Poznejte mexické zemědělce, kteří oživují odolné plodiny pěstované jejich předky

Aby zmírnili dopady klimatické krize, předávají si zemědělci ze severu Mexika místo tipů na nejnovější zemědělskou techniku raději tradiční způsoby farmaření. Návrat k praktikám generací domorodců přináší na vyprahlé půdě své ovoce.

Čtyřiatřicetiletý farmář Aaron Lowden farmaří nedaleko řeky San Jose, která oblast napájí vodou. Životodárnou tekutinu se mu daří na pole dostat i v létě, a to i díky tomu, že hospodaří podle tradic kmene Pueblů. Na jeho poli mezi sebou rostou „tři sestry“: kukuřice, žluté fazole národa Hopi a zimní dýně Acoma. Okraje lemují slunečnice, které lákají opylovače, a amarant. „Sdruženým pěstováním kopírujete systémy, které vidíte v přírodě,“ vysvětluje pro The Guardian Lowden s tím, že tato metoda udržuje v půdě vodu a živiny a zároveň odpuzuje plevel i škůdce.

Poslední desetiletí Lowden pracuje na tom, aby v Acomě obnovil tradiční plodiny a způsoby zemědělství. Jako programový ředitel v neziskové organizaci Ancestral Lands (půda předků) podporuje vlastnictví půdy v domorodých komunitách, kam navrací tradiční plodiny. Vytvořil také banku 57 druhů semen rostlin, které jsou adaptované na zdejší suché klima, protože v něm mají svůj původ.

Tradiční plodiny jsou výhrou pro udržitelnost, kulturu i dietu

Podle OSN se za poslední století vytratily tři čtvrtiny druhové rozmanitosti. Farmáři totiž opouštějí pěstování tradičních plodin ve prospěch lépe zpeněžitelných a lépe rodících monokultur. Ty jsou pak pěstovány i v místech, kam biologicky nepatří, a na jejich sklizeň je třeba o to více hnojiv a vody. „O zemědělství po celém světě se dá říct, že jeho základním problémem je přetváření životního prostředí tak, aby vyhovovalo produktům,“ říká Michael Kotutwa Johnson z národa Hopi, který zavlažuje jen dešťovou vodou a pěstuje druhy odolné proti suchu. Tvrdí, že současný systém industrializovaného potravinářství selhal a je třeba se vrátit zase ke kořenům, které znamenají ekologičtější volbu.

Zobrazit příspěvek na Instagramu

Příspěvek sdílený Ancestral Lands (@ancestrallands)

Ideálem takového modelu je komunita v Acomě, která je adaptovaná na suché klima, dokáže zavlažovat i při extrémních nedostatcích vody a dosahuje soběstačnosti v potravinách. Ovšem vždycky tomu tak nebylo. Po příjezdu španělských kolonizátorů byli domorodí obyvatelé donuceni pěstovat pšenici místo tradičního amarantu, který byl zakázán. Většina lidí si tak ani nepamatovala, jak dříve zásadní plodina vypadala. Když se v roce 2011 přidal Aaron Lowden k Ancestral Lands, v regionu farmařilo jen okolo 15 lidí ve středním věku. Po deseti letech práce a vzdělávání mládeže je v Acomě farmářů 65.

Se znalostmi o přírodních cyklech a reciprocitě přichází také sadba plodin, jejichž semena se dají sehnat jen v semenných bankách, ale dříve je znal každý. Rozšiřuje se tak biodiverzita a odolnost přírody jako celku. Pro Lowdena je návrat tradičních plodin na pole, jako by se mu domů vrátil ztracený příbuzný. Sám v roce 2020 poprvé sázel acomskou modrou kukuřici, která je tmavě modrá, fialová až černá. Pokrmy s modrým nádechem jsou přitom součástí lokální diety, která však po generace pokulhávala. Protože jde o pouštní oblast, nejbližší obchody jsou desítky kilometrů daleko a nákup kvalitních cenově dostupných potravin je takřka nemožný. I to je důvod, proč lidé začínají pěstovat vlastní zemědělské produkty a zlepšovat si disproporčně horší zdraví, které je tímto nedostatkem způsobeno.

Zdroj: The Guardian