Nově vylíhlé mládě zaujme na první pohled. Vzhledem se totiž velmi liší od svých rodičů. „Zatímco dospělá želva ostnitá má krunýř hladký, mládě má na krunýři tři obranné linie ostnů. Samice totiž kladou běžně jen jedno vejce, a protože je mládě měkké a mohlo by být snadným cílem pro predátory, je jeho krunýř opatřen velmi špičatými ostny. Ty pak při dospívání mizí. Jde o opravdu unikátní adaptaci ochrany mláďat,“ vysvětlil kurátor plazů Petr Velenský.

Želvy ostnité získala pražská zoo v roce 2002, kdy se Evropské asociaci zoologických zahrad a akvárií podařilo několik dehydratovaných, hladových a často i zraněných jedinců objevit v zabavené zásilce. Záchranná akce proběhla na lodi v Hongkongu, která zvířata převážela do Číny a Macaa.

V Česku je přitom Zoo Praha jedinou zoologickou zahradou, která tento vzácný druh chová. Jedním z důvodů je náročnost jejich chovu – ohrožené želvy potřebují velmi specifické podmínky pro život. Ve volné přírodě totiž žijí samotářsky v horských potocích jihovýchodní Asie a nemají rády horko. „Obtížná je i inkubace vajec – je potřeba vejce uchovávat ve střídavé teplotě v rozmezí od čtyřiadvaceti do devětadvaceti stupňů Celsia. Zárodek se vyvíjí skoro čtyři měsíce a při jakémkoli narušení optimálních podmínek odumírá,“ dodal Velenský.

Mládě, které je podle odhadů chovatelů staré asi dva týdny, je v pořádku a pevně se drží na břiše matky, což je pro tyto primáty obvyklé. Odborníci gorilí rodinu pečlivě sledují díky kamerám, které jsou nainstalované blízko místa, kam si chodí pro potravu.

Oba rodiče nově narozené gorily se do národního parku Batéké dostali už jako dospělí v roce 2019. Podle chovatelů se následně několik měsíců poznávali a učili se spolu žít. „Toto gorilí mládě, potomek naší samice Mayombe narozené v Beauvalu, představuje obrovský krok k celosvětové ochraně přírody, na který jsme nesmírně hrdí,“ uvedla pro server BBC Delphine Delord ze zoo Beauval.

Divoká populace morčáka se odhaduje na 2400 až 4500 dospělých jedinců. Velmi vzácný je i v lidské péči, odchov mláďat je pak skutečně raritní. V Zoologické zahradě a botanickém parku Ostrava se to povedlo poprvé po 12 letech chovu této ohrožené kachny. „Mláďata prosperují a těší se dobrému zdraví. V jídelníčku malých morčáků převažují živé rybky, vodní bezobratlí a drobný hmyz,” informovala zoo na svém webu.

Morčák šupinatý je štíhlá kachna o velikosti 52 až 65 centimetrů. Hnízdí na Dálném východě a zimuje ve východní Číně. V hnízdním období se vyskytuje v listnatých a smíšených lesích kolem čistých horských řek, v zimním období pak obývá dolní úseky řek a jezera. Za potravou se potápí a loví pomocí dlouhého úzkého zobáku, který je na konci zahnutý. Morčáci žijí v dočasných párech a hnízdí ve stromových dutinách, které v lidské péči nahrazují hnízdní boudy. Samice do dutiny snáší 4 až 12 vajec, na nichž sedí po dobu 31 až 35 dnů.

Podle mluvčího zoologické zahrady se ještě pohlaví novorozených mláďat nepodařilo zjistit. Při narození dvojčat se pandy obvykle starají pouze o jedno z mláďat, chovatelé proto umístili slabší z nich, které vážilo 124 gramů, do inkubátoru. O druhé jeho matka starostlivě pečuje. V budoucnu však mají ošetřovatelé v plánu mláďata vyměňovat, aby mateřskou péči zažila obě.

Ve volné přírodě aktuálně žije asi 1800 pand velkých, převážně v bambusových lesích v hornatých oblastech Číny. Zhruba 600 dalších jich je v zoologických zahradách a odchovných střediscích po celém světě. Jejich rozmnožování v zajetí je však obtížné, neboť samice mohou být oplodněny jen jednou ročně a často jsou velmi vybíravé ohledně partnerů.

Zdroj: Reuters, Ekolist

Královedvorská zoo byla před téměř dvaceti lety první, která v Česku mláďata této antilopy odchovala. Za tu dobu se v místním Safari parku narodilo celkem čtyřiadvacet mláďat, nejnovější přírůstek je letos ale vůbec první tohoto druhu v Česku. „Pro samici Debru jde o první mládě, jsou jí necelé dva roky a relativně nedávno dosáhla pohlavní dospělosti. Navzdory tomu se projevuje jako skvělá matka,“ řekl Hrubý.

Dikdik Kirkův je po antilopě lesní druhým nejmenším druhem antilopy na světě. V kohoutku dorůstá maximálně čtyřiceti centimetrů a v dospělosti neváží více než šest a půl kilogramu. Přirozeně se vyskytuje v polopouštních oblastech jihozápadní a východní Afriky, čemuž je přizpůsobena také jeho stavba těla. Prodloužené nozdry připomínají malý chobot, kde se ochlazuje krev, která se rozvádí dál do těla. Voda, jež v nozdrách zkondenzuje z páry, se pak může vrátit zpět do organismu.

První mládě koně Převalského vykouklo na svět v pondělí 3. května, druhé pak v sobotu 21. května. Jedná se o samce a samičku. „Kůň Převalského je přesně tím druhem, který by bez zoologických zahrad nepřežil. Souhrou řady faktorů, jako byla například konkurence s hospodářskými zvířaty, lov těchto koní nebo klimatické změny, na konci 60. let 20. století v přírodě vyhynul. Od roku 1969 přežíval pouze v chovech v zoologických zahradách. Těší mě, že se koním v Liberci daří a díky úspěšnému chovu můžeme pomoci k jejich záchraně“, dodal ředitel zoo David Nejedlo.

Další čerstvé mládě mohou návštěvníci spatřit u sobů karelských. Sameček se narodil 21. května. Je to teprve druhý přírůstek tohoto ohroženého finského sudokopytníka od počátku jeho chovu v Liberci, který zde zahájili v roce 2013. „Matkou je navíc už devítiletá nezkušená samice, které se nikdy předtím nepodařilo zabřeznout, takže to pro nás bylo veliké překvapení a malý zázrak,“ uvedl zoolog Luboš Melichar. „Přestože se jedná o prvorodičku, o mládě se zatím stará naprosto perfektně a malý sob prosperuje,“ doplnil Melichar.

Všechna zmíněná mláďata obývají venkovní výběhy. Pro návštěvníky zoo jsou tedy při troše štěstí snadno pozorovatelná.

Sedmadvacetiletá Kali porodila slůně přirozeně a podle chovatelů velmi rychle. „Všechny slonice byly pospolu do poslední chvíle před porodem, vše probíhalo tak, jak je to obvyklé i v přírodě. Kali instinktivně nutila mládě vstávat, čistila je, pomáhala jí i Zola. Slůně se poprvé postavilo asi dvacet minut po porodu,“ dodal Horský.

Díky kamerovému systému nainstalovanému ve sloním pavilonu mohli chovatelé celý porod sledovat on-line. Záznam nyní plánují zprostředkovat pomocí velkoplošné obrazovky před sloním výběhem také návštěvníkům zoo. Sloní pavilon je totiž aktuálně nepřístupný a otevřít by se měl nejdříve o víkendu. „Chceme slonicím a mláděti dopřát maximální možný klid. Pro stádo je to nová zkušenost, i když zatím vše probíhá podle předpokladů, nemáme ještě zdaleka vyhráno,“ vysvětlil Horský.

Sedm mláďat přišlo na svět v přírodní rezervaci národního parku Barrington Tops. Do rezervace obehnané plotem, který živočichy chrání před různými hrozbami včetně nemocí či automobilové dopravy, bylo loni vypuštěno 26 dospělých tasmánských čertů. Naději na jejich přežití ve volné přírodě zvyšoval fakt, že se na území rezervace nevyskytují žádní jiní predátoři. Masožravý vačnatec známý i jako ďábel medvědovitý vymizel podle vědců z divoké australské přírody nejspíše kvůli psům dingo, původním obyvatelům a devastujícímu suchu.

„Pozorovali jsme je z dálky a vstoupili jsme, až když jsme si šli potvrdit narození prvních mláďat. Bylo to úžasné,“ prohlásil Tim Faulkner z ekologické organizace Aussie Ark. Specialisté podle něj zkontrolovali vaky samic a přesvědčili se o tom, že se mláďata těší dobrému zdraví. Ochránci přírody doufají, že je to další důležitý krok k plnému návratu ďábla medvědovitého do volné přírody kontinentální Austrálie.

Zdroj: ČT24

Samice klokanů mohou zabřeznout kdykoliv v průběhu roku a jejich mláďata se narodí slepá, holá a se zakrnělými končetinami. Důležitá část jejich vývinu probíhá až v matčině vaku. „U klokanů žlutonohých je to přibližně 200 dnů, u bažinných asi 250,“ vysvětluje kurátorka chovu savců Šárka Mikátová. Brněnská klokáňata se narodila již na konci loňského roku a od té doby rostla ve vacích. „Teď už se do nich vrací pouze v případě, že se cítí ohrožena. Postupně také přecházejí z mateřského mléka na samostatnou stravu,“ pochvaluje si chovatelka Jana Moravcová.

Až se všechna mláďata začnou pohybovat samostatně, bude v expozici k vidění jedenáct klokanů. Chov u nás ojedinělých klokanů žlutonohých byl zahájen v roce 2015. V současné době jejich skupinu tvoří dvě chovné samice a jeden samec, jedno roční mládě a dvě nová klokáňata. Klokani bažinní přibyli později a jejich rodinka je až na jedno roční mládě obdobná jako u starších kolegů. „V nejbližších dnech naplánujeme veterinární prohlídku mláďat, zjistíme pohlaví a provedeme čipování. Chov obou těchto druhů je koordinován v rámci Evropské asociace zoologických zahrad a akvárií a starší mláďata již v letošním roce poputují do jiných zahrad,“ uzavírá Mikátová.

Soutěž Bílý slon se koná pravidelně od roku 1994 pod záštitou sdružení Česká ZOO. Do 27. ročníku se přihlásilo 14 uchazečů z Unie českých a slovenských zoologických zahrad s celkem 41 významnými odchovy. Zoo Ostrava zabodovala nejen s rybím chovem, ale i s mládětem šimpanze hornoguinejského. Ten získal třetí místo mezi savci.

Jeleček teuchitlánský je endemitem povodí řeky Ameca v Mexiku. Tato drobná kaprovitá ryba byla vědecky popsána až v roce 1986 s dodatkem, že od roku 1969 ji navzdory intenzivnímu výzkumu oblasti nikdo nespatřil. Vědci proto tento druh považovali za vyhubený. Následně se v roce 2001 dočkal znovuobjevení, v roce 2014 ale již nebyl ani po usilovném pátrání v přírodě nalezen.

Mezitím se však několik jedinců dostalo do univerzitních akvárií, kde se je podařilo rozmnožit. Pár jich našlo cestu i k soukromému chovateli v Evropě a několika dalším akvaristům, a dalo tak základ malé populaci v lidské péči. Díky mezinárodní podpoře byl tento druh úspěšně navrácen do jedné z původních lokalit v Río Teuchitlán, která je dlouhodobě pečlivě monitorována kvůli souběžně probíhajícímu vypouštění jiných vyhubených ryb.

Historie brněnského chovu nestorů kea sahá až do roku 2000, kdy se zde objevil samec Hugo jako vůbec první jedinec svého druhu v republice. Pocházel z německého Stuttgartu. O tři roky později se jej podařilo spárovat se samicí Kejinou. K odchovu mláďat však nedošlo. Pro úspěch je totiž důležitá harmonizace páru, která může v některých případech trvat i několik let.

Nestoři patří k nejchytřejším a nejvynalézavějším ptákům na světě. Papoušci jsou všežraví, ve volné přírodě žijí vysoko v chladných novozélandských horách, kde nejčastěji hnízdí v jeskyních. Jedná se o společenské živočichy, kteří se často pohybují ve velkých skupinách. V současné době patří k ohroženým druhům.

„Marabu je v zoologických zahradách celkem častým druhem, ale odchovy jsou stále mimořádné,“ uvedl zoolog Michal Podhrázský. V Evropě chová tyto mohutné africké čápy hned 93 zahrad v počtu takřka 300 jedinců, odchovy se však daří jen pěti z nich. Dvůr Králové patří k naprosté špičce – chová také jedno z největších mimoafrických hejn těchto čápů, které tvoří dvanáct jedinců různého věku.

Chov čápů marabu je náročný na prostor a velkou výzvou je také vzájemná agresivita zvířat. Sestavit harmonický pár trvá podle zoologů i několik let a celý proces mohou dokonce doprovázet smrtelné potyčky. Čtyři dvorská mláďata pocházejí z vajec od dvou párů, z nichž je pouze jeden dokáže vychovat. O zbylá mláďata se tak starají volavky obrovské, pro které se jedná o důležitý trénink. Zatím totiž snášejí neoplozená vejce, zoologové ale doufají, že se je povede rozmnožit a díky vzpomínkám na péči o malé čápy zvládnou odchovat i vlastní ptáčata. Není to poprvé, co se volavky jako náhradní rodiče osvědčily.

„Samice Beebee porodila mimo boudu a mládě jsme měli celou dobu na očích, stále ho ale až úzkostlivě hlídala a skrývala. Proto teprve teď můžeme s jistotou říct, že jde o samce,“ uvedla zooložka Gabriela Linhart. Mládě se narodilo v noci z 24. na 25. prosince a od té doby je plně závislé na matce. Teprve nedávno začalo vidět. „V poslední době si samice hodně oblíbila, že si mládě pokládá na břicho, zatímco sama odpočívá,“ doplnila Linhart.

Ačkoliv mládě působí bezmocně a roztomile, patří medojedi mezi obávané živočichy. Kvůli jejich urputnosti a velmi silnému stisku čelistí se jich bojí i lvi. Medojedi jsou také proslulí svou vytrvalostí a vynalézavostí. Díky silným drápům, s jejichž pomocí v přírodě dobývají podzemní hnízda divokých včel s vidinou sladkého medu, dovedou rozhrabat i velmi tvrdé materiály. Navzdory zavalitému zjevu výtečně šplhají a je jen málo překážek, se kterými si nedovedou poradit. Díky obrovské síle navíc často stěhují předměty ve výběhu tak, jak jim to zrovna vyhovuje.

Nejmladší samička se na konci prosince narodila zkušené zebří matce. Většinu dne s ní zatím pobývá v teplém zázemí, když ale přeje počasí, začíná prozkoumávat svůj venkovní výběh. „Jsem velice rád, že se nám daří pomáhat udržovat populaci zeber Chapmanových chovanou v zoologických zahradách stabilní a dostatečně silnou, protože ve volné přírodě jejich počty postupně klesají,“ uvedl zoolog Luboš Melichar.

Chov zeber Chapmanových má v liberecké zoologické zahradě dlouholetou tradici. První trojice přicestovala v roce 1970 ze Zoo Dvůr Králové. Jednalo se o divoké jedince pocházející z volné přírody, kteří byli přivezeni za účelem rozšíření populace a záchrany druhu. A povedlo se – za padesát let zde odchovali rovných sto mláďat.

Liberecká zahrada při příležitosti tohoto jubilea vyzývá veřejnost, aby jí celou historii chovu zeber Chapmanových pomohla zdokumentovat. „V našich archivech bohužel mnoho historických fotografií nemáme, a tak hledáme datované snímky starší patnácti let. Pamětníci mohou zaslat své fotografie elektronicky na adresu marketing@zooliberec.cz do konce února tohoto roku,“ doplnila tisková mluvčí Zoo Liberec Barbora Tesařová. Každý, kdo se zapojí, bude zařazen do slosování o mimořádnou prohlídku zebřího zázemí za doprovodu hlavního zoologa a odborníka na chov zeber Luboše Melichara.

Odchovat tato zvířata je velice náročné, přičemž největší problém představuje vysoká úmrtnost mláďat krátce po narození. „Za uplynulých 12 měsíců se tak ve 22 evropských zoo, které tyto největší vydry mají ve své kolekci, podařilo odchovat celkem 16 mláďat. V České republice je chová pouze Zoo Zlín,“ uvedla tisková mluvčí zoologické zahrady Romana Bujáčková.

Rodičovský pár, sedmiletá samice Mora a desetiletý samec Dagget, o mláďata svědomitě pečuje. Malé vydry se rodí slepé a zcela bezbranné, oči otevírají až ve věku kolem 45 dnů. Chovatelé do expozice v zázemí přistupují pouze při krmení, aby vydří rodinku co nejméně rušili. Podle jejich pozorování jsou mláďata vitální, ve skvělé kondici a viditelně přibírají. V dospělosti by pak vydry měly vážit až 30 kilogramů a dorůst délky od 100 do 130 centimetrů.

O mimořádnosti svědčí i skutečnost, že Zoo Zlín je v současnosti jedinou zoologickou institucí na světě, která odchovává tato mláďata. Na celém světě chová dvojzoborožce indické 53 zoologických institucí, populace celkem čítá 193 jedinců. Sameček se ve zlínské zoo vylíhl už 19. března.

Zoo Zlín chová dvojzoborožce indické od roku 2010. Ač to na první pohled nevypadá, sestavit vhodný chovný pár je velmi náročné. Ve Zlíně se to však podařilo, první mládě zoo úspěšně odchovala v roce 2018. Stejně jako tehdy i letos chovatelé přistoupili k částečnému odchovu v lidské péči. Asi po měsíci chovatelé mladého samečka přemístili do expozice rodičovského páru. V současné době jej návštěvníci uvidí ve venkovní expozici v blízkosti Zátoky rejnoků.

Dvojzoborožec indický je největším zástupcem čeledi zoborožcovitých. Nejnápadnější znak představuje masivní žlutočerná helmice a obrovský zobák. Obývá tropické pralesy v Indii, Sumatře, Indonésii a na Malajském poloostrově. Tito zoborožci létají málo a těžkopádně, v korunách stromů nejčastěji poskakují z větve na větev. Hnízdí v dutinách velkých stromů. Ve volné přírodě se početní stavy rok od roku snižují. Důvodem je především ztráta přirozeného prostředí a neutuchající lov.

Pražská zoologická zahrada získala hned dva páry tohoto vzácného druhu sovy. Ketupy Pelovy dostala z chovného centra v Itálii. Tento druh sov je zajímavý tím, že se živí rybami. Naposledy si je mohli v Evropě návštěvníci prohlédnout v pařížské zoo v roce 1999.

Zájemci si mohou tuto velkou sovu prohlédnout od poloviny září v pražské zoo. Najdou ji v expozici takzvaných rybích sov ve spodní části zoo. Hned poblíž se nacházejí ketupy malajské. Ty pražská zoologická zahrada jako jediná evropská zoo úspěšně rozmnožuje.