Sucho patřilo v posledních letech k nejvážnějším problémům země. Nedostatek srážek ovlivnil zemědělskou produkci i zásoby vody, což se promítlo do cen potravin i každodenního života obyvatel. Aktuální deště však pomohly doplnit přehrady a zlepšit podmínky pro pěstování plodin, což je klíčové zejména pro venkovské oblasti závislé na zemědělství.

Zazelenaná krajina je symbolem odolnosti přírody i lidí, kteří v náročných podmínkách vytrvali. Odborníci sice upozorňují, že klimatické výkyvy mohou být do budoucna častější, současná situace ale přináší úlevu a optimismus. Po letech nejistoty se tak Maroko může alespoň na čas nadechnout a těšit se z návratu života do své krajiny.

Zásoby byly identifikovány například u pobřeží Austrálie, Číny, Severní i Jižní Ameriky. Vědci je dokážou odhalit pomocí seismických měření a analýzy geologických vrstev, které ukazují, kde se nachází pórovité horniny schopné vodu zadržet. Výzkum naznačuje, že by tyto zdroje mohly pomoci zejména suchým pobřežním regionům, kde je přístup k pitné vodě omezený a odsolování mořské vody je energeticky náročné.

Odborníci ale upozorňují, že případné využití musí být velmi opatrné. Příliš intenzivní čerpání by mohlo narušit tlakové poměry pod mořským dnem nebo způsobit zasolování zdrojů. Přesto jde o povzbudivý objev. Planeta skrývá významné zásoby vody, které mohou při správném a udržitelném přístupu představovat důležitou součást řešení globální vodní krize.

V nasycení půdy jsou poměrně velké regionální rozdíly. Zatímco někde byla země plně nasycená, v některých oblastech jen z poloviny. V červnu byla nejvíce nasycená půda s ohledem na intenzitu dešťů v Plzeňském a Karlovarském kraji i západní části kraje Jihočeského, také v pohraničních pohořích a v některých menších oblastech.

Po suchých letech 2014 až 2019 v Česku v květnu poměrně pravidelně a hodně prší. Klimatologové mluví o uspíšeném „medardu“, tedy pranostice spojené se svátkem Medarda 8. června, po němž následovalo deštivé období. Za období 1961 až 1990 byl červen nejdeštivější měsíc, za poslední čtyři roky se jen dvakrát stalo, že květen byl deštivější než červen.

Vědci na webu zveřejnili informace o klimatu hned ve dvou úrovních. Česko je podrobněji rozděleno na pětisetmetrová území, střední Evropa je pak v rozlišení 10 kilometrů a zahrnuje části Slovenska, Polska, Německa, Rakouska i Maďarska. Údaje na stránce představují nejpravděpodobnější odhady budoucího klimatu.

„Na základě objektivních kritérií jsme z téměř 30 klimatických modelů určili sedm, které nejvíce reprezentují nejistotu odhadu, a vzali v úvahu i čtyři možné scénáře budoucího chování lidstva ve vztahu k využívání fosilních paliv a k opatřením na ochranu klimatu,“ vysvětluje bioklimatolog a vedoucí týmu Klimatická změna Miroslav Trnka.

Na serveru je možné vidět předpovědi středoevropských klimatických podmínek až do roku 2090. Kromě průměrných teplot web obsahuje i údaje o vlhkosti vzduchu, rychlosti větru nebo i o délce slunečního svitu. Na modelových výstupech je zřetelné, že už několik desetiletí dochází k postupnému zvyšování průměrné roční teploty. Na rozdíl od počtu tropických dnů klesá počet mrazových dnů a počet dnů se sněhovou pokrývkou.

Například v pražských Vinohradech tvořil mezi lety 1981 až 2010  květnový teplotní průměr 15,2 °C, v období 2051-2080 už má být teplota o 2,6 °C vyšší. V srpnu má být podle vědců teplotní rozdíl až 3,7 °C. Naopak ke snížení dochází u srážek. V prvním zmiňovaném květnovém období byl průměr 57.2 mm, ve druhém bude číslo nižší o 2,5 mm.

V Brně bylo v květnovém období 1981-2010 průměrně 15,5 °C, v současnosti je průměr 16,2 °C a do roku 2065 se má přiblížit k číslu 18,1. Tropických dnů, tedy tehdy, kdy teplota dosáhne minimálně 30 °C, připadlo na první období 0,2. V roce 2065 už to má být 2,4 dnů. V srpnu se jedná o čísla 5,4 (k roku 1995), 10,00 (k minulému roku) a 15,8 (k roku 2065).

V Ostravě byly průměrné teploty ve srovnání s Prahou a Brnem nejnižší. Ve stejných letech a období (květen) se mluví o číslech 14,5 °C, 15,5 °C a 17,2 °C. Stejně jako v ostatních oblastech se ale i zde bude zvyšovat počet hodin slunečního svitu. V roce 1995 svítilo slunce průměrně přes 251 hodin, v minulém roce se číslo zvedlo o 13 a půl hodiny a v roce 2065 má svítit více než 292 hodin.

„Výhodou současného zpracování dat je i vyjádření nejistoty předpovědi pro dané území. Jelikož je zpracováno reprezentativní množství modelů a emisních scénářů, uživatel vidí i nejistotu v odhadu možného vývoje klimatu v konkrétním místě zájmu. ClimRisk zahrnuje jak optimističtější, tak i pesimističtější scénáře, ale uživatel má k dispozici zejména to, co lze považovat za střední odhad,“ uvádí Trnka a doplňuje, že z celosvětového pohledu bohužel zatím reálný vývoj klimatu odpovídá těm pesimističtějším prognózám.

Jednotlivá území i oblasti předpovědi naleznete na webu www.climrisk.cz.

Agentura AFP provedla analýzu satelitních snímků z evropského programu Copernicus. Ve sledované oblasti, tedy v Evropě a v okolí Středozemního moře, bylo letos v dubnu sucho na zhruba 28 procentech území a během dubna nepostupovalo. Situace je tak výrazně lepší než loni, kdy byla ve stejném období suchá půda na 47 procentech území. Výjimkou je Španělsko, kde se situace zhoršila.

Podle odborníků by v budoucnu mělo srážek spíše přibývat. V důsledku oteplování však voda mizí rychleji. Proto je potřeba se důsledněji zaměřit na boj s klimatickými změnami.

Odborníci dokázali určit geny, které by mohly v budoucnu pomoci šlechtitelům rostlin vyvinout plody, jež budou odolnější vůči suchu. „Podařilo se nám identifikovat geny, které se podílejí na reakci na stres z nedostatku vody v plodech rajčat,“ uvedla hlavní autorka studie Carmen Catalá ze společnosti Boyce Thompson Institute, která výzkum ve spolupráci s Cornell University zastřešuje. „Nyní můžeme začít vybírat geny, které by mohly pomoci šlechtitelům vyvinout ovoce, které se dokáže přizpůsobit podmínkám sucha. To se týká nejen rajčat, ale i hroznů, jablek a dalšího ovoce,“ doplnila Catalá.

Vědci zkoumali geny v různých částech rajčat, jako jsou třeba listy, semena a další. Jednalo se jak o rostoucí, tak zralé ovoce, přičemž byly sledovány čtyři různé podmínky vodního stresu (žádný, mírný, střední a silný). Zjištění naznačují, že rajčata by mohla být „vycvičena“, aby byla odolnější vůči budoucím suchům. „Když jsme zaseli semena z rostlin vystavených stresu, zjistili jsme, že jejich sazenice se lépe zotavují z vodního stresu ve srovnání se sazenicemi z rajčat, která stresu vystavena nebyla,“ uvedl jeden z autorů studie Philippe Nicolas.

Podle dat projektu InterSucho je sucho v půdním profilu do metru hloubky na jednom procentu území. A třeba vody v podzemí je letos na podzim víc než v předchozích letech. Ani tak ale ještě není vyhráno. Na některých místech jí je stále méně, než by mělo být. Obecně je však podzemní vody více, než bývalo v předchozích šesti letech. A ve většině Česka je na normálním stavu.

Projekt InterSucho přináší několik typů informací o suchu a jeho dopadech, které je třeba vyhodnocovat ve vzájemných souvislostech. Na webu iniciativy je několik map, pomocí nichž lze zjistit, jak na tom Česká republika ve vybraném týdnu je se zásobami vody. Portál má momentálně optimistický výhled, podle kterého se úroveň sucha výrazně měnit nebude, navzdory tomu, že bude pršet méně.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z InterSucho a iRozhlas

„Čteme genomy stromů. Hledáme gen, který řídí procesy ovlivňující odolnost stromů vůči suchu, což je velmi důležité. Už jsme schopni u některých druhů dřevin identifikovat v genovém řetězci konkrétní sekvenci, která je zodpovědná za řízení odolnosti vůči suchu,“ uvedl vedoucí lesnického informačního centra Jan Řezáč na Lesnickém dni v hlubockém Muzeu lesnictví, myslivosti a rybářství. Gen sucha je zásadní pro výsadbu. Vědci dokážou třeba u smrku ztepilého vybrat jedince odolné vůči suchu. Jejich šance na přežití v horkých obdobích je vyšší než u stromů, které tento gen nemají.

Výzkumníci řeší i záchranu lesů po invazi kůrovcem. Ústav proto spustil projekt, kdy hledá nejlepší směs dřevin pro zalesnění holin po kůrovcové kalamitě. S Arcibiskupstvím pražským se snaží vědci zachránit duby na vltavských stráních. „Ztratily reprodukční schopnost, neobnovují se. Zkoušíme genetické metody, jak je, zjednodušeně řečeno, naklonovat,“ řekl Řezáč. 

Zdroj: České noviny, Radio Wave

Každoročně se v letních měsících snažíme přírodě ulevit, jak jen to jde. Méně často sečeme trávu, aby lépe zadržela vlhkost, naše mazlíčky častěji bereme do klimatizovaných kanceláří, aby se v bytech nesmažili. Jednou z dalších možností, jak přiložit ruku k dílu, je na zahradách, do vnitrobloků nebo parků položit na zem misku s vodou a pravidelně ji obměňovat každý den. Drobní živočichové nám za každou takovou občerstvovací stanici budou vděční.

 Během veder nejvíce trpí mláďata rorýsů, kteří hnízdí v dutinách pod střechami domů a kvůli vedrům se tlačí u vletových otvorů a vypadávají ven. Je potřeba také dávat pozor na konve nebo různé nádoby na vodu, ze kterých zvířata v nouzi o vodu pijí a hrozí jim utonutí. Ježci, zajíci, kosi, čmeláci, včely a další vám pomoc určitě vrátí. Třeba tím, že budou požírat nepříjemný hmyz.

Autorský článek Gabriely Brázdové s použitím informací z Ekolist a Český svaz ochránců přírody

„Problémem posledních let je, že srážky nepřichází ve správný moment a rostliny jsou vystaveny permanentnímu stresu. Rostliny postižené suchem jsou častěji napadány škůdci a jsou náchylnější k chorobám,“ uvedl ředitel vinohradnictví skupiny Bohemia Sekt Libor Výleta. Negativní vliv sucha na rostliny se většinou snaží vinohradníci snižovat pomocí kapkové závlahy, vědci nyní testují vliv probiotik. „Přípravky založené na mikroorganismech, jako jsou probiotika, mají více funkcí. Stimulují přirozené fyziologické funkce rostliny i ve stresových podmínkách, jako jsou sucho a vysoké teploty. Dále pozitivně působí na imunitní systém, takže mohou doplňkově zlepšovat imunitu rostlin. Výhodou je, že jde o přírodní řešení,“ doplnil Pavel Pavloušek z Ústavu vinohradnictví a vinařství Mendelovy univerzity v Brně.

Právě probiotika tedy mohou představovat velkou naději nejen pro lidstvo, které je již běžně užívá, ale i rostliny. Probiotika vědci na rostliny aplikují dvakrát nebo třikrát za rok, na rostlinách postřik nezanechává žádné stopy a může tak být použit i těsně před sklizní. „Ukázalo se, že probiotika podporují tvorbu zásobních látek a rostlina tak na jaře vyrovnaněji raší a roste, přestože byl předchozí rok pro ni stresový,“ doplnil Pavloušek.

Zdroj: Ekolist, Zemědělec

Čtyřiatřicetiletý farmář Aaron Lowden farmaří nedaleko řeky San Jose, která oblast napájí vodou. Životodárnou tekutinu se mu daří na pole dostat i v létě, a to i díky tomu, že hospodaří podle tradic kmene Pueblů. Na jeho poli mezi sebou rostou „tři sestry“: kukuřice, žluté fazole národa Hopi a zimní dýně Acoma. Okraje lemují slunečnice, které lákají opylovače, a amarant. „Sdruženým pěstováním kopírujete systémy, které vidíte v přírodě,“ vysvětluje pro The Guardian Lowden s tím, že tato metoda udržuje v půdě vodu a živiny a zároveň odpuzuje plevel i škůdce.

Poslední desetiletí Lowden pracuje na tom, aby v Acomě obnovil tradiční plodiny a způsoby zemědělství. Jako programový ředitel v neziskové organizaci Ancestral Lands (půda předků) podporuje vlastnictví půdy v domorodých komunitách, kam navrací tradiční plodiny. Vytvořil také banku 57 druhů semen rostlin, které jsou adaptované na zdejší suché klima, protože v něm mají svůj původ.

Tradiční plodiny jsou výhrou pro udržitelnost, kulturu i dietu

Podle OSN se za poslední století vytratily tři čtvrtiny druhové rozmanitosti. Farmáři totiž opouštějí pěstování tradičních plodin ve prospěch lépe zpeněžitelných a lépe rodících monokultur. Ty jsou pak pěstovány i v místech, kam biologicky nepatří, a na jejich sklizeň je třeba o to více hnojiv a vody. „O zemědělství po celém světě se dá říct, že jeho základním problémem je přetváření životního prostředí tak, aby vyhovovalo produktům,“ říká Michael Kotutwa Johnson z národa Hopi, který zavlažuje jen dešťovou vodou a pěstuje druhy odolné proti suchu. Tvrdí, že současný systém industrializovaného potravinářství selhal a je třeba se vrátit zase ke kořenům, které znamenají ekologičtější volbu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ancestral Lands (@ancestrallands)

Ideálem takového modelu je komunita v Acomě, která je adaptovaná na suché klima, dokáže zavlažovat i při extrémních nedostatcích vody a dosahuje soběstačnosti v potravinách. Ovšem vždycky tomu tak nebylo. Po příjezdu španělských kolonizátorů byli domorodí obyvatelé donuceni pěstovat pšenici místo tradičního amarantu, který byl zakázán. Většina lidí si tak ani nepamatovala, jak dříve zásadní plodina vypadala. Když se v roce 2011 přidal Aaron Lowden k Ancestral Lands, v regionu farmařilo jen okolo 15 lidí ve středním věku. Po deseti letech práce a vzdělávání mládeže je v Acomě farmářů 65.

Se znalostmi o přírodních cyklech a reciprocitě přichází také sadba plodin, jejichž semena se dají sehnat jen v semenných bankách, ale dříve je znal každý. Rozšiřuje se tak biodiverzita a odolnost přírody jako celku. Pro Lowdena je návrat tradičních plodin na pole, jako by se mu domů vrátil ztracený příbuzný. Sám v roce 2020 poprvé sázel acomskou modrou kukuřici, která je tmavě modrá, fialová až černá. Pokrmy s modrým nádechem jsou přitom součástí lokální diety, která však po generace pokulhávala. Protože jde o pouštní oblast, nejbližší obchody jsou desítky kilometrů daleko a nákup kvalitních cenově dostupných potravin je takřka nemožný. I to je důvod, proč lidé začínají pěstovat vlastní zemědělské produkty a zlepšovat si disproporčně horší zdraví, které je tímto nedostatkem způsobeno.

Zdroj: The Guardian

Tento nevídaný úkaz se letos objevil poprvé po šesti letech. Naposledy nejsušší poušť světa rozkvetla v roce 2015. Podle agentury EFE k tomu dochází jednou za pět až sedm let, v době, kdy je na jižní polokouli jaro. Semínka rostlin v této oblasti se přizpůsobila místním podmínkám a dokážou několik let „spát“ v půdě a čekat, až spadne pár kapek deště. „V oblasti neprší roky, když pak zaprší, vyraší tato krása. Nehovoříme přitom o přívalových deštích, ale o milimetrech srážek,“ uvedla bioložka Andrea Loayzaová z Univerzity La Serena. Informoval o tom deník El País.

Zajímavý není přitom jen samotný akt kvetení. Mnoho lidí se pozastavuje nad tím, že 99 procent z více než 200 druhů rostlin, které nyní na poušti vykvetly, jsou endemické druhy. Jedná se tedy o druhy, které se nevyskytují nikde jinde na světě. „Tato kvetoucí poušť je na světě jedinečná. Někdy se objeví květiny v Negevské poušti v Izraeli, nikdy ale ne v takovém množství,“ dodala bioložka Gina Aranciová ze Serenské univerzity.

Zdroj: El País, Ekolist

Jedním ze způsobů, jak překonat krátkodobý stres způsobený suchem je použití látek, které jsou schopny zadržet vodu a zároveň omezí výpar z půdy. Zlepšení zacházení s vodou v půdě mají na svědomí přípravky založené na bázi superabsorpčních polymerů nebo přírodních hydroabsorbentů. A právě ty nyní vědci testují. Přírodní produkty společnosti Escube ovlivňují půdní vlhkost, řízeně dávkují živiny i biostimulanty pro rostliny a zajišťují tak jejich životaschopnost, když přijde sucho. To vše bez dopadu na životní prostředí.

Podle vedoucího Ústavu agrochemie, půdoznalství, mikrobiologie a výživy rostlin Petra Škarpy se jim do rukou dostal světově unikátní výrobek. „V globálním měřítku neexistuje produkt, který by poskytoval kombinaci funkcí jako je zadržování vody v půdě, omezení jejího výparu, řízené uvolňování makro a mikroživin a dalších komponent využitelných nejen k půdní ale i mimokořenové aplikaci,” podotýká vědec.

Cílem současného výzkumu je nastavení řízeného uvolňování živin a dalších biologických látek a popsání vztahů mezi složením přípravků, rychlostí uvolňování a účinkem na různé plodiny pěstované v suchých podmínkách. Prostředky Escube jsou vyráběny v pevné formě podávané ke kořenům rostlin, ale také jako kapalina stříkaná na listy. Díky tomu si produkt vysloužil alegorické pojmenování bioenergetický nápoj pro rostliny.

Vertikální struktura věží je založená na dřevěné konstrukci, kterou obepíná spirálovitá síť na zachytávání vody. Specifický tvar věže maximalizuje kontakt plochy se vzduchem, a zvyšuje tak sběrnou kapacitu v porovnání s běžným horizontálním zařízením. Spirálovitá síť navíc umožňuje zachycení mlhy z větru v jakémkoliv směru.

Do sběrné nádoby umístěné v základně věže steče zhruba tři sta litrů kondenzované vody denně. Při dostatečném množství věží tak systém poskytne chybějící vodu pro zemědělství v oblastech ohrožených suchem. První prototyp již stojí na chilském pobřeží. V létě pak začne výstavba věží v Limě, jednom z nejsušších měst planety.

Zeleň na střechách budov pomáhá v hospodaření se srážkovou vodou, snižuje množství polétavého prachu a reguluje povrchovou teplotu staveb. Právě lepší hospodaření s vodou je cílem programu, který žadatelům od roku 2019 poskytuje na tvorbu střech příspěvek z městského rozpočtu.

„Maximální podporovaná plocha činí tisíc metrů čtverečních, nejvyšší příspěvek na metr čtvereční zelené střechy je 1 400 korun. Maximální dotace na jeden projekt tedy může dosáhnout 1,4 milionu korun,“ uvedl 1. náměstek primátorky města Brna Petr Hladík. Od vyřízení žádosti mají žadatelé 18 měsíců na výstavbu zelené střechy, která pak musí splnit pětiletou udržitelnost.

Úhrn srážek za rok 2020 přesáhl podle údajů Českého hydrometeorologického ústavu 735 milimetrů. To je o 139 milimetrů více oproti stejnému období v předloňském roce. Srážky navíc byly rozděleny rovnoměrně v celém roce, připomněla společnost Safe Trees, která se zaměřuje na péči o zeleň.

„Celá situace by se dala připodobnit k tonoucímu člověku, který se mohl jednou zhluboka nadechnout,“ uvedl pro Ekolist arborista Jaroslav Kolařík z organizace Safe Trees. „Suchá epizoda trvala přibližně pět let, stromy by k úplnému vzpamatování potřebovaly podobně dlouhou dobu. I tento výkyv však pomohl, snížil se fyziologický stres stromů, a to především v prostředí měst a obcí.“

Srážky pomohly také přežití mladých stromků. V minulých letech se podle Safe Trees v některých případech procento odumřelých výsadeb pohybovalo kolem 40 procent. „Letos se díky rovnoměrnějšímu rozložení srážek výrazně zlepšila právě ujímavost mladých, nově zasazených stromů, u nichž je dostatek vláhy zásadním požadavkem pro přežití,“ uzavřel Kolařík.

Nová opatření uskutečněná Povodím Moravy pomůžou také s adaptací na změnu klimatu. „Vytvořené tůně poskytnou přirozené podmínky pro rozvoj vodních a mokřadních rostlin, které jsme do tůní vysadili,“ popsal projekt generální ředitel Povodí Moravy Václav Gargulák. Celkem vzniklo sedm tůní mimo vodní tok a dva průtočné mokřady. Také byl vybudován průtočný sedimentační prostor a další dvě vodní nádrže mimo koryto toku nad tímto prostorem. 

V současnosti Povodí Moravy realizuje řadu revitalizačních opatření, aby bylo možné udržet vodu v krajině co nejdéle. Tato opatření vedou ke zlepšení kondice krajiny a posílení její funkce zadržet vodu. „Řekám vracíme původní charakter, realizujeme přírodě blízká opatření a revitalizujeme řeky v povodí Moravy v místech, kde jsou taková řešení možná,“ doplnil Gargulák.

Startup Zaitra, za jehož vznikem stojí tři studenti Fakulty informačních technologií VUT v Brně, využil kombinaci umělé inteligence a družicových snímků k vytvoření revoluční metody, která má potenciál zcela proměnit evropské lesnictví. Ze snímků autoři vytvářejí velmi přesnou predikci, díky které mohou majitelé lesů, správci anebo společnosti těžící dřevo výrazně zefektivnit svou práci.

Družicové mapování také usnadňuje zaznamenání následků sucha, odlesňování nebo invaze škůdců. „My přesně víme, kdy nad mapovaným místem družice proletí. Postavili jsme systém, který snímky automaticky stahuje a následně analyzuje. Hledá jakékoliv změny, které se na daném území udály,“ přibližuje jeden ze spoluzakladatelů Marek Marušin. S pomocí umělé inteligence pak umí unikátní systém rozeznat povahu mapovaného území a nezastaví ho ani hustá oblaka.

Projekt, jehož hlavním cílem je transformovat a modernizovat lesnictví, a přispět tak k udržitelnosti lesů, je zatím ve fázi testování. Již nyní však zaujal Evropskou kosmickou agenturu, která jej zařadila do svého rozvojového programu. Uvedení na trh je tak podle tvůrců otázkou přibližně půlroku.

Celkem bude vysázeno 11 a půl tisíce stromů na prostoru o rozloze jednoho hektaru. Smrk, který byl pro Znojmo a okolí nevhodný, nahradí v převážné většině listnáče, nejvíce duby, které jsou zvyklé na sušší a teplejší klima. Bude jich vysázeno více než osm tisíc. Přichystáno je také 1620 sazenic lípy malolisté.

Na zalesňování, které začne v devět hodin ráno u koupaliště v Mramoticích, se budou podílet dobrovolníci. Ti na místě obdrží potřebné vybavení – nářadí a rukavice. Připojit se může každý, komu není stav přírody lhostejný a rád by přiložil ruku k dílu. „Jedná se o první velkou akci tohoto typu, kterou pořádáme. Nevíme, jak velký zájem máme očekávat. Proto dobrovolníky prosíme, aby si vzali v případě možnosti vlastní pracovní rukavice i motyky,“ uvedl místostarosta Jakub Malačka.

Městské lesy spravují porosty na dvou a půl tisíci hektarech, velkou část tvořily smrkové monokultury. Znojemsko však patří k nejsušším oblastem republiky a je tedy pro smrky nevhodné. Tamní lesy patří k nejpostiženějším suchem a kůrovcem v republice. To se nyní, doufejme, změní.

Město projektem bojuje proti tvorbě tepelných ostrovů. „Osazování zastávek zelení poskytuje stín a pomáhá snížit okolní teplotu. Takové opatření je aktivním příspěvkem pro to, aby si Vídeň udržela svůj statut zeleného města. Pestře rozkvetlá střecha a zelené stěny zastávek navíc zatraktivní jejich současnou podobu,“ komentuje novou podobu tramvajové zastávky radní pro veřejnou dopravu Ulli Sima.

Při výběru vítězného návrhu architektonické soutěže se dopravní podnik soustředil kromě estetiky hlavně na udržitelnost, efektivitu a jednoduchost údržby. Projekt je součástí koncepce Greener Linien, kterou se dopravní podnik Wiener Linien snaží podpořit udržitelnou a šetrnou dopravu ve městě. Kromě zelených zastávek například instaluje zelené fasády na budovy úřadu nebo fotovoltaické fólie na střechy stanic metra. Podobné projekty prosadila i řada dalších evropských měst, zelené zastávky již fungují například v Utrechtu či Amsterdamu.