Sedmnáct Mléčných drah v řadě. Tak široká je největší známá galaxie
Astronomové z Kanárských ostrovů poprvé přesně určili, kde největší známá galaxie IC 1101 končí a kde začíná jen záře okolní kupy. Vyšlo jim 1,7 milionu světelných let – a galaxie pořád roste.
#vesmír#astronomie#věda#galaxie#objev
Galaxie IC 1101 je gigant, o kterém astronomové vědí už přes dvě stě let – poprvé ji zpozoroval William Herschel v roce 1790. Leží v srdci husté kupy Abell 2029 víc než miliardu světelných let od Země, a jak přesně velká doopravdy je, se dlouho nedalo zjistit: její slabý vnější okraj splýval s podobně slabým světlem, které v kupě vyzařují hvězdy vytržené z jiných galaxií. Tým z Instituto de Astrofísica de Canarias na Tenerife si na to počkal až do roku 2022, kdy galaxii nasnímal ultra hlubokou expozicí z hory Roque de los Muchachos na ostrově La Palma.
Jak najít okraj galaxie
Vědci vedení Carlosem Marrero-de la Rosou vyšli ze snímků, které pořídil dalekohled Isaac Newton svou širokoúhlou kamerou. Dlouhé expozice samy o sobě nestačí – difuzní světlo se v přístroji i v atmosféře rozptyluje a slabé okraje galaxií tak splývají s pozadím. Tým proto snímky navíc očistil o matematicky modelované rozptýlené světlo, a teprve pak se ukázalo, kde přesně hvězdná část IC 1101 doopravdy končí.
Výsledek: galaxie měří v průměru asi 520 kiloparseků, což vychází na 1,7 milionu světelných let. Obsahuje hvězdy o celkové hmotnosti zhruba 3,4 bilionu Sluncí. Podle autorů studie jde o jednu z vůbec největších a nejhmotnějších galaxií, jaké kdy byly popsány – a rozhodně o nejrozsáhlejší, jakou se astronomům podařilo takhle přesně změřit.
Kolik se do ní vejde naší Galaxie
Naše Mléčná dráha měří na šířku asi 30 kiloparseků, tedy zhruba 98 000 světelných let. Kdybyste chtěli šířku IC 1101 vyskládat z Mléčných drah, potřebovali byste jich sedmnáct v jedné řadě. Cestou rychlostí světla by let napříč IC 1101 trval 1,7 milionu let, zatímco přes Mléčnou dráhu necelých sto tisíc.
Galaxie pořád roste
Takhle obří galaxie nevznikají naráz – IC 1101 se podle vědců zvětšovala postupně, miliardy let pohlcovala menší sousední galaxie, které jí přišly příliš blízko ke gravitačnímu dosahu. Na okraji galaxie tým našel slabé, nepravidelné struktury, jaké po sobě zanechávají srážky s jinými galaxiemi v minulosti – a podle vedoucího týmu galaxie i dnes dál nabaluje okolní hmotu. „Pořád do sebe něco vtahuje... ještě neskončila," popsal to pro vědecký magazín Science News Marrero-de la Rosa.
Stopu po takových srážkách nese i samotné jádro galaxie. Když se spojí dvě galaxie, z nichž každá má vlastní supermasivní černou díru, dvojice děr se při postupném přibližování chová jako gravitační metla, která z okolí vymetá hvězdy pryč ze středu. Podle rozboru z roku 2017 přišla galaxie tímhle způsobem o hvězdnou hmotu odpovídající asi 490 miliardám Sluncí – asi o 28 procent světla, které by její středová část jinak vyzařovala. Tak rozsáhlé „vymetené" jádro je mezi galaxiemi vzácné a je dalším dokladem, že má IC 1101 za sebou nejméně jedno mimořádně masivní sloučení.
💡 Zajímavost: Rozbor z roku 2017 zkoumal neobvykle rozlehlé jádro IC 1101 a z jeho velikosti odvodil, že uvnitř musí sídlit jedna z největších černých děr, jaké kdy vědci odhalili – s hmotností 40 až 100 miliard Sluncí, tedy řádově desetitisíckrát víc než má černá díra uprostřed Mléčné dráhy (ta váží asi 4 miliony Sluncí). Podobně nadměrně těžké černé díry, které svou hmotností přerůstají celou svou domovskou galaxii, nedávno objevil i vesmírný dalekohled Jamese Webba.
Právě proto je tak velká kupa galaxií jako Abell 2029 ideálním místem pro hledání podobných obrů. Čím hustší je kupa, tím víc příležitostí měla centrální galaxie za miliardy let ke slučování s okolím – a IC 1101, jako nejjasnější a nejhmotnější galaxie celé kupy, jich využila nejvíc.
Proč se dřív mluvilo o mnohem větším čísle
Na internetu dodnes koluje mnohem vyšší odhad – že prý IC 1101 měří na šířku 4 až 6 milionů světelných let. Ten pochází z dřívějších snímků, které ale nedokázaly rozlišit skutečný okraj galaxie od difuzní záře celé kupy kolem ní – změřily tak spíš rozsah slabého vnějšího halo, ne hranici samotné galaxie. Nová metoda s korekcí rozptýleného světla poprvé umožnila hranici najít přesně, a výsledek – 1,7 milionu světelných let – je tak sice menší než dřívější odhady, ale zato podložený skutečným měřením, ne odhadem z rozmazaného pozadí.
Podle autorů studie jejich metoda teď otevírá cestu k tomu, aby astronomové stejně pečlivě přeměřili i další kandidáty na největší známou galaxii vesmíru – a možná mezi nimi najdou i takovou, která IC 1101 nakonec překoná.
A jestli vás vesmír po přečtení láká víc než jindy, nemusíte čekat na dalekohledy profesionálů. Zajděte si někdy večer na hvězdárnu, nebo si prostě lehněte pod noční oblohu a chvíli se v klidu dívejte. A klidně si už teď rozmyslete, co si v životě opravdu přejete — až příště uvidíte padat hvězdu, budete připravení.
Ilustrační foto: mattiaverga / Pixabay
Ověřeno z:
- Marrero-de la Rosa a kol. — "How large can galaxies be? Ultra-deep imaging of IC 1101", arXiv / přijato do Astronomy & Astrophysics (16. července 2026)
- Dullo, Graham a Knapen — studie o vymeteném jádru a hmotnosti černé díry v IC 1101, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2017)
- Science News — rozhovor s vedoucím týmu Carlosem Marrero-de la Rosou (srpen 2026)
