Rozvod může být báječný. Eliška Balzerová exceluje v divadelním představení

Vztahy bývají veselé, smutné, někdy dokonce tragikomické. S grácií a vtipem vyobrazuje divadelní představení Můj báječný rozvod konec jednoho manželství. Nejen v hlavní roli, ale ve ztvárnění všech postav září populární česká herečka Eliška Balzerová.

Můj báječný rozvod je komedie z pera irské autorky Geraldine Aron. Na tamní pódia byla hra uvedena v roce 2001 a hned poté zaujala svět. Hraje se totiž už v 23 zemích. Představení také získalo prestižní cenu Olivier nomination for Best Entertainment. U nás v České republice je můžeme vidět od roku 2003. 

Popularita představení rozhodně není náhodou. Příběh pojednává o životní zkušenosti, kterou si prochází během svého pozemského putování velká část lidí. U všech vztahů totiž není zdaleka pravidlem známé pohádkové „žili spolu šťastně až do smrti”. O tom se ostatně přesvědčí i sama hlavní hrdinka divadelní hry Angela. Ze dne na den ji totiž opouští manžel kvůli mladší milence. Zároveň z domova odchází jejich společná dcera žít si svůj vlastní život. Jak s nově nastalou situací Angela naloží? Jak se vyrovná se ztrátou? Zvládne navázat nový vztah nebo získá manžela zpátky? 

V laskavé komedii irské autorky máme možnost sledovat, jaké je vyrovnat se s tím, když ne vlastní vinou zůstaneme sami. Eliška Balzerová na pódiu sehrává opravdu neuvěřitelnou show. Své herecké umění dokazuje, když během dvou a půl hodin trvajícího představení dovede ztvárnit obrovské množství rolí – nejen hlavní hrdinku Angelu, ale také bývalého manžela, kterému přezdívá Meloun pro jeho kulatou hlavu, jejich dceru, doktora nebo právníka. Rolí, které v provedení Balzerové divák spatří, je však daleko více, celkem patnáct. Herečka si je jistá, což se odráží na přesvědčivosti představení. Publikum se tak může skvěle bavit, vše je totiž naprosto uvěřitelné.

Hlavní téma divadelní hry je vskutku aktuální, což bylo možné spatřit na publiku. Silně s ním totiž rezonovalo. Diváci v určitých momentech pokyvovali souhlasně hlavou. Každý si tam našel to své, příkladem může být jedna z divaček. V momentě, kdy si hlavní hrdinka hry Angela stěžuje na svůj osud a podotkne, že nikdo neví, jaké to je, zůstat sám, jedna žena z publika ironickým tónem zvolala „Já ano!”. Zbytek divadelního sálu propukl v danou chvíli ve smích. A smáli jsme se až do konce.