla zdánlivě vše – zajímavou práci, pohodového manžela, velký dům. Její život se však ze dne na den zhroutil jako domeček z karet. Rozvedla se a sužovaly ji deprese. Aby se z toho všeho vzpamatovala, odhodlá se k radikálnímu kroku. Dopřeje si čas a prostor zjistit, kdo ve skutečnosti je a co opravdu v životě chce. Opustí tedy zaměstnání a úplně sama se vydá na roční pouť kolem světa.

Kniha je o hledání sama sebe, svého místa v životě a sebepřijetí. Celý příběh je protkaný nitkou sebelásky. Autorka prostřednictvím Elizabeth zdůrazňuje její nezbytnost. Pokud totiž člověk nemá rád sám sebe a neví, kým je, jak může očekávat lásku a přijetí od ostatních? „Uznávám, že nejsem ten typ, který vypadá úžasně úplně ve všem, ale nemůžu si pomoct – pořád se mám ráda,“ svěřuje se Elizabeth v knize.

Během listování tímto bestsellerem tak přichází uvědomění, že ačkoliv se nacházíme v sebesvízelnější životní situaci nebo už nejsme nejmladší, vždycky se můžeme rozhodnout pro změnu. Každý má právo na štěstí a není vždy nutné za ním cestovat na druhý konec světa. Někdy si stačí dopřát pořádnou dávku nadhledu a sebrat odvahu udělat krůček do neznáma. Ať už jde o změnu zaměstnání, stěhování mimo dosah velkoměsta nebo cokoliv jiného. Jen my jsme strůjci svého osudu.

Slovo autorky článku:

„Jíst, meditovat, milovat už v názvu spojuje tři věci, bez kterých si nedovedu představit život. Odpovídá tomu i samotná kniha, která je sice duchovně zaměřená, ale i zábavná. Povzbudí a přesvědčí vás, že nikdy není pozdě začít si plnit sny. Stačí jen sebrat odvahu a pustit se do věcí po hlavě. Příběh Elizabeth mi opět připomenul, že je někdy lepší nad věcmi moc nerozmýšlet a řídit se srdcem.“

Knihu Jíst, meditovat, milovat zakoupíte například v knihkupectví Dobrovský.

Iniciativu Daruju Krev loni založil student David Stančík, aby pomohl nemocnicím s nedostatkem dárců. Pomocí aplikace se snaží motivovat nové i stávající dobrovolníky k pravidelným odběrům. „Kromě dobrého pocitu získá dárce pravidelný přehled o svém zdravotním stavu, vyznamenání od Českého červeného kříže či vitamíny a další benefity od zdravotní pojišťovny. Za každý odběr, který mimochodem znamená pracovní volno s náhradou mzdy v den odběru, lze také snížit základ daně z příjmu o tři tisíce korun,“ uvedl Stančík.

Aplikace obsahuje interaktivní mapu s přehledem všech odběrových stanic v České republice. Uživatelům nabízí spoustu rad a informací, jak se na darování připravit, i žebříček aktivních dárců z řad zapojených přátel. Do budoucna přibude i ukazatel stavu zásob krve v nemocnicích, objednávkový systém či možnost sdílet zážitky z darování. Do pěti let chce Stančík prostřednictvím projektu získat sto tisíc nových dárců, kteří v Česku aktuálně chybí.

Chůze je to nejpřirozenější, co svému tělu můžeme dát. Má blahodárný vliv na naši kondici, obranyschopnost i psychickou pohodu. K chození navíc nepotřebujete žádné speciální vybavení, stačí ji vědomě začlenit do běžného života. A přesně to chce podpořit dubnová výzva 10 000 kroků. Přihlásit se do ní mohou dospělí bez ohledu na věk, váhu nebo fyzickou zdatnost.

Cíl výzvy je jediný – motivovat lidi k pohybu a přispět k boji proti stále se zhoršujícímu zdravotnímu stavu české populace. Mírnou nadváhou už totiž v Česku trpí 47 procent mužů a 33 procent žen. Jednotlivci nebo týmy si mohou své chodecké nebo běžecké výkony zaznamenávat do libovolné aplikace. Printscreen denních výsledků poté jednoduše uloží do svého profilu. Za nachozené kilometry pak získají body a ti, kteří jich nasbírají nejvíc, budou na konci měsíce dubna odměněni.

I přes jasný název akce nemusíte nachodit 10 tisíc kroků každý den. Účelem výzvy není stresovat chodce sledováním čísel, ale povzbudit je k jakékoliv aktivitě. Také proto bodový systém zohledňuje kromě počtu kroků i věk účastníka a jeho index tělesné hmotnosti (BMI). První příčky tak může obsadit i netrénovaný jedinec, který se rozhodl udělat něco pro své zdraví.

Pravidelné zaznamenávání aktivity, vzájemná motivace a sledování výsledků ostatních účastníků by podle organizátorů mohlo veřejnost motivovat k novým pohybovým návykům a zařazení pravidelné chůze do každodenního života i po skončení výzvy. K tomu se pokusí přispět i desítky zapojených českých měst. Chodcům poskytnou tipy na zajímavé výlety i možnost podílet se na zlepšení podmínek pro pěší turistiku.

Po registraci si může každý uživatel vytvořit portfolio úspěchů, ale také plánovat další cíle nebo si na přehledných grafech prohlížet, v čem vyniká. Díky jednoduché administraci zvládnou práci s aplikací i samotné děti. To ale neznamená, že není vhodná pro dospělé – zaznamenávat své úspěchy tady může úplně každý.

Díky aplikaci Co umím mohou jak děti, tak i dospělí shromažďovat záznamy o životních milnících, ale také najít a podpořit své silné stránky a sledovat jejich vývoj v čase. Aplikace navíc spolupracuje s projektem Čtení pomáhá, a tak do ní lze ukládat také přečtené knížky. Lákavé je i sbírání digitálních odznaků, které potvrzují určitou dovednost a je možné si je připnout například na web, blog či do životopisu.

Jak se vrcholová manažerka najednou ocitne bez práce? Bylo to Vaše rozhodnutí, nebo nečekaná rána zvenčí?

Moje rozhodnutí to rozhodně nebylo a hodně to bolelo. Šli jsme do fúze, a já si věřila, že zvládnu obě banky s naprosto rozdílnými kulturami i klienty dát dohromady do jednoho fungujícího celku. Jsem vcelku dobrý diplomat a dokážu spojit i zdánlivě nespojitelné. I tohle se mi podařilo, ale bylo to Pyrrhovo vítězství. Každý den jsem jela z práce, kde jsem musela působit jako sebejistý profesionál s úsměvem, domů, kde jsem musela pro změnu působit jako maminka, manželka a dcera. Samozřejmě opět s úsměvem a nad věcí. A přitom jsem celou cestu autem doslova prořvala. Ty stresy prostě musely ven, jinak by mě to roztrhlo… No a když to konečně začalo fungovat, byla jsem naprosto vyhořelá, negativní, a skončilo to tak, jak muselo. Domluvili jsme se, že odejdu, dostanu odstupné a pohádky je konec. Nemohla jsem se s tím smířit, ještě jednou jsem se vrátila, ale nebylo to dobré. A pak se mi rozbilo úplně všechno – vztah, rodina…

Umím si představit, že pokročilejší věk je pro spoustu lidí důvodem k tomu věci nechat být, nějak to už „doklepat“ – ať už v práci nebo v nešťastném vztahu. Jak jste k tomu přistupovala Vy?

Já bych to asi bývala taky nějak „doklepala“ :-). Ale osud mi zamíchal karty jinak. Do života mi doslova vběhl můj druhý muž, oba jsme se osudově zamilovali, ačkoli jsme byli vázáni v jiných svazcích. V zaměstnání fúze, vyhoření, úřad práce. Nebyla jsem do toho všeho schopna řešit ještě rozvod a odchod od rodiny, proto se se mnou můj milý po 4 letech vztahu rozešel, že už na mne nemůže dál čekat. Mému v té době ještě manželovi diagnostikovali cukrovkou s poměrně dramatickým průběhem. I když jsem žádost o rozvod podala ještě před nemocí, rodina mě zatratila jako tu nejhorší, že ho opouštím v téhle situaci. A nikde mě nechtěli. Ani do práce, ani jinak, spadla jsem na dno společensky i lidsky. Čekala mě spousta práce sama na sobě, abych pochopila, co jsem dělala špatně a jak jsem svou snahou nikomu neublížit ubližovala všem okolo sebe a ve finále vlastně úplně nejvíc sobě. Takže mě k těm změnám vlastně dotlačil vesmír všemi těmi katastrofami, protože já bych do nich dobrovolně určitě nešla!

V krizové situaci jste se ocitla po padesátce – máte pocit, že právě ženy ve středním věku jsou tím, že se jim z ničeho nic zhroutí život, více ohrožené?

Osobně si myslím, že věk kolem padesátky je problematický jak pro ženy, tak pro muže. Ale u žen to bývá horší, protože děti odcházejí z domova a muži si v tomto věku mnohdy „nabrnknou“ novou, mladší partnerku a založí s ní druhou rodinu, zatímco ženy zůstanou samy. Číňané prý říkají, že do 50 žijeme jeden život a po 50 druhý. A ten druhý bude tak dobrý, jak jsme se poučili v tom prvním. Z vlastní zkušenosti to mohu potvrdit!

Váš druhý život ale, zdá se, stojí za to! Pustila jste se ostatně i do vlastního podnikání… Nebála jste se?

Já jsem chtěla být na vlastní noze asi vždycky, ale vždycky – ve dvaceti i skoro šedesáti – jsem se bála! Vlastně až do chvíle, kdy jsem dostala výpověď, jsem měla pocit, že větší jistota je být zaměstnaný. Po několika měsících na úřadu práce a marném rozesílání životopisů bez odpovědí mě zaměstnali v jedné malé vzdělávací firmě. Tam jsem sice dělala práci, která mě zoufale nebavila, ale doslova mi zachránila život a sebedůvěru. V té době už jsme byli s mým milým opět spolu a budovali jsme naši vlastní firmičku, ve které jsem se pak i na nějakou dobu za minimální plat zaměstnala. To byla taková moje zkouška nanečisto na vlastní podnikání. A po druhém vítězství v transformační soutěži Do formy s časopisem Muscle&Fitness v 58 letech jsem si konečně po 30 letech cvičení udělala rekvalifikační trenérský kurz a šla na vlastní nohu jako osobní trenérka fitness a výživová poradkyně.

Soutěž ve fitness časopise pro Vás byla tedy osudná?

Soutěž o největší transformaci těla za 3 měsíce jsem vyhrála dvakrát. A opravdu to pro mě bylo největší pošťouchnutí, které mě povzbudilo a potvrdilo, že tohle je ta oblast, ve které opravdu něco umím a chci to předávat dál. Jsem osobní trenérka a výživová poradkyně, a přestože jsem se v obou oborech pohybovala dlouhá léta a měla je jako koníčky, samozřejmě k tomu, že se jim nyní věnuji profesně, přispěly všechny ty životní průšvihy, kterými jsem si prošla. Nemožnost a pak už i nechuť pracovat dále v korporátech, a v neposlední řadě i můj milý, současný manžel (Miloš Škorpil, pozn. red.), který je známým běžeckým trenérem.

Ve svých programech se zaměřujete i na ženy ve středních letech. Je třeba k nim přistupovat nějak specificky?

Já osobně ženy v mladém, středním i starším věku vnímám pořád jako moje HOLKY. Moc nerozlišuji, kolik je které let, a také ode mě nedostávají jiné tréninky. Pořád je to člověk, který má – nebo by měl mít – svaly, sílu, energii na to, aby dělal vše, co se mu dělat chce, a nebyl při tom omezován svou kondicí. Ať běhá za svými dětmi nebo vnoučaty. A když o tom tak uvažuji, možná zrovna tohle je to „moje“ specifikum. Nebojím se starším ženám naložit na činku a věřím tomu, že můžou posilovat úplně stejně jako ty o 20 či 30 let mladší. Je ale pravda, že na mých víkendech Jen pro velký holky, na které mi mimochodem jezdí neuvěřitelné ženy, často slyším postesky, že se ve svém věku necítí na to, aby navštěvovaly skupinové lekce, na kterých se to hemží vystajlovanými modelínami ve věku 20 až 25 let. Zrovna tak nechtějí cvičit s dvacetiletou trenérkou či trenérem bez životních zkušeností. Takže problém by možná elegantně vyřešilo více starších, dobře vypadajících trenérek, které mohou působit i jako „role model“, a kterým budou ženy vyššího věku věřit.

V tom jste skvělá. Ráda Vás sleduji i na Instagramu, kde jste velkou motivací. Jsou dnes sociální sítě pro úspěch podnikání nezbytností?

Pamatuji si ještě, jak jsem profily na sociálních sítích vůbec mít nechtěla. Facebookový profil jsem si před lety zřídila jen kvůli tomu, že jsme potřebovali s Milošem nějakým způsobem šířit mezi lidi články, které jsme dávali na náš web Běžecká škola. Nic jiného jsem tam taky docela dlouho nedávala. Doopravdy jsem se chytla, až když mě okouzlil Instagram, a toto okouzlení stále trvá. Baví mě to, ale jako pracovní nástroj ho zatím příliš nepoužívám. Potřebuji napřed zpracovat nějaké produkty, které budu moci prostřednictvím sítí prodávat či na ně odkazovat, to je jeden z mých úkolů na tento rok!

Jaké jsou ty další?

Budu se muset přizpůsobit aktuální situaci, která můj „nový život“ coby fitness trenérky obrátila úplně naruby. Musela jsem si sama pro sebe znovu přehodnotit, co a jak budu dělat, abych se uživila. Jediná cesta je dostat co nejvíce mých aktivit na on-line platformu, ale musím se přiznat, že je to pro mě těžké. Miluji lidi a potřebuji ke svému životu vídat se s nimi a pracovat naživo. I oni si ke mně chodí pro přidanou hodnotu v podobě mé energie, kterou jim předávám, jako by se chodili nabít do elektrárny. A osobní rozhovor, kdy toho druhého navnímám všemi smysly, je absolutně nenahraditelný. Bohužel to jinak už asi nepůjde, takže to je jeden z mých velkých úkolů pro rok 2021. Zrovna můj oblíbený projekt Jen pro velký holky je na on-line kurz jako dělaný!

Co ženám, které touží po životní změně, ale nemají odvahu nebo neví, jak začít, radíte?

Na podzim jsme s mým milým vydali knihu Fit i bez fitka, kde je spousta cviků bez speciálního vybavení. Celé cvičení jsme nafotili u nás na zahradě, jen se zahradní židlí a jednoduchými pomůckami. Na tu se teď tedy mohu odkazovat, když klientky chtějí poradit, co a jak cvičit, byť v domácích podmínkách a na dálku. Ty, co za mnou mohou přijít nebo přijet, učím cvičit osobně. Zrovna tak jim udělám úvod do správného stravování, zhodnotím jim současný jídelníček, navrhnu změny, naučím je pracovat s kalorickými tabulkami nebo jim vysvětlím zásady tzv. zdravého talíře, když si nechtějí počítat kalorie. Ale mnohdy je to spíš o té psychologii, ženy se potřebují vypovídat, svěřit, někdy i vyplakat… A za každým pokřiveným vztahem k jídlu a kilogramy navíc je vždycky nějaká bolístka, křivda, špatné slovo. Snažím se všem svým klientkám vštěpovat neochvějnou víru v sebe, ve svou krásu a sílu, a říkám jim, že ony za to stojí.

Vedla i Vaše cesta ke zdravému životnímu stylu přes nějaké kiksy v podobě nesmyslných diet nebo přehnaného cvičení?

Já se mám hodně ráda, takže jsem nikdy nedržela žádnou dietu a nejraději bych je zakázala! Ze stejného důvodu jsem své tělo ani nikdy netrápila přehnaným cvičením. Můj životní styl je dlouhodobě udržitelná kombinace co nejlepšího jídla (strašně ráda jím, jídlo nakupuji, vařím a peču, dokonce o něm i ráda čtu a mluvím ) a rozumného, pravidelného pohybu. Osobně miluji posilování a jsem přesvědčená o tom, že posilovat by měl úplně každý, doplňuji ho HIIT (high intensity interval training), občas se jdu proběhnout a každý den s mužem a našimi třemi chrty hodně nachodíme.

Jsme na začátku nového roku, dala jste si nějaké předsevzetí?

Nedávám si klasická novoroční předsevzetí, ale vždy na konci starého roku si bilancuji právě uplynulý rok a na poslední stranu nového diáře si napíšu věci, které bych si přála, aby se mi v tom roce povedly. Někdy si seznam vyvěsím i na nástěnku nad pracovní stůl, abych měla jednotlivé body na očích, ale překvapivě to funguje, i když ho na očích nemám. Vždycky na konci roku při bilancování jsem překvapená, co všechno se mi podařilo splnit! I když rok 2020 byl tedy v tomto ohledu hodně zvláštní… Tak doufejme, že se vše v dobré obrátí, a že se nám všem v tom novém roce bude dařit plnit si svá přání bez ohledu na nepříznivé okolnosti!

Medailonek

Dana Škorpilová (60) působí jako osobní trenérka a výživová poradkyně. Svým svěřenkyním nabízí individuální koučink i zážitkové víkendy Jen pro velké holky. Ke zdravému životnímu stylu a pohybu motivuje lidi na svém Instagramu a blogu. Spolu se svým manželem, známým běžeckým trenérem Milošem Škorpilem, před nedávnem vydala knihu Fit i bez fitka.

„Hlavní rolí Vymlouvačky není jen pobavit, ale především upozornit na to, že při ceně 10 korun denně cestování načerno za žádné výmluvy a trapné situace nestojí,“ říká náměstek ředitele ROPID Martin Šubrt. Speciální tramvaj je součástí rozsáhlé kampaně Nejedeš načerno?, která různými kroky motivuje k cestování s platnou jízdenkou.

Velmi se osvědčilo opatření tzv. pokuty za půlku, které funguje od podzimu. Černí pasažéři si díky němu mohou snížit pokutu o polovinu, pokud si zakoupí roční kupon. Tuto možnost už využily bezmála tři tisíce lidí. Obecně zájem o roční kupony stoupá, loni oproti roku 2016 vzrostl o zhruba 28 tisíc.

Stačí přijít do supermarketu, vytipovat si u pokladny někoho, kdo se chystá platit, a na poslední chvíli zaplatit za něj. Obdarovaní jsou v první chvíli zpravidla v šoku, vzápětí se ale dostaví pocit vděčnosti, radost a leckdy i slzy dojetí. Projekt založila dvojice mužů a zprvu fungovala pouze z vlastních peněz. Nyní využívají finance z veřejné sbírky, a zároveň i pomoc dalších dobrovolníků. Díky tomu už zaplatili neznámým přes 200 nákupů.

Zakladatelé uvádějí, že častokrát zamíří k pokladě, kde stojí starší osoba nebo velká rodina – tedy tam, kde jsou jejich peníze většinou potřeba nejvíc. Cílem přesto není jen pomoct konkrétní osobě, ale i motivovat ostatní, aby udělali podobný krok. Ať už rámci iniciativy, nebo sami za sebe.

Američtí manželé založili tréninkovou školu pro obézní psy Zoom Room Virginia Beach, která pomáhá čtyřnohým miláčkům snížit váhu a zvýšit tím kvalitu jejich života. Každý kilogram navíc má totiž neblahý vliv na jejich zdraví. Dvojice navrhuje fitness režim pro psy a spolu s veterinářem sestavuje kvalitní stravovací plán a cvičení pro každého psa na míru, podle jejich fyzické konstituce, stáří i plemene.

Pomohli například retrívří dámě Strudell, která u své bývalé majitelky nepěkně přibrala na váze. Její zapojení do programu bylo takřka ukázkové. „Motivujeme psy malými odměnami, hračkami a chválou. U Strudell byl celý program nebývale snadný. Skoro jako by věděla, co má dělat,“ uvedla Kristy Cotthausová.

Zdroj: huffingtonpost.com

Za prvé se sami sami sebe zeptejte: „Jaké jsou tři zdroje negativity v mém životě?“ A těm se vyvarujte. Může to být nespokojený soused, televizní program nebo kolega. Za druhé se i na každé špatné zkušenosti snažte najít něco pozitivního.

Za třetí pravidelně cvičte. Za čtvrté nedělejte z komára velblouda. Zeptejte se sami sebe, jestli vám na problému bude ještě za rok záležet. Za páté buďte vděční za věci, které berete jako samozřejmost. Může to být třeba dobrý oběd nebo střecha nad hlavou.

Za šesté se soustřeďte na přítomný okamžik. Vnímejte své okolí a zhluboka dýchejte. Za sedmé upusťte plyn. Pokud jste zahlceni negativními emocemi, zkuste najít na konstruktivní způsob, jak se s nimi vypořádat. A co takhle nějaký sport?

Za osmé udělejte něco pozitivního pro někoho dalšího. Buďte laskaví, nápomocní, nebo jen naslouchejte. Za deváté zpomalte. Za desáté vytvořte si každodenní ranní rituál, který vám napomůže pozitivně začít den. Může to být citát nebo ranní rychlá rozcvička, dobré kafe či seznam písniček s pozitivním nábojem. Vše se počítá.

Zdroj: positivityblog.com

Tržnice už v tuto chvíli využívá ve velké míře recyklaci a žádný z jejich odpadků neputuje na skládku. Další metou je, aby místo bylo kompletně „plastic-free“. Prvním krokem k tomu byla nedávná instalace 3 veřejných pítek. Každé z nich nabízí jak proud pro přímé osvěžení, tak pro natočení vody do vlastní lahve.

V následujících čtyřech měsících zruší Borough Market prodej balené vody. Návštěvníky tak chce motivovat k ještě většímu využívání pítek. Zároveň by se v nabídce měly objevit lahve z recyklovaného plastu, které budou lidé moct využívat k opakovanému plnění.

• První z pravidel zní, zaměř se na proces. Pokud píšeš blog, nesoustřeď se na začátek psaní, nebo na výsledek, ale na jeho průběh. Na psaní jednoho slova za druhým, který dá nakonec úplný text.
• Měj na paměti, proč ses rozhodl něco učinit. Napiš si pro sebe, jaké jsou tvé nejdůležitější důvody. Vystav si tyto poznámky někam, kde je uvidíš každý den. Třeba na květináč před oknem, nebo na dveře do koupelny.
• Pokud nevytrváš, nevyčítej si to, ale začni hned znova. Cílem je, aby ses cítil dobře, ne si snižoval sebevědomí.
• Dělej malé krůčky, které jednoho dne vyústí ve velký cíl. Ani školní docházku si člověk neodbyl za jediný den. Nejedná se o úspěch přes noc, skrývá se za tím mnoho času i odvahy. A pokud je tvůj krůček příliš velký, udělej jeho půlku.
• Oceň se za to, co jsi za dnešek zvládl. Pochval se. Buduj si sebevědomí. To tě bude motivovat k tomu, abys vytrval.

Zdroj: positivityblog.com

„Před devíti lety jsem seděl ve vězení kvůli závislosti na lécích. Neměl jsem žádnou hodnotu a ztratil jsem veškerou víru, že bych ještě mohl mít z něčeho radost. Byl jsem zlomený,“ vzpomíná Chun Rosenkranz na své těžké životní období. Ve stejné době se ale u něj potvrdilo heslo: v nouzi poznáš přítele.

Tenkrát totiž vyšel poslední díl Harryho Pottera, jehož je Chun velkým fanouškem. Knihy s pevným obalem však neměl v cele povolené, proto jeho kamarádka Jeannie celou knihu stránku po stránce okopírovala a příteli postupně naposílala. Chun si v daný moment uvědomil, že pořád ještě za něco stojí žít: „Tento čin bezpodmínečné laskavosti zcela změnil trajektorii mého života.“

Po roce ve vězení byl Chun propuštěn a rozhodl se být nadějí pro ostatní. „Věřím, že všichni mají nějaký příběh a že každý život má svou hodnotu,“ říká. Založil hnutí I’ll Be There postavené na přesvědčení, že každý laskavý čin – ať už velký, nebo malý – zanechává trvalý a silný dojem. A to u obou jeho aktérů. A tak Chun tu přispěje dívce na vzdělání, tu sdílí oběd s bezdomovcem, tu uspořádá taneční party pro seniory s nízkými příjmy.

A k dobrým skutkům nabádá i ostatní. Na svém webu uživatele vyzývá k dobrotivému činu, jeho zdokumentování a následnému sdílení s hashtagem #illbethereproject. Zároveň doporučuje označit u příspěvků další kamarády a tím je motivovat k podobnému kroku. A jednoduše tak rozšířit dobré skutky po celém světě.