Solidarita je obdivuhodná, ale je v pořádku se nezapojit, říká Kateřina Vacková z organizace Loono

Zdroj fotografie: Jan Martinec

Mladá lékařka si sama prošla zkušeností ohrožující život, a tak se rozhodla založit neziskovou organizaci, která veřejnost v oblasti zdraví vzdělává a nabádá k prevenci. Jak změnila karanténa její běžný denní režim, na co se nejvíc těší po jejím ukončení a proč je v pořádku nezachraňovat celý svět? To a mnohem více jsme probraly v milém rozhovoru.

Kateřino, jak jste strávila období karantény? Naučila jste se za tu dobu něco nového?

Pozitiva a příležitosti k učení vyhledávám neustále. Přečetla jsem toho spoustu – o řízení firmy na dálku či imunitní odpovědi organismu na infekční onemocnění, ale také o pečení domácího chleba i pěstování bylinek. Celou svou rodinu jsem pak napříč generacemi naučila používat videokonferenční hovory, kde se nás někdy sejde i patnáct.

V těch posledních týdnech hodně čtu o tom, jak se chovala ekonomika a celkově společnost v dobách minulých krizí, o nově přicházejících léčivech i telemedicíně. Čas ušetřený jezděním na schůzky jsem pak využila k rešerši zdrojů pro svůj další projekt – otevření preventivní kliniky.

Stejně tak jezdím na kolečkových bruslích, běhám a cvičím doma. Taky jsem díky karanténě objevila řadu nových YouTube kanálů se cvičením a jógou. Aplikaci Headspace zapínám třikrát denně, a kromě ranní a večerní meditace si dávám i různé kratší na uvolnění stresu. Především proto, že teď kvůli koronaviru pracujeme ve velkém tempu.

V pozitivním slova smyslu mě pak nepřestává udivovat, jak se do celé věci opřel Loono tým. Kvůli poklesu příjmů jsme museli řadě lidí snížit úvazek a pozměnit agendu, nikdo ale ani nemrknul a co víc, vznikly úžasné věci. Prakticky okamžitě jsme vytvořili edukační materiály ke koronaviru, které dnes používají stovky firem, nemocnic, škol, lékáren i domovů seniorů. Z workshopů jsme přešli na webináře a přepracovali jsme strategii na rok 2020 – nová kampaň o duševním zdraví začne už v červnu, nově se navíc chystá i kampaň o imunitě. V létě pak plánujeme vypilovat akademii pro zdravotníky, abychom zlepšili jejich komunikační dovednosti a připravili je na digitální éru.

Zdroj fotografie: Martin Faltejsek

Jak si podle vás v této době vedli (a stále ještě vedou) Češi jako národ?

To můžeme hodnotit z mnoha pohledů. Co se týká práce lékařů a zdravotníků, myslím, že si vedeme obdivuhodně. Ač se čas od času na něco déle čeká, někam se nemůžete dovolat či musíte podstupovat měření teploty, než vejdete do nemocnice, tak se péče stále dostává každému a dbá se i na zdraví zdravotníků samotných. Velký posun pak vidíme také v digitalizaci zdravotnictví.

Po úvodním zlehčování celé věci navíc Češi zřejmě pochopili, že se opravdu nejedná o lehčí chřipku, nosí poctivě roušky a dodržují karanténu i bezpečný odstup. Ale je ještě brzy cokoliv celkově hodnotit.

Já sama jsem se zapojila do platformy COVID19CZ, která sdružuje podnikatele, technologické nadšence, lékaře a další, kteří společně bojují proti šíření nákazy stavěním chytrých řešení, která mohou zachraňovat lidské životy. Projekty jako třeba Chytrá karanténa, CoroVent, ochranné masky či e-Rouška – tu si určitě stáhněte – vznikly v řádu dní, maximálně týdnů, a ze začátku navíc na čistě dobrovolnické bázi. To mi přijde zkrátka úžasné.

Také se zvedla obrovská vlna solidarity k seniorům a lékařům, ale i k neziskovkám. Naši fanoušci se nás snaží podpořit i v době krize – kupují si trička na našem charitativním e-shopu, přispívají přes Darujme.cz či k nám chodí dobrovolničit. Z toho mám obrovskou radost.

Zdroj fotografie: Martin Faltejsek

Napadá vás nějaké poselství či ponaučení, které bychom si měli odnést a zapamatovat si ho pro doby, kdy nám zase bude „hej“?

Myslím, že je na každém z nás, co si z toho odnese. Já si odnáším dvě věci:

Zaprvé (a minimálně po stotisícé): zdraví je to nejdůležitější, co máme a neměli bychom na to zapomínat. Doufám, že se lidem podaří obrátit strach z viru v onu pozitivní motivaci starat se o své zdraví i nadále a komplexně – není to totiž jen o rouškách, ale o posílení imunity, nekouření, pravidelném pohybu a zdravém stravování. Viry nemůžeme ze světa vymazat, budou tu s námi dál. Co ale udělat můžeme, je naučit se s nimi žít a co nejlépe chránit sebe a své okolí.

Zadruhé: je v pořádku se nezapojit. To je něco, co v jedné ze svých infografik prezentovala organizace Nevypusť duši a co mi utkvělo v hlavě. Zejména v prvních třech týdnech pandemie byl na lidi vyvíjen veliký tlak, aby pomáhali. Možná ne veřejně, ale když najednou všichni kolem vás šijí roušky, nosí jídlo seniorům či pomáhají v nemocnicích, máte pocit, že musíte honem něco dělat. Tak to ale není. Je na každém z nás, na co máme sílu. A je také naprosto v pořádku, že se v současné situaci zkrátka staráme o sebe, svoji rodinu a zdraví. Já mám dlouhodobě problém smířit se s tím, že nemůžu zachránit celý svět (smích). Tohle mi ale opět pomohlo vzpomenout si, kde je moje místo.

Zdroj fotografie: Oldřich Hrb

Na co se po uvolnění opatření těšíte nejvíce?

Těším se na znovusetkání se členy týmu. Od příštího týdne se pomalu začínáme vracet do kanceláří, i když si na „klasické“ úsměvy budeme muset kvůli rouškám ještě počkat.

Taky se neuvěřitelně těším do sauny. Jsem zvyklá chodit dvakrát týdně, tak teď zažívám docela muka (smích). Chystám se také pokračovat v tréninku na triatlon, a tak se těším na otevření bazénů. Rozhodně tam ale nebudu nastoupená hned druhý den po otevření. Jsem v tomhle hodně opatrná a dokud nebudeme vědět, jak se po uvolnění opatření chová křivka počtu nakažených, návštěvu raději odložím.

S krizovou a život ohrožující situací máte osobní zkušenost. Prozradíte čtenářům svůj recept, jak takové chvíle zvládat co nejlépe?

Vzpomínám si, že tenkrát jsem chtěla zkrátka žít. Bylo mi 22 let, chtěla jsem dostudovat medicínu, jet na Erasmus, randit s kluky, naučit se pořádně surfovat… V mojí hlavě nebyla jiná možnost než se vyléčit. Takže nejlepším receptem je podle mě právě nastavení mysli na pozitivní, nadějnou notu. Co si totiž budem – ta situace je a bude složitá, ale pomůže nám být nazlobení?

Od té doby, co jsem byla před třemi lety na Dalajlámově přednášce, mi jeho učení dodává sílu a odvahu. Z věcí, na které poukazuje, se učím být lepším leaderem a laskavějším člověkem. V jednom z posledních kázání říkal, že i v těchto nejistých dobách máme stále kontrolu nad tím nejdůležitějším, a to sice láskou k ostatním, naším charakterem a stavem mysli. Tím se řídím.


Zdroj fotografie: Mischa Babel

Medailonek:

Kateřina je lékařkou, která po vlastní zkušenosti s rakovinou založila neziskovou organizaci Loono. Projekt vzdělává veřejnost v oblasti zdraví a prevence. Tým Loono v současné době tvoří více než 150 mladých lékařů a studentů medicíny v pěti městech Česka, kteří pořádají vzdělávací workshopy ve školách, firmách i na festivalech a zábavnou a interaktivní formou tak zbavují témata rakoviny (#prsakoule), infarktu (#zijessrdcem) a neplodnosti (#doledobry) veškerých tabu. Aktivní jsou však i na sociálních sítích, kde skrze infografiky, videa a články otevírají tolik potřebnou diskuzi (@loonocz). Do dnešního dne vyškolili více než 80 tisíc lidí a pomohli tak zachránit na 50 lidských životů.

Související články

Zaručeně zlepší den

České hlavičky uspíšily vývoj nového léku na koronavirus

Jak zabránit suchu v krajině? Podívejte se, jak originálně problém vyřešili na Šumavě

Proč prádlo usušené na slunci tak krásně voní? Dánští vědci tuto záhadu objasnili

Živé sekačky v Jeseníkách. Podívejte se, jak se seká tráva v souladu s přírodou

Inspirativní rozhovor

Občané samotní mohou mnohé věci ve městě změnit. Stačí jen chtít, říká Barbora Fodorová z Chcu to v Brně

Občané samotní mohou mnohé věci ve městě změnit. Stačí jen chtít, říká Barbora Fodorová z Chcu to v Brně

Přečtěte si rozhovor se zakladatelkou projektu Chcu to v Brně, jehož prostřednictvím brněnští studenti pomáhají občanům se podílet na veřejném dění.