Více než herečka. Se Simonou Babčákovou o meditaci, sebepřijetí a improvizaci v životě

Simonu Babčákovou většina diváků vnímá jako komediální herečku. Záběr všestranné umělkyně je ale mnohem větší. Blízko má k hlubokým tématům sebelásky, vědomého přijetí nebo mezilidské komunikace. Osobitým způsobem o nich dokonce přednáší. V rozhovoru nám prozradila, co ji vedlo k cestám do svého nitra, jak využívá improvizaci v běžném životě i to, jak snáší současné omezení veřejného kulturního života.

Na svých stránkách nabízíte, pro mnohé možná překvapivě, besedy a přednášky na nejrůznější témata z oblasti mentálního zdraví. Jak jste se k nim dostala?

Vždycky jsem měla blízko k otázkám po smyslu existence. To, co jsem vnímala kolem sebe a co nazýváme civilizací, mi nedávalo logiku. A v rámci své potřeby se zorientovat v sobě a ve světě jsem přečetla mnoho, mnoho knih, zakusila mnoho technik a terapií a absolvovala pár výcviků. A nešlo si nevšimnout, že spousta informací, které se ve všech technikách často opakovaly, se nikde neučí, a většina lidí o nich ani neví. Jsou při tom naprosto zásadní pro možnost přijetí zodpovědnosti za svůj život a jeho aktivní tvorby.  Jako třeba pravidla a nástroje komunikace. Z toho vyplynula moje potřeba inspirovat, protože jsem předpokládala, že čím víc lidí se vzdá role oběti, tím lepší společnost vytvoříme a tím lépe se v ní budu cítit.

Neměla jste někdy problém, aby Vás lidé v roli mentorky přijali? Snažíte se oddělit Simonu herečku a přednášející nebo své dovednosti kloubíte?

Rozhodně kloubím. Mé přednášky jsou vlastně takové stand-upy. Využívám humoru, používám konkrétní historky ze svého života a věřím, že i vážné a zásadní informace jde podat vtipně. Musím říct, že čím dál víc oceňuji, když mě navštíví vtip a čím dál míň bazíruji na tom, abych k tématu řekla všechno. Protože to stejně nedokážu a nejsem jediný informační zdroj. Takže mě to čím dál víc baví a věřím, že i diváky.

Pomáhá Vám Vaše profese, především trénink v improvizaci, i v životě?

Rozhodně. Zásadní pro mě je návyk shodit sebedůležitost. To je velká úleva. A pak pravidlo vycházet ze všeho jako z pozitivního faktu. Schopnost nadhledu a schopnost zasmát se opravdu všemu. Nemluvím samozřejmě o tragédiích, mluvím o běžných životních situacích. A určitě i rychlost reakcí je vytrénovaná. Ale já jsem obecně rychlá v reakcích, takže se naopak učím párkrát nadechnout, než reaguji.

Pracujete také s tématem sebelásky, vztahu k sobě samé… Co to pro Vás znamená? Bylo pro Vás těžké vybudovat si laskavý vztah k sobě samé v oboru, který je typický neustálým hodnocením vzhledu?

Kdyby jenom vzhledu. Máme intenzivní zlozvyk se neustále srovnávat se svou zidealizovanou představou o druhých, ze které můžeme vyjít vždycky jenom jako nedostateční. Ale věnuji těmto myšlenkám méně a méně pozornosti, vím o nich, ale posílám je hrát si jinam. Sebeláska je pro mě přijetí všeho, co ke mně patří, všech emocí, celého mého příběhu. Umět se vnitřně obejmout i v těch nejnáročnějších chvílích. I ve slabosti, sebelítosti, hněvu, bezmoci… Vybudovat si laskavý vztah k sobě za všech okolností, i když je mi ouvej. Nezradit se, neopustit se je pro mě praxe na celý život. To samé platí i o sebevědomí. Řekla bych, že je kolísavé. Ale komunikace se zlepšuje nejen ve vnějším, ale především v mém vnitřním světě. Takže vývoj je pozitivní, ale přiznávám, je to běh na dlouhou trať.

Co Vám v tomto běhu nejvíce pomáhá?

Pomáhají mi vizualizace, ve kterých se setkávám se svými zraněnými a křehkými částmi, a tam s nimi komunikuji, pečuji o ně. Za běžnou součást psychohygieny a sebepoznávání považuji taky konzultace a semináře. Pomáhá mi kontakt s mým kmenem, se spřízněnými lidmi, ať už je to rodina nebo přátelé. A ve velké míře mi pomáhá humor. Když se směju, jsem šťastná a vždycky se mi uleví. Ale vnímám to jako práci na celý život, protože jak stárneme, tak se objevují další témata, na která se nelze připravit. Stáří, přechod, odchod dětí z domova.

Také současná situace byla ještě minulý rok pro herečku těžko představitelná, že?

Bohužel. Kultura a sdílené zážitky mi přinášely velkou část štěstí. Aktuálně tak cítím výraznou díru ve své psychohygieně. Takže momentálně víc cvičím jógu a medituji a víc komunikuji ve vnitřním světě. Protože ta doba dává velkou příležitost všem mým strachům, úzkostem a pochybnostem, aby se ukázaly. A tak si pečlivě prohlížím, kde nechal tesař díru, a snažím se aplikovat to, co radím druhým. Ale znáte to, někdy to vyjde a někdy zase ne. Takže docela často pláču a nechávám vše odtéct a potom cítím úlevu a za ní se objevují vize, kudy by mohla vést cesta dál. A to nejen cesta má, ale i kam se bude ubírat společnost. Dříve nebo později. Už se těším na diváky, až jim to všechno povyprávím, a věřím, že se budeme smát víc než kdykoliv dřív.

Jak si udržujete psychické zdraví v době zavřených divadel a omezených možností?

Horko těžko. Cvičím, medituji, komunikuji s přáteli, čtu, poslouchám podcasty, čtu pozitivní zprávy. Ale vlastně celou dobu mentálně makám, abych vnímala ten pohár poloplný a nemyslela na ten poloprázdný. Takže permanentní trénink zaměření pozornosti.

Neuvažovala jste v této době, kdy se herectví nelze naplno věnovat, například o rozšíření svých aktivit v oblasti přednášení nebo poradenství?

Řídím se pravidlem Aboriginců, že všechna naše přání musí projít třemi stupni dobra. Musí to být dobré pro mě, dobré pro společenství a dobré pro planetu. Jinak se samozřejmě snažím realizovat vše, co umím a co mohu v této době dělat. Dávám osobní konzultace, vedu ženské kruhy, chystám se otevřít kurzy improvizace, teď jsem dokonce byla na návštěvě na soukromé besedě a bylo to boží setkání, ze kterého budu žít hodně dlouho. Dělám si mediační kurz, ráda bych vysílala živé vysílání v Pravém domácím rádiu. První pokus proběhne 18. února od 18 do 21 hodin. Lidé mi budou moci naživo telefonovat, a jelikož mám tou dobou narozeniny, tak to bude takový narozeninový mejdan. I když se nemůžeme stýkat a slavit, tak to chci sdílet touto cestou. Budeme se bavit také o tématu narozenin, o tom, co se nám v tento čas otevírá za vnitřní témata, a pouštět super taneční pecky. Hledám cesty nové seberealizace, jako mnozí z nás. Ale věřím, že k tomuto tato krize, ten obrovský tlak slouží. Že ze sebe máme vykřesat jiskru svého potenciálu a tu potom zažehnout.

Medailonek

Herečka a stand-up komička vystudovala Zlínskou školu umění. Proslavila se v řadě televizních filmů a seriálů. Po angažmá v několika divadlech zakotvila v tom Dejvickém. Kromě herectví se věnuje také moderování, vede improvizační workshopy a aktivně se zajímá o témata duševního zdraví a rozvoje. O nich také přednáší na besedách, které kloubí její znalosti a osobitý humor.