Jan Suchý: Terénní ochrana přírody přináší i nezapomenutelné zážitky

Ochraně přírody se věnuje už od svých 16 let, kdy ho nadchly přednášky jiných lektorů. Nejenom terénní ochrana ohrožených druhů, ale také přednášky a edukace veřejnosti dává jeho životu smysl. I právě proto byl již dvakrát nominován na Environmentální cenu Josefa Vavrouška Nadace Partnerství. Co dělá práci s ohroženými druhy zvířat nebezpečnou?

Jak jste se vůbec dostal k ochraně přírody?
Když jsem chodil do šesté třídy na Tyršově základní škole v Brně, přijeli tam za námi jednoho dne lektoři z programu Nejbohatší ekosystémy planety Země, kteří nám přijeli vyprávět o tom, jak se začali věnovat ochraně tropického deštného pralesa v Indonésii. Zaujal mě tehdy jejich životní příběh a doslova mě šokovaly informace o tom, že někdo na druhé straně světa zabíjí tygry, orangutany nebo vypaluje tropický deštný prales. S přednáškami za námi jezdili každé pololetí. Nejen, že jsem jejich přednášky poslouchal s velkou oblibou, ale také jsem si postupně začínal ujasňovat, čemu bych se chtěl věnovat. Dozvídal jsem se víc a víc a často si pak další věci zjišťoval i ve volném čase po skončení přednášek.

Vidíte v ochraně přírody postupem času více překážek nebo naopak se situace lepší?
Nelehká otázka. V ochraně divoké přírody čelíme mnoha problémům a překážkám a některé z nich jsou z dlouhodobého hlediska skutečně těžko překročitelné. Jednoduše řečeno, je nás stále málo, málo odhodlaných a skutečně zapálených lidí, kteří by byli ochraně přírody schopni věnovat kus života a brali to skutečně vážně. O to víc člověka potěší každý, kdo projeví zájem pomáhat. V mnoha ohledech se ale ochrana přírody posouvá. Dnes už můžeme využívat celé řady moderních technologií (fotopasti, drony apod.), které nám například skvěle umožňují sledovat stav jednotlivých ekosystémů z hlediska výskytu divokých druhů zvířat anebo třeba odhalovat nelegální aktivity, jako je velmi často třeba pytláctví. Když jsou takové technologie v dobrých rukou, můžeme pro divokou přírodu odvést kus práce. Stále je ale třeba intenzivně pracovat na kvalitním, a hlavně záživném environmentálním vzdělávání, které může přivést k této důležité činnosti další síly.

Monitoroval jste různé šelmy, není to trochu riskantní práce?
Riskantní částečně ano, ale nejspíš ne tak, jak by vás napadlo. Největším rizikovým faktorem překvapivě nejsou samotné šelmy, ale spíš lidský faktor. Šelmy jsou na mnoha místech světa terčem pytláků, trofejových lovců či travičů z mnoha důvodů a riskantní je při té práci právě setkání s takovými lidmi. V našich zeměpisných šířkách jsou tím rizikovým faktorem například myslivci, kteří jsou proti šelmám dost vysazení a vlastně téměř kohokoliv, kdo se zasazuje o jejich ochranu, považují za nepřítele. Od roku 2017 do roku 2023 jsem se intenzivně věnoval monitoringu velkých šelem na Slovensku. V Kremnických vrších a Nízkých Tatrách jsme měli za úkol monitorovat medvědy, vlky i rysa ostrovida. Byla to nádherná práce, kterou čas od času okořenilo i osobní setkání s těmito zvířaty a nikdy to nebyla žádná nebezpečná situace. Naopak, právě na tyhle okamžiky vzpomínám nejčastěji. Dnes se spolu s dalšími kolegy v určitém období v roce věnuji monitoringu jaguárů a dalších divokých zvířat v Kostarice a ani tam není třeba se těch zvířat obávat. Pokud jste vědec, který ta zvířata pouze monitoruje, dá se říct, že nejste pro nikoho hrozbou. Ve chvíli, kdy se ale věnujete také jejich ochraně a získaná data z terénu používáte pro účely ochrany a nejen výzkumu, pak už se dá říct, že máte terč na zádech a začínáte zavazet mnoha lidem, kteří jednoduše šelmy kolem nás nechtějí.

Co dělá Justice for Nature?
Děláme spoustu zajímavé práce. Organizace Justice for Nature (dříve Prales dětem) už funguje od roku 2009 a za tu dobu se zformovala do neuvěřitelných aktivit a skvělého týmu, kterého jsem dnes součástí a jsem za to moc rád. Obecně řečeno, máme celou řadu národních i mezinárodních aktivit, v rámci kterých je naším jasným cílem ochrana divoké přírody, divokých zvířat a odhalování ilegálních aktivit, které je ohrožují. To zahrnuje celou řadu projektů a aktivit.

V České republice se věnujeme problematice trávení a ilegálního lovu divokých zvířat. V programu Prevence Environmentální Kriminality máme vytvořený výjezdový tým, kterému lidé mohou prostřednictvím mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, hlásit podezření na trávení, pytlačení nebo týrání či nelegální zajetí volně žijících živočichů. Takové případy pak od oznamovatelů přebíráme, na místě přímo v terénu vše prověřujeme a následně předáváme policii. Mezi lidmi, kteří nejsou znalí mnoha oficiálních úkonů a mezi úřady, které by se touto trestnou činností měly zabývat, tak vytváříme jakýsi zelený most. Mezi naše poslední řešené případy patří například královský orel na Znojemsku, kterého někdo nelegálně bezdůvodně zastřelil. V rámci tohoto programu děláme také přednášky pro základní a střední školy o environmentální kriminalitě a šíříme osvětu o významu divoké přírody kolem nás.

Máte ale také zahraniční programy?
Naše zahraniční projekty, které mohou být pro mnoho lidí o něco zajímavější, je to přeci jen exotika, se odehrávají v Kostarice. Zde máme zřízenou oficiální organizaci, v rámci které jsme zřídili dva velké projekty. Vedle národního parku Tapanti jsme vykoupili přes 150 hektarů tropického deštného pralesa, čímž vznikla úžasná biosférická pralesní rezervace Green Life. Tu monitorujeme prostřednictvím fotopastí a vytváříme tak kvalitní ochranné pásmo kolem národního parku v oblasti Tausito. Přímo v parku pak pomáháme odhalovat ilegální aktivity. To je naše zelená energie.

Naopak modrá energie se odehrává na severu Kostariky v provincii Guanacaste, kde se v oblasti zálivu Santa Elena odehrává projekt Blue Life a monitorovací program Oko Oceánu. Máme zde Oceánské centrum a loď, tedy jsme plně schopni a vybaveni k monitoringu velryb a k získávání důležitých údajů a dat pro budoucí ochranu tohoto kouzelného zálivu. Každý rok sem připlouvají dvě populace keporkaků dlouhoploutvých. Putují sem až od Antarktidy a Kalifornie, aby hledaly partnery a rodily mláďata. Jsme v této oblasti jediní, kdo obě populace monitoruje a vytváří kvalitní data, která by do budoucna měla záliv chránit před nejrůznějšími průmyslovými zájmy.

A to nejlepší nakonec. Organizujeme dobrovolnické programy, v rámci kterých to vše mohou dobrovolníci zažívat s námi a pomáhat nejen naší organizaci, ale také národním parkům, se kterými spolupracujeme. Je to jedinečná možnost poznat tropický deštný prales, oceán, zúčastnit se monitoringu jaguárů, velryb, proti-pytláckých hlídek, dozvědět se spoustu nových informací, a hlavně po sobě ve svět zanechat nějakou pozitivní stopu. Můžeme tomu říkat dovolená 21. století. Dobře uchopené dobrovolnictví je v dnešní době pro ochranu přírody velkým přínosem.

Vzděláváte také žáky a nejenom ty, jak takové přednášky nebo besedy vypadají?
Každá přednáška či beseda je originální. Hodně záleží na tom, na jaké téma ve škole zrovna přednášíme a zda je to základní či střední škola. V rámci projektu Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ) přednášíme o významu, ohrožení a ochraně nejrůznějších ekosystémů. Nejsilnější hodnota těchto přednášek je, že jakožto lektoři máme s těmito ekosystémy osobní zkušenosti a často se v nich pohybujeme i díky našim projektům zaměřeným na jejich monitoring a ochranu. Kromě faktů je tedy každá přednáška okořeněna různými historkami, postřehy i nepřenositelnými zkušenostmi s divokou přírodou. Občas se dostáváme do zajímavých a komplikovaných diskuzí, například v souvislosti s přelovováním oceánů nebo trofejovým lovem. Tato témata je ale třeba otevírat, a to je jeden z našich nejdůležitějších cílů.

Jaké jsou vaše další plány, na čem teď pracujete?
Momentálně v organizaci působím jako koordinátor programu Prevence Environmentální Kriminality. V rámci této činnosti přijímám hlášení z naší mobilní aplikace Hlášení Zelené Kriminality, kam nám její uživatelé posílají nejrůznější nálezy spojené např. s trávením divokých zvířat, s pytláctvím apod. Následně tato hlášení vyhodnocuji a v případě, že se skutečně jedná o něco závažného, k takovým nálezům vyjíždím, vše dokumentuji a s kolegy předávám policii. Zároveň pracujeme na nejrůznějších preventivních opatřeních – přednášky o environmentální kriminalitě na středních školách, informační kampaně v dotčených regionech či plakátování. Tento program spolu s kolegy plánujeme i dál rozvíjet. Zároveň mám v plánu svým kolegům i nadále pomáhat v Kostarice s monitoringem velryb a jaguárů.

Byl jste nominován na cenu Josefa Vavrouška, co tomu říkáte?
Přiznám se, že sám sebe nevnímám jako někoho, kdo by měl přebírat nějaká ocenění i přesto, že vnímám svoji práci jako velmi důležitou. Ovšem být spojován s odkazem pana Vavrouška je pro mě velkou ctí, protože je to jeden z lidí, kteří u nás pokládali základní stavební kameny ochrany přírody. Eventy spojené s touto cenou jsou pro mě velmi zajímavé a dostávám se díky nim k mnoha zajímavým lidem.

Jan Suchý
Jan Suchý je ochránce přírody, lektor a člen Justice for Nature. Věnuje se terénní ochraně přírody, monitoringu velkých šelem, prevenci environmentální kriminality a vzdělávání mladých lidí.