Ve 102 letech sepsala šest zásad. Nejsilnější lék je láska

Když byla Gladys McGareyová malá, viděla rodiče léčit lidi, které ve vesnici nikdo jiný nechtěl ani vzít za ruku. Rodiče byli misionáři a lékaři v Indii a léčili dalité – lidi, kteří stáli mimo indický kastovní systém a kterých se ostatní báli byť jen dotknout. Podle vlastních slov jí právě tahle dětská zkušenost pomohla později pochopit, že vlastní poslání je součástí toho, kým člověk je – a že přijetí téhle myšlenky dělá život jednodušším.

Od Indie po Arizonu

Gladys Taylor se narodila 30. listopadu 1920 v indickém Fatehgarhu. Otec byl navíc ordinovaný kněz, matka Elizabeth měla diplom z osteopatie, tedy medicíny, která léčí celé tělo místo jednotlivých orgánů zvlášť. V polovině třicátých let odjela jako teenagerka sama studovat do USA, rodiče zůstali v Indii. Ještě jako studentka se v roce 1943 provdala za Williama McGareyho, medicínu dostudovala o tři roky později. Měli spolu šest dětí.

Lékařskou praxi provozovala skoro šedesát let. Se svým tehdejším manželem v Phoenixu v Arizoně vedla kliniku, na které jako jedni z prvních v USA běžně kombinovali klasickou medicínu s akupunkturou – další lékaře v ní sama učila, jak tuhle metodu používat. V roce 1978 spoluzaložila Americkou holistickou lékařskou asociaci, které později i předsedala. Po rozvodu kolem sedmdesátky, o který požádal manžel, si otevřela další společnou praxi – tentokrát s vlastní dcerou. Z klinické praxe oficiálně odešla až v roce 2005 ve věku 84 let, i pak ale ještě řadu let dál konzultovala s pacienty. Nadace, kterou založila v roce 1989, propojuje klasickou a holistickou péči dodnes.

Šest zásad pro dobře prožitý život

V roce 2023 vydala knihu The Well-Lived Life (Dobře prožitý život), ve které shrnula šest zásad, jimiž se sama celý život řídila.

Jsi tady z nějakého důvodu. McGareyová tomu říkala „juice" – doslova šťáva, obrazně vnitřní chuť do života. Psala o ní jako o „našem důvodu žít, naší naplněnosti, naší radosti" – energii, kterou člověk čerpá z věcí, na kterých mu skutečně záleží. Byl to podle ní i důvod, proč vůbec ráno vstát z postele: to, co člověka naplňuje, co ho rozesměje i rozpláče a připomene mu, že žije.

Všechno se musí hýbat. Když se člověk cítí zaseknutý, má se podle ní znovu dát do pohybu – duchovně, psychicky i tělesně – a hledat světlo, ne se v tíze zastavit. Sama se touhle zásadou řídila i po vlastním rozvodu: místo aby s medicínou skončila, otevřela si s dcerou novou praxi a vedla ji dalších patnáct let.

Láska je nejsilnější lék. Byla přesvědčená, že když se člověk naučí přijímat lásku, zdraví a štěstí přijdou samy od sebe. Celou kariéru se přitom držela zásady, že lékař pracuje s lidmi, kteří mají nemoc – ne s nemocí, která má lidi. Podobně o síle vztahů pro dlouhý a spokojený život mluví i dlouhodobá harvardská studie štěstí, která běží už přes osmdesát let.

Nikdy nejsi doopravdy sám. Jako dítě měla nediagnostikovanou dyslexii a první třídu musela opakovat – sama sebe tehdy dlouho považovala za „třídního hlupáka", protože nikdo nevěděl, co za jejími potížemi se čtením stojí. Ten pocit ji provázel dost dlouho na to, aby z něj vytěžila celoživotní ponaučení: najít si lidi, kteří chápou, čím člověk prochází, dělá i tu nejtěžší zkušenost snesitelnou.

Všechno je tvůj učitel. I bolestivé zážitky a nezdary v sobě nesou poučení, které se dá najít, jen když se na ně člověk dokáže podívat s odstupem – místo aby je zavíral jako uzavřenou kapitolu. O vlastním rozvodu, který ji v sedmdesáti zaskočil, tak ještě ve stovce otevřeně mluvila v rozhovorech jako o jedné z nejtěžších i nejpoučnějších zkušeností svého života.

Rozdávej svou energii velkoryse. Šetřit si energii „pro jistotu" je podle ní past – čím víc jí člověk dává do věcí a lidí, na kterých mu záleží, tím víc se mu vrací zpátky v podobě chuti do dalšího dne.

McGareyová zemřela 28. září 2024, dva měsíce před svými 104. narozeninami. Za klíč ke skutečnému léčení celý život nepovažovala jen boj s nemocí, ale hlavně to, co člověka drží naživu a posouvá dál – přesně to, co se svou knihou snažila předat i lidem, kteří nikdy medicínu nestudovali.

Ověřeno z:

• Foundation for Living Medicine — oficiální životopis a časová osa Gladys McGareyové (2024)
• Academy of Integrative Health and Medicine (AIHM) — vzpomínkový text na Gladys McGareyovou (říjen 2024)
• Arizona Women's Hall of Fame — profil Gladys McGareyové (2017)
• Guardian / Psychology Today — rozhovor s Gladys McGareyovou o rozvodu a knize The Well-Lived Life (2023)