Výzkum tak narušuje dlouho zakořeněnou představu, že muži byli výhradně lovci a ženy se věnovaly jen sběru a péči o domácnost. Nálezy naznačují, že role mohly být mnohem flexibilnější a že do lovu či výroby nástrojů se zapojovali i další členové komunity. Pohřební výbava navíc poukazuje na to, že i děti mohly mít ve společnosti specifické postavení a učily se dovednostem už od útlého věku.

Zvejnieki leží poblíž jezera Burtnieks v Lotyšsku. Naleziště obsahuje více než 330 hrobů, které jsou staré přes 5 000 let. Vykopávky začaly v 60. letech 20. století a pokračovaly po celá desetiletí. Objev přispívá k modernějšímu a vyváženějšímu pohledu na život lidí v pravěku. Archeologové díky němu přehodnocují stereotypy, které se dlouho promítaly nejen do vědeckých interpretací, ale i do učebnic. Ukazuje se, že lidské společnosti byly už v době kamenné komplexní a různorodé, a že spolupráce byla klíčem k jejich přežití.

Automat funguje podobně jako běžný prodejní automat na nápoje, ale je přizpůsoben pietnímu prostředí. Platba je možná hotově i kartou, což výrazně zjednodušuje návštěvu těm, kteří přijdou bez přípravy. Svíčkobot je navíc vybaven bezpečnostními prvky a odolným plexisklem, aby odolal případnému vandalismu a mohl spolehlivě sloužit co nejdéle.

Město zatím novinku testuje, ale první reakce jsou pozitivní. Pokud se Svíčkobot osvědčí, mohl by se v budoucnu objevit i na dalších břeclavských hřbitovech. Projekt tak ukazuje, že i malá technologická změna může přinést velký praktický přínos a pomoci lidem udržet tradici vzpomínání na své blízké.

Slyšeli jste o xenobotech? Jedná se o třídu mnohobuněčných organismů navržených umělou inteligencí, které studují funkce buněk. Vědci je zkonstruovali s pomocí evolučních algoritmů a doufají, že jim pomůžou odhalit tajemství buněčné komunikace. Nyní se ale ukázalo, že xenoboti si vytvářejí nové role nad rámec své původní biologické funkce – učí se nové věci. Naučily se třeba využívat vláskovité řasinky (chloupky umístěné po obvodu buňky) k pohybu, i když předtím měly sloužit jen k transportu hlenu. Na základě tohoto objevu vědci tvrdí, že buňky nemusí po smrti organismu zemřít s ním.

Objev těchto buněčných robotů i jejich chování je klíčový třeba pro medicínu. Díky nim by mohly vznikat léky na míru vytvořené z tkáně samotného pacienta, což by mohlo zabránit nebezpečným imunitním reakcím.

Je zajímavé, že tyto vlivy prostředí zanechávají v našem genomu otisky, označované jako epigenetické modifikace. Studiem těchto markerů mohou vědci potenciálně kvantifikovat molekulární stárnutí. Díky tomu výzkumníci vymysleli několik „epigenetických hodin stárnutí“, které jsou v podstatě kalibrovány podle věku jedince a různých faktorů životního stylu. Většina těchto hodin se soustředí kolem metylace DNA v krevních buňkách. Tento způsob odběru vzorků je však pro pacienta nejen náročný, ale i stresující. V reakci na to tým odborníků ve Spojených státech vytvořil CheekAge, hodiny druhé generace, které využívají metylační data z jednoduše sbíratelných lícních buněk.

Nedávná studie poprvé potvrdila, že CheekAge přesně předpovídá riziko úmrtnosti, i když jsou použita epigenetická data z jiných tkání. Ve studii byla použita data od 1 513 jedinců narozených v letech 1921 a 1936. Primárním cílem programu bylo korelovat rozdíly v kognitivním stárnutí s životním stylem, psychosociálními faktory a biomedicínskými, genetickými, epigenetickými a mozkovými zobrazovacími daty. Zjistilo se, že jedno zvýšení směrodatné odchylky v CheekAge odpovídalo 21% zvýšení míry rizika úmrtí ze všech příčin. To naznačuje, že CheekAge je silně spojen s rizikem úmrtnosti u starších dospělých. „Zjištění naznačují, že mezi tkáněmi existují běžné signály úmrtnosti,“ řekl doktor Shokhirev. „To znamená, že jednoduchý, neinvazivní výtěr z tváře může být cennou alternativou pro studium a sledování biologie stárnutí,“ doplnil.

Test, který vyvinuli vědci z Monash University v Austrálii a University of Birmingham ve Spojeném království, v kontrolovaných laboratorních podmínkách prokázal 99,2% míru přesnosti v rozlišování mezi klidovými a spánkovými stavy. Ukázala se, že přesnost mírně klesá na 89,1 % v nepřítomnosti klidového stavu, účinnost testu zůstala působivě vysoká.

Tento objev je velmi významný, když přihlédneme k tomu, že nedostatek spánku hraje roli u přibližně 20 % dopravních nehod. Vývoj tohoto testu otevírá dveře rychlé identifikaci řidičů s nedostatkem spánku. Tím by se se zvýšila bezpečnost silničního provozu. Kromě toho je příslibem pro použití v dalších různých prostředích kritických z hlediska bezpečnosti, kde mohou být následky únavy dalekosáhlé.

Tým výzkumníků ze Španělska, Austrálie, Kanady a Dánska pečlivě prozkoumal lékařské záznamy a odpovědi v průzkumech zdravých Američanů ve věku 18 a více let. Odborníci analyzovali data a záznamy o úmrtí, aby určili optimální dobu a typ cvičení, které by snížilo riziko úmrtnosti z různých příčin. Zjistili přitom, že mix středně intenzivních až intenzivních kardiovaskulárních aktivit doplněný posilováním může být perfektní cvičební rutinou. 

Tato týdenní rutina zahrnuje týdně jednu hodinu a 15 minut rychlé chůze, minimálně dvě a půl hodiny intenzivnějších cvičení, jako je běh nebo plavání, a alespoň dvě lekce věnované aktivitám na posílení svalů, jako je vzpírání. Je pozoruhodné, že dodržování tohoto režimu bylo spojené s o 50 procent nižším rizikem úmrtí z jakékoli příčiny.

Nebožtíci budou na ekologickém pohřebišti v pražském Ďáblickém hřbitově pochováváni do země v ekologických rakvích, hroby nebudou mít náhrobní kameny, ale pouze dřevěné destičky se jmény. Kapacita lučního hřbitova je nyní 350 míst, bude jej však možné rozšířit, s čímž se i do budoucna počítá. Nebožtíci by měli být pohřbíváni v květinových pásech, které jsou protkány travnatými cestami, aby se pozůstalí dostali k místu pohřbení. „Každý z nás má jiný přístup k těm zlomovým životním rituálům a já jsem ráda, že hlavní město může poskytnout různé možnosti a alternativy tak, jak to každém nejlépe vyhovuje,“ řekla náměstkyně primátora Alexandra Udženija při slavnostním otevření nového hřbitova.

Projekt navázal na les vzpomínek na Ďáblickém hřbitově, kdy jsou urny pohřbívány ke stromům a na místě jsou pouze štítky. „Nevymezujeme se proti konvenčnímu pohřbívání a vůči krematoriím, to bychom byli sami proti sobě, ale chceme nabídnout alternativu těm, kteří po tom touží. Často čteme o tom, že lidé na pohřbech šetří, ale často je to tak, že pohřební služby nejsou schopny nabídnout alternativu, o níž lidé stojí,“ řekl ředitel městské organizace Hřbitovní a pohřební služby Praha Martin Červený.

Fotografie nového lučního hřbitova. Foto: Praha.eu

Čím jsou tyto hřbitovy specifické? Pozůstalí na nich nenajdou žádné náhrobky, umělé květiny ani svíčky. Popel zesnulých se na přírodních pohřebištích ukládá ke kořenům stromů či květin. „Místo těchto studených, neosobních prostor chceme využít krásu a atmosféru přírody a v ní přirozeně uzavřít cyklus lidského života,“ uvedla jedna ze čtyř iniciátorek nápadu na založení prvního alternativního místa pohřbívání v moravskoslezském regionu Iveta Šugárková ze spolku Na druhý břeh.

Ekologický hřbitov se nachází v podhůří Beskyd, na dohled od nejvyššího vrcholu – Lysé hory. I proto nově vznikající pietní místo dostalo název Vzpomínky pod Lysou. Najít pro něj vhodné místo však zabralo spolku několik let. Louka o rozloze 2 000 metrů čtverečních je obklopená stromy, prošla již terénními úpravami a připravuje se na další adaptace, třeba dlažbu z říčních oblázků či postranní lavičky na sezení. Na přírodním pohřebišti je možné ukládat jen zpopelněné ostatky. Ty se však nerozptylují na plochu, jako je tomu například na rozptylových loučkách, ale ukládají se do půdy ke kořenům stromů či květin.

Kremace ve vodě je nízkouhlíkovou variantou pohřbívání. Při resomaci je tělo za teploty zhruba 90 °C a pod vysokým tlakem za působení hydroxidu draselného přeměněno v netoxickou tekutinu. Lidské tělo tato metoda rozloží až na kostru za pouhé 4 hodiny. Zatímco na jednu kremaci ohněm se spotřebuje 285 kWh plynu a 15 kWh elektřiny, což odpovídá zhruba měsíční energetické spotřebě jedné osoby, resomace spotřebuje energie pětinu. Navíc se při ní neuvolňuje množství spalin, z nichž nejproblematičtější je asi rtuť, která obvykle pochází z amalgámových zubních výplní. 

Největší britský poskytovatel pohřebních služeb oznámil, že tuto praxi zavede ještě letos. „Poskytneme lidem další možnost, jak vypravit tělesnou schránu z tohoto světa. Nový, přírodě blízký proces využívá vodu, nikoli oheň, takže je šetrnější k životnímu prostředí,“ uvedl Julian Atkinson, ředitel resomační společnosti Kindly Earth. Z ekologických důvodů si tento způsob pohřbu zvolil například už arcibiskup Desmond Tutu, hrdina boje proti apartheidu, po své smrti v roce 2021.

Navzdory nedávným událostem platí fakt, že riziko, že na žraloka v moři člověk narazí, je minimální. Podle údajů CNN je šance na útok žraloka na člověka pouze 1 : 11,5 milionu. K většině útoků dochází v případě, kdy si žralok splete člověka s tuleněm nebo jiným živočichem a po prvním kousnutí obvykle odplouvá. Pokud žraloka zpozorujete, odborníci doporučují, abyste zůstali pokud možno klidní – predátor umí vycítit zvýšený zmatek, rychlejší tlukot srdce, okamžitě pozná stresu plné pohyby, panický strach. Pokud žralok jen pluje kolem, sledujte ho, ale snažte se na něj nereagovat. Možná o vás nemá zájem, jen jste se prostě ocitli v jeden čas na jednom místě. Nesnažte se žraloka vyplašit či odehnat, zbrklé pohyby zajistí pravý opak.

Abyste riziko útoku minimalizovali, doporučuje se plavat ve skupinách, protože žraloci obvykle útočí na jednotlivce. Vyvarujte se také pobytu ve vodě za soumraku nebo za úsvitu, protože v této době jsou žraloci nejaktivnější a viditelnost je velmi nízká. Držte se spíše poblíž pobřeží, a to z toho důvodu, aby u vás pomoc mohla být co nejrychleji. Zároveň je dobré mít na paměti, že žraloci rádi loví v mělkých vodách.

Pokud si vás už žralok vyhlídl, rozhodně se k němu neotáčejte zády a nesnažte se uplavat. Poznáte to podle toho, že kolem vás krouží ve stále se utahujících kruzích. Jedná se o horší alternativu, s největší pravděpodobností se chystá zaútočit. V takovou chvíli je potřeba zmobilizovat všechny síly a odvahu a pokusit se o úder. Snažte se ho zasáhnout do citlivých míst (oči, čumák, žábry). V případě, že s sebou máte jakoukoliv věc (podvodní kameru, šnorchl), použijte ji jako zbraň. Jakmile to bude možné, vylezte ven z vody.

Odborníci efektivnost nemocničních psů prověřili prostřednictvím studie, kterou provedli v Japonsku. Výzkumný tým vedla Natsuko Murata-Kobajashi z organizace Shine On! Kids. Průzkumu se zúčastnilo 431 zdravotnických pracovníků, přičemž 270 z nich přímo sledovalo aktivity těchto psů v nemocničních zařízeních.

Až 73 procent respondentů uvedlo, že tito psi byli vždy nebo velmi často prospěšní při poskytnutí podpory a komfortu nemocným během závěrečné fáze jejich života. Stejné procento dotazovaných uvedlo, že přítomnost psů sehráli klíčovou roli v přesvědčení pacientů ke spolupráci při léčbě. Kromě toho většina zdravotníků uvedla, že pro ně samotné byla přítomnost zvířecích kolegů důležitá a měla pozitivní vliv na jejich pracovní výkon. Děti po interakci se psy zároveň údajně lépe a více komunikovaly.

Neurolog Jimo Borjigin na University of Michigan se o výše zmíněné otázky zajímá od doby, co před deseti lety poprvé pozoroval nárůst aktivity v mozcích umírajících krys. Nyní Borjigin a jeho kolegové objevili podobnou aktivitu v mozcích pacientů, kteří umírali v nemocnicích. Objev odhaluje, že náš mozek může být aktivní, i když naše srdce přestane bít.

Zvýšená aktivita se skládá z gama vln, nejrychlejších oscilací v mozku, které jsou spojeny s vědomými vjemy, lucidními sny a halucinacemi. Studie by mohla vysvětlit některé podivné zážitky lidí, kteří byli blízko smrti. Dotyční často popisují, že viděli bílé světlo nebo se jim promítal před očima jejich život. Nová pozorování ukazují, že nárůst gama výkonu a konektivity, pozorovaný na srdeční zástavě u zvířat, lze zjistit i u vybraných pacientů během procesu umírání. Vědci chtějí provést další výzkumy, aby zjistili přesnou souvislost mezi smrtí a gama aktivitou mozku.

Za výzkumem, který předpokládá, že se maximální věková hranice dožití prodlouží a možná se budeme dožívat až 122 let, stojí americký matematik a profesor David McCarthy z Univerzity v Georgii. Tato věková hranice by se měla týkat především žen, neboť se průměrně dožívají vyššího věku. Ke značnému prodloužení maximální délky lidského života by podle něj mohlo dojít v následujících několika desítkách let. „Pokud naše prognózy vyjdou a svět se nezhroutí, pravděpodobně se najdou jedinci, kteří překonají současný rekord dlouhověkosti,“ uvedl McCarthy.

Podle McCartyho maximální věk lidí není biologicky konstantní, ale zatím se zdá, že se neustále zvyšuje. Podle výpočtů by tak třeba ženy narozené v roce 1940 by mohly dosáhnout věku mezi 120 a 130 lety. Doposud nejstarší zaevidovanou osobou byla Francouzka Jeanne Calment, která žila 122 let a 164 dní. Zemřela v roce 1997. 

Lidské ostatky se při kompostování ukládají do uzavřené nádoby spolu s vybranými materiály, jako jsou dřevní štěpka, vojtěška a sláma. Působením mikrobů se postupně rozkládají a zhruba po měsíci si pozůstalí mohou odnést vzniklou zeminu. Použít se dá při výsadbě květin, zeleniny nebo stromů. Americká firma Recompose, která se této aktivitě věnuje, uvedla, že tato služba může ušetřit tunu uhlíku ve srovnání s kremací nebo tradičním pohřbem. Zastánci tohoto způsobu nakládání se zemřelými tvrdí, že je nejen ekologičtější, ale také praktičtější ve městech, kde jsou kapacity hřbitovů omezené.

New York se tak stal šestou jurisdikcí USA, kde je tento způsob pohřbívání legální. Lidské kompostování je legální také například ve Švédsku. Přírodní pohřby, při nichž je tělo vloženo do země bez rakve nebo v té, která je biologicky rozložitelná, jsou povoleny ve Velké Británii.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Radio Wave a BBC

jedná se o jednu z největších studií, která analyzovala kroky ve vztahu k lidskému zdraví. Vědci sledovali 78 500 dospělých lidí, vybavili je sledovači aktivity. „Počítání kroků je veřejností široce používáno ke sledování aktivity, ale jen zřídka lidé přemýšlejí o svém tempu,“ řekl hlavní autor studie Emmanuel Stamatakis, profesor tělesné výchovy, životního stylu a zdraví na University of Sydney. 

Odborníci zjistili, že ujití 10 tisíc kroků denně rychlejším tempem je spojeno se sníženým rizikem demence, srdečních chorob, rakoviny a předčasné smrti. Výzkumníci plánují provést další studie, které by vrhly více světla na zdravotní přínosy spojené s intenzitou chůze.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Vnitřní lékařství JAMA

Autonomnější život může vést ke snížení existenciálního strachu a úzkosti. Tak zní poznatek, na který přišli vědci ve svých nedávných studiích. Lidé, kteří žijí autonomní život, mají podle nic vyšší tzv. symbolickou nesmrtelnost. Tento termín odkazuje k idee, že naše já žije do určité míry i po smrti, např. v obecně uznávaných úspěších či v myšlenkách druhých lidí. Symbolická nesmrtelnost jako určitý pohled na život pak pomáhá snižovat obavy ze smrti.

Ale co to vlastně znamená žít autonomní život? Podle odborníků je autonomní jedinec schopný vyjadřovat své já ve svém konání. Jeho chování je dobrovolné, samoúčelné a svobodné. Má svobodnou vůli a pocit, že má svůj život pod kontrolou. Autonomie podporuje růst a nové zkušenosti, protože poskytuje pevný základ, který snižuje úzkost a strach z neznámého. Takový způsob života může zvýšit i celkovou duševní pohodu a pocit štěstí.

Odborníci také uvedli několik otázek, které vám pomohou odhalit, zda žijete autonomně:

• Pouštím se do aktivit, protože chci? Mohu s nimi přestat, když budu chtít?
• Prožívám často pocit, že mám svobodnou volbu?
• Uspokojuje většina mých aktivit vrozené touhy (např. prozkoumávat své okolí, učit se novým věcem nebo se vyjadřovat)?
• Jak často se do nějakého chování zapojím, protože musím (např. kvůli povinnostem nebo strachu z trestu)?

O autonomii v životě tak stojí za to usilovat. Nejde přitom o zcela nové poznatky. Důležitost osobní volby a sebeurčení zdůrazňovali již velcí existenciální myslitelé jako Viktor Frankl nebo Otto Rank. Nyní jsou jejich myšlenky potvrzené také daty.

Zdroj: psychologytoday.com, springer.com

K závěru dospěli vědci náhodou, když měřili mozkové vlny pacienta s epilepsií. Při pozorování prostřednictvím EEG však dostal infarkt a tým neurologů tak měl jedinečnou příležitost sledovat, jak mozek umírá. „Těsně před a poté, co srdce přestalo fungovat, jsme viděli změny ve specifickém pásmu nervových oscilací, takzvaných gama oscilacích, ale také v jiných, jako jsou delta, theta, alfa a beta oscilace,“ popisuje Ajmal Zemmar, neurochirurg z Univerzity v Louisville. Mozek běžně produkuje různé vlny, které jsou spjaty s různou činností. Právě gama vlny pak souvisí s kognitivními funkcemi, jako je soustředění, snění, meditace, rozpomínání se nebo zpracování informací.

„Tvořením vlnění, které se podílí na rozpomínání se, může mozek přehrávat poslední vzpomínky na důležité životní události těsně před naší smrtí podobné těm, které byly zaznamenány při zážitcích blízkých smrti,“ přibližuje Zemmar. „Tato zjištění zpochybňují naše chápání toho, kdy přesně život končí, a vytvářejí důležité následné otázky, jako jsou ty, které se týkají načasování dárcovství orgánů,“ upozorňuje vědec s tím, že tato zjištění mimo jiné rozporují jasnou časovou hranici smrti, protože byla pozorována i 30 vteřin poté, co už pacientovo srdce nebilo.

Vědec také upozorňuje, že je předčasné dělat široké závěry na případu člověka trpícího epilepsií s krvácením a otokem mozku. Studie na krysách však ukazuje, že i u nich docházelo k silné mozkové aktivitě po půl minutě po jejich smrti.

Zdroje: BBC, Frontiers

Společnost Apple v prosinci vydala aktualizaci iOS 15.2. Díky ní přibyla funkce Kontakt pro pozůstalost. Ta umožňuje zvolit, kdo se k našim datům dostane poté, co zemřeme. Dosud to pro uživatele zařízení Applu bylo velice složité. Pokud pozůstalí neznali přístupové heslo k Apple ID nebo alespoň přístupový kód do zařízení, bylo pro ně úřístup k profilům a datům pozůstalého v podstatě nemožný. To se nyní mění. Funkce Kontakt pro pozůstalost umožňuje po splnění specifických podmínek získat přístup třeba k fotografiím, videím, poznámkám, zprávám, kontaktům, staženým aplikacím, e-mailu a podobně.

Nedá se funkce zneužít? V aplikaci je možné vybrat pět lidí jako kontakt pro pozůstalost. Každý z nich přitom obdrží unikátní přístupový kód. Kromě něj je potřeba mít také úmrtní list nebo jeho naskenovanou kopii. Postup je pak už jednoduchý, data stačí zadat přímo v zařízení s iOS 15.2 a novějším v nastavení Kontaktu pro pozůstalost, nebo informace zadat na speciálním webu Digitální pozůstalost. Následně musí žádost projít schvalovacím procesem Applu, který vyhodnotí legitimitu úmrtního listu a po maximálně dvou týdnech žadatel obdrží odkaz pro vytvoření nového hesla Apple ID zemřelého.

 Zdroj: Czechcrunch

Sledováno bylo 775 dospělých s mírným až středně těžkým průběhem nemoci, kteří byli zároveň velmi rizikovou skupinou kvůli dalším zdravotním problémům, jako je obezita, cukrovka a srdeční choroby. U pacientů, jenž začali brát dvakrát denně čtyři tabletky léku molnupiravir do pěti dní od prvních příznaků, byla o polovinu nižší četnost hospitalizace nebo smrti (7,3 procenta) než u těch, kteří požívali placebo pilulky (14,1 procenta). Do 30 dní dokonce nezemřel žádný z uživatelů léku, zatímco v kontrolní skupině nastalo 8 úmrtí.

Domácí podání je hlavní výhodou léku, který s sebou může přinést hned dvojitou úlevu zdravotnímu systému. Lidé po jeho užití budou méně často končit v rukou lékařů a ti nebudou potřeba ani k jeho aplikaci. „To by nám umožnilo léčit mnohem více lidí, navíc rychleji. Věříme také, že by to bylo mnohem levnější,“ popsal agentuře AP další výhody pilulek William Schaffner, expert na infekční choroby z Vanderbiltovy univerzity.

Zdroje: Merck, agentura AP

Takzvaný Papučový den ve středu 6. října připomíná, že umírat doma v přítomnosti svých blízkých je možné. Zapojit se do něj může kdokoliv. Stačí si nazout papuče, a tak vyjádřit podporu mobilní hospicové péči v České republice. Ideální je se v přezůvkách vyfotit a snímky sdílet na Facebooku nebo Instagramu s hashtagem #papucovyden. Cílem je předat poselství o tom, že umírat doma je možné a že existují služby, které nabízejí doprovod.

Mobilní hospice umožňují umírajícím strávit poslední chvíle důstojně a doma. Přinášejí do domácností odbornou zdravotní péči, informace a potřebnou podporu. Pomáhají rodinám doprovázet jejich blízké až do úplného konce. Stále se totiž nejedná o běžnou praxi, ačkoliv většina lidí si přeje zemřít doma. Pouze zlomku umírajících se to opravdu podaří. Zapojení se do Papučového dne může pomoci změnit konec života jinému člověku.

Zdroj: Nadace rozvojové občanské společnosti