Loni na podzim vystoupil hudebník David Byrne ve vyprodaném Dolby Theatre v Los Angeles a publikum vydrželo skoro celý koncert na nohou. Autorka textu pro web Reasons to be Cheerful tehdy protančila bezmála dvě hodiny v kuse a popsala to jako čistou, ničím nefiltrovanou radost, kterou v běžném životě skoro nepotká. Vlastně si tím vzpomněla, že tanec kdysi milovala, jen ten návyk někde po cestě ztratila. Informoval o tom server Reasons to be Cheerful.
Hned další měsíc se přihlásila na hodiny s názvem „Groove Therapy“ u místní lektorky Leah Lynn. Nejmladšímu účastníkovi je šestnáct, nejstaršímu přes sedmdesát. Každou sobotu si všichni přinesou jedno sloveso, třeba „uvolnit“, „pozvat“ nebo „vzdorovat“, a snaží se ho převést do pohybu. Zní to skoro směšně. Funguje to ale překvapivě dobře. Během pár minut se něco pohne, stres povolí a další hodinu se pak učí hiphopové kroky a kroutí boky do Kool & the Gang nebo Beyoncé. „Vždycky se vracím domů vyčerpaná a zároveň rozjásaná,“ shrnuje to.
Za tím dobrým pocitem stojí docela tvrdá věda. Po fyzické stránce tanec zlepšuje srdečně-cévní kondici, sílu i koordinaci. V jedné dlouhodobé studii senioři, kteří pravidelně docházeli na taneční trénink, padali méně často a byli „tělesně i duševně zdatnější“ než kontrolní skupina.
Pro vědce jsou ale ještě zajímavější věci, které se přitom dějí v hlavě. Tanec rozsvítí celou síť oblastí mozku, sluchové dráhy, zrakovou i pohybovou kůru, amygdalu a hlavně somatosenzorickou kůru, která hlídá, kde se vaše tělo zrovna nachází v prostoru. Každá změna rytmu nebo melodie se zpracuje během milisekund a okamžitě se přepíše do nových kroků a úprav pohybu. Je to forma multitaskingu v reálném čase, která mozek zatěžuje víc než leckterý jiný sport.
Nikdo to nechápe líp než lidé, kteří se scházejí na hodinách Davida Leventhala v jednom brooklynském tanečním studiu. Venku je zima, on uvnitř vykouzlí pláž. „Představte si, jak je vám teplo,“ vyzývá je a přejíždí si rukama po pažích, jako by se mazal opalovacím krémem. „Zvládneme ty vlny poslat různými směry, přesně jak to dělá oceán?“ Kolem něj se tucet těl začne vlnit do tónů klavíru. Paže krájejí vzduch, plují a stáčí se. Na chvíli ta holá bílá místnost vypadá spíš jako pobřeží než jako sál.
Podpořte Pozitivní zprávy pomocí Givt
GIVT promění vaše každodenní nákupy na internetu v dobrý skutek. Stačí využít Pomocníka nebo před…




Co inspiruje spisovatele k další tvorbě? Miroslav Hlaučo, autor úspěšného románu Letnice, nachází podněty ve všem, co čte, vidí, slyší i prožívá. V rozhovoru prozrazuje, proč nepíše podle pevné osnovy, jak ho překvapil mezinárodní zájem o jeho knihu a proč si na další dílo dává čas.
Darujte knihy, které potěší. Přinášíme tipy na vánoční čtení
Hrnek teplého čaje, kávy nebo čokolády, vlněné ponožky, ideálně hořící krb a kniha, tak zní ideální…