Umělá inteligence může být zdatným psychologem

Lidská tvář je často popisována jako zrcadlo, které odráží naše vnitřní emocionální stavy. V oblasti psychoterapie je pochopení těchto emocionálních vodítek zásadní. Cesta interpretace výrazů obličeje v psychologii sahá do 70. let 20. století, kdy psycholog Paul Ekman propagoval systém kódování, který spojoval základní emoce, jako je štěstí, znechucení a smutek, s konkrétními náznaky obličeje. Analýza výrazů obličeje je však časově náročná. Vědci se proto rozhodli otestovat efektivitu AI při rozpoznávání emočních stavů z videonahrávek. „Chtěli jsme zjistit, zda systémy umělé inteligence dokážou na videozáznamech spolehlivě určit emoční stavy pacientů,“ uvedl doktor Martin Steppan, psycholog z Basilejské univerzity.

Výsledky byly pozoruhodné. Statistická srovnání odhalila vysokou úroveň shody mezi analýzou AI a analýzou tří vyškolených terapeutů. Umělá inteligence zdatně konkurovala lidským schopnostem při posuzování výrazů obličeje a vynikala při odhalování prchavých emocí, jako je krátký úsměv nebo chvilkový výraz znechucení, které terapeuti často postrádají nebo je vnímají pouze podvědomě. Tato zjištění naznačují, že by se umělá inteligence mohla stát šikovným nástrojem v terapii a výzkumu.

Čapek nebo Kupka posloužili jako lektoři umělé inteligenci

Na sociálních sítích koluje seznam téměř pěti tisíců umělců a umělkyň, na jejichž dílech byla trénována umělá inteligence. Jsou mezi nimi třeba Salvador Dalí, Wes Anderson, ale i čeští autoři a autorky. Na seznamu se objevili Toyen, František Kupka, Jan Švankmajer nebo Josef Čapek, Otto Pilný, Jan Zrzavý.

Umělá inteligence pomůže detekovat střelbu a určit typ zbraně

Systém, který pomocí umělé inteligence dokáže detekovat střelbu a určit polohu střelce i odhadnout typ zbraně, vyvinuli vědci z Fakulty elektrotechnické Českého vysokého učení technického v Praze. Akustický detektor dokáže podle vědců odlišit střelbu od falešných poplachů s úspěšností 99 procent. Systém, který je nyní ve fázi prototypu, by měl být využitelný nejen pro speciální vojenské účely, ale i v budovách, jako jsou školy, nemocnice, anebo také v městské zástavbě.

Výzkumný tým se akustickou detekcí střelby zabývá už od roku 2016. Nejnovější verze, se kterou vědci pracují, se skládá ze samostatných měřících jednotek a vzdáleného serveru. Každá z nich má dva mikrofony a neustále monitoruje okolí. Pro určení typu a ráže zbraně využívají odborníci umělou inteligenci, která pracuje s rozsáhlou databází záznamů střelby z různých typů zbraní. 

Během technické analýzy, kterou prováděli před zahájením nové výstavy Young Picasso in Paris v Guggenheimově muzeu, objevili psíka, kterého se Picasso nakonec rozhodl začernit. Umělec obraz vytvořil v roce 1900 poté, co přijel do francouzské metropole. Zachycuje na něm slavnou scénu z pařížského tanečního sálu, přičemž dominantou díla jsou tři ženy v kloboucích sedící u stolu. Celou kompozici doplňuje tančící dav. Malý pes se původně nacházel úplně v popředí, ale Picasso se ho rozhodl přemalovat černou barvou, která vytváří dojem klobouku nebo účesu další z dam, která sedí v přední části scény. Zvíře mělo kolem krku uvázanou červenou mašli. Podle historiků se pravděpodobně jednalo o rasu Kavalír King Charles španěl. 

Odhalit změnu a zjistit přesnou podobu psa se restaurátorům podařilo díky rentgenové fluorescenci. Jedná se o speciální techniku, která dokáže mapovat chemické prvky v obraze včetně pigmentů. Podle analýzy Picasso provedl v díle i další změny, jako například prohození některých tanečníků nebo vymalování prázdné židle. Vedoucí konzervátorka obrazů v Guggenheimově muzeu Julie Barten se domnívá, že důvodem přemalování malého psa bylo to, že působil jako rušivý prvek, kdy mohl příliš přitahovat zraky diváků.

Vinceti došel k tomuto závěru poté, co Monu Lisu několik let zkoumal. Analyzoval historické dokumenty a malby, které porovnával s aktuálními fotografiemi a snímky z dronů. Na základě svého průzkumu došel k závěru, že se jedná právě o most v provincii Arezzo. Z toho se dodnes dochoval pouze jeden oblouk a zbytky základů na druhé straně řeky. V minulosti však měl oblouky čtyři, stejně jako most zobrazený na jednom z nejslavnějších pláten všech dob. „Výrazný tvar řeky Arno na tomto úseku území odpovídá tomu, co Leonardo zobrazil v krajině vlevo od šlechtičny zobrazené na slavném obraze,“ doplnil historik Vinceti další z důvodů, proč se podle něj jedná o daný most.

Město chce nyní most udržet v co nejlepším možném stavu. „Musíme se pokusit ochránit to, co z mostu zbylo, což bude vyžadovat finanční prostředky,“ uvedla starostka města Simona Neri. Nyní doufá, že objev přiláká do obce a jejího okolí více turistů.

„Posledních třicet let svého života jsem zasvětil hledání umění, které nazývám jako „osiřelé“ – to, které bylo z nějakého důvodu opomíjené, přehlížené,“ říká Albert Roberts, který měl už při koupi tušení, že hodnota obrazu bude vysoká. V roce 2019 oslovil kunsthistoričku Susan J. Barnesovou, která obraz označila za dílo Anthonise van Dycka. Minulý měsíc se obraz vydražil za 3,1 milionu dolarů, v přepočtu tedy bezmála 70 milionů korun. Část peněz šlo na Nadaci Alberta Robertse, která podporuje umělce.

Olejomalba pravděpodobně pochází z let 1615–1618, tedy z období van Dyckova mládí, kdy pracoval po boku svého učitele Petra Paula Rubense v Antverpách. Na obraze je zobrazen postarší muž, kterého podle odborníků můžeme vidět také na obraze Svatý Jeroným z let 1618–1620.

Zdroje: CNN, Artnet News

Záměrem akce bylo navrátit zdi a místu jeho někdejší poslání a přimět kolemjdoucí, aby namísto sprostých výkřiků či malůvek na zeď připojili básničku. Zeď Maltézské zahrady naproti francouzskému velvyslanectví byla místem, kde lidé vyjadřovali své drobné osobní vzdory vůči totalitě, aby verše a nápisy vzápětí tehdejší vládnoucí režim přemazal. Místo také sloužilo jako symbolický pražský pomník Johna Lennona. Texty jeho písní a mírová poselství se teď na pražskou Kampu vrátily.

Dílo získalo název Svoboda a energie. Jedním z motivů, kterého se umělci měli držet, byl název písně Johna Lennona All you need is Love ve 30 jazycích. Autorem a kurátorem projektu je výtvarník Pavel Šťastný, spoluorganizátorem kulturní producent Robin Suchánek. Oba chtějí akci představit i v dalších evropských zemích. Novou podobu proto nafotili a nechají vyrobit nafukovací repliku Lennonovy zdi ve stejných rozměrech, jako je ta originální.

Zdroj: Radio Wave, iDnes

Možná už jste si všimli působivých nástěnných maleb velkých rozměrů, které vznikají v různých městech světa. Kreativní mural arty vznikly za poslední rok ve Varšavě, Bělehradě, v Indii, v Mexiku a v nedávné době také v Praze. Několik jich sponzoruje společnost Converse, ta česká verze součástí kampaně dm drogerie.

Pocta ženské kráse

O český mural art se postaral malíř Marek Kulhavý, který si v umělecké sféře říká Mára Čmára. Svou něžnou a jemnou malbu vytvořil jako poctu ženské kráse. Obří malba se rozprostírá na 180 m² fasády u stanice metra Hradčanská.

Jak se shodují obyvatelé městské části, nová malba krásně prozářila tmavý kout. Vkusné mural arty jsou na rozdíl od graffiti legální cestou k pomalování fasády, která probíhá v koordinaci s úřady i majitelem budovy.

Připravit takovou velkolepou malbu však není jen tak. Mára Čmára říká, že o tom snil celých pět let. Když byl nakonec vybrán k tomu, aby své dílo zvěčnil na Hradčanské, malba se připravovala několik měsíců. Se skečí mu pomáhali zkušení malíři z autorské dvojice Obras-Akrobad. Hotovo bylo za šest dnů.

„Při práci jsme postupovali po fragmentech. Většinou jsme šli od nejsvětlejší do nejtmavší nebo barvy míchali kvůli jemným přechodům. Kousek původního návrhu jsme nakonec vynechali, protože už to tam nahoře nevypadalo hezky. Hlavní motiv tím dostal víc prostoru vyniknout,” popisuje Mára Čmára, jak malba vznikala.

Speciální barvy pomáhají čistit vzduch

Mural malby ale nejsou pouze kreativním ozvláštněním šedých ulic. Při použití speciálních barev může poté celé dílo efektivně čistit okolní vzduch. Jak je to možné? Barva KNOxOUT reaguje s oxidy dusíku, které vypouštějí auta nebo továrny. Když se tyto emise setkají s povrchem malby, dojde k reakci, kterou umocňuje sluneční svit měnící oxidy dusíku na vodu, malé množství CO2 a dusičnan vápenatý. Dusičnan vápenatý se při dešti smyje a celý proces může začít nanovo.

Není tak náhoda, že pražská malba vznikla poblíž frekventované silnice. Pomůže tak na tomto místě plném nečistot v ovzduší dělat každý nádech a výdech pro občany i turisty příjemnější.

Společnost Converse, která financovala 15 nástěnných maleb vytvořených s pomocí těchto speciálních barev, odhaduje, že budou mít zhruba stejnou kapacitu pro čištění vzduchu jako 1 470 stromů.

Autorský článek Anety Šmejcové s využitím informací z novinky.cz a euronews.com

Vesnice se nachází v oblasti Nantun a jejími jedinými obyvateli jsou dnes osmadevadesátiletý Huang a jeho žena. Celé místo je jako vystřižené z pohádky. Huang se při malbě inspiroval každodenním životem ve vesnici. Na obrazech tak v pestrých barvách zachytil své blízké, sousedy, zvířata i slova vyjadřující požehnání.

Huang postupem času získal přízvisko Dědeček Duha a díky jeho úsilí se vesnice vyhnula demolici a stala se uměleckým parkem, který ročně navštíví přes 2 miliony turistů. O infrastrukturu a turismus se stará vládně zřízená společnost Rainbow Cultural and Creative Co.

Zdroj: Goodnewsnetwork, Rainbow Village

Téměř dvě stě metrů dlouhá zeď je pomalovaná černými siluetami, které znázorňují průběh atentátu na nacistického pohlavára Heydricha. Malba vyobrazuje letoun, s nímž výsadkáři přiletěli, samotné parašutisty, vůz s Heydrichem, kolo a kostel v Praze 2, kde hrdinové československého odboje zahynuli. Dílo studenta Jakuba Marka by mělo být k vidění ještě rok.

Jako připomínka hrdinského činu ale neslouží pouze kresba. Zájemci se mohou zúčastnit bojové hry Operace Anthropoid. Ta má celkem 25 stanovišť, přičemž se některá z nich nachází i ve Vysočanech nebo populárním Karlíně. Hráči se dozvědí informace nejen o odvážlivcích, kteří pomáhali v období heydrichiády, ale také o místních, jež bojovali ve Francii nebo v Británii.

Na výzkumu spolupracují akademičtí vědci s Mendelovou univerzitou a Výzkumným ústavem Silva Taroucy pro krajinné a okrasné zahradnictví. Vhodným vstupním materiálem jsou nejen malby a kresby, ale také staré fotografie. Cokoliv, co zobrazuje českou krajinu před změnami, které se udály ve druhé polovině 20. století.

Vědci oslovili také galerie a muzea, ale krajinomaleb, u kterých lze lokalizovat místo vzniku, je poměrně málo. Neexistuje ani jistota, že se malíř nenechal svým okolím jen volně inspirovat. „Zdálo by se, že u fotografií, u kterých nemůžeme očekávat, že by si autor část záběru stylizoval, bude situace snadnější, ale není tomu tak. Stačí, když povyroste les, a výrazně se tím změní horizont,“ upozorňuje ekolog Petr Halas. I proto jsou pro projekt nezbytní pamětníci z řad místního obyvatelstva, kteří mohou pomoci s lokalizací a znalostí místní historie.

Po úspěšném nalezení místa vzniku uměleckého díla vědci zmapují krajinu a začnou srovnávat. Záběr výzkumu je poměrně široký – vzhled volné krajiny a jednotlivých zemědělských pozemků, louky, neupravené vodní toky, rybníky, stromy a keře, pasoucí se zvířata nebo třeba květinové motivy, které mohou mít vztah k místní lidové tvorbě. „Protože se za uplynulých padesát až sedmdesát let hospodaření v krajině velmi změnilo, bývá srovnání se současným stavem spíše zklamáním,“ uvádí Petr Halas. Krajina je podle něj více zarostlá, nepřehledná a také více zastavěná.

O to nadšenější výzkumníci jsou, když objeví zbytky borůvčí podél opuštěných a zaniklých cest, vzácné rostliny nebo pozůstatky krajinných prvků, jako jsou meze a úvozy. Výstupem z projektu budou výstavy a webové stránky, kde budou mít návštěvníci možnost srovnat změny krajiny a dočíst se podrobnosti o konkrétním záběru. Na některých místech, kde výtvarná díla vznikla, přislíbili zástupci obcí nainstalovat informační tabule.

„Deset vybraných panelů se následně vydraží a celý výtěžek poputuje na podporu dvou organizací pomáhajícím rodinám, která jsou díky koronavirové krizi ve finanční tísni. A to do Klubu svobodných matek a organizace Pink Bubble, která pomáhá dětem, jejich rodinám a mladým lidem v boji s rakovinou,“ uvedla tisková mluvčí pražského výstaviště Tereza Hajduchová.

Autorská dvojice Tron a X-Dog neboli Michal Škapa a Ondřej Vyhnánek vytvořili unikátní mural o velikosti 450 metrů čtverečních. Umělci čerpali ze sci-fi literatury, vědeckých kreseb a komiksů. Návštěvníci tak spatří bájné ztracené město, hlavu složenou z fragmentů, která se chystá vdechnout metropoli nový život, v ruce drží jiskru, zatímco víří celý vesmír.

Kouzlo tkví v tzv. fotokatalytické barvě, s níž je malba vytvořena. Použitá technologie pak za pomoci slunečního záření rozkládá škodlivé látky z ovzduší a přeměňuje je na neškodné. Varšavské dílo vzniklo jako výsledek spolupráce dvou tamějších umělců – Macieka Polaka a Dawida Ryski – a zobrazuje symbiózu města a přírody. „Myslím, že příroda je dokonalou inspirací pro umělecké dílo, protože má nekonečně možností z hlediska tvarů, barev a forem,“ uvedl Polak.

Za projektem stojí firma Converse, která tak celosvětově vytváří tzv. městské lesy se záměrem vysazovat „stromy“ tam, kde stromy nerostou. Ještě před polskou metropolí vznikla malba v Bangkoku, na pořadníku je pak další desítka měst jako Manila, Sydney nebo Bogotá. Varšavský murál přitom díky své velikosti a lokalitě plní z hlediska ovzduší podobnou funkci, jako kdyby na místě rostlo 780 stromů.

Malba (neboli murál) vznikla v květnu tohoto roku. Myšlenku na zkrášlení a vizuální zpestření nejen průmyslové haly, ale i celé industriální zóny přineslo ilustrátorské studio Drawetc. Autorem samotného díla je výtvarník Michal Škapa. Zhotovil velkoformátový murál se jménem Kosmos, který zaujímá celkovou plochu 5 250 metrů čtverečních. Jeho vznik trval 23 dní. Škapa s pomocí šesti asistentů spotřeboval při malbě přibližně čtyři tisíce sprejů.

„Murál Kosmos je hledáním paralel v mikrokosmu a makrokosmu. Zkoumá podobnosti malých a velkých struktur, hledá analogie mezi formami živého a neživého světa, mezi tvary v přírodě a v lidském těle,” přiblížil Škapa. Dominantním motivem díla je vizuálně kontaktní modré oko, které ze středu stěny pozoruje hlavní přistávací dráhu letiště. Oko představuje symbol božské podstaty, prozřetelnosti, která dává řád celému vesmíru a vdechuje život. Na obě strany od oka proudí částečky energie, které celý výjev rámují. Putují až k lidské hlavě, jejíž silueta je na začátku celé malby. Hlava znázorněnou životní energii nasává, probouzí se tak její mysl, přehlíží celé dílo a snaží se dát věcem vlastní smysl.

Podívejte se na video sestřih ze vzniku murálu na Letišti Václava Havla v Praze.

Malbami s názvem Legends of La Mancha chtěl španělský umělec Okuda San Miguel původně zkrášlit region Ciudal Real, kde se sila nachází. Poté se ale spojil s organizací Laborvalía, která dává práci místním lidem s mentálními handicapy a přizval je ke spolupráci. Společně tak vytvořili největší venkovní muzeum na světě. „Tím, že malovali a pomáhali mi tvořit tyto nástěnné malby, se mnoho z nich naučilo komunikovat skrze umění,“ řekl o spolupracovnících Miguel.

Projekt, na kterém začal Miguel pracovat v dubnu loňského roku, tak získal přesah nad pouhou estetickou stránkou umění. Stal se tak zároveň podporou inkluze umění do společnosti. „Vytvářet umění je fajn, ale opravdové umění je o předávání pocitů dalším lidem,“ dodal španělský umělec.

Aktuálně výtvarníci pracují na dokončení interiéru jednoho ze sil. „Chtěl bych ho transformovat v jakýsi univerzální chrám, který by byl pro všechny lidi jakéhokoli vyznání, pohlaví nebo rasy,“ vysvětlil svůj záměr Miguel.  

Na video o projektu se můžete podívat zde.

Malba je velká tři tisíce metrů čtverečních a umělec pro ni použil speciální barvu, která je stoprocentně rozložitelná v přírodě. Zobrazuje dívku, která sedí na zemi a je obklopena malými panáčky. „Dává smysl, že musíme držet spolu, když čelíme takovýmto krizím,“ uvedl Saype ve videu, které uveřejnil na svém Facebooku.  

Jednatřicetiletý umělec, vlastním jménem Guillaume Legros, začínal jako náctiletý chlapec tvorbou graffiti. Sám o sobě říká, že ho fascinují otázky existencialismu, a tématem jeho prací jsou často problémy lidstva. Jeho tvorba je známá především pro obrazy na plexisklech nebo obří malby v přírodě, které tvoří od roku 2013. Proslavila ho například díla ze série Beyond Walls, tedy Za zdmi, mezi než se řadí například malby z Paříže, Berlína nebo afrického Ouagadougou.

„Toto místo ode dneška slouží jako netradiční galerie. Věřím, že díky pestrosti stylů a námětů se stane zajímavou podívanou jak pro obyvatele města Olomouce, tak pro turisty,“ uvedl náměstek primátora Filip Žáček. Netradiční galerie se nachází pod Foersterovou ulicí.

Malování se uskutečnilo v rámci projektu Daruj chvilku. Ten je zaměřen zejména na seniory a spojení generací. V tomto případě se propojili studenti Gymnázia Čajkovského a seniorky z Domova seniorů Anavita. Akci podpořilo i město Olomouc.

Malebná kaplička se pravidelně opravuje, vždy se bíle vymaluje a ozdobí novými ornamenty. Druhou ze zmíněných činností má už přes 40 let na svědomí Anežka Kašpárková. Nepoužívá přitom žádné šablony, tzv. horňácké ornamenty maluje od ruky, díky čemuž je výzdoba kapličky pokaždé trochu jiná.

Kaplička přitahuje pozornost turistů, a tak není divu, že si ji oblíbil i internet. Autorce její výzdoby je navíc úctyhodných 90 let. Podle informací Českého rozhlasu však už Anežka Kašpárková kvůli vysokému věku nemůže v činnosti pokračovat. Obec tak za ni hledá náhradu, která naváže na krásnou tradici.

Projekt nazvaný Lata 65 je koncipovaný jako workshop. Během něj se senioři v uvolněném prostředí seznámí s různými uměleckými technikami i se samotnými profesionálními umělci. Poznají tak nejen nové lidi a aktivity, ale mohou narušit i svou zaběhnutou rutinu a celkově zlepšit svůj život.

Záměrem projektu je přiblížit starší lidi mladým a tvorbě, která je pro ně typická. Svou činností také propaguje aktivní stáří a mezigenerační solidaritu. Výsledná díla, která jsou k vidění v lisabonských ulicích, pak dokazují, že věk je skutečně jen číslo.

Malé městečko v Indonésii si se stalo známým pod jménem duhová vesnice. Obyvatelé slumu na ostrově Java v Indonésii se tímto způsobem rozhodli zatočit s tím, že jejich město je šedé a mdlé. Místní pomalovali přes 200 budov různorodými barvami. Některé domy zdobí pruhy, jiné i kreativnější malba. Patří mezi ně psychedelická srdce, andělská křídla či dinosauři.

Místo se nyní stalo turistickou atrakcí, a to díky sociálním médiím, když místní začali sdílet obrázky svých domů na Instagramu. Město a jeho obyvatelé tak nyní prosperují díky nebývalému zájmu turistů. Barvy na malování zaplatila místní vláda.

Zdroj: positive.news

„Naše zrcadla jsou obrovská kreativní plocha. Proto nás napadlo je čas od času využít ještě nějak jinak, abychom si každodenní realitu v salonu trochu oživili,” vysvětluje kadeřník salonu Joshua Petr Zohan. Oživení čeká i zákazníky, kteří jsou v zrcadlech zvyklí sledovat svou vizuální přeměnu i prohlížet si nové já.

První, kdo v rámci projektu pomaloval kadeřnická zrcadla, byla Léna Brauner. Využila k tomu kadeřnické barvy a celý proces označila za challenge. Barvy totiž v kombinaci s vyvíječem postupem času mění skupenství i tón, výsledné dílo se tedy neustále proměňovalo. Na druhou stranu netradiční techniky nejsou pro malířku nic nového, pochvaluje si například malování čokoládou.

Umělecky se vyřádit na zrcadlech už stihla také Aneta Galis. „Nikdy jsem nemalovala takhle velký formát, nikdy jsem nemalovala na zrcadlo, natož kadeřnickými barvami, takže to byl celkem vzrušující ale i zábavný proces,“ uvedla zpěvačka a umělkyně. Ta na zrcadla zapsala i část vlastního textu.

Projekt Mirrors bude v projektu kombinujícím zrcadla a nadané umělce pokračovat i nadále. Kdo se jako další v pražském salonu představí, je ale zatím překvapení.

Wiltshire neměl úplně jednoduché a tradiční dětství. Dlouho byl němý a ve třech letech mu byl diagnostikován autismus. Jediná věc, o níž projevoval větší zájem, bylo kreslení. Jeho učitel si po čase všiml, že malý Stephen se světem komunikuje právě skrze svoje obrázky, na nichž se už tehdy projevovaly vrozené vlohy.

Asistenti ve škole si uvědomili, že lze Stephonovu zálibu využít jako učební prostředek. Dočasně mu odnášeli jeho výtvarné potřeby, o něž si poté chlapec musel říct – zprvu si vystačil se zvuky, později řekl své první slovo. Papír.

Stephenovy rané ilustrace zachycují především zvířata a automobily, už ve věku 7 let se ale začal věnovat také skicování londýnských budov. Netrvalo dlouho a malý umělec získal pozornost odborníků i veřejnosti a prodal své první dílo.

Poté už jeho hvězda stoupala naplno. Postupně navštívil a nakreslil řadu míst v Rusku, Americe nebo Japonsku, po celém světě se také pořádaly výstavy jeho děl. Pro ilustraci jeho schopností použijme příklad z roku 2005: Wiltshire tehdy absolvoval dvacetiminutový let vrtulníkem, na jeho základě vytvořil desetimetrový detailní obraz hongkongského přístavu Victoria Harbour. Zabralo mu to týden.

Součástí umělcovy kolekce jsou města jako Madrid, Sydney, Tokio, New York nebo Jeruzalém. Ve skutečnosti ale kreslí více lidí než budov. Portréty však zůstávají v jeho soukromém skicáku a jsou veřejnosti skryté.

Wiltshirovo umění je oceňováno opakovaně, v roce 2006 dokonce obdržel Řád britského impéria jako uznání za přínos v uměleckém světě. Ve své tvorbě i životě se umělec řídí jednoduchým mottem: Dělejte to nejlepší, co můžete, a nikdy nepřestávejte.