Zvířecí terapie vrací lidem chuť do života. S delfíny je to neuvěřitelný zážitek, říká spoluzakladatelka Pomocných tlapek Michaela Freeman

Pacientům s nejrůznějšími zdravotními problémy může pomoci i něco tak zdánlivě jednoduchého, jako je hra se zvířetem. O možnostech animoterapie jsme mluvili se spoluzakladatelkou Pomocných tlapek Michaelou Freeman.

K jakým účelům může animoterapie sloužit?

Animoterapie je primárně podpůrná metoda, která působí současně fyzicky a psychicky. Navíc poskytuje prvek motivace. Například místo nudného cvičení může pacient házet postiženou rukou míček psovi, čímž se rozvíjí jeho motorika. Rozpohybuje se pak mnohem přirozeněji a s větším nadšením. Vyplavené hormony pacientovi zlepšují náladu a zvyšují jeho ochotu ke spolupráci. Ideální je, když se do hry zcela ponoří a zapomene na výzvy a pokyny fyzioterapeuta. Animoterapie má celou řadu využití, a to například ve školství, speciální pedagogice, fyzioterapii, logopedii, psychologii, psychiatrii a samozřejmě i v sociálních službách. Zvíře tu funguje jako stimul či životabudič a je na nás, jak tento impuls využijeme.

Které druhy zvířat jsou pro terapii nejvhodnější?

Z praktického hlediska jsou to nejčastěji psi a koně, což jsou dva živočišné druhy s dlouhou historií soužití s člověkem. U psů i koní figuruje vysoká cvičitelnost a silná míra komunikace. U psů je dalším plusem možnost snadno je převézt do různých prostředí. Psi jsou tedy nejčastěji využíváni právě pro tuto finančně-organizační dostupnost. Méně často se zapojují kočky, morčata, králíčci, papoušci a obecně většina zvířat, která si dovedeme představit jako domácí mazlíčky. Dělají se ale i zážitkové programy na farmách s hospodářskými zvířaty nebo v zoo.

Podstupují zvířata nějaký speciální trénink?

Z většiny nejde o výcvik, ale silnou socializaci. Musí to být zvířata, která nejen tolerují kontakt s lidmi, ale vyloženě ho vyhledávají a baví je. Jedině tak lze zajistit jejich psychickou pohodu, a tím potažmo i bezpečnost klientů při intenzivní interakci. Terapeutičtí psi jsou ideálně vymazlení rodinní „gaučáci“, které baví kontakt s lidmi. U cvičitelných druhů je výcvik samozřejmě žádoucí a vítaný. Testují se i reakce na rušivé podněty, třeba nenadálý hluk nebo jak jemně si pes bere pamlsky z ruky. Cílem je identifikovat zdravé, pohodové, vyrovnané zvíře, které se nebojí v novém cizím prostředí a má rádo lidi.

Jaké konkrétní účinky má přítomnost psů na lidské tělo a mysl?

U většiny zvířat lze využít účinků buď zklidňujících, nebo naopak aktivačních, respektive mix obou. Při canisterapii se navíc využívá metoda takzvaného polohování. Pes leží vedle klienta a prohřívá mu tělo, čímž se uvolňují křeče svalstva a dochází k omezení třesu, které nelze navodit léky nebo jinou terapií.

Obrovskou roli hraje odblokování emocí. Klienti jsou ochotni se svěřit zvířeti „do ouška“ a teprve pak, možná, říct stejnou věc i lidem. Tato role zvířat je zcela jedinečná například u zneužívaných dětí nebo lidí, kteří se uzavřeli do sebe a už nechtějí komunikovat s nikým. Zvířata jsou nevinná, upřímná a nikomu nic nevyzradí. Často fungují jako most zpět k lidem.

Zvířata automaticky vyvolávají emoce, zpravidla pozitivní. Pokud se ukáže strach nebo nevraživost, jde o impuls, který lze zpracovat v rámci terapie. Zvířata také dokážou udržet pozornost u pacientů, kteří s ní mají závažné problémy. U autistů nebo mentálně postižených je takový nácvik pozornosti vstupní bránou pro přijetí nových zdravých návyků a učení se novým věcem.

Zabýváte se také delfinoterapií. Jak taková terapie probíhá?

U delfínů fungují stejné principy, které jsem popsala, ale výrazně rychleji a intenzivněji. Je to ale jedna z nejnáročnějších forem animoterapie organizačně i finančně, proto ji zpravidla využívají pacienti se závažným postižením či s nejasnou diagnózou. V rámci půlhodinové terapie dostanou klienti neoprenový oblek a za pomoci delfinoterapeuta si s delfíny hrají, hladí je, hází jim hračku. Také s delfínem několikrát obeplavou bazén. Klienti po delfinoterapii lépe spí, mají chuť k jídlu, lépe se pohybují, mají zájem o aktivity, častěji a lépe mluví a jsou méně agresivní.

Delfíni přesně poznají, jak rychle mají plavat podle toho, jak moc je klient postižený. Pokud je fyzicky zdravý, baví je se pořádně rozjet a je to ohromný zážitek. U subtilních klientů naopak plavou jemně a pomalu. Pokud má klient špatný úchop a neudrží se, vrátí se a doslova ploutví nacouvají zpět pod ruku. Delfíni jsou celkově neobyčejně vnímaví. Pomocí svého sonaru dokážou rozpoznat, kde je v těle problém. Do místa pak nasměrují ultrazvukové vlny. Ultrazvuk v medicíně není neznámým pojmem, ale tady hraje obrovskou roli vnímavost delfínů – vědí přesně zda, kdy, jak moc, jak často a jak dlouho. Vidět to je neuvěřitelné.

Medailonek

Michaela Freeman se přes dvacet let věnuje organizační, vzdělávací a publikační činnosti v oblasti animoterapie. Podílela se na založení neziskových organizací Pomocné tlapky, o.p.s. a Anitera, o.p.s. a působila i jako místopředsedkyně Canisterapeutické asociace. Zabývá se také tvůrčím psaním, překlady, designem a projekty na poli osobního rozvoje.