Nové speciální oblečení na zádech promítá konkrétní signalizační symboly emoji, aby řidiči vozů lépe viděli, co se před nimi děje a k čemu se cyklista chystá. Praktické využití bude takové, že si cyklista na sebe nasadí bundu a pomocí malého bezdrátového zařízení na řídítkách bude ovládat digitální plochu, která bude viditelná pro řidiče za ním. Pokud bude chtít odbočit, tak vybere příslušnou šipku. V případě, že bude chtít upozornit na hrozící nebezpečí, zvolí digitální výstražný trojúhelník.

Zatím se jedná o koncept a inspiraci pro ostatní. Jde o součást kampaně Share The Road, která se snaží poukazovat na harmonii mezi řidiči a ostatními lidmi, přesněji řečeno chodci nebo právě cyklisty. Současně tím zdůrazňuje i všudypřítomné nebezpečí a lpí na ohleduplnosti všech, kteří se silničního provozu účastní.

Zdroj: CzechCrunch

Péče o zdravotnická zařízení je důležitou položkou napříč kraji, investice do nich v jejich rozpočtech v letošním roce dosahovaly stamilionových částek. Například Moravskoslezský kraj na letošek vyčlenil 391 milionů korun, v Pardubickém kraji pak do krajských nemocnic a příspěvkových organizací putovalo 373 milionů. „Tento objem budeme dále výrazně navyšovat. Investice do zdravotnictví mají v našem kraji v nejbližších letech vysokou, ne-li nejvyšší prioritu,“ říká Ladislav Valtr, radní Pardubického kraje zodpovědný za zdravotnictví.

Více peněz od krajů vítají i samotní stavbaři. „Kraje jsou v posledních letech v zadávání zakázek aktivnější. Je to jedině dobře, protože některá zařízení opravy skutečně nutně potřebují,“ popisuje Ondřej Wachal, ekonomicko-provozní ředitel firmy VW WACHAL, pro kterou zdravotnické stavby tvoří nemalou část produkce. Loni například dokončila nový pavilon nemocnice ve Zlíně. 

Ve většině krajů objem investic v posledních třech letech roste nebo si udržuje stabilní hladinu. „Trend rostoucích objemů plyne z rostoucích potřeb nemocnic. Nezanedbatelným faktorem, který se na trendu podílí, je však mimořádně rychlý růst cen stavebních prací a materiálů,“ popisuje Hana Brožková, mluvčí Jihočeského kraje.

Na potřebě přísnějších pravidel pro obchodování se zvířaty a rostlinami se na konferenci v Ženevě shodly signatářské země Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Vyšší míry ochrany se dočkají například sloni, nosorožci, žirafy, žraloci, rejnoci či některé tropické dřeviny.

Úmluva už nyní chrání více než pět tisíc druhů živočichů a až 30 tisíc druhů rostlin. Obchodování s některými druhy úplně zakazuje, jiné podléhají přísné kontrole, která má zabránit, aby komerční využití těchto zvířat či rostlin vedlo k jejich vyhynutí. Kromě velkých zvířat, jako jsou sloni nebo žirafy, se omezení nově budou týkat i menších zvířat, která jsou chována jako exotičtí domácí mazlíčky, ale ve své domovině jsou ohrožena vymřením – jedná se například o gekony, agamy a různé druhy pavouků.

Zdroj: České noviny, Cites.org

Oficiální aplikace Zdravotnických záchranných služeb ČR, včetně horské a vodní záchranné služby, s výstižným názvem Záchranka, má už milion uživatelů. Tohoto milníku dosáhla po třech a půl letech od prvního spuštění. Každý den ji využije asi 50 lidí v nouzi a kromě odeslání podrobných informací o volajícím, které následně usnadní práci dispečerům, se také umí přizpůsobit různým indispozicím. Mohou ji tak používat i nevidomí a neslyšící. Další důležitou funkcí aplikace je interaktivní edukace první pomoci, kterou využívají jak jednotliví uživatelé, tak i organizace, které první pomoc vyučují.

V současné době aplikace funguje na území České republiky, Rakouska a také na slovenských horách. Letos na podzim však rozšíří své pole působnosti o Maďarsko, a tak se potenciální okruh uživatelů rozšíří na 34 milionů. V nezapojených zemích funguje aplikace omezeně – po stisknutí nouzového tlačítka vytočí tamní tísňovou linku, ale neodešle datovou zprávu s polohou a dalšími údaji.

Proč jste se rozhodl napsat knihu Dalajlámova kočka? Co bylo vaší motivací?

Před tím jsem napsal několik knih o meditaci nebeletristického charakteru. Ale pak jsem zjistil, že je mnoho lidí, kteří v knihkupectví do sekce nebeletristické literatury prostě nejdou. Důvodem je, že se chtějí o víkendu nebo večer po práci bavit, nechtějí číst další non-fiction literaturu. Takže jsem přemýšlel, jak se k lidem, které meditace zajímá, ale čtou raději beletrii, dostat. Jak pro ně zabalit téma do zábavnějšího obalu. Ve stejném čase jsem se dozvěděl, že Dalajláma měl kdysi dávno kočku. Jaký asi fascinující život kočka vedla? Jak skvělé by bylo, kdyby tato kočka uměla mluvit? A tak vznikl nápad na Dalajlámovu kočku.

Setkal jste se s Dalajlámou osobně?

Ano, navštívil Austrálii asi před osmi lety a měl jsem tu čest strávit s ním nějaký čas. Bylo to velice příjemné. Nejlepší věcí na budhismu nejsou jen jeho myšlenky, ale živoucí tradice. Na světě je mnoho budhistických mistrů. Vidíte je chodit a mluvit a vidíte, jaké výsledky přináší praktikování budhismu.

Jak velkou roli hraje v budhismu právě meditace?

Meditace je srdcí budhismu. Budhismus je transformace psychologie, uvědomění si naší podstaty, dosahování cílů. A to je nemožné bez poznání mysli. To získáte jenom meditací. Můžete číst knížky, znát teorii, ale meditace je tím poznáním.

Co byste  mi poradil, když chci s meditacemi začít?

Vyzkoušet šestitýdenní výzvu. Meditovat deset minut každý den, ideálně ráno. Pokud to myslíte vážně, šest týdnů poctivě meditujte. Když to nebude fungovat, můžete si říct, zkusila jsem to, ale nezabralo to. V mých knihách je mnoho tipů, například, že byste si měli najít učitele, stejně jako pro hraní na klavír.  Zkusit si najít nějakou skupinu lidí, která dělá to samé, přijmout výzvu a nebýt na sebe přísný, pokud na den nebo dva vynecháte. To není konec světa. Prostě zkoušejte dál. Za šest týdnů zjistíte, jestli to funguje nebo ne.

Jóga a meditace jsou v dnešní době velmi populární. Proč tomu tak je?

Je to asi reakce na materiální svět, ve kterém žijeme. Lidé hledají cesty, jak objevit, že v životě je víc než jen materiálno. Snaží se najít cestu, jak z toho ven.  A já je v tom podporuji.

„Když chcete být šťastní, musíte dát štěstí jiným.“

V knize Dalajlámova kočka píšete, že chcete, aby lidé okusili lásku a štěstí. Jak šťastný jste v životě vy sám a jak na svém štěstí pracujete?

To je složitá otázka. V první řadě musíme zjistit, jaká je naše povaha, to je první krok. Poznat naši mysl a uvědomit si, že je plná soucitu a lásky. Přirozené je toužit po štěstí a netrpět. Většinu času je náš přirozený stav mysli zakrytý množstvím myšlenek. Slova, počty, přemýšlení o minulosti. Ale když se nám podaří odkrýt pravou povahu naší mysli, je to moment poznání. Tento pocit se pojí s tím, že si přejeme štěstí i pro druhé. A meditace nám pomáhá, abychom tento pocit přenesli do skutečného života. To je svaté tajemství. Spočívá v poznání, že když chcete být šťastní, musíte dát štěstí jiným.

Kdybyste mohl na tomto světě změnit jednu věc k lepšímu, co by to bylo?

Všechny problémy světa vychází z myšlení lidí, to je původní zdroj. Kdyby každý jeden člověk na planetě věřil, že být šťastný znamená dělat jiné šťastnými, problémy by skončily. Ale protože lidé myslí, že štěstí se odvíjí od materiálního bohatství, tvoří to problémy.

Máte vy nějaké vlastní cíle, čeho byste chtěl dosáhnout?

Jako budhista bych chtěl dospět k osvícení, k dobru všech bytostí. Když začnete, nejste si jistí, co to je, jestli k tomu můžete dojít. Ale čím víc se tomu věnujete, tím víc věříte, že je to vlastně cíl, kterého dosáhnout můžete, protože vidíte, že i jiní můžou. Zabere to celý život, ale co je lepším cílem? Nic dalšího. Můžete mít za cíl být boháčem, ale co z toho? Znám milionáře, kteří nejsou šťastní. Já jsem. Osvícení a dobro všech je mým cílem, rozhodl jsem se pro něj.

Medailonek:

David Michie je australský spisovatel, autor detektivek a knih o buddhismu. Narodil se v Zimbabwe, studoval na Rhodesově univerzitě v jihoafrickém Grahamstownu, deset let žil v Londýně. Dlouhodobě se zajímá o budhismus a budhistické meditační techniky. Působí jako instruktor meditace. Jeho učiteli jsou Les Sheehy, geše Thubten Loden a tulku Rinpočhe Zasep. Je ženatý, se svou rodinou žije v australském Perthu. Je milovníkem koček.

(6 minut čtení)

Říkáte, že pokud dáváme mozku „negativní krmivo“, později se to projeví buď na psychickém, nebo fyzickém zdraví. Jak je to možné?

Jenom to, že myslíte na něco pozitivního, dělá neskutečné věci s vaším mozkem a tělem. Mozek je neuroplastický a otiskují se do něj neurospojení a kognitivní procesy, které přichází z vnějšího světa, podle toho, čemu věnujete pozornost. Mozek je schopný se překonfigurovat podle toho, co děláte, na co myslíte, nebo čemu se učíte. Dokonce funguje tak, že věří, že se doopravdy děje i to, na co pouze myslíte. Takže pokud myslíte na něco hezkého, posilujete kladná neurospojení a kladnou biochemii. Bohužel to platí i opačně pro negativní způsob myšlení. Je prokázáno, že pokud budete dlouho negativně myslet nebo žít v negativním prostředí, narušíte schopnost mozku produkovat dostatek serotoninu a oxytocinu a uženete si depresi.

Takže depresi si vlastně způsobujeme sami tím, jak myslíme?

Ano, naším postojem k dané situaci. Deprese je vlastně výsledkem volby nesprávného životního postoje. Není důležité, co se vám děje, ale jak se k tomu postavíte. Samozřejmě musíme projít fázemi odmítání, vzteku, smutku a přijetí. Každý potřebuje nějaký čas, aby zpracoval emoce a odpustil nejen druhým, ale hlavně sobě. Mnoho lidí ovšem uvázne v minulosti a v těžkých momentech. Mám takové pořekadlo: „Nejvíce urazíte minulost tím, že se k ní otočíte zády. Vykašlete se na ni. A tak přestane mít nad vámi moc.“ Potřebujete přepólovat pozornost mozku. Pokud máte silnou osobní vizi nebo prostě jen na něco hezkého myslíte, máte hned lepší náladu.

Přináší nám optimistické myšlení ještě nějaká další pozitiva?

Vždy získáme kvalitnější řešení, lepší náladu a samozřejmě lepší zdraví. Biochemie těla to prostě zařídí. Naše pozornost posiluje určitá neurospojení v mozku, ta spouští odpovídající biochemii v těle, která nám dává jasnou zpětnou vazbu o našem zdravotním stavu a myšlení. A kruh se uzavírá. Je to logické. S pozitivním postojem zvládnete lépe řešit problémy. Život není o tom, že problémy nejsou. Vy je jenom řešíte vědomě, efektivněji a méně se stresujete. Vědomě zvolený pozitivní postoj k životu má hodně přínosů – lepší zdravotní kondici, psychickou odolnost, kreativnější rozhodování, hlubší smysl toho, co děláme tady a teď a ve finále větší spokojenost s námi samými. A to je vlastně v podstatě štěstí – že vím, proč dělám to, co dělám, a nesu za to plnou zodpovědnost.

Existuje podle vás možnost, jak tento „recept na štěstí“ naučit i většinu Čechů?

Češi toho jsou schopní, ale je potřeba jim ukázat, že to jde. Obecně jsou Češi velmi chytří, mají úžasné IQ, jsou pracovití a kreativní. Ale mají dvě vady. Jsou strašně negativní a závistiví. Vždy vidí tisíc důvodů, proč něco nejde. Kvůli tomu, že neměníme vlastní životy, cítíme o to větší závist. To je důvod, proč by se mělo poukazovat na pozitivní věci a šířit pozitivní zprávy.

Proč lidé nejsou schopní vidět okolo sebe ty dobré věci přirozeně sami?

Asi osm let se zajímám o neurovědy a ono to má naprosto přirozený základ. Náš mozek je naprogramovaný na přežití. Ochrana života je pro mozek přirozená priorita, takže jakmile se cítíme ohroženi, jakákoliv logika jde stranou a mozek řeší jen záchranu. To se týká i minulosti. Když na něco vzpomínáte, mozek dává větší váhu silným negativním prožitkům a emocím, protože je vyhodnocuje, jako by šlo o život, i když objektivně o život nešlo. Vy jste však zažili stresovou situaci a mozek si myslí, že o život šlo. Vlastně je to přirozený proces, že lidé dávají větší váhu negativním věcem a strachu než věcem pozitivním, lásce a možnosti měnit sebe a život. Všichni ale máme povinnost se sebou pracovat. Už jen proto, aby se nám lépe žilo i umíralo.

Podle nejrůznějších měřítek žijeme v nejlepší době v celé historii. Proč nejsme šťastní a spokojení?

Opravdu se máme historicky nejlépe a zrovna Česká republika se má extrémně dobře v porovnání nejen s bývalou východní a střední Evropou. Žije se nám skoro lépe, než průměrnému Američanovi. My se prostě musíme ke štěstí probudit. Je prokázáno, že máme tendenci naskakovat jenom na vnější podněty a dělat pouze to, co je potřeba a co se očekává. Nejdeme přes vlastní sebeuvědomění. Jsme vychovaní ve stylu „držet hubu a krok“, poslouchat, dělat to, co chtějí ostatní a za co nás budou mít rádi. Vzniká tak model podmínečné lásky. A protože většina z nás vyroste v tomto vadném modelu, tak vlastně vyrosteme do prvního nevědomého stádia, kdy se snažíme plnit očekávání druhých a samozřejmě nejsme šťastní. Zároveň manipulujeme druhé, abychom dostali to, co tolik chceme – jejich lásku, uznání a respekt. Žijeme v privátním pekle a vůbec si neuvědomujeme, že si to peklo vytváříme sami svým postojem a myšlenkami. Základním bodem k tomu, aby se to změnilo, je sebeuvědomění. Lidé mohou změnit postoj k realitě a svoje myšlení, přestat plnit očekávání a začít dělat to, co chtějí, aby byli šťastní. To však obnáší překonání lenosti a přijetí odpovědnosti za svůj život. Jde vlastně o proces skutečného dospění. I štěstí je věc rozhodnutí, věc volby.

Právě jsem se rozhodla být šťastná. Jenomže se cítím pořád stejně.

Začněte se ptát, co byste doopravdy chtěla dělat, jak byste chtěla žít, abyste byla šťastná. To není lehká otázka a odpověď nemusí přijít hned. Je velmi důležité si takové otázky klást a nechtít odpověď hned. Když se alespoň deset minut denně budete zaobírat tím, co byste jednou v životě chtěli, co by vás činilo spokojenými a šťastnými, tak jednoho dne odpověď přijde. Někde hluboko ve vás je to ukryté. Stačí chtít vědět. To je nutnost číslo jedna. K druhému tipu mě inspiroval jeden americký guru. Jděte do nějakého obrovského obchodu s časopisy všeho druhu a kupte si tři časopisy. Nikdy si nekoupíte časopis s tematikou, která by vás vnitřně nepřitahovala. Vynechme sex, který podvědomě přitahuje každého… Ty tři časopisy jsou odpověď na to, kam jde vaše srdce, co vás přirozeně baví. To je taková dobrá pomůcka. Třetí krok je zkoušet si to, co byste doopravdy chtěli, stále vizualizovat. Zkoušet si pouštět obraz, jak by věci, které chcete mít, vypadaly, včetně všech detailů. Mozek totiž věří představám a ne slovům. Když si obraz pustíte, mozek si ten otisk zachová a vaše podvědomé reakce budou jiné. Nakonec je však nejdůležitější věcí každý den pro to něco udělat. Udělat se šťastným je vlastně jednoduché! (smích) Je tu ještě jedna věc. Když přijdou problémy a starosti – a ty přijdou – znovu vstát a jít dopředu. Uvědomit si svou sílu a svoje možnosti, zvolit si znovu a znovu to dobré a vstát a jít.

Okamžitě se mi vybavuje český přístup, kdy se budu snažit si něco představit, ale hned vzápětí si řeknu, že je to hloupost, mě se to vlastně nemůže nikdy stát nebo na to nemám.

Je prokázáno, že život je naprosto v našich rukou. Jenom deset procent toho, jak se cítíme, způsobují vnější okolnosti, devadesát procent způsobí náš postoj, jakou volíme reakci, ať už podvědomou nebo vědomou. Máme vždycky jednu věc, o kterou nás nikdo a nic nemůže připravit, a to je svoboda naší volby. My si však tuto volbu neuvědomujeme. Jedeme na autopilota a pak nadáváme na celý svět.

Proč je pro nás tak náročné toho autopilota vyřadit?

Naprostá masa lidí se plácá v negativismu a vlastně se v té negaci nejenom utápí, ale i ujišťuje. Neuvědomuje si, že tím ještě posiluje negativní vzorce v mozku, negativní biochemii ve svém těle a ničí si zdraví. Kdyby třeba deset procent lidí přišlo a řeklo by, že to chtějí změnit a začali by pro to něco dělat, strhla by se lavina. Když se každý den snažíte udělat něco dobrého pro sebe, uděláte tím radost i někomu jinému, protože jste v pohodě a vyzařujete radost. A když uděláte radost někomu jinému, uděláte tím radost i sobě. Tím se nejenom vám, ale i obdarovanému a komukoliv, kdo u toho byl svědkem, zvedá oxytocin a spouští se pozitivní biochemie v těle. Štěstí totiž není honba za určitými krásnými okamžiky. Štěstí je to, že víme, co je v životě správné a dobré, což z krátkodobého hlediska občas znamená vstoupit i do nepříjemného, ale z dlouhodobého hlediska nás to činí šťastnými. My si totiž pleteme štěstí s něčím, co je pro nás nedosažitelné, ale štěstí je vlastně schopnost vést dobrý život. To obnáší přijmout i to nepříjemné a být ochotný udělat i nepopulární změny. V tom většinou vězí ty zkoušky a hodně lidí ty pomyslné dveře neotevře.

Medailonek

Janka Chudlíková, koučka

Sama sebe považuje za mámu a normální ženu, která se snaží žít tak, aby jí bylo se sebou na světě dobře. Pracovala pro nadnárodní korporace a po dvanácti letech je z vlastního rozhodnutí opustila – v době, kdy to ještě nebylo v módě. Jejím cílem bylo mít víc času pro sebe a pro svou dceru a žít více podle vlastních hodnot. Povedlo se. Dnes se jako lektorka a koučka dělí o vlastní poznání, které však nikdy není a nebude konečné. Jak sama říká, je to pohyblivý terč, který se nedá nikdy chytit. Pracuje na sobě proto, aby se jí žilo dobře, aby měla druhým co dát a aby se jí jednou z tohoto světa odcházelo s dobrým pocitem ze sebe samé.

Kdo mě inspiruje: Takových lidí je hodně: Martin E. P. Seligman, Bruce H. Lipton, Meda Mládková, J. Mc Gonigal, F. Kukolík, J. Stránský, V. E. Frankl…

Životní motto: „Poslední dobou je mým heslem: Cesta je vepředu…“

(3 minuty čtení)

Zdá se, že aktuální byznys ti šlape lépe, než sis původně plánoval. Za čím se pořád honíš?

Podnikání, které mám, mi dává prostředky a příležitosti realizovat věci, které nějakým způsobem mění svět. To je to, co chci dělat. Mám plány do budoucna ohledně elektrických aerolinek. Chceme létat elektrickými letadly všude po světě. Aktuálně nás brzdí legislativa. Letadla s doletem, jaký potřebujeme, budou k dispozici za dva roky. A to je jistota. Nyní řešíme, aby ta letadla byla certifikována pro provoz a pro komerční účel.

Takže to, co tě nutí spát méně a vstávat dříve, je obava, aby tě někdo nepředběhl?

V segmentu elektrických letadel nikdo moc nepodniká. Spíš to beru tak, že je potřeba, udělat to co nejdříve. Jednoduše, aby to bylo. Elektrická letadla mají ohromné množství výhod. Ušetří se obrovské množství emisí a lidé budou moci létat nepředstavitelně levně.

Jak moc vzdálený je to sen?

Asi dva roky.

Opravdu reálně za dva roky si budu moci zaletět na dovolenou elektrickým letadlem?

Takový je plán.

Zavedení nového dopravce na trh, navíc s využitím inovativních technologií, bude vyžadovat nemalý kapitál. Bude na všechno Skypicker stačit?

Nyní chystáme se Skypickerem IPO (Initial Public Offering – první veřejná nabídka akcií, pozn. redakce). Pokud uděláme dobrý plán, můžeme získat takřka neomezený kapitál.

S narůstajícím byznysem roste i zodpovědnost. Kde bereš jistotu a odvahu pro svá rozhodnutí?

Když jsem přišel s myšlenkou na podnikání s vyhledáváním letenek, tak mě odrazovali snad úplně všichni. Nebral jsem to ale jako něco, čeho bych se měl držet. Věřil jsem svojí vizi. Češi obecně jsou velmi negativní vůči novým a netradičním nápadům. Ale to je taková první velká výzva, kterou musí člověk zvládnout. Pokud se nedokáže přenést přes negativní postoj okolí, tak nemůže dělat byznys. Mám spousty nápadů, které bych mohl realizovat, ale cítím, že Skypicker je trefa. V začátcích byl pro mě velkým mentorem Jiří Hlavenka, náš první investor. Postupně jsme se ale dostali na úroveň, která převyšuje zkušenosti všech našich současných investorů, takže se musíme učit za pochodu. Každý den řeším problémy, které jsem nikdy neřešil.

Kdo tě ve tvé práci inspiruje?

Můj velký vzor je Elon Musk. Vnímám to tak, že pokud má člověk nějakou moc a sílu, měl by ji využít k tomu, aby lidstvo posunul ku předu. Znám různé podnikatele, kteří vydělávají peníze, jen aby měli peníze. Mě uchvátila myšlenka, že i jednotlivec, pokud se snaží, dokáže přinést velké změny pro celý svět. Věřím, že mi bylo z hůry dáno a mám šanci udělat něco velkého. Dostala se mi do rukou určitá moc a cítím povinnost a hlavně chtíč využít ji tak, aby byla prospěšná světu.

Je ti teprve sedmadvacet let. Kde se v mladém muži, podnikateli bere touha dělat něco pro lidstvo?

Můj prvotní podnikatelský plán, když mi bylo patnáct let, byl vydělat peníze a užívat si život. Ale když už tohle všechno přišlo, stalo se vydělávání peněz druhotnou činností. Mě peníze neuspokojují, není to nic, co bych chtěl. Obecně si myslím, že lidstvo potřebuje lidi, kteří ho posouvají dál a pro mě by bylo velkou ctí a životním uspokojením, kdybych se někým takovým stal. Láká mě myšlenka, že lidstvu pomůžu vydržet déle na této planetě, a nebo nám pomůžu přesídlit na planetu jinou.(smích)

Kdyby sis mohl vybrat cokoliv, čeho bys chtěl dosáhnout?

Nesmrtelnosti. Život mi přijde strašně krátký.

Medailonek

Oliver Dlouhý je sedmadvacetiletý zakladatel startupů Fulfillment Brno a Skypicker.com. Jihočech v Brně, který byl zrozen pro podnikání.  Prodával borůvky u hranic s Rakouskem, vyráběl vlastní jukeboxy, dovážel elektronické cigarety. Na velký byznys přišel ve chvíli, kdy s přítelkyní hledal levné letenky do Portugalska. Trvalo mu půl dne, než lowcostová spojení propojil do správné (a levné) kombinace. Tak vznikl Skypicker, který umí najít a správně zkombinovat lety nízkonákladových aerolinek. Oliver miluje létání a chce svými inovacemi přispět k udržitelnému rozvoji společnosti. 

K získání titulu Fairtradové město musí Brno zajistit využívání faitradových výrobků, jako je káva a čaj, na svých oficiálních akcích. Podmínkou je také řídicí skupina společně s partnery z neziskových organizací, která bude připravovat pravidelné osvětové akce pro veřejnost či garantovat dostupnost fairtradových produktů v určitém počtu místních obchodů a kaváren.

Podporou fair trade by Brno přispělo k naplňování cílů udržitelného rozvoje, který je zakotven v řadě městských, ale i národních a mezinárodních dokumentů. „Město tímto jasně demonstruje svou společenskou odpovědnost a schopnost přispívat k řešení globálních problémů,“ uvedl náměstek primátora Martin Ander.

Fair trade je celosvětová iniciativa podporující „spravedlivý obchod“, který dává lidem
ze zemí Afriky, Asie a Latinské Ameriky možnost uživit se vlastní prací za důstojných podmínek. Certifikace výrobku značkou Fairtrade dokládá, že zemědělci dostávají za své produkty spravedlivě̌ zaplaceno, pěstují je s ohledem na životní prostředí a nevyužívají dětské práce. Podpora fair trade je efektivní formou cílené rozvojové pomoci.

Datová centra jsou budovy, ve kterých jsou umístěny servery a data (neboli informace). Nově vzniklé stavby budou podporovat iTunes Store, App Store, iMessage, Mapy i virtuálního osobního asistenta Siri. Výkonný ředitel firmy Apple, Tim Cook, uvedl, že obě plánovaná datová centra, jejichž provoz by měl být zahájen v roce 2017, vytvoří stovky nových pracovních míst. Na společnosti Apple závisí již dnes v Evropě téměř 672 tisíc pracovních pozic a firma přímo zaměstnává více než 18 tisíc pracovníků napříč 19 evropskými zeměmi.

Nová centra budou mít rozlohu asi 166 tisíc metrů čtverečních a jejich provoz bude maximálně ekologicky šetrný. V irském Athenry bude centrum vystaveno na vyčerpané půdě, která byla dříve užívaná k růstu stromů, které nejsou pro tuto oblast původní. Apple tedy plánuje vysadit zde původní stromy, vytvořit pěší stezku pro lokální komunitu i outdoorovou plochu pro místní školy. Naopak v dánském městě Viborg bude zdejším obyvatelům pomáhat samotný chod nového centra, neboť přebytečná energie z provozu elektronických zařízení bude dále zásobovat a zahřívat místní domácnosti.

V obou městech spolupracuje Apple s místními partnery na vytvoření dalších projektů využívajících energii z obnovitelných zdrojů. Apple je právem hrdý na to, že nově vzniklá centra budou stoprocentně napájena z obnovitelných zdrojů a jejich provoz bude mít zcela minimální dopad na naši planetu.

Je tedy velice pozitivní, že je jedna z největších obchodních společností na světě ochotna zainvestovat rekordní částku 1.7 miliard eur (46,5 bilionů českých korun) právě do Evropy. Nově vystavěná centra tak pomohou nejen stovkám Evropanů a milionům uživatelů značky Apple po celém světě, ale navíc budou i metodou, jak efektivně a účinně chránit naši planetu.

Gabriela Dittrichová

Plán zní zcela jednoduše, má pomoci ušetřit peníze vládě a zároveň vybavit mladistvé potřebnými zkušenostmi a schopnostmi nezbytnými k získání plnohodnotného zaměstnání. Pokud žije plnoletý člověk ve věku do 21 let na podpoře, musí do šesti měsíců začít pracovat. Z této práce nebude mít žádný stálý příjem, neboť bude pomáhat své místní komunitě, ale naučí se tímto způsobem zodpovědnosti a disciplíně.

Mladí lidé mohou vařit jídla pro seniory, čistit chodníky a posprejované ulice nebo přispět k činnosti místních charitativních spolků. To vše minimálně 30 hodin týdně spolu s deseti hodinami aktivního hledání zaměstnání. Pak budou mít teprve záruku, že mohou dostávat příspěvky na život a na bydlení od vlády. Tímto způsobem chce britský ministr, David Cameron, předejít zlenivění a zpohodlnění mladých lidí.

Pro tento účel by mohlo již brzy vzniknout mnoho nových míst na praxi, kde mohou studenti snadno získat zkušenosti, které jim v budoucnu usnadní hledání a úspěšné získání práce. Pro zaměstnání jsou schopnosti týmové spolupráce, koncentrace, pečlivosti a podobně jednoznačnou výhodou, proto je nezbytné osvojit si tyto dovednosti v brzkém věku a usnadnit si pak boj na přijímacích pohovorech. Tím, že budou mladí lidé pravidelně pomáhat ostatním ve svém okolí, si snadněji osvojí pravidelnou rutinu a vypěstují si potenciál, díky kterému budou schopni kvalitně vykonávat své nové zaměstnání.

Gabriela Dittrichová, redaktorka Pozitivních zpráv v Británii

Nový program MŠMT bude spolufinancován ze tří na sebe navazujících zdrojů. Kromě ministerstva se bude opírat také o finance krajů a firem. Klíčovou roli pak budou hrát právě konkrétní firmy daného kraje. K částce, kterou na nákup stavebnic přispějí, přispěje stejnou měrou kraj a následně i ministerstvo. Všechny tři zmiňované subjekty se na výsledné částce budou podílet jednou třetinou. Čistě teoreticky by tedy do mateřských škol mohlo putovat až 75 milionů korun.

Za poskytnuté finance budou nakupovány stavebnice typu Merkur a jiné obdobně navržené sestavy. Ty dětem umožní postavit nepřeberné množství vlastních výtvorů se specifickým technickým řešením. V současné době je těžké předjímat, zda budou za několik let díky programu MŠMT praskat technicky zaměřené obory ve švech. Každopádně se jedná o zajímavou myšlenku, která by měla být ověřena v praxi. Minimální úspěch ve formě spokojených smysluplně si hrajících dětí je totiž předem zaručen.

 lidovky.cz, Oldřich Večeřa

Sprej LifePaint je dílem inženýrů automobilky Volvo. Po jeho aplikaci se libovolný povrch ve tmě chová obdobným způsobem jako běžně používané reflexní prvky. Pokud na něj posvítíte, překvapí vás svou pronikavou bílou barvou, kterou rozhodně nepřehlédnete. V běžných denních podmínkách naopak ošetřenou plochu vůbec nevidíte, takže příslušné předměty neztrácejí svůj původní vzhled.

Sprej můžete použít takřka na vše, na co si vzpomenete – na oblečení, cyklistickou přilbu, rám kola nebo třeba své boty. Po nástřiku vydrží zmiňovaný efekt asi 10 dní. V současné době je sprej možné zakoupit ve vybraných londýnských obchodech pro cyklisty. V případě zvýšeného zájmu je Volvo připraveno zahájit jeho sériovou výrobu. V kombinaci s dalšími bezpečnostními prvky by tak sprej mohl výrazným pozitivním způsobem promluvit do statistik nehodovosti.

Oldřich Večeřa

Tradičně se zubní kazy vyvrtají a nově vzniklé otvory se zaplní amalganem nebo kompozitovou výplní. Tomu může být ale s novou metodou konec, neboť by tyto látky mohly již brzy být nahrazeny minerály napomáhajícími zubům k jejich samostatné opravě.

Takzvaná elektricky urychlená a vylepšená remineralizace (Electrically Accelerated and Enhanced Remineralisation – EARER) urychlí přirozený pohyb vápníku a fosforu do poškozeného zubů. Ten se tak může uzdravit skoro sám. Celý proces je tvořen ze dvou částí: nejprve je nutné připravit poškozenou plochu skloviny a pak, za použití slabého elektrického proudu, natlačit minerály do místa opravy.

Dle slov profesora Nigela Pittse ze zubního institutu přední londýnské univerzity ,,není způsob, jakým ošetřujeme zuby v současné době, ideální.“ Podle něj se každý zub opravený pomocí výplně ,,dostane do cyklu vrtání a vyplňování, a nakonec každá tato oprava selže.“ Nově vynalezená metoda je tedy revoluční nejen díky své efektivitě, ale také šetrností, díky níž méně trpí jak chrup, tak i peněženka pacienta. Moderní ošetření by mělo být totiž ,,stejně cenově úsporné, jako současná zubní ošetření.“ Profesor Pitts dodává, že „zároveň s bojem proti kazům může být naše zařízení použito i k bělení zubů.“

Mnozí odborníci jsou nadšeni z rychlosti, s jakou byla nová metoda vyvinuta a jak výrazně by mohla v budoucnu pomoci nespočtu pacientů.

Gabriela Dittrichová

Kravské mléko je velmi diskutabilním tématem. Jedni se ho zastávají, podle jiných organismu spíš škodí. Vědecké studie studie University of Kansas Medical Center ale hovoří zcela jasně: antioxidant glutathion obsažený v mléce chrání mozkové buňky před jejich poškozením a pomáhá neutralizovat oxidační stres v těle způsobený volnými radikály. Právě ten prý způsobuje Alzheimerovu a Parkinsonovu chorobu.

A jak na to vědci přišli? Jejich studie se zúčastnilo 60 dospělých jedinců, u kterých pomocí speciálních skenerů lékaři sledovali dopad stravy na hladinu glutathionu v mozku. Z jejich zjištění vyplynulo, že nejvyšší hladinu tohoto antioxidantu v mozku mají lidé, kteří vypijí tři a více sklenic mléka denně. Tak na zdraví!

Veronika Kábrtová 

Batoh a skládací stolička v jednom, to je Bagobago, inovativní výrobek vyráběný českou rodinnou firmou Hudečkových. Oproti rybářským stoličkám nebo batohům pro myslivce s pevnou konstrukcí ho vystihuje diskrétnost, elegance a praktičnost.

Bagobago se šije v továrně sídlící v České republice, přičemž firma naší republice plánuje zůstat věrná i do budoucna: „Takhle je to pro nás výhodnější. Firma, která pro nás šije, vyrábí i jiné věci, je tak hodně přizpůsobivá. I díky tomu můžeme být hodně rychlí ve vylepšeních – když nás napadne nějaká změna, můžeme ji během pár dní zavést do výroby a není problém za dalších pár dní prodávat lepší batohy,“ řekl Petr Hudeček starající se o marketing.

Celý výrobek váží 400 gramů, unese 130kilového člověka. Jeho výšku, způsob sezení a jednotlivá vylepšení řeší výrobci přímo s ortopedy. Zásluhou videa natočeného Ondřejem Hudečkem v rámci propagační kampaně se informace o rodinné firmě a jejích produktech dostala do zahraničí. Počet objednávek zejména z Kanady a Ameriky pak vzrostl natolik, že firma rozšířila výrobu stoliček a vyrábí si je nyní sama.

Hudečkovi v současné době usilují o úpravu objemu batohu tak, aby nebyla narušena funkce sedátka – dostupný je totiž zatím pouze jeden model o objemu 22 litrů. Díky zvyšující se zpětné vazbě měli výrobci navíc možnost blíže si ujasnit, k čemu lidé Bagobago používají, a podle toho jim vyjít vstříc. Velkou oblibu získaly sedací batohy například u fotografů, kteří si žádají zejména vnitřní polstrování. Dokončení se blíží i verze pro pejskaře, konkrétně pro postižené pejsky: „Ozvali se nám lidé s postiženými pejsky – mají něco se zadníma nohama, takže moc daleko nedojdou – že by se jim líbilo, kdyby je mohli do toho batohu posadit. Takže teď dokončujeme a zkoušíme verzi s pevným dnem a síťkou, přes kterou bude pes moci dýchat.“

idnes.cz, Veronika Steidlová Kordasová

Dva takové stroje byly představeny na Pařížském knižním veletrhu nakladatelskými společnostmi PUF a La Martiniere. PUF ukázala Espresso Book Machine vyrobený americkou skupinou Xerox a využívající francouzský software Ireneo. Společnost La Martiniere předvedla menší přístroj vyrobený japonskou firmou Ricoh s programem francouzské firmy Orsery.

Vlastnit takový přístroj by znamenalo neřešit náklady na dopravu a distribuci, neplýtvat papírem a nemuset přemýšlet, co s knihami, které nikdo nechce. Také by to vyřešilo problém, kdy lidé shánějí málo prodávanou knihu, kterou si prodejci nemohou dovolit držet skladem.

Problémem strojů je stále ještě vysoká cena a jejich obrovský rozměr. Stroj stojí přes dva miliony korun a je velký jako dva běžné výstavní pulty v knihkupectví. Propagátoři strojů však věří, že postupně vyvinou menší a levnější technologii. Mezitím si prodejci mohou přístroje pronajímat, nebo se síť prodejců může dělit o jeden.

Veronika Kábrtová

Tentokrát budou moct o příspěvek od státu žádat nejen majitelé rodinných domů, ale také pražských bytovek. Tento velký dotační program je financovaný zejména z prodeje emisních povolenek a probíhá již poněkolikáté. A nyní ministerstvo životního prostředí slibuje menší obstrukce s administrativou. Ta kdysi spoustu žadatelů spíš odrazovala.

Kromě toho se zmírní i další podmínky. Lidé budou moci žádat o peníze i na dílčí opatření, třeba jen na výměnu oken, nebo zateplení fasády. Dřív bylo povinné kombinování několika úsporných opatření.

Novinkou je také pravidlo 3+3. Podle mluvčí ministerstva Petry Roubíčkové to znamená, že do tří týdnů po podání elektronické žádosti se dozvíte, zda můžete s dotací počítat. A po zrealizování projektu a zaslání všech dokumentů budete mít peníze na účtu do dalších třech týdnů. Přitom dřív to trvalo měsíce. Nově nemusíte ani vybírat ze seznamu dodavatelů, který byl závazný, přestane platit i seznam výrobků a materiálů.

Program by měl být spuštěn 1. dubna s tím, že příjem žádostí začne asi o měsíc později. Celkem bude letos v programu k dispozici zhruba 1,1 miliardy korun, z toho 600 milionů by mělo jít na rodinné domy a půl miliardy na bytové domy.

Veronika Kábrtová

Cílem projektu je zajistit co největšímu počtu z celkových 58 milionů dětí po celém světě vzdělání. Odtud pochází název kampaně ,,1 z 11″, neboť jedno z jedenácti dětí na světě nemá příležitost chodit do školy a tedy zlepšit své schopnosti a plně rozvinout svůj potenciál.

Nejznámějšími propagátory této kampaně jsou tenistka Serena Williams a fotbalista Lionel Messi, jehož portrét je také zachycen na díle umělce Damiena Hirsta. Ten spolu s dalšími 16 umělci věnoval své dílo do únorové aukce v londýnském Sotheby’s, která vynesla celkově 2.7 milionů liber tedy přes sto milionů českých korun. Tato částka může výrazně ovlivnit životy dětí v rozvojových zemích. Výtěžek poputuje konkrétně do Nepálu, Indonésie a Bangladéše, kde má pomoci zjednodušit přístup ke vzdělání pro děti ve školním věku.

Díky účasti FC Barcelony na tomto projektu je kladen důraz především na význam sportu, který je klíčový k rozvoji základních schopností a dovedností dítěte. Školáci se naučí spolupracovat v týmu, vzájemně se respektovat a mimo jiné také, jak společným úsilím dospět ke stejnému cíli. Sportem se navíc zlepšuje jejich koncentrace, pozornost i vytrvalost.

Kampaň na zpřístupnění vzdělání ve třech rozvojových zemích jižní Asie se snaží Nadace FC Barcelona, UNICEF A ROTA zviditelnit i na sociálních sítích. To je jedním ze způsobů, jak zapojit například fanoušky španělského fotbalového klubu a pomoci tak třeba mladým Nepálcům získat základní znalosti a vědomosti.

Do projektu se může zapojit a přispět naprosto každý. Nadace věří, že čím větší počet sponzorů bude, o to více zemí může být pokryto a o to více dětem bude poskytnuto vzdělání.

Gabriela Dittrichová

Britský inženýr Billy Boyle původně pracoval na vývoji systému, který bude schopen identifikovat výbušniny v letištních halách či na bývalých bitevních polích. Poté, co byla jeho 37-leté partnerce Kate diagnostikována rakovina tlustého střeva s pouhou pětiprocentní šancí na přežití, se Billy rozhodl záměr svého projektu změnit.

Vznikl tak Projekt LuCID (lung cancer indicator detection), neboli detektor indikátorů rakoviny plic, který funguje pod záštitou společnosti Owlstone založenou Billy Boylem. Revoluční přístroj dokáže v lidském dechu analyzovat rakovinotvorné chemikálie, což umožňuje diagnostikovat tuto nemoc v jejím prvotním stádiu. Než se tedy plně vyvinou ostatní symptomy, může být zahájena léčba. Průzkumy dokazují, že naděje na přežití, konkrétně v případě rakoviny plic, je v její první fázi zhruba 75 procent, kdežto v její čtvrté fázi je to už jen pouhých 5 procent.

Nyní Owlstone vyvinul mikročip, který je možné vložit do mobilních zařízení a použít v nemocničních ordinacích. Pokud se zkušební provoz projektu LuCID osvědčí, mohl by v budoucnu pomoci léčit také tuberkulózu či astma. Provoz této inovativní technologie bude nyní stát dvě vyvolené britské nemocnice zhruba milion liber. V případě, že se dostaví kýžené výsledky, mohl by britský zdravotnický systém ušetřit něco kolem 245 milionů liber (přes 9 miliard českých korun) a především zachránit na 10 tisíc lidských životů.

Gabriela Dittrichová, redaktorka Pozitivních zpráv v Británii

Nová mince bude mít 12 hran a budou na ní použity dvě různé barvy. Díky tomu bude extrémně komplikované se ji snažit zfalšovat. Librová mince se mění po více než 30 letech a měla by se díky svému unikátnímu zpracování stát nejbezpečnější mincí v oběhu na světě.

Rozhodnutí vytvořit novou libru přišlo po té, co policie odhalila skupinu pašující mince v hodnotě více než 30 milionů liber. Nyní se předpokládá, že v celkovém oběhu jsou přibližně tři procenta mincí nepravých, což je asi 45 milionů.

Do soutěže o nový vzhled libry se zapojilo přes šest tisíc zájemců. Vítězem se stal mladý David Pearce, který si zvolil čtyři hlavní symboly Velké Británie: anglickou růží, velšský pórek, skotský bodlák a irský jetel. Tyto symboly na minci vystupují zpoza královské korunky. O soutěži se Davidovi zmínil jeho učitel designu a chlapec si před odevzdáním finálního návrhu pečlivě prostudoval historii mincí a tradiční znaky Británie. Další soutěžící zobrazovali na minci například šálek čaje, vlajky, mapy, počasí, slavné spisovatele, pobřežní přístavy nebo třeba slavnou kapelu Rolling Stones.

Britský ministr financí, George Osborne, nazval tento projekt ,,důkazem o představivosti dětí“. Díky ní a také svému 12-hrannému tvaru se britská librová mince stane jednou z nejhůře padělatelných mincí na světě a návrh 15-letého Davida se tak bude používat další řadu let.

Gabriela Dittrichová