Expedice probíhala v odlehlé oblasti Crary Ice Rise, asi 700 kilometrů od nejbližší stanice. Vědci nejprve prorazili více než půl kilometru silnou vrstvu ledu a poté pokračovali hluboko do podloží, odkud postupně získali vrstvy sedimentů složené z bahna, písku a hornin.

Projekt SWAIS2C má za cíl pochopit, jak se antarktický ledový příkrov choval v minulosti během teplejších období. První analýzy ukazují, že oblast opakovaně přecházela mezi zaledněným stavem a otevřeným mořem.

Překvapivým nálezem byly fosilie mořských organismů, které dokazují, že dnešní zaledněná oblast byla kdysi bez ledu. To naznačuje, že ledový příkrov může být citlivější na oteplení, než se dříve předpokládalo.

Vědci nyní analyzují jednotlivé vrstvy, aby lépe porozuměli změnám klimatu v minulosti. Získaná data mohou pomoci odhadnout, jak rychle by mohl antarktický led tát v budoucnu – a jaký dopad to bude mít na globální hladinu oceánů.

Vědci na začátku roku uložili první ledová jádra z alpských ledovců Mont Blanc a Grand Combin do nově vybudovaného objektu Ice Memory Sanctuary. Tento trezor se nachází na polární stanici Concordia Station v Antarktidě, kde panují stabilní teploty kolem −52 °C, takže není potřeba umělé chlazení.

Cílem projektu je uchovat ledová jádra z mizejících ledovců. Ta obsahují vzduchové bubliny se stopami dávné atmosféry, díky nimž mohou vědci studovat historické klima Země a jeho vývoj. Vybudování trezoru trvalo téměř deset let a představovalo velkou logistickou i mezinárodní výzvu. Samotné zařízení tvoří podzemní tunel dlouhý asi 35 metrů ukrytý několik metrů pod povrchem antarktického ledu.

Do budoucna by měly být do trezoru uloženy vzorky z dalších oblastí, například z And nebo Himálaje. Projekt tak má sloužit jako dlouhodobá „paměť klimatu“, která uchová data pro další generace vědců.

Ledovec A23a, který se odlomil od antarktického šelfu Filchner–Ronne v roce 1986, patřil kdysi k největším na světě – měl rozlohu přes 12 000 km². Dlouhá léta se však téměř nepohyboval, protože jeho spodní část byla zachycená o mořské dno. Díky tomu si udržoval stabilní velikost a stal se jedním z nejstarších známých ledovců tohoto typu.

Zlom nastal až v roce 2020, kdy se uvolnil a vydal na cestu oceánem. Po komplikované dráze, během níž byl mimo jiné zachycen v oceánském víru, zamířil k ostrovu Jižní Georgie. Vědci se obávali možných ekologických dopadů, ledovec se ale začal rozpadat ještě před dosažením pobřeží.

Nejnovější snímky ukazují, že A23a výrazně zmenšil svůj objem a jeho povrch pokrývají jezírka tající vody a rozpadlá ledová tříšť. Tento proces souvisí se ztrátou vnitřní pevnosti – voda proniká do trhlin a postupně je rozšiřuje.

Příběh A23a tak končí postupným rozpadem. Z někdejšího ledového obra se stává jen soustava menších kusů, které se dál rozptylují v oceánu.

Tým vedený Stephenem Kanem z Kalifornské univerzity v Riverside zkoumal tzv. Milankovičovy cykly, tedy dlouhodobé změny v rozložení slunečního záření na Zemi, které souvisejí například s dobami ledovými. Pomocí simulací Sluneční soustavy se zaměřili na to, jakou roli v nich hraje Mars.

Ukázalo se, že zatímco hlavní cyklus excentricity oběžné dráhy Země zůstává zachován i bez Marsu, některé další cykly – například jeden s periodou 100 tisíc a další zhruba 2,3 milionu let – bez něj zcela mizí. Naopak silnější Mars tyto cykly zrychluje, což potvrzuje jeho významný gravitační vliv.

Mars navíc ovlivňuje i sklon zemské osy, a tím i rozložení slunečního záření na planetě. Výsledky tak naznačují, že i menší planety mohou hrát důležitou roli při utváření podmínek vhodných pro život – nejen u nás, ale i v jiných planetárních systémech.

Prastaré ledovce na obou pólech fungují jako přírodní archivy, uchovávající zbytky dávno zaniklého světa. Kromě minerálních částic či drobných organismů obsahují také bublinky vzduchu, které vědcům umožňují nahlédnout do atmosféry minulých geologických období.

Výzkumný tým Centra pro výzkum nejstaršího ledu COLDEX vedený Sarah Shackletonovou a Johnem Higginsem nedávno vrtal na Allan Hills ve Východní Antarktidě a získal unikátní vzorky. Led, který vrtali, datovali pomocí izotopu argonu-40 na zhruba šest milionů let, což z něj činí nejstarší přímo datovaný led na světě. Vznikl v době svrchního miocénu, kdy byla Země výrazně teplejší než dnes a hladiny oceánů vyšší. Analýza izotopů kyslíku navíc ukázala, že od té doby se teplota v této oblasti Antarktidy snížila o přibližně 12 °C – první přímé měření tak dlouhodobého ochlazovacího trendu.

Dosud nejstarší souvislé ledové jádro z vnitrozemí Antarktidy pokrývalo záznam asi 1,2 milionu let. Nově získané fragmenty tak jsou šestkrát starší, ačkoliv nejde o kontinuální jádro, ale o jednotlivé „klimatické momentky“.

Ředitel COLDEX, paleoklimatolog Ed Brook, přiznává, že tým očekával velmi starý led, ale spíše kolem tří milionů let. Skutečné stáří šest milionů let tak překonalo všechna očekávání. Zachycené bublinky vzduchu obsahují klíčové údaje o tehdejších skleníkových plynech a oceánských teplotách, které mohou pomoci pochopit přirozené klimatické změny před vznikem lidského vlivu. Vědci doufají, že budoucí vrtání odhalí ještě starší led a poskytne detailnější pohled na klimatickou historii Země před érou ledových dob.

 Loni přibylo bezmála 400 000 metrů čtverečních ozeleněných střech. Ve srovnání s rokem 2016, kdy se poptávka začala zvyšovat, je to trojnásobná plocha. Vyplývá to z průzkumu Green Market Report, který publikovala odborná Sekce Zelené střechy při Svazu zakládání a údržby zeleně. Odhad ozeleněných ploch vychází z množství dodaného střešního substrátu, který je hlavní součástí vegetačních střech. „Zelené střechy se používají od nepaměti, v poslední době ale kvůli adaptaci na rostoucí teploty zažíváme boom a poptávka se výrazně zvyšuje,“ řekl novinářům David Podhorský z firmy Dawyck, která dodává pásy se substrátem a zelení určené pro tento typ izolace střech.

Zelené střechy fungují jako ideální izolant, díky kterému lze snížit účet za energie a zároveň zpříjemnit místní klima. Do ozelenění střešních konstrukcí nejčastěji investuje soukromý sektor, loni stál za víc než třemi čtvrtinami všech projektů. Vegetační střechy odborníci zakládají především na rodinných domech (48 %), komerčních objektech (15 %) a bytových domech (15 %). Necelou čtvrtinu zelených střech instalovali zástupci veřejného sektoru na školách a dalších institucích.

Vědci z University of Buffalo nedávno vytvořili neuvěřitelně podrobnou mapu DNA kávy Arabica. Tato mapa, známá jako genom, odhaluje komplexní původ kávy. „Použili jsme genomické informace u rostlin, které dnes žijí, abychom se vrátili v čase a vytvořili co nejpřesnější obraz dlouhé historie Arabiky a také určili, jak spolu souvisí moderní pěstované odrůdy,“ řekl spoluautor studie Victor Albert, profesor na katedře biologických věd University of Buffalo.

Ukázalo se, že káva Arabica není produktem jediné izolované linie. Místo toho je výsledkem přirozené hybridizace dvou různých druhů kávy: Coffea canephora (běžně známá jako Robusta) a Coffea eugenioides. Tento neobvyklý jev se nazývá allopolyploidizace. V tomto procesu dva rodičovské druhy přispěly svými úplnými sadami chromozomů, což vedlo k tomu, že Arabica zdědila dvojitou sadu genetických instrukcí.

Vliv klimatu na genom kávy

Zemské klima v posledních tisíciletích výrazně kolísalo. Země zažila prudké ochlazení následované teplejšími, vlhčími fázemi. Vědci studující genom Arabiky byli schopni vysledovat, jak tyto klimatické změny ovlivnily populace kávovníku.

Za dlouhých období sucha se počty Arabiky snižovaly. Tyto náročné časy pravděpodobně vedly ke zvýšené konkurenci o zdroje a snížení množství kávy. Když se však klima změnilo na teplejší a vlhčí, Arabika zažila boom. Tento cyklický vzorec úbytku a růstu populace, přímo spojený se změnou klimatu, poukazuje na pozoruhodnou odolnost kávy Arabica po statisíce let.

Britský panovník chce prostřednictvím knihy „Climate Change“ téma zpřístupnit i té nejmladší generaci, kterou zároveň oceňuje za to, že vůči klimatu planety není netečná a aktivně se na toto téma snaží upozorňovat. „Úsilí dětí zdůraznilo, jak důležité je starat se o to, jaký bude život v budoucnosti, z toho plyne poučení pro nás všechny,“ uvedl současný britský panovník. Klimatická změna přitom není lhostejná ani jemu, tématem se zabývá dlouhodobě. Již v minulosti se stal autorem doslovů nebo úvodních slov k několika knihám, které se klimatickou krizí zabývají. Zároveň se také snaží aktivně otevírat debatu o tomto tématu.

Na vzniku knihy se britský panovník podílel spolu s britským ekologem a aktivistou Tonym Juniperem.„Myslím, že byl zasažen energií a nadšením, které mladí lidé v těchto tématech projevují, a chtěl jim dát do rukou něco, co by se týkalo základních faktů a čísel, základních myšlenek. Navíc také s jeho osobním poselstvím,“ uvedl Juniper ke vzniku knihy, která je určená dětem ve věku od 7 do 11 let.

Odborníci dokázali určit geny, které by mohly v budoucnu pomoci šlechtitelům rostlin vyvinout plody, jež budou odolnější vůči suchu. „Podařilo se nám identifikovat geny, které se podílejí na reakci na stres z nedostatku vody v plodech rajčat,“ uvedla hlavní autorka studie Carmen Catalá ze společnosti Boyce Thompson Institute, která výzkum ve spolupráci s Cornell University zastřešuje. „Nyní můžeme začít vybírat geny, které by mohly pomoci šlechtitelům vyvinout ovoce, které se dokáže přizpůsobit podmínkám sucha. To se týká nejen rajčat, ale i hroznů, jablek a dalšího ovoce,“ doplnila Catalá.

Vědci zkoumali geny v různých částech rajčat, jako jsou třeba listy, semena a další. Jednalo se jak o rostoucí, tak zralé ovoce, přičemž byly sledovány čtyři různé podmínky vodního stresu (žádný, mírný, střední a silný). Zjištění naznačují, že rajčata by mohla být „vycvičena“, aby byla odolnější vůči budoucím suchům. „Když jsme zaseli semena z rostlin vystavených stresu, zjistili jsme, že jejich sazenice se lépe zotavují z vodního stresu ve srovnání se sazenicemi z rajčat, která stresu vystavena nebyla,“ uvedl jeden z autorů studie Philippe Nicolas.

Energie získané z obnovitelných a jaderných zdrojů dohromady bylo v zemi nejvíc od roku 2020. Nejvýznamnějším zdrojem elektřiny byl loni nadále plyn, ale množství energie vyrobené větrnými turbínami vzrostlo. Přes 48 procent elektřiny navíc pocházelo z obnovitelných a jaderných zdrojů. Plynové a uhelné elektrárny se na produkci podílely ze 40 procent. Skvělou zprávou je, že význam uhelných elektráren postupně upadá. V roce 2012 se podílely na produkci energie ve Velké Británii ze 43 procent, loni už to bylo jenom 1,5 procenta. Jeden listopadový den se větrné elektrárny na výrobě elektřiny dokonce podílely ze 70 procent. Vyrobily tak dostatek energie pro 1 700 domácností na celý rok.

Větrné a solární elektrárny nejen, že patří mezi udržitelné zdroje energie, jsou navíc výrazně levnější, což by měli pocítit spotřebitelé. Nehledě na to, že přechod na obnovitelné zdroje energie je nezbytný kvůli globálnímu oteplování, jehož dopady už lidstvo pociťuje. Spojené království například loni zažilo nejteplejší rok v historii měření.

Zdroj: Radio Wave, BBC

Ve studii zveřejněné časopisem Cell Press odborníci popisují, jak rostliny využívají epigenetické vzpomínky k přizpůsobení se změně klimatu. Podle nich si rostliny ukládají vzpomínky na environmentální stresory. Připravují se tak na moment, až se tyto podmínky v budoucnu znovu objeví, aby věděly, jak reagovat. Je pozoruhodné, že předávají tyto vzpomínky také svým potomkům.

Rostliny nemají neuronové sítě, takže je jejich paměť založena na buněčných, molekulárních a biochemických sítích. Odborníci tyto kolektivní sítě a zkušenosti označují jako „somatickou“ paměť rostliny, kterou lze prostřednictvím epigenetiky předat dalším generacím. „Díky tomu mohou rostliny snadněji rozpoznat výskyt předchozího stavu prostředí a adekvátně na něj reagovat,“ uvedl Federico Martinelli, rostlinný genetik z University of Florence.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Cell Press

Nakupujte s rozmyslem

Vždy, když se v obchodě procházíte nekonečnými uličkami lákavého zboží, které vás nutí k zastavení, měli byste se sami sebe zeptat: „Potřebuji to? Je to pro mě důležité?“ Ušetříte tak životní prostředí i svou peněženku.

Vyhýbejte se jednorázovým obalům

Zkuste se zamyslet, kolik jednorázových obalů denně vyhodíte. Dnes se jim totiž zcela vyhnout téměř nedá. V mnoha případech však máte na výběr – při nákupu potravin si třeba ovoce můžete dát místo igelitového pytlíku do síťovky, zeleninu si místo koupě plastových balení navážit do vlastních pytlíčků a všechen nákup sbalit do plátěné tašky. Místo papírového kelímku na kávu můžete mít vlastní termohrnek a pití nosit ve znovupoužitelné lahvi. Výhodou je to, že tyto alternativy déle vydrží, a tudíž i lépe poslouží.

Třiďte, třiďte a třiďte

Generování odpadu se zcela nevyhneme, ovšem můžeme ho přinejmenším vytřídit a dát mu tak šanci na opětovné využití. Z běžně tříděných materiálů mají přitom největší recyklační potenciál sklo a kov, které se oproti plastu a papíru dají recyklovat téměř donekonečna. Kontejnery na tříděný odpad navíc dnes najdeme skoro všude.

V Praze plánují zavést takzvaný door to door sběr odpadu. Co to znamená? „Budeme pracovat na systému sběru odpadu ode dveří ke dveřím, kde lidé budou mít možnost třídit více komodit do jedné nádoby. To se bude týkat zejména plastů, nápojových kartonů a kovů, do budoucna nabídneme lidem i třídění gastroodpadů přímo před barákem,“ vysvětlil Vojtěch Vosecký, externí spolupracovník odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy a expert na cirkulární ekonomiku.

Zužitkujte organický odpad

Organický odpad do černé popelnice rozhodně nepatří. Na skládkách přitom zabírá i víc než třetinu
celkového objemu a vzhledem k tomu, že tam nemá přístup ke kyslíku, místo správného rozkladu
vylučuje nebezpečné skleníkové plyny. Buď můžete k zlikvidování tohoto smetí použít popelnici určenou na bioodpad, nebo komunitní komposty, které se začínají těšit oblibě zejména ve větších městech. Pokud však nenajdete dostatek nadšenců, kteří by se s vámi do kompostování pustili, můžete si založit kompost v bytě. Domácí kompostéry, které vypadají vesměs jako obyčejné koše na odpadky, vás nejenže zbaví organického odpadu, ale výsledný humus vám poslouží jako hnojivo pro kytky.

Raději opravte než vyhoďte

Oprýskaný kus nábytku vám může s novým nátěrem nadále dělat radost. Hrneček bez ouška zase může s trochou dekoru posloužit jako květináč. Možností je spousta a téměř vše se dá při troše fantazie znovu využít. Můžete tak produktům jinak odsouzeným k cestě na skládku vdechnout nový život, a navíc tím ušetřit.

Nakupujte z druhé ruky

Skvělým místem k pořízení věcí z druhé ruky jsou REUSE pointy, které existují v Praze a dalších městech. Fungují na principu zachraňování věcí (především nábytku), které skončily ve sběrných dvorech, ačkoliv mají ještě potenciál někomu posloužit. Momentálně jich je v provozu pět, v následujícím roce další dva přibydou.

Využívejte to, co už máte

V neposlední řadě byste neměli zapomínat na to, co už vlastníte. Ať už jde o nakupování nových věcí, nebo sjíždění bazarů, často se ocitneme v situaci, kdy právě to, co poptáváme, leží nám nebo našim blízkým doma ladem. Nenakupujte tedy nové věci, pokud vám ty staré stále slouží, a nevyhazujte ty staré, pokud ještě mohou plnit svůj účel.

Zdroj: Praha.eu

COP27 jako synonymum řešení klimatické krize?

COP je konference pořádaná OSN zabývající se změnami klimatu, která se koná každoročně od roku 1995. Summity trvající zpravidla 2 týdny poskytují prostor světovým vůdcům, politikům, odborníkům a celé řadě dalších lidí k diskusi o klimatické krizi. Letos se světoví lídři setkali v egyptském Šarm aš-Šajchu.

Co se řeší na COP27?

Jak již bylo řečeno, během jednání by se účastníci měli zabývat řešením těch nejzávažnějších problémů souvisejících s klimatem, včetně financí, dekarbonizace a zemědělství. Témat je opravdu mnoho. Letos se ve druhém týdnu mimo jiné pozornost upřela k tématům jako gender, voda a biodiverzita.

Jak konference dopadla?

Pro letošní konferenci je významné zejména uzavření dohody, která se týká zhotovení fondu na odškodnění zemí za škody napáchaném na životním prostředí. O co se jedná?

Všech 197 zemí, které se akce zúčastnilo, souhlasilo se zřízením speciálního finančního fondu na pomoc rozvojovým zemím s omezenými rozpočty, které jsou mnohem zranitelnější vůči dopadům změny klimatu než jiné země. Konkrétní doporučení budou prezentována příští rok na COP28 ve Spojených arabských emirátech.

Úskalí konference

Někteří experti se však domnívají, že konference se plně nezabývala některými palčivými tématy v oblasti ekologie. Jako příklad lze uvést například stále rostoucí emise uhlíku, které zvyšují teplotu planety. Dohoda přijatá všemi zúčastněnými členy také vůbec neřeší otázku, která by se týkala postupného vyřazování fosilních paliv. Posledním bodem, který stojí za zmínku, je absence diskuze o snaze udržet oteplování pod hranicí 1,5 stupně.

Je zde stále ještě spousta témat, které je třeba probrat, jelikož i samotná klimatická krize má mnoho příčin. Nicméně uvidíme, jaké výsledky budou prezentovány na příštím setkání, zda se členským státům podaří splnit zadané cíle a kam se budou jejich strategie ke zlepšení ekologické situace ubírat dál.

Zdroj: Interesting Engineering

Podle odborníků je to způsobeno pomalým, ale stálým zvětráváním silikátových hornin, což má za následek přitahování oxidu uhličitého z atmosféry do usazenin v oceánech. Trvalá obyvatelnost Země ukazuje na určitou vnitřně sjednocenou geologickou kontrolu nad extrémními teplotními výkyvy.

Jak toto tvrzení vědci ověřili? Zkoumali data týkající se globálních teplotních výkyvů v historii. Pracovali s řadou globálních teplotních záznamů, počínaje chemickým složením starověkých mořských fosilií a lastur, stejně jako se zachovalými antarktickými ledovými jádry. Odborníci analyzovali data za posledních 66 milionů let. Bez stabilizačního mechanismu by mělo kolísání globální teploty postupně narůstat v čase. Studie odhalila, že výkyvy nerostly vždy, což naznačuje, že funguje jakýsi stabilizační mechanismus, který brání tomu, aby teploty vystřelily do extrémních hodnot.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science Advances

Již více než tisíc let se mnoho křesťanů se v pátek zdržuje masa. V posledních desetiletích však různé církevní autority od této tradice upustily. Nicméně pokud by se přivedla zpět, mohla by mít pozitivní ekologické dopady, jak tvrdí studie realizovaná univerzitou v Cambridge.

„Produkce masa je jednou z hlavních hnacích sil emisí skleníkových plynů,“ uvedl Shaun Larcom, výzkumný pracovník v oblasti zemské ekonomiky na Cambridgské univerzitě.

Jak moc by katolické pátky bez masa pomohly tlumit klimatickou krizi?

Praxe pátku bez masa se u křesťanů objevuje nejméně 1 100 let. V 9. století papež Mikuláš I. prohlásil, že by se věřící měli v pátek na památku Kristovy smrti a ukřižování zdržet konzumace masa, krve nebo morku. Aby vědci řádně ověřili přínos této tradice pro životní prostředí, posoudili dopad případové studie ve Spojeném království.

V roce 2011 vyzvali katoličtí biskupové Anglie a Walesu katolickou společnost, aby se vrátila k bezmasým pátkům. Avšak jen čtvrtina z 5 milionů katolíků v Anglii a Walesu změnila své stravovací návyky na základě této výzvy. I přes na první pohled malé zapojení se však dle výsledků ušetřilo přes 55 000 tun uhlíku ročně. Pro představu je to přirovnatelné produkci přibližně 82 000 zpátečních letů z Londýna do New Yorku.

Na celém světě se ke katolické víře hlásí 1,3 miliardy lidí. Papežský dekret, který by znovu zavedl povinnost dodržovat bezmasé pátky globálně, by teoreticky mohl ušetřit miliony tun skleníkových plynů.

Nicméně spousta katolíků, kteří uctívají dávnou tradici, nahrazují v pátky maso rybou. Otázkou tedy zůstává, jaké by globální znovuzavedení této tradice mělo vliv na rybolov.

Co dělá katolická církev se změnou klimatu?

Papež František vyzval k „radikální“ reakci na změnu klimatu. Ve svém dopise z roku 2015 nazvaném Laudato Si papež popsal boj proti změně klimatu jako „morální imperativ“. Na to konto v červenci vyzval mladé lidi, aby jedli méně masa a pomohli tak planetě. Vyjádřil tak jasnou podporu aktivitám, které bojují za lepší podmínky a zpomalují klimatické změny.

Zdroj: Euro News

Podle dat projektu InterSucho je sucho v půdním profilu do metru hloubky na jednom procentu území. A třeba vody v podzemí je letos na podzim víc než v předchozích letech. Ani tak ale ještě není vyhráno. Na některých místech jí je stále méně, než by mělo být. Obecně je však podzemní vody více, než bývalo v předchozích šesti letech. A ve většině Česka je na normálním stavu.

Projekt InterSucho přináší několik typů informací o suchu a jeho dopadech, které je třeba vyhodnocovat ve vzájemných souvislostech. Na webu iniciativy je několik map, pomocí nichž lze zjistit, jak na tom Česká republika ve vybraném týdnu je se zásobami vody. Portál má momentálně optimistický výhled, podle kterého se úroveň sucha výrazně měnit nebude, navzdory tomu, že bude pršet méně.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z InterSucho a iRozhlas

„Čteme genomy stromů. Hledáme gen, který řídí procesy ovlivňující odolnost stromů vůči suchu, což je velmi důležité. Už jsme schopni u některých druhů dřevin identifikovat v genovém řetězci konkrétní sekvenci, která je zodpovědná za řízení odolnosti vůči suchu,“ uvedl vedoucí lesnického informačního centra Jan Řezáč na Lesnickém dni v hlubockém Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství. Gen sucha je zásadní pro výsadbu. Vědci dokážou třeba u smrku ztepilého vybrat jedince odolné vůči suchu. Jejich šance na přežití v horkých obdobích je vyšší než u stromů, které tento gen nemají.

Výzkumníci řeší i záchranu lesů po invazi kůrovcem. Ústav proto spustil projekt, kdy hledá nejlepší směs dřevin pro zalesnění holin po kůrovcové kalamitě. S Arcibiskupstvím pražským se snaží vědci zachránit duby na vltavských stráních. „Ztratily reprodukční schopnost, neobnovují se. Zkoušíme genetické metody, jak je, zjednodušeně řečeno, naklonovat,“ řekl Řezáč. 

Zdroj: České noviny, Radio Wave

Podle nové studie vedené Stockholmskou univerzitou jsou určité rostliny, které se mohou lépe zotavit ze sucha, aniž by to ovlivnilo jejich velikost nebo výnos semen. Pomůže jim k tomu modifikace genů. Odborníci zjistili, že každá rostlinná buňka používá chemický kód k upravení svého ligninu tak, aby fungoval optimálně a vyrovnal se s environmentálními stresory. Lignin je komplexní organický polymer, který tvoří klíčové strukturální materiály v podpůrných tkáních rostlin. Tato látka umožňuje rostlinám vést vodu, stát vzpřímeně a hraje zásadní roli při tvorbě buněčných stěn, zejména ve dřevě a kůře. 

Toto nové důležité zjištění by mohlo najít zásadní uplatnění v zemědělství a lesnictví a pomoci řešení problémů souvisejících se změnou klimatu. „Stačí pouze jedna jednoduchá chemická změna, aby se rostliny staly vysoce odolnými vůči suchu v podmínkách, kdy by jinak uhynuly,“ uvedl hlavní autor studie Edouard Pesquet.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a The Plant Cell

Dříve byly freony široce používány pro výrobu spotřebního zboží, jako jsou ledničky, obaly z polystyrenu a laky na vlasy. Kdysi se považovaly za neškodné, v 70. letech se však objevila teorie, že když byly vypuštěny do atmosféry, sluneční paprsky je rozbily a spojily se s ozónovými chemikáliemi. To způsobilo poškození ochranné vrstvy plynu, která obklopuje Zemi. Za čtyři roky od objevu, roce 1985, byly freony vyřazeny z výroby úplně. Montrealský protokol, který tyto chemikálie zakázal, byl vůbec první smlouvou univerzálně ratifikovanou se 197 zeměmi, které zákaz implementovaly.

Byl to čin mezinárodní spolupráce a příklad, ze kterého se nyní nutně potřebujeme poučit. Nedávná zpráva IPCC ukazuje, že pro snížení emisí uhlíku je třeba naléhavě jednat. Co si můžeme převzít z procesu zákazu CFC látek?

Proč byla kampaň CFC tak úspěšná?

Jeden z objevitelů ozónové díry Jonathan Shanklin uvádí, že práce na její opravě byla úspěšná díky její hmatatelné povaze. „S obrázky se nemůžete hádat. Pokud dokážete ukázat obrázek, který něco demonstruje, lidé jsou mnohem schopnější porozumět, než když vidí jen nějaký graf.“ Vědeckého konsenzu bylo dosaženo rychle a ten politický následoval díky jednomu významnému světovému vůdci. „Margaret Thatcherová byla v té době předsedkyní vlády a vyučila se chemičkou, aby rozuměla vědě. Dokázala se ujmout vedení na globální scéně, aby zajistila podpis protokolu,“ dodává.

Jonathan věří, že když debata o CO2 začala, alternativy byly méně dostupné a veřejnost tak rychle nepochopila nebezpečí globálního oteplování. Někteří zpočátku věřili, že oteplení znamená prostě jen výhodu většího tepla. Rychlost zavedení změn je to, co ve skutečnosti odlišuje Montrealský protokol od současných politik týkajících se dosažení čistých nulových emisí uhlíku.

Mnoho společností si nyní uvědomuje, že jejich dlouhodobá ziskovost je ohrožena změnou klimatu a mladí lidé, kteří pravděpodobně budou trpět důsledky zvýšených emisí CO2, dorůstají do věku, kdy mohou volit. Máme jednu planetu a nesmíme se chovat, jako bychom jich měli vícero. Kromě veřejného mínění, průmyslu a politiky si Jonathan přeje, aby vědci zaujali širší perspektivu nad rámec své specializace a viděli souvislosti mezi globálními problémy.

„Je to jako když lékař stanoví diagnózu. Pokud chcete, můžete jít ke specialistovi, ale častěji to bude praktický lékař. Potřebujeme více praktických lékařů ve vědě a méně specialistů,“ uzavírá Jonathan.

Zdroj: Euro News

Nástroj Dynamic World využívá satelitní data zachycená každé dva až pět dní. Umělá inteligence pak snímky řadí do kategorií, kterými jsou například tráva, voda, pole či budovy. Nástroj je velmi detailní a umožňuje tak sledovat například úbytek stromů po jednotkách či rozrůstání měst o domy. Databáze obsahuje snímky celé planety za posledních 5 let.

Nástroj je vhodný například pro mapování ekosystémů, které potřebují ochranu. Využívat jej mohou také architekti při plánování městské zeleně nebo ekologičtí zemědělci. Na základě snímků je dále možné činit predikce o vývoji klimatické změny a měnících se podmínkách na Zemi.

Zdroj: Fast Company, Dynamic World