Severní moře se uzdravuje. Velryby tam lidé vídají každé léto
Konec komerčního velrybářství, zákaz lovu tuleňů a čistší řeky proměňují Severní moře, které lidé desítky let drancovali. Divoký život se do něj vrací – byť ne u všech druhů stejně rychle a jistě.
#moře#příroda#zvířata#ekologie#ochrana zvířat
Koncem června 2024 zahlédla posádka nizozemské výzkumné lodi Deep Volans asi čtyři kilometry od německého ostrova Baltrum mladého keporkaka. Nebyl to jednorázový úlovek dalekohledu – téhož keporkaka pak vyfotografovali ještě třikrát během tří týdnů, jak se s hejnem racků nad hlavou proplétá mezi ostrovy Wangerooge, Norderney, Juist a Borkum; při jednom z pozorování ho ze západní pláže Norderney sledovala i řada lidí. Podle správy národního parku Wattenmeer, která pozorování zdokumentovala, zahlédli keporkaky u západofríských ostrovů v minulosti jen zřídka – naposledy v letech 2009, 2012, 2017 a 2018.
Ze vzácnosti k pravidelné návštěvě
Mezi lety 1970 a 2005 zaznamenali vědci v jižní části Severního moře jen deset pozorování velkých velryb za třicet pět let, píše studie Van der Meij a Camphuysen z roku 2006 – a keporkak mezi nimi byl jen jednou, v prosinci 2003 u nizozemského Katwijku, kdy si ho lidé všimli s mládětem. Podle novější studie z roku 2022 se od té doby výskyt velkých velryb výrazně zvýšil a keporkaci jsou dnes v jižní části Severního moře každoročními hosty. Vědci to spojují hlavně s koncem komerčního velrybářství a s posuny v tom, kde se dnes drží jejich kořist.
Tuleni se vracejí v tisících
Podobně dramatickou proměnou prošli šedí tuleni ve Waddenském moři, které se táhne podél pobřeží Nizozemska, Německa a Dánska. V sezóně 2025/2026 tam vědci napočítali 12 497 línajících zvířat (o 3,6 procenta víc než rok předtím) a 3 385 mláďat – meziročně o 11 procent víc.
„Šedí tuleni migrují na velké vzdálenosti napříč Severním mořem, takže tato sčítání zahrnují jak místní zvířata, tak zvířata z jiných oblastí," vysvětluje výzkumnice Jessica Schop z nizozemského ústavu Wageningen Marine Research, který sčítání vyhodnocuje. Ještě v 70. letech přitom platili šedí tuleni v regionu za téměř vymizelé.
Jak se návrat sleduje
Tuleně vědci počítají opakovaně z letadel podle stále stejných tras: šedé tuleně v prosinci, kdy se rodí mláďata, a znovu v dubnu, kdy dospělí línají na pobřežních mělčinách; tuleně obecné pak v červnu a v srpnu. Sviňuchy – malé plaché delfíny velké asi jako člověk – prozrazují podvodní mikrofony, které zachytávají jejich ultrazvukové klikání. Právě díky nim zaznamenal německý Spolkový úřad pro hydrologii na jaře 2024 v tamních řekách výrazně vyšší výskyt sviňuch než v předchozích letech: na Veseře u Stadlandu je mikrofony zachytily ve 33 procentech měřených hodin, na Labi u Wedelu ve 44 procentech, tedy pěti až desetkrát častěji než dřív. Nad protipovodňovou uzávěrou na řece Emži se sviňucha ozvala poprvé, co tam vůbec mikrofon naslouchal. Velké velryby jako keporkaky pak badatelé sledují hlavně díky fotografiím od pozorovatelů z lodí a pobřeží.
💡 Zajímavost: Vědci keporkaky poznávají podle spodní strany ocasní ploutve – černobílý vzor je stejně jedinečný jako lidský otisk prstu. Díky fotografiím ploutví dokážou badatelé stejné zvíře rozeznat o roky později, i když se mezitím objevilo tisíce kilometrů od místa prvního setkání.
Ne všechno je černobílé
Zotavení ale neplatí stejně pro všechny druhy. Tuleň obecný, dřív téměř vyhubený (v nizozemské části Waddenského moře jich v polovině 70. let zbývalo jen kolem 500), se sice po zákazu lovu z let 1961–1962 vzpamatoval na desetitisíce kusů – jenže od roku 2020 jeho počty naopak klesají o zhruba pět procent ročně, z dosud nejasných příčin. Podobně smíšený obrázek platí u sviňuch: jarní nárůst v řekách je jasně zdokumentovaný, ale studie hannoverské veterinární univerzity zjistila, že jejich celkový výskyt v německé části otevřeného moře mezi lety 2002 a 2019 v průměru mírně klesal – na severu citelně, na jihu naopak přibývaly. Návrat mořského života tak není jedna přímočará křivka nahoru, ale směs jasných úspěchů a druhů, které si teprve hledají cestu zpátky.
Co za návratem stojí
Klíčovou roli hraje ochrana mořského dna. Od 18. listopadu 2025 Evropská unie zakázala rybářům používat vlečné sítě po dně na 53 procentech německé a 28 procentech nizozemské chráněné části písečné mělčiny Dogger Bank – klíčového stanoviště sviňuch a mořských ptáků. Podobný zákaz platí v britské části už od roku 2022 a v prvních měsících po jeho zavedení tam intenzita lovu vlečnými sítěmi klesla o 98 procent. K tomu se přidává zlepšená kvalita vody v ústích řek, díky které se sviňuchy podle vědců znovu dostávají za kořistí i tam, kam se dřív kvůli znečištění nevydávaly.
„Zákaz je důležitý krok správným směrem, ale ještě nestačí," řekla k opatření na Dogger Bank Marine Perrin, politická poradkyně organizace WDC Germany. Keporkaci mezitím dál každé léto míří do vod, kde je před dvaceti lety nikdo nečekal.
Ověřeno z:
- Van der Meij a Camphuysen (2006) a novější studie Berrow a Whooley (2022, Journal of Sea Research) — výskyt velkých velryb v jižní části Severního moře
- Nationalpark Wattenmeer — dokumentace pozorování keporkaka u ostrova Baltrum (červen–červenec 2024)
- Trilaterální spolupráce na ochraně Waddenského moře — sčítání šedých a obecných tuleňů, sezóna 2025/2026
- Německý Spolkový úřad pro hydrologii (BfG) — akustický monitoring sviňuch v německých řekách (2024)
- Evropská komise a organizace WDC Germany — zákaz vlečných sítí na mělčině Dogger Bank (listopad 2025)
