Výzkumníci z University of Rochester se zaměřili na bílkovinu CIRBP, která je u těchto velryb přítomná v mnohem vyšším množství než u jiných savců. Právě CIRBP pomáhá buňkám opravovat nebezpečné zlomy v DNA. Když vědci tuto bílkovinu testovali v lidských buňkách, oprava DNA se zlepšila. U octomilek navíc její zvýšené množství souviselo s delším životem a lepší odolností vůči záření.

Neznamená to, že lidé brzy budou žít 200 let. Objev ale nabízí slibnou indicii pro medicínu. Pokud se vědcům podaří bezpečně podpořit podobné opravné mechanismy i u člověka, mohlo by to jednou pomoci zpomalovat některé projevy stárnutí a lépe chránit tělo před nemocemi spojenými s poškozením DNA.

Metabolity jsou malé molekuly vznikající při zpracování potravy, léků nebo vlivů prostředí a podle odborníků dokážou zachytit změny v organismu dřív, než se nemoc naplno projeví. Právě spojení krevních profilů s dlouhodobými zdravotními záznamy otevírá cestu k modelům, které mohou předpovídat desetileté riziko některých onemocnění, například srdečních chorob, rakoviny nebo neurologických potíží. Výzkum navíc ukazuje, že moderní strojové učení umí podobné predikce dále zpřesňovat.

Medicína se tímto směrem posouvá víc k prevenci než jen k léčbě následků. Platí však, že nejde o hotový domácí test, který by už dnes běžně používali lékaři v ordinacích. Spíš vzniká mimořádně cenný základ pro budoucí preventivní péči, která by mohla lidem dát šanci řešit zdravotní rizika s velkým předstihem a v době, kdy se ještě dají dobře ovlivnit.

V polovině června 2025 schválil americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) lék lenacapavir, pod obchodním názvem Yeztugo, jako preventivní metodu proti HIV pro dospělé i dospívající od 35 kilogramů váhy. Injekci, za kterou stojí americká farmaceutická společnost Gilead Sciences, je potřeba aplikovat dvakrát ročně.

Firma lék testovala během dvou rozsáhlých studií. První z nich, do které se zapojilo více než 2 000 žen v subsaharské Africe, vedla ke snížení infekcí o 100 procent a prokázala převahu nad pilulkou Truvada, která se musí užívat denně. Cena léčiva v USA je aktuálně nastavena na zhruba 28 218 dolarů ročně (609 512 korun), přičemž aktivisté tlačí na snížení ceny, aby byly injekce dostupnější.

Slyšeli jste o xenobotech? Jedná se o třídu mnohobuněčných organismů navržených umělou inteligencí, které studují funkce buněk. Vědci je zkonstruovali s pomocí evolučních algoritmů a doufají, že jim pomůžou odhalit tajemství buněčné komunikace. Nyní se ale ukázalo, že xenoboti si vytvářejí nové role nad rámec své původní biologické funkce – učí se nové věci. Naučily se třeba využívat vláskovité řasinky (chloupky umístěné po obvodu buňky) k pohybu, i když předtím měly sloužit jen k transportu hlenu. Na základě tohoto objevu vědci tvrdí, že buňky nemusí po smrti organismu zemřít s ním.

Objev těchto buněčných robotů i jejich chování je klíčový třeba pro medicínu. Díky nim by mohly vznikat léky na míru vytvořené z tkáně samotného pacienta, což by mohlo zabránit nebezpečným imunitním reakcím.

Odborníci inovativní způsob úspěšně testovali na myších, dosáhli 30% editace genů v mozkových kmenových buňkách, což je významný výsledek vzhledem k tomu, že se tyto buňky diferencují na různé typy neuronů v mozku. „Důsledky tohoto nástroje pro léčbu neurovývojových stavů jsou významné. Můžeme potenciálně opravit genetické anomálie na základní úrovni během kritických období vývoje mozku,“ řekl Aijune Wang, profesor chirurgie a biomedicínského inženýrství.

Tato studie znamená přelomový krok v geneticky založené prenatální terapii. Další porozumění buněčným mechanismům by mohlo optimalizovat tento přístup a pracovat v souladu s přirozenými buněčnými opravnými cestami. S dalším výzkumem by tato technika mohla způsobit revoluci v léčbě genetických neurovývojových poruch a nabídnout naději pro nespočet rodin a nové cesty pro lékařskou intervenci v nejranějších fázích života.

Novou metodu nanofluidní rozptylové mikroskopie dala dohromady s kolegy ze švédské Chalmers University of Technology. Nechali si ji patentovat a snaží se ji převést do praxe, kde má velký potenciál, zvláště v medicíně pro vývoj nových léků nebo zkoumání nemocí.

Nyní Barbora Špačková vede výzkum ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR, pro který získala velmi štědrý pětiletý grant od Společnosti Maxe Plancka na vytvoření česko-německého Dioscuri centra. V tomto centru se budou věnovat dalšímu zkoumání možností studovat detailněji biomolekuly, chtěla by navázat na svůj výzkum ve Švédsku a vyvinout i další důležité nástroje.

Dostala se také do výběru Top vědkyně Česka 2024, který zveřejňuje právě časopis Forbes. I když se při studiu chvíli věnovala grafice, k fyzice se vrátila a nyní ji její vášeň žene vpřed objevovat nepoznané. Řadí se tedy mezi další úspěšné vědce na českém poli, kteří přispívají celosvětově.

Profesor Muzlifah Haniffa, spolueditor studie, zdůraznil význam výzkumu: „Náš atlas prenatální lidské kůže a model organoidu poskytují vědecké komunitě nové nástroje pro studium vrozených kožních chorob a možnosti regenerativní medicíny.“

Organoid: Mini verze lidské kůže

Jedním z klíčových úspěchů studie bylo vytvoření funkční miniaturizované verze lidské kůže v laboratoři, tzv. organoidu, který dokonce dokáže produkovat vlasy.

Organoid umožnil vědcům studovat důležité procesy, jako je formování krevních cév (vaskularizace) a hojení kůže bez jizev. Klíčovou roli v těchto procesech hrají imunitní buňky nazývané makrofágy. Tento objev by mohl zásadně ovlivnit postupy při léčbě ran a regeneraci kůže po operacích.

Významná role kmenových buněk

Výzkum se zaměřil na vývoj prenatální kůže, která vzniká v sterilním prostředí dělohy a má jedinečnou schopnost regenerovat se bez jizev.

Pomocí genomických technik, jako je sekvenování jednotlivých buněk a prostorová transkriptomika, vědci identifikovali genetické a buněčné procesy, které umožňují tvorbu kůže a vlasových folikulů.

Studie rovněž využila kmenové buňky k vytvoření organoidů podobných prenatální kůži. Tyto organoidy se ukázaly být ideálním modelem pro zkoumání vrozených kožních chorob, jako je puchýřnatá či šupinatá kůže.

Ilustrační foto: Pexels

„Molekulární recept“ pro regenerativní medicínu

Vědci objevili molekulární mechanismy, které mohou vést k revolučním pokrokům v regenerativní medicíně. Jejich „molekulární recept“ na tvorbu kůže by mohl být využit k vývoji nových kožních transplantátů pro pacienty s popáleninami nebo ztrátou vlasů v důsledku úrazu či nemoci.

Studie rovněž ukázala, že genetické markery spojené s kožními chorobami jsou přítomné už v prenatálním stadiu, což otevírá cestu k cílené léčbě těchto onemocnění.

Hojení bez jizev: Klinické aplikace

Výzkumný tým zjistil, že imunitní buňky, konkrétně makrofágy, mají zásadní roli při hojení kůže bez jizev. Tento objev by mohl přinést nové metody, jak zabránit tvorbě jizev po operacích.

Dr. Hudaa Gopee, spoluautorka studie, vysvětlila: „Naše organoidy ukázaly, že makrofágy podporují růst krevních cév a přispívají k hojení bez jizev. Tyto poznatky mohou zlepšit další modely organoidů a informovat klinické postupy.“

Závěr a význam studie

První atlas lidské kůže před narozením poskytuje vědcům neocenitelné nástroje pro výzkum kožních onemocnění a regenerativní medicíny. Tento průlomový objev, publikovaný v prestižním časopise Nature, může vést k významnému pokroku v léčbě pacientů s kožními problémy, včetně popálenin, jizev nebo ztráty vlasů.

Objev z australského pavouka

Vědci z Univerzity v Queenslandu v Austrálii objevili v jedu australského pavouka K’gari funnel web (jeden z nejjedovatějších druhů na světě) unikátní peptid nazývaný Hi1a. Tento peptid by mohl zásadně změnit léčbu srdečních onemocnění. Během infarktu dochází k omezení přívodu kyslíku do srdce, což vede k otevření tzv. acid-sensing ion channels (ASIC1a) v buňkách srdečního svalu. Tyto kanály způsobují, že tkáň srdce je příliš kyselá, což vede k její nevratné smrti. Peptid Hi1a dokáže tyto kanály blokovat, čímž chrání srdeční tkáň před poškozením.

První lék svého druhu

Vědecký tým vytvořil syntetickou verzi molekuly Hi1a a zahájil vývoj léku, který by nejen chránil srdce během infarktu, ale také zlepšil kvalitu dárcovských srdcí určených k transplantaci. „Zvířecí studie ukázaly, že Hi1a efektivně chrání srdce před poškozením způsobeným nedostatkem kyslíku během infarktu i při odebírání dárcovských srdcí,“ uvedl profesor Glenn King z Institutu molekulární biologie na Univerzitě v Queenslandu.

Ilustrační foto: Pexels

Financování a klinické testy

Projekt obdržel finanční podporu 17,8 milionu australských dolarů od fondu Medical Research Future Fund. Díky této částce může tým zahájit čtyřletou klinickou studii, která prověří bezpečnost a účinnost léku na bázi Hi1a u lidí.

Záchrana dárcovských srdcí a snížení zdravotních nákladů

V současné době je transplantace jedinou možností, jak vyléčit srdeční selhání. Bohužel nedostatek vhodných dárcovských srdcí je celosvětový problém, a to i kvůli poškození srdcí během procesu odebírání. Hi1a by mohl tento problém vyřešit. „Pokud bude lék úspěšný, zlepší se přežití pacientů, kvalita jejich života a rozšíří se dostupnost dárcovských srdcí. Zároveň by došlo k významnému snížení zdravotnických nákladů,“ dodal Nathan Palpant, spoluautor studie.

Významný krok vpřed

Tento lék, vyvíjený na základě letitého výzkumu, představuje obrovský potenciál nejen pro léčbu infarktů, ale také pro pacienty čekající na transplantaci srdce. Pokud budou klinické testy úspěšné, mohlo by jít o přelomovou změnu v medicíně a nový standard péče o pacienty se srdečními onemocněními.

Výsledky výzkumu byly zveřejněny v prestižním vědeckém časopise European Heart Journal.

První krok zahrnuje přípravu vícevrstvého hydrogelového obvazu. Velbloudí mléko získávají vědci z farmy v Polsku, kde ho následně suší mrazem při -80 °C, aby si zachovalo bioaktivní látky důležité pro hojení. Tyto látky pak budou součástí hydrogelových obvazů.

Další fáze výzkumu se zaměří na biologické testování a buněčné analýzy, které mají zjistit, jak obvaz ovlivňuje životaschopnost buněk a urychlení hojení ran. Projekt si klade za cíl přinést inovativní řešení pro péči o těžce hojící se rány.

Tento nadějný projekt má rozpočet 1,5 milionu zlotých (asi 9 milionů korun) a potrvá tři roky.

Kendrick A. Davis, profesor psychiatrie a neurovědy na University of California, je jedním z propagátorů tohoto inovativního konceptu. Podle něj a jeho spolupracovníků může používání emotikonů díky jejich univerzálnosti usnadnit komunikaci mezi pacienty a samotnými lékaři, aby byla efektivnější. „Lze vyvinout univerzální jazykový systém založený na smajlících, jehož význam bude všem známý,“ uvedli vědci.

„Použití emoji může obejít úroveň vzdělání, jazyka a věk. Jsou mostem v komunikaci,“ řekl Davis. Podle něj v současnosti je většina komunikace v lékařských zařízeních založená na žargonu a odborných termínech, které představují jazykovou bariéru mezi pacienty a zdravotníky. Smajlíci mohou být elegantním řešením, které nahradí složitý jazyk.

Nemocnice nyní testují pomocného robota, který bude vyřizovat jednoduché úkoly, jako je doručování léků. Britská firma stojící za pomocným robotem, Academy of Robotics, tvrdí, že jeho samořídící technologie byla navržena speciálně právě pro použití v nemocnicích.

Díky technologii LiDAR a sonaru je robotický tučňák Milton navržen tak, aby dodával léky a pomáhal personálu. Výsledky provozních zkoušek povedou k rozhodnutí, zda se do roku 2023 roboti zavedou i do dalších nemocnic po celé zemi.

Nyní je však naděje, že bychom se za pár let mohli s tímto stavem umět vypořádat lépe. Výzkumníci z týmu vedeného Alexandrem Poltorakem totiž pravděpodobně objevili cestu, jak sepsi předcházet.

TNF při autoimunitě a sepsi

Reakce těla na infekci začíná v moment, kdy imunitní buňky rozpoznají složky napadajícího patogenu. Tyto buňky pak uvolňují molekuly jako cytokiny, které pomáhají eliminovat infekci. Cytokiny skupinou malých proteinů, které přivádí další imunitní buňky do místa infekce nebo poranění.

Zatímco cytokiny hrají zásadní roli co se imunity týče, nadměrná a nekontrolovaná produkce těchto proteinů může vést k nebezpečné cytokinové bouři spojené se sepsí. Tato nekontrolovaná imunitní reakce může vést k multiorgánovému selhání a také smrti.

Mezi stovkami existujících cytokinů je důležitý takzvaný faktor nádorové nekrózy, neboli TNF, nejúčinnější a nejvíce studovaný cytokin v posledních 50 letech. Tento toxin byl později rozpoznán jako lipopolysacharid nebo LPS. LPS tvoří vnější membránu určitých typů bakterií. A právě LPS je nejsilnější známý spouštěč TNF, který, jakmile je v pohotovosti, pomáhá při shromažďování imunitních buněk do místa infekce, aby eliminovaly napadající bakterie. Za normálních podmínek TNF podporuje prospěšné procesy, jako je přežití buněk a regenerace tkání. Produkce TNF však musí být přísně regulována, protože jeho nekontrolovaná produkce při infekčních stavech může vést právě k sepsi.

Vědci prokázali, že blokování aktivity TNF může účinně léčit řadu autoimunitních onemocnění, včetně revmatoidní artritidy, psoriatické artritidy a zánětlivého onemocnění střev. Blokátory TNF však nebyly úspěšné v prevenci cytokinové bouře, která může vzniknout v důsledku infekcí COVID-19 a sepse. Je to zčásti proto, že to, jak TNF spouští své toxické účinky na tělo, je navzdory letům výzkumu stále špatně pochopeno.

Jak může být TNF nebezpečný

Studium sepse může poskytnout určité vodítko k tomu, jak TNF zprostředkovává reakci imunitního systému na infekci. U akutních zánětlivých stavů, jako je sepse, jsou buňky blokující TNF méně schopné řešit jeho nadprodukci. Studie na myších však ukazují, že neutralizace TNF může zabránit smrti zvířete na bakteriální LPS. Ačkoli vědci dosud nechápou důvod tohoto rozporu, zdůrazňuje to potřebu dalšího pochopení toho, jak TNF přispívá k sepsi.

V rámci výzkumu se vědci zaměřili na to, které konkrétní molekuly by mohly nabídnout ochranu před smrtí vyvolanou TNF. Při pokusu na myších bylo zjištěno, že zásadní jsou dva proteiny, TRIF a CD14, což jsou proteiny typicky spojené s imunitními reakcemi na bakteriální LPS.

Výsledky také naznačují, že TRIF a CD14 jsou potenciálním možným cílem léčby sepse se schopností snížit buněčnou smrt a zánět.

Zdroj: Interesting Engineering

„Důležitější než ten kalendářní věk je věk biologický,“ uvádí sama Martincová hned v úvodu knihy. S její osobou jste se na našem webu už mohli seznámit prostřednictvím rozhovoru, ve kterém mimo jiné objasnila své působení. Namísto, aby se vrhla klasickou cestou většiny lékařů, stala se popularizátorkou medicíny. Jejím cílem je přiblížit odborná témata z oblasti medicíny laikům srozumitelným způsobem. Tak činí i v případě publikace Žena po 40 s podtitulem sebevědomá a v kondici.

Autorka hned v úvodu upozorňuje na to, že věk je skutečně jen číslem – důležité je, jak se cítíme. Na biologickém stáří se totiž podílí spousta faktorů, některé z nich neovlivníme (třeba genetická dispozice), ale na řadu z nich (životní styl, aktivní péče o tělo a duši, prožívání) můžeme mít prostřednictvím našeho chování, velký vliv. A právě těm ovlivnitelným faktorům se publikace věnuje.

Kniha je inspirací pro všechny ženy v tom, co pozitivního pro sebe mohou vykonat. Jedná se o jakousi encyklopedii zdravého životního stylu. Najdeme v ní návody a rady od řady odborníků. Dozvíme se v ní o zdravé výživě ženy po 40, zdravém cvičení nebo třeba gynekologické péči. Lékaři však v publikací nedbají jen na to uvnitř, ale i na povrchu. Zabrousí tedy i do témat jako šatník, líčení nebo péče o kůži a omlazující proces. Najdeme v ní spoustu konkrétních návodů a receptů. Publikace je bohatá na fotografie, což osvěžuje text.

Slovo autorky článku:

Na knize se mi líbí především to, že se nejedná o ideální recept na štěstí, který však v praxi nefunguje. Díky tomu, že jej sama autorka Martincová ozkoušela na vlastní kůži, je zřejmé, že jej ani není nereálné uvést do praxe. V závěru knihy se čtenáři dozví, jaký to na ni mělo efekt a co se v jejím životě změnilo. Jedná se tak o skutečnou inspiraci a povzbuzení do změn.

Autorský článek Gabriely Brázdové

Vědci doufají, že by jejich nová léčba mohla nahradit chirurgické odstranění, které je nyní běžným řešením. Léčba je vhodná především pro účinné odstranění nádorů hluboko v těle a zároveň pro pacienty, kteří z nějakého důvodu nemohou absolvovat chirurgické odstranění nádoru. Má však jednu nevýhodu: teplo a vysoká intenzita ultrazvukových vln, které spouští funkci nanobublinek, mohou poškodit tkáně v blízkosti nádoru. Vědci se však snaží tento problém vyřešit vstřikováním nanobublin do krevního řečiště a ne přímo k nádoru.

„Kombinace nanobublin a nízkofrekvenčních ultrazvukových vln poskytuje specifičtější zaměření na oblast nádoru a snižuje toxicitu mimo cíl,“ vysvětlila Dr. Ilovitsh, výzkumnice z univerzitního oddělení biomedicínského inženýrství. „Aplikace nízké frekvence na nanobubliny způsobuje jejich extrémní bobtnání a explozi i při nízkých tlacích. To umožňuje provádět mechanickou destrukci nádorů při nízkotlakých prahových hodnotách,“ rozvádí. Metoda mechanického zneškodnění nádorových bujení je bezpečná, nákladově efektivní a klinicky dostupná.

V rámci výzkumu byl proveden experiment na laboratorním modelu nádoru rakoviny prsu, ale je vysoká pravděpodobnost, že léčba bude účinná i u jiných typů nádorů a v budoucnu také u lidí.

Zdroj: Interesting Engineering

Podle týmu výzkumníků z University of Pittsburgh School of Pharmacy (UPSP) k relapsu nádoru dochází kvůli proteinu zvanému Xkr8. Výzkumníci vyvinuli nový přístup, který využívá speciální nanočástice. Ty dokážou blokovat aktivity proteinu Xkr8. Výsledek výzkumu prezentují ve studii, během které pomocí nové metody dokázali výrazně snížit velikost rakovinných nádorů u myší.

Protein odpovědný za recidivu rakoviny

Chemoterapie dokáže eliminovat téměř všechny výskyty nádorů, jenže speciální mechanismus karcinogenních buněk jim umožňuje obnovit svou činnost, což se bohužel v mnoha případech stává, a nádory se tak mohou objevovat opakovaně. Současná studie odhaluje, že když speciální chemoterapeutický lék napadne nádor, napadená buňka aktivuje proces, který brání léku, aby ji zničil celou. V těle tak zůstávají zbytky některých rakovinných buněk, které později umožňují vznik nových nádorů.

Vedoucí výzkumu profesor Li a jeho tým přišli na to, že k prevenci recidivy rakoviny potřebují zastavit ochranný proces napadených buněk. Po dlouhém bádání zjistili, že celý tento proces je řízený právě proteinem Xkr8.

Chemoimunoterapie s dvojím účinkem

Dali se tedy do vývoje nové metody chemoterapie, která by kromě léčby dokázala také obejít chování proteinu Xkr8. Výsledem je nová imunoterapie, která byla testována na myších. Výzkumníci vyvinuli speciální nanočástice, jejichž cílem je zastavit produkci proteinu Xkr8. Povrch nanočástic byl naplněn speciální složkami, které jim umožňují ignorovat zdravé buňky a soustředit se pouze na ty rakovinné.

V rámci studie vědci pozorovali dvě skupiny myší: první skupina podstoupila chemoimunoterapii (s nanočásticemi) a druhá byla léčena klasickou formou chemoterapie. Výsledky byly jasné: chemoimuniterapie měla vyšší úspěšnost než konvenční forma chemoterapie.

Některé z myší měly dokonce vážné formy rakoviny tlustého střeva a slinivky břišní. Léčba chemoimunoterapií u nich vedla ke zvýšené produkci protirakovinných buněk. Kromě toho se velikost nádorů u všech myší, které dostávaly terapii s dvojím účinkem, snížila.

Jedná se další významný pokrok ve vývoji metod k léčbě rakoviny. V tomto případě se však stále jedná o rané stádium vývoje a je třeba provést více bezpečnostních testů a studií toxicity, než bude možné ji přesunout do klinických studií.

Zdroj: Interesting Engineering

Diagnózu rakovina tlustého střeva si v České republice vyslechne každý rok zhruba 7 700 pacientů. Před dvaceti lety ale bylo toto číslo mnohem vyšší a obyvatelé Česka se drželi na předních příčkách světového žebříčku nejen co do výskytu, ale bohužel i úmrtnosti. To už dnes neplatí. Pomohl populační screening kolorektálního karcinomu, který byl u nás zaveden v roce 2000. Od té doby se situace výrazně zlepšila.

Screeningové vyšetření se provádí dvěma způsoby. Buď testem na případné okultní krvácení do stolice, anebo kolonoskopií. Téměř všechny kolorektální karcinomy se přitom vyvíjejí z nenádorových lézí velmi pomalu. Při screeningových endoskopických vyšetřeních, mezi něž patří třeba zmiňovaná kolonoskopie, je lze případně odstranit. Tím se sekvence změn z nenádorové na nádorovou tkáň definitivně přeruší. Prevence má tedy v případě tohoto onemocnění opravdu smysl, neboť zhoubný nádor tlustého střeva ve většině případů roste dlouho. I proto je možné většinu nádorů objevit včas, ještě v přednádorovém stavu, a situaci zdárně vyřešit. „Od roku 2015 jsou zdravotní pojišťovnou díky úpravě screeningového programu k vyšetření adresně zváni klienti starší 50 let věku,“ uvedla praktická lékařka Irena Peprná.

Zdroj: Seznam zprávy, EUC

Označují vás za popularizátorku medicíny, v čem to tkví?
Přiznám se, že takto mě označilo moje okolí, mně se označení zalíbilo a od té doby je používám. V poslední době jsem hlavně popularizátorkou sexuální výchovy v kruhu rodinném, ale i předškolní přípravy. Snažím se přiblížit odborná témata z oblasti medicíny laikům srozumitelným způsobem. Nejtěžšímu publiku jsme v tomto čelili právě u sexuální výchovy – šlo o dospívající. Věk čtenářů se stále snižuje, dnes je od 10 (někdy i 9) let zhruba do 14. Když se obě knihy v poměrně krátké době staly bestsellerem, opravdu nás to hodně potěšilo a motivovalo k další práci. A to jsme výhradně prodáváni v online prostředí, protože cenová politika distribuce činí naše knížky v kamenných obchodech nekonkurenceschopné.

Jak jste se ke svému zaměření dostala?
Úplnou náhodou, bylo to osudové. Poprvé jsem musela změnit směřování po absolvování medicíny. Hlavní podmínkou pro získání místa v nemocnici bylo totiž to, zda máte babičku na hlídání budoucích dětí. Tu já už neměla, tak jsem zrušila účast na konkurzu a hledala, kde jinde bych se mohla s medicínou uplatnit. Nabízela se práce ve farmaceutické firmě, kde jsem se od počátku dostala ke zdravotnickému vzdělávání odborné i laické veřejnosti. Dnes to zní absurdně, že někdo nenašel místo v praxi, ale nás vystudovaných mediků byl v roce 1995 opravdu nadbytek.

Podruhé jsem se ocitla na křižovatce po narození syna, u kterého se potvrdilo ADHD. To se psal rok 2004. O praktických stránkách péče o dítě, zvláště pak hyperaktivního, se na medicíně neučí. A tehdy jsem si uvědomila, že nemohu 3× denně volat svému pediatrovi s dotazy. Že si budu muset založit nějaký svůj vlastní kvalitní zdroj informací. Tak vznikl náš první produkt, portál Babyonline.cz. Z mé vlastní potřeby.

Napsala jste několik zajímavých knih o zdraví, dospívání i těhotenství. Můžete je čtenářům přiblížit?Knížky vznikly vždy s týmem odborníků a také z rodinné potřeby – chtěla jsem posunout ve vývoji hyperaktivního syna, ve kterém jsem viděla větší potenciál než jeho okolí. Neměla jsem tušení, že to, co děláme s láskou a perfekcionismem mně vlastním, bude stálicí ve vzdělávacím procesu nejen rodin, ale postupně i školek, center nadání a nultých ročníků škol. To teď mluvím o knížce Předškolákovy týdeníčky. Je ovšem pravda, že se nejednalo o nějaký byznys projekt, známí si ťukali na čelo, proč to dělám. Týdeníčky vznikly z mé obavy ze synova nástupu do školy, kdy jsem měla zpětnou vazbu u dcery a viděla, co jsem všechno musela dohánět díky absenci kvalitní, komplexní a systematicky vedené předškolní přípravy. Po doprodání prvního vydání jsem dokonce uvažovala, zda je vydat znovu. Dnes se podle nich připravovalo již přes 20 tisíc dětí.

V té době vznikla i první sexuální výchova, kdy si mě syn vzal na slovíčko a u jeho nejtěžší otázky, jak se tatínkova buněčka dostane mamince do bříška, jsem zjistila, že chybí vhodný obrázek a vůbec pomocník pro rodiče v tomto tématu. Tak jsem náš rozhovor s tehdy 5letým synem, příběh lásky dvou lidí, sepsala. Syn si jej dobrého půl roku prohlížel snad každý den, než jej téma zase na chvíli opustilo.

To ale rozhodně není všechno…
Sexuální výchova pro náctileté vznikla, když byly děti v pubertě a viděla jsem, že mají spoustu otázek. Jednak těch mně přímo položených, ale snad ještě více těch, které neumí rodiči sdělit. Nebo možná už ani nechtějí. Proto byly knížky ideální variantou.

A právě teď jsem si splnila i svůj sen. Miluji přísloví, která u nás doma hodně rezonovala. Kdysi jsme s nimi vydali kalendář, ale mým snem byla kniha. Podařilo se mi najít úžasnou slečnu, která studuje animace, vznikly neskutečně humorné obrázky, u nich je říkanka, objasnění přísloví a interaktivní úkol. Vše v knížce Přísloví a hříčky pro chytré hlavičky. Zůstává ještě prostor pro nakreslení si vlastního obrázku dítětem, takže mu pak rodič může knížku schovat na památku. Jako dárek přidáváme pexeso s příslovími a máme neskutečně pozitivní ohlasy, jak rodina strávila s Příslovími i více než 2 hodiny společného času.

Váš syn se pustil do osvěty v sexuální výchově s vámi na webu sexualnivychova.cz. Proč je to důležité téma?
Je to jedna z oblastí všeobecného vzdělání, o které by se mělo dítě dozvědět primárně v rodině. Rodiče jsou zodpovědní za to, s čím své děti „posílají“ do života, s jakými znalostmi v oblasti sexuální výchovy. I přes širokou dostupnost informací je stále komunikace na toto téma mezi rodičem a dítětem problém. Stále se setkávám s názory, zejména tatínků, že si na to dítě má přijít samo. Vůbec si neuvědomují, kde pak to dítě bude odpovědi na své otázky hledat, na co a na koho tam narazí. O tom je ostatně náš průzkum, který jsme vedly s kolegyní sexuoložkou, paní primářkou Petrou Sejbalovou z FN Brno na téma Děti ohrožené pornografií a online sexuálními agresory (jeho výsledky najdete na webu babyonline.cz). Výsledky bohužel do Pozitivních zpráv nepatří. Ani 2 roky po ventilování výsledků průzkumu a kazuistik, tedy příběhů z ordinace kolegyně, s rodiči řádně nepohnulo. Klesá nejen počet rodičů, kteří se věnují sexuální výchově (15 %), ale i těch, kteří se s dětmi připravují do školy (29 %), přitom ta příprava zabere, alespoň ta naše, 5 minut 4× týdně.

Syn je ukázkou toho, jak vypadá již od školkového věku „sexuálně“ poučené dítě. Nemá sebemenší problém o tématu mluvit či jej zpracovat. Proto také vymyslel zábavnou formu, která je mladistvým blízká – web, na kterém si informace, které potřebují, dohledají sami.

Váš portál Babyonline.cz je asi všem matkám dobře známý. Jak se liší od jiných mateřských webů?
To by vám asi nejlépe objasnili lékaři, kteří nás doporučují maminkám jako kvalitní zdroj informací. Ale upřímně bych je názvy ostatních komunitních webů raději nedráždila. (smích) Nás berou tak, jak se prezentujeme, tedy jako odborně garantovaný rodičovský portál, kde za každým odborným textem stojí specialista z klinické praxe.

Připomněla jste mi jednu historku, kdy mě oslovil jeden ze dvou „odlišných“ webů, jestli bych z těch odborných článků psaných lékaři mohla dát proklik na jejich texty. Napsala jsem jim slušně, ať se nezlobí, ale že to bohužel není možné, abych směřovala naše uživatelky z kvalitního textu, přímo sepsaného lékařem, který s problematikou denně přichází do kontaktu, na jejich, který nejen že nemá uvedeného autora, ale ani nevíme, jak vznikl. Byla jsem tehdy před těmi více než 7 lety ujištěna, že brzy ty jejich texty mít autora budou. Nemají je dodnes.

Propagujete pozitivní životní styl. Jak ho může člověk dosáhnout?
K tomu jsem přišla tak trochu jako slepý k houslím. (smích) Je to rodová vlastnost, asi to máme v genech. Na mého tatínka všichni vzpomínají jako na člověka, se kterým byla velká legrace. Byl optimistou, stále v dobré náladě, pozitivně myslící. Stejně jako on vidím sklenici s polovinou nápoje jako poloplnou a i v naprosto bezvýchodné situaci se snažím najít příležitost. Jsem váha, takže nemám ráda konflikty a potřebuji si udržovat rovnováhu. Snažím se mozek zaměstnat smysluplnými věcmi, i když zrovna to moje zdravotnické vzdělávání není tak finančně lukrativní jako místo ve farma firmě, ale vrátí se mi to 100× právě v té psychice. Díky podnikání, které jsem mimochodem nikdy nezamýšlela dělat, už vůbec ne zakládat vydavatelství, jsem se dostala k neskutečně zajímavým činnostem i lidem. Jsem za to svému osudu nesmírně vděčná. Velmi mě vše posunulo a stále posouvá.

Medailonek

MUDr. Jana Martincová je matkou dvou dnes již dospělých dětí, lékařkou, a hlavně autorkou knih a projektů zdravotnického vzdělávání veřejnosti. Její vydavatelství se zaměřuje na knihy od těhotenství až po pubertu, o zdravém životním stylu, pro ženy po 40, o sexuální výchově nebo prevenci. Na svém webu také sdílí naučná videa. K projektu popularizace sexuální výchovy mezi mladistvými se přidal i její syn a vytvořil web sexualnivychova.cz.

Výzkumný tým se skládal z vědeckých členů Centra mozku a mysli Univerzity Sydney v Austrálii. Vytvořili velmi podrobnou mapu drah bílé hmoty spojující hipokampus se zbytkem mozku. „Jedná se v podstatě o takový plán oblastí mozku, které se propojují s hipokampem a podporují jeho funkci při formování paměti,“ uvedl Dr. Marshall Dalton, vědecký pracovník z Univerzity v Sydney.

Hipokampus a jeho funkce

Hipokampus se nachází v základně lidského mozku ve spánkovém laloku. Je to důležitá část, ve které je uložena paměť. Tato klíčová část mozku je zodpovědná nejen za ukládání vzpomínek, ale také za jejich utváření. Hipokampus přenáší vzpomínky z krátkodobé do dlouhodobé paměti.

Pomáhá s navigací, vytvářením a představováním si budoucích zážitků a tvořením představ – zvládá totiž jedinci vyobrazovat imaginární scény vytvořené v mysli.

Tvorba mapy

K vytvoření mapy použil výzkumný tým skeny MRI z databáze neuroimagingu vytvořené pro projekt Human Connectome (HCP).

Výzkumníci pod vedením Dr. Daltona zpracovali data HCP pomocí technik, které vyvinuli speciálně pro tuto studii. Metody, které vytvořili, jim umožnily sledovat spojení ze všech částí lidského mozku a vedly až ke koncovým bodům v hipokampu.

Nejpodrobnější mapa, jaká kdy byla vyvinuta

„Získali jsme mnohem podrobnější náhled na dráhy bílé hmoty, což jsou v podstatě komunikační dálnice mezi různými oblastmi mozku,“ popsal mapu Dr. Dalton.

Navíc vyvinuli nový přístup, který umožnil zmapovat, jak se hipokampus spojuje s vnější vrstvou mozku, a to velmi podrobným způsobem. Dříve vědci mohli propojení v hipokampu sledovat pouze v moment, když se MRI skenování používalo pro jednoduchý náhled na strukturu mozku. Nyní je však na světě na míru šitá metoda, která vše ukazuje mnohem jasněji.

Jedná se o další skvělý pokrok v medicíně. Tato mapa mozku může totiž pomoci při budoucí diagnostice degenerativních onemocnění, které ovlivňují paměť, jako je Alzheimerova choroba.

Zdroj: Interesting Engineering

Laureáti Cen Neuron získají kromě ocenění také finanční odměnu určenou k rozvoji jejich oboru. Ceny se udílejí ve třech kategoriích: Cena Neuron, Cena Neuron pro nadějné vědce a Cena Neuron za propojení vědy a byznysu. O oceněných rozhoduje vědecká rada.

Za dlouhodobý přínos chemii byl odměněn náš nejcitovanější chemik, profesor Pavel Hobza, díky jehož objevu nepravých vodíkových vazeb se přepisovaly učebnice. V oboru medicína pak cenu získal profesor Jan Starý za inovativní léčbu dětské leukémie a transplantaci kostní dřeně.

O propojení vědy a byznysu se zasloužila společnost Pinkflow energy storage, jež se věnuje ukládání energie v redoxních průtočných bateriích. Za nadějné vědce byli označeni Martina Živná (za nalezení příčiny dědičného onemocnění ledvin), Gabriel Demo (za výzkum komunikace transkripce a translace), Anežka Kuzmičová (za výzkum gramotnosti), Martin Setvín (za výzkum nevodivých materiálů), Mariya Shamzhy (za výzkum porézních materiálů) a Jan Kynčl (za průlomová́ zjištění v kombinatorice).

Zdroj: NF Neuron

Jedním z průzkumníků je profesorka Elly Tanaka z Výzkumného ústavu molekulární patologie ve Vídni, která se studiem mloků již desítky let zabývá. Myslí si, že toto obojživelné zvíře má potenciál najít nové cesty ke zlepšení způsobu, jakým léčíme zranění u lidí, a v současné době na tomto také pracuje v rámci projektu RegGeneMems financovaném EU, který má být dokončen v roce 2023.

Tanaka a její tým studují regeneraci tělesných struktur u čtyřnohých obojživelníků a snaží se pochopit, proč je schopnost regenerace u některých druhů vyšší než u jiných.

Konkrétně buňky axolotla dokážou obnovit celý orgán nebo končetinu ve správném poměru a doba růstu končetin je vždy podobná, bez ohledu na množství nahrazované tkáně. Mladý axolotl dokáže zregenerovat končetinu přibližně za 40–50 dní, ale jak mloci stárnou, regenerace se tím zpomaluje.

Jak mlokům dorůstají končetiny?

Hlavní záhadou, kterou se Tanaka snaží rozlousknout, je to, jak amputace končetiny mloka přiměje jeho tělo k zahájení procesu vývoje od nuly.

Strategií, kterou zvolila, bylo nejprve zjistit, které buňky procházející procesem regenerace jsou nejdůležitější, poté je označit a podívat se, jak fungují v akci a jak spolu komunikují. To, že mlokům dorůstají končetiny, je známo již od 18. století. Ale co je základem této regenerace na molekulární úrovni, bylo dlouho záhadou.

Jaké jsou výsledky?

Tanaka identifikovala skupinu kmenových buněk, které se věnují regeneraci a signály reagující na poranění. Výzkum ukazuje, že mloci používají prakticky stejné molekulární mechanismy, jaké byly použity během prvního vývoje končetiny, namísto specifických buněk, jako jsou v případě lidí fibroblasty, které opravují naše rány.

Co to znamená pro lidi?

Tanaka neočekává, že se lidské buňky budou chovat stejně jako ty u mloků, ale doufá, že její tým dokáže vytvořit skupinu lidských kmenových buněk, které se budou regenerovat stejným způsobem. Konkrétně doufá, že tyto znalosti pomohou vědcům zkonstruovat tkáně pro dospělé, které by nahradily ty poškozené. Lidem s rozsáhlými popáleninami nebo jinými vážnými poraněními by tento objev mohl výrazně změnit život.

Tanaka získala mimo jiné v roce 2020 cenu EMBO (European Molecular Biology Organization) Women in Science Award za svou průkopnickou práci na rozvoji molekulárního porozumění regeneraci končetin a míchy.

Zdroj: Euro News