Průzkum starověké mayské civilizace přinesl hned několik kalendářů, které pravděpodobně používali učenci té doby, ale ne všechny dávají v dnešním světě smysl. Jeden takový kalendář byl objeven v glyfických textech, původním písemném systému Mayů, a vědci se pokusili snažit zjistit jeho účel.

Ilustrační foto: Pixabay

Jak se používal 819denní kalendář?

Pro civilizaci, která je zvyklá na 365denní kalendář, je obtížné porozumět kalendáři, který má 819 dní. Objevený kalendář se skládá ze čtyř částí a dokonce se má barevné schéma, díky čemuž je záhada ještě zajímavější. Vědci John Linden a Victoria Bricker však účel kalendáře rozlouskli tím, že jednoduše rozšířili svůj úhel pohledu.

Odhalili, že kalendář byl užíván na více jak 20 období po 819 dnech, přičemž našli vzorec, který se objevil s ohledem na oběhová období planet. Výzkumníci uvádějí, že místo toho, aby se omezili pouze na jednu nebo dvě planety, starověcí Mayové vytvořili velký kalendářní systém, který by mohl být použit k předpovědi synodních období všech viditelných planet.

Teropodi, pro nás známější jako masožraví dinosauři, kteří obývali prehistorickou Zemi, byli různých velikostí. Od obřího Tyrannosaura rexe velikosti autobusu až po menšího Velociraptora velikosti psa. Vědci se dlouho snažili přijít na to, proč se velikosti dinosaurů vyvinuly tak odlišně.

Nyní však díky studii zveřejněné v časopise Science víme, že se dinosauři překvapivě nemuseli vyvinout do své finální velikosti tím, že rostli pomaleji nebo rychleji než jejich předci.

Proč je největší známý dinosaurus tak velký?

Spousta zvířat, včetně dinosaurů, měla kosti, které se každoročně zpomalovaly nebo přestaly růst. Podobně jako u letokruhů tento znak odhaluje věk zvířete a lze jej také použít k výpočtu rychlosti růstu.

Tyto takzvané prstence se nazývají kortikální růstové značky, jak uvádí sám autor studie Michael D. D’Emic, paleontolog z Adelphi University.

Jak konkrétně souvisí prstence s růstem?

Celkově tým mezinárodních výzkumníků zkoumal 80 různých kostí teropodů, u kterých změřili zhruba 500 takových růstových prstenců. Výsledky ukazují, že široce rozmístěné prstence naznačují rychlejší růst a úzce rozmístěné prstence naopak ukazují, že zvíře rostlo pomaleji. Také zjistili, že neexistuje žádný vztah mezi rychlostí růstu a velikostí těla.

Studie zveřejněná ve Scientific Reports konkrétně uvádí, že ačkoli se výška mezi jednotlivci z různých období lišila, jejich průměrná výška se v průběhu času zas až tak neměnila. Pozůstatky 549 mužů a žen pohřbených v Miláně, zahrnující téměř 2000 let historie, zkoumal Mirko Mattia a jeho kolegové z univerzity v Miláně.

Studie zahrnovala období římské říše, raného středověku, pozdního středověku, novověku a současného období. Podle předmětů nalezených v hrobkách a historických informací o pohřebních místech vědci zjistili, že zkoumané ostatky patří spíše méně zámožným lidem.

Výška zůstala stabilní

Autoři studie došli k zjištění, že mužská výška se pohybovala od 152 do 195,4 centimetrů, s průměrem 168,5 centimetrů. Ženy se pohybovaly v rámci výšky v rozmezí od 143,5 do 177,6 centimetrů, s průměrnou hodnotou 157,8 centimetrů.

Autoři se domnívají, že lepší životní podmínky města Milána ve srovnání s jinými lokalitami mohly být důvodem stálosti výšky místních obyvatel. Autoři zdůrazňují, že region byl bohatý na přírodní a potravinové zdroje a že městské hradby poskytovaly ochranu před potenciálními útoky.

Došli k závěru, že jejich studie je jedinečným příkladem toho, jak výšky zůstávají v komunitě konstantní po celá tisíciletí.

Studie se zaměřila na spánek a jeho vliv na kognitivní funkce. Ukázalo se, že je-li příliš krátký nebo příliš dlouhý, může docházet k poklesu funkcí, jako je paměť, soustředění, orientace v prostoru nebo rychlost myšlení. Správná délka byla podle EEG stanovena na 4,5–6,5 hodiny, přičemž EEG měří spánek zpravidla o hodinu kratší, než jak ho uvádějí sami lidé. Za ideální se tím pádem považuje spánek o délce 5,5–7,5 hodiny.

Jeden z autorů studie Brendan Lucey ale zdůrazňuje, že spánek je individuální záležitost, a kromě jeho délky velmi záleží i na kvalitě. Pokud se tak pacienti po příliš krátkém nebo příliš dlouhém spaní cítí odpočatě, nemusí to věstit žádný potenciální problém. Pokud jsou ale po ránu unavení a délka neodpovídá, je na místě problém řešit.

Vědci během studie pracovali s informacemi a vzorky od stovky účastníků, jejichž kognitivní funkce byly monitorovány v průměru 4,5 roku. Osobám bylo v průměru 75 let a paralelně u nich byl sledován potenciální vznik Alzheimerovy choroby, která má na kognitivní funkce obdobný vliv.

Zdroj: medicalxpress.com

Dětem zapojeným do průzkumu byla vždy záměrně vybrána náročnější čtenářská pasáž. Tu četly jak v přítomnosti, tak nepřítomnosti psa. Ukázalo se, že když byl pes s nimi, vydržely se čtení věnovat delší dobu a byly namotivovanější úkol zvládnout. Samy děti potvrdily, že se při čtení v přítomnosti psa cítily více zainteresované.

Průzkum probíhal na poměrně malém vzorku 17 dětí ve věku 6-8 let, společnost jim dělal terapeutický pes. Měření probíhalo opakovaně. Kanadskou studii zveřejnil odborný časopis Anthrozoös a její autoři by se záležitosti do budoucna věnovali ještě podrobněji.

Už dříve vědci poukázali na to, že majitelé psů mohou mít nižší tlak krve, lepší lipidový profil a lépe reagují na stres. Výzkumnice Kramerová, Mehmoodová a Suenová však nenašly žádný systematický přehled, který by ukazoval na spojitost vlastnění psů s nižší úmrtností. Proto vzaly studie publikované od roku 1950 do května 2019 a prozkoumaly data od 3 837 005 účastníků.

Vědkyně na datech zjistily, že vlastníci psa mají o 24 % nižší riziko předčasné smrti. To platilo i pro ty majitele psů, kteří už dříve trpěli nějakým druhem koronárního onemocnění. Riziko smrti na základě kardiovaskulárního onemocnění bylo ještě nižší. Vlastnictví psa ho snížilo o 31 %.

Vědecký tým Pavla Jungwirtha z Ústavu organické chemie a biochemie (ÚOCHB) AV ČR objevil doposud neznámý mechanismus, jak se mohou do buněk dostat krátké peptidy, které by mohly sloužit jako nosiče molekul léčiv. Rozklíčováním pasivního transportu peptidů do buněk se tak vědcům podařilo odkrýt dosud nepopsaný jev, o němž se v oblasti vývoje léků zatím jen tušilo.

Ačkoliv prozatím není zcela jisté, zda bude tento objev možné využít v praxi, vyhlídky jsou nadějné. Otevřely by se tak nové možnosti kontrolování procesů, které se odehrávají v membránách buněk lidského těla, a efektivnější způsoby dopravy molekul léčiva na místo jeho účinku.

Z výzkumu vyplynulo, že internet má podle dotazovaných pozitivní vliv na vzdělání. V roce 2018 takto odpovědělo 81 procent respondentů z Jihoafrické republiky. To je o 13 procent více než v roce 2014. Podle účastníků výzkumu také pozitivně ovlivňuje morálku. Například v Nigérii toto uvedlo 57 procent dotazovaných. Dále zazněly kladné ohlasy na souvislost mezi internetem a politikou i osobními vztahy.

Výzkum probíhal v šesti zemích subsaharské Afriky. Mezi vybranými zeměmi byla Ghana, Keňa, Nigérie, Senegal, Tanzanie a Jihoafrická republika. Účastníci odpovídali na otázky od února 2017 do dubna 2018. Dotazník vyplnilo přesně 6 795 osob.

Zdroj: echo24.cz

Výzkum olomouckých odborníků nabízí přehled o konzumaci alkoholu v letech 2002-2014. Podle něj si v současnosti dá alespoň jednou týdně alkohol 17 % patnáctiletých Čechů, zatímco v roce 2002 jich byl víc než dvojnásobek. Takový pokles patří k nejdynamičtějším v Evropě, byť aktuální čísla patří stále k evropskému nadprůměru.

Vzrostl také průměrný věk, kdy lidé ochutnají alkohol poprvé. Ve třinácti letech má za sebou zkušenost s alkoholem čtvrtina dětí, zatímco dříve to bylo tři čtvrtě z nich. Tato čísla jsou pozitivní i v rámci Evropy, kde nás řadí pod průměr. V Česku se zvýšil i průměrný věk, kdy se mladí prvně opijí, zároveň kontinuálně v průběhu let klesá konzumace piva u dívek i chlapců.

Sahu si pro svůj výzkum vybral tři druhy rostlin – huseníček, rajče a ječmen. Pěstuje je ve speciálních komorách, kde může dobře napodobit možné změny v podnebí v letech 2020-2050. Chce zjistit, jak změna klimatu ovlivní vývoj rostlin, jejich růst a změny v jejich stavbě. Podle vedoucího výzkumné skupiny Aleše Pečinky může tento projekt přinést důležité informace. Pokud budou vědci dopředu vědět, jaké změny v rostlinách vlivem proměn podnebí nastanou, mohou již dopředu začít se šlechtěním rostlin s požadovanými vlastnostmi. Výsledky Sahova výzkumu totiž naznačují, že se u rostlin bude v budoucnu zvětšovat plocha listů. To jim však může ublížit v obdobích sucha.

Projekt je ukázkou propojení potřebné vědecké práce s praxí. „Je nesmírně důležité začít včas řešit otázky týkající se zajištění dostatku potravin pro lidstvo. Přibývá totiž obyvatel planety a už teď je jasné, že bude stále obtížnější všechny nasytit. Bude nezbytné zvýšit zemědělskou produkci, a protože ubývá půdy a mění se klima, je řešením šlechtění odolnějších a výnosnějších plodin. Jsem rád, že k tomu přispívá i výzkum v našem centru,“ doplnil vedoucí laboratoře Jaroslav Doležel.

Odborníci v časopise popsali podrobnější mechanismus zdvojení genomu při dělení buněk, které nastává při vzniku dvou stejných dceřiných molekul z mateřské molekuly DNA. Úspěšné zdvojení je základní podmínkou pro úspěšné dělení buněk a přežití organismu. Pokud proces dělení neproběhne úspěšně, vznikají chyby a mutace. Ty zvyšují pravděpodobnost přeměny zdravých buněk na nádorové. U nádoru zase zvyšují agresivitu, schopnost vytvářet metastáze i rezistenci vůči léčbě.

Dosud se protinádorový výzkum zaměřoval především na možnost zpomalení replikace a z toho plynoucí důsledky. K těm patří například nedokončení kopírovacího procesu a následná smrt buňky. Vědci na léku olaparibu prokázali, že problémy způsobuje nejen velmi pomalá, ale i velmi vysoká rychlost zdvojení. Získanými poznatky tak vědci nastínili nový koncept v boji proti rakovině. Pochopili roli enzymu PARP, který může sloužit jako strážce rychlosti celého procesu.

Nová zjištění bude možné aplikovat při léčbě široké škály nemocí. „Jsou známy studie o významu mikroRNA molekul při angiogenezi i při proliferaci buněk, čili v rámci výzkumu rakoviny. My nyní využíváme biologický model myší s infarktem, u nichž se snažíme za pomoci těchto molekul zvýšit regeneraci tkáně po infarktu,“ říká Tomáš Slanina o svém výzkumu a jeho testování.

Objev otevírá cestu k regulování signálních cest a funkcí v organismu. Tělo tak může být donuceno udělat něco, pro co v danou chvíli nemá předpoklady. Terapie by proto stála na jiném mechanismu účinku, než je zatím u běžně používaných léčiv. Při využití nových poznatků by bylo možné vyladit koncentraci určitých proteinů a dostat je přímo na místo určení. Léčba se tím zefektivní.

Zdroj fotografie: experientia.cz

Výsledky studie belgické univerzity v Lutychu ukázaly důležitost vztahu mezi dětmi a jejich prarodiči. Minimálně v souvislosti s vnímáním starých lidí obecně. Zjistily totiž, že respondenti, kteří v sobě měli zakořeněné stereotypy spjaté s věkem, měli často špatný vztah s vlastními prarodiči – a naopak. Do výzkumu se zapojilo přes tisíc belgických dětí ve věku 7-16 let.

Rodiče by proto měli své děti vést k pozitivnímu vztahu vůči jejich babičce a dědečkovi. Důležitá je přitom především kvalita vztahu, na frekvenci už tolik nezáleží. Takový vztah dětem zajistí i do budoucna nezkreslený pohled na stáří.

Zdroj: huffingtonpost.com

,,Výsledky výzkumu naznačují, že ženy žijící v zemích se stejnými právy pro obě pohlaví mají v pozdějším věku lepší výsledky v kognitivních testech oproti ženám, které žijí v zemích, kde je jejich pohlaví znevýhodňováno,“ uvedl výzkumník Eric Bonsang z Kolumbijské univerzity.

Výzkumníci se pustili do bádání, když si jejich dva kolegové všimnuli, že výsledky kognitivních testů u mužů a u žen se výrazně liší napříč zeměmi. V severní Evropě například ženy dosahují vyšších výsledků v paměťových testech, zatímco v jižní Evropě platí opak.

Zatímco ekonomické a socioekonomické faktory hrají roli, ukázalo se, že i sociokulturní faktory, kam patří i postoje vůči roli pohlaví ve společnosti, mohou ovlivnit tyto výsledky. Nejen na výsledcích evropských zemí, ale i těch afrických se ukázalo toto tvrzení jako pravdivé.

,,Tato zjištění ukazují, že je nutné snažit se o co nejvyšší rovnost mezi pohlavími. Důsledky nerovnosti sahají dále než jen za pracovní trh a nerovnosti v příjmu, ovlivňují i duševní schopnosti jednotlivců,“ uvedl vědec Bonsang.

Zdroj: psychologicalscience.org

Vědečtí pracovníci rovněž uvedli, že ochranný účinek optimismu může být vysvětlen tím, že lidé s pozitivním náhledem na svět více pečují o své zdraví, cvičí a snaží se zvládat stres. To je samozřejmě silně spojováno se sníženým rizikem srdečního selhání.

Zjištění není ojedinělé. V roce 2010 byl v jiném americkém výzkumu nalezen silný vztah mezi pozitivními emocemi a nízkým rizikem srdečního onemocnění. V roce 2006 holandská studie sbírající data po dobu 15 let ukázala, že optimističtí muži mají o 50 procent nižší riziko úmrtí způsobené kardiovaskulárním selháním.

Zdroj: www.goodnewsnetwork.org