Ve stáří je důležitý zážitek vlastní užitečnosti, smysluplnosti a existence, říká ředitel Domova Sue Ryder Matěj Lejsal

Seniorům a jejich rodinám pomáhá k důstojnému stáří a naplněnému prožití sklonku života. Domov Sue Ryder vznikl v roce 1998 a od té doby poskytuje lidem naději, duchovní péči a sebehodnotu. O stáří jsme si promluvili s ředitelem domova Matějem Lejsalem.

Co znamená důstojné stáří?

Před nějakou dobou se na podobnou otázku ptali stárnoucích lidí v Evropě. Ukazuje se, že pocit vlastní důstojnosti ve stáří pomáhá naplnit několik věcí. Je důležité, aby člověk zůstal v očích druhých jedinečný, aby tak nějak zůstal tím, kým se v životě stal. Zkrátka zůstává otcem či matkou, přestože se narodila vnoučata či pravnoučata. Zůstává ševcem, technikem, učitelem a muzikantem, přestože je v penzi. Patří mezi skauty či sokoly, ač možná nechodí na valné hromady.

Dále je nesmírně důležité, aby se člověk nemusel vzdát životních hodnot a principů, aby se nemusel sám za sebe stydět, aby ho okolí či systém nenutily chovat se v rozporu s jeho přesvědčením – žádat o dávky, když chce být nezávislý a využít úspory, dělat věci tajně, protože mu je pečující zakazují jako nezdravé či nevhodné s ohledem na věk. Většina lidí se nechce stát břemenem pro své blízké. A důležitý je zážitek vlastní užitečnosti, smysluplnosti existence.

V čem podle vás osobně tkví krása stáří?

Před delší dobou jsme v Sue Ryder začali systematicky pracovat s biografií klientů. Jde o vyprávění příběhu života, ve kterém člověk sám vybírá události, které považuje za důležité, vysvětluje jejich význam a důsledky. Jde o jedinečné příběhy, protože stejné historické události – například rok 1968, měly pro různé lidi zcela různé důsledky a souvislosti. V něčem je to podobné jako projekt Paměť národa. Uvědomuji si tak znovu a znovu lidskou jedinečnost a odolnost člověka v nejrůznějších životních zkouškách. A čerpám naději, že i věci, které jsem v životě udělal špatně, mohou v běhu života mít svůj smysl a přínos a já ho budu mít příležitost pochopit, odpustit druhým a snad i sobě.

Každý se může zasadit o příjemnější stáří ostatních. Jak můžeme starším lidem ukázat úctu a respekt?

Napadají mě tři doporučení. Většina z nich vyžaduje odvahu a rozhodnutí, často to nejde samo. Ale stojí za vynaložené úsilí.

1. Nepřemýšlet o stárnoucích jako o těch druhých, jde o nás. Já sám jsem ten stárnoucí. Mohu se ptát sám sebe, z čeho čerpám naději, že mé stáří bude důstojné.
2. Mít odvahu sdílet své myšlenky, obavy, naděje a představy se svými blízkými. A ptát se jich, vést dialog, ve kterém je možné přemýšlet nahlas a myšlenky sdílet. Je téměř jisté, že se představy a očekávání během života vyvíjejí a mění, tak jako se mění životní zkušenost a okolnosti.
3. Vnímat jedinečnost každého člověka, při setkání a rozhovoru s ním mu dát najevo respekt, zájem a ocenění. To je možné provést mnoha způsoby. Může se jednat o oslovení titulem, který druhý většinu života používal, požádat jej o pomoc či radu, přizvat jej na setkání a usnadnit mu cestu tam a zpět.

V čem může starším lidem pobyt v domově pomoci?

Myslím, že může pomoci především v situaci, kdy je člověk hodně závislý na podpoře druhých a život doma se pro něho stává příliš obtížným. Důvodů může být celá řada – vyšší podlaží v domě bez výtahu, obavy a strach z osamělosti a izolovanosti, potřeba péče, do které se musí zapojit mnoho profesí a služeb. Pro někoho je domov pro seniory spojen s představou vzdát se všeho, co jsem a co je mi blízké. Pro druhého může znamenat svobodu, protože se v bezbariérovém prostředí dostane ven či do restaurace bez pomoci, či jen s minimální pomocí.

Jaké služby Sue Ryder poskytuje?

Poskytujeme službu osobní asistence – kolegové přicházejí ke klientům domů a potřebnou pomoc a péči jim poskytují na místě či v podobě doprovodu. Dále provozujeme domov pro seniory – lidé mají zajištěné ubytování, stravování i potřebnou sociální a ošetřovatelskou péči. Lékař do domova pro seniory dochází jednou týdně. Řada obyvatel domova využívá naši paliativní péči.

Kromě registrovaných služeb poskytujeme ještě poradenství v rámci projektu Neztratit se ve stáří, sdílíme zkušenosti s dalšími organizacemi v oboru, školíme, dáváme prostor pro praxe studentům pomáhajících profesí – medikům, budoucím sestrám, sociálním pracovníkům, pečovatelům a dalším. Funguje u nás multidisciplinární tým, jehož součástí jsou fyzioterapeutky, nutriční terapeutka, psycholožka, kaplanka a lékař.

Hraje v péči o člověka roli duchovní pomoc?

Takzvaný celostní přístup k člověku pracuje s myšlenkou, že pro kvalitní život je třeba mít uspokojené potřeby ve čtyřech oblastech – biologické, psychologické, sociální a spirituální. K tomuto přístupu se v Sue Ryder hlásíme. Duchovní péče je jednou z forem odpovědí na ony spirituální potřeby, třeba hledání smyslu života a vlastní existence. Zkušenost z paliativní péče a poslední dva roky života v pandemii zdůraznily ještě jednu věc. Duchovní péče hraje významnou roli i mezi pečujícími – jak profesionály, tak rodinami a blízkými klientů. I oni potřebují sytit duchovní potřeby, třeba právě tváří v tvář lidskému utrpení a nemoci.

Stáří je neodmyslitelně spjaté s umíráním. Jakým způsobem lze člověka doprovodit ke klidnému konci?

Především tím, že nabídnete příležitost mluvit o závěru života, připustíte fakt, že život je konečný a pro stárnoucího člověka se smrt stává něčím, co je tak nějak na dohled. Nejde o to hovořit o smrti a plánovat umírání. Je potřeba vědět, co je pro druhého člověka v životě podstatné. Péče se může v mnoha věcech přizpůsobit tomu, co člověk považuje za důležité, pokud to pečující vědí. Pro někoho je to každý další den života i za cenu nepohodlí spojeného s léčbou, pro druhého je to klidný čas strávený s blízkými doma, ne v nemocnici. Významnou oporou je v tomto ohledu dostupnost paliativní péče.

Máte k dobru zajímavou příhodu z vašeho domova?

Rád dávám k dobrému část nechtěně zaslechnutého rozhovoru od vedlejšího stolu v restauraci Sue Ryder: „Tak holky, zítra výlet nemůžu, chystám oslavu. Dcera slaví sedmdesátiny!“ Ale to je možná spíš příhoda spojená s duševním mládím. Přeji všem důstojné stárnutí.

Medailonek

Matěj Lejsal je ředitelem Domova Sue Ryder. Působí také na katedře řízení a supervize na Fakultě humanitárních studií Univerzity Karlovy. Zde se zaměřuje na témata sociálního zabezpečení, ekonomie a personálního managementu. Lejsal je zapojen do expertních skupin Magistrátu hl. m. Prahy v oblasti sociálních služeb, je předsedou Komise Rady hl. m. Prahy pro důstojné stárnutí.

Zdroj: Autorský článek Venduly Čermákové