Recenze: Miroslav Táborský s Petrou Nesvačilovou excelují v divadelní hře Taneční hodiny

Divadelní představení jsou vyprodaná. Lidé dohánějí hlad po kultuře, a tak se není čemu divit. Zájem je obrovský. Potvrdilo to i pondělní představení Taneční hodiny v divadle Ungelt. Autorce tohoto článku se podařilo pár dní předem ukořistit poslední volný lístek.

Taneční hodiny jsou americkou hrou. Napsal ji dramatik Mark St. Germain, který se proslavil hrami na základě historických postav – především Posledním sezením u doktora Freuda nebo také hrou o Einsteinově dceři Relativita. Hra Taneční hodiny z jeho tradiční tvorby na základě známých historických událostí vybočuje a navazuje na nejlepší anglosaskou tradici romantických a lehkonohých komedií.

Roli Evera Montgomeryho, profesora s Aspergerovým syndromem, který se potřebuje naučit tančit, ale nesnáší doteky, ztvárnil Miroslav Táborský. Nemocnou tanečnici Sengu Quinnovou s nohou v ortéze hrála Petra Nesvačilová. Právě Sengu Ever požádá o lekce tance. Jak jejich hodina dopadne? Jedná se o romantickou komedii, která ukazuje na to, že sblížení dvou zdánlivě naprosto odlišných lidí nemusí být utopií. Záleží na tom, za jaký konec se to vezme.

Je obdivuhodné, jak bravurně Táborský postavu Evera, trpícího autistickou poruchou, hraje. Kdyby divák herce neznal a nevěděl, že je na divadelním představení, patrně by tomu, že se jedná o osobu s autismem, skutečně uvěřil. Tak moc věrohodné to je. Táborský ze sebe sype jednu vtipnou hlášku za druhou a Nesvačilová mu skvěle sekunduje a přihrává. Člověk je tak svědkem dvouhodinové zábavy. Některé vtipy jsou zábavnější než jiné, každý si zde najde zkrátka to své. Jedná se o příjemné představení, díky kterému divák zaposiluje svou bránici. Navíc se nyní hraje v Kamenné scéně divadla Ungelt, která je působivá a zejména tamní bar má své osobité kouzlo. Doporučuji navštívit, nebudete zklamaní.

Autorský článek Gabriely Brázdové