S manželem provozujete rodinný pivovar Genius Noci. Jak jste se k tomu dostali?

Bydlíme v původním pivovaru ze 16. století, kde se pivo vařilo naposledy v roce 1922. Důvodů, proč pivovar obnovit, bylo několik. S mým mužem Ivem jsme oba měli práci, která nás úplně nenaplňovala. Ivo pracoval jako ajťák a já jako grafička – ryze pivní předpoklady, že?

Naprosto!

Při plíživém profesním vyhoření se dostavilo i vyhoření opravdové, kdy na dvoře shořela celá jedna stodola. S Ivem jsme spolu teprve začínali chodit, když byl hospitalizován na JIP s popáleninami 3. stupně. Nejen, že nás to všechny sblížilo a semklo, ale myslím, že to i spustilo nějaké hlubší myšlenky. Proto, když mi pak Ivo už po několikáté řekl, že jeho snem je mít vlastní minipivovar, opáčila jsem, že „to nebudu poslouchat do konce života“ a ať to prostě zkusíme. Tolik historie se nesmí nechat ležet ladem. Tak jsme do toho šli úplně po hlavě s velkým odhodláním, nulovými zkušenostmi a skoro žádným kapitálem. Zpětně mi to připadá jako totální šílenost a divím se, že nás v tom celá rodina podporovala!

Jak těžké pro vás bylo naučit se vařit pivo?

Odhodlání a naše velká naivita byly ty největší poklady do začátku. Přece jen, pivo jsme tenkrát nevařili ani doma pro sebe. Řekli jsme si proto, že se musíme učit od těch nejlepších – Ivo tehdy zavolal na Mendelovu univerzitu, spojil se s Tomášem Gregorem, který tam vyučuje pivovarnictví, a poprosil ho o soukromý kurz. Jen tak, „na drzáka“. Párkrát jsme s Tomášem vařili, pochopili jsme, jak šťastné to bylo setkání, a požádali jsme ho, aby nám dělal garanta (pivovarnictví je vázaná činnost). Od té doby uplynulo dost let a mezitím jsme si oba dodělali rekvalifikaci přes Beer Academy. Učit se ale budeme celý život – to je na tom to nejkrásnější. Co se týče technologií, měli jsme asi víc štěstí než rozumu.

Jak jste na založení pivovaru získali potřebné finance?

To bylo samozřejmě ze všeho nejtěžší. Měli jsme krásný, asi dvacetistránkový podnikatelský záměr. V každé bance nás pochválili, jak je perfektně vypracovaný, a poslali nás domů. Nakonec jsme našli jednu banku, která nám při zastavení veškerého majetku půjčila. My jsme tomu prostě od začátku věřili.

Kde jste sháněli vybavení?

Když jsme začínali (a pořád to ještě platí a dlouho platit bude), neměli jsme dost kapitálu na to, abychom si pořídili technologie z velkých známých firem. V tu chvíli, kdy založíte pivovar, vám začne chodit asi deset mailů za měsíc s nabídkou levné technologie z Číny. My jsme si vybrali menší firmu z Rozdrojovic, která postavila teprve pět pivovarů a ten náš vyrobila přesně na míru. I při dalším rozšiřování podporujeme české dodavatele, i když tanky z Číny by byly levnější. Vím, že občas působím jako don Quijote, ale já si prostě nedokážu vážit toho, když někdo utápí své peníze v Číně, nechá si posílat obrovský náklad přes půl světa a pak chce, aby ho čeští zákazníci podporovali jakožto českou firmu. V rámci řetězce výroby mi to přijde nefér a v konečném důsledku to oslabuje celé podnikatelské prostředí. Pokud to zvládneme my – chudí dobrodruzi, musí to zvládnout i velcí investoři. Je to jen o zásadách a hodnotách, které podle mě z podnikání úplně vymizely.

Přistupovali k tobě lidi z oboru jinak kvůli tomu, že jsi žena v tradičně mužské profesi?

Ze začátku se mi často stávalo, že mě lidé nevnímali a přehlíželi. Když jsme šli někam ve dvou, tak všichni automaticky očekávali, že Ivo dělá všechno a já jsem podporující manželka. Poslední dobou se mi to ale už moc nestává – možná jsem potřebovala nabrat více zkušeností, abych působila sebevědoměji. Nevím. Každopádně mám pocit, že když se v pivovarském světě objeví žena, která něco umí, chlapi ji respektují úplně stejně. Nebo mi na tom přestalo záležet a soustředím se víc na podstatu věci.

Co dala cesta ženy – pivovarnice tobě osobně?

Vždycky jsem chtěla být jednou z těch silných a schopných superžen, které všechno zvládnou, rozjedou podnikání, zvládají u toho vést domácnost, vařit, uklízet, s nikým se nepohádat a perfektně vychovat děti. U nás to vypadá tak, že děti ještě ani nemáme, podnikání by mohlo jet rychleji, doma není vždy poklizeno, okna neumytá, záclony nevyprané… Prostě jsem přišla na to, že síla není v tom, že všechno zvládnu sama. Síla je v tom, že si umím říct o pomoc a přiznat si, že jsem v něčem slabá. To se teď učím. A doporučila bych to všem ženám – nesnažte se zvládnout všechno a buďte úplně klidně nedokonalé.

Jak se pivovaru v době pandemie daří a kde je možné pivo Genius Noci ochutnat? Pokračování najdete na webu spřáteleného projektu Women of Brno, který za vznikem rozhovoru stojí.

Klokany rudé chová Zoo Olomouc od roku 1997 a mají se čím dál víc k světu. Aby co nejlépe prospívali, dopřávají jim chovatelé pestrou rostlinnou stravu – různé ovoce a zeleninu, cereální pečivo, granule, ovesné vločky, seno, ale i větve na okusování. Čerstvě narozená mláďata dostávají živiny od maminky, v jejímž vaku tráví prvních 8 měsíců života. Samice přitom nedrží ani šestinedělí, takže může brzy znovu otěhotnět. U toho se zvládne starat i o starší mládě, které už skotačí kolem.

Ve své domovské Austrálii, kde jich žije 5-12 milionů, se klokani živí především spásáním trávy. Aktivní jsou hlavně nad ránem a za soumraku. Přes den, když pálí slunce, radši volí odpočinek ve stínu. Pokud se ale ve stádu sejde víc samců, rádi spolu přeměřují síly a perou se. Drží se přitom předními končetinami a zadními, ve kterých mají obrovskou sílu, do sebe kopou. Udržet stabilitu jim nejen při vzájemných potyčkách pomáhá jejich mohutný ocas, který někdy funguje jako další končetina. Doufejme, že olomoucká mláďata žádný důvod ke svárům mít nebudou a budou svým rodičům a brzy i návštěvníkům dělat jen radost!

„Objevila jsem negativní dopady rodičovské dovolené u nás – patří mezi to například sociální izolace, frustrace, deprese, riziko alkoholismu nebo vysoká nezaměstnanost po jejím ukončení, a zkrátka jsem se s tím rozhodla něco dělat,“ popisuje zakladatelka platformy. Ačkoliv sama zatím není maminkou, inspirací jí byla kamarádka, která se jako první matka ve svém kolektivu musela potýkat se sociální izolací. Andrea proto založila organizaci M.arter, jejíž název se skládá ze slov matka a barter.

Pokud jste na mateřské, rodičovské dovolené či těhotná budoucí matka, můžete výměnou za vedení workshopu vy sami jeden absolvovat zdarma. Jako účastník se však přihlásit může kdokoliv. „Váš vklad bereme jako investici do potenciálu žen na rodičovské dovolené,“ říká Andrea. Zároveň připomíná, že vítáni jsou i muži.

Tým platformy M.arter tvoří 12 žen, z nichž většina je na rodičovské dovolené. Jsou tak živoucím důkazem, že péče o malé děti nemusí být brzdou v kariérním rozvoji. K jejich úspěchům lze kromě počtu zapojených lidí přičíst i fakt, že loni zvítězily v národním kole soutěže Central European Startrup Award a obdržely cenu Freedompreneur of the Year 2019. Pokud vás jejich aktivity zaujaly, podívejte se na jejich webovou stránku nebo na jejich profil na Facebooku či LinkedInu.

1) Vytvořte si útulné místo na spaní

Pořiďte si nejen kvalitní matraci, ale i polštář, na kterém se vám bude spát co nejlépe. Svou roli ale hraje i peřina a povlečení. Vyberte si takové, které vám je příjemné na dotek a není vám pod ním ani příliš horko, ani zima. Dejte také pozor, aby vám do ložnice nepronikalo světlo, protože to může narušit biologický rytmus vašeho těla. Stejně tak je pro kvalitní spánek důležité, aby v místnosti vládl pořádek, ticho a klid a aby vám vyhovovala teplota. Za ideální teplotu se většinou považuje teplota kolem 18 stupňů, ale může se to lišit podle individuálních preferencí. Aby se vám příjemně usínalo, můžete využít i esenciální oleje s přírodním aroma.

2) Vytvořte si pravidelný spánkový režim

Pro zdravý spánek je důležité usínat a probouzet se každý den zhruba ve stejnou dobu, a to včetně dnů, kdy máte volno. Před spaním byste si také měli vyhradit čas na zklidnění a relaxaci. Aspoň půl hodiny předtím, než jdete spát, se věnujte klidné a příjemné aktivitě, jako je například čtení. Ztlumte osvětlení a „odpojte se z Matrixu“ – vypněte počítač a odložte mobil i jakoukoliv další elektroniku. Kromě toho se také doporučuje vyvarovat se šlofíkům přes den, nebo je alespoň omezit na dvacet minut po obědě.

3) Zlepšujte si spánek i před den

Kdykoliv je to možné, pusťte k sobě denní světlo. Roztáhněte závěsy, otevřete okno a nechte se hýčkat slunečními paprsky – nebo třeba zvukem kapek deště dopadajících na okno. Dopřejte si dostatek pohybu, ale vyvarujte se intenzivního cvičení těsně před spaním. Dávejte si taky pozor, jak moc a v jakou denní dobu pijete kávu a další nápoje s obsahem kofeinu, protože vám můžou způsobit problémy s usínáním. Před spaním se také držte dál od alkoholu, jídla a kouření. Neválejte se v posteli přes den, jakkoliv k tomu domácí izolace může svádět – postel by měla sloužit jen ke spaní, popřípadě k intimním aktivitám. Váš mozek si tak postel spojí se spánkem a usnadní vám usínání.

Další užitečné tipy, jak lépe spát, naleznete například v knize Proč spíme – odhalte sílu spánku a snění od uznávaného neurologa Matthewa Walkera. Tak sladké sny!

Zdroj: Sleepfoundation.org

V něm lidi zvou, aby si udělali procházku a zpestřili si ji kávou nebo jinou dobrotou z výdejního okénka každé ze zapojených kaváren. Když získáte razítko ze všech osmi kaváren, které se projektu účastní, můžete si pak v jedné z nich vychutnat kávu zdarma. „Buďte nevěrní té vaší kavárně. Pomozte unikátnímu kavárenskému mikroregionu v Brně okolo Lužáneckého parku a dejte si kafčo jinde,“ vybízí organizátoři akce ve facebookové události.

Kavárníci touto akcí chtějí nejen snížit své finanční ztráty, ale také si udržet kontakt se zákazníky. „V současné době přicházíme každý den v průměru o 60 až 70 procent z obratu. Co nám chybí ještě víc než peníze, je kontakt se zákazníky a pocit, že někomu zlepšujeme den,“ uvedl jeden z organizátorů akce, spolumajitel kavárny Buchta B Tomáš Niederle pro Seznam zprávy. Kartičku si můžete vyzvednout už od čtvrtka v kterékoliv ze zapojených kaváren. Tak dobrou chuť!

Objednejte si přes telefon

Není nic jednoduššího, než si klasicky objednat po telefonu a jídlo si vyzvednout přes výdejové okénko. Výhodou je, že podniku zůstane celá částka z vaší objednávky. Sice u toho jejich nabídku nemáte přímo před sebou, často ji ale najdete na webu nebo na facebookové stránce podniku. Kromě toho se můžete na nabídku zeptat i během hovoru. 

Šetřete peníze i životní prostředí s aplikací Nesnězeno

Stačí si stáhnout mobilní aplikaci Nesnězeno a můžete si se slevou objednat jídla, která restauracím zbyla (ačkoliv v době krize je k dispozici i nabídka za plnou cenu). Víte přesně, z čeho si můžete vybrat, jaké alergeny jídla obsahují, i do kdy si jídlo vyzvednout. Zaplatíte pak jednoduše kartou přímo v aplikaci. Za zprostředkování zaplatí podnik jen malý poplatek a většina peněz mu zůstane, vy si pak objednávku vyzvednete u okénka v předem domluvený čas. Kromě plného žaludku tak budete mít ještě dobrý pocit, že jste nejen pomohli svému oblíbenému podniku, ale také jste zabránili plýtvání jídlem.

Nechte si jídlo zavézt až domů

Tato varianta je pro vás rozhodně nejpohodlnější a při minimalizaci kontaktu s řidičem i nejbezpečnější. Určitě znáte rozvážkové služby, jako je Dáme jídlo a Wolt. Můžete si díky nim vybrat z široké škály podniků, 25 až 40 procent z celkové částky vaší objednávky jim ale připadne jako provize. Než využijete jejich služeb, zkuste se proto podívat, jestli vaše oblíbená restaurace nenabízí vlastní možnost rozvozu.

Štamgasti sobě – předplaťte si posezení v lepších časech

Na webu Stamgastisobe.cz máte možnost zakoupit si poukaz do kteréhokoliv zaregistrovaného podniku, který pak okamžitě dostane peníze. Vám pak na e-mail přijde poukaz. Můžete se tak těšit, až ho uplatníte a oslavíte návrat do normálu.

Pomozte potřebným

Současná krize těžce dopadla i na sociálně slabé skupiny obyvatel, zejména na lidi bez domova. Některé podniky proto nabízejí možnost předplatit lidem v nouzi jídlo. Příspěvkem na kampaň Místní místním pomůžete nejen někomu v obtížné situaci, ale i zapojeným provozovnám. Ani váš žaludek ale u toho nemusí zůstat prázdný, například v pražském Bistru Střecha máte možnost přidat zavěšený oběd přímo k vaší objednávce.

Majitel hradu Bedřich Loos ho koupil v roce 1997 jako ruinu. Kdysi slavné sídlo vzniklo na přelomu 12. a 13. století a až do roku 1945 tvořilo významné centrum života v kraji – patřily k němu například mlýny, hostince, velkostatek, zahrada s vytápěnými skleníky nebo pivovar. Poté, co byl hrad jeho poslední majitelce zkonfiskován, nastalo temné období.

Objekt byl vyrabován, sídlila tu armáda a správa státního statku, potom se z něj stalo skladiště. Na konci 70. let se skupina nadšenců pustila do jeho obnovy, v roce 1985 však jejich úsilí zhatil požár. Od té doby zřícenina dál chátrala a pustla až do doby, než jí nový hradní pán znovu vdechl život.

Před dvaceti lety díky němu začali na Hartenberg jezdit dobrovolníci z celého světa a s jejich pomocí se podařilo vyklidit všechny sutiny. Své nadšení a energii potom šířili i doma – například italský dobrovolník napsal po návratu dětskou knihu o čarodějnici z Hartenbergu.

Ačkoliv svou pomocí zásadně přispěli k obnově hradu, přišel čas, kdy byly potřeba i odbornější úpravy. Ve spolupráci s místním úřadem práce se tak spontánně zrodil sociální podnik. Jde o stavební huť, která dnes zaměstnává řemeslníky odvádějící kvalitní práci nejen na hradě, ale i v celém kraji.

Díky nadšení majitele a všech, kteří ho v jeho úsilí podporují, je dnes objekt přístupný a konají se v něm komentované prohlídky. Práce na obnově hradu ale rozhodně nekončí a krok za krokem se přibližuje obnovení své bývalé slávy.            

Pobyt v přírodě nás především otužuje a upevňuje naši imunitu – zvyšuje v našem těle produkci takzvaných NK buněk, které podporují naši obranyschopnost proti virovým, bakteriálním a parazitním onemocněním. Viry se v otevřeném prostoru navíc hůře přenášejí, což bychom teď měli mít obzvlášť na paměti.

Další výhodou pobytu v přírodě je fakt, že příroda přispívá k naší psychické pohodě. Podporuje totiž výrobu hormonů kortizolu a dopaminu, které způsobují pocit štěstí. Náš organismus se také zklidní, vyrovná se naše tepová frekvence. Přirozené světlo a fyzická aktivita zase podpoří kvalitnější spánek. S tím souvisí i větší odolnost vůči stresu a pozitivní vliv při léčbě depresí a úzkostí.

Pozitivní vliv má trávení času venku také na děti, které potřebují vitamín D ze slunce ke správnému vývoji kostí. Správné prokysličení také napomáhá k prevenci kardiovaskulárních chorob. Projeví se ale také na celkovém rozvoji dětí a učení se novým dovednostem. Podle Terezy Valkounové z Asociace lesních mateřských škol jsou děti odmalička obklopené množstvím podnětů, od kterých jsou ale skrz obrazovky mobilů nebo televize vzdálené, a nemohou tak vnímat přirozené vjemy. „Dochází tak ke zkreslení představ, které mohou ve školním věku ovlivnit úroveň prostorového vnímání, komunikace nebo analytických dovedností,” upozorňuje.

Vypravit se do lesa zkrátka znamená udělat něco pro své zdraví. Abyste léčivé síly přírody využili co nejlépe, zkuste se chvíli zastavit a vnímat ji všemi smysly. Vdechněte vůni listí, nechte se okouzlit barvami, zaposlouchejte se do šumění přírody. Vychutnejte si zkrátka setkání s přírodou co nejvíce to jde a nenechte se odradit ani špatným počasím, jen se nezapomeňte teple obléct. Uvidíte, že se vám za vaši pozornost bohatě odmění!

Zdroj: Asociace lesních mateřských škol

Rychlost je u testování na koronavirus zásadní, protože s každým dnem prodlení roste riziko nakažení dalších lidí. Vyhodnocování současných testů ale vyžaduje spoustu času a odborného úsilí, odebírání vzorků nosem je pro pacienty navíc velmi nepříjemné. Epidemiologové proto už dlouho volali po rychlejším testu, ale báli se, že jeho rychlost půjde na úkor kvality a na výsledky tak nebude možné se spolehnout. Nová studie časopisu Lancet ale jejich obavy rozptýlila, protože byla provedena na dostatečném množství osob. Prokázala, že test CovidNudge má úspěšnost srovnatelnou s laboratorními testy.

Test, který vyžaduje výtěr jen z jedné nosní dírky, odborníci z časopisu Lancet chválí jako „citlivý, specifický a rychlý, pokud jde o odhalení přítomnosti nového koronaviru bez laboratorní manipulace nebo předběžného zpracování vzorků“. Dostalo se mu uznání i od britského ministra zdravotnictví Matta Hancocka, který chce tyto testy distribuovat do nemocnic nebo škol. Rychlejší testování by tak mohlo zpomalit šíření viru během druhé vlny a uspíšit návrat Britů na pracoviště.

Zdroj: Reuters, The Lancet

Pokud už máte aplikaci v mobilu nainstalovanou, nemusíte si ji nijak aktualizovat, funkce je k dispozici automaticky. Můžete ji ale využít i v případě, že aplikaci nainstalovanou nemáte. Stačí jen internetové připojení a kamera v telefonu, a to v sítích všech mobilních operátorů. Autor aplikace Filip Maleňák popisuje, jak spolu s týmem odborníků více než rok hledali způsob, jak dostat záchranáře na místo neštěstí ještě před tím, než tam fyzicky dorazí. To se podařilo a dnes už videohovory fungují v ostrém provozu, pomohly tak například u autonehod nebo při resuscitaci. 

Aplikace Záchranka vznikla v roce 2012 jako studentský projekt. Od té doby si ji nainstalovalo už více než 1,3 milionu uživatelů. Využití videohovoru během první pomoci sice testují i jiné země, Česká republika je ale první, která ji zavedla do ostrého provozu. Tato novinka výrazně ulehčí práci například operátorům tísňové linky 155, posádkám vozidel nebo volajícím s vadou sluchu.           

Automobil se speciálními úpravami, do kterého se vejde elektrický vozík, výrazně zvýší kvalitu života klientů organizace. Umožní jim například se jednoduše dostat k lékaři, na úřady nebo za rodinou – to je v době koronavirové pandemie komplikované zvlášť pro klienty s těžším postižením. Jak ale zdůrazňuje koordinátorka pro spolupráci Lenka Romportlová, automobil bude velkou úlevou pro všechny klienty i pracovníky.

Protože v domově nechtěli jenom vybírat peníze, rozhodli se lidem nabídnout i něco na oplátku za jejich příspěvky. Věří, že ručně psaný pozdrav je v dnešní digitální době už vzácností a potěší proto každého. Pohlednici, kterou jinde nekoupíte, si můžete objednat buď pro sebe, nebo poslat někomu jinému. Můžete se těšit na vzkaz od účastníků příměstských táborů nebo zájmových kroužků pro osoby s postižením, kteří od spuštění projektu už společně napsali vzkazy na víc než šedesát pohlednic.  

Vyčerpaný sameček doplul k pobřeží jihovýchodní Austrálie, kde ho našli pracovníci zoo, vzali ho do své péče a pojmenovali ho Pierre. Od té doby se mu daří skvěle a pomalu se uzdravuje, jeho zachránci ale měli obavy, aby mu nechyběl kontakt s ostatními tučňáky jeho druhu. Vyřešili to tak, že mu začali pouštět seriál o tučňákovi Pingu a potom i živé přenosy například ze zoo v Edinburgu. Pingu se mu prý velmi líbí a reaguje na něj zpěvem, který tučňáci používají k dorozumívání se v hejnu.

Cílem ošetřovatelů je vypustit Pierra zpátky do volné přírody. Nejdřív se mu ale musí začít obnovovat peří, což se zatím neděje, a Pierre tak není odolný vůči vodě. Zatím ho proto čeká převoz do jiné zoologické zahrady, kde už bude mít živé kamarády svého druhu.

Zdroj: PerthZoo

Informace o počtu netopýrů, vyplývající z celoživotního výzkumu loni zesnulého zoologa Jana Zimy, teď vědci z Akademie věd ČR zveřejnili v prestižním časopise Frontiers in Zoology. Podle výzkumu využívá tuto jeskyni k zimnímu spánku více než polovina všech druhů netopýrů, které se u nás vyskytují. Dlouhodobé zvyšování jejich počtu souvisí především se zákazem používání insekticidu DDT a s lepší ochranou netopýrů v zimovištích, vliv mají i změny počasí.

Zvyšující se počty netopýrů jsou dobrou zprávou i proto, že se tito okřídlení savci živí hmyzem, a výrazně tak pomáhají jeho přirozené regulaci. Jejich přítomnost tak uvítají nejen zemědělci lesníci kvůli lepší ochraně plodin, ale i široká veřejnost.  

Jak vynález funguje? Celý systém ovládá řídící jednotka, do které jsou napojena další zařízení (například senzory teploty), a kterou je možné pomocí WiFi připojení ovládat prakticky odkudkoliv. Automatické vytápění umožňuje na jaře začít pěstovat rostliny mnohem dříve než v normálním skleníku, v létě zase systém rozpozná, kdy už teplota stoupla příliš a je potřeba skleník ochladit. Na podzim se pak vegetační doba zeleniny při zkušebním provozu prodloužila o tři měsíce.

Kromě toho skleník hlídá i vlhkost – pokud klesne pod požadovanou hodnotu, spustí se zavlažování rozprašovací hadicí. A co když se u zeleniny i přes všechnu péči objeví nějaká nemoc? Podle fotografie dokáže systém rozpoznat většinu běžných nemocí rajčat, okurek či paprik; tuto funkci plánují studenti se svými spolupracovníky dále vylepšovat. Skleník je také vybaven kamerou, která pomůže odhalit případné zloděje či škůdce.

Autoři projektu zdůrazňují, že díky senzorům zabraňujícím plýtvání a možnosti využití dešťové vody jejich vynález pomáhá v boji proti suchu. Vzhledem ke své uživatelské vstřícnosti může chytrý skleník také podpořit veřejnost v zájmu o pěstování lokálních plodin a zdravý životní styl.      

Funguje to jednoduše – z webu Podpořit.cz kliknete na stránku obchodu, který vás zajímá, a na té už budete nakupovat tak, jak jste zvyklí. Můžete si také nainstalovat rozšíření do prohlížeče, které vás upozorní vždycky, když budete nakupovat v obchodě zapojeném do projektu. Část peněz potom poputuje například na podporu dětí s mozkovou obrnou, opuštěných seniorů nebo do chráněného bydlení.     

Projekt můžete navíc podpořit v crowdfundingové kampani a umožnit tak ještě účinnější pomoc. Jeho tvůrci peníze využijí na další funkce webových stránek a celkové rozšíření projektu. Pro dobrou věc se už studentům podařilo vybrat téměř sto tisíc korun a peněz stále přibývá. Jestli se vám projekt líbí, můžete ho také podpořit přímo příspěvkem na transparentní účet nebo o něm dát vědět svým přátelům.        

Vynález se složitým názvem Asynchronous Coded Electronic Skin může lidem s protézou zásadně pomoci, protože řeší problém smyslové otupělosti, s nímž se potýkají. Umělá kůže umí pouhým dotekem rozpoznat dvacet až třicet různých povrchů nebo třeba číst Braillovo písmo. Je totiž napojená na nervový systém a díky zabudovaným senzorům dokáže na předměty reagovat dokonce tisíckrát rychleji než lidská kůže.

Vědci se prý inspirovali scénou ze Star Wars, v níž hrdina v souboji přijde o pravou ruku a dostane mechanickou náhradu, která mu umožní zase cítit dotyky. Technologie je zatím stále ve vývoji, ale po úspěšné demonstraci vyvolala velký zájem především ze strany lékařských institucí.

Tým vědců tuto technologii vyvíjel osm let a nechal si ji patentovat. Jejich vynález přitom funguje na jednoduchém principu: k odpadu se přimíchají látky, které ho rozloží doslova na prvočinitele – na základní suroviny, které pak jde využít mnoha způsoby v další průmyslové výrobě. Tekutá část slouží v chemickém průmyslu například k výrobě polyetylenu a dalších plastů, pevný zbytek zase lze zpracovat při výrobě roušek, respirátorů nebo filtrů, ale i jako hnojivo či palivo.

Přístroj si poradí jak s komunálním odpadem nebo s PET lahvemi a pneumatikami, tak s toxickým a jinak nebezpečným odpadem. Počítač totiž přítomnost nebezpečných látek detekuje a změní dávkování katalyzátorů tak, aby je zlikvidovaly. Všestrannost zařízení ERVO proto může zásadně ulehčit situaci obcím, tak firmám, které dnes musí vynakládat značné prostředky na svoz, skladování a zpracování odpadu. Zájem o zařízení už projevilo několik firem u nás i v zahraničí.

Zdroj: ecolog.space, euro.cz

Největší populace zubrů se vyskytuje v Polsku, proto jeden z posledních lesů nedotčených civilizací v anglickém Kentu obohatí právě polská zvířata spolu s jedinci z Nizozemska. Jak připomínají organizátoři projektu na svých stránkách i mnozí další odborníci, zubři představují zásadní součást fungujícího ekosystému v našich klimatických podmínkách. Živí se totiž mimo jiné kůrou z mrtvých nebo slabých stromů, čímž vytvářejí vhodné podmínky pro hmyz, ptáky i další rostliny.

V České republice žijí zubři převážně v zoologických zahradách, někteří se však nacházejí i v soukromých chovech. O návrat zubrů do volné přírody se snaží také organizace Česká krajina. V roce 2017 překročil počet zubrů žijících u nás poprvé od středověku hranici 100 kusů, od té doby jejich stavy nadále rostou. 

Jak Ecosia uvádí na svém blogu, zalesňováním nepomáhá jenom bojovat s emisemi oxidu uhličitého, ale také udržovat vzácné ekosystémy, které poskytnou domov ohroženým zvířatům. Kromě toho lesy přispívají k čistotě řek a úrodnosti půdy. Místní obyvatelé navíc mohou využít jejich plody, čímž se zvýší jejich příjmy i životní úroveň.

S nápadem založit ekologický vyhledávač přišel v roce 2009 německý podnikatel Christian Kroll, dnes je Ecosia největším ekologickým vyhledávačem na světě. Její aktivity však nekončí u sázení stromů – vlastní také solární elektrárnu, která produkuje dokonce dvakrát tolik obnovitelné energie, než je potřeba k fungování vyhledávače. Loni také přidala další funkci, která uživatelům pomůže chovat se ekologičtěji – u výsledků vyhledávání uvádí znak zeleného lístku nebo fosilní elektrárny podle toho, jak je daná firma přátelská k přírodě.

Zdroj: ecosia.org