Protože den bude takový, jaký si ho uděláte.

Více než herečka. Se Simonou Babčákovou o meditaci, sebepřijetí a improvizaci v životě

Témata sebepřijetí a osobního rozvoje jsou pro Simonu Babčákovou zásadní. Zdroj: archiv Simony Babčákové

Simonu Babčákovou většina diváků vnímá jako komediální herečku. Záběr všestranné umělkyně je ale mnohem větší. Blízko má k hlubokým tématům sebelásky, vědomého přijetí nebo mezilidské komunikace. Osobitým způsobem o nich dokonce přednáší. V rozhovoru nám prozradila, co ji vedlo k cestám do svého nitra, jak využívá improvizaci v běžném životě i to, jak snáší současné omezení veřejného kulturního života.

Na svých stránkách nabízíte, pro mnohé možná překvapivě, besedy a přednášky na nejrůznější témata z oblasti mentálního zdraví. Jak jste se k nim dostala?

Vždycky jsem měla blízko k otázkám po smyslu existence. To, co jsem vnímala kolem sebe a co nazýváme civilizací, mi nedávalo logiku. A v rámci své potřeby se zorientovat v sobě a ve světě jsem přečetla mnoho, mnoho knih, zakusila mnoho technik a terapií a absolvovala pár výcviků. A nešlo si nevšimnout, že spousta informací, které se ve všech technikách často opakovaly, se nikde neučí, a většina lidí o nich ani neví. Jsou při tom naprosto zásadní pro možnost přijetí zodpovědnosti za svůj život a jeho aktivní tvorby.  Jako třeba pravidla a nástroje komunikace. Z toho vyplynula moje potřeba inspirovat, protože jsem předpokládala, že čím víc lidí se vzdá role oběti, tím lepší společnost vytvoříme a tím lépe se v ní budu cítit.

Neměla jste někdy problém, aby Vás lidé v roli mentorky přijali? Snažíte se oddělit Simonu herečku a přednášející nebo své dovednosti kloubíte?

Rozhodně kloubím. Mé přednášky jsou vlastně takové stand-upy. Využívám humoru, používám konkrétní historky ze svého života a věřím, že i vážné a zásadní informace jde podat vtipně. Musím říct, že čím dál víc oceňuji, když mě navštíví vtip a čím dál míň bazíruji na tom, abych k tématu řekla všechno. Protože to stejně nedokážu a nejsem jediný informační zdroj. Takže mě to čím dál víc baví a věřím, že i diváky.

Vystupování před publikem už oblíbené herečce chybí. Zdroj: archiv Simony Babčákové

Pomáhá Vám Vaše profese, především trénink v improvizaci, i v životě?

Rozhodně. Zásadní pro mě je návyk shodit sebedůležitost. To je velká úleva. A pak pravidlo vycházet ze všeho jako z pozitivního faktu. Schopnost nadhledu a schopnost zasmát se opravdu všemu. Nemluvím samozřejmě o tragédiích, mluvím o běžných životních situacích. A určitě i rychlost reakcí je vytrénovaná. Ale já jsem obecně rychlá v reakcích, takže se naopak učím párkrát nadechnout, než reaguji.

Pracujete také s tématem sebelásky, vztahu k sobě samé… Co to pro Vás znamená? Bylo pro Vás těžké vybudovat si laskavý vztah k sobě samé v oboru, který je typický neustálým hodnocením vzhledu?

Kdyby jenom vzhledu. Máme intenzivní zlozvyk se neustále srovnávat se svou zidealizovanou představou o druhých, ze které můžeme vyjít vždycky jenom jako nedostateční. Ale věnuji těmto myšlenkám méně a méně pozornosti, vím o nich, ale posílám je hrát si jinam. Sebeláska je pro mě přijetí všeho, co ke mně patří, všech emocí, celého mého příběhu. Umět se vnitřně obejmout i v těch nejnáročnějších chvílích. I ve slabosti, sebelítosti, hněvu, bezmoci… Vybudovat si laskavý vztah k sobě za všech okolností, i když je mi ouvej. Nezradit se, neopustit se je pro mě praxe na celý život. To samé platí i o sebevědomí. Řekla bych, že je kolísavé. Ale komunikace se zlepšuje nejen ve vnějším, ale především v mém vnitřním světě. Takže vývoj je pozitivní, ale přiznávám, je to běh na dlouhou trať.

Co Vám v tomto běhu nejvíce pomáhá?

Pomáhají mi vizualizace, ve kterých se setkávám se svými zraněnými a křehkými částmi, a tam s nimi komunikuji, pečuji o ně. Za běžnou součást psychohygieny a sebepoznávání považuji taky konzultace a semináře. Pomáhá mi kontakt s mým kmenem, se spřízněnými lidmi, ať už je to rodina nebo přátelé. A ve velké míře mi pomáhá humor. Když se směju, jsem šťastná a vždycky se mi uleví. Ale vnímám to jako práci na celý život, protože jak stárneme, tak se objevují další témata, na která se nelze připravit. Stáří, přechod, odchod dětí z domova.

Své znalosti a osobitý humor kombinuje Simona na přednáškách a besedách. Zdroj: archiv Simony Babčákové

Také současná situace byla ještě minulý rok pro herečku těžko představitelná, že?

Bohužel. Kultura a sdílené zážitky mi přinášely velkou část štěstí. Aktuálně tak cítím výraznou díru ve své psychohygieně. Takže momentálně víc cvičím jógu a medituji a víc komunikuji ve vnitřním světě. Protože ta doba dává velkou příležitost všem mým strachům, úzkostem a pochybnostem, aby se ukázaly. A tak si pečlivě prohlížím, kde nechal tesař díru, a snažím se aplikovat to, co radím druhým. Ale znáte to, někdy to vyjde a někdy zase ne. Takže docela často pláču a nechávám vše odtéct a potom cítím úlevu a za ní se objevují vize, kudy by mohla vést cesta dál. A to nejen cesta má, ale i kam se bude ubírat společnost. Dříve nebo později. Už se těším na diváky, až jim to všechno povyprávím, a věřím, že se budeme smát víc než kdykoliv dřív.

Jak si udržujete psychické zdraví v době zavřených divadel a omezených možností?

Horko těžko. Cvičím, medituji, komunikuji s přáteli, čtu, poslouchám podcasty, čtu pozitivní zprávy. Ale vlastně celou dobu mentálně makám, abych vnímala ten pohár poloplný a nemyslela na ten poloprázdný. Takže permanentní trénink zaměření pozornosti.

Neuvažovala jste v této době, kdy se herectví nelze naplno věnovat, například o rozšíření svých aktivit v oblasti přednášení nebo poradenství?

Řídím se pravidlem Aboriginců, že všechna naše přání musí projít třemi stupni dobra. Musí to být dobré pro mě, dobré pro společenství a dobré pro planetu. Jinak se samozřejmě snažím realizovat vše, co umím a co mohu v této době dělat. Dávám osobní konzultace, vedu ženské kruhy, chystám se otevřít kurzy improvizace, teď jsem dokonce byla na návštěvě na soukromé besedě a bylo to boží setkání, ze kterého budu žít hodně dlouho. Dělám si mediační kurz, ráda bych vysílala živé vysílání v Pravém domácím rádiu. První pokus proběhne 18. února od 18 do 21 hodin. Lidé mi budou moci naživo telefonovat, a jelikož mám tou dobou narozeniny, tak to bude takový narozeninový mejdan. I když se nemůžeme stýkat a slavit, tak to chci sdílet touto cestou. Budeme se bavit také o tématu narozenin, o tom, co se nám v tento čas otevírá za vnitřní témata, a pouštět super taneční pecky. Hledám cesty nové seberealizace, jako mnozí z nás. Ale věřím, že k tomuto tato krize, ten obrovský tlak slouží. Že ze sebe máme vykřesat jiskru svého potenciálu a tu potom zažehnout.

Zdroj: archiv Simony Babčákové

Medailonek

Herečka a stand-up komička vystudovala Zlínskou školu umění. Proslavila se v řadě televizních filmů a seriálů. Po angažmá v několika divadlech zakotvila v tom Dejvickém. Kromě herectví se věnuje také moderování, vede improvizační workshopy a aktivně se zajímá o témata duševního zdraví a rozvoje. O nich také přednáší na besedách, které kloubí její znalosti a osobitý humor.   

Související články

Zaručeně zlepší den

Vědci vytvářejí nanodiamanty z plastových láhví

Návaly horka už nemusí být pro ženy v menopauze strašákem. Na trhu je prádlo, které pomůže

Umělá inteligence předvedla svou vizi měst budoucnosti

Pilulka 3 v 1 snižuje riziko úmrtí na kardiovaskulární onemocnění

Inspirativní rozhovor

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Dostala jsem druhou šanci žít. To je síla, která mě žene dál, říká dobrovolnice Monika Benešová

Přečtěte si rozhovor s Monikou Benešovou, která si díky odhodlání pomáhat druhým vysloužila ocenění Laskavec. Povídali jsme si o její cestě na Pacifické hřebenovce, o knize, kterou napsala i o tom, kde všude pomáhá jako dobrovolnice.

Pozitivní kniha

Inspirace z knihovny: Zapomeňte na 10 000 hodin. Přeskočte pořadí a buďte úspěšní

Inspirace z knihovny: Zapomeňte na 10 000 hodin. Přeskočte pořadí a buďte úspěšní

Opřete se do svého strachu, experimentujte, nebuďte nejlepší – buďte jediní. To jsou jen tři z …