Poutní cesta Říp–Blaník je dlouhá téměř 190 kilometrů, které zvládnete ujít přibližně za 12 dnů. Pokud si tolik času vyhradit nemůžete, existuje i varianta projít poutní stezku po částech, jelikož je rozdělena do sedmi samostatných etap. Mezi nejzajímavější zastavení patří hora Blaník, Český Šternberk, Sázava, Kouřim, Sadská, Stará Boleslav, Mělník a Říp.

Proč se na cestu vydat? Při putování českou krajinou poznáte spoustu nového. Prozkoumáte charakteristickou tuzemskou přírodu a nahlédnete do historie a kultury. Putování pro vás ale může být i cestou k sebepoznání a osobnímu růstu. Odpovíte si na otázky ohledně vlastního já, utřídíte si myšlenky a zklidníte se. Potkáte nové tváře a vytvoříte si vztah k lidem, sobě i naší krásné zemi. Právě tím se odlišuje běžná turistika od putování.

„Je známo, že jsme národem milujícím turistiku. Naše putování propojuje dvě nejznámější a nejdůležitější české hory, tedy horu Blaník se symbolikou ochrany a Říp představující zrod, počátek. Poutník navštěvuje místa, která jsou neodmyslitelně spjatá s českými dějinami, a získává tak nový pohled na svou zemi a společnost, ve které žije,“ popisuje Jindřich Chmelař, předseda spolku Cesta Česka.

Jak si zpestřit putování?

Patříte-li mezi milovníky procházek v přírodě, pak pro vás bude tato poutní stezka opravdovým zážitkem. Spolek Cesta Česka navíc vytvořil spoustu zajímavých doplňků, díky kterým vás putování bude bavit ještě o něco víc. Ke každé ze sedmi etap je připravené jedno téma, nad kterým se můžete během putování zamýšlet. Možná vám tak na mysl přijdou nevšední nápady.

Putování vám usnadní tištěná mapa, abyste se neztratili ani bez přístupu k internetu. S orientací vám pomohou i tabulky s QR kódy na rozcestích, které vám po načtení uvedou podrobnosti o pokračování cesty.

Zajímavým zpestřením je Poutníkův deník, do kterého si můžete zapisovat své myšlenky, zážitky a úvahy nad tématem k zamyšlení. Do deníku také dostanete razítko pokaždé, když začnete i dokončíte jednu z etap. Deník seženete ve spřátelených informačních centrech.

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z cestaceska.cz

Hned čtyřikrát má Česká republika na seznamu kulturního dědictví zastoupena historická centra měst. Centra Prahy, Českého Krumlova a Telče byla v roce 1992 vůbec prvními zápisy na seznamu památek UNESCO. O tři roky později přibylo také historické jádro Kutné Hory, která má kromě centra města na seznamu zapsán také Chrám sv. Barbory a Katedrálu Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci.

V roce 1994 dostal ocenění památka UNESCO i Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře ve Žďáru nad Sázavou. Stavba ve stylu barokní gotiky pochází z počátku osmnáctého století a je charakteristická svým tvarem pěticípé hvězdy.

Dvakrát jsou na seznamu zastoupeny zámky. Starší z nich se nachází v Litomyšli a pochází z druhé poloviny šestnáctého století. Druhým je zámek v Kroměříži, kde jsou kromě barokní stavby oceněny také rozsáhlé zahrady. V souvislosti se zámky je pak třeba zmínit také Lednicko-valtický areál, což je panství sestávající z architektury zámků, drobných staveb v romantickém duchu a krajiny v anglickém stylu.  

Protipólem honosných zámků je vesnická rezervace v Holašovicích. V této tradiční středoevropské vesnici lze najít množství kvalitních venkovských staveb z osmnáctého a devatenáctého století, jež jsou postaveny ve stylu zvaném jihočeské selské baroko.

Z dalších historických staveb na seznamu figuruje pětatřicet metrů vysoký sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci či židovská čtvrť a bazilika svatého Prokopa v Třebíči, které symbolizují blízké soužití křesťanské a židovské kultury od středověku až do dvacátého století.

Novodobá architektura je pak zastoupena brněnskou vilou Tugendhat. Stavba z přelomu dvacátých a třicátých let dvacátého století představuje jedno z nejvýznamnějších funkcionalistických děl německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe.

Díky více než osm set let trvající soustavné těžbě a zpracování rud se oceněním UNESCO může chlubit také Hornický region Erzgebirge, česky Krušnohoří. Jedinečnost zdejší hornické krajiny tkví v množství památek v nadzemí i podzemí a s hustou sítí horních měst.

Jiná lidská činnost, a sice chov koní, je pak na seznamu zastoupena památkou nazvanou Krajina pro chov koní v Kladrubech nad Labem. Místo zahrnuje kromě hřebčínů také okolní pastviny včetně uměle zbudovaných vodních kanálů a přímých komunikací lemovanými alejemi. Hřebčín po staletí slouží k chovu takzvaných starokladrubských běloušů, kteří představují celosvětově unikátní podobu barokního koně, jenž se nevyskytuje nikde jinde na světě.

V letošním roce na seznam přibyl Západočeský lázeňský trojúhelník. Lázně Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně byly na seznam UNESCO zapsány spolu s dalšími osmi evropskými lázeňskými městy, a souhrnně se tak tyto přírůstky označují jako Slavné lázně Evropy.

Druhým letošním přírůstkem jsou Jizerskohorské bučiny. Území rozkládající se na necelých třiceti kilometrech čtverečných vyniká smíšenými a bukovými lesy na strmých svazích s unikátní geomorfologií. Jedná se o vůbec první českou přírodní lokalitu na tomto seznamu.

Zdroj: unesco-czech.cz, aktualne.cz

Houbová sezóna obvykle trvá zhruba od června do října a letos zatím vše nasvědčuje tomu, že by mohla být vydařená. Zatímco v jehličnatých lesích rostou houby spíše na přelomu léta a podzimu, v listnatých nastává čas sklizně právě teď. „Najdete například holubinky, muchomůrku růžovku, muchomůrku šedivku, hřib dubový, hříbky, kozáka habrového,“ uvedla Anna Švecová z ústřední poradny České mykologické stanice.

Podle mykoložky jsou nyní na houby bohaté například lesy v Českém krasu, Křivoklátsku nebo ve Voděradských bučinách. Aby však lidé mohli na místech houby najít také napřesrok, radí Švecová okrajovat nalezené úlovky v přírodě. „Houby, které se vyhodí v lese, mají větší šanci se udržet. Proto je lepší je krájet rovnou na místě,“ vysvětlila.

Zdroj: irozhlas.cz

Autoři osvětově informačního projektu se snaží téma předávat co nejatraktivněji. Lidé tak mohou zejména na sociálních sítích narazit na obrázky s petlahvoněm odhozencem, vlhčencem ubrouskovým, sáčkovcem šustilkou nebo třeba obalíkem sušenkovitým. Inspiraci přitom tvůrci hledali u pozoruhodných názvů z říše rostlin a živočichů.

„Plastové či kovové obaly od potravin, ústenky, respirátory a papírové kapesníčky jsou nejčastější odpadky, které zůstávají v přírodě Krkonošského národního parku po turistech. Řešením není instalace odpadkových košů. Řešením je, aby návštěvníci pochopili, že v národních parcích platí pravidlo, co si do hor přinesu, to si mám také odnést,“ uvedl ředitel Správy Krkonošského národního parku (KRNAP) Robin Böhnisch.

Kampaň Není zvěř jako zvěř spustil poprvé před dvěma lety KRNAP, letos se k němu přidaly všechny zbývající české národní parky. Projekt podpořilo i Ministerstvo životního prostředí. „V covidových měsících zvláště, ale i obecně v posledních letech se tlak na českou přírodu stále zvyšuje. A my stojíme před zcela novou výzvou – na jedné straně přispět k vytvoření cenného pouta návštěvníků ke krajině, k bohatství české přírody, ale na druhé straně ji uchránit před takovým chováním lidí, které má pro ni destruktivní následky,“ dodal ministr životního prostředí Richard Brabec.

Cílem kampaně Místo pro přírodu je výkup pozemků s unikátně zachovalou přírodou nebo potenciálem k navrácení původních druhů. Za osmnáct let se díky finančním darům podařilo zachránit asi sto sedmdesát hektarů území. „Velký dík patří dárcům veřejné sbírky Místo pro přírodu, bez jejichž finančních darů by výkupy nebyly možné, ale i lidem z místních pozemkových spolků, na nichž převážně leží tíha vyjednávání výkupů s vlastníky,“ uvedli členové svazu.

Jedním z nedávno vykoupených pozemků je například lokalita v Dobrých horách u jihomoravských Kněždub. Zatímco dříve zde bývaly květnaté louky, vinice a sady, po skončení zemědělské činnosti místo zarostlo houštím, křovinami a lesíky. Díky výkupu se však postupně daří navrátit nejen původní ráz krajiny, ale také několik druhů hmyzu, které z naší přírody již téměř zmizely.

Rozšířit se letos povedlo také mokřadní louku Bělá. V údolí zdejšího potoka roste řada vzácných rostlin, například prstnatec májový, upolín či ostřice Davallova. Kromě toho zde žije také mnoho druhů ohrožených živočichů, mezi něž patří třeba modrásek bahenní nebo ohniváček černočerný.

Páskovec dvojzubý je nápadný svým černožlutým zbarvením i velikostí. Patří mezi naše největší vážky – dorůstá délky až 8,5 centimetru, rozpětí křídel může mít až deset centimetrů. Potkat ho lze především v Karpatech, ojediněle na severu Čech, na většině území republiky se ale nevyskytuje. Svým životem je vázaný především na lesní prameniště.

Samice kladou vajíčka do drobných vodotečí, larvy pak žijí zahrabané v substrátu na jejich dně. Před vylíhnutím dospělé vážky vylezou z vody a usadí se na rostlinách, které rostou na břehu. Když dospělec vylétne, na rostlině zůstane přichycená prázdná schránka larvy, takzvaná svlečka. „Takovouto svlečku našla jedna z dárkyní kampaně Místo pro přírodu během pravidelného setkání dárců, které se tentokrát konalo na Dobšeně v nejsevernější části Bílých Karpat. Odborníky byla určena jako svlečka právě páskovce dvojzubého, druhu zařazeného do takzvaného červeného seznamu ohrožených živočichů. Ohrožení představují nevhodné zásahy do vodního režimu; odvodňování pramenišť a regulace drobných vodních toků. Dle dostupných informací jde o první nález této velmi zajímavé vážky z Dobšeny,“ uvedl Jan Moravec z Českého svazu ochránců přírody.

Dobšena je horská louka na jižních svazích vrchu Královec nad Valašskými Klobouky. Počátkem 80. let ji od zničení zachránila a od té doby o ní pečuje místní organizace Českého svazu ochránců přírody Kosenka. Každoročně zde začátkem léta pořádá tradiční kosení. I díky tomu dnes Dobšena patří k druhově nejbohatším loukám severní části Bílých Karpat. Proslulá je především mezi botaniky – hostí na 360 druhů rostlin, z toho mimo jiné 8 druhů orchidejí.

Chřástal polní se v Penčicích objevil před více než dvěma týdny. Přišli na to místní občané, které v noci rušil neznámý a stále se opakující pronikavý zvuk. Domnívali se, že se jedná o žábu, ale nikdy dříve nic podobného neslyšeli. Pořídili tedy nahrávku zvuku a zaslali ji do Moravského ornitologického spolku, kde odborníci neznámého narušitele identifikovali.

Podle ornitologů se tento pták v oblasti běžně nevyskytuje, nejbližší hnízdiště má ve vojenském prostoru Libavá a na podhorských loukách. Proč se usadil právě v Penčicích, je tak záhadou. Pravděpodobně jde o samce, který hledal vhodné místo k uhnízdění a louka se mu zalíbila i přesto, že se nachází v obci.

Občané tato zjištění ocenili. Kromě toho, že už vědí, kdo rušil jejich noční klid, mile je překvapilo, že se jedná o tak vzácného a výjimečného ptáka. Majitel pozemku dokonce odložil první seč na části louky, protože si všiml, že si chřástal přivedl i samičku a mají spolu kuřátka. Ptačí host se mu odvděčil tím, že se přestal v noci ozývat. Spokojenost tak panuje na lidské i zvířecí straně.

Odborníci z Botanického ústavu Akademie věd zdokonalují ve spolupráci s Leteckým ústavem Strojní fakulty VUT letoun vybavený přesnou multispektrální kamerou a navigačním systémem. Jeho využití má oproti pilotovaným letům několik výhod. „Zejména je to větší operativnost a nižší cena. Když nastane vegetační období nějaké rostliny, potřebují botanici zmapovat prostor ihned, nemohou čekat na celonárodní snímkování, které se navíc opakuje jen jednou za několik let,“ vysvětluje Petr Dvořák z Leteckého ústavu VUT. Předčí také družicové zobrazování, protože létá pod hladinou oblačnosti a je výrazně levnější než komerční projekty.

Získaná data vědci zpracovávají do leteckých map s přesnými souřadnicemi. Botanici poté použijí klasifikační algoritmy, které rozeznávají jednotlivé druhy rostlin a usnadňují tak práci s daty. Technologie má za cíl ochránit před riziky, která s sebou nese výskyt invazních rostlin v české přírodě, ať už jde o popálení od bolševníku nebo pajasanu, či hrozbu pro zdejší ekosystémy a krajinnou rozmanitost. Tento způsob mapování přírody se v Česku využívá k více účelům. Vedle monitorování a likvidace invazních druhů umí detekovat třeba kůrovce.

Podpora šetrného obhospodařování lesů a jejich ochrana před celosvětovou devastací. To je dlouhodobý cíl nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC). K osvětě v České republice nyní organizace povolala zpěváka Tomáše Kluse, který je svou blízkostí k ekologickým tématům známý. Zavede diváky edukačních videí za odborníky a probere s nimi důležitá témata. V prvním videu například mluví s lesníkem Danem Pitkem o tom, jak lze k pěstování lesů přistoupit způsobem, který pojí ekonomický i ekologický prospěch.

Videi ale projekt Mysli na lesy nekončí. Na jeho webových stránkách najdou poučné informace všichni, kterým na šetrném zacházení se dřevem a lesy záleží. Mantrou jim může být Desatero zelených tipů pro nákup dřevěných produktů. Co mezi ně patří? Například upřednostnění nákupu výrobků z českých dřevin nebo sledování certifikace FSC, která garantuje, že bylo se zdroji zacházeno správně. Dále je na místě důraz na kvalitu zboží i výběr nezávadné povrchové úpravy.

Soutěž pořádá organizace Czech Photo již od roku 2017. Jejím cílem je nejen ocenit nejlepší české a slovenské fotografy, ale také pomocí snímků zachycujících přírodu motivovat veřejnost k její ochraně. Klání se každoročně účastní jak profesionální, tak amatérští fotografové, letos v celkem čtrnácti kategoriích. „I díky přihlášeným fotografiím je zřejmé, že Česko patří k zemím, kde má fotografie přírody silné postavení. Není náhodou, že řada domácích autorů fotí přírodu také pro mezinárodní agentury a vydavatele,“ uvedli organizátoři na svých webových stránkách.

Vítězný snímek v kategorii Nejlepší fotka české přírody Igora Mikuly zobrazuje samečka kosa černého krmícího svá mláďata. „Už dlouho jezdívám do jedné zapadlé vesničky na chatu ke kamarádovi Ondřejovi pozorovat zvířata. Na parapetu záchodového okénka každoročně hnízdí pár kosů. Nebylo tomu jinak ani loni. Vzhledem k tomu, že jsou na přítomnost lidí zvyklí, rozhodl jsem se život rodinky zdokumentovat,“ řekl fotograf.

V kategorii Savci zvítězil Michal Stoklasa se svou fotkou tří liščat nazvanou Bratři. „Pozorování liščích mláďat patří mezi mé nejkrásnější zážitky v přírodě z tohoto roku. Fotografie vznikla, když si liščata spolu hrála pod starým smrkem. Byla asi hodina před západem slunce, když je v dálce něco zaujalo a spolu zkoumala, co to je,“ dodal Stoklasa.

Jako nejlepší fotku přírody v Praze porotci vybrali snímek Martina Divíška, který zachytil ženu krmící racky z okna u Karlova mostu.

Kategorii Bezobratlí vyhrál Petr Bambousek. „Mravenci Atta jsou typickými obyvateli kostarických pralesů. Přenášejí lístky rostlin do svého hnízda, kde na nich pěstují houbu, kterou se poté živí,“ vysvětlil autor záběr, který pořídil na Kostarice.

Letošní novinkou soutěže byly kategorie Czech Photo Junior určené pro žáky základních a středních škol, do kterých se celkem zapojilo přes 200 dětí ve věku od 6 do 18 let. Mezi snímky žáků druhého stupně se porotcům nejvíce líbila fotka čtrnáctiletého Adama Kőszegiho s názvem Na lovu.

Zábrany jsou dlouhé asi 250 metrů. Jejich cílem je nasměrovat obojživelníky do propustku pod silnicí. „Na místo, kde ropuchy hynou pod koly aut, nás upozornili přímo lidé z Černé Řeky. Zajistili jsme finance na bariéru a nyní budeme zkoumat, kolik a jaké druhy obojživelníků přes silnici putují,“ vysvětlila Zuzana Blažková z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. „Zatím víme jen o ropuchách obecných, ale mohou se tu objevit i čolek obecný či horský. Podle získaných dat navrhneme trvalé zabezpečení – buď formou propustků pod silnicí, nebo trvalou bariérou,“ dodala.

O instalaci dočasné bariéry se postaral revírník z Lesní správy Horšovský Týn Ondřej Teska, a to za finanční podpory Programu péče o krajinu Ministerstva životního prostředí. Odborný dohled nad stavbou zajistili pracovníci Agentury ochrany přírody a krajiny ČR. Ti také panu Teskovi pomáhají při pravidelných kontrolách funkčnosti bariéry. Péče o ni je náročná a vyžaduje každodenní dohled.

Během února a března umístili ichtyologové do schránek sto tisíc jiker ve vývojovém stádiu takzvaných očních bodů. „Z velké části se z jiker již vykulil takzvaný váčkový plůdek, tedy rybka vyživovaná žloutkovým váčkem. Rybky setrvají v inkubačních schránkách do doby, než žloutkový váček stráví. Poté, zřejmě ve druhé polovině dubna, budou vypuštěny do říček, které mohou považovat za rodné a ve kterých prodělají další vývojová stadia před svou cestou do Atlantiku,“ uvedl tiskový mluvčí parku Tomáš Salov. Do Kamenice se lososi mají vrátit, aby se pokusili rozmnožit již přirozenou cestou. Tento cyklus trvá zhruba čtyři roky.

Inkubaci lososích jiker v Národním parku České Švýcarsko zajišťuje od roku 2018 nezisková organizace Beleco. V předchozích letech testovala účinnost a využitelnost různých typů inkubačních schránek. Akce navazuje na projekty zaměřené na návrat lososů do českých řek zahájené Českým rybářským svazem v roce 1998 a doplněné Správou Národního parku České Švýcarsko o další aktivity od roku 2008.

Teprve sedmdesátiletá jabloň roste na zahrádce hospody u Lidmanů v Machovské Lhotě. Loni na podzim vyhrála s velkým náskokem titul o nejoblíbenější strom České republiky. Mezi staletými duby a mohutnými lípami je v historii české i evropské soutěže nejmladším a nejspíše i nejmenším finalistou.

České jabloni konkurují stromy z Belgie, Bulharska, Francie a dalších evropských zemí. Ankety se účastní celkem 14 stromů a vítěz bude slavnostně vyhlášen 17. března v Bruselu. Soutěž už od roku 2011 pořádá organizace Environmental Partnership Association.

„Oba brouci – ať je to trnoštítec nebo tesařík javorový – jsou nesmírně vzácní. My jsme si dlouho mysleli, že na Šumavě je po nich veta. Tesařík javorový byl naposledy zaznamenán na Železnorudsku v roce 1946, o trnoštítci jsme sice kusé informace měli, stav populace jsme však neznali,“ informoval náměstek ředitele Správy národního parku Šumava Martin Starý.

Na příští rok je naplánován rozsáhlejší monitoring jak tesaříka javorového, tak trnoštítce horského. „Věřím, že oba druhy budou na Šumavě zastoupeny v podobně silných populacích, jako kornatec velký. Je totiž evidentní, že tak, jako v případě jiných druhů hmyzu, funguje Šumava se svou rozlohou a hlavně pestrou nabídkou biotopů zahrnující bezzásahová území a území s přírodě velmi blízkým a šetrným managementem jako Archa Noemova, zachovávající hmyzí pestrost pro budoucí generace,“ uvedl ředitel Správy národního parku Šumava Pavel Hubený.