Rozhodnutí vydala soudkyně Sharon L. Gleason, která žalobu odmítla s konečnou platností – tedy tak, že ji žalující strany už nemohou znovu podat. Šlo o spor mezi americkými úřady a skupinou firem včetně Alaska Forest Association a Viking Lumber, které usilovaly o přístup ke starým porostům.

Les Tongass je klíčovým ekosystémem pro řadu druhů – žijí zde například orli bělohlaví, velryby, medvědi nebo ohrožený hranostaj Haida. Ochránci přírody proto rozhodnutí vítají jako významné vítězství pro biodiverzitu i klima.

Spor se týkal výkladu pravidel pro těžbu. Dřevařské firmy totiž tvrdily, že vláda neumožňuje dostatečnou těžbu, jak předpokládaly původní, starší plány. Podle soudu ale tyto dokumenty nestanovují povinné kvóty, pouze maximální limity. Novější strategie navíc počítá s ukončením těžby starých lesů s výjimkou domorodých komunit.

Verdikt tak znamená, že staré lesy v Tongassu zůstanou zachovány. Podle ekologických organizací je to důležité nejen pro ochranu přírody, ale i pro stabilitu klimatu a budoucnost místních komunit.

Obří želvy Arrau patří mezi největší sladkovodní želvy světa, dorůstají až 90 cm a 80 kg. Každý rok během období sucha se samice shromažďují na písečných březích, aby kladly vejce. Přestože jsou chráněné, čelí neustálému nebezpečí pytláctví a ztrátě přirozeného prostředí.

Tradiční pozemní průzkumy byly neefektivní a nepřesné, proto se tým vedený Ismaelem Brackem rozhodl označit téměř 1 200 želv a za pomoci dronů pořídit tisíce snímků, které zpracoval do podrobných map. Díky modelům pravděpodobnosti se podařilo upravit odhady a získat nejspolehlivější počet těchto želv – přes 41 000 jedinců, což je zásadní pro cílenou ochranu.

Zmíněný želví druh hraje klíčovou roli v amazonském ekosystému – šíří semena a podporuje biodiverzitu břehových oblastí. Nová metoda sledování populací drony může být aplikována i na jiné obtížně počitatelné druhy, což otevírá cestu k přesnější ochraně divoké fauny v Amazonii i jinde.

Díky dronům, algoritmům a odhodlání vědců máme nyní jasnější obraz jednoho z nejpozoruhodnějších jevů Amazonského pralesa a zároveň lepší nástroj, jak jej zachovat.

Mexiko 23. června přijalo zásadní změnu zákona o ochraně přírody, která zakazuje jakékoli komerční využívání mořských savců s výjimkou vědeckého výzkumu schváleného ministerstvem životního prostředí. Jde o vyústění letité kampaně aktivistů a odborníků usilujících o konec delfinárií a podobných atrakcí.

K přijetí zákona přispěla mimo jiné široká veřejná pobouřenost po zveřejnění záběrů z roku 2020, na kterých se delfín Mincho při vystoupení vážně zranil po dopadu na beton. Tento případ, spolu s dalšími úhyny delfínů v témže zařízení, rozpoutal celonárodní debatu o tom, zda má mít taková „zábava“ v moderní společnosti místo. Novela, přezdívaná „Minchův zákon“, zároveň zakazuje i chov delfínů v zajetí, s výjimkou programů, které mají vést k jejich návratu do volné přírody.

Tamní Úřad pro ochranu životního prostředí nyní zpřísňuje kontroly delfinárií a v několika případech už uložil vysoké pokuty a pozastavil provoz tam, kde podmínky pro zvířata neodpovídaly předpisům. Změna v přístupu odráží i posun ve společnosti – jak uvedla prezidentka Claudia Sheinbaum, způsob, jak zacházíme se zvířaty, vypovídá o tom, jakou úroveň násilí tolerujeme i mezi lidmi.

Nový zákon se dotkne zhruba 350 delfínů držených v asi třiceti zařízeních napříč Mexikem. I když další vystoupení už nebudou povolena, stát zdůrazňuje povinnost zajistit těmto zvířatům dlouhodobou a humánní péči. Organizace bojující proti držení mořských savců v zajetí označily rozhodnutí za významné vítězství na cestě k tomu, aby se delfíni jednou vrátili tam, kam patří – do oceánu, ne na pódium.

Základem je tuk vytvořený z uhlíku a vodíku, které vědci získávají z oxidu uhličitého ve vzduchu a vody. Tyto prvky se v laboratoři chemicky přetvářejí na mastné kyseliny, z nichž vznikají skutečné molekuly tuku podobné těm v mléce či olejích. Výsledná směs se pak doplní o vodu, lecitin a přírodní aroma.

„K výrobě potřebujeme tisíckrát méně půdy než při chovu krav,“ říká Kathleen Alexanderová, spoluzakladatelka firmy. A zakladatel Microsoftu Bill Gates, jeden z investorů společnosti, dodává: „Je to výborné. Nerozeznal bych to od běžného másla.“

Uhlíkové „máslo“ už testují tři americké restaurace, včetně michelinské SingleThread v Kalifornii. Do obchodů by se pak mělo dostat v roce 2027.

Jak jste se vůbec dostal k ochraně přírody?
Když jsem chodil do šesté třídy na Tyršově základní škole v Brně, přijeli tam za námi jednoho dne lektoři z programu Nejbohatší ekosystémy planety Země, kteří nám přijeli vyprávět o tom, jak se začali věnovat ochraně tropického deštného pralesa v Indonésii. Zaujal mě tehdy jejich životní příběh a doslova mě šokovaly informace o tom, že někdo na druhé straně světa zabíjí tygry, orangutany nebo vypaluje tropický deštný prales. S přednáškami za námi jezdili každé pololetí. Nejen, že jsem jejich přednášky poslouchal s velkou oblibou, ale také jsem si postupně začínal ujasňovat, čemu bych se chtěl věnovat. Dozvídal jsem se víc a víc a často si pak další věci zjišťoval i ve volném čase po skončení přednášek.

Vidíte v ochraně přírody postupem času více překážek nebo naopak se situace lepší?
Nelehká otázka. V ochraně divoké přírody čelíme mnoha problémům a překážkám a některé z nich jsou z dlouhodobého hlediska skutečně těžko překročitelné. Jednoduše řečeno, je nás stále málo, málo odhodlaných a skutečně zapálených lidí, kteří by byli ochraně přírody schopni věnovat kus života a brali to skutečně vážně. O to víc člověka potěší každý, kdo projeví zájem pomáhat. V mnoha ohledech se ale ochrana přírody posouvá. Dnes už můžeme využívat celé řady moderních technologií (fotopasti, drony apod.), které nám například skvěle umožňují sledovat stav jednotlivých ekosystémů z hlediska výskytu divokých druhů zvířat anebo třeba odhalovat nelegální aktivity, jako je velmi často třeba pytláctví. Když jsou takové technologie v dobrých rukou, můžeme pro divokou přírodu odvést kus práce. Stále je ale třeba intenzivně pracovat na kvalitním, a hlavně záživném environmentálním vzdělávání, které může přivést k této důležité činnosti další síly.

Monitoroval jste různé šelmy, není to trochu riskantní práce?
Riskantní částečně ano, ale nejspíš ne tak, jak by vás napadlo. Největším rizikovým faktorem překvapivě nejsou samotné šelmy, ale spíš lidský faktor. Šelmy jsou na mnoha místech světa terčem pytláků, trofejových lovců či travičů z mnoha důvodů a riskantní je při té práci právě setkání s takovými lidmi. V našich zeměpisných šířkách jsou tím rizikovým faktorem například myslivci, kteří jsou proti šelmám dost vysazení a vlastně téměř kohokoliv, kdo se zasazuje o jejich ochranu, považují za nepřítele. Od roku 2017 do roku 2023 jsem se intenzivně věnoval monitoringu velkých šelem na Slovensku. V Kremnických vrších a Nízkých Tatrách jsme měli za úkol monitorovat medvědy, vlky i rysa ostrovida. Byla to nádherná práce, kterou čas od času okořenilo i osobní setkání s těmito zvířaty a nikdy to nebyla žádná nebezpečná situace. Naopak, právě na tyhle okamžiky vzpomínám nejčastěji. Dnes se spolu s dalšími kolegy v určitém období v roce věnuji monitoringu jaguárů a dalších divokých zvířat v Kostarice a ani tam není třeba se těch zvířat obávat. Pokud jste vědec, který ta zvířata pouze monitoruje, dá se říct, že nejste pro nikoho hrozbou. Ve chvíli, kdy se ale věnujete také jejich ochraně a získaná data z terénu používáte pro účely ochrany a nejen výzkumu, pak už se dá říct, že máte terč na zádech a začínáte zavazet mnoha lidem, kteří jednoduše šelmy kolem nás nechtějí.

Co dělá Justice for Nature?
Děláme spoustu zajímavé práce. Organizace Justice for Nature (dříve Prales dětem) už funguje od roku 2009 a za tu dobu se zformovala do neuvěřitelných aktivit a skvělého týmu, kterého jsem dnes součástí a jsem za to moc rád. Obecně řečeno, máme celou řadu národních i mezinárodních aktivit, v rámci kterých je naším jasným cílem ochrana divoké přírody, divokých zvířat a odhalování ilegálních aktivit, které je ohrožují. To zahrnuje celou řadu projektů a aktivit.

V České republice se věnujeme problematice trávení a ilegálního lovu divokých zvířat. V programu Prevence Environmentální Kriminality máme vytvořený výjezdový tým, kterému lidé mohou prostřednictvím mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, hlásit podezření na trávení, pytlačení nebo týrání či nelegální zajetí volně žijících živočichů. Takové případy pak od oznamovatelů přebíráme, na místě přímo v terénu vše prověřujeme a následně předáváme policii. Mezi lidmi, kteří nejsou znalí mnoha oficiálních úkonů a mezi úřady, které by se touto trestnou činností měly zabývat, tak vytváříme jakýsi zelený most. Mezi naše poslední řešené případy patří například královský orel na Znojemsku, kterého někdo nelegálně bezdůvodně zastřelil. V rámci tohoto programu děláme také přednášky pro základní a střední školy o environmentální kriminalitě a šíříme osvětu o významu divoké přírody kolem nás.

Máte ale také zahraniční programy?
Naše zahraniční projekty, které mohou být pro mnoho lidí o něco zajímavější, je to přeci jen exotika, se odehrávají v Kostarice. Zde máme zřízenou oficiální organizaci, v rámci které jsme zřídili dva velké projekty. Vedle národního parku Tapanti jsme vykoupili přes 150 hektarů tropického deštného pralesa, čímž vznikla úžasná biosférická pralesní rezervace Green Life. Tu monitorujeme prostřednictvím fotopastí a vytváříme tak kvalitní ochranné pásmo kolem národního parku v oblasti Tausito. Přímo v parku pak pomáháme odhalovat ilegální aktivity. To je naše zelená energie.

Naopak modrá energie se odehrává na severu Kostariky v provincii Guanacaste, kde se v oblasti zálivu Santa Elena odehrává projekt Blue Life a monitorovací program Oko Oceánu. Máme zde Oceánské centrum a loď, tedy jsme plně schopni a vybaveni k monitoringu velryb a k získávání důležitých údajů a dat pro budoucí ochranu tohoto kouzelného zálivu. Každý rok sem připlouvají dvě populace keporkaků dlouhoploutvých. Putují sem až od Antarktidy a Kalifornie, aby hledaly partnery a rodily mláďata. Jsme v této oblasti jediní, kdo obě populace monitoruje a vytváří kvalitní data, která by do budoucna měla záliv chránit před nejrůznějšími průmyslovými zájmy.

A to nejlepší nakonec. Organizujeme dobrovolnické programy, v rámci kterých to vše mohou dobrovolníci zažívat s námi a pomáhat nejen naší organizaci, ale také národním parkům, se kterými spolupracujeme. Je to jedinečná možnost poznat tropický deštný prales, oceán, zúčastnit se monitoringu jaguárů, velryb, proti-pytláckých hlídek, dozvědět se spoustu nových informací, a hlavně po sobě ve svět zanechat nějakou pozitivní stopu. Můžeme tomu říkat dovolená 21. století. Dobře uchopené dobrovolnictví je v dnešní době pro ochranu přírody velkým přínosem.

Vzděláváte také žáky a nejenom ty, jak takové přednášky nebo besedy vypadají?
Každá přednáška či beseda je originální. Hodně záleží na tom, na jaké téma ve škole zrovna přednášíme a zda je to základní či střední škola. V rámci projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ) přednášíme o významu, ohrožení a ochraně nejrůznějších ekosystémů. Nejsilnější hodnota těchto přednášek je, že jakožto lektoři máme s těmito ekosystémy osobní zkušenosti a často se v nich pohybujeme i díky našim projektům zaměřeným na jejich monitoring a ochranu. Kromě faktů je tedy každá přednáška okořeněna různými historkami, postřehy i nepřenositelnými zkušenostmi s divokou přírodou. Občas se dostáváme do zajímavých a komplikovaných diskuzí, například v souvislosti s přelovováním oceánů nebo trofejovým lovem. Tato témata je ale třeba otevírat, a to je jeden z našich nejdůležitějších cílů.

Jaké jsou vaše další plány, na čem teď pracujete?
Momentálně v organizaci působím jako koordinátor programu Prevence Environmentální Kriminality. V rámci této činnosti přijímám hlášení z naší mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, kam nám její uživatelé posílají nejrůznější nálezy spojené např. s trávením divokých zvířat, s pytláctvím apod. Následně tato hlášení vyhodnocuji a v případě, že se skutečně jedná o něco závažného, k takovým nálezům vyjíždím, vše dokumentuji a s kolegy předávám policii. Zároveň pracujeme na nejrůznějších preventivních opatřeních – přednášky o environmentální kriminalitě na středních školách, informační kampaně v dotčených regionech či plakátování. Tento program spolu s kolegy plánujeme i dál rozvíjet. Zároveň mám v plánu svým kolegům i nadále pomáhat v Kostarice s monitoringem velryb a jaguárů.

Byl jste nominován na cenu Josefa Vavrouška, co tomu říkáte?
Přiznám se, že sám sebe nevnímám jako někoho, kdo by měl přebírat nějaká ocenění i přesto, že vnímám svoji práci jako velmi důležitou. Ovšem být spojován s odkazem pana Vavrouška je pro mě velkou ctí, protože je to jeden z lidí, kteří u nás pokládali základní stavební kameny ochrany přírody. Eventy spojené s touto cenou jsou pro mě velmi zajímavé a dostávám se díky nim k mnoha zajímavým lidem.

Jan Suchý
Jan Suchý je ochránce přírody, lektor a člen Justice for Nature. Věnuje se terénní ochraně přírody, monitoringu velkých šelem, prevenci environmentální kriminality a vzdělávání mladých lidí.

Proč jsou tyto lokality tolik významné?

Síť Natura 2000 byla zřízena na základě dvou klíčových směrnic Evropské unie: Směrnice o ochraně volně žijících ptáků a Směrnice o stanovištích. Jejich cílem je zajistit dlouhodobé přežití nejcennějších a nejvíce ohrožených druhů a přírodních stanovišť v Evropě.

V rámci ČR byla přijata legislativa, která umožňuje efektivní ochranu těchto lokalit. Nepřekvapí tedy, že EVL jsou často součástí národních parků, chráněných krajinných oblastí nebo přírodních rezervací. Tyto lokality jsou nejen domovem mnoha ohrožených druhů, ale také významnými útočišti pro migraci ptáků a další faunu.

Příklady evropsky významných lokalit u nás

1. Šumava

Šumava je jednou z nejrozsáhlejších a ekologicky nejvýznamnějších oblastí v Česku. Nachází se zde široká škála biotopů, které jsou domovem pro řadu ohrožených druhů, jako je rys ostrovid, tetřev hlušec a vydra říční.

2. Podyjí

Národní park Podyjí je unikátní pro své kaňonovité údolí a rozsáhlé lesy. Tato lokalita je významná například pro výskyt užovky stromové, ledňáčka říčního nebo netopýra velkého.

3. Český ráj

Tato oblast je známá především díky svým pískovcovým skalním městům, která vytvářejí jedinečný biotop pro různé druhy rostlin a živočichů, například pro sokola stěhovavého či čápa černého a různé druhy netopýrů.

4. Krkonoše

Krkonošský národní park je nejstarším národním parkem v ČR. Velmi cennými živočichy jsou zde například kamzík horský a puštík bělavý.

5. Moravský kras

Tato oblast je největším a nejlépe prozkoumaným krasovým územím u nás. Je to významné útočiště pro netopýry a další druhy, které jsou na tento typ prostředí vázány.

EVL v ČR jsou nedílnou součástí ochrany evropské přírodní dědictví. Tyto lokality nejen přispívají k zachování biodiverzity, ale také poskytují cenné ekosystémové služby, jako je čištění vody, regulace klimatu a rekreační možnosti pro obyvatele i návštěvníky. Efektivní ochrana a udržitelné využívání těchto území je klíčové pro zajištění zdravého a biologicky rozmanitého prostředí pro budoucí generace.

Mezi lety 1990 a 2020 bylo ve světě odlesněno území o rozloze větší než celá EU. Spotřebitelé z Unie jsou přitom zodpovědni asi za desetinu těchto ztrát. Protože Evropě záleží na budoucnosti světa, ve kterém budou žít následující generace, přijal parlament normu, která dává společnostem povinnost zajistit, že jejich výrobky na evropském trhu nepovedou k ničení a kácení lesů. Jde také o reakci na mínění většiny Evropanů, z nichž více než 90 procentům záleží na ochraně lesů a 87 procent se shodlo, že je třeba, aby byly přijaty zákony, které z evropského trhu odstraní výrobky způsobující odlesňování.

„Do dnešního dne u nás v regálech supermarketů běžně stávaly výrobky pokryté popelem z deštných pralesů nebo nenávratně zničených ekosystémů. Výrobky, kvůli nimž se zmařilo živobytí původním obyvatelům,“ řekl zpravodaj normy Christophe Hansen z Lucemburska. „Až příliš často o tom spotřebitelé neměli ani potuchy. Jsem moc rád, že si teď evropští spotřebitelé mohou s klidným svědomím dopřát šálek zasloužené kávy nebo kousek čokolády, aniž by se nevědomky spolupodíleli na odlesňování,“ dodal europoslanec.

Čeho se nová norma týká a jak bude vymáhána?

V EU se nově bude moci prodávat jen to zboží, jehož dodavatelé vydají prohlášení o náležité péči, které bude zaručovat, že tento produkt nepochází z odlesněné půdy, ani jeho výroba nevedla ke znehodnocení původních lesů. Vedle toho budou společnosti ověřovat také to, zda jsou při výrobě dodržovány zákony a lidská práva v zemích, odkud své zboží odebírají.

Výrobky a produkty, kterých se nová pravidla budou týkat, jsou následující: skot, kakao, káva, palmový olej, sója a dřevo. Norma se také vztahuje na produkty, které tyto suroviny obsahují nebo při jejichž výrobě byla některá z nich použita, jako jsou třeba čokoláda, nábytek nebo kůže. Pokrývá také zvířata, která byla některou ze surovin krmena. Poslanci do pravidel zahrnuli rovněž kaučuk, dřevěné uhlí, výrobky z tištěného papíru a některé deriváty palmového oleje.

Jednotlivé oblasti, odkud zboží pochází, budou rozděleny Evropskou komisí na ty s nízkým, středním a vysokým rizikem. Na základě míry rizika se pak budou provádět kontroly plnění požadavku náležité péče. U produktů z oblastí s největším ohrožením lesů bude sledováno devět procent produkce, u středního ohrožení půjde o tři procenta a u oblastí s nízkým rizikem bude kontrolován jeden ze sta produktů. Producenti budou evropským orgánům sdílet také souřadnice a DNA údaje, aby bylo možné sledovat stav lesů pomocí satelitů a ověřit, zda odtamtud zvířata a plodiny skutečně pocházejí. V případě porušování budou firmám hrozit pokuty v hodnotě nejméně 4 procent obratu v EU.

Ochránci přírody naznačují, kam by EU mohla pokračovat

„Je to velký průlom pro lesy a pro lidi, kteří se postavili na jejich ochranu. Je jisté, že tento zákon umlčí mnohé motorové pily v pralesech a zastaví společnosti, které profitují z odlesňování,“ řekl Jan Freifinger z Greenpeace. „V příštích letech musí EU rozšířit působnost nařízení na další ekosystémy a zabránit společnostem ničícím přírodu nejen v přístupu na trh EU, ale také v získávání úvěrů od evropských bank,“ navrhuje ochránce přírody.

Miloš Prčina z Ekumenické akademie téměř jednomyslné přijetí zákona vítá a dodává, že by se vedle lesů měla EU věnovat také ochraně dalších ekosystémů. „Například mokřady či savany jsou z hlediska biodiverzity a uchovávání uhlíku z atmosféry stále nedoceněné.„

Dvaatřicetiletá běžkyně sérii zahájila 22. srpna a v pondělí 16. ledna za hlasitého potlesku shromážděných doběhla do australského Melbourne. Uběhla celkem 6300 kilometrů. „Nedokážu slovy vyjádřit, jak krásný pocit byl proběhnout cílovou rovinkou. Upřímně myslím, že to budu zpracovávat v dalších týdnech, měsících a letech,“ napsala ke svému výkonu běžkyně na facebookovém profilu, kde informovala o svém běhu. Pro zahraniční média přiblížila dobrodružství, které absolvovala. Během své cesty byla pokousána všemi druhy hmyzu jako jsou mravenci, komáři, pavouci, spálilo ji slunce, prožila mnoho různých bolestí a když doběhla do Melbourne, nohy jí natekly o další velikost. Párů bot použila za 6 300 kilometrů deset.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Erchana Murray-Bartlett (@tip_to_toe_2022)

Nešlo přitom „jen“ o sportovní výkon a pokoření rekordu. Svým počinem chtěla Erchana Murrayová-Bartlettová zvýšit povědomí o úbytku rostlinných i živočišných druhů v Austrálii, která trpí poklesem biodiverzity ze všech zemí téměř nejvíce. Pro environmentální charitativní organizaci Wilderness Society vybrala 100 000 australských dolarů (asi 1,5 milionu korun).

Zdroj: Ekolist, BBC

Na ostrově Tchaj-wan žije 65 druhů světlušek. Co do jejich hustoty se tím řadí na třetí místo hned za Jamajku a Kostariku. Jejich světová populace je ohrožena nejen zmenšujícím se životním prostorem, ale také nedostatkem vody, pesticidy a světelným znečištěním. Místní dobrovolníci se proto snaží tyto biolumineskující brouky zachránit a vrátit i do míst, odkud na roky zmizeli. Příkladem úspěchu jsou ochránci z nadace Friends of Daan Forest Park (Přátelé lesoparku Daan), kterým se povedlo vrátit světlušku do této tchajpejské rezervace po téměř sto letech.

Celé snažení začalo v roce 2014, kdy se sešla skupina vedená entomologem Wu Chia-Hsiungem a začala měnit silné pouliční lampy za ty, které jsou pro světlušky přívětivější. Vedle toho spustili noční prohlídky, při kterých účastníky berou do lesů a za tmy pozorují létající světýlka. Túra do džungle trvá desítky minut a že se mezi bažinatými rybníčky a stromy zjeví tyto živé lampiónky, není jen tak. Pářící sezóna, kdy se samčí bříška rozsvítí zeleně nebo červeně, trvá pouze dva až čtyři týdny.

Lou-ann Fu Yen-fen, bankéřka v důchodu, která je dobrovolnicí nadace již šest let, říká, že je pro ni ctí ukazovat lidem světlušky v centru města. „Věřím, že je třeba žít a učit se. Pro mou generaci, pokud jsme žili na předměstí, jsme světlušky viděli tak nějak přirozeně. Brali jsme je jako samozřejmost. Mladí lidé, co žijí ve městě, je nikdy předtím neviděli. Pokud se naučí žít v souladu s životním prostředím, budou si ho vážit,“ říká dobrovolnice pro The Guardian.

Světluškový turismus je pro lidi z jihovýchodní Asie lákavý. Ročně přiláká asi milion lidí napříč 12 zeměmi. Jeho příznivci i ochránci se však ze všech sil snaží, aby byl ohleduplný k broukům samotným. Dbá se proto na chůzi po vyznačených cestách, zákaz baterek i focení s bleskem a nepodporuje se používání repelentů. Počty lidí na skupinu jsou také omezeny, aby co nejméně zasahovali do světluščího života.

Zdroj: The Guardian

Jedenáct orlích mláďat bude plachtit vzduchem

Kriticky ohroženým orlům královským se v České republice v uplynulém roce dařilo. Na jihu Moravy vyvedli jedenáct mláďat, což je oproti předchozímu roku nárůst. V roce 2020 se jednalo o sedm mladých. Ornitologové vloni napočítali celkem čtrnáct orlích párů. Jih Moravy je přitom v tuzemsku jediným územím, kde tito ptáci hnízdí.

Orel královský patří k nejohroženějším dravcům Evropy, jeho populace na kontinentu nepřesahuje 4 000 hnízdících párů. Podstatná část z nich žije v Rusku, Kazachstánu a Turecku, jižní Morava je celosvětově severozápadní hranicí jeho výskytu. Jedná se o původně stepní druh, který v České republice zahnízdil poprvé v roce 1998 na Břeclavsku. Druhové jméno královský získal tento druh orla podle majestátního dvoumetrového rozpětí křídel a bílým skvrnám na lopatkách připomínajícím královský hermelín.

Neobvyklý objev na Domažlicku

Úspěšní byli i přírodovědci, kteří během exkurze pro veřejnost na Domažlicku objevili nový druh motýla. Jde o první geneticky potvrzený nález kriticky ohroženého hnědáska podunajského nejen v chráněné krajinné oblasti, ale i na území celých Čech. 

Během výpravy účastníci zpozorovali netypické hnědásky jitrocelové, kteří měli neobvyklé vnější znaky. Jejich fotografie pak zooložka Zuzana Blažková rozeslala zkušenějším odborníkům v západních a jižních Čechách a Vsackých Beskydech. Následující týden odchytila dva exempláře za účelem výzkumu. „Genetická analýza, takzvaná DNA Barcoding, potvrdila, že jde o hnědáska podunajského. Doposud se předpokládalo, že se tento druh v ČR vyskytuje pouze na lesostepích jižní Moravy. Současný nález z Českého lesa tak lze považovat za senzaci,“ uvedla Blažková.

Na lokalitu se teď intenzivně zaměří Agentura ochrany přírody a krajiny ČR a Správa Chráněné krajinné oblasti Český les. „Je třeba důkladně zhodnotit stav místní populace tohoto vzácného motýla vzhledem k okolnímu prostředí a zajistit mu vhodné podmínky,“ dodala výzkumnice.

Záchrana vydřích sirotků

V polovině prosince se podařilo zachránit dva zvířecí životy. U čerpací stanice u Šlapanova na Havlíčkobrodsku maminku dvou vydřích sourozenců srazilo auto a na následky zranění zemřela. Pozorní pracovníci pumpy si všimli opuštěných mláďat a předali je záchranné stanici v Pavlově, která se o ně postarala. „V současné době se oběma vydřím klukům daří dobře a už přijímají masitou potravu,“ předala dobrou zprávu záchranná stanice.

Zdroj: Autorský článek Gabriely Brázdové s využitím informací z Jihlavské drbny, ČSO, Českých novin

Větší páky na narušitele přírody s sebou přináší novela zákona o invazních druzích. Ministerstvo tak reaguje na potřebu zasáhnout proti neukázněným turistům. Nově tak bude smět stráž přírody zastavovat vozidla ve zvláště chráněných územích a významných ptačích lokalitách, pokud bude existovat podezření, že porušila zákaz vjezdu. To samé platí pro lesní stráž, pokud bude podezřívat jeho posádku z porušení lesního zákona. Navíc bude moci vyžadovat i souhlas vlastníka lesa s vjezdem vozidla. Vedle toho může lesní stráž nově zadržet člověka, který porušuje lesní zákon, a také pořizovat obrazový a zvukový záznam.

Především zvířata ocení další novinku v zákoně, a tou je možnost zakázat nebo omezit odpalování pyrotechniky na území chráněných krajinných oblastí. Těch je celkem 26 a pokrývají 13,6 procent rozlohy státu. Zbystřit by měli především milovníci ohňostrojů, kteří vyjíždí slavit na české hory, z nichž ty nejvyšší patří vždy pod nějaký stupeň ochrany.

Člen lesní stráže má za úkol zajistit ochrannou službu v lesích a dohlíží na dodržování povinností spojených s užíváním lesa. Má u sebe průkaz, který určuje obvod jeho působnosti, a služební odznak. Vedle nových pravomocí je oprávněn zjišťovat totožnost osob, které porušují lesní zákon, ukládat a vybírat pokuty a předvést výtržníky policii. Musí být občanem České republiky starším 21 let, který nebyl odsouzen pro úmyslný trestní čin. Jeho povinností je znát své povinnosti i předpisy, které se týkají jeho činnosti.

Zdroj: Autorský článek Kláry Šubíkové s využitím webů Ekolist a eAGRI

Cílem těchto hotelů, k jejichž budování vybízejí ochránci přírody širokou veřejnost, je zvýšit počty králíků v přírodě. Takzvané králičí hotely tvoří hromady větví naskládaných v blízkosti stávajících králičích nor, které poskytují ochranu před rostoucím počtem predátorů. Tyto stavby poskytují větší bezpečí také králičím samicím, kde si mohou vyhrabat novou noru a přivést na svět mláďata.

Hromady klestí byly jako nová technika podpory králičí populace zatím vyzkoušeny v pěti lokalitách v rámci čtyřletého projektu Shifting Sands. Jeho cílem je obnovit vzácné živočišné druhy v oblastech Norfolku a Suffolku. „Lidi občas překvapí, jak důležití jsou králíci v některých ekosystémech,“ řekla Pip Mountjoyová, manažerka projektu Shifting Sands. „Považujeme je za škůdce, ale v Británii jsou klíčovým druhem – fungují jako správci krajiny a spousta dalších druhů je na nich závislá,“ dodala. Králíci třeba hrabou v zemi, a tím pomáhají klíčit semenům. Díky jejich hrabání vznikají malé plochy prohřáté půdy, které jsou útočištěm vzácných květin, bezobratlých a také běžných ještěrek či zmijí, které se v nich vyhřívají. Mezi vzácné rostliny, kterým pastva králíků pomáhá, patří kozinec dánský, ostřice jarní, rozrazil jarní a nebo poddruh chmerku vytrvalého, který se nevyskytuje nikde jinde na světě.

Zdroj: Ekolist, The Guardian

Mother Nature Cambodia od roku 2013 odhaluje korupci a destruktivní projekty, jako je ilegální těžba, znečišťování přírody a odlesňování. Díky její kampani se podařilo v roce 2016 zakázat vývoz přímořského písku, který je celosvětově žádanou surovinou, avšak jeho těžba narušuje ekosystémy a život místních komunit rybářů. Mezi aktivisty Mother Nature Cambodia patří především vysokoškolští studenti.

Upozorňování na nepravosti však vedlo k zásahu vlády, která několik aktivistů pozatýkala v rámci potlačování disentu.„Ve chvíli, kdy v Kambodži kterýkoli jednotlivec nebo skupina účinně ochraňuje životní prostředí, lidská práva nebo inspiruje ostatní lidi, aby promluvili, režim postaví co nejvíce překážek, aby jim zabránil v práci,“ řekl Deutsche Welle zakladatel Mother Nature Cambodia Alejandro Gonzalez-Davidson.

Thun Ratha, Long Kunthea a Phuon Keoraksmey byli zatčeni a následně odsouzeni k 18 až 20 měsícům vězení za podněcování k nepokojům kvůli plánování pochodu k domu premiéra Hun Sena. Cílem plánované akce bylo upozornit na zasypávání největšího jezera v Phompenhu. Tři další aktivisté, Sun Ratha, Ly Chandaravuth a Yim Leanghy, byli zatčeni poté, co zdokumentovali vypouštění odpadních vod do řeky Tonle Sap v Phnompenhu. Stejně jako jejich kolegové byli obviněni z podněcování nepokojů, spolčení a také urážky krále. V listopadu jim byl trest snížen a dostali se na svobodu, avšak musí se pravidelně hlásit soudu.

Za svou odvahu a práci dostala celá organizace ocenění pro ochránce lidských práv bojující v první linii. Propuštění aktivisté cenu uvítali a nehodlají přestat navzdory zastrašování vlády. „Milujeme spravedlnost a náš národ,“ prohlásil v rozhovoru pro Cambodianpress Ly Chandaravuth, student práv, který strávil téměř pět měsíců ve vězení. „Pro kambodžskou mládež je lepší se k nám připojit a ukázat, že se obávají toho, co dělá vláda. Ano, mohou nás posadit zpět do vězení, kdykoli chtějí, ale nemohou uvěznit každého, komu záleží na životním prostředí,“ říká studentka počítačových věd Phuon Keoraksmey, která byla uvězněná od září 2020. „Jsme příkladem pro mládež, ukázali jsme, že i 19letá dívka se dokáže postavit a bránit přírodu před vládou,“ dodává mladá aktivistka.

Zdroje: Deutsche Welle, Cambodianpress, Frontline Defenders, Mother Nature Cambodia

Celkem 42 tůní v Brdech vytvořili pracovníci lesníci Vojenských lesů a statků ČR (VLS). První vodní plochy se začaly v místní krajině objevovat již v roce 2018, postupně přibývaly další a dnes je mohou lidé vidět například na Padrťských pláních, na Baštině, na Pource, u Strašic nebo na Hrachovišti.

Tůně nejsou větší než 300 metrů čtverečných a kromě toho, že zadržují vodu v krajině, fungují také jako malé mikrobiotopy pro mokřadní byliny a vodní živočichy. „Je to vlastně taková díra v zemi s různou hloubkou vody a různým stupněm zazemnění. To je přirozený proces, kdy se tůň vlivem svého stáří mění v bažinku a opět v zamokřenou plochu, tím, jak zarůstá vegetací a ztrácí se volná vodní hladina,“ uvedl ředitel brdských VLS David Novotný.

Některé louky obhospodaří ovce, o jiné se postarají ochránci přírody

Že z přírody nelze jen brát, ale je třeba jí také zpět dávat, věděli již lidé před mnoha desítkami let. Hospodáři tak louky, které v létě sekali, na podzim hnojili třeba dřevním popelem, kejdou z chlévů nebo hnojem. Dnes se však již mnoho zemědělců o louky takto nestará a z přírody tak mizí řada rostlin, kterým změněné podmínky nevyhovují.

Pomoci se jim snaží například ochránci přírody z Krkonošského národního parku (KRNAP), kde vybrané louky hnojí již od roku 2015. Letos mají v plánu dodat živiny celkem 17 hektarům horských luk, kterým tak doplní vyčerpané zásoby. Díky tomu se vytvoří široká škála živinových podmínek od míst vyhnojených po místa tzv. vychudlá a každý druh si tak bude moci najít podmínky, které mu budou vyhovovat nejvíce.

Jiný typ obhospodařování luk pak volí v Chráněné krajinné oblasti Pálava. Pasou se zde ovce, kozy či koně, díky čemuž se zde daří zabraňovat zarůstání křovinami a také přirozeně podporovat stepní společenstva a druhy, jako jsou třeba kosatce a koniklece. Nově se sedmdesátičlenné stádo ovcí a koz spolu s pastevcem a dvěma psy po mnoha letech vrátilo také na obtížně přístupné svahy pálavské Stolové hory.

Protože vybudovat zde ohradníky by bylo technicky velmi náročně, jedinou možností je volná pastva. „V dnešní době není mnoho pastevců, kteří jsou schopní pást ovce a kozy bez ohradníku na volno, jen s pomocí pasteveckých psů. Proto jsme rádi, že se nám podařilo domluvit právě takovou pastvu v jedné z našich nejvýznamnějších rezervací – na Stolové hoře,“ řekl Jiří Kmet z české Agentury ochrany přírody a krajiny, která místní pastvu zajišťuje.

Zdroj: Pálava, Krnap, VLS

Těmito slovy uvádí princ William svou motivaci k zapojení do environmentálního hnutí. Inspirace pro ocenění výzkumů a iniciativ prospívajících planetě přišla z historie. Byl to bývalý americký prezident John Kennedy, jehož platforma Moonshot úspěšně spojila přední kapacity v oblasti vesmírného výzkumu s cílem přistát na měsíci do konce dekády. Williamova cena je proto pojmenována Earthshot a zaměřuje se na dosažení pěti cílů, které zlepší život pro nás i příští generace, pokud se tak stane do roku 2030.

Cíl 1: ochránit a obnovit přírodu

V oblasti ochrany a obnovy přírody si cenu v hodnotě v přepočtu 30 milionů korun odnesla Kostarika. Tato středoamerická země přišla do 90. let o polovinu svých pralesů, avšak vláda od té doby finančně motivuje lidi k tomu, aby se o lesy starali, chránili je a sadili stromy. Výsledkem je zdvojnásobení plochy lesů a vznik sektoru ekoturistiky, který vynáší v přepočtu asi 90 miliard korun ročně.

Cíl 2: vyčistit vzduch

Cenu za přispění k čistému vzduchu získala indická společnost Takachar a Vidyut Mohan, který se každoročně dusil kouřem z pálení zemědělského odpadu na polích. Vymyslel proto jednoduchou a přenosnou technologii, kterou lze připojit na traktor a přemění zbytky plodin na bioprodukty jako jsou paliva nebo hnojiva. Díky tomu poklesly kouřové emise farmářů o 98 procent, což zlepšilo kvalitu vzduchu kolem Díllí a zvýšilo naději na dožití populace o pět let.

Cíl 3: oživit oceány

Ocenění za úsilí o záchranu a ozdravení korálových útesů si odnesli Sam Teicher s Gatorem Halpernem a jejich společnost Coral Vita. Pěstují korály v nádržích na souši, aby je poté mohli zasadit do umírajících ekosystémů v moři. Výhodou je, že tímto postupem se rostliny vyvíjejí padesátkrát rychleji, což dále zvyšuje odolnost vůči změně klimatu. Vedle toho se zapojují do práce s komunitami a úřady, podporují vzdělání a vznik nových pracovních míst.

Cíl 4: vybudovat svět bez odpadu

Za pokrok k dosažení tohoto milníku byla oceněna milánská centra s potravinami, které by jinak skončily v koši. Povedlo se jim vyřešit jak problém vyhazování jídla ze supermarketů, tak pomoc potřebným, pro které z něj následně vaří. Milán je první metropolí, jehož radnice přijala komplexní politiku zaměřenou na potravinový odpad a zapojila do něj úřady, potravinové banky, charity, neziskové organizace, univerzity i soukromé podniky. Tři městská centra zachrání denně 350 kg potravin, což je 700 porcí jídla.

Cíl 5: napravit klima

Cenu Earthshot v této kategorii si odnesl vynález AEM elektrolyzéru od firmy Enapter. Kompaktní modulární přístroj přemění obnovitelnou elektřinu na bezemisní vodík za pomoci elektrolýzy vody a bez nutnosti použití vzácného kovu. Na tento plyn se spoléhá jako palivo budoucnosti, které nahradí uhlovodíky.

Ocenění pomůže projekty nejen zviditelnit, ale podporuje také rozšíření originálních myšlenek do celého světa, který je potřebuje více než dříve.

Zdroj: Earthshot prize

Půltunový dugong, savec zvaný také mořská kráva, spase denně asi 40 kilogramů trav rostoucích na dně oceánu. Tyto podvodní louky jsou přitom významnými zásobárnami oxidu uhličitého. Uloží se do nich až dvakrát více CO₂ než do lesů na souši. Pokud jsou mořské trávy likvidovány želvami, dugongy a dalšími býložravci, klesá krom absorbce CO₂ také schopnost oceánu vzpamatovat se z extrémních projevů klimatu, jako jsou vlny veder.

Protože si žraloci tygří rádi pochutnají právě na dugonzích, přispívají tím k regulaci jejich populace a ochraně mořských trav a jejich různorodosti. Vedle toho pomáhají také při hnojení zátok, kde žijí, protože prostřednictvím svých výkalů rozšiřují důležité živiny, jako je dusík. V neposlední řadě se podílejí také na jevu zvaném potopení uhlíku, kdy rozměrná těla žraloků bohatá na uhlík klesnou po smrti ke dnu, čímž tento prvek uloží na věky.

Zdroj: BBC

Na konci září se devět významných nadací zavázalo, že finančně podpoří jeden z cílů právě dojednávané dohody pod hlavičkou OSN. Tím je dosáhnout ochrany téměř třetiny plochy země, zatímco dnes je chráněno 15 procent země a 7 procent oceánů. „Můžeme vyřešit krizi, které příroda čelí,“ říká filantrop Hansjörg Wyss, který se zavázal investovat v přepočtu přes 30 miliard korun. „Znamená to ale, že nejbohatší národy a nejbohatší jednotlivci se zavážou reinvestovat naše obrovské majetky zde na Zemi, chránit přírodu, naši půdu, vodu a zvířata.“

Ochrana přírody stále není na předních místech zájmu nadací. Putuje k ní jen 8 procent dobročinných financí, ale daří se získávat k propagaci světově známé tváře, jako je třeba majitel Amazonu Jeff Bezos. Zapojení nejbohatších lidí do celosvětových projektů zároveň vede k tomu, že se dají dělat koncepčně a v koordinaci s obyvateli regionů, kterých se týkají, stejně jako mohou být navázány na garanci jejich lidských práv.

Bratr britského ministra přírodního prostředí Bena Goldsmitha Zac Goldsmith poukazuje na to, že ochraně přírody se lze úspěšně věnovat i s málo penězi. „Napravovat přírodu je opravdu levné. Příroda je neuvěřitelně mocná síla. Pokud jí dáte prostor, velmi rychle se zotaví. Není to jako stavět nemocnici cihlu po cihle, stroj za strojem. K tomu, aby se věci s přírodou daly do pohybu, nejsou nutné žádné obrovské investice. Je to vlastně relativně levné,“ dodává.

Zdroj: The Guardian, Campaign for Nature

Například z populárního ledovce Mount Titlis zmizely za posledních několik desetiletí velké části zmrzlé plochy, a i ty zbylé mají do budoucna poměrně špatné vyhlídky. Švýcarská vláda upozornila, že pokud nezačne populace podnikat opatření proti účinkům skleníkových plynů, bude do konce století ztraceno 90 % ze zbývajících 1 500 ledovců.

Plochu velikosti 14 fotbalových hřišť proto ve Švýcarsku pokrývají protektivní polyesterové obaly, které odráží sluneční paprsky zpět do atmosféry. Pomáhají tak ochránit sněhovou pokrývku napadanou v loňském roce. Sníh nasbíraný z povrchu pokryvu následně zaměstnanci alpinských center používají na vyplňování prasklin v ledovcích.

Zdroj: Reuters

Hlavním pojítkem rezervace, jež je považovaná za evropský ekvivalent Amazonského pralesa, jsou řeky Mura, Dráva a Dunaj. Z hlediska ochrany přírody je území významné hned pro několik důvodů. V době svého rozmnožování zde hledá útočiště orel mořský, řeka Mura je zase výjimečná rozmanitostí ryb, kterých zde žije asi šestatřicet druhů.

Biosféra se nachází na území Rakouska, Slovinska, Maďarska, Srbska a Rakouska a je tak inspirací pro další spolupráci v ochraně přírody. „Řeky a zvířata neznají hranice tak, jak je známe my,“ řekla Claire Baffert z evropské kanceláře Světového fondu na ochranu přírody. Vyhlášením rezervace UNESCO reaguje mimo jiné také na ambici Evropské unie, která chce do roku 2030 chránit skoro třetinu svého území.

Zdroj: Radio Wave

Městskou zeleň dnes často tvoří plochy s nakrátko střiženým trávníkem, což je však biologicky chudé prostředí, jež opylovačům nenabízí mnoho potravy. Pomoci zamezit dalšímu poklesu rozmanitosti hmyzu mohou přitom právě obyčejné louky, které nebudou často sečené – kvetoucí rostliny sem přilákají nejrůznější motýly, včely a jiné druhy hmyzu. Entomologové pro založení luk použili speciální osivo skládající se především z rostlinných druhů, jež jsou pro Prahu a její okolí původní, jako je například chrpa luční, kopretina bílá nebo šalvěj přeslenitá.

Možností, jak mohou zájemci přiložit ruku k dílu, je pak hned několik. Lidé mohou s pomocí entomologů a jejich rad květnatou louku sami založit, ať už na vlastním pozemku, či jako součást komunitní zahrady nebo třeba školky. Kromě osiva získají také návod, jak se o louku starat. „Nejvhodnější doba k založení květnaté louky je právě nyní v září a říjnu, a stačí i malé plochy o výměře od deseti metrů čtverečních,” uvedl pro portál Naše voda vedoucí projektu Filip Harabiš.

Ti, kteří v přírodě rádi tráví více času a pozorují poletující hmyz, pak mohou pomoci s monitoringem. Do aplikace iNauralis pozorovatelé hmyz vyfotí a vyplní údaje o místě či času nálezu, díky čemuž entomologové získají větší přehled o vyskytovaných druzích.