Je jí 105, žije sama a dá si ráno i večer štamprlku slivovice

Marie Nováková, nejstarší obyvatelka Zlína, žije sama v bytě na Jižních Svazích a chce v něm zůstat i nadále. Ke svým 104. narozeninám loni popsala ranní rituál, který ji drží v kondici: „Každé ráno, jak vylezu z postele, tak dvacet minut cvičím.“ Sama si dojde nakoupit, uvaří a umyje i okno. Loni v červnu oslavila 104. narozeniny, letos v červnu 105.

Na pokoji jich spalo čtyřiadvacet

Narodila se 26. června 1921 v Dolní Bečvě na Vsetínsku. Ve čtrnácti letech ji přijali do Baťovy školy práce ve Zlíně, kde bydlela na pokoji s třiadvaceti dalšími dívkami. „Na pokoji nás bylo 24. Těžko jsem si ze začátku zvykala. Pořád bylo pilno, od rána do večera,“ vzpomíná na první měsíce mezi cizími lidmi, daleko od rodiny. Na přísný denní řád, který Baťovy závody svým zaměstnancům a žákyním předepisovaly, si zvykala těžko. „Zvyknout si na baťovský režim byl kumšt, ale nestěžuji si,“ dodává s odstupem devíti desítek let.

Tříleté studium kombinovalo práci v dílnách se školou a s vedením k samostatnosti – žákyně se podle dobových pravidel musely od patnácti let naučit vyžít z vlastní mzdy a příjmy a výdaje si zapisovat do takzvané ročenky, kterou jim kontroloval vychovatel. Ta samostatnost jí zůstala – dodnes si vede domácnost bez cizí pomoci a nechce to měnit. U Baťů se vyučila šičkou bot a prošla řadou dílen a specializací, nejdelší úsek pracovního života ale strávila v punčochárně.

Manžela poznala mezi Baťovými budovami

Právě v Baťových závodech se seznámila s Františkem, který do zlínských závodů přišel z Hané a později se stal jejím manželem. Přišla ale i o dva nejbližší – manžel František i jeden ze dvou synů zemřeli předčasně, František před 38 lety. Mladší syn dnes žije dál, nedávno oslavil osmdesátiny a matku navštěvuje; za ní pravidelně chodí i sousedka o generaci mladší, se kterou se vídá denně a která jí s lecčím pomůže.

Dlouhověkost totiž podle Novákové není žádná idylka – mimo jiné proto, že kolem sebe už nemá své vrstevníky. „Paní doktorka mně řekla, že jsem zdravá, že pro mě léky na žití nejsou. Ale já jsem už dlouho sama,“ posteskla si.

Bůček a slivovice, ale žádný zázračný recept

Zázračný recept na dlouhověkost Marie Nováková veřejně nenabízí – novináři, kteří se s ní v posledních letech setkali, ale shodně popsali pár jejích současných zvyků. Má ráda bůček a peprná jídla, u jídla si nevybírá a chuť k jídlu jí zůstala. Ke svému dennímu režimu patří i štamprlka na posilněnou – podle svých slov si dá slabou půlku slivovice ráno a večer.

Kraj, kam se stále ráda vrací

Do rodného kraje na Valašsku jezdí s nejbližšími každoročně, i když svět, který znala jako dítě, už dávno zmizel. Na dětství vzpomíná jako na šťastné období, i když skromné: „Měla jsem krásné mládí. Když vzpomínám, vždy říkám, že jsme byly šťastné děti…“ Do kina se dostala poprvé až ve stejném věku, kdy odjížděla do Baťovy školy: „Ve 14 letech jsem byla poprvé v Rožnově v kině, nikam jsme se tenkrát nedostali, protože jsme neměli peníze.“ Cestu do sousedního města tehdy ušla pěšky, bosa: „Šli jsme pěšky pět kilometrů do Rožnova. Bosky.“

Rodnou vesnici dnes už nepoznává – dům, ve kterém vyrůstala, mezitím přestavěli, a vrstevníky, se kterými chodila do školy, tam už nenašla žádné. „Když jsem tam naposledy přijela, tak jsem sháněla, jestli tam žije někdo, koho jsem znala ze školy. Nikde nikdo.“ I tak ji to na rodné Valašsko podle svých slov stále táhne a další cestu tam plánuje, pokud jí to zdraví dovolí.

---

Ověřeno z:

• Statutární město Zlín (zlin.eu) — tiskové zprávy k narozeninám Marie Novákové s datem narození a citáty
• Zlín.cz — reportáž k 105. narozeninám (22. 7. 2026)
• Zlínský deník (Deník) / ČTK — reportáž k 105. narozeninám (21. 7. 2026)
• Valašský deník (Deník) — reportáž z rodné Dolní Bečvy (22. 7. 2026)
• BataStory.net — historický archiv Baťovy školy práce