Do Prahy se k příležitosti oslavy divadla a umění sjedou tvůrci z celého světa a uvedou více než tři sta bodů programu – performance, představení, přehlídky scénografického umění, workshopy, přednášky, ale i výstavy. Celý festival je celosvětově unikátní, koná se každé 4 roky v Praze již od roku 1967, zároveň byl oceněn prestižní cenou EFFE jako nejinovativnější festival v Evropě.

Při posledním ročníku se na jednotlivá představení a výstavy vydalo 20 tisíc návštěvníků, volnou tvorbu v ulicích Prahy pak vidělo zhruba 50 tisíc lidí, letos se čeká ještě více. Program je velmi pestrý, v Holešovické tržnici se bude odehrávat nejvíce živých performance a přednášek, zajímavé budou i tři různé výstavy ve Veletržním paláci, DAMU zase představí studentskou tvorbu. Poutavý program vás čeká i v ulicích Prahy, tak se koukejte kolem sebe, ať něco neprošvihnete.

Taneční hodiny jsou americkou hrou. Napsal ji dramatik Mark St. Germain, který se proslavil hrami na základě historických postav – především Posledním sezením u doktora Freuda nebo také hrou o Einsteinově dceři Relativita. Hra Taneční hodiny z jeho tradiční tvorby na základě známých historických událostí vybočuje a navazuje na nejlepší anglosaskou tradici romantických a lehkonohých komedií.

Roli Evera Montgomeryho, profesora s Aspergerovým syndromem, který se potřebuje naučit tančit, ale nesnáší doteky, ztvárnil Miroslav Táborský. Nemocnou tanečnici Sengu Quinnovou s nohou v ortéze hrála Petra Nesvačilová. Právě Sengu Ever požádá o lekce tance. Jak jejich hodina dopadne? Jedná se o romantickou komedii, která ukazuje na to, že sblížení dvou zdánlivě naprosto odlišných lidí nemusí být utopií. Záleží na tom, za jaký konec se to vezme.

Je obdivuhodné, jak bravurně Táborský postavu Evera, trpícího autistickou poruchou, hraje. Kdyby divák herce neznal a nevěděl, že je na divadelním představení, patrně by tomu, že se jedná o osobu s autismem, skutečně uvěřil. Tak moc věrohodné to je. Táborský ze sebe sype jednu vtipnou hlášku za druhou a Nesvačilová mu skvěle sekunduje a přihrává. Člověk je tak svědkem dvouhodinové zábavy. Některé vtipy jsou zábavnější než jiné, každý si zde najde zkrátka to své. Jedná se o příjemné představení, díky kterému divák zaposiluje svou bránici. Navíc se nyní hraje v Kamenné scéně divadla Ungelt, která je působivá a zejména tamní bar má své osobité kouzlo. Doporučuji navštívit, nebudete zklamaní.

Autorský článek Gabriely Brázdové

Představení nese podtitul opera pro nejmenší v doprovodu jejich nejbližších a přístupná je pro rodiče s dětmi už od tří měsíců. Autor Lukáš Sommer se při tvorbě nechal inspirovat podobnými projekty ze zahraničí, hudební doprovod však ušil na míru českým divákům. „Hudba je velmi libozvučná. Zvuk, který dítě slyší, zazní mnohokrát po sobě, aby si na něj zvykalo a uvědomilo si, že je to něco hezkého. Hudba nemůže zaznít velmi nahlas, je tlumenější a operní pěvci nepracují s klasickým plným znělým hlasem, ale jako by zpívali dětem ukolébavku,“ vysvětlil umělecký šéf opery Tomáš Ondřej pro web Budějcká drbna.

Hlavním motivem Mimi opery je pak cesta do světa hudby a fantazie, kde společně herci a děti s rodiči podnikají nejrůznější dobrodružství. „Každopádně vás čeká neopakovatelný společný zážitek v bezpečném a přívětivém prostředí,“ slibují autoři na webu divadla.

Zdroj: budejcka.drbna.cz, jihoceskedivadlo.cz

Můj báječný rozvod je komedie z pera irské autorky Geraldine Aron. Na tamní pódia byla hra uvedena v roce 2001 a hned poté zaujala svět. Hraje se totiž už v 23 zemích. Představení také získalo prestižní cenu Olivier nomination for Best Entertainment. U nás v České republice je můžeme vidět od roku 2003. 

Popularita představení rozhodně není náhodou. Příběh pojednává o životní zkušenosti, kterou si prochází během svého pozemského putování velká část lidí. U všech vztahů totiž není zdaleka pravidlem známé pohádkové „žili spolu šťastně až do smrti”. O tom se ostatně přesvědčí i sama hlavní hrdinka divadelní hry Angela. Ze dne na den ji totiž opouští manžel kvůli mladší milence. Zároveň z domova odchází jejich společná dcera žít si svůj vlastní život. Jak s nově nastalou situací Angela naloží? Jak se vyrovná se ztrátou? Zvládne navázat nový vztah nebo získá manžela zpátky? 

V laskavé komedii irské autorky máme možnost sledovat, jaké je vyrovnat se s tím, když ne vlastní vinou zůstaneme sami. Eliška Balzerová na pódiu sehrává opravdu neuvěřitelnou show. Své herecké umění dokazuje, když během dvou a půl hodin trvajícího představení dovede ztvárnit obrovské množství rolí – nejen hlavní hrdinku Angelu, ale také bývalého manžela, kterému přezdívá Meloun pro jeho kulatou hlavu, jejich dceru, doktora nebo právníka. Rolí, které v provedení Balzerové divák spatří, je však daleko více, celkem patnáct. Herečka si je jistá, což se odráží na přesvědčivosti představení. Publikum se tak může skvěle bavit, vše je totiž naprosto uvěřitelné.

Hlavní téma divadelní hry je vskutku aktuální, což bylo možné spatřit na publiku. Silně s ním totiž rezonovalo. Diváci v určitých momentech pokyvovali souhlasně hlavou. Každý si tam našel to své, příkladem může být jedna z divaček. V momentě, kdy si hlavní hrdinka hry Angela stěžuje na svůj osud a podotkne, že nikdo neví, jaké to je, zůstat sám, jedna žena z publika ironickým tónem zvolala „Já ano!”. Zbytek divadelního sálu propukl v danou chvíli ve smích. A smáli jsme se až do konce.

Jak bys popsal projekt ImProMoravu?

Jedná se o speciální sérii představení, kde se spojí šest improvizačních týmů a divadel z celé České republiky a společně zahrají, každý ve svém městě, šest jedinečných představení. Výtěžek poputuje na pomoc obcím zasaženým tornádem z konce června. Díky tomu, že se do projektu zapojilo šest týmů z různých koutů země, mohou pomoci diváci odkudkoli, nejen Ostravané.

Jak nápad na projekt vznikl?

Už několikrát v minulosti jsme hráli představení, jehož výtěžek šel na dobročinné účely. Tragédie, která se stala na jižní Moravě, nás zasáhla natolik, že jsme si v divadle Odvaz řekli, že musíme přispět alespoň tím, co umíme, a to je divadelní improvizace. Po chvilce společné konverzace vznikl nápad oslovit naše kamarády improvizátory z dalších českých měst a ti na to prakticky okamžitě kývli. Nikoho jsme nemuseli přemlouvat, tenhle nápad se jim moc líbil.

Jaká města a improvizační týmy se do projektu zapojí?

Je nás celkem šest týmů a divadel, které do toho jdou. Z Ostravy jsme to my, Divadlo improvizace Odvaz, v Olomouci se zapojí tým Olivy, dále pak Paleťáci z Pardubic, Valouny z Valašského Meziříčí a v neposlední řadě se uskuteční i představení Školy improvizace v Praze a také týmu PadeNaPade rovněž v Praze.

Kdy a kde se budou konat představení?

Už v pondělí 19. července hraje Odvaz v Ostravě a Olivy v Olomouci. 20. července pak pardubičtí Paleťáci, 23. července Valouny. V hlavním městě je to 27. července Škola improvizace a 3. srpna PadeNaPade. Odkazy na události a vstupenky najdou zájemci na webu impromoravu.cz.

Proč jste vybrali jako cílovou organizaci zrovna Člověka v tísni?

Nějakou dobu jsme koketovali s myšlenkou darovat vybrané peníze konkrétní rodině postižené tornádem. Ovšem po komunikaci s neziskovými organizacemi jsme zjistili, že spousta rodin nemá možnost „být vidět“ se svým příběhem, a proto se jim nedostává tolik cílené pomoci. Z toho důvodu jsme se rozhodli pro Člověka v tísni. Jednak na něj někteří naši členové mají určitou vazbu, ale taky si myslíme, že nejlépe ví, na které rodiny se při veřejných sbírkách dostává méně, a o to víc potřebují naši pomoc.

Co je to vlastně divadelní improvizace? Co mohou návštěvníci očekávat?

Improvizační show probíhá obvykle tak, že v ní vystupuje jeden moderátor, který připraví improvizační kategorie a disciplíny, a pak jsou zde hráči, kteří v nich hrají na témata, která nám dávají diváci přímo během představení. Zjednodušeně se dá říct, že víme formu, v jaké se bude improvizovat, ale nevíme, jaké bude téma, jaké postavy v ní budou vystupovat a už vůbec ne příběh, který se bude odehrávat. To vše se tvoří až na jevišti před zraky diváků. A to celé navíc doprovází skvělý hudebník, aby to mělo tu pravou divadelní atmosféru.

Sám jsi členem divadla Odvaz. Jaké bude vaše představení? Promítne se do něj nějak jihomoravský motiv?

To je dobrá otázka, já vlastně nevím. V tom je pro mě jedno z největších kouzel improvizace, my dopředu nevíme, jaká témata se v představení objeví a také nevíme, co si na nás moderátor večera připraví tentokrát. Ale pokud bych si měl tipnout, tak si myslím, že tohle téma se v rámci improvizací moc objevovat nebude. Přece jen se jedná o životní tragédii spousty lidí a jelikož se v první řadě snažíme diváky pobavit, tak se těmto těžkým a veskrze vážným tématům vyhýbáme.

Kdyby lidé chtěli na improvizaci zajít i jindy, jaké mají možnosti?

Nás jako Divadlo improvizace Odvaz můžou lidé o prázdninách vidět všude možně. Určitě bych vypíchnul Improvizační show 6. srpna v amfiteátru Divadla loutek Ostrava, která se uskuteční v rámci festivalu Pimprléto, a také odehrajeme venkovní Letní improshow před kinem Etáž v Dolní oblasti Vítkovice, a to konkrétně 25. srpna. Nejjednodušší je sledovat náš web odvaz.eu a taky facebookovou stránku Divadlo improvizace Odvaz.

Co se týče ostatních improvizačních týmů, je to různé, ale program bývá většinou velmi pestrý. Doporučuji sledovat jejich weby nebo stránky na sociálních sítích.

Projekt Brejlando, pod kterým je podepsán Magistrát hlavního města Prahy, kreativní studio Brainz Studios a vybraná pražská divadla, dává kulturním zážitkům nejen v době pandemie zcela nový rozměr. Vybrané inscenace totiž tvůrci nahráli na speciální okrouhlou kameru umístěnou přímo ve středu pódia. Divák tak prostřednictvím virtuální reality uvidí vše, co se odehrává v jejím zorném poli. „Rozhlíželi jsme se ve světě, a podle nás jde o globální premiéru takového počinu. Věřím, že tento unikátní projekt doplní kulturní nabídku i v době, kdy budou divadla již zase otevřená,“ uvádí Hana Třeštíková, pražská radní pro kulturu a cestovní ruch.

A jak Breilando funguje? Podobně jednoduše, jako když si domů necháte přivézt jídlo. Na stránkách projektu si vyberete představení a prostřednictvím portálu GoOut objednáte zapůjčení virtuálních brýlí. Brýle s nahranou hrou vám přiveze kurýr a nechá vám je k dispozici přes noc. Následující den si je zase vyzvedne. Baterie brýlí, které je zatím možné zapůjčit jen v Praze, je nabitá na dvě hodiny provozu. Pohodlně vám tak vydrží na shlédnutí celého představení i opakované přehrání oblíbených pasáží.

Po nasazení brýlí se ocitnete přímo ve středu divadelního jeviště. Celé představení se tak bude odehrávat bezprostředně kolem vás. Prvními kusy, které si takto můžete vychutnat, jsou Hamleti Divadla na zábradlí a Perníková chaloupka divadla Minor. V budoucnu se přidají další – například Divadlo Járy Cimrmana, Divadlo na Vinohradech nebo Divadlo pod Palmovkou.

Oblíbené inscenace jsou speciálně upraveny tak, aby diváka vtáhly do děje. V některých případech došlo k úpravám scén, světel i choreografie. Výsledkem je představení vždy ve třech dvacetiminutových úsecích doplněných dvěma pauzami. Nepřetržité sledování dění prostřednictvím brýlí by totiž mohlo být pro citlivější diváky nepříjemné. Některá divadla už také připravují speciální inscenace ušité na míru této revoluční technologii. Právě ve virtuální realitě totiž do budoucna vidí možnost, jak dostat do divadla i ty diváky, kteří by do něj osobně nezavítali.

Ačkoliv má divadlo mnohem delší historii, nápad na zapojení herců s Downovým syndromem vznikl v roce 2013, kdy se zakladatelce narodila dcera s touto vrozenou anomálií. Po první úspěšné inscenaci bylo jasné, že využití ojedinělého vidění světa herců s přebývajícím chromozomem bude pro uskupení osudové.

Přestože se mix celkem dvanácti členů souboru může zdát netypický, jeho zakladatelka nedělá v přístupu k hercům rozdíly. „V divadle se handicap rozpouští, už není důležité, kdo je černý a kdo je bílý, kdo má dvě nohy a kdo nemá žádnou, kdo má jaký inteligenční kvocient. Důležité je to, v čem je každý výjimečný, čím může jeden druhého obohatit. Tak také uvažuji, když režíruji. Nevidím před sebou diagnózy, vidím před sebou různé talenty na různé věci a ty pak skládám dohromady,“ říká režisérka a zakladatelka divadla Jitka Vrbková a dodává, že právě umění je pole, kde mohou herci s Downovým syndromem dosahovat stejně kvalitních výsledků jako jejich zdraví vrstevníci, i když možná trochu jinými metodami.

Hraní bez přetvářky

Chválí si také upřímnost, která je pro spolupráci s umělci s Downovým syndromem typická. „V souborech se může stát, že k sobě nejsou herci upřímní, mají mezi sebou spory a svůj vztek transformují do jiné podoby, která při zkoušení strašně překáží. To v našem divadle nehrozí. Když se našim hercům něco nelíbí, hned to jde ven, a tudíž se to taky hned vyřeší. Je to dost osvobozující,“ vysvětluje Vrbková. Ze začátku se v Divadle Aldente věnovali především autorské tvorbě s velkou možností improvizace během představení. Postupně se ale přiklánějí také ke klasickým kusům. Jen během prázdnin stihl tento herecký soubor premiéru hned tří představení včele s Erbenovým Zlatým kolovratem.

Divadlo Aldente nemá domovskou scénu. V Brně vystupuje nejčastěji v Divadle Barka nebo Klubu Leitnerova. A i když se herci mohou momentálně scházet pouze on-line, všichni se už na diváky v divadle, festivalech i ve školách těší.

Už od května 2020 generoval počítač za dozoru týmu informatiků obrazy ze života hlavního hrdiny. Výsledné dialogy pak divadelníci seřadili tak, aby tvořily ucelený příběh. Díky neobvyklé metodě vznikla v textu řada chyb, které inscenaci dodávají originální půvab a humor.

Hlavním hrdinou představení je robot čelící každodenním radostem a strastem lidské společnosti. „Z hlediska robota hra reflektuje témata, jako je láska, smrt a další momenty související úzce s životem člověka. Výsledek je překvapivý a občas i nečekaně vtipný,“ uvedl režisér Daniel Hrbek. Inscenace vznikla jako oslava stého výročí prvního uvedení hry R.U.R. Karla Čapka, v níž se slovo robot poprvé vyskytlo.

Architekti studia Stufish navrhli jedinečné divadlo The Vertical Theatre. Jeho koncept dbá na dodržování bezpečných rozestupů a zároveň je mobilní, což umožňuje budovu postavit na libovolných místech. Cílem autorů je zajistit prostřednictvím této flexibilní stavby budoucnost živé kultury. Vize architektů je vybudovat divadlo tento rok ve Velké Británii a posléze i v zahraničí.

Budova pojme 1200 až 2400 diváků. Publikum bude sedět na jednotlivých balkonech o kapacitě čtyři až dvanáct osob. Zároveň budou organizátoři z místa poskytovat živé vysílání, aby bylo možné vystoupení sledovat odkudkoliv. Divadlo je zastřešeno, přičemž stěny budovy zůstávají otevřené, což napomáhá optimálnímu proudění vzduchu a přirozenému větrání.

Na svých stránkách nabízíte, pro mnohé možná překvapivě, besedy a přednášky na nejrůznější témata z oblasti mentálního zdraví. Jak jste se k nim dostala?

Vždycky jsem měla blízko k otázkám po smyslu existence. To, co jsem vnímala kolem sebe a co nazýváme civilizací, mi nedávalo logiku. A v rámci své potřeby se zorientovat v sobě a ve světě jsem přečetla mnoho, mnoho knih, zakusila mnoho technik a terapií a absolvovala pár výcviků. A nešlo si nevšimnout, že spousta informací, které se ve všech technikách často opakovaly, se nikde neučí, a většina lidí o nich ani neví. Jsou při tom naprosto zásadní pro možnost přijetí zodpovědnosti za svůj život a jeho aktivní tvorby.  Jako třeba pravidla a nástroje komunikace. Z toho vyplynula moje potřeba inspirovat, protože jsem předpokládala, že čím víc lidí se vzdá role oběti, tím lepší společnost vytvoříme a tím lépe se v ní budu cítit.

Neměla jste někdy problém, aby Vás lidé v roli mentorky přijali? Snažíte se oddělit Simonu herečku a přednášející nebo své dovednosti kloubíte?

Rozhodně kloubím. Mé přednášky jsou vlastně takové stand-upy. Využívám humoru, používám konkrétní historky ze svého života a věřím, že i vážné a zásadní informace jde podat vtipně. Musím říct, že čím dál víc oceňuji, když mě navštíví vtip a čím dál míň bazíruji na tom, abych k tématu řekla všechno. Protože to stejně nedokážu a nejsem jediný informační zdroj. Takže mě to čím dál víc baví a věřím, že i diváky.

Pomáhá Vám Vaše profese, především trénink v improvizaci, i v životě?

Rozhodně. Zásadní pro mě je návyk shodit sebedůležitost. To je velká úleva. A pak pravidlo vycházet ze všeho jako z pozitivního faktu. Schopnost nadhledu a schopnost zasmát se opravdu všemu. Nemluvím samozřejmě o tragédiích, mluvím o běžných životních situacích. A určitě i rychlost reakcí je vytrénovaná. Ale já jsem obecně rychlá v reakcích, takže se naopak učím párkrát nadechnout, než reaguji.

Pracujete také s tématem sebelásky, vztahu k sobě samé… Co to pro Vás znamená? Bylo pro Vás těžké vybudovat si laskavý vztah k sobě samé v oboru, který je typický neustálým hodnocením vzhledu?

Kdyby jenom vzhledu. Máme intenzivní zlozvyk se neustále srovnávat se svou zidealizovanou představou o druhých, ze které můžeme vyjít vždycky jenom jako nedostateční. Ale věnuji těmto myšlenkám méně a méně pozornosti, vím o nich, ale posílám je hrát si jinam. Sebeláska je pro mě přijetí všeho, co ke mně patří, všech emocí, celého mého příběhu. Umět se vnitřně obejmout i v těch nejnáročnějších chvílích. I ve slabosti, sebelítosti, hněvu, bezmoci… Vybudovat si laskavý vztah k sobě za všech okolností, i když je mi ouvej. Nezradit se, neopustit se je pro mě praxe na celý život. To samé platí i o sebevědomí. Řekla bych, že je kolísavé. Ale komunikace se zlepšuje nejen ve vnějším, ale především v mém vnitřním světě. Takže vývoj je pozitivní, ale přiznávám, je to běh na dlouhou trať.

Co Vám v tomto běhu nejvíce pomáhá?

Pomáhají mi vizualizace, ve kterých se setkávám se svými zraněnými a křehkými částmi, a tam s nimi komunikuji, pečuji o ně. Za běžnou součást psychohygieny a sebepoznávání považuji taky konzultace a semináře. Pomáhá mi kontakt s mým kmenem, se spřízněnými lidmi, ať už je to rodina nebo přátelé. A ve velké míře mi pomáhá humor. Když se směju, jsem šťastná a vždycky se mi uleví. Ale vnímám to jako práci na celý život, protože jak stárneme, tak se objevují další témata, na která se nelze připravit. Stáří, přechod, odchod dětí z domova.

Také současná situace byla ještě minulý rok pro herečku těžko představitelná, že?

Bohužel. Kultura a sdílené zážitky mi přinášely velkou část štěstí. Aktuálně tak cítím výraznou díru ve své psychohygieně. Takže momentálně víc cvičím jógu a medituji a víc komunikuji ve vnitřním světě. Protože ta doba dává velkou příležitost všem mým strachům, úzkostem a pochybnostem, aby se ukázaly. A tak si pečlivě prohlížím, kde nechal tesař díru, a snažím se aplikovat to, co radím druhým. Ale znáte to, někdy to vyjde a někdy zase ne. Takže docela často pláču a nechávám vše odtéct a potom cítím úlevu a za ní se objevují vize, kudy by mohla vést cesta dál. A to nejen cesta má, ale i kam se bude ubírat společnost. Dříve nebo později. Už se těším na diváky, až jim to všechno povyprávím, a věřím, že se budeme smát víc než kdykoliv dřív.

Jak si udržujete psychické zdraví v době zavřených divadel a omezených možností?

Horko těžko. Cvičím, medituji, komunikuji s přáteli, čtu, poslouchám podcasty, čtu pozitivní zprávy. Ale vlastně celou dobu mentálně makám, abych vnímala ten pohár poloplný a nemyslela na ten poloprázdný. Takže permanentní trénink zaměření pozornosti.

Neuvažovala jste v této době, kdy se herectví nelze naplno věnovat, například o rozšíření svých aktivit v oblasti přednášení nebo poradenství?

Řídím se pravidlem Aboriginců, že všechna naše přání musí projít třemi stupni dobra. Musí to být dobré pro mě, dobré pro společenství a dobré pro planetu. Jinak se samozřejmě snažím realizovat vše, co umím a co mohu v této době dělat. Dávám osobní konzultace, vedu ženské kruhy, chystám se otevřít kurzy improvizace, teď jsem dokonce byla na návštěvě na soukromé besedě a bylo to boží setkání, ze kterého budu žít hodně dlouho. Dělám si mediační kurz, ráda bych vysílala živé vysílání v Pravém domácím rádiu. První pokus proběhne 18. února od 18 do 21 hodin. Lidé mi budou moci naživo telefonovat, a jelikož mám tou dobou narozeniny, tak to bude takový narozeninový mejdan. I když se nemůžeme stýkat a slavit, tak to chci sdílet touto cestou. Budeme se bavit také o tématu narozenin, o tom, co se nám v tento čas otevírá za vnitřní témata, a pouštět super taneční pecky. Hledám cesty nové seberealizace, jako mnozí z nás. Ale věřím, že k tomuto tato krize, ten obrovský tlak slouží. Že ze sebe máme vykřesat jiskru svého potenciálu a tu potom zažehnout.

Medailonek

Herečka a stand-up komička vystudovala Zlínskou školu umění. Proslavila se v řadě televizních filmů a seriálů. Po angažmá v několika divadlech zakotvila v tom Dejvickém. Kromě herectví se věnuje také moderování, vede improvizační workshopy a aktivně se zajímá o témata duševního zdraví a rozvoje. O nich také přednáší na besedách, které kloubí její znalosti a osobitý humor.   

Archiv populárních her z pohodlí domova

Maryša, Příběhy obyčejného šílenství nebo klasika v podobě Hamleta. Platforma Dramox sdružuje na jednom místě záznamy starších, ale i aktuálních divadelních představení souborů z celé České republiky. Divadelní Netflix při tom funguje podobně, jako ten skutečný. Za měsíční nebo roční předplatné můžete sledovat oblíbená představení nebo objevovat díla z divadel, do kterých se běžně nedostanete.

Dramox spolupracuje s více než třemi desítkami divadel z celé republiky, každý měsíc tak do rozsáhlé knihovny her přibývají další. Kdykoliv a kolikrát chcete se tak můžete alespoň zprostředkovaně vydat na divadelní jeviště a na dálku své oblíbené herce podpořit. „Podporujeme divadelní umění. Většinu z předplatného dáváme zpět divadlům, tvůrcům a hercům. V případě daru dáme divadlům celou částku po odečtení transakčního poplatku od platební brány,“ uvádějí autoři projektu Martin Zavadil, Radim Horák a Martin Hájek.

Divadlo pro filmové kamery

Projekt Film Naživo je důkazem, že ani uzavřená divadla nemohou živelnou kulturu umlčet. Nápad, za kterým stojí sami umělci, vznikl už na jaře, kdy soubory poprvé čelily omezením. S myšlenkou – když nemůžete do divadla, půjde divadlo za vámi – tak herci zinscenovali několik představení pro filmové kamery. Za necelou stovku tak máte možnost koupit si vstupenku na populární hru Amerikánka zachycenou v netradičním prostředí sanatoria nebo v kleci pro hyeny. Mimo standardní divadelní prostředí předvedli svůj talent také umělci z Cirku La Putyka nebo Divadla Na Zábradlí.

Také Film Naživo nejen baví lidi v domácí karanténě, ale i pomáhá. Polovina ceny online vstupného putuje jednotlivým souborům, druhá polovina bude využita pro vznik nových živých filmových děl. „Živá kultura a její postoj ke krizi bude zásadním hybatelem celospolečenského postoje k pandemii a jejímu dopadu. Film Naživo je inspirací a nástrojem k pozitivní transformaci společnosti,“ komentuje iniciátor projektu Viktor Tauš.

Divadlo zakládající si na skutečnosti, že nejlepší formou učení je zábava a prožitek, tvoří dvě sestry, Ludmila Bakonyi Selingerová a Dorota Sedláčková. Za použití kreativity a humoru servírují svým příznivcům témata týkající se přírody, ekologie nebo zdravých životních návyků. Jednotlivá představení se přitom inspirují knihami napsanými Ludmilou. Vtipným způsobem se tak můžete například dozvědět něco o problematice vody a sucha (Jak se volá déšť), prostřednictvím žraloka nahlédnout do světa odpadů zatěžujících moře (Co sežral žralok?) nebo vplout do tajů nebeských jevů a těles (Meteorologické zpívání).

Několik krátkých pohádek je k vidění na YouTube, například ta na právě aktuální téma O rouškách. Poslechnout si můžete také veselou píseň z knihy Co sežral žralok.

Pro všechny, kteří tápou v záplavě dětských knih nebo je zajímá problematika čtenářské gramotnosti obecně, je pak připraven webinář ke stažení zdarma.

Jednou z největších letních událostí jsou každoroční Letní shakespearovské slavnosti, které se konají v Praze, v Brně a v Ostravě. Lístky na ně sice rychle mizí, v Praze se ale ještě bez problémů dostanete na všechny hry od příštího víkendu dál, v Brně a v Ostravě pak třeba na Zkrocení zlé ženy. Máte tedy stále jedinečnou možnost vychutnat si excelentní výkony známých herců v nově nastudovaných klasikách jako Hamlet nebo Zimní pohádka.

Nebo máte chuť vydat se do cirkusu? Festival nového cirkusu a divadla Letní Letná nabízí v průběhu tří týdnů to nejlepší z tuzemského i zahraničního umění. Letos se můžete těšit například na známý Cirk La Putyka nebo vtipnou divadelní partu VOSTO5. Objeví se ale i soubory ze Španělska a Francie. Samozřejmostí je i doprovodný program v podobě výtvarných a cirkusových dílen a speciální linie pro děti.  

Chcete do kina, ale máte zároveň chuť zažít něco neobvyklého a ještě být v naprostém bezpečí před koronavirem? V autokině u stadionu Strahov se budete cítit jako v Americe. Kromě filmových projekcí si tam až do konce září můžete užít i vystoupení kapel a DJů nebo víkendové akce pro rodiny s dětmi. Ti pěší z vás nemusejí zoufat, jsou pro vás připravena lehátka přímo před plátnem. Filmové projekce začínají vždy v 21.30 hodin. 

Jestli preferujete tradiční letní kino, na které je momentálně počasí jako stvořené, můžete si přijít na své i mimo Prahu. Pardubické letní kino Pernštejn je největší v republice a nabízí opravdu bohatý filmový program – projekce si můžete vychutnat každý prázdninový večer od 21.30 hodin, a to zcela zdarma. Pro aktuální program sledujte facebookovou stránku kina.

Pozadu samozřejmě nemůže zůstat ani moravská metropole. V Brně najdete mimo jiné i letní kino na Biskupském dvoře, kde můžete čekat mnohem víc než jen filmy. Je totiž součástí festivalu Léto na dvoře Městského divadla Brno, takže si kromě filmových hitů můžete užít i představení z repertoáru divadla. Tento čtvrtek zajděte například na adaptaci legendárního britského stromu Jistě, pane premiére!

Na hradě Špilberk si zase kromě filmů v letním kině můžete užít i koncerty populárních hudebníků. Ve čtvrtek 13. srpna vás například svými parodiemi na populární hudbu pobaví kapela Morčata na útěku, na konci srpna vystoupí rappeři Prago Union či zpěvák David Koller. Pokud byste hudby ještě neměli dost, navštivte od 14. do 29. srpna festival Metro Open Air, který pořádá stejnojmenný hudební klub. Na festivalu si také můžete vybrat z pestré žánrové směsice. Například poslední prázdninový víkend zakončí program Tomáš Klus se svou kapelou.

Na závěr přinášíme ještě pár tipů, jak spojit kulturní zážitek s výletem. Do příštího víkendu můžete stále stihnout festival Prázdniny v Telči a užít si vystoupení Lenky Filipové, skupiny Monkey Business nebo Ondřeje Havelky a Melody Makers. Na zámku Hluboká probíhá až do září festival Hudební léto Hluboká. Pokud vás to táhne spíš na sever, můžete si na zámku Hrubá skála příští víkend vychutnat klasický muzikál Noc na Karlštejně.          

„Na jaře jsme prodávali vstupenky na neexistující představení, abychom pomohli udržet kulturu při životě. A protože doba, kdy se v kultuře nedělo takřka NIC, už je, doufejme, za námi, poslední zářijový víkend zažije Praha NĚCO,“ uvedla iniciátorka akce, radní Hana Třeštíková. Akce je otevřená všem organizacím, jediná podmínka je nabídnout originální program nebo netradiční zážitek. Už teď je jisté, že stejně jako v květnu iniciativa překoná hranice Prahy, kde myšlenka vznikla. Na jaře se zapojilo přes 180 subjektů z 22 měst a na podporu kultury se vybralo přes tři miliony korun.

„Úspěch akce NIC 2020 nás definitivně přesvědčil o tom, že česká kulturní scéna v době krize umí táhnout za jeden provaz. Náš primární cíl je jednoduchý: Přispívat k tomu, aby lidé chodili ven. Proto považujeme NĚCO 2020 za ohromnou příležitost,“ uvedl Lukáš Jandač, obchodní ředitel portálu GoOut, který na akci prodává vstupenky. Festival se uskuteční ve dnech od 26. do 28. září a v pestrém programu nabídne třeba tematickou procházku pro nezadané nebo prohlídky divadel.

„Kulturní život se po koronaviru konečně pomalu probouzí. Těší mě, že můžeme Pražanům zprostředkovat setkání s kulturou i tímto netradičním způsobem,“ řekla pražská radní pro kulturu a cestovní ruch Hana Třeštíková. Z tramvaje vyhlíží osmnáct portrétů slavných českých osobností. Díky QR kódům umístěným u každého z nich si mohou pasažéři přečíst jejich příběh nebo navštívit místa, která jsou s nimi spojena.

Kulturní tramvaj jezdí po trase linky číslo 9 a je běžnou součástí provozu. Na první pohled ji však zaručeně rozeznáte. Zevnějšek totiž tvoří obraz Pohled na Prahu od Ládví od českého impresionistického malíře Antonína Slavíčka z roku 1908.

Koncerty klasické i současné hudby, divadelní představení, filmové projekce, dětská tvorba i taneční inscenace. To všechno nabídne festival Art Parking počínaje zítřejším dnem až do konce června. Funguje na principu drive-in kin, kdy si diváci zážitek vychutnávají z pohodlí (a nyní i důležitého bezpečí) svého automobilu. „Nechceme se ustreamovat k smrti, živé umění potřebuje živého diváka a naopak,“ vysvětluje dramaturg festivalu Karel Kratochvíl. Záměrem je proto umožnit bezpečné setkání člověka s živým uměním, které se neomezuje na on-line vysílání.

Celý proces od nákupu vstupenky až po sledování produkce proběhne bezkontaktně z prostředí domova a vlastního auta. Online se předem zakoupí i zaplatí vstupenky, které se na místě ukážou z auta přes zavřené okénko. Vozidla jsou pak zaparkována s dostatečnými rozestupy, aby nebyla bezpečnost návštěvníků ohrožena. Festival startuje v Praze, rozšíří se ale i do dalších větších měst v zemi.

„Pokud své umělce neudržíme nad vodou, oblíbená divadla či kluby mohou přestat existovat. A protože si my Češi rádi hrajeme, napadlo mně, že nebudeme dělat obyčejnou sbírku. Nabídneme vstupenky na NIC,“ vysvětluje pražská radní pro kulturu Hana Třeštíková. Lidé si mohou vybírat z nabídky více než stovky kulturních institucí po celém Česku. Je libo představení o ničem, výstavu o ničem nebo radši koncert o ničem?

Vstupenky lze zakoupit prostřednictvím portálu GoOut, kde si vedle kulturního programu zájemci vyberou místo ve virtuálním sále a s tím i cenu vstupenky, která se pohybuje od pár korun až po několik tisíc. Sami si tak zvolí, jakou částkou chtějí umělce podpořit. Na konci akce obdrží každá z institucí peníze za prodané vstupenky.

Vedle sledování divadelních představení či filmových projekcí online jde o další možnost, jak se během karantény kulturně zabavit a zároveň podpořit instituce, které jsou v aktuální situaci bez příjmů. „Chcete vědět, jestli NIC bude doopravdy nic, nebo NĚCO? Nechte se překvapit. Až do poledne 1. května si můžete kupovat vstupenky,“ uzavírá Třeštíková.

Do online streamování svých představení se zapojilo například Národní divadlo, Divadlo na Vinohradech, Cirk La Putyka, Dejvické divadlo a desítky dalších ze všech koutů České republiky. „Žijeme ve zvláštní, pro nás úplně neznámé, situaci. Nechceme si stěžovat, protože jsme všichni na jedné lodi. Držme se a spojme síly, pojďme se navzdory všemu vidět alespoň online, když už nemůžeme divadelní zážitky sdílet naživo. Nejen pro nás, kteří v divadle pracujeme, začíná nová doba,“ řekl k aktuální situaci ředitel Divadla Bolka Polívky Ondřej Chalupský.

Odkazy na konkrétní záznamy představení je možné najít přímo na webových stránkách divadel, na portále i-divadlo.cz nebo pak vybraná videa na Mall.tv jako součást série #kulturažije. Spoustu představení lze najít také živě na YouTube nebo na profilech divadel na Facebooku. Mezi tyto živé přenosy patří například improvizovaná představení ostravského Divadla Mír, divadlo Husa na provázku pak svým fanouškům nabízí předčítání Dekameronu. Čtení a podcast pro své diváky a posluchače připravuje také Divadlo Pod Palmovkou.

Záznamy a živé streamy je možné sledovat zdarma, kdo chce ale divadelníkům přispět, může například prostřednictvím dárcovské platformy Donio.cz nebo jiným způsobem dle informací a možností konkrétního divadla.

Divadlo, sport, přednášky, filmy, koncerty i kurzy. To všechno je nám v nelehké době zprostředkováno online. Volný čas tak lze vyplnit sledováním divadelní inscenace i doplňováním mezer ve vzdělání. Možností je nepočítaně.

Jedním z prvních, kdo nabídl online divadelní přenos, byl moderní cirkusový soubor Cirk La Putyka. Přesně před týdnem mu nařízení (ne)zabránilo odehrát večerní představení Memories of Fools – před prázdným hledištěm, zato s desítky tisíc diváků u obrazovek. Ti navíc činnost podpořili finančním příspěvkem v celkové výši přes 560 tisíc korun. „Jsme sice v kulturní karanténě, ale kreativita, radost a nápady nás neopouští a my se o ně s vámi chceme podělit. Naší snahou je podpořit všechny herce, akrobaty, techniky a tvůrce, kterým mimořádná situace znemožnila ze dne na den pracovat na jejich projektech,“ uvedl cirkus. Online představení nabízí i Studio DVA, Divadlo Vosto5 nebo Dejvické divadlo. Na české filmy se za malý poplatek můžete podívat také na webu České filmové a televizní akademie.

Kulturní karanténa také narušila řadu rozjetých nebo chystaných turné hudebních interpretů. I ti tak leckdy vsadili na formu online přenosu. Skrze různé platformy dosud vystoupili Ewa Farna, Pokáč, Prago Union, Mirai nebo Mňága a Žďorp, další koncerty se chystají. Jiní zase třeba skrze Insta stories zahrají naživo pár písniček z domova či ze studia jen pro zpříjemnění dne.

Rozšířila se i virtuální nabídka filmů. Situace přerušila festival dokumentárních filmů Jeden svět, který vzápětí část snímků zpřístupnil online za jednorázový poplatek 59 korun. Portál Kinedok umožní přehrání dokonce zdarma, a to při zadání kódu Kine2019_Dok2020.

V těchto dnech se ale můžete i vzdělávat. Populární platforma Naučmese aktuálně nabízí řadu online webinářů na rozličná témata od editace fotek, přes tvorbu e-shopu po správu sociálních sítí. Pražské Centrum architektury a městského plánování zprostředkuje březnové přednášky formou živých přenosů a spustilo také archiv se záznamy z minulých akcí. Některá zahraniční muzea a galerie poskytují virtuální prohlídky. Vhod může přijít i volně dostupná databáze e-knih Městské knihovny Praze.

Zabavit se lze pochopitelně také sportem. Kromě venkovního výběhu, který je při obezřetnosti v pořádku, lze využít různé online lekce, které pořádají třeba lektoři jógy, nebo běžně dostupná workoutová videa.

Novinka, která je aktuálně ve fázi testování, funguje prostřednictvím aplikace. Ta bude po stažení a zprovoznění monitorovat pohyb svých uživatelů, přičemž rozpozná, jaký typ dopravního prostředku v daný moment využili. Zároveň pak vypočítá, kolik oxidu uhličitého občan ušetřil tím, že nepoužil pro cestu automobil.

Jakmile cestující ušetří 20 kilogramů oxidu uhličitého, získá jeden žeton. Žetony pak bude možné vyměnit za volné vstupenky do jedné ze čtyř zapojených kulturních institucí. Občané si budou moct vybrat mezi návštěvou muzea, výstavy, divadla nebo koncertu klasické hudby. Novinku testuje tisíc uživatelů na dobu půl roku. Pokud se osvědčí, na podzim bude dostupná široké veřejnosti.

Zdroj: thelocal.at