Japonská vláda jako jedna z posledních na světě v březnu konečně zrušila doporučení nosit respirátory. Po třech letech jejich nošení někteří lidé zjišťují, jaké to je žít bez nich. Někteří z nich přišli na to, že během pandemie téměř nepoužívali obličejové svaly a už neumí usmívat. Možností je zaplatit si lektora na usmívání.

Společnost paní „Egaoiku“ (doslova „nauč se usmívat“) zaznamenala čtyřnásobný nárůst poptávky. Za jednu individuální hodinu studenti zaplatí 7 700 jenů, v přepočtu asi 1 200 korun. Lektorkou je bývalá rozhlasová moderátorka Kawano. Podle ní se mladí lidé možná adaptovali na život s maskami, přičemž nyní nastal čas je odložit a zase začít žít s úsměvem na rtech.

Ve spojitosti s rouškami se mnohým vybaví obtížné shánění materiálu či hodiny strávené u šicího stroje. S vládním nařízením nosit namísto nich respirátory se však již nyní pomalu stávají minulostí. „V časech koronavirových uzávěr jsme často přemýšleli nad tím, jak v této zvláštní době naplnit jedno ze základních poslání muzejní sbírkotvorné činnosti – tedy shromažďovat doklady života obyvatel v dané době. Zamýšleli jsme se, jaké předměty jsou nejvíce spjaty s ranou covidovou dobou, a vyšlo nám z toho, že jsou to jednoznačně látkové roušky,“ vysvětlil historik a správce muzejních sbírek Tomáš Chvátal.

Semilští muzejníci proto vyhlásili výzvu Rouška patří do muzea, ve které prosí lidi o pomoc se shromažďováním vyrobených či zakoupených roušek. K zaslaným kouskům mohou zájemci připojit také popis toho, v jaké situaci rouška vznikla, kdo a z jakého materiálu ji ušil či kde byla používaná. „Primárně se soustředíme na Semily a okolí, ale budeme rádi i za zajímavé kousky odjinud,“ dodal k výzvě ředitel muzea Miroslav Šnaiberk. Vyprané a vyžehlené exempláře mohou zájemci zasílat až do konce září.

Speciální roušky jsou vybavené drobnými jednorázovými senzory. Vědci je označují jako Specific High-sensitivity Enzymatic Reporter unLOCKing (SHERLOCK). Tyto senzory je možné zapracovat také do oblečení, což by umožnilo sledovat případné vystavení člověka koronaviru. V budoucnu by se tak mohlo jednat o nový neinvazivní způsob diagnostiky. Informoval o tom deník The Jerusalem Post.

Za novinkou stojí výzkumníci z Massachusettského technologického institutu a Harvardovy univerzity. Jak to všechno funguje? Senzory v rouškách jsou vysušené mrazem a obklopené vrstvou vody. Ta se uvolní ve chvíli, kdy nositel zmáčkne tlačítko, a vyšle tak signál, že se chce nechat otestovat. Když suché komponenty nasáknou vodou, analyzují nahromaděné kapičky z dechu a začnou je testovat na covid-19. Test je spolehlivý jako vysoce citlivé PCR testy, a přitom stejně rychlý jako antigenní testy používané pro zrychlenou analýzu. Rouška údajně zvládne rozlišit i jednotlivé varianty onemocnění. Tým vědců nyní hledá komerční partnery, kteří by se do výroby senzorů pustili.

Kyselinu polymléčnou, ze které je nový typ roušky vyroben, odborníci zpracovávají elektrostatickým zvlákňováním. Vzniká tak nanotextilie, která je pro výrobu nových roušek výchozím materiálem. „Nyní nanomateriál vrstvíme na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň aby se v ní dalo pohodlně dýchat,“ upřesnil Jiří Chvojka, vedoucí katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Fakulty textilní. Z kyseliny polymléčné lze přitom vyrobit i gumičky k rouškám, čímž se redukuje použití dalšího plastu. Práce na snadno odbouratelném materiálu zabrala vědcům z TUL asi rok.

„Je to látka, kterou důvěrně zná i naše tělo. Kyselina mléčná (jejímž dalším řetězcem je kyselina polymléčná, pozn. redakce) se nám při větší námaze běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ řekl Petr Louda, vedoucí katedry materiálu Fakulty strojní TUL. „Polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let. S kyselinou mléčnou jsme o řád rychlejší. Podstatné je ovšem prostředí. Především množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů. Rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu v lese pod kámen se bude rozkládat také velmi dlouho,“ podotkl Louda.

Přenosnou oázu vytvořil Verschueren již před patnácti lety, kdy se chtěl oddělit od rušného a zapáchajícího okolí a uzavřít se do vlastní bubliny. Nyní jeho vynález dostává další využití a Belgičan, který trpí astmatem, ho tak ve městě používá jako náhradu respirátoru.

Speciální pokrývka je vyrobená z plexiskla. V přední i zadní části je zasazeno několik živých rostlin. Jak však umělec dodává, prvotní účel odříznutí se od okolního světa se zcela nezdařil. „Postupně jsem si začal všímat, že ke mně lidé přicházejí a mluví na mě. Tato izolace se tak stala spíše způsobem spojování,“ řekl pro agenturu Reuters.

Francouzská obec se 42 tisíci obyvatel v březnu slavnostně zahájila provoz prvního sběrného boxu na použité roušky. Společnost Plaxtil, která se specializuje na recyklaci textilií, jednorázové ústenky sváží ze sběrných míst, dekontaminuje je, a poté z nich vyrábí pravítka nebo úhloměry. Podle serveru České noviny se takto roušky zpracovávají celé, vyjma kovových sponek. Na jedno plastové pravítko nebo trojúhelník je jich potřeba asi dvacet.

Projekt je naplánován na deset týdnů, během kterých do něj město investuje asi deset tisíc eur. Cílem zastupitelů je vybrat 100 tisíc ústenek, z nichž se vyrobí 1600 sad školních potřeb pro děti. V obci navíc díky projektu vzniknou nová pracovní místa. Zároveň ušetří za nákup školních pomůcek, které děti ve Francii dostávají zdarma v rámci zajištění rovného přístupu ke vzdělání.

Jedinečnost materiálu tkví ve speciální technologii uchycení nanočástic stříbra, které zabraňují průchodu virů a bakterií. „Stříbro musí být navázané pevnými chemickými vazbami tak, aby se jednotlivé nanočástice z materiálu neuvolňovaly a nekončily například v plicích. Nanočástice je nutné kovalentně ukotvit a jejich velikost by se měla pohybovat v rozmezí deseti až padesáti nanometrů,“ uvedla vědkyně Jana Soukupová z olomoucké univerzity.

Vývoj materiálu začal v polovině loňského roku a nyní je téměř hotov. Zbývá už jen tříměsíční fáze testování, během které jej budou vědci přizpůsobovat konkrétnímu použití. Kromě výroby roušek a respirátorů může být materiál v budoucnu využíván také pro filtrování vody. Pyšní se například účinností 99,68 procent vůči bakterii zlatý stafylokok.

Přehled všech dosavadních důkazů o tom, jak efektivně roušky přispívají k omezení šíření onemocnění, vychází v aktuálním vydání prestižního časopisu Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America (PNAS). „Na základě uvedených poznatků přináší článek v PNAS důkazy o tom, že v kombinaci s dalšími opatřeními ochrany veřejného zdraví, jako je omezení sociálních kontaktů a dodržování rozestupů, přispívá nošení roušek na veřejnosti ke snížení reprodukčního faktoru R pod hodnotu 1,“ uvedl Vladimír Ždímal z Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR.

Ždímal byl jako jediný zástupce České republiky přizván do autorského týmu článku pro prestižní časopis. Mezinárodní tým spoluautorů obsahoval odborníky z různých oborů. Cílem bylo získat co nejkomplexnější obrázek problematiky. „Kromě schopnosti různých typů prostředků ochrany dýchacích cest chránit svého nositele před nákazou jsme posuzovali i epidemiologické důkazy. Pozornosti neušly ani ekologické studie, modely šíření podobných respiračních onemocnění, výsledky experimentů na vzorcích populace porovnávané s kontrolními, vlivy nošení ochranných prostředků na psychologii populací při pandemii a ekonomické dopady,“ přiblížil Vladimír Ždímal. Přehledový článek nakonec využil data a výsledky přibližně 150 dříve publikovaných prací souvisejících s tématikou.

Nekompromisní diagnózu – svalovou atrofii II. typu – diagnostikovali Klárce už v prvním roce života. I přes postupné ochabování svalstva a zhoršování stavu ale mladá slečna neztrácí optimismus a chuť věnovat se tomu, co ji baví. Velkým koníčkem je pro ni už několik let malování. „Malovala hodně pro sebe. Občas mi dovolila nějaký obrázek sdílet a reakce mých přátel byla nečekaná. Obrázky se jim moc líbily a chtěli je mít na stěně nebo v kalendáři. Tohle ale Klárka nechtěla. Když přišel covid, tak ji zaujaly obrázky na rouškách a nápad byl na světě,“ popisuje vznik projektu maminka Klárky Mirka Šimková.

K rouškám s draky, kočkami nebo srdcem postupně přibyly také mikiny, trička či praktické batohy. S prodejem zboží rodině pomohl zavedený e- shop Trikator. „Strašně moc nám všechno ulehčil, chtěli jsme původně nechat vyrábět trička sami, doma skladovat, rozesílat… Ale vůbec nevím, jak bychom to zvládali,“ oceňuje paní Šimková a dodává, že prakticky celou částku nad výrobu produktů věnuje e-shop rodině.

Peníze z prodeje originálních roušek a oblečení rodina využije na úhradu osobních asistentů, zdravotnických potřeb i budoucí výdaje spojené s léčbou. „Chtěla bych moc moc poděkovat všem, kdo si od Klárky cokoliv koupí. Dostáváme krásné zprávy od lidí, kteří píší, jak moc se jim výrobky líbí a skvěle nosí. Posílají také spoustu povzbuzení pro Klárku, která se toho docela bála. Za to děkuji opravdu moc,“ uzavírá Mirka Šimková.

Vynález dostal název c-mask a lze ho pomocí Bluetooth propojit s chytrým telefonem nebo tabletem. Díky aplikaci pak přístroje mohou převést mluvenou řeč do psané podoby či zesilovat hlas. „Dlouhé roky jsme tvrdě pracovali na vývoji robota. Nyní jsme tuto technologii použili k vytvoření produktu, který reaguje na to, jak koronavirus přetvořil společnost,“ řekl ředitel společnosti Donut Robotics Taisuke Ono.

Přístroj je vyroben z plastu a jeho uživatelé si ho nasadí na klasickou roušku. Cena vynálezu je asi čtyřicet dolarů a prvních pět tisíc kusů dostanou japonští zákazníci, kteří si novinku objednali, už v září. Ředitel Ono nicméně předpokládá postupný zájem také v Číně, Spojených státech nebo zemích Evropy.

Zdroj: reuters.com

Jak vznikl nápad vytvořit dobrovolnickou skupinu na Facebooku?

S kamarádkou jsme si říkaly, že bychom chtěly dávat lidi dohromady, formu facebookové skupiny jsme zvolily proto, že se sociálními sítěmi pracuji už léta a vím, že tam komunity lidí se společným zájmem můžou dobře fungovat. Vytvořily jsme proto skupinu a pozvaly jsme své přátele a lidi, mezi kterými je normální si navzájem zadarmo pomáhat.

Co ve skupině lidi nejčastěji nabízeli a poptávali?

Původně jsme si myslely, že budou nabízet především online pomoc, jako je doučování, sdílení zajímavých materiálů pro rodiče a děti a podobně. Nečekaly jsme, že se tam začnou objevovat třeba nabídky na rozvoz obědů. Protože se nabídka a poptávka pomoci tak rozšířila, vznikl potenciál i pro lidi mimo původní skupinu. Začaly jsme tak oslovovat dodavatele sociálních služeb i nevládní organizace v Brně a okolí, abychom jim nabídly dobrovolnou pomoc.

Díky skupině se vám podařilo rozjet či podpořit spoustu užitečných projektů. Můžeš některé zmínit?

Pomáhaly jsme například se šitím roušek v Brně – šicí dílny jsme sice přímo neorganizovaly, ale sháněly jsme dobrovolníky na šití i řidiče, kteří by roušky rozváželi, sbíraly jsme materiál nebo organizovaly bezkontaktní dobrosbírky. Ty se týkaly například oblečení nebo dek a spacáků pro lidi bez domova. Asi čtrnáct dní po začátku karantény se totiž prudce ochladilo a v noci mrzlo, spousta nocleháren ale byla zavřená a lidi bez domova tak neměli kam jít, takže jsme se rozhodly jim pomoct.

Ve spolupráci s IQ Roma Servis jsme také uspořádaly bezkontaktní sbírku počítačů a tabletů pro děti ze sociálně slabších skupin, které zůstaly doma, ale neměly se jak online vzdělávat. Bezkontaktnost sbírek jsme zajistily tak, že řidič lidem zavolal a oni věci nachystali před dům a odešli, aby co nejvíc omezili kontakt. Inspirovaly jsme se u firem rozvážejících jídlo, jako je Dáme jídlo nebo Rohlík.cz.

Na co jsi v souvislosti s vašimi dobrovolnickými aktivitami nejvíc pyšná?

Na vznik denního kontaktního centra pro lidi bez domova na Vlhké v Brně. Spolupracovaly jsme na jeho založení s městem, ale hlavní podíl na něm má společnost Podané ruce. Spolupráce s touto neziskovou organizací funguje velice dobře a máme další společné plány do budoucna.

Když jsi zmínila plány do budoucna, jak chcete po skončení karantény využít samotnou skupinu Dobro v době korony?

Hodně o tom přemýšlíme a debatujeme. Byly bychom rády, aby zůstala v pohotovosti – aby lidé věděli, že můžou nejen pomáhat, ale také se obrátit na ostatní, když budou sami potřebovat pomocnou ruku, a to i mimo krizi. Přes léto možná budeme mít problém s nedostatkem dobrovolníků, protože studenti se vrátili do škol a ostatní do práce. Vymýšlíme proto kampaň, jak je zapojit i nadále a přesvědčit je, aby dobrovolnické činnosti věnovali třeba jedno odpoledne v týdnu, až se vrátí z dovolené.  Uvidíme, jak se situace vyvine.

Medailonek:

Jana pracuje jako marketingová konzultantka se specializací na sociální sítě, PR a copywriting. Kromě toho je politicky i společensky aktivní – dlouhodobě se zajímá o sociální problematiku a životní prostředí. Spolupracuje také s mnoha organizacemi, které v těchto oblastech působí. V současné době se stará o malou dcerku a ve volném čase ráda sportuje, peče a vychutnává si dobrou kávu či víno.

V Česku má spolek Food not Bombs aktuálně centra v 17 městech, kde jeho členové nejen bezdomovcům pravidelně rozdávají jídlo a další potřeby. Bezplatné potraviny, z nichž jídla vaří, dobrovolníci shánějí například z velkých skladů či obchodů, kde už jídlo není prodejné. „Tato forma recyklace jídla zjevně dokazuje, že příčina hladu není v nedostatku potravin, ale v neschopnosti distribuce – dennodenně se vyhazuje z úplně nesmyslných důvodů takové množství stravy, které by dokázalo uživit mnoho hladovějících,“ uvádí česká mutace iniciativy na svých stránkách.

Mezinárodní iniciativa Food not Bombs vznikla v roce 1988 jako forma protestu proti financování pokusů s novými zbraněmi a zvyšujícímu se počtu hladovějících a lidí bez domova. Kromě pravidla vydávání jídla všem lidem bez rozdílu patří mezi zásady iniciativy také rozhodování formou konsensu, antimilitarismus, odmítání jakékoli formy násilí a s tím související vegetariánství nebo veganství.

Značka Pietro Filippi nejprve nahradila svou běžnou výrobu právě šitím roušek, poté nabídla látku na ústenky i veřejnosti. Díky spolupráci se Zásilkovnou navíc s doručením zdarma. Balíčky s metrem látky, který vyjde až na dvacet roušek, byly rozebrány bleskovou rychlostí. Jinde to bylo podobné. ZOOT během pár hodin rozdal šest vyřazených krabic s produkty ze stoprocentní bavlny skrz svou říčanskou výdejnu.

BUSHMAN ze svých zásob vyčlenil dva kilometry kvalitního plátna pro všechny zájemce, kteří šijí roušky – ať už pro sebe, nebo pro jiné. Zájem o materiál byl obrovský. „Během několika málo hodin jsme přijali více než dva tisíce objednávek. Teď pracujeme na odeslání balíčků, aby se ke všem dostaly co nejdřív,“ uvedla firma. S dodáním firmě pomáhá Česká pošta, která roušky odesílá po celé zemi zdarma. Poskytnutý materiál poslouží k výrobě více než 60 tisíc roušek.

Cestující mohou nastupovat pouze zadními dveřmi, zároveň jsou povinni používat roušky, šátky, šály nebo jiné ochranné prostředky. „Chceme omezit kontakt řidičů s cestujícími. Spoje budou převážet cestující zdarma minimálně po dobu nouzového stavu,“ uvedl starosta Blanska Jiří Crha. K omezení kontaktu s řidičem vyzvala i společnost Kordis, která zajišťuje přepravu v Jihomoravském kraji. Na svém webu doporučuje využívat elektronický nákup jednorázových jízdenek přes mobilní aplikaci IDS JMK POSEIDON.

Ve většině měst také platí zvýšená hygienická opatření ve veřejné dopravě. Vozy jsou dezinfikovány a došlo ke zvýšení frekvence úklidu. K nákupu jízdenek se obecně doporučuje používat bezhotovostní platby.

„Celá společnost se potýká s nedostatkem roušek. Lidé je šijí doma a solidárně nabízí těm, kteří je potřebují. Odpuštění poštovného je to nejmenší, jak teď můžeme pomoci,“ uvedl generální ředitel České pošty Roman Knap. Podmínkou pro bezplatnou přepravu je, že odesílatel bude roušky posílat zdarma a nebude chtít po adresátovi za dodané zboží žádné peníze. Zásilka také musí splňovat následující parametry: musí být v průhledném obalu a označena poznámkou „ROUŠKY“. Podrobnosti o tom, jak by měl balíček přesně vypadat, naleznete zde.

Česká pošta už v reakci na karanténu také zavedla takzvané bezkontaktní doručování. Spočívá v tom, že i zásilky určené do rukou adresáta mu doručovatel uloží do schránky, nebo nechá na poště, kde si je bude moci do měsíce vyzvednout.

Že jsme šikovný národ, který se umí v období krize semknout, jsme ukázali v minulosti už mnohokrát. Nynější období není výjimkou. Přestože došlo ke karanténě, kdy je občanům doporučeno zdržovat se doma a ven vycházet jen v nutných případech, lidé se i tak stmelují. Společným tématem je především efektivní ochrana před rizikem nakažení se novým typem koronaviru – šití roušek. Na Facebooku byla v neděli 15. března založena skupina Česko šije roušky. Čítá téměř 30 tisíc členů, kteří nejen nabízejí hotové roušky, ale sdílí mezi sebou i návody, jak je správně šít nebo jak s nimi zacházet.

Do zajištění prevence proti šíření nákazy se však nezapojují jen jednotlivci, ale i konkrétní instituce jako Městské divadlo Zlín. To mělo ve středu 18. března vyrobenou první várku 500 bavlněných roušek. „Primárně šijeme pro ty, kteří to nejvíce potřebují – lékaře, sestry, prodavače a samozřejmě také pro naše zaměstnance. Dále se nám ozývají z různých center sociálních služeb, kde se také budeme snažit rychle pomoci,“ uvedl ředitel divadla Petr Michálek.

Velký zájem o roušky potvrzují i farnice z Brna Kohoutovic, které se také zapojily do šicí iniciativy. Poptávka je veliká –  ve středu měli v Kohoutovicích přibližně osm set objednávek. „Do výroby roušek pro potřebné se zapojily téměř tři desítky lidí. Některé ženy připravují látky, jiné je sešívají a žehlí. Ostatní řeší distribuci lidem z okénka farního domku nebo je vozí přímo ke starším osobám do schránky,“ přiblížil koordinaci charitativní iniciativy člen zastupitelstva Kohoutovic Jakub Hruška.

Do dobrovolnických aktivit se zapojují také známé osobnosti jako herečka Dagmar Havlová nebo zpěvačka Lucie Bílá. Nelení ani návrháři či menší módní značky. Třeba česká značka Vasky, jež vyrábí kožené boty a doplňky, se do projektu Roušky všem připojila s mottem „Nasaď si roušku, zachráníš život“. Na Instagramu se vytvořila rozsáhlá komunita lidí sdílejících selfie s rouškou a hashtagem #rouskyvsem. Nošení ústenek mimo jiné podporuje ve své nové písni i hudební skupina Mirai.

Kromě klasických bavlněných roušek, které nyní šijí tisíce dobrovolníků napříč republikou, se také rozjíždí výroba nanoroušek. S jejich výrobou přišla Technická univerzita v Liberci. Původně se mělo jednat o pár desítek kusů pro vnitřní potřebu vysoké školy. Informace se však rozšířila a poptávka předčila očekávání univerzity. Několik kusů už získala liberecká krajská nemocnice. Unikátnost těchto roušek spočívá v nanomateriálu, který vyrábějí tamní vědci novou technologií. Jedná se o metodu elektrostatického zvlákňování střídavým elektrickým proudem. Vyprodukovaná nanovrstva na nosné netkané textilii je pak rozřezána a předaná do šicí dílny. Nanomateriál je unikátní v tom, že koronavirus nepropustí dovnitř, ani ven. Účinností jsou tedy srovnatelné s respirátory nejvyšší třídy FFP3.

Od čtvrtka platí po celé České republice povinnost zakrýt si tvář, ať už rouškou nebo šátkem. Je však potřeba mít na paměti, že je nezbytné se o materiál starat. Pravidelná výměna nebo sterilizace je nutná. Nejedná se přitom o nic složitého. Materiál vložíme do hrnce s vodou, krátce povaříme a po usušení přežehlíme. Nesmíme zapomenout, že před jakoukoliv manipulací je potřeba si důkladně umýt ruce.