Místní radnice nechala v uplynulých dvou letech zrekonstruovat domy se sedmi byty, které chce nově příchozím přidělit bez nájmu. Obyvatelé by si hradili jen běžné poplatky, například za elektřinu nebo odvoz odpadu. Nabídka je zaměřena hlavně na rodiny se školními dětmi, které hledají klidnější a udržitelnější život mimo ruch velkých měst.

Arenillas navíc nenabízí jen střechu nad hlavou, ale i pracovní příležitosti. Obec hledá například zedníka pro údržbu budov, barmana nebo správce komunitního centra. Děti mají mít zdarma zajištěnou dopravu do školy v sousední obci a radnice slibuje také spolehlivé internetové připojení pro ty, kdo pracují na dálku. O projekt je velký zájem, protože během prvních dnů dorazilo více než sto žádostí ze Španělska i ze zahraničí.

Saturnův měsíc Enceladus patří mezi nejaktivnější objekty ve Sluneční soustavě. Pod jeho ledovým povrchem se s vysokou pravděpodobností nachází slaný oceán. Přítomnost kapalné vody, tepla a důležitých chemických látek, jako je fosfor a složité organické sloučeniny, z něj činí jedno z nejslibnějších míst pro hledání mimozemského života.

Aby však mohl tento oceán skutečně hostit život, musí být dlouhodobě stabilní a energeticky vyvážený. Pokud by Enceladus neměl dostatek energie, oceán by postupně zamrzal, zatímco její přebytek by mohl zásadně změnit jeho vlastnosti. Právě pochopení těchto energetických procesů je podle vědců klíčem k posouzení jeho obyvatelnosti.

Dosud bylo známo, že významné množství tepla uniká z jižního pólu, kde sonda Cassini zaznamenala výtrysky materiálu z podpovrchového oceánu. Nová analýza jejích dat však ukázala, že i severní pól je přibližně o 7 kelvinů teplejší, než by odpovídalo modelům. Podle vědců je jediným rozumným vysvětlením únik tepla z oceánu i v této oblasti.

Ačkoli nejde o velké množství energie, jde o velmi pozitivní signál. Společně s již dříve odhadovanými tepelnými ztrátami na jižním pólu uniká z Enceladu celkem asi 54 gigawattů energie, což odpovídá množství, které v jeho nitru vzniká působením slapových sil. Vše tak nasvědčuje tomu, že Enceladus je dlouhodobě v energetické rovnováze a jeho oceán by mohl být stabilním prostředím vhodným pro život.

Výzkum ukázal, že tyto mikroorganismy zvládají silné záření, vysychání i nedostatek živin, aniž by ztratily schopnost znovu se aktivovat. Právě tato vlastnost je klíčová nejen pro pochopení života mimo Zemi, ale i pro studium toho, jak mikrobi podporují lidské zdraví. Střevní mikrobiom totiž ovlivňuje imunitu, trávení i psychickou pohodu.

Zjištění mají praktický přesah i do budoucnosti. Pokud mikrobi dokážou přežít extrémní podmínky vesmíru, mohou jednou pomáhat astronautům při dlouhodobých misích, například podporou imunity nebo produkcí důležitých látek. Výzkum tak znovu ukazuje, že i neviditelný svět mikroorganismů hraje zásadní roli v našem zdraví a možná i v budoucím dobývání vesmíru.

Výzkum odborníci prováděli v Bushveldském magmatickém komplexu (BIC) v Jižní Africe, v oblasti známé svými cennými ložisky rudy. Vědci získali vzorek jádra o délce 30 centimetrů z přibližně 15 metrů pod zemí. Tento vzorek obsahoval živé mikrobiální buňky hustě uzavřené ve skalních štěrbinách. Pomocí pokročilého technologického přístupu tým potvrdil, že pocházejí z pravěku. „Nevěděli jsme, jestli jsou 2 miliardy let staré horniny obyvatelné. Učinili jsme velmi vzrušující objev. Studiem DNA a genomů mikrobů, jako jsou tyto, můžeme odhalit složitost vývoje raného života na Zemi,“ řekl vedoucí výzkumu Yohey Suzuki.

BIC vznikl postupným ochlazováním magmatu pod zemským povrchem a zabírá asi 66 000 kilometrů čtverečních – téměř velikost Irska. Tato formace, do značné míry nezměněná po miliardy let, poskytla těmto starověkým mikrobiálním formám života ve vyvřelých horninách stabilní útočiště. Přizpůsobivost těchto starověkých mikrobů je pozoruhodná.

Seismická data získaná pomocí přistávacího modulu NASA InSight ukazují na přítomnost hluboké, porézní vrstvy vyvřelých hornin, která by mohla být nasáklá vodou v takovém množství, že by mohla pokrýt celý povrch Marsu vrstvou vody o hloubce až 1 míle. Tento objev je důležitý, protože potvrzuje teorii, že Mars měl kdysi oceány a vodní toky, které zmizely poté, co planeta ztratila atmosféru, před více než třemi miliardami let.

Důkazy o tom, že na Marsu kdysi tekla voda – jako jsou říční kanály a jezerní sedimenty – podporují teorii, že planeta zažila období, kdy byl její povrch vlhký. Výzkum také naznačuje, že většina vody zůstala na Marsu a nepronikla do vesmíru, jak se dříve předpokládalo, ale prosákla hluboko do kůry.

V roce 2018 se Vídeň stala vůbec prvním evropským městem, které se umístilo v čele žebříčku. Nahradila tehdy Melbourne, které se drželo na pozici nejpříjemnějšího města pro život předchozích sedm let. V letech 2019, 2022 a 2023 si Vídeň první místo udržela. Vedle hodnocených kritérií jako zdravotní péče, vzdělání, infrastruktura a kultura dokázala letos zabodovat především v oblastech bezpečnosti a stability.

Nejpříjemnějším regionem k životu na světě je podle žebříčku západní Evropa. Umístila se na prvním místě ve čtyřech z pěti kategorií. V letošních výsledcích 30 západoevropských měst dosáhlo celkového průměrného skóre 92 bodů ze 100.

Studii, která zkoumala neuvěřitelných 56 968 respondentů v 65 zemích, provedla Anglia Ruskin University v Anglii. Cílem bylo, aby byly výsledky skutečně globální a relevantní. Ústřední princip výzkumu se točil kolem konceptu „ocenění těla“. Ještě jste se s tímto termínem nesetkali? Nevadí. Koncept se vztahuje k objímání, oceňování a respektování vlastního těla. Rovněž zdůrazňuje důležitost vzdorování mediálně propagovaným ideálům vzhledu jako jedinečnému měřítku lidské krásy.

Účastníci studie museli vyplnit dotazník Body Appreciation Scale-2. V celé řadě zúčastněných zemí se objevil zřetelný trend – lidé s vyšším hodnocením tělesného obrazu byli také těmi, kteří měli výraznější pocit psychické pohody. Skóre životní spokojenosti toto pozorování jenom zdůraznilo. Zajímavé je, že roli hrála i individuální demografie. Skóre ocenění těla mělo tendenci být vyšší u účastníků, kteří byli svobodní. Navíc si ti, kteří se usadili ve venkovském prostředí, více vážili svého těla.

„V případě znásilnění nemůže být žádná dívka nucena stát se matkou – ani státem, ani rodiči, ani opatrovníky,“ uvedl předseda nejvyššího soudu Arturo Zaldívar. „V tomto případě je porušení jejích práv závažnější, a to nejen kvůli jejímu postavení oběti, ale také kvůli jejímu věku, kvůli němuž je nutné analyzovat tuto otázku z hlediska nejlepšího zájmu nezletilých,“ dodal. Nové rozhodnutí mexického nejvyššího soudu nepotěšilo konzervativnější politiky a katolickou církev druhé největší katolické země Latinské Ameriky. Naopak je však uvítaly skupiny hájící práva žen.

Trend uvolňování potratové politiky je v Latinské Americe v posledních letech poměrně jasný. V Kolumbii, na Kubě, v Uruguayi a v Argentině jsou interrupce legální. Některé země interrupce povolují v případě znásilnění nebo zdravotních rizik, zatímco v Salvadoru, Hondurasu, Nikaragui, Haiti a Dominikánské republice stále platí úplný zákaz.

Sesterská organizace časopisu The Economist hodnotila 173 měst po celém světě podle nejrůznějších faktorů, jako je zdravotní péče, vzdělání, stabilita, infrastruktura a životní prostředí. Finálnímu žebříčku EIU Global Liveability Index kraluje Vídeň. K jejímu prvenství významně přispěla spolehlivá infrastruktura, dostupnost kultury a zábavy a vzdělávací a zdravotnické služby na vysoké úrovni.

Do první desítky se probojovalo třeba Sydney, Vancouver, Curych, Ženeva nebo Toronto. Navzdory tomu, že Evropa obsadila v žebříčku přední příčky, řada měst zaznamenala pokles. Oproti tomu asijská města se výrazně zlepšila.

Odborníci už delší dobu zkoumají, jestli by Saturnův měsíc Enceladus mohl být potenciálně obyvatelný. Výsledky nejnovějšího pozorování přinesl vědecký časopis Nature Astronomy. Podle odborníků jsou patrné paralely s tím, jak vznikala Země. „Víme, že měsíc obsahuje kapalnou vodu pod ledovou krustou, která je popraskaná, a voda uniká právě v gejzírech. Kromě toho jsou tam pevné částice a organické látky, například jednodušší uhlovodíky, metan, formaldehyd, acetylen, ale také třeba amoniak, což je látka, která se skládá z dusíku,“ uvedl pro iRozhlas astronom a vedoucí planetária liberecké IQLandie Martin Gembec.

Enceladus nyní projde dalším zkoumáním, vědci se na něj více zaměří nejen pomocí dalekohledu Jamese Webba, ale i obrovského dalekohledu, který připravuje Evropská jižní observatoř v Chile. Zařízení bude měřit v průměru 30 metrů.

Navzdory nedávným událostem platí fakt, že riziko, že na žraloka v moři člověk narazí, je minimální. Podle údajů CNN je šance na útok žraloka na člověka pouze 1 : 11,5 milionu. K většině útoků dochází v případě, kdy si žralok splete člověka s tuleněm nebo jiným živočichem a po prvním kousnutí obvykle odplouvá. Pokud žraloka zpozorujete, odborníci doporučují, abyste zůstali pokud možno klidní – predátor umí vycítit zvýšený zmatek, rychlejší tlukot srdce, okamžitě pozná stresu plné pohyby, panický strach. Pokud žralok jen pluje kolem, sledujte ho, ale snažte se na něj nereagovat. Možná o vás nemá zájem, jen jste se prostě ocitli v jeden čas na jednom místě. Nesnažte se žraloka vyplašit či odehnat, zbrklé pohyby zajistí pravý opak.

Abyste riziko útoku minimalizovali, doporučuje se plavat ve skupinách, protože žraloci obvykle útočí na jednotlivce. Vyvarujte se také pobytu ve vodě za soumraku nebo za úsvitu, protože v této době jsou žraloci nejaktivnější a viditelnost je velmi nízká. Držte se spíše poblíž pobřeží, a to z toho důvodu, aby u vás pomoc mohla být co nejrychleji. Zároveň je dobré mít na paměti, že žraloci rádi loví v mělkých vodách.

Pokud si vás už žralok vyhlídl, rozhodně se k němu neotáčejte zády a nesnažte se uplavat. Poznáte to podle toho, že kolem vás krouží ve stále se utahujících kruzích. Jedná se o horší alternativu, s největší pravděpodobností se chystá zaútočit. V takovou chvíli je potřeba zmobilizovat všechny síly a odvahu a pokusit se o úder. Snažte se ho zasáhnout do citlivých míst (oči, čumák, žábry). V případě, že s sebou máte jakoukoliv věc (podvodní kameru, šnorchl), použijte ji jako zbraň. Jakmile to bude možné, vylezte ven z vody.

Vědci se k závěru dobrali pomocí dat shromážděných teleskopy Kepler a Gaia. Zkoumali 150 z drobných planet, které mají své hvězdy, kolem nichž obíhají. Výzkumníci zjistili, že když planeta obíhá v těsné blízkosti své hvězdy – jedná se o podobnou vzdálenost jako mezi Merkurem a Sluncem – může excentrická dráha vést k jevu zvanému slapové zahřívání. V důsledku měnících se gravitačních sil působících na planetu a kvůli její nepravidelné oběžné dráze dochází k natahování a deformaci planety, což vytváří tření a následně zvyšuje její teplotu. V nejextrémnějších případech může tento proces zahřívání vést k tomu, že se planeta zcela „speče“, čímž se eliminuje jakákoli možnost přítomnosti kapalné vody.

Výzkum odhalil, že u hvězd s více drobnými planetami o velikosti Jupiteru byl nejpravděpodobnější typ kruhových drah. Ten jim umožňoval zadržovat vodu v kapalném stavu. Naproti tomu hvězdy s pouze jednou planetou častěji zažívaly přílivové extrémy sterilizující povrch planety. Vzhledem k tomu, že jedna třetina planet ve zvoleném malém vzorku měla dostatečně jemné oběžné dráhy, aby se na nich potenciálně mohla vyskytovat voda, může naše galaxie obsahovat stovky milionů planet, kde by se mohl vyvíjet život.

V případě, že k něčemu takovému dojde a vy se najednou místo na lodi ocitnete v moři, nejdůležitější je zachovat klid a pokud možno se vyhnout zranění z pádu samotného nebo jeho následků. Největšími riziky na otevřeném moři jsou žhavé slunce, hladoví dravci, rozbouřená voda, podchlazení a dehydratace. Pro udržení se nad hladinou je ideální kombinace splývání, šlapání vody a plavání. „Pomůže vám i jen maličkost – něco, kolem čeho si dáte ruce, nebo co umístíte ke krku,“ uvedla Cat Bigney, která působila jako konzultantka National Geographic nebo pořadů dobrodruha Beara Gryllse na Discovery Channel. Takovým předmětem může být třeba kus bambusu. Větší množství pak podle odbornice na přežití poslouží i jako vor, který ochrání před mořskými predátory.

Důležité je také nezapomenout se chránit před sluncem. Zakrýt si hlavu kusem oblečení je jednou z variant, jak se vyhnout dehydrataci organismu, která je mnohem nebezpečnější než nedostatek jídla. Trosečník by ani neměl zapomenout na to, že je potřeba na sebe v dané chvíli upozornit, aby mohl být zachráněn. Nashromážděné množství plovoucího odpadu může vytvořit signál, který by záchranáři mohli zaznamenat. 

Přežití mezi oceánskými hydrotermálními průduchy

Podvodní sopky, o kterých se mluví, jsou ve skutečnosti hydrotermální průduchy. Jedná se o trhliny, které se vyvíjejí hluboko v oceánu na hranici tektonických desek a chrlí zahřáté tekutiny bez kyslíku a bohaté na kovy, jako je železo, mangan nebo měď. Některé mohou také produkovat vodík, metan a sulfidy. Když se horká voda spojí s chladným, okysličeným oceánem kolem ní, tvoří se takzvané hydrotermální průduchy s částicemi, které jsou podobné kouři. Tato oblaka se šíří tisíce kilometrů od svého zdroje a stoupají stovky metrů nad hladinu oceánu.

Jeden z autorů výzkumu Massimiliano Molari z Institutu Maxe Plancka pro mořskou mikrobiologii v Brémách se se svými kolegy vydal na náročný výlet do střední Arktidy, kde sbírali vzorky vody. Vzorkování bylo náročné, jelikož se skupina vydala do oblasti, která nebyla nikdy dříve zkoumána, a samotné průduchy není vůbec snadné lokalizovat.

Ilustrační foto: Pixabay

Na palubě výzkumné lodi Polarstern arktický tým shromáždil vzorky, aby prozkoumal složení a metabolismus obsažených bakterií. Zjistili, že chladná, kyslíkem nasycená hydrotermální vlečka byla domovem zcela nového druhu Sulfurimonas známého jako Usulfurimonas pluma. Jak název napovídá, u bakterií Sulfurimonas bylo následně zjištěno, že využívají sulfid jako zdroj energie.

Nový druh má výrazně redukovaný genom

Překvapivě tento nový mikroorganismus využívá jako zdroj energie vodík z průduchů. Vědci také zkoumali samotný genom bakterií, načež zjistili, že je výrazně redukovaný, protože postrádá geny typické pro příbuzné těchto bakterií. Kromě toho jsou však objevené vzorky prý dobře vybavené pro podporu růstu v tomto neobvyklém prostředí.

„Přijde mi to jako nález úžasného pokladu, bohatství, dalšího průhledu do minulosti,“ reagovala bioložka Jana Pilátová. Důvodem je geologické zařazení nalezených zkamenělin, našly se totiž ve vrstvách časově zatím nejblíž zmíněné celosvětové ekologické katastrofě. Díky tomu to vypadá, že život nepotřebuje mnoho milionů let, aby se vzpamatoval po velké havárii – cestu si najde. Tehdy se jednalo o jiné vymírání druhů, než při kterém svět přišel o velké dinosaury. Mezi hypotézy, co bylo jeho příčinou, vědci uvádějí například snížení kyslíku v mořích nebo zvýšení jejich slanosti, vulkanickou činnost a velké požáry. Nešlo o jednorázový jev, ale spíš postupný proces.

Oblast dnešní Číny, odkud nález pochází, v druhohorách pokrývalo moře. Organismy, které tam vědci objevili a určili, lze proto zcela právem označit za poklad z mořského dna. „Vidět, že život na Zemi bují po drastické redukci života takto úžasným způsobem relativně rychle, je úžasné,“ potvrdila Pilátová. Nové zjištění je nadějí i pro oblast České Švýcarska, kterou minulý rok zasáhl rozsáhlý požár. Vědci doufají, že do tamní krajiny přibudou některé vzácnější druhy rostlin nebo živočichů, třeba brouků.

Tým výzkumníků pod záštitou univerzit ve francouzském Lyonu a  rakouském Innsbrucku našel důkazy, které podporují druhý scénář. Vědci zkoumali nejmenší vyskytující se aminokyselinu, glycin, což je molekula, která byla v posledních letech opakovaně nalezena ve vesmíru. Odborníci objevili, že malé shluky molekul glycinu vykazují polymeraci po vstupu energie, což vede k reakci uvnitř shluku těchto molekul, přičemž dvě aminokyseliny se stávají dipeptidem a molekulou vody. Kromě toho vědci také prokázali možnou reakci dipeptidu s tripeptidem v klastru. „Naše studie vrhá světlo na méně pravděpodobný nemolekulární scénář tvorby aminokyselinových řetězců v extrémních podmínkách vesmíru,“ vysvětlil spoluautor studie Michel Farizon, odborník na fyziku, nanotechnologie a nanosystémy z univerzity v Lyonu.

Tato zjištění poskytují důkaz, že první krok ke vzniku života mohl ve skutečnosti nastat v drsných podmínkách vesmíru. „Studie je důležitým milníkem na cestě k pochopení původu života. Výsledky poslouží jako základ pro další výzkum v této oblasti,“ uzavřeli autoři.

Ve studii zveřejněné časopisem Cell Press odborníci popisují, jak rostliny využívají epigenetické vzpomínky k přizpůsobení se změně klimatu. Podle nich si rostliny ukládají vzpomínky na environmentální stresory. Připravují se tak na moment, až se tyto podmínky v budoucnu znovu objeví, aby věděly, jak reagovat. Je pozoruhodné, že předávají tyto vzpomínky také svým potomkům.

Rostliny nemají neuronové sítě, takže je jejich paměť založena na buněčných, molekulárních a biochemických sítích. Odborníci tyto kolektivní sítě a zkušenosti označují jako „somatickou“ paměť rostliny, kterou lze prostřednictvím epigenetiky předat dalším generacím. „Díky tomu mohou rostliny snadněji rozpoznat výskyt předchozího stavu prostředí a adekvátně na něj reagovat,“ uvedl Federico Martinelli, rostlinný genetik z University of Florence.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Cell Press

Nad digitálním nomádstvím uvažuje čím dál více Čechů, kterým se nechce platit vysoké ceny za energie a bydlení v zimních měsících. Mnoho z nich proto mizí za sluncem, teplem a nízkými náklady v jižní Americe nebo Asii. „Asi by mě nelákalo být půl roku na jednom místě, ale vždycky tak trochu cestovat, trochu pracovat, taková ta kombinace tři, čtyři hodiny dopoledne pracovat, potom jít objevovat, večer zase chvíli pracovat, přejet někam jinam,“ popsal šestadvacetiletý Martin Koudela.

Na tyto lidi cílí nová vízová politika stále více zemí světa. Podle amerického migračního institutu momentálně už více než čtyřicet zemí světa nabízí speciální víza pro digitální nomády. Pokud zůstanou v zemi půl roku nebo rok, přináší do místní ekonomiky zajímavé peníze. Tamní vlády proto vymýšlejí, jak tyhle mladé a neklidné v zemi udržet. „V době covidu jenom tady na Bali uvízlo přes pět tisíc digitálních nomádů. Vezměte si, že oni tady každý den po dobu dvou let utráceli za ubytování, za jídlo, za alkohol. Jejich peníze pomohly spoustě lidí a oni sami přitom měli životní náklady mnohonásobně nižší než doma v Evropě nebo v Americe,“ vysvětlil taxíkář Fred z indonéského ostrova Bali.

Zdroj: iRozhlas

Tento úžasný objev vědci učinili díky meteoritu, který je miliardy let starý a kdysi byl součástí původní kůry Marsu. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od povrchu Země se povrch Marsu nepohybuje, může tak uchovat záznam o nejstarší historii planety. Analýza tohoto meteoritu odhalila, že asi před 4 ,5 miliardami let bylo na Marsu dostatek vody na to, aby byla celá planeta pokryta 300 metrů hlubokým oceánem.

„V té době byl Mars bombardován asteroidy naplněnými ledem. Stalo se to během prvních 100 milionů let vývoje planety. Dalším zajímavým úhlem pohledu je, že asteroidy nesly také organické molekuly, které jsou důležité pro život,“ vysvětlil hlavní autor studie Martin Bizzarro, ředitel Centra pro formování hvězd a planet na Kodaňské univerzitě. Nové zjištění naznačuje nezanedbatelnou možnost, že podmínky umožňující vznik života byly na Marsu dávno před vznikem života na Zemi.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Earth a Science Advances

K Měsíci nyní míří modul Orion, který z floridského mysu Canaveral vynesla v polovině listopadu raketa Space Launch System. Kosmická loď bez posádky během testovací mise Artemis I obkrouží Měsíc a vrátí se zpět na Zemi. Pokud budou všechny systémy a komponenty v pořádku, v roce 2024 se k Měsíci vydá loď s posádkou a o rok později při misi Artemis III na zemské družici loď i přistane. Na Měsíci by pak došlo k zřízení základny. Důvodem toho je zjistit, zda se na jižním pólu družice nachází voda. Ta by se mohla vytěžit a přeměnit na palivo pro lodě, které budou směřovat dál, například na Mars.

„Vyšleme lidi na (měsíční) povrch a oni na tom povrchu budou žít a bádat,“ řekl Howard Hu, šéf programu lunárního modulu Orion NASA. Program Artemis by měl umožnit vytvořit udržitelné zázemí a přepravní systém, který lidstvu dovolí objevovat hluboký vesmír.

Zdroj: České noviny, NASA