Tým vedený Stephenem Kanem z Kalifornské univerzity v Riverside zkoumal tzv. Milankovičovy cykly, tedy dlouhodobé změny v rozložení slunečního záření na Zemi, které souvisejí například s dobami ledovými. Pomocí simulací Sluneční soustavy se zaměřili na to, jakou roli v nich hraje Mars.

Ukázalo se, že zatímco hlavní cyklus excentricity oběžné dráhy Země zůstává zachován i bez Marsu, některé další cykly – například jeden s periodou 100 tisíc a další zhruba 2,3 milionu let – bez něj zcela mizí. Naopak silnější Mars tyto cykly zrychluje, což potvrzuje jeho významný gravitační vliv.

Mars navíc ovlivňuje i sklon zemské osy, a tím i rozložení slunečního záření na planetě. Výsledky tak naznačují, že i menší planety mohou hrát důležitou roli při utváření podmínek vhodných pro život – nejen u nás, ale i v jiných planetárních systémech.

Chemici z Havajské univerzity simulovali podmínky hustých mezihvězdných mračen, jaké se nacházejí v oblastech, kde se rodí nové hvězdy. V extrémním chladu, blízkém absolutní nule, a za působení simulovaného kosmického záření dokázali z běžných mezihvězdných plynů vytvořit komplexní organické kyseliny – včetně těch, které jsou klíčové pro základní metabolismus všech živých organismů.

Výzkum se zaměřil na molekuly související s tzv. Krebsovým cyklem, který je součástí buněčného dýchání a zásadní pro tvorbu energie v živých buňkách. Vědcům se podařilo laboratorně napodobit vznik těchto sloučenin bez přítomnosti živých organismů – pouze za pomoci jednoduché chemie a podmínek napodobujících prostředí vesmíru.

To podporuje hypotézu, že Země ve své rané historii mohla přijmout tyto základní molekuly života z vesmíru – například prostřednictvím komet nebo meteoritů. Jakmile dopadly na povrch planety, mohly spustit další chemické reakce, které za příznivých podmínek vedly ke vzniku života.

Vedoucí výzkumu Ralf Kaiser upozorňuje, že podobný proces se mohl odehrát i u jiných planetárních systémů. Objev tak rozšiřuje možnosti, kde ve vesmíru by se mohl vyvinout život, a posiluje teorii, že nejsme jedinou planetou s vhodnými předpoklady pro jeho vznik.

Stupnice Eurostatu se pohybuje od nuly –⁠ absolutní nespokojenost –⁠ po deset, což znamená, že lépe už to nejde. Zjišťuje také, jak optimisticky se dotázaní dívají do budoucna. Ačkoli by se dalo předpokládat, že čím bohatší země, tím šťastnější lidé, nezdá se, že by to platilo plošně. Potvrzuje se tedy známé přísloví: peníze nejsou všechno.

Rakousko, které obhájilo své prvenství z předchozího roku, se už léta drží na špičce žebříčku. Svou úroveň štěstí hodnotili jeho obyvatelé průměrnou známkou 8. Na vrcholu se také umístilo Polsko a Rumunsko, přestože se jedná o chudší státy. Ukázalo se díky tomu, že rozhodujícím ukazatelem skutečně nejsou peníze, ale faktory, jako je věk, úroveň vzdělání, rodinná a finanční situace vypovídají totiž o celkové spokojenosti.

Podle odborníků před asi 1,4 miliardami let trval den na Zemi něco málo přes 18 hodin. Bylo to způsobené větší blízkostí Měsíce, který ovlivnil rotační chování Země. „Jak se Měsíc vzdaluje, Země je jako rotující krasobruslař, který zpomaluje, když natahuje ruce,“ vysvětlil spoluautor studie Stephen Meyers, profesor geověd na University of Wisconsin-Madison.

Pro vysvětlení tohoto jevu provedli vědci analýzu ​​propojující astronomické teorie a geologii – metodu nazývanou astrochronologie. Ta nabízí pohled na starověkou geologii Země, vývoj sluneční soustavy a staré klimatické přechody zachycené ve skalních útvarech. „Jednou z našich ambicí bylo použít astrochronologii k určení času v nejvzdálenější minulosti, k vytvoření velmi starých geologických časových měřítek. Chceme být schopni studovat horniny staré miliardy let způsobem, který je srovnatelný s tím, jak studujeme moderní geologické procesy,“ řekl Meyers.

Díky studii vedené Rossem Mitchellem, geofyzikem z Ústavu geologie a geofyziky Čínské akademie věd, se podařilo zjistit, že před jednou až dvěma miliardami let trval den na Zemi 19 hodin. Mohla za to jiná rotace naší planety. Výzkum se opíral o geologické záznamy. Vědci počítali počet sedimentárních vrstev za měsíc z přílivových bahenních ploch, aby určili počet hodin ve starověku. Získaná data pak ověřili pomocí spolehlivější metody, cyklostratigrafie. Ta využívá rytmus sedimentárního vrstvení k detekci astronomických cyklů, které reflektují, jak rotace a oběžná dráha Země ovlivňují její klima. Následně došlo k testování teorie o paleorotaci Země. Tato teorie spekuluje, že délka pozemského dne mohla v dávné minulosti dosáhnout náhorní plošiny. Kromě měsíčních přílivů Země zažívá i sluneční přílivy, když se atmosféra během dne zahřívá. Dopad slunečních přílivů byl významný, když Země rotovala rychleji a gravitační přitažlivost Měsíce byla slabší. Na rozdíl od Měsíce, který rotaci Země zpomaluje, Slunce ji ve skutečnosti zrychluje.

Všechna sesbíraná data teorii, že den měl kdysi méně hodin, vzájemně podporují. Tento fascinující objev spojuje vývoj rotace Země s jejím složením atmosféry. „Je fascinující si myslet, že vývoj rotace Země mohl ovlivnit vyvíjející se složení atmosféry,“ řekl Timothy Lyons z UC Riverside. Studie tak podporuje myšlenku, že moderní hladiny kyslíku na Zemi vznikly díky delším dnům, což umožňuje fotosyntetickým bakteriím generovat více kyslíku každý den. 

Každý z nás se ve škole učil, že naše planeta má zemskou kůru, zemský plášť a zemské jádro. To se dále skládá z vnějšího polotekutého a pevného vnitřního jádra. Ovšem seismologové z Australské národní univerzity nyní došli k tomu, že ono vnitřní jádro má ještě jednu vrstvu – nejvnitřnější pevné jádro. To má průměr asi 640 kilometrů a je podobně jako vnitřní jádro tvořené směsí niklu a železa, přechod mezi nimi ale má rozdílnou krystalickou strukturu.

Vnitřní jádro Země je zhruba 5 100 kilometrů pod zemským povrchem, nemůžeme ho tedy zkoumat přímo. Jediné, co vědci mohou zkoumat, jsou nepatrné rozdíly v seismických vlnách. K objevu nové vrstvy vnitřního jádra přispěla právě odlišná rychlost rázových vln při zemětřeseních. Vědci se nyní přou o to, jak takové subjádro vzniklo. Podle autorů studie pomohla ke změně nejvnitřnějšího jádra významná globální událost v minulosti, podle jiných za to může změna deskové tektoniky před stovkami milionů let.

Proč se vědci zemským jádrem vůbec zabývají? Lépe nám totiž pomáhá pochopit, jak se formovalo magnetické pole Země chránící nás proti nabitým částicím z vesmíru, které by jinak život na naší planetě zničily. To nám tedy může pomoci rozeznat možnost života na jiných planetách Sluneční soustavy.

I když zatím neexistuje žádný důkaz o tom, že by tyto signály mohly pocházet od mimozemšťanů, experti nevylučují možnost, že by je jiné pokročilé civilizace mohly použít ke komunikaci s námi. „Musíme rozlišit vzrušující rádiové signály ve vesmíru od nezajímavých rádiových signálů ze Země,“ uvedl hlavní autor studie Peter Ma, vysokoškolský student fyziky na University Of Toronto.

Výzkumníci vyvinuli algoritmus pro organizaci dat z dalekohledů odstraněním interferencí způsobených člověkem, aby se astronomové mohli zaměřit na signály pocházející ze vzdálených oblastí ve vesmíru a mezi nimi hledat ty, které by mohly poskytnout důkaz, že by mohly být technologicky vytvořené. Pomocí tohoto průkopnického algoritmu vědci prozkoumali přes 150 TB dat z 820 blízkých hvězd na datovém souboru, který byl dříve prohledán v roce 2017 klasickými technikami, ale tehdy na něm nebyly zaznamenány jakékoli zajímavé signály. Osm signálů nedávno detekovaných touto technikou se však docela podobá tomu, jak astronomové očekávají, že budou mimozemské signály vypadat. 

Na rozdíl od signálů způsobených přírodními jevy, které bývají širokopásmové, byly tyto signály úzkopásmové. Navíc vykazovaly to, co je známé jako „sklon“, což znamená, že jejich původ měl určitý stupeň relativního zrychlení, a to naznačuje, že nepocházejí ze Země. A konečně, zatímco lidské rádiové signály se obvykle vyskytují při pozorováních ON i OFF, protože jejich zdroj je blízko, tyto signály se objevily pouze při pozorováních se zapnutým zdrojem. Bohužel během následných pozorování vědci nebyli schopni rádiové vlny znovu detekovat. Přesto tato zjištění zdůrazňují význam používání technik strojového učení při zkoumání vesmíru. Třeba se díky nim jednou dostaneme do kontaktu s jinými civilizacemi. 

Tým výzkumníků pod záštitou univerzit ve francouzském Lyonu a  rakouském Innsbrucku našel důkazy, které podporují druhý scénář. Vědci zkoumali nejmenší vyskytující se aminokyselinu, glycin, což je molekula, která byla v posledních letech opakovaně nalezena ve vesmíru. Odborníci objevili, že malé shluky molekul glycinu vykazují polymeraci po vstupu energie, což vede k reakci uvnitř shluku těchto molekul, přičemž dvě aminokyseliny se stávají dipeptidem a molekulou vody. Kromě toho vědci také prokázali možnou reakci dipeptidu s tripeptidem v klastru. „Naše studie vrhá světlo na méně pravděpodobný nemolekulární scénář tvorby aminokyselinových řetězců v extrémních podmínkách vesmíru,“ vysvětlil spoluautor studie Michel Farizon, odborník na fyziku, nanotechnologie a nanosystémy z univerzity v Lyonu.

Tato zjištění poskytují důkaz, že první krok ke vzniku života mohl ve skutečnosti nastat v drsných podmínkách vesmíru. „Studie je důležitým milníkem na cestě k pochopení původu života. Výsledky poslouží jako základ pro další výzkum v této oblasti,“ uzavřeli autoři.

Kolik lidí je momentálně na světě?

V listopadu 2022 dosáhla světová populace počtu osmi miliard. Je obtížné určit přesný počet lidí na světě v daném okamžiku, protože velikost populace v kterékoli dané zemi se neustále mění v důsledku narození, úmrtí a migrace.

Co je globální míra růstu populace?

Globální tempo růstu populace je rychlost, s jakou se populace Země zvyšuje nebo snižuje za dané období. Míra růstu populace se obvykle měří jako procentuální změna velikosti populace za určité období, jako je rok nebo desetiletí. Za posledních 50 let se míra růstu celosvětové populace snížila z přibližně 2 procent na méně než 1,0 procenta ročně. Je to způsobeno různými faktory, mimo jiné klesající porodností a vyšší úmrtností v důsledku stárnoucí populace. Některé studie naznačují, že na tom může mít podíl také pandemie Covid-19.

Očekává se však, že populace Země v příštích letech stále poroste, i když pomaleji než v minulosti.

Jaké jsou budoucí projekce globální populace?

Existují na to různé pohledy. Je však obtížné dělat přesné předpovědi, protože růst populace je ovlivněn mnoha faktory, jako je míra porodnosti, úmrtnost a migrační vzorce, které se mohou v průběhu času měnit. Podle nejnovějších populačních projekcí OSN se očekává, že světová populace dosáhne 9,7 miliardy do roku 2050 a 10,4 miliardy do roku 2100. Tyto projekce jsou založeny na předpokladech o budoucích statistikách týkající se plodnosti, úmrtnosti a migrace.

Jak dlouho jsou lidé na Zemi?

Předpokládá se, že asi před 300 000 lety se nejstarší lidé, známí jako Homo sapiens, odchýlili od svých (hominidních) předků. Jednalo se o lovce nebo sběrače, kteří žili v malých skupinách. V průběhu historie se lidé dále vyvíjeli, i ve vztahu k prostředí, ve kterém žili.

Dokázali jsme vyvinout složité společnosti a kultury a dosáhli významného pokroku ve vědě, technologii a dalších oblastech.

Kolik lidí kdy žilo na Zemi?

Odhaduje se, že kumulativní počet lidí, kteří se kdy na Zemi objevili, je kolem 106 miliard. Tento odhad je založen na vzorcích růstu populace a dalších historických a demografických údajích. Některé další odhady uvádějí čísla mezi 45 až 125 miliard. Ale většina odhadů se shodne na výsledku pohybujícím se mezi 90 a 110 miliardami lidí.

Kolik lidí se každý den narodí?

Znát přesný počet lidí narozených každý den je komplikované, protože údaje o populaci jsou často shromažďovány a vykazovány na národní nebo regionální úrovni spíše než na denní bázi.

Odhaduje se však, že na celém světě se každý den narodí asi 385 000 dětí. Toto číslo se může den ode dne a region od regionu lišit v závislosti na různých faktorech. Co se výhledu do budoucnosti týče, očekává se, že následujících 50 let, tedy mezi lety 2020 a 2070, toto číslo zůstane stabilní. Poté je očekáván pokles, a to mezi lety 2070 a 2100 na přibližně 356 000.

Kolik lidí ročně zemře?

Je stejně obtížné uvést i přesné číslo, kolik lidí ročně zemře, protože počet úmrtí se může rok od roku a místo od místa výrazně lišit. Ale podle informací z Our World Data bylo v roce 2022 celosvětově zaznamenáno 67,1 milionu úmrtí. Toto číslo zahrnuje všechna úmrtí včetně přirozených příčin (například nemoci nebo stáří) a vnějších příčin (například nehody nebo násilí).

Lidská populace Země závěrem

Závěrem lze říci, že počet obyvatel Země je neustále se měnící a dynamický údaj ovlivněný řadou faktorů, jako je míra porodnosti, úmrtnost a migrační vzorce. Zatímco se očekává, že celosvětová populace bude v nadcházejících letech nadále růst, tempo růstu populace v posledních desetiletích klesá v důsledku zvyšující se průměrné délky života a snižující se míry porodnosti.

Pozornost věnovaná počtu lidské populace je zásadní pro plánování budoucnosti a řešení globálních i místních problémů. I když existují určité předpoklady o budoucí velikosti světové populace, je obtížné dělat přesné předpovědi kvůli mnoha proměnným, které mohou čísla ovlivňovat.

Danuri, lunární orbiter, jehož jméno je odvozeno z korejského názvu pro Měsíc a potěšení, se na orbitu Měsíce dostal v srpnu 2022 pomocí americké rakety SpaceX. Na konci roku pořídil úžasné snímky Země z povrchu Měsíce.

Družice má mapovat povrch Měsíce pro jejich plánované přistání v roce 2032. Dalším milníkem by měl být Mars. Kromě testování na Měsíci také zkouší jihokorejští výzkumníci „vesmírný internet“, který odesílá snímky zpět na Zemi, takže bychom se mohli dočkat dalších zajímavých záběrů.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost, Phys.org

GlobalData, analytická a konzultační společnost, se rozhodla shromáždit konkrétní data, aby zjistila, která země jsou nejnavštěvovanější. Francie se v průběhu let často těšila svému prvenství, a i nyní je připravena získat zpět titul nejnavštěvovanější země na světě. Podaří se jí to?

Jaké byly v průběhu let nejnavštěvovanější země světa?

Před pandemií COVID-19 byla právě Francie podle GlobalData nejnavštěvovanější zemí na světě, která v roce 2019 přilákala k návštěvě až 88,1 milionu návštěvníků. Španělsko si vybojovalo první místo o 2 roky později, ale Francie je na dobré cestě je předběhnout a opět se chopit prvního místa. V roce 2022 přivítala 66,6 milionu mezinárodních návštěvníků.

„Společně s Itálií a Španělskem představuje Francie významný segment růstu v západní Evropě,“ vyjádřila se Hannah Free, analytička ze společnosti GlobalData. Francie je totiž oblíbená nejen u cestovatelů ze samotné Evropy, ale také u návštěvníků ze vzdálenějších míst, včetně Číny a Spojených států. GlobalData uvádí, že se očekává vzrůst počtu mezinárodních příjezdů do Francie v letech 2022 až 2025 až o 12,1 procenta ročně.

Společnost také předpověděla, že Francie přiláká do roku 2025 odhadem až 93,7 milionů mezinárodních cestovatelů ročně, čímž si upevní svůj titul nejnavštěvovanější země na světě.

Proč je Francie oblíbenou turistickou destinací?

GlobalData uvádí, že jedním z největších taháků Francie je její doprava. Cestování mezi velkými městy této země je poměrně snadné díky spojení vysokorychlostními vlaky. Francie má také velmi dobré spojení s ostatními evropskými zeměmi prostřednictvím dálkových a nočních vlaků.

Jaká je druhá nejnavštěvovanější země na světě?

Španělsko je v žebříčku nejnavštěvovanějších zemí světa těsně za Francií. Zatímco všechny ostatní země zaznamenaly během pandemie COVID-19 pokles počtu návštěvníků, Španělsko právě v tomto období dokázalo porazit Francii a umístit se na prvním místě.

V příštích několika letech bude podle GlobalData následovat Francii a pokusí se přilákat ještě více turistů. Společnost očekává, že konkrétně do roku 2025 Španělsko přiláká až 89,5 milionu mezinárodních návštěvníků.

„Návštěva Francie a Španělska zůstane silná i v nadcházejících letech, přičemž hlavními taháky pro turisty budou festivaly, kultura a gastronomie,“ uzavírá Hannah Free.

Zdroj: Euro News

Družice bude testovat, zda technologie, které by měly být součástí budoucí kosmické stanice, dokážou fungovat v prostředí vesmíru. Není totiž zárukou ani samozřejmostí, že když nějaká technologie funguje tady na Zemi, bude fungovat i na oběžné dráze. Vliv na její funkčnost může mít mikrogravitace, kosmické záření nebo vakuum. Ve vesmíru zkrátka neplatí ta samá pravidla jako na Zemi.

Krychlová družice typu Cubesat má pouhých 10 cm na každou stranu, ale v mnoha hledech dokáže převzít roli větších satelitů. Firma, která za družicí stojí, má už zakázky na dodávky technologií pro budoucí kosmickou stanici. Jakmile se podaří prokázat, že vše funguje, jak má, firma získá certifikaci a následně bude možné technologie využít ve k vybudování zmiňovaného obytného modulu na oběžné dráze Měsíce.

Zdroj: iRozhlas, Science mag

Je až zázračné, jak se umí příroda sama od sebe vzpamatovat, když jí dáme možnost. K obnovování ozonové vrstvy podle vědecké analýzy, která se provádí každé čtyři roky, dochází 35 let poté, co se státy světa dohodly, že přestanou používat chemikálie, jež ozonovou vrstvu poškozují. „V horních vrstvách stratosféry a v ozonové díře vidíme, že se situace zlepšuje,“ řekl Paul Newman, který se na analýze podílel.

Ozonová vrstva chrání planetu Zemi. Působí jako jakési brýle proti slunci před nebezpečným ultrafialovým zářením, které je spojováno s rakovinou kůže, šedým zákalem či poškozením zemědělských plodin. Podle nynějších zjištění se obnovuje sice pomalu, ale přece. Celosvětové průměrné množství ozonu ve výšce 30 kilometrů v atmosféře se nevrátí na úroveň před rokem 1980 dříve než v roce 2040. Ještě déle bude trvat zacelování ozonové vrstvy na obou pólech. Nad Arktidou se má stav ozonu vrátit na normální úroveň kolem roku 2045, zatímco nad Antarktidou, kde je ozon tak řídký, že se ve vrstvě každoročně objevuje obrovská díra, se zacelení očekává až kolem roku 2066.

Zdroj: Ekolist, OSN

Maezawa oznámil minulý týden jména osmi lidí, se kterými se na výpravu chystá. Vybral je z celkem milionu uchazečů. Za cestu nebudou muset nic platit, vše uhradí podnikatel. „Jsem neskutečně hrdý na to, že mám tu čest reprezentovat mé rodné Česko, Nigérii, ale také LGBTQ+ komunitu a všechny kreativní lidi, které zvu na tuhle vesmírnou cestu se mnou,“ uvedl Yemi A.D. v tiskovém prohlášení. „Moc bych si přál, aby především děti a mladí lidé viděli, že nezáleží na tom, odkud jsi a jak začneš, ale jen na tom, kam se rozhodneš směřovat,“ dodal.

Let by se měl uskutečnit lodí Starship společnosti SpaceX podnikatele a miliardáře Elona Muska. Mise ponese název Dear Moon. Vesmírná výprava má trvat osm dní od startu do návratu na Zemi, z toho tři dny budou kroužit kolem Měsíce a přiblíží se na vzdálenost pouhých 200 kilometrů od jeho povrchu. Mise by měla odstartovat příští rok. Kromě Maezawy a Yemiho poletí i americký hudebník Steve Aoki nebo youtuber zaměřený na vědu Tim Dodd. Dále by mohla letět irská fotografka Rhiannon Adamová, fotograf Karim Iliya, indický herec Dev Joshi, dokumentarista Brendan Hall a jihokorejský rapper Choi Seung Hyun, který vystupuje pod uměleckým jménem T.O.P.

Zdroj: Novinky, Deník

Tento úžasný objev vědci učinili díky meteoritu, který je miliardy let starý a kdysi byl součástí původní kůry Marsu. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od povrchu Země se povrch Marsu nepohybuje, může tak uchovat záznam o nejstarší historii planety. Analýza tohoto meteoritu odhalila, že asi před 4 ,5 miliardami let bylo na Marsu dostatek vody na to, aby byla celá planeta pokryta 300 metrů hlubokým oceánem.

„V té době byl Mars bombardován asteroidy naplněnými ledem. Stalo se to během prvních 100 milionů let vývoje planety. Dalším zajímavým úhlem pohledu je, že asteroidy nesly také organické molekuly, které jsou důležité pro život,“ vysvětlil hlavní autor studie Martin Bizzarro, ředitel Centra pro formování hvězd a planet na Kodaňské univerzitě. Nové zjištění naznačuje nezanedbatelnou možnost, že podmínky umožňující vznik života byly na Marsu dávno před vznikem života na Zemi.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science Advances

Podle odborníků je to způsobeno pomalým, ale stálým zvětráváním silikátových hornin, což má za následek přitahování oxidu uhličitého z atmosféry do usazenin v oceánech. Trvalá obyvatelnost Země ukazuje na určitou vnitřně sjednocenou geologickou kontrolu nad extrémními teplotními výkyvy.

Jak toto tvrzení vědci ověřili? Zkoumali data týkající se globálních teplotních výkyvů v historii. Pracovali s řadou globálních teplotních záznamů, počínaje chemickým složením starověkých mořských fosilií a lastur, stejně jako se zachovalými antarktickými ledovými jádry. Odborníci analyzovali data za posledních 66 milionů let. Bez stabilizačního mechanismu by mělo kolísání globální teploty postupně narůstat v čase. Studie odhalila, že výkyvy nerostly vždy, což naznačuje, že funguje jakýsi stabilizační mechanismus, který brání tomu, aby teploty vystřelily do extrémních hodnot.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science Advances

K Měsíci nyní míří modul Orion, který z floridského mysu Canaveral vynesla v polovině listopadu raketa Space Launch System. Kosmická loď bez posádky během testovací mise Artemis I obkrouží Měsíc a vrátí se zpět na Zemi. Pokud budou všechny systémy a komponenty v pořádku, v roce 2024 se k Měsíci vydá loď s posádkou a o rok později při misi Artemis III na zemské družici loď i přistane. Na Měsíci by pak došlo k zřízení základny. Důvodem toho je zjistit, zda se na jižním pólu družice nachází voda. Ta by se mohla vytěžit a přeměnit na palivo pro lodě, které budou směřovat dál, například na Mars.

„Vyšleme lidi na (měsíční) povrch a oni na tom povrchu budou žít a bádat,“ řekl Howard Hu, šéf programu lunárního modulu Orion NASA. Program Artemis by měl umožnit vytvořit udržitelné zázemí a přepravní systém, který lidstvu dovolí objevovat hluboký vesmír.

Zdroj: České noviny, NASA

Ozonová díra je místo, kde se tloušťka ozonové vrstvy po část každého roku snižuje v důsledku přítomnosti látek poškozujících ozonovou vrstvu. Protože tato vrstva chrání život na Zemi před nadměrným vystavením škodlivému UV-B záření ze slunce, je důležité pravidelně sledovat velikost otvoru. Monitorují jej tedy satelity a řada vědců.

V nejnovější zprávě z Goddard Space Flight Center NASA odborníci potvrzují, že se ozonová během roku 2022 postupně zmenšuje. „Postupem času dochází k neustálému pokroku a díra se zmenšuje,“ řekl Paul Newman, hlavní vědec pro vědy o Zemi z Goddard Space Flight Center NASA. 

Paul Newman rovněž potvrdil, že na zmenšení díry má patrně největší vliv dodržování Montrealského protokolu. Jedná se o mezinárodní smlouvu podepsanou v roce 1987. Jejím cílem je chránit ozonovou vrstvu postupným ukončením používání reaktivních sloučenin chloru a bromu v chladivech a výrobních procesech. Dokument ratifikovalo 198 zemí a je v platnosti od roku 1989. Od té doby se atmosférické koncentrace chlorovaných uhlovodíků vyrovnaly nebo snížily.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a NASA

V Mléčné dráze je až 5 000 exoplanet, tedy planet, které obíhají kolem jiné hvězdy, než je Slunce. Většina z nich nemá velmi hostinné podmínky pro život, někde je v tamější atmosféře až 2 980 °C. Jiné pokrývá tekutý led nebo láva, protože atmosférický tlak udržuje vodu na povrchu v pevném stavu. Zajímavá je také tzv. diamantová planeta 55 Cancri e, která má na svém povrchu převážně grafit.

Jsou ovšem hvězdy, kolem kterých obíhají planety, které by mohly být podobné Zemi. Pozorování družice Kepler ukázalo, že existují planety, které by mohly být v obyvatelné vzdálenosti od své hvězdy. Studie Washington State University dokonce říká, že existuje až 24 planet, které by mohly mít ještě lepší podmínky pro život než Země.

Pozorování astronomů neušly ani planety, které neobíhají kolem žádné hvězdy, ale jsou podobné Zemi. Podle počítačových simulací vědců se ukázalo, že některé mají vodu, ale je jí mnohem méně než u nás, více vody ovšem měly v atmosféře, což by mohlo stačit k rozbujení organismů. Bez zdroje tepla z obíhající hvězdy by ale mohla být obyvatelnost problémovější. Ukazuje se ovšem, že to by nemuselo platit pro měsíce těchto planet, které by mohly mít přijatelnou gravitaci i kapalnou vodu.

Je doslova jen ve hvězdách, jak to opravdu je a zda je někde v Galaxii život stejný jako u nás. Jednou se to možná dozvíme.

Zdroj: 100+1 zahraniční zajímavost

Už jste se někdy hádali s kamarádem ze zahraničí u piva, jak divně počítá na prstech? Je to dost možné, protože když to dělá někdo jinak, hned vás to zarazí. Mimo jiné se tím prozrazovali špióni v různých světových válkách.

Většina Evropy to má podobně jako my, začíná počítat od jedné od palce se zavřenou pěstí a pokračuje dále. Některé části ale začínají počítat od malíčku a jsou tam i výjimky, například v některých částech Španělska nebo Velké Británie, kde počítají stejně jako v USA. Začínají ukazováčkem a pokračují až k malíčku a palec pak symbolizuje pětku. Zvláštní jevy se pak ale objevují při ukazování jednotlivých číslic. Tak schválně, jak ukážete třeba dvojku? Palec a ukazováček nebo ukazováček a prostředníček? Druhá varianta je například v některých částech Velké Británie považována za neslušnou. Hlavně je to znak pro mír. Také většinou ukazujeme, že je někdo jednička, palcem nahoru, přejal to tak i Facebook.

Další odlišnosti najdeme v Asii. V Číně například do pěti počítají jako v USA, ale dále používají symboly. Pamatujete si, jak jste na základní škole komunikovali se spolužáky pomocí prstové abecedy, když jste nemohli při hodině mluvit? Tak to je podobné, ale značí tím číslice 6–10. Dá se říci, že vůbec nemusejí používat druhou ruku, aby napočítali do 10. Specialitu mají i v Japonsku, kde otevřená ruka se sklopeným palcem znamená jedna a sklápěním dalších prstů od ukazováčku značí další číslice, až jim zbyde zavřená pěst jako pětka. Jak můžete vidět na videu níže, podobně to mají i jiné země. K dokonalosti to ovšem dovedli v Indii, kde k počítání používají také záhyby prstů, takže na jedné ruce napočítají dokonce do 20.

Zdroj: Ute’s International Lounge, BBC