Česká města nasazují místo sekaček stáda ovcí a koz

Na pražských stráních se v létě ozývá bečení. Tam, kde by jinak hučely sekačky, se pasou stáda ovcí a koz — a odvádějí práci, kterou žádný stroj nesvede. Města jim za to ráda platí: živé sekačky totiž vracejí do městské přírody květnaté louky, motýly a rostliny, které jinde z krajiny mizí. A kolemjdoucím zvedají náladu tak spolehlivě, že se za nimi lidé vydávají na procházku schválně.

Praha vsází na pastvu už čtvrt století

Nejde o žádnou módní novinku. Pasoucí se stáda můžou Pražané ve svých chráněných územích potkávat už od roku 2000 a od sezóny 2012 městu pomáhá i skot. Postupně se pastva rozrostla na 59 významných přírodních lokalit o celkové rozloze zhruba 70 hektarů.

V sezóně 2024 vyrazila do pražské přírody dvě stáda skotu, tři smíšená stáda ovcí a koz a po dobré zkušenosti z předchozích dvou let i samostatné stádo koz. Zvířata se pasou zhruba od konce dubna do poloviny listopadu a vystřídají známá i méně známá místa: Prokopské a Šárecké údolí, Trojskou kotlinu, Podbabské skály, Pitkovickou stráň, louky u Šeberova, Milíčova či Čimic.

Stáda vyrážejí do terénu každé jaro. V roce 2025 město start pastvy odložilo kvůli preventivním opatřením proti slintavce a kulhavce a koncem dubna oznámilo, že stáda vyrazí nejdříve v květnu.

Jak velký je to zvěřinec? V roce 2021 se v Praze páslo dohromady kolem 230 zvířat — tři smíšená stáda zhruba po sedmdesáti kusech, v nichž ovce tvořily 80 až 90 procent, a k tomu dvě menší stáda jalovic. A v roce 2024 k nim přibylo ještě jedno stádo čistě kozí. O zvířata se starají soukromí zemědělci, které město vybírá v soutěži a kteří stáda na pastvinách nepřetržitě hlídají.

Proč je ovce lepší než sekačka

Na první pohled dělají ovce a sekačka totéž: zkracují trávu. Jenže podobnost končí u výšky porostu. Zvířata kopyty rozrušují travní drn a dávají tak prostor konkurenčně slabším druhům rostlin, které by v hustém zapojeném trávníku neměly šanci. Nechávají po sobě „nedopasky" — ostrůvky vyšší trávy, kde přežívá hmyz. A dostanou se i tam, kam technika nemůže: na strmé stráně a podmáčené louky. Louku navíc rovnou pohnojí, takže se živiny vracejí do půdy — to motorová sekačka neumí.

Sekačka pokosí všechno najednou — a s trávou zmizí i úkryty a potrava hmyzu. Stádo postupuje pomalu, kousek po kousku, a louka díky tomu zůstává pestrá. Právě proto se na místa spásaná ovcemi vracejí vzácné rostliny a s nimi motýli a další opylovači: pastva potlačuje stařinu a náletové křoviny a uvolňuje místo květinám, které motýli potřebují. Přes zimu mají stáda v otevřené krajině pauzu — pastevci se o ně starají v zázemí a na jaře je vracejí zpátky na stráně.

„Chráníme louky a stepní stráně — pastva koz a ovcí potlačuje přebujelou trávu i náletové křoviny a naopak dává prostor květinám, které potřebují motýli a další hmyz," popisuje Martina Skohoutilová, předsedkyně spolku Pražská pastvina.

Brno vrátilo ovce na kopce po dvanácti letech

Živé sekačky se osvědčily i na jižní Moravě. V Brně pastvu organizuje spolek Rezekvítek: v létě 2025 se ovce po více než dvanácti letech vrátily na Medlánecké kopce a na podzim 2025 poprvé ve větším rozsahu spásaly i přírodní rezervaci Kamenný vrch. „Letos počítáme až se třiceti kusy. Čím více, tím lépe," uvedla k tomu ředitelka Rezekvítku Tereza Žižková. Kamenný vrch je přitom proslulý jarními fialovými koberci vzácných koniklecí, kterých tam kvetou desetitisíce; ovce likvidují nálety a kopyty provzdušňují půdu, což pomáhá klíčení vzácných rostlin. Pastva se tu ale plánuje po etapách: v roce 2026 se ovce na Kamenný vrch nevrátí a znovu se s nimi počítá v roce 2028 — mezitím se o rezervaci starají ochránci v rámci velké obnovy běžící od roku 2024.

Kolik živé sekačky stojí

Pastva není zadarmo, ale město nezruinuje. Podle údajů magistrátu z roku 2020 stála pastva ovcí a koz Prahu ročně zhruba 950 tisíc korun a pastva skotu dalších asi 450 tisíc — tehdy tedy dohromady necelý půldruhý milion korun ročně. Za to město získává péči, kterou stroj nenahradí, a k tomu atrakci, za kterou lidé chodí jako do přírodní zahrady.

„Dostaly se ke mně i reakce veřejnosti, pro které bylo setkání se stádem ovcí během procházky příjemným překvapením a zpestřením a někteří lidé chodí stáda pozorovat cíleně jako součást víkendového relaxu," uvedla v dubnu 2024 k zahájení pastevní sezóny náměstkyně pražského primátora pro životní prostředí Jana Komrsková.

Pastva jako sousedská záležitost

V Praze se kolem pastvy zformovala i komunita. Spolek Pražská pastvina pečuje o louky a stepní stráně hlavně v Radotínském údolí a Českém krasu — má skoro stovku ovcí a koz, 30 včelstev a kolem 500 ovocných stromů a působí v deseti katastrálních územích na jihozápadě města. Na brigády zve veřejnost: kdo chce, může přijet pomoct s ohradníky, kosením nebo výřezy křovin a strávit den mezi zvířaty.

Právě v tom je půvab městské pastvy. Nejde jen o údržbu zeleně, ale o kus živé krajiny přímo ve městě — děti vidí zblízka, odkud se bere vlna a mléko, dospělí si od města odpočinou a louka přitom rozkvétá.

Kde stáda potkat

V Praze je nejjistější vyrazit od jara do podzimu do Prokopského či Šáreckého údolí nebo Trojské kotliny — podrobnosti o pastvě ve svých chráněných územích zveřejňuje město na webu Pražská příroda. V Brně se místa i termíny pastvy mění podle aktuálního plánu ochránců, takže se před výletem vyplatí mrknout na web spolku Rezekvítek. Stáda nepřetržitě hlídají pastevci, takže platí jednoduché pravidlo: dívat se, fotit, radovat se — a nechat zvířata pracovat. Ona to, na rozdíl od sekačky, dělají ráda.