Snadno rozložitelné roušky jsou na světě. Vyvinuli je čeští vědci

Roušky z materiálu, který se v přírodě rychle rozloží, by mohly být úlevou pro naši planetu. Právě ústenky se teď totiž po boku plastových odpadků povalují na zemi nejčastěji. To by se díky vědcům z Technické univerzity v Liberci (TUL) mělo změnit.

Kyselinu polymléčnou, ze které je nový typ roušky vyroben, odborníci zpracovávají elektrostatickým zvlákňováním. Vzniká tak nanotextilie, která je pro výrobu nových roušek výchozím materiálem. „Nyní nanomateriál vrstvíme na sebe tak, aby rouška účinně filtrovala a zároveň aby se v ní dalo pohodlně dýchat,“ upřesnil Jiří Chvojka, vedoucí katedry netkaných textilií a nanovlákenných materiálů Fakulty textilní. Z kyseliny polymléčné lze přitom vyrobit i gumičky k rouškám, čímž se redukuje použití dalšího plastu. Práce na snadno odbouratelném materiálu zabrala vědcům z TUL asi rok.

„Je to látka, kterou důvěrně zná i naše tělo. Kyselina mléčná (jejímž dalším řetězcem je kyselina polymléčná, pozn. redakce) se nám při větší námaze běžně vyplavuje ze svalů, čímž brání jejich přetížení. Tělo ji umí snadno odbourat a stejně tak i příroda. Po použití můžete takovou roušku s klidem hodit na kompost,“ řekl Petr Louda, vedoucí katedry materiálu Fakulty strojní TUL. „Polypropylen, který je hlavním materiálem většiny běžně vyráběných chirurgických roušek nebo respirátorů, se v přírodě rozkládá desítky a možná i stovky let. S kyselinou mléčnou jsme o řád rychlejší. Podstatné je ovšem prostředí. Především množství slunečního záření, vlhkost a působení organismů. Rouška z kyseliny mléčné pohozená do stínu v lese pod kámen se bude rozkládat také velmi dlouho,“ podotkl Louda.